8.5.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 164/7

1.

domnívá se, že vzhledem k nedostatečné konvergenci a soudržnosti v Evropské unii a nestabilitě v hospodářství a v bankovním sektoru, které mají zvláštní dopad na místní a regionální orgány, konkrétně co se týče zvýšení sociálních výdajů v důsledku krize a omezení jejich investiční kapacity a možnosti zachovat uspokojivou kvalitu veřejných služeb, je nezbytné velmi rychle napravit strukturální nedostatky hospodářské a měnové unie (HMU) předtím, než přijde nějaká další krize;

2.

vyzývá tudíž k tomu, aby byl učiněn kvalitativní posun při vylepšování HMU tím, že bude položen důraz na posílení odolnosti vůči hospodářským a sociálním otřesům a na podporu konvergence ekonomik se zohledněním úlohy místních a regionálních orgánů. Budoucí kroky v souvislosti s HMU by měly být rozplánovány do několika etap od nynějška do roku 2025, přičemž by měla být identifikována opatření, jež lze uskutečnit ihned za stávajících Smluv, a ta, která vyžadují jejich změnu (počínaje převedením rozpočtového paktu do primárního práva);

3.

vítá rovněž skutečnost, že diskusní dokument označuje HMU za jedno z prioritních témat, která budou podněcovat občanskou debatu o budoucnosti Evropy (1). 73 % občanů eurozóny a 60 % občanů EU se sice vyslovuje pro HMU (2), tato podpora společného dědictví, kterým se euro stalo, však jde ruku v ruce s důrazným požadavkem, aby byla eurozóna zreformována (3) s cílem učinit z eura silnou a stabilní měnu a zavést skutečnou demokratickou správu hospodářské a měnové politiky. VR se proto domnívá, že by reforma HMU měla být jedním z prioritních témat demokratických konventů, které by mohly být počínaje rokem 2018 decentralizovaně pořádány v evropských regionech a obcích za účelem zapojení občanů do procesu reformy EU;

4.

vyjadřuje však politování nad tím, že v diskusním dokumentu nebylo dostatečně zdůrazněno, že je z hospodářského a finančního hlediska naléhavě nutné napravit původní nedostatky eurozóny. Současné obnovení růstu v EU je totiž založeno na konjunkturální podpoře prostřednictvím měnové politiky Evropské centrální banky (ECB), která od roku 2008 umožnila především snížit o 1 000 miliard EUR platby úroků hrazené veřejnými orgány a zachovat v řadě členských států mimořádně nízké úrokové sazby. Veřejné orgány a finanční subjekty eurozóny se nicméně musí připravit na postupné snižování politiky měnové podpory ze strany ECB a na zvýšení sazeb v dlouhodobém měřítku. EU se současně nachází v okamžiku, kdy je třeba znovu potvrdit strategický význam eurozóny tím, že bude prokázáno, že má z hospodářského hlediska přidanou hodnotu;

5.

dále poukazuje na to, že většina konkrétních návrhů uvedených v diskusním dokumentu se týká již zahájených opatření souvisejících s unií kapitálových trhů a bankovní unií, jako je například zavedení evropského systému pojištění vkladů, který by měl být dohodnut do konce roku 2019, aby mohl začít fungovat v roce 2025. VR vyjadřuje politování nad tím, že otázky týkající se HMU byly naopak odsunuty na konec diskusního dokumentu, přičemž namísto konkrétních návrhů, k nimž by se Komise zavázala, byly představeny pouze možnosti. Diskusní dokument tak přináší jen málo nových prvků ve srovnání se zprávou čtyř předsedů (prosinec 2012) (4) a zprávou pěti předsedů (červen 2015) (5), jakož i řadou usnesení Evropského parlamentu, včetně usnesení ze dne 16. února 2017 o fiskální kapacitě pro eurozónu;

6.

považuje za prioritní posílit strukturální růst každého členského státu a podpořit vytvoření podmínek pro konvergenci v rámci eurozóny, aby se zvýšila její odolnost vůči otřesům v důsledku budoucích finančních krizí. Je totiž třeba konstatovat, že míra růstu jednotlivých členských států se celkově sblížila, ale jejich úroveň příjmů na obyvatele je stále velmi odlišná. Mimoto se EU potýká s nedostatečnou konkurenceschopností v řadě hospodářských odvětví, s nedostatečnou vnitřní poptávkou a nízkou mírou soukromých i veřejných investic. Současně je znepokojivé, že reálná ekonomika nakonec z měnové politiky podle všeho těží jen málo, jelikož produktivní kapitál stagnuje, zatímco finanční hodnoty a ceny nemovitostí se neúměrně zvyšují;

7.

podporuje proto strategii konvergence, která by se jako doplnění stávajících evropských politik pro posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti opírala o tyto návrhy:

7.1.

vytvořit fiskální kapacitu eurozóny, jež bude zahrnovat složku k přípravě na vstup do eurozóny, aby byly zavedeny pobídky na podporu makroekonomické a sociální konvergence a k posílení odolnosti v souvislosti s globalizací. V této souvislosti VR zdůrazňuje, že je nutné věnovat větší pozornost úloze místních a regionálních orgánů ve fiskálních záležitostech, a v tomto ohledu upozorňuje na to, že mnohé místní a regionální orgány již disponují fiskálními pravomocemi. Návrhy na úrovni EU tudíž musí tyto pravomoci respektovat;

7.2.

přeměnit část Evropského mechanismu stability (ESM) na integrovaný evropský neměnový nástroj, který by byl v působnosti evropských institucí a měl by jasně vymezený mandát a kapacitu pro poskytování a získávání úvěrů ve výši 100 až 200 miliard EUR, aby bylo možné činit v případě náhlé finanční krize a asymetrických otřesů krátkodobé a střednědobé intervence;

7.3.

vypracovat konvergenční kodex, který bude doplněn o systém pobídek v oblasti strukturálních reforem, jejichž rozsah by byl určován na základě jejich evropské přidané hodnoty a které by zejména mohly zahrnovat fiskální konvergenci, opatření související se zvyšováním dynamiky trhu práce prostřednictvím odborné přípravy, digitalizace a upevněné sociální soudržnosti, přičemž je třeba zohlednit obzvláště výzvy spojené s demografickými změnami. VR v této souvislosti poukazuje na to, že technická pomoc může být již nyní podporována prostřednictvím Programu na podporu strukturálních reforem;

8.

V této souvislosti znovu vyzývá k tomu, aby:

9.

vyzývá ke skutečné demokratické účasti Evropského parlamentu a k dohodě s VR i se sociálními partnery před přijetím doporučení pro jednotlivé země v rámci evropského semestru, zejména s cílem zajistit, že doporučení pro jednotlivé země budou v souladu se zásadou subsidiarity a nebudou vycházet z potenciální makroekonomické nerovnováhy opírající se pouze o vnitrostátní údaje, aniž by byl zohledněn jejich význam na regionální nebo místní úrovni;

10.

vyslovuje se pro to, aby bylo upevněno demokratické fungování eurozóny na základě posílení úlohy Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů, zejména v oblasti kontroly ESM a jeho budoucího rozšíření ve formě evropského fondu. VR nicméně odmítá návrh vytvořit nové parlamentní struktury s ohledem na to, že eurozóna již má parlamentní shromáždění v podobě Evropského parlamentu, jelikož euro je v souladu se Smlouvami společnou měnou Evropské unie. Namísto toho by v budoucnu mohly být v rámci přezkumu Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) v Evropském parlamentu případně zavedeny podobné hlasovací postupy, jaké jsou v článku 138 SFEU stanoveny pro Radu, a to s cílem zohlednit skutečnost, že poslanci Evropského parlamentu mohou pocházet ze zemí, které nejsou součástí eurozóny;

11.

podporuje spojení funkce předsedy Euroskupiny a komisaře pro hospodářské a měnové záležitosti, aby byly zastoupeny všeobecné zájmy eurozóny v Euroskupině;

12.

domnívá se, že je naprosto nezbytné stanovit pro Euroskupinu oficiální pravidla fungování, která by přispěla k její transparentnosti;

13.

zdůrazňuje, že podle plánu, který stanovila Evropská rada v prosinci 2012, musí být HMU doplněna o skutečný sociální pilíř tak, aby se zaměstnanost a sociální normy harmonizované k vyšší úrovni zařadily mezi makroekonomické priority (6);

14.

navrhuje doplnit čtyři hlavní zásady navržené Komisí za účelem prohloubení HMU pátou zásadou týkající se přínosu k udržitelnému rozvoji a k uskutečňování cílů pařížské konference o klimatu;

15.

kromě toho znovu vyjadřuje své přesvědčení o tom, že současná výše rozpočtu EU, která činí jen 1 % HDP, není dostatečná pro to, aby měl proticyklický makroekonomický účinek na úrovni EU. VR však zdůrazňuje, že evropské strukturální a investiční fondy (ESI fondy) zůstávají i přes jejich poměrně malý objem – 0,37 % hrubého národního důchodu (HND) EU – důležitým nástrojem na podporu místních investic a k zajištění konvergence ekonomik budoucích 27 členských států EU. Žádá proto, aby politika soudržnosti po roce 2020 měla k dispozici dostatečné zdroje odpovídající nejméně jedné třetině budoucího rozpočtu EU;

16.

zdůrazňuje, že je nutné doplnit do příštího finančního rámce Unie na období po roce 2021 nové druhy vlastních zdrojů (7). Účelem tohoto návrhu by mělo být posílení demokratické správy a srozumitelnosti rozpočtu EU a zefektivnění rozpočtového řízení. Tyto nové vlastní zdroje by mohly pocházet především z evropské daně z příjmů právnických osob prostřednictvím společného konsolidovaného základu a ze zdanění zisků a/nebo obratu z digitální ekonomiky na evropské úrovni, z daně z finančních transakcí a z uhlíkové daně podněcující ke snížení emisí CO2, u nichž by měla Komise v návaznosti na své sdělení ze dne 21. září 2017 předložit návrhy nejpozději na jaře 2018;

17.

nesouhlasí s tím, aby fiskální kapacita eurozóny měla podobu rozpočtové položky pro eurozónu v rozpočtu EU, dokud maximální výše vlastních zdrojů činí 1,23 % HND EU. Začlenění fiskální kapacity eurozóny do unijního rozpočtu by totiž znamenalo, že by na ni bylo nanejvýš k dispozici méně než 30 miliard EUR ročně, což se zdá být naprosto nepostačující pro to, aby mohla plnit funkce, které jí určila Komise, tj. 1) podporovat strukturální reformy, 2) mít stabilizační účinek, 3) představovat mechanismus jištění pro bankovní unii a 4) sloužit jako nástroj předvstupní pomoci pro členské státy, které nepoužívají euro. Mimoto by v případě začlenění fiskální kapacity eurozóny do rozpočtu Evropské unie hrozilo automatické vytěsňování („crowding out“) ve vztahu k financování politik Unie, jako jsou ESI fondy;

18.

domnívá se, že před zavedením nástrojů konvergence v rámci příprav členských států na vstup do eurozóny je nutné objasnit jejich působnost ve vztahu k ESI fondům a zejména k Fondu soudržnosti (8);

19.

konstatuje, že diskusní dokument uvádí možnost posílit vazbu mezi strukturálními reformami a rozpočtem EU, ať už pomocí zvláštního fondu, který má podnítit členské státy k reformám, nebo tím, že naváže čerpání prostředků z ESI fondů (celkově nebo částečně) na pokrok dosažený při provádění konkrétních reforem ve prospěch konvergence. Provádění reforem by bylo monitorováno v rámci evropského semestru. V této souvislosti VR připomíná, že je trvale proti veškerým formám makroekonomické podmíněnosti, která využívá ESI fondy jako nástroj k odrazování nebo ukládání sankcí. VR je rovněž znepokojen tím, že v rámci procesu evropského semestru se klade mnohem větší důraz na snížení schodků veřejných rozpočtů členských států jakožto na způsob zvládnutí nebo snížení vysokého zadlužení v poměru k HDP, nežli na opatření ke zvýšení růstu. Mimoto VR lituje toho, že jsou místní a regionální orgány i nadále ve velmi neuspokojivé míře zapojovány do správy evropského semestru, a to navzdory skutečnosti, že více než tři čtvrtiny doporučení pro jednotlivé země na rok 2017 jsou spojeny s určitými územními oblastmi, přičemž jejich uskutečnění mají na starosti nižší úrovně správy;

20.

domnívá se, že dohoda Rady z února 2016 o pružném uplatňování Paktu o stabilitě a růstu by měla být potvrzena i v primárním právu EU. VR v této souvislosti připomíná svůj požadavek, aby veřejné investice místních a regionálních orgánů nebyly započítávány do strukturálního schodku pro střednědobý cíl, který je stanoven v Paktu o stabilitě a růstu a v rozpočtovém paktu, a aby spolufinancování ze strany členských států a místních a regionálních orgánů v rámci ESI fondů nebylo považováno za strukturální veřejné výdaje. Toto spolufinancování totiž ze své podstaty představuje investice v obecném evropském zájmu a má prokazatelný pákový efekt, pokud jde o podporu hospodářského růstu (9);

21.

zdůrazňuje, že pro dokončení bankovní unie je důležité zaujmout koordinovaný evropský postup ve vztahu k úvěrům v selhání (10), jež na konci roku 2016 dosahovaly výše téměř 1 000 miliard EUR, což odpovídá přibližně 6,7 % HDP EU a 5,1 % celkové hodnoty všech bankovních úvěrů, a u nichž v EU panují velmi výrazné rozdíly (v rozmezí 1 % a 46 %) a které se vyskytují v celé řadě hospodářských odvětví. VR tudíž podporuje akční plán, který schválila Rada dne 11. července 2017 a jehož cílem je vyřešit problém úvěrů v selhání v bankovním sektoru prostřednictvím několika iniciativ v oblasti bankovního dohledu, reformy insolvenčních rámců a rámců pro vymáhání dluhů, rozvoje sekundárních trhů s úvěry v selhání a restrukturalizace bankovního sektoru;

22.

nadále má pochyby, pokud jde o návrh vytvořit sekuritizované finanční produkty, jež by mohl vydat komerční subjekt nebo instituce, které by koupily portfolio státních dluhopisů eurozóny a vydaly své vlastní dluhopisy zajištěné tímto portfoliem (sovereign bond-backed securities – SBBS) srovnatelné se státními dluhopisy USA. Tyto cenné papíry by jistě umožnily přerušit vazbu mezi bankami a státy a zbavit státní dluhopisy privilegovaného postavení a současně zabránit sdílení dluhu a morálnímu hazardu. Metoda sekuritizace však zároveň bankám umožňuje přenést finanční rizika na neregulované finanční subjekty. Mimoto by dluhopisy SBBS mohly zvýšit rozdíly úrokových sazeb mezi státními dluhopisy (tzv. spread) v období hospodářských potíží.