P8_TA(2017)0491

Doporučení v návaznosti na vyšetřování praní peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových úniků

Doporučení Evropského parlamentu Radě a Komisi ze dne 13. prosince 2017 v návaznosti na vyšetřování praní peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových úniků (2016/3044(RSP))

(2018/C 369/16)

Evropský parlament,

—	s ohledem na články 116 a 226 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—	s ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu, Rady a Komise č. 95/167/ES, Euratom, ESUO ze dne 19. dubna 1995 o podrobných ustanoveních o výkonu vyšetřovacího práva Evropského parlamentu (1),

—

s ohledem na své rozhodnutí ze dne 8. června 2016 o zřízení vyšetřovacího výboru pro prošetření údajných porušení a nesprávného úředního postupu při uplatňování právních předpisů Unie v souvislosti s praním peněz, vyhýbáním se daňovým povinnostem a daňovými úniky, a o jeho působnosti, početním složení a délce mandátu (2),

—	s ohledem na svá usnesení ze dne 25. listopadu 2015 (3) a ze dne 6. července 2016 (4) o daňových rozhodnutích a jiných opatřeních podobných svojí povahou nebo účinkem,

—	s ohledem na své usnesení ze dne 16. prosince 2015 obsahující doporučení Komisi o zavedení transparentnosti, koordinace a konvergence do politik v oblasti daně z příjmu právnických osob v Unii (5),

—	s ohledem na zprávu Komise ze dne 26. června 2017 o posouzení rizik praní peněz a financování terorismu, která mají dopad na vnitřní trh a souvisejí s přeshraničními činnostmi (COM(2017)0340),

—	s ohledem na mapování a analýzu nedostatků, pokud jde o pravomoci a překážky získávání a výměny informací v rámci platformy finančních zpravodajských jednotek EU, ze dne 15. prosince 2016,

—	s ohledem na návrh doporučení vyšetřovacího výboru pro praní peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňové úniky,

—	s ohledem na závěrečnou zprávu vyšetřovacího výboru pro praní peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňové úniky (A8-0357/2017),

—	s ohledem na čl. 198 odst. 12 jednacího řádu,

1.    Obecné souvislosti

1.

se znepokojením konstatuje, že tzv. Panama Papers oslabily důvěru občanů v naše finanční a daňové systémy; zdůrazňuje, jak je důležité důvěru veřejnosti obnovit a zajistit spravedlivé a transparentní daňové systémy a daňovou a sociální spravedlnost; za tímto účelem vyzývá Evropskou unii a její členské státy, aby řádně provedly a posílily své právní nástroje s cílem přejít od utajení k transparentnosti, vzájemné spolupráci a výměně informací a aby účinněji bojovaly proti praní peněz, a členské státy, aby zjednodušily své daňové systémy s cílem zajistit spravedlivější zdanění a investovat do reálné ekonomiky;

2.

zdůrazňuje, že je naléhavě třeba nově vymezit evropský daňový model, aby se omezila nekalá soutěž mezi členskými státy;

3.

vyjadřuje hluboké politování nad počtem případů nesprávného úředního postupu, které odhalil vyšetřovací výbor pro prošetření údajných porušení a nesprávného úředního postupu při uplatňování právních předpisů Unie v souvislosti s praním peněz, vyhýbáním se daňovým povinnostem a daňovými úniky při provádění právních předpisů EU, a zdůrazňuje, že je vážně znepokojen případy porušování třetí směrnice o boji proti praní peněz (AMLD III) (6) v souvislosti se spoluprací ze strany finančních zpravodajských jednotek; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby zvýšily své úsilí, závazky, spolupráci a investice do finančních a lidských zdrojů s cílem zlepšit dohled a vymáhání, a to nejen za účelem účinnější prevence a potírání nezákonných praktik, např. praní peněz a daňových úniků a podvodů, ale také s cílem předcházet vyhýbání se daňovým povinnostem a agresivnímu daňovému plánování, které mohou být legální, ale jsou v rozporu s duchem zákona, a bojovat proti nim; připomíná zásadu předvídatelnosti obvinění; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, že jakékoli porušování právních předpisů bude řádně potrestáno; trvá na tom, že veškeré úsilí v tomto směru musí být efektivní z hlediska vynaložených nákladů;

4.

vyzývá členské státy, aby začaly jednat ve věci nahlášených případů praní peněz a oznámení o podezřelých transakcích tak, aby byla vedena řádná vyšetřování, jakmile jsou orgánům sděleny příslušné informace;

5.

připomíná rámec EU pro oznámení o podezřelých transakcích a zdůrazňuje potřebu užší mezinárodní spolupráce finančních zpravodajských jednotek z EU a ze zemí mimo EU; požaduje také větší vyšetřovací pravomoci pro evropské subjekty, zejména Europol a Eurojust, v případech praní peněz;

6.

připomíná, že řádné ověřování toho, kdo je konečným skutečným majitelem, je zásadní pro to, aby k praní peněz nebyly využívány krycí společnosti (jak se ukázalo u případu Azerbaijan Laundromat); žádá také účinné uplatňování a vymáhání evropské směrnice proti praní peněz;

7.

vyzývá členské státy, aby upustily od agresivního daňového plánování na straně nabídky uskutečňovaného prostřednictvím propagování a nabízení daňových rozhodnutí a výhod či pravidel ad hoc;

8.

vyzývá všechny jurisdikce, které provedly doporučení Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) proti oslabování daňové základny a přesouvání zisku ve vnitrostátním právu nebo se tak chystají učinit, aby dodržely nejen literu, ale také ducha těchto doporučení; připomíná, že transparentnost je důležitým nástrojem pro potírání daňových úniků, a zejména agresivního daňového plánování;

9.

považuje za politováníhodné, že na úrovni EU i na vnitrostátní úrovni stále přetrvává mnoho nedostatků ve stávajících právních předpisech o daňových únicích a boji proti praní peněz, a domnívá se, že je naléhavě nutné důkladné provádění a další zpřísňování stávající právní úpravy; vítá pokrok, jehož bylo od zveřejnění Panama Papers dosaženo při předkládání nových legislativních návrhů zaměřených na zavedení inkluzivních strategií, i zvýšené úsilí v tomto směru, avšak vyjadřuje politování nad skutečností, že některé členské státy nemají dostatečnou politickou vůli k tomu, aby pokročily s reformami a vymáháním, jež by přinesly účinnou změnu;

10.

považuje za politováníhodné, že záležitosti týkající se daňové politiky jsou na úrovni Rady často zablokovány jednotlivými členskými státy; připomíná varování výboru TAXE1, podle kterého má právo veta každého členského státu v daňových záležitostech za následek situaci, kdy pravidlo jednomyslnosti v Radě snižuje vůli přejít od stávající situace k řešení, jež by bylo více založeno na spolupráci; připomíná svou výzvu Komisi, aby použila postup stanovený v článku 116 SFEU, který umožňuje toto pravidlo jednomyslnosti změnit v případech, kdy Komise shledá, že existující rozdíly mezi právními a správními předpisy členských států narušují podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu;

11.

konstatuje, že vyhýbání se daňovým povinnostem, daňové úniky a praní peněz jsou nadále celosvětovým jevem, a vyžadují proto komplexní, jasnou a ucelenou reakci založenou na vzájemné podpoře a zvýšené spolupráci na unijní i celosvětové úrovni; naléhavě žádá Komisi, aby se v rámci tohoto celosvětového boje proti vyhýbání se daňovým povinnostem, daňovým únikům a praní peněz ujala vedoucí úlohy;

12.

bere se znepokojením na vědomí nedostatek ambiciózních a konkrétních opatření zaměřených na boj proti daňovým rájům; upozorňuje v této souvislosti na to, že ke zvládnutí tohoto problému nebude dostačující pouhé zvyšování transparentnosti; zdůrazňuje proto, že je naléhavě nutné prosazovat mezinárodní spolupráci a mnohostranný přístup, do něhož musí být zapojeny rozvinuté i rozvojové země;

13.

vyzývá členské státy a orgány a orgány EU, aby podporovaly a prosazovaly mezivládní summit na úrovni OSN s cílem stanovit postup a akční plán odstranění daňových rájů;

14.

zdůrazňuje, že je nutné definovat digitální provozovny podniku s cílem zohlednit plně digitalizaci podnikatelského prostředí a zajistit, aby bylo se společnostmi, jimž vznikají výnosy v určitém členském státě, kde nemají své fyzické sídlo, zacházeno stejně jako se společnostmi, které v tomto státě fyzické sídlo mají; vyzývá proto Komisi, aby digitální podniky zahrnovala do všech evropských opatření zaměřených proti vyhýbání se daňovým povinnostem nebo týkajících se daní;

15.

vyzývá Komisi a členské státy, aby byly aktivní a nečekaly na odhalení ve sdělovacích prostředcích, než tyto otázky začnou řešit jako prioritní záležitost; připomíná, že transparentnost nelze uplatňovat pouze u některých oblastí;

16.

zdůrazňuje, že je třeba dávat si pozor na to, aby brexit nepodpořil daňovou soutěž mezi 27 zbývajícími členskými státy usilujícími o přilákání některých odvětví a služeb, jež se momentálně nacházejí ve Spojeném království, ani nevedl k oslabení úsilí vynakládaného na boj proti daňovým únikům na straně Spojeného království, včetně jeho zámořských a závislých území; upozorňuje Komisi na skutečnost, že tento aspekt je třeba řádně zohlednit během druhé fáze brexitu při veškerých jednáních o partnerství či obchodní dohodě se Spojeným královstvím;

17.

ostře nesouhlasí s rozhodnutím Komise přestat plnit závazek týkající se vypracovávání protikorupční zprávy o všech členských státech jednou za dva roky; bere na vědomí, že protikorupční monitorování bude Komisí prováděno v rámci procesu evropského semestru; domnívá se, že boj proti korupci mohou v tomto procesu zastínit jiné ekonomické a finanční záležitosti; vyzývá Komisi, aby šla příkladem, obnovila vydávání této zprávy a zavázala se k provádění mnohem důvěryhodnější a komplexnější protikorupční strategie;

18.

vyzývá Komisi a členské státy, aby provedly posouzení dopadu pro možnost povinné registrace nebo zákaz vlastnění, včetně skutečného vlastnictví, finančních účtů nebo krycích společností státními příslušníky zemí EU a společnostmi z EU v zemích figurujících na unijním seznamu nespolupracujících daňových jurisdikcí a na unijním seznamu zemí se strategickými nedostatky v režimech pro boj proti praní peněz a financování terorismu, a to s cílem zabránit daňovým únikům a daňovým podvodům;

2.    Daňové úniky a vyhýbání se daňovým povinnostem

2.1   Offshorové struktury

19.

zdůrazňuje, že je naléhavě nutné stanovit společnou mezinárodní definici offshorového finančního centra, daňového ráje, jurisdikce zachovávající velmi silné bankovní tajemství, nespolupracující daňové jurisdikce a země s vysokou mírou rizika z hlediska praní peněz; vyzývá k mezinárodnímu schválení těchto definic, aniž by tím bylo dotčeno okamžité zveřejnění společné černé listiny EU; zdůrazňuje, že tyto definice předpokládají stanovení jasných a objektivních kritérií;

20.

připomíná členským státům důležitost principu GAAR v daňové politice a podněcuje daňové orgány k tomu, aby tento princip důsledně uplatňovaly, aby nedocházelo k vytváření struktur pro daňové podvody a daňové úniky;

21.

je toho názoru, že v rámci úsilí o větší mezinárodní spolupráci je také klíčové zachovat právní objektivitu těchto definic a jejich prosazování, neboť některé jurisdikce by se mohly přihlásit k normám schváleným na mezinárodní úrovni, aniž by je uplatňovaly v praxi; zdůrazňuje, že by tyto definice neměly být vystaveny politickým předsudkům a měly by motivovat jurisdikce uvedené na seznamu k přijetí opatření, na jejichž základě by z tohoto seznamu byly odstraněny;

22.

připomíná, že přijetí formálního závazku k dodržování mezinárodně dohodnutých norem je prvním krokem, avšak k omezení rizikových faktorů a vedení úspěšného boje proti praní peněz, daňovým podvodům a daňovým únikům povede pouze řádné uplatňování těchto norem a skutečně vynakládané úsilí;

23.

připomíná, že svobodná pásma a „svobodné přístavy“ (freeporty) nesmí být zneužívány ke stejným cílům, k nimž slouží daňové ráje, nebo k obcházení mezinárodních předpisů týkajících se transparentnosti za účelem praní peněz; vyzývá Komisi, aby se otázkou freeportů v Evropské unii zabývala;

24.

vyzývá Komisi, aby předložila legislativní návrh, kterým by zajistila, že offshorové struktury mající skutečného majitele v členských státech budou podléhat podobným požadavkům na audit a zveřejňování informací o účtech, jako platí v evropské jurisdikci, v níž se skutečný majitel nachází;

25.

domnívá se, že EU by měla zakázat udržování obchodních vztahů s právními subjekty usazenými v daňových rájích, pokud nelze určit totožnost skutečného majitele;

26.

vyzývá Komisi, aby každoročně zveřejňovala veřejnou zprávu o využití finančních prostředků EU a o převodech finančních prostředků z Evropské investiční (EIB) a z Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) do offshorových struktur, včetně počtu a povahy zablokovaných projektů, odůvodnění zablokování projektů a následných opatření, která mají zajistit, aby žádné finanční prostředky EU přímo nebo nepřímo nepřispívaly k vyhýbání se daňovým povinnostem a daňovým podvodům;

2.1.1.   Společný unijní seznam nespolupracujících daňových jurisdikcí

27.

vítá vedoucí úlohu Komise při vypracovávání kritérií pro společný unijní seznamu nespolupracujících daňových jurisdikcí; vyjadřuje politování nad tím, že tento proces trvá zbytečně dlouho; vyzývá Radu, aby nesnižovala, ale spíše zvýšila úroveň ambicí u kritérií uvedeného seznamu; trvá na tom, aby byla zvážena veškerá kritéria navrhovaná Komisí, mimo jiné včetně neexistence daně z příjmů právnických osob nebo téměř nulové sazby daně z příjmů právnických osob, a zdůrazňuje, že tato kritéria jsou nezbytná, má-li být seznam účinný a nemá-li být nahodilý; domnívá se, že kritéria transparentnosti by měla být uplatňována v plné míře a že by měla rovněž dostatečně zohledňovat provádění a vymáhání; vyzývá Radu, aby v zájmu účinnosti a důvěryhodnosti tohoto seznamu zavedla proti zemím, které jsou na něm uvedeny, důrazné, přiměřené a odrazující společné sankce, a zdůrazňuje, že posuzování jednotlivých zemí by měla být prováděna transparentním způsobem; vyzývá Radu a Komisi, aby za účelem budoucí aktualizace tohoto seznamu zavedly transparentní a objektivní mechanismus přezkumu, do kterého bude zapojen i Parlament; připomíná, že cílem tohoto seznamu je změnit chování příslušných jurisdikcí s ohledem na praní peněz a usnadňování daňových podvodů;

28.

vyjadřuje politování nad tím, že unijní seznam nespolupracujících daňových jurisdikcí, který byl schválen a zveřejněn Radou, se zaměřuje pouze na jurisdikce mimo EU, přičemž opomíjí země uvnitř EU, které hrály systémovou úlohu při podpoře a umožňování škodlivých daňových praktik a nesplňují kritérium spravedlivého zdanění; zdůrazňuje, že alespoň čtyři členské státy by byly na seznam zařazeny, pokud by se podrobily kontrole podle stejných kritérií EU, jak ukazuje simulace prováděná organizací Oxfam; je znepokojen tím, že automatické vyloučení zemí EU z kontroly má negativní dopad na legitimitu, důvěryhodnost a účinnost celého postupu;

29.

zastává názor, že až bude unijní seznam nespolupracujících daňových jurisdikcí zaveden, měla by Komise navrhnout doprovodné právní předpisy stanovující harmonizované povinnosti daňových orgánů v každém členském státě zveřejňovat každý rok údaje o celkové hodnotě a destinaci finančních převodů z jednotlivých členských států do jurisdikcí uvedených na seznamu;

30.

vyzývá k přijetí sankcí, které by se vztahovaly také na společnosti, banky a účetní a právnické firmy, jakož i na daňové poradce, u nichž se prokázalo, že se v nespolupracujících jurisdikcích podíleli na nedovolených, škodlivých a nesprávných činnostech nebo umožňovali nedovolené, škodlivé a nesprávné daňové režimy právnických osob zahrnující právní nástroje v těchto jurisdikcích;

31.

vyjadřuje politování nad skutečností, že v Panama Papers figuruje několik občanů, subjektů a politicky exponovaných osob z EU; vybízí členské státy, aby objasnily, zda tyto zmínky byly řádně prošetřeny, a pokud ano, zda se jednalo o porušení vnitrostátních právních předpisů; zdůrazňuje, že bohužel v podobném duchu mnoho občanů, subjektů a politicky exponovaných osob, když byli vyšetřovacím výborem Parlamentu pro prošetření údajných porušení a nesprávného úředního postupu při uplatňování právních předpisů Unie v souvislosti s praním peněz, vyhýbáním se daňovým povinnostem a daňovými úniky požádáni o spolupráci, odmítlo poskytnout informace, které by byly pro cíle tohoto výboru užitečné;

32.

konstatuje, že podle posledních údajů OECD o přímých zahraničních investicích, má Lucembursko společně s Nizozemskem více příchozích investic než USA, že většinou se jedná o investice do zvláštních účelových jednotek, které nevykonávají žádnou podstatnou hospodářskou činnost a že do Irska směřuje více příchozích investic než do Německa či Francie; poukazuje na to, že zahraniční investice na Maltě činí podle jejího národního statistického úřadu 1 474 % velikosti ekonomiky této země; konstatuje, že podle výzkumu Univerzity v Amsterdamu bylo 23 % všech podnikových investic, které skončily v daňových rájích, uskutečněno přes Nizozemsko; domnívá se, že tyto údaje jasně ukazují, že některé členské státy umožňují praktiky přesouvání zisku na úkor jiných členských států;

33.

vyzývá Komisi, aby do konce roku 2018 předložila zprávu s posouzením daňových režimů členských států a jejich závislých jurisdikcí, regionů nebo jiných správních struktur, které usnadňují daňové úniky a daňové podvody a mají potenciálně škodlivý dopad na jednotný trh;

2.1.2.   Unijní seznam vysoce rizikových třetích zemí pro boj proti praní peněz

34.

hluboce lituje skutečnosti, že Komise dosud neprovedla své vlastní nezávislé posouzení za účelem identifikace vysoce rizikových třetích zemí se strategickými nedostatky, jak stanoví směrnice o boji proti praní peněz, ale spoléhá výhradně na seznam vypracovávaný Finančním akčním výborem (FATF), jehož je členem; vyjadřuje hluboké politování nad tím, že Komise uspokojivě nereagovala na požadavky Evropského parlamentu týkající se této záležitosti;

35.

naléhavě vyzývá Komisi, aby urychlila práci na svém vlastním seznamu a aby podala Parlamentu zprávu o provádění svého plánu, zejména svého závazku navýšit veškeré zdroje, které potřebuje pracovní skupina pro prevenci finanční trestné činnosti;

36.

domnívá se, že je mimořádně důležité, aby cíle EU byly v této věci ambicióznější než cíle Finančního akčního výboru; upozorňuje v této souvislosti, že je zapotřebí více investovat do lidských a finančních zdrojů nebo přidělování těchto zdrojů v rámci Komise optimalizovat s cílem posílit prověřovací postup;

37.

domnívá se, že cílem tohoto seznamu je vybízet příslušné jurisdikce ke změně chování v souvislosti s praním peněz a financováním terorismu a odrazovat další státy od uplatňování podobných potenciálně škodlivých politik;

38.

vybízí Komisi, aby se v zájmu zajištění soudržnosti a doplňkovosti stala centrálním orgánem jak pro záležitosti spojené se seznamem vysoce rizikových třetích zemí pro boj proti praní peněz, tak pro přezkum evropského seznamu daňových rájů;

2.2.   Jiné daňové právní předpisy

39.

vítá nové právní předpisy přijaté v posledních dvou letech v návaznosti na aféru LuxLeaks; vítá angažovanost EU v projektu OECD týkajícím se BEPS; vyzývá členské státy, aby urychleně provedly právní předpisy EU ve svých právních systémech a zajistily jejich vymáhání;

40.

vyzývá k ambicióznímu veřejnému podávání zpráv podle jednotlivých zemí za účelem zvýšení daňové transparentnosti a veřejné kontroly nadnárodních podniků, neboť by široké veřejnosti umožnilo přístup k informacím o zisku, obdržených dotacích a daních zaplacených nadnárodními podniky v jurisdikcích, v nichž působí; naléhavě vyzývá Radu, aby dosáhla společné dohody, pokud jde o návrh zahájit jednání s ostatními orgány EU s cílem přijmout systém veřejného podávání zpráv podle jednotlivých zemí, jelikož se jedná o jedno z klíčových opatření, má-li být pro všechny občany zajištěna větší transparentnost informací o daních odváděných podniky;

41.

zdůrazňuje, že veřejné podávání zpráv podle jednotlivých zemí umožní investorům a akcionářům, aby zohledňovali daňové politiky společností při intervencích na valných hromadách akcionářů a při přijímání investičních rozhodnutí;

42.

připomíná, že informace o daních by se měly stát základním prvkem finančních zpráv podávaných společnostmi;

43.

naléhavě vyzývá Radu, aby urychleně přijala ambiciózní dohodu o obou fázích společného konsolidovaného základu daně z příjmu právnických osob; připomíná, že kromě snížení nákladů pro firmy i pro daňovou správu v členských státech by se tak vyřešil i problém převodních cen a zajistila spravedlivější hospodářská soutěž na jednotném trhu; zdůrazňuje, že harmonizace základu daně je nejlepším způsobem, jak legálně ukončit praxi daňové optimalizace a agresivního daňového plánování; připomíná, že má-li být zaručeno, že ke zdanění dochází v místě, kde probíhá hospodářská činnost a kde se vytváří ekonomická hodnota, pak je nutné formulovat novou a závaznou definici „stálé provozovny“; zdůrazňuje, že tuto definici by měla doprovázet minimální závazná kritéria, která by určovala, zda má daná hospodářská činnost dostatečnou faktickou podstatu, aby mohla být v určitém členském státě zdaněna, čímž by se zabránilo problému „společností typu poštovní schránka“, a to zejména s ohledem na výzvy spojené s digitální ekonomikou;

44.

vybízí Komisi a členské státy, aby přikročily k daleko ambicióznějším reformám v oblasti zdanění;

45.

zdůrazňuje, že má-li jednotné zdanění fungovat jako prostředek k ukončení praxe přesouvání zisku, je třeba, aby probíhalo globálně, a že při uplatňování společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob na úrovni EU hrozí, že stávající ztráty členských států EU vůči zbytku světa budou trvalé a zbytek světa přestane být ze strany některých členských států využíván; poukazuje na skutečnost, že bude-li se záležitost řešit pouze na úrovni EU, mohlo by sice dojít k odstranění pohnutek pro přesuny zisků uvnitř EU, avšak také k posílení pohnutek a rozšíření příležitostí pro přesun zisku mimo EU;

46.

připomíná svá doporučení, aby se automatická výměna informací o daňových rozhodnutích rozšířila na všechna rozhodnutí a aby Komise získala přístup ke všem relevantním informacím s cílem zajistit dodržování evropských pravidel hospodářské soutěže (7);

47.

vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila legislativní návrh na revizi směrnice o správní spolupráci (8) za účelem dalšího posílení spolupráce v daňové oblasti mezi členskými státy, které by byly povinny plnit skupinové požadavky v oblasti daní tak, aby jedna evropská země mohla ostatním zemím poskytnout veškeré informace nutné ke stíhání subjektů dopouštějících se přeshraničních daňových úniků; připomíná svůj návrh na změnu směrnice o správní spolupráci s cílem zlepšit koordinaci daňových auditů mezi členskými státy (9);

48.

vyjadřuje politování nad tím, že podle pravidel EU o poskytování státní podpory náleží částka nezaplacených daní zpětně vymožená od příjemců nezákonné daňové podpory zemi, která tuto podporu poskytla, a nikoli zemím, jejichž daňové základny byly v důsledku škodlivých daňových režimů oslabeny; vyzývá proto Komisi, aby vypracovala vhodnou metodiku pro vyčíslení ztráty příjmů u postižených členských států a přiměřené postupy pro vymáhání neuhrazených daní, tak aby tyto částky byly předány členským státům, v nichž k ekonomické činnosti skutečně došlo;

49.

zastává názor, že daňové reformy musí vždy umožňovat kontrolu ze strany občanů a poskytovat občanské společnosti přístup, informace a instrukce tak, aby se mohla při vytváření těchto politik produktivně angažovat, což v současnosti není běžné;

50.

zdůrazňuje rovněž, že daňové právní předpisy, ať již na vnitrostátní úrovni, nebo na úrovni EU, musí být zjednodušeny a koncipovány tak, aby byly přístupné pro každého občana a zamezilo se komplexnosti, jíž společnosti zneužívají k vyhýbání se daňovým povinnostem;

51.

vyzývá Komisi, aby předložila návrh revize směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek (10), který by zahrnoval opatření, jež by orgánům veřejné správy zabránila ve spolupráci se společnostmi využívajícími daňových rájů;

52.

vyzývá Komisi, aby zahájila komplexní hodnocení 19 let činnosti Skupiny pro kodex chování (zdanění podniků) a zaměřila se na výsledky dosažené v oblasti předcházení přeshraničním škodlivým režimům daně z příjmu právnických osob, a to ve formě veřejné zprávy; požaduje, aby byla na základě těchto zjištění provedena reforma Skupiny pro kodex chování, která by vedla k větší transparentnosti a účinnosti její práce, vzhledem k tomu, že dotyčná skupina musí sehrávat ústřední úlohu v úsilí EU o zdokonalení této oblasti; požaduje, aby Parlament získal pravomoci v oblasti kontroly této skupiny a dohledu nad ní;

53.

vyzývá Komisi, aby vytvořila seznam nekalých režimů, v souvislosti s nimiž se Skupina pro kodex chování dosud neshodla na přijetí příslušných opatření, a aby tento seznam zveřejnila; vyzývá Komisi, aby do roku 2020 posoudila dopad daňových režimů pro příjmy z patentů uplatňovaných v souladu s přístupem založeným na kauzálním nexu a aby pokud možno vyčíslila jejich dopad na inovace a ztráty výběru daní;

54.

vyjadřuje politování nad tím, že v Panama Papers figuruje několik členských států EU; vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s daňovými orgány zahájila rozsáhlé hodnocení týkající se potenciálně škodlivých daňových opatření v členských státech, která narušující hospodářskou soutěž, a stávajících protiopatření, jakož i efektu přelévání těchto opatření do jiných jurisdikcí; vyzývá ke zřízení účinného kontrolního mechanismu, který by monitoroval členské státy s ohledem na možná nová škodlivá opatření v daňové oblasti, která mohou zavést;

55.

vyzývá Komisi, aby předložila legislativní návrh s cílem řešit otázku přeshraničních přeměn a přemísťování sídel a poskytnout jasná pravidla pro přemísťování sídel společností v rámci EU, včetně pravidel pro boj proti společnostem typu poštovní schránka;

56.

naléhavě vyzývá Komisi a všechny členské státy, aby zajistily, aby byla ukončena praxe přesouvání sídel společností, kdy je nadnárodní společnost koupena menší společností sídlící v daňovém ráji a nadnárodní společnost přijme sídlo této menší společnosti, čímž „přemístí“ své ústředí a sníží celkovou daňovou zátěž sloučené společnosti, po čemž následuje „zeštíhlení zisku“ pomocí daňově odčitatelných plateb do daňového ráje (např. v podobě půjček, licenčních poplatků a služeb), jejichž prostřednictvím se daná nadnárodní společnost snaží vyhnout daním z domácích zisků;

57.

zdůrazňuje, že zvláštní pozornost je třeba věnovat škodlivým daňovým praktikám, které jsou stále více rozšířené a ke kterým patří zneužívání daňových režimů pro příjmy z patentů, derivátů, swapů atd. za účelem vyhýbání se daňovým povinnostem;

58.

vítá zjištění Komise týkající se státní pomoci ze srpna 2016, podle nichž Irsko nelegálně poskytlo společnosti Apple neoprávněné daňové úlevy ve výši 13 miliard EUR; pochybuje nad správností rozhodnutí irské vlády odvolat se proti tomuto rozhodnutí ve snaze nepožadovat dlužnou částku;

59.

vyzývá členské státy, aby identifikovaly a upustily od veškerého využívání jakýchkoli forem daňových amnestií, jež by mohly vést k praní peněz a k daňovým únikům nebo které by mohly vnitrostátním orgánům bránit v tom, aby poskytnuté údaje využívaly k vyšetřování finanční trestné činnosti;

60.

vyjadřuje znepokojení nad záměrem vlády USA podporovat daňové úlevy pro velké společnosti a finanční deregulaci; vyzývá Komisi, aby úzce sledovala navrhovanou daňovou reformu v USA známou jako Blueprint a možnost uplatňovat v této zemi daňovou amnestii s cílem umožnit repatriaci zisků velkých technologických společností za velmi nízké daňové sazby;

61.

vyzývá členské státy, aby posílily své daňové správy odpovídajícím počtem zaměstnanců s cílem zajistit účinný výběr daňových příjmů a řešit škodlivé daňové praktiky, neboť nedostatek zdrojů a škrty ve stavu zaměstnanců spolu s nedostatečnou odbornou přípravou, technickými nástroji a vyšetřovacími pravomocemi závažně narušily funkčnost daňové správy v některých členských státech;

62.

poukazuje na jeden příklad strategie vyhýbání se daňovým povinnostem v EU, tzv. „Double Irish structure“, která bude postupně ukončena do roku 2020; vyzývá všechny členské státy, aby monitorovaly své dohody o zamezení dvojímu zdanění, aby zajistily, aby nebyly strategie vyhýbání se daňovým povinnostem využívány prostřednictvím rozdílů v daních;

63.

vyjadřuje politování nad nedostatkem důvěryhodných a objektivních statistických údajů o rozsahu vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových úniků; zdůrazňuje, že je důležité vyvinout odpovídající a transparentní metodiky pro stanovení rozsahu těchto jevů, jakož i jejich dopadu na veřejné finance, hospodářskou činnost a veřejné investice v rámci jednotlivých zemí;

64.

vyzývá Komisi, aby v rámci boje proti daňovým únikům a vyhýbání se daňovým povinnostem vydala pokyny, které jasně rozliší, jaká činnost je nelegální a jaká legální, i když se příčí duchu zákona, s cílem zajistit právní jistotu pro všechny zúčastněné strany; vyzývá členské státy a třetí země, aby zajistily, že pokuty a peněžité sankce uložené subjektům dopouštějícím se daňových úniků a příslušným zprostředkovatelům nebudou odečitatelné od základu daně;

65.

zdůrazňuje, že provádění odpovědné daňové strategie je třeba považovat za pilíř sociální odpovědnosti podniků a že daňové úniky, vyhýbání se daňovým povinnostem a agresivní daňové plánování jsou se sociální odpovědností podniků neslučitelné; znovu vyzývá Komisi, aby tento prvek zahrnula do aktualizované strategie EU týkající se sociální odpovědnosti podniků;

66.

vyzývá společnosti, aby z plnění daňových povinností v plném rozsahu a bez jakékoli formy vyhýbání se těmto povinnostem učinily nedílnou součást svých programů v oblasti sociální odpovědnosti;

67.

opakuje výzvu výboru TAXE2 na vytvoření nového unijního centra pro soudržnost a koordinaci daňové politiky v rámci Komise, které by mohlo posuzovat a monitorovat daňové politiky členských států na úrovni Unie a zajistit, aby členské státy neprováděly žádná nová škodlivá daňová opatření; navrhuje, aby toto centrum pro soudržnost a koordinaci daňové politiky sledovalo, zda členské státy respektují společný unijní seznam nespolupracujících jurisdikcí, a zajišťovalo a podporovalo spolupráci mezi vnitrostátními daňovými správami (např. v souvislosti se školením a výměnou osvědčených postupů);

68.

opakuje doporučení Parlamentu (11) ohledně vytvoření souboru protiopatření, která by Unie a členské státy jakožto akcionáři a finanční zajišťovatelé veřejných orgánů, bank a finančních programů měly uplatňovat proti společnostem, které využívají daňových rájů v rámci svého agresivního daňového plánování a nedodržují tak unijní normy pro řádnou daňovou správu.

69.

připomíná svou výzvu Komisi, aby pozměnila evropské právní předpisy, včetně ustanovení týkajících se statutu Evropské investiční banky (EIB), nařízení o Evropském fondu pro strategické investice (EFSI), čtyř nařízení týkajících se společné zemědělské politiky (SZP) a pěti evropských strukturálních a investičních fondů (Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, Evropského námořního a rybářského fondu) s cílem zakázat, aby prostředky EU byly poskytovány takovým konečným příjemcům či finančním zprostředkovatelům, kteří jsou prokazatelně zapojeni do daňových úniků či agresivního daňového plánování;

70.

vyzývá Komisi a Radu, aby vytvořily povinný standardizovaný evropský veřejný obchodní rejstřík s cílem získávat aktuální a důvěryhodné informace o společnostech a dosáhnout transparentnosti díky přeshraničnímu přístupu ke srovnatelným a spolehlivým informacím o společnostech v EU;

71.

navrhuje, aby Komise posoudila, jaký dopad mají přeshraniční přestupy fotbalistů na daňové výnosy členských států, a navrhla jakékoli opatření, které bude považováno za vhodné pro řešení výrazných ztrát na výnosech, a to i pokud jde o opatření vztahující se na zprostředkovatele, kteří tyto přestupy usnadňují;

72.

vyzývá Komisi, aby neuzavírala obchodní dohody s jurisdikcemi, které EU definuje jako daňové ráje;

2.3.   Výměna informací

73.

vyjadřuje politování nad tím, že ustanovení směrnice o správní spolupráci v oblasti daní (DAC), která platila v době, na níž se vztahují „Panama Papers“, nebyla provedena účinně a že objem výměny informací byl velmi nízký; připomíná, že automatická výměna informací mezi daňovými orgány je zásadní, aby se mohly členské státy při vybírání daňových příjmů vzájemně podpořit a vytvořit rovné podmínky; vyzývá Komisi, aby předložila návrhy na další posílení spolupráce v daňové oblasti mezi členskými státy, které by byly povinny plnit skupinové požadavky v oblasti daní tak, aby jedna evropská země mohla ostatním zemím poskytnout veškeré informace nutné ke stíhání subjektů dopouštějících se přeshraničních daňových úniků;

74.

je mimořádně znepokojen skutečností, že počet daňových rozhodnutí, která členské státy poskytly nadnárodním společnostem, v posledních letech značně vzrostl, a to navzdory společenským obavám vzniklým v důsledku skandálu LuxLeaks;

75.

trvá na tom, že by Komise měla mít přístup, v souladu s pravidly o ochraně údajů, ke všem informacím vyměňovaným podle DAC, aby mohla řádně sledovat a prosazovat její provádění; zdůrazňuje, že tyto informace by se měly uchovávat v centrálním registru spravovaném Komisí vzhledem k jejím výlučným pravomocem v oblasti hospodářské soutěže;

76.

požaduje účinnější výměnu, zpracovávání a využívání informací na globální úrovni a naléhavě vyzývá k účinnému a důslednému provádění ustanovení o společných standardech pro oznamování s tím, že by přístup založený na označení a zostuzení viníků (name and shame) uplatňovaný v rámci vzájemného hodnocení měl být nahrazen režimem sankcí; poukazuje na potřebu reciprocity při výměně informací mezi OECD a účastnickými signatářskými zeměmi; vyzývá členské státy, aby podpořily účastnické rozvojové země v provádění těchto standardů; zdůrazňuje, že nestačí, aby se země ke společnému standardu pro oznamování zavázaly, ale aby dotyčný systém rovněž uplatňovaly a zajistily vysokou kvalitu poskytovaných údajů; poukazuje na to, že stávající společný standard pro oznamování má své slabiny, a vítá skutečnost, že OECD pracuje na jeho zdokonalení, aby byl účinnější; žádá Komisi, aby přispěla k vyřešení zjištěných nedostatků;

77.

vyzývá ke zdokonalení veřejných obchodních rejstříků, veřejných rejstříků skutečných vlastníků a veřejného podávání zpráv podle jednotlivých zemí s cílem překonat omezení, která obnáší výměna informací podle „Mnohostranné úmluvy OECD o provádění opatření souvisejících s daňovými dohodami za účelem předcházení erozi základu daně a přesouvání zisku“ z června 2017, která zemím umožňuje zvolit si partnery, čímž prakticky povoluje bilateralismus;

78.

zdůrazňuje, že povinná automatická výměna informací v souvislosti s potenciálně agresivním plánovaným daňovým uspořádáním s přeshraničním rozměrem (DAC6) by měla být přístupná nejen daňovým orgánům;

79.

vyzývá Komisi, aby zajišťovala reciprocitu při výměně informací mezi EU a třetími zeměmi, které ještě nepodepsaly mezinárodně sjednané standardy; zdůrazňuje, že je nutné, aby byly finančním institucím s evropskými klienty, které nedodržely normy automatické výměny informací, uloženy účinné sankce; domnívá se, že uvedený návrh by měl obsahovat mechanismus řešení sporů, který by řešil případné spory mezi EU a třetími zeměmi; připomíná své doporučení zavést srážkovou daň nebo opatření s podobným účinkem s cílem zabránit úniku nezdaněných zisků z EU;

80.

domnívá se, že subjekty, které jsou povinny poskytovat informace daňovým orgánům, musí být shodné se subjekty stanovenými ve směrnici o boji proti praní peněz, a zejména tyto: 1. úvěrové instituce; 2. finanční instituce; 3. následující právnické nebo fyzické osoby při výkonu svých profesních aktivit: a) auditoři, externí účetní a daňoví poradci; b) notáři a jiní samostatně výdělečně činní právníci, jestliže se podílejí, ať tím, že jednají jménem svého klienta a v jeho zastoupení na jakékoli finanční transakci nebo obchodu s nemovitostmi, nebo že napomáhají při plánování nebo provádění transakcí pro svého klienta, které se týkají: (i) nákupu a prodeje nemovitosti nebo podnikatelských subjektů; (ii) správy peněz klientů, jejich cenných papírů nebo jiných aktiv; (iii) otevírání nebo správy bankovních nebo spořicích účtů nebo účtů cenných papírů; (iv) péče o příspěvky potřebné k vytvoření, provozu nebo řízení společností; (v) vytváření, provozování nebo řízení svěřenských fondů, společností, nadací nebo podobných struktur; c) poskytovatelé svěřenských služeb a služeb pro obchodní společnosti, kteří již nejsou zahrnuti v bodě a) nebo b); d) realitní makléři; e) další osoby obchodující se zbožím, a to pouze v takovém rozsahu, kdy jsou platby uskutečněné nebo přijaté v hotovosti a ve výši 10 000 EUR či více, ať již je transakce prováděna jako jediná operace, nebo jako několik operací, které se zdají být propojeny; f) poskytovatelé služeb v oblasti hazardních her;

3.    Praní peněz

3.1.   Právní předpisy v oblasti boje proti praní peněz

81.

zdůrazňuje, že členské státy by měly účinně a důsledně provádět ustanovení směrnice o boji proti praní peněz; vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily řádné vymáhání práva; vyzývá Komisi, aby navýšila a poskytla přiměřené prostředky na stávající monitorovací systémy; vyzývá Komisi, aby své pracovní skupině přidělila více zdrojů s cílem zamezit finanční trestné činnosti;

82.

zdůrazňuje, že právní rámec čtvrté směrnice o boji proti praní peněz úplně zakazuje anonymní akcie na doručitele, které, pokud nejsou řádně registrovány, se ukázaly být užitečným prostředkem pro vytváření mezinárodních systémů praní peněz; vyzývá členské státy, aby řádně uplatňovaly čtvrtou směrnici o boji proti praní peněz, která vstoupila v platnost dne 26. června 2017; vyzývá Komisi, aby monitorovala řádné provedení a uplatňování této směrnice;

83.

vyzývá Komisi, aby zahájila řízení o nesplnění povinnosti s členskými státy kvůli nesouladu s právem Unie, který odhalila aféra Panama Papers a další kauzy s únikem informací;

84.

zdůrazňuje, že je třeba, aby byly zavedeny pravidelně aktualizované, standardizované, propojené a veřejně přístupné registry skutečných vlastníků, v nichž budou registrovány společnosti, nadace, trusty a podobná právní uspořádání, aby se zamezilo anonymitě posledních skutečných vlastníků; žádá snížení stávajícího prahu pro držbu akcií v definici skutečného vlastnictví; domnívá se, že EU a její členské státy musí být průkopníky v prosazování norem transparentnosti týkajících se posledních skutečných vlastníků na mezinárodních fórech;

85.

poukazuje na výzvu zástupců francouzské finanční zpravodajské jednotky v parlamentním vyšetřovacím výboru pro prošetření údajných porušení a nesprávného úředního postupu při uplatňování právních předpisů Unie v souvislosti s praním peněz, vyhýbáním se daňovým povinnostem a daňovými úniky, podle nichž by v souladu s doporučením Finančního akčního výboru č. 26 o finančním dohledu mělo být na úrovni EU výslovně stanoveno, že dohled vykonávaný příslušným orgánem dohledu se může týkat i mateřského subjektu skupiny;

86.

vyzývá Komisi, aby dohlížela na vytváření veřejně přístupných katastrů nemovitostí;

87.

požaduje, aby identifikace skutečného vlastnictví zahrnovala každou fyzickou osobu nebo osoby, které v konečném důsledku vlastní nebo kontrolují právnickou osobu, jež není společností kotovanou na regulovaném trhu, která podléhá požadavkům na zveřejnění informací v souladu s právem Unie nebo která podléhá rovnocenným mezinárodním standardům zajišťujícím přiměřenou transparentnost informací o vlastnictví, a to prostřednictvím přímého nebo nepřímého vlastnictví nejméně jedné akcie nebo rovnocenné minimální jednotky podílu v uvedené právnické osobě, včetně akcií na doručitele, nebo prostřednictvím kontroly jinými prostředky;

88.

konstatuje, že nezákonné finanční prostředky uložené cestou umoření těchto transakcí jsou transformovány na legitimní finanční prostředky pocházející z legitimních transakcí; naléhavě proto upozorňuje na potřebu rozšířit pravidla pro boj proti praní peněz také na trh s nemovitostmi s cílem zabránit dalším nezákonným jevům;

89.

zdůrazňuje, že je nezbytné zlepšit provádění hloubkové kontroly klienta, aby se zajistilo řádné posouzení rizik spojených s profilem klienta; zdůrazňuje, že i když je prováděna externě, za hloubkovou kontrolu klienta by měla být vždy odpovědna povinná osoba; požaduje, aby tato odpovědnost byla jasně definována a aby byly stanoveny sankce pro případ nedbalosti nebo střetu zájmů při externím zajišťování jejího plnění; dále se domnívá, že oblast působnosti, pokud jde o povinné osoby, by se měla rozšířit mimo jiné i na realitní kanceláře, aby se zajistilo rovné uplatňování ustanovení týkajících se hloubkové kontroly klienta na regulované i neregulované subjekty; požaduje harmonizaci hloubkových kontrol klienta na úrovni EU, aby tyto postupy získaly vhodnou formu, která by zaručovala jejich patřičný soulad;

90.

domnívá se, že sankce za praní peněz, daňové úniky a daňové podvody by měly být přísnější a odrazující a že členské státy by při využívání zdrojů k boji s těmito nezákonnými praktikami měly uplatňovat přístup založený na posouzení rizik; vítá v této souvislosti návrh Komise směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji proti praní peněz prostředky trestního práva (COM(2016)0826); vyzývá členské státy, aby zvážily, zda by nebylo žádoucí zakázat ve velmi závažných případech daňových podvodů možnost dohody o vině a trestu; konstatuje však, že současně by EU a její členské státy měly rozvíjet pobídky pro každou kategorii povinných osob, aby je odrazovaly a způsobily, že zapojení do takových činností bude nevýhodné; vyzývá členské státy, aby přezkoumaly promlčecí lhůty pro praní peněz, aby se zabránilo promlčení z důvodu nečinnosti příslušných orgánů;

91.

žádá, aby byl na evropské úrovni zaveden účinný monitorovací mechanismus s přesahem do spřízněných jurisdikcí, neboť dopad vzájemných hodnocení Finančního akčního výboru a pravidelných vzájemných hodnocení může snadno zmařit skutečnost, že na politické či jiné úrovni je problém tiše tolerován;

92.

zdůrazňuje, že je třeba se dohodnout na evropské úrovni na společném chápání a definici „politicky exponované osoby“;

93.

požaduje harmonizovanou definici daňových trestných činů, která bude stanovena na úrovni EU, a vytvoření jasně odlišeného trestněprávního nástroje, který by byl přijat podle čl. 83 odst. 2 SFEU nebo v konečném důsledku podle článku 116 SFEU, pokud se členské státy nebudou schopny dohodnout na odstranění narušení podmínek hospodářské soutěže na vnitřním trhu; požaduje, aby byla v rámci EU harmonizována definice predikativních trestných činů týkajících se praní peněz a zúžily se výjimky, jichž mohou členské státy využít, jestliže chtějí odmítnout spolupráci a výměnu informací; připomíná svůj postoj týkající se revize čtvrté a páté směrnice o boji proti praní peněz, totiž že na daňové trestné činy by se neměl vztahovat požadavek, aby za ně hrozilo uložení trestu odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody;

94.

je znepokojen zaváděním programů pro získání občanství, tzv. zlatého víza nebo investorských programů, které jsou určeny pro občany ze zemí mimo EU, kdy státní příslušníci třetích zemí mohou získat občanství výměnou za finanční investice, aniž by byla provedena náležitá, či vůbec nějaká hloubková kontrola klienta; vyzývá Komisi, aby posoudila, jak je ze strany členských států dodržována směrnice o boji proti praní peněz a další související legislativa EU při udělování občanství v rámci těchto programů;

95.

vyzývá Komisi a Radu, aby se ambiciózní revizí čtvrté směrnice o boji proti praní peněz (COM(2016)0450), o které hlasovaly Hospodářský a měnový výbor a Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci Parlamentu dne 28. února 2017 (12), vážně zabývaly, neboť by vyřešila mnohé přetrvávající nedostatky a významně by posílila stávající právní předpisy v oblasti praní peněz např. vylepšením definice skutečného vlastníka, znemožněním toho, aby vyšší vedoucí pracovníci, pověření ředitelé a další zmocněnci mohli být označeni za skutečné majitele, pokud nesplňují příslušná kritéria, udělením plného přístupu veřejnosti do registrů skutečných vlastníků, v nichž jsou registrovány společnosti a trusty, a zavedením účinnějšího mechanismu sankcí za porušení směrnice o boji proti praní peněz; naléhavě proto Komisi a Radu žádá, aby během probíhajících třístranných jednání ambiciózní návrh Parlamentu neoslabily;

96.

požaduje větší politické a regulační zaměření na nově se objevující rizika spojená s novými technologiemi a finančními produkty, jako jsou např. deriváty, swapy a virtuální měny (13);

97.

vyzývá Komisi, aby posoudila možnost využití potenciálu nových technologií, jako např. jedinečné digitální identity pro usnadnění identifikace závažných případů finanční trestné činnosti, při současném zajištění dodržování základních práv včetně práva na soukromí;

98.

žádá, aby Komise bezodkladně posoudila, jaké důsledky plynou z elektronických hazardních her, virtuálních měn, kryptoměn, finančních technologií a technologií blockchain z hlediska praní peněz a daňové trestné činnosti; vyzývá dále Komisi, aby zvážila možná opatření, včetně legislativních, která by vytvořila regulační rámec pro tyto záležitosti s cílem omezit využívání nástrojů k praní peněz;

99.

naléhavě žádá konfiskaci majetku vytvořeného trestnou činností; za tímto účelem požaduje urychlené přijetí nařízení o vzájemném uznávání příkazů k zajištění a konfiskaci s cílem usnadnit přeshraniční vymáhání majetku z trestné činnosti; zdůrazňuje, že tento právní nástroj navržený Komisí umožní lepší spolupráci a snazší uznávání takových příkazů, při dodržení zásady subsidiarity;

100.

zdůrazňuje, že je rovněž nezbytné přijmout opatření ke sladění vnitrostátních strategií se strategiemi evropských agentur a orgánů, jako jsou Europol, Eurojust a úřad OLAF; apeluje na to, že za účelem usnadnění této spolupráce je třeba odstranit právní překážky, které brání výměně informací;

101.

vítá rozhodnutí portugalské vlády zakázat vydávání akcií na doručitele a přeměnit stávající akcie na doručitele na cenné papíry, přičemž naléhavě žádá Komisi, aby navrhla právní předpisy, které budou platit pro celou EU a budou mít stejný účinek;

102.

vyzývá příslušné orgány, aby při posuzování vhodnosti a způsobilosti členů správních rad a akcionářů úvěrových institucí v EU postupovaly mnohem přísněji; domnívá se, že pravidla musí příslušným orgánům umožňovat pravidelně posuzovat hodnotící kritéria akcionářů a členů správních rad, jelikož stávající pravidla odnětí povolení nesmírně ztěžují; dále se domnívá, že by měly být rozšířeny časové rozvrhy pro vyslovení námitek proti akvizicím a umožněna v této souvislosti větší flexibilita, zejména v případech, kdy je nezbytné, aby příslušné orgány prováděly vlastní vyšetřování ohledně informací poskytovaných v souvislosti s událostmi ve třetích zemích a ve vztahu k politicky exponovaným osobám;

3.2.   Finanční zpravodajské jednotky (FIU)

103.

domnívá se, že harmonizací statusu a fungování evropských finančních zpravodajských jednotek by mohla být posílena výměna informací; vyzývá Komisi, aby v rámci platformy finančních zpravodajských jednotek zahájila projekt zaměřený na identifikaci informačních zdrojů, ke kterým mají v současné době přístup finanční zpravodajské jednotky; vyzývá Komisi, aby vydala pokyny, jak zajistit větší sbližování funkcí a pravomocí evropských finančních zpravodajských jednotek, přičemž by měl být stanoven minimální společný rozsah a obsah informací finančního a administrativního charakteru a informací týkajících se prosazování práva, které by finanční zpravodajské jednotky měly obdržet a jež by si mezi sebou mohly vyměňovat; domnívá se, že takové pokyny by měly rovněž obsahovat společnou definici strategických analytických funkcí finančních zpravodajských jednotek;

104.

je přesvědčen, že v zájmu větší efektivnosti své práce by měly mít všechny finanční zpravodajské jednotky EU neomezený a přímý přístup ke všem informacím získaným od povinných osob a z rejstříků, které se týkají výkonu jejich funkcí; finanční zpravodajské jednotky by měli mít rovněž možnost získat tyto informace na žádost jiné finanční zpravodajské jednotky v Unii a vyměňovat si informace s dožadující finanční zpravodajskou jednotkou;

105.

navrhuje členských státům, aby při provádění směrnice o boji proti praní peněz upustily od požadavku, aby finanční zpravodajské jednotky získaly od třetí strany povolení, bude-li zapotřebí sdílet informace pro zpravodajské účely s jinou finanční zpravodajskou jednotkou, s cílem podpořit výměnu informací mezi finančními zpravodajskými jednotkami; vyzývá Komisi, aby vydala pokyny k obecným ustanovením ve směrnici o boji proti praní peněz, především pokud jde o nutnost „spontánně a rychle“ vyměňovat informace s ostatními finančními zpravodajskými jednotkami;

106.

zdůrazňuje potřebu účinnější komunikace mezi příslušnými orgány na vnitrostátní úrovni, ale také mezi finančními zpravodajskými jednotkami v různých členských státech; vyzývá Komisi, aby vytvořila srovnávací systém EU jako nástroj pro standardizaci shromažďovaných a vyměňovaných informací a pro posílení spolupráce mezi finančními zpravodajskými jednotkami; upozorňuje, že to by mělo zahrnovat posílení sítě FIU.net v rámci Europolu, ale také Europolu samotného, zejména pokud jde o jeho schopnost získávání informací a statistických údajů o toku informací, činnostech a výsledcích analýzy, kterou vykonaly finanční zpravodajské jednotky, a také posílení pravomocí a zdrojů Eurojustu na řešení problematiky praní peněz a daňových úniků; vyzývá dále členské státy, aby navýšily lidské, finanční a technické zdroje ve finančních zpravodajských jednotkách s cílem posílit vyšetřovací a koordinační kapacity s cílem řádně zpracovávat a zkoumat zvýšené počty oznámení podezřelých obchodů;

107.

konstatuje, že účelové omezení použití informací získaných výměnou mezi finančními zpravodajskými jednotkami by mělo být přezkoumáno a sjednoceno jak na úrovni EU, tak i na úrovni celosvětové, tak aby bylo možné používat tyto informace k potírání daňových trestných činů a pro účely dokazování;

108.

trvá na tom, že obsazení vedoucích funkcí ve finančních zpravodajských jednotkách musí být nezávislé, prosté politického tlaku a založené na odborné kvalifikaci a že výběrové řízení musí být transparentní a musí probíhat pod dozorem; zdůrazňuje potřebu společných pravidel o nezávislosti institucí odpovědných za prosazování pravidel týkajících se daňových podvodů a praní peněz, jakož i nutnost úplné nezávislosti orgánů činných v trestním řízení jednajících na základě zpráv finančních zpravodajských jednotek;

109.

vyzývá Komisi, aby ověřila, zda je tato povinnost řádně dodržována ve všech členských státech;

110.

opakuje svůj postoj, pokud jde o pátou směrnici o boji proti praní peněz a vytvoření evropské finanční zpravodajské jednotky, a zdůrazňuje, že je nutno zabezpečit účinný a koordinovaný systém pro výměnu informací, jakož i centralizované databáze; vyzdvihuje potřebu podporovat finanční zpravodajské jednotky členských států, zejména v přeshraničních případech;

111.

trvá na tom, že příslušné orgány by neměly čekat, až je přemůže stále rozsáhlejší využívání digitálních technologií ze strany daňových poradců a daňových poplatníků; je přesvědčen, že příslušné orgány by s ohledem na to měly vyvíjet své vlastní nástroje a budovat vyšetřovací kapacity; domnívá se, že příslušným orgánům by to mohlo otevřít nové možnosti v souvislosti s neustálým problémem přidělování prostředků či pomoci zlepšit vzájemnou spolupráci;

4.    Zprostředkovatelé

112.

vyjadřuje politování nad tím, že zprostředkovatelé v současné době podléhají v rámci EU rozdílným předpisům; vyzývá Radu, aby okamžitě prostudovala a přijala návrh Komise týkající se povinné automatické výměny informací v oblasti daní ve vztahu k přeshraničním opatřením (COM(2017)0335) s cílem posílit oznamovací povinnosti zprostředkovatelů; vyzývá členské státy, aby zvážily potenciální výhody kynoucí z rozšíření působnosti směrnice i na čistě vnitrostátní případy;

113.

zdůrazňuje nutnost, aby tento návrh eliminoval mezery, které umožňují agresivní daňové plánování, a to tím, že v něm budou vytvořena nová pravidla pro zprostředkovatele zapojené do těchto praktik;

114.

konstatuje, že správa majetku probíhá převážně neregulovaným způsoben a že by měla být vytvořena závazná mezinárodní pravidla a normy, které by nastavily rovné podmínky a toto povolání lépe regulovaly a vymezovaly; v této souvislosti vyzývá Komisi, aby se ujala iniciativy na všech příslušných mezinárodních fórech pro vytvoření takových norem a pravidel;

115.

uznává, že dohled by se měl vykonávat v rámci samoorganizace a samoregulace; vyzývá Komisi, aby vyhodnotila potřebu cílených opatření EU, včetně možnosti vypracování právních předpisů, s cílem zajistit odpovídající dohled nad samoregulace povinných osob, tj. prostřednictvím samostatného a nezávislého vnitrostátního regulačního orgánu / orgánu dohledu;

116.

vyzývá Komisi, aby ve spolupráci s členskými státy a orgány dohledu vydala pokyny pro standardizaci formátů oznámení podávaných povinnými osobami s cílem usnadnit zpracování a výměnu informací ze strany finančních zpravodajských jednotek;

117.

požaduje, aby právní předpisy týkající se daňových zprostředkovatelů obsahovaly opatření, která je odradí od osnování daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem a krytí skutečných vlastníků;

118.

zdůrazňuje, že pokud zprostředkovatel sídlí mimo EU, musí být dotčený daňový poplatník povinen zaslat potenciálně agresivní daňové plány přímo správcům daně své země před tím, než budou realizovány, aby příslušné orgány mohly reagovat na daňová rizika přijetím vhodných opatření;

119.

domnívá se, že přísnější pravidla týkající se úlohy zprostředkovatelů by byla ku prospěchu výrobního odvětví jako celku, neboť loajální zprostředkovatelé již nebudou znevýhodňováni nekalou hospodářskou soutěží a zároveň se oddělí zrno od plev;

120.

požaduje, aby byly přijaty více efektivní, odrazující a přiměřené sankce na úrovni EU i členských států vůči bankám a zprostředkovatelům, kteří se vědomě, úmyslně a systematicky zapojují do nezákonných daňových režimů a praní peněz; zdůrazňuje, že sankce by měly být zaměřeny jak na samotné společnosti, tak na zaměstnance z řad managementu a členy správní rady, kteří jsou za tyto záležitosti odpovědni; vyzdvihuje fakt, že přísné sankce mají zásadní význam, a domnívá se, že využívání režimu veřejného označování provinilců by mohlo odradit zprostředkovatele od obcházení povinností a podpořit dodržování předpisů;

121.

vyzývá členské státy k zajištění toho, aby odvětví, která jsou nejvíce vystavena rizikům vyplývajícím z neprůhlednosti ohledně skutečného vlastnictví (jak je uvedeno v posouzení rizik praní peněz, které vypracovala Komise), byla bedlivě sledována a kontrolována; dále členské státy vyzývá, aby poskytly pokyny ohledně rizikových faktorů vyplývajících z transakcí, do nichž jsou zapojeni daňoví poradci, auditoři, externí účetní, notáři a jiní nezávislí právníci;

122.

požaduje lepší prosazování pravidel týkajících se praní peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňových úniků a jejich odrazujícího účinku tím, že se zvýší veřejná informovanost, zejména prostřednictvím lepší publikované statistiky o donucovacích opatřeních týkajících se subjektů poskytujících poradenství v oblasti daní a praní peněz;

123.

zdůrazňuje, že je zapotřebí větší kontroly, dohledu a koordinace vnitrostátních systémů certifikace pro zprostředkovatele, kteří pracují jako daňoví odborníci v EU; vyzývá členské státy k odebrání licencí v případě, že jsou zprostředkovatelé prokazatelně zapojeni do aktivní podpory či zprostředkovávání daňových úniků, agresivního daňového plánování a praní peněz;

124.

vyzývá Komisi, aby vyhodnotila, zda příslušné orgány v členských státech dodržují postupy pro udělování licencí zprostředkovatelům již stanovené v právu Unie, např. ve směrnici o kapitálových požadavcích IV;

125.

vyzývá zprostředkovatele, aby přijali metodiku, na jejímž základě nebude zásada mlčenlivosti právního zástupce bránit řádnému oznamování podezřelých obchodů ani oznamování jiných potenciálně nezákonných činností, aniž by byla dotčena práva zaručená Listinou základních práv Evropské unie a obecné zásady trestního práva, nebo aby za stejným účelem zdokonalili metodiku stávající;

126.

vyzývá členské státy, aby zavedly demotivační opatření odrazující zprostředkovatele se sídlem v EU od toho, aby byli činní v jurisdikcích na unijním seznamu nespolupracujících daňových jurisdikcí a na unijním seznamu zemí se strategickými nedostatky v režimech pro boj proti praní peněz a financování terorismu, například tak, že budou vyloučeni z výzev k účasti v řízeních o zadávání veřejných zakázek; dále vyzývá Komisi, aby provedla posouzení dopadu pro možnost zakázat zprostředkovatelům se sídlem v EU působit v jurisdikcích na unijním seznamu nespolupracujících daňových jurisdikcí a na unijním seznamu zemí se strategickými nedostatky v režimech pro boj proti praní peněz a financování terorismu;

127.

zdůrazňuje, že za účelem zlepšení mezinárodní spolupráce by měly být požadavky na audit a účetnictví koordinovány na celosvětové úrovni s cílem odradit účetní a auditorské firmy od zapojování se do nezákonných daňových struktur; v tomto ohledu se domnívá, že lepší provádění mezinárodních účetních standardů by mělo být považováno za účinný nástroj;

4.1.   Banky

128.

vybízí všechny členské státy, aby v souladu s doporučením ve čtvrté směrnici o boji proti praní peněz zavedly systémy rejstříků bankovních účtů či elektronické systémy vyhledávání dat, jež by finančním zpravodajským jednotkám a příslušným orgánům poskytovaly přístup k informacím o bankovních účtech; doporučuje zvážit standardizaci a propojení vnitrostátních registrů bankovních účtů evidující všechny účty spojené s právnickými či fyzickými osobami za účelem snadného přístupu pro příslušné orgány a finanční zpravodajské jednotky;

129.

doporučuje, aby tento registr účtů zaznamenával a zveřejňoval statistiky o transakcích s daňovými ráji a vysoce rizikovými zeměmi, a dané informace rozčleňoval podle transakcí se spřízněnými a nespřízněnými stranami a podle jednotlivých členských států;

130.

konstatuje, že banky se podle zjištění podílely na čtyřech obecných činnostech, a to zajišťování a správa offshorových struktur, poskytování bankovních účtů pro offshorové subjekty, poskytování jiných finančních produktů a korespondenční bankovnictví (14); zdůrazňuje, že právní předpisy upravující korespondenční bankovnictví je třeba vyjasnit a zpřísnit, zejména pokud jde o poukazování prostředků do offshorových destinací a nespolupracujících jurisdikcí, a že pro případ neposkytnutí informací o skutečném majiteli by měly stanovit povinnost ukončení činnosti;

131.

vyzývá k přísnému a striktnímu uplatňování efektivních sankcí proti bankám, jež by umožňovaly pozastavení nebo zrušení bankovní licence těch finančních institucí, u nichž bylo prokázáno, že jsou zapojeny do podpory a umožňování praní peněz, obcházení daňových povinností či agresivního daňového plánování;

132.

zdůrazňuje význam lepší koordinace mezi centrálou banky a dceřinými společnostmi jak v rámci EU, tak s třetími zeměmi, aby bylo zajištěno plné dodržování interních kodexů chování a právních předpisů v oblasti boje proti praní peněz;

133.

zdůrazňuje, že vnitrostátní kontroly bankovního dohledu by měly spočívat v systematických i náhodných kontrolách, s cílem zajistit plné provádění pravidel pro boj proti praní peněz;

134.

požaduje posílení pravomocí Evropské centrální banky (ECB) a Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA), aby mohly provádět pravidelné kontroly souladu (jak předem ohlášené, tak neohlášené) v bankovním sektoru EU namísto současného systému kontrol prováděných pouze tehdy, jestliže se konkrétní případ vyšetřuje nebo se stal veřejně známým;

135.

požaduje vypracování analýzy, jež by posoudila, zda je proveditelné udělit orgánům dohledu pravomoc provádět bankovní šetření v situacích, kdy není známo jméno držitele účtu;

136.

vítá stávající analýzu rizik a slabých míst finančního systému EU; zdůrazňuje, že je důležité identifikovat nové technologie a finanční produkty, které by mohly být potenciálně použity jako prostředek pro praní peněz; požaduje, aby na základě této analýzy byla ustanovení o praní peněz zahrnuta do všech nových návrhů týkajících se takových nových technologií, včetně finančních technologií;

137.

požaduje, aby byla po nizozemském vzoru vytvořena „bankéřská přísaha“ v podobě dobrovolného závazku daného odvětví, že nebude jednat s daňovými ráji;

4.2.   Právníci

138.

upozorňuje, že profesní tajemství nesmí být zneužíváno k ochraně, utajování nezákonných praktik či k porušování ducha zákona; naléhavě žádá, aby zásada mlčenlivosti ve vztahu klienta a právního zástupce nebránila odpovídajícímu oznamování podezřelých obchodů ani podávání zpráv o jiných potenciálně nezákonných činnostech, aniž jsou dotčena práva zaručená Listinou základních práv Evropské unie a obecné zásady trestního práva; vyzývá členské státy, aby vydaly pokyny týkající se výkladu a uplatňování zásady mlčenlivosti advokáta, jimiž by se tato profese řídila, a stanovily jasnou hranici mezi tradičním právním poradenstvím a případy, kdy právníci jednají jako finanční subjekty;

139.

zdůrazňuje, že právníci vykonávající činnost, která nepatří mezi jejich specifické úkoly obhajoby, právního zastupování nebo právního poradenství, mohou být za určitých okolností souvisejících s ochranou veřejného pořádku povinni informovat příslušné orgány o některých skutečnostech, se kterými jsou obeznámeni;

140.

zdůrazňuje, že právníci, kteří poskytují poradenství klientům, by měli nést právní spoluodpovědnost za navrhování plánů pro daňové úniky a agresivní daňové plánování, jež jsou trestné, a za navrhování systémů praní peněz; upozorňuje, že pokud se právníci podílí na podvodech, musí systematicky podléhat jak trestním sankcím, tak disciplinárním opatřením;

4.3.   Účetnictví

141.

zdůrazňuje, že za účelem zlepšení mezinárodní spolupráce by měly být požadavky na audit a účetnictví lépe koordinovány na celosvětové úrovni, přičemž je však nutné dodržovat evropské normy demokratické legitimity, transparentnosti, odpovědnosti a integrity, s cílem odradit účetní a auditorské firmy, ale i jednotlivé poradce od navrhování plánů pro daňové úniky, agresivního daňového plánování a systémů praní peněz; vyzývá k řádnému provádění nedávno přijatého balíčku opatření týkajících se auditu (15) a fungování Výboru evropských orgánů dohledu nad auditem (CEAOB), které by měly tvořit nový rámec pro spolupráci mezi vnitrostátními orgány dohledu nad audity na úrovni EU, jež by měl posílit celounijní dohled nad audity; v tomto ohledu se domnívá, že lepší provádění mezinárodních účetních standardů by mělo být považováno za účinný nástroj, který zajistí dodržování standardů EU týkajících se transparentnosti a odpovědnosti;

142.

konstatuje, že stávající unijní definice kontroly, jež je vyžadována k vytvoření skupiny společností, by měla být uplatňována i na účetní firmy, které jsou členy sítě firem přidružených na základě právně vymahatelných smluvních ujednání, jež umožňují sdílení názvu nebo marketingu, profesních standardů, klientů, podpůrných služeb, financí či pojištění odpovědnosti za škodu při výkonu povolání, jak předpokládá směrnice 2013/34/EU (16) o ročních účetních závěrkách;

143.

vyzývá Komisi, aby předložila legislativní návrh na oddělení účetních firem a poskytovatelů finančních nebo daňových služeb, jakož i veškerých poradenských služeb, včetně unijního režimu neslučitelnosti poradenských služeb pro daňové poradce, s cílem zabránit jim v poskytování poradenství zároveň veřejným orgánům i daňovým poplatníkům a zamezit dalším střetům zájmů;

4.4.   Svěřenské fondy, fiduciární správci a obdobná právní uspořádání

144.

důrazně odsuzuje zneužívání svěřenských fondů, fiduciárních správců a obdobných právních uspořádání jakožto nástrojů k praní peněz; požaduje proto jasná pravidla usnadňující přímou identifikaci skutečného vlastníka či vlastníků, včetně pravidla, že svěřenský fond musí existovat v psané podobě a být registrován v členském státě, ve kterém je svěřenský fond vytvořen, spravován či provozován;

145.

požaduje standardizovaný, pravidelně aktualizovaný, veřejně přístupný a propojený registr skutečných vlastníků na úrovni EU, který by zahrnoval všechny strany komerčních i nekomerčních svěřenských fondů, fiduciárních správců a obdobných právních uspořádání a tvořil základ pro celosvětový registr;

146.

v registru svěřenských fondů EU by měly být obsaženy tyto informace a dokumenty: a) svěřenští správci, včetně jejich jmen a adres, a jména a adresy všech, na jejichž pokyny jednají; b) svěřenská listina; c) všechny listiny přání (tzv. letter of wishes); d) jméno a adresa zakladatele; e) jména všech dohlížitelů (enforcers) a instrukce, podle kterých se řídí; f) účetní závěrky svěřenského fondu; g) podrobné údaje o všech podílech a přídělech svěřenského fondu se jmény a adresami všech příjemců; h) pověření zprostředkovatelé, včetně jejich jmen a adres;

147.

vyzývá Komisi, aby posoudila, do jaké míry mohou být svobodné přístavy a udělování licencí lodím zneužity pro účely daňových úniků, a v případě potřeby předložila s vhodným návrhem ke zmírnění těchto rizik;

5.    Otázka třetích zemí

148.

zdůrazňuje, že je třeba posílit mezinárodní spolupráci pod záštitou OSN v otázkách daní a praní peněz z důvodu jejich mezinárodní povahy; zdůrazňuje, že pouze koordinovaná a celosvětově platná opatření přijatá na základě spolupráce poskytnou účinná řešení, a vyzývá EU, aby vedla úsilí o dosažení spravedlivého celosvětového daňového systému; zdůrazňuje, že jakékoli kroky, jež EU učiní na mezinárodní úrovni, budou účinné a věrohodné jen tehdy, nebude-li žádný členský stát EU nebo zámořská země či území působit jako daňový ráj;

149.

se znepokojením poukazuje na vysokou korelaci mezi počtem krycích společností a předběžných daňových rozhodnutí a určitými daňovými jurisdikcemi v třetích zemích a členskými státy EU; vítá automatickou výměnu informací mezi členskými státy EU o jejich daňových rozhodnutích; vyjadřuje přesto znepokojení nad tím, že některé členské státy nebo jejich území, jež jsou daňovými ráji, vydávají tzv. ústní daňová rozhodnutí, čímž danou povinnost obcházejí; vyzývá Komisi, aby tuto praxi důkladněji prošetřila;

150.

zdůrazňuje, že EU by měla znovu vyjednat své obchodní, hospodářské a další příslušné dvoustranné dohody se Švýcarskem, a zajistit tak jejich soulad s politikou EU zaměřenou na potírání daňových podvodů, s právními předpisy v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu, aby tak došlo k odstranění závažných trhlin ve švýcarském systému dohledu, které umožňují pokračování v politice interního bankovního tajemství, vznik offshorových struktur po celém světě, daňové podvody a daňové úniky, jež nejsou trestným činem, nedostatečný dohled, nevhodnou samoregulaci povinných osob a agresivní stíhání a zastrašování oznamovatelů;

151.

domnívá se, že by EU prostřednictvím Komise měla při jednáních o daňových dohodách se třetími zeměmi vystupovat jednotně, místo aby pokračovala v praxi dvoustranných jednání vedoucích k výsledkům, jež nejsou optimální; domnívá se, že by stejný přístup měla EU zaujmout při jednáních o budoucích dohodách o volném obchodu a dohodách o partnerství a spolupráci tím, že do nich zahrne doložky o řádné správě v oblasti daní, požadavky na transparentnost a opatření proti praní peněz;

152.

zdůrazňuje význam posilování ustanovení proti vyhýbání se daňovým povinnostem v rámci společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob, aby se zabránilo snižování daňového základu společností v Unii v důsledku stanovování převodních cen do třetích zemí;

153.

domnívá se, že při jednáních o budoucích obchodních dohodách či dohodách o partnerství nebo při revizi již existujících dohod je zejména třeba stanovit, že tyto dohody musí obsahovat závaznou doložku o daňové podmíněnosti, včetně dodržování mezinárodních standardů akčního plánu OECD v oblasti eroze základu daně a přesouvání zisku a doporučení výboru FATF;

154.

žádá, aby se o kapitolách budoucích dohod o obchodu nebo partnerství, které se týkají investic a finančních služeb, vyjednávalo na základě zásady kladných seznamů tak, aby z usnadnění a liberalizace, jež přinese dohoda mezi Unií a dotčenou třetí stranou, těžily jen finanční odvětví nezbytná pro rozvoj obchodu, reálná ekonomika a domácnosti;

155.

požaduje silná donucovací opatření ve všech mezinárodních dohodách o výměně informací mezi daňovými orgány, aby se zajistilo řádné provádění těchto dohod ve všech jurisdikcích, a uplatňování účinných, odrazujících a přiměřených automatických postupů pro ukládání sankcí v případě, že prováděny nebudou;

156.

zdůrazňuje význam plné a skutečné reciprocity uplatňované v rámcích, jako je dohoda o zákonu o podávání informací o zahraničních účtech pro daňové účely (FATCA) a další podobné dohody;

157.

vyzývá příslušné členské státy, aby využily možnost, kterou skýtají jejich přímé vztahy s dotčenými zeměmi k tomu, aby vyvíjely potřebný tlak na své zámořské země a území (ZZÚ) (17) a nejvzdálenější regiony (18), které nedodržují mezinárodní normy v oblasti daňové spolupráce, transparentnosti a boje proti praní peněz; zastává názor, že by se na těchto územích měl účinným způsobem uplatňovat požadavek EU týkající se transparentnosti a důkladné kontroly;

158.

zdůrazňuje důležitost jasných definic „offshorové jurisdikce“, „zámořské země“ a „nejvzdálenějšího regionu“, protože se každý z těchto termínů vztahuje k odlišným právním systémům, zvyklostem a režimům; zdůrazňuje, že je třeba bojovat proti veškerým formám daňových podvodů a daňových úniků nehledě na to, kde k nim dojde; konstatuje, že současné režimy v nejvzdálenějších regionech uplatňují právní předpisy Unie a jsou v souladu s unijními a mezinárodními normami, s jejich zvláštním postavením stanoveným v článku 349 SFEU a potvrzených Evropským soudním dvorem v jeho rozhodnutí C132/14 (19);

159.

je přesvědčen, že odvolávání se na zákony na ochranu soukromí a údajů nemá sloužit jako prostředek, kterým se osoby, jež se dopustily protiprávního jednání, ochrání před plnou silou trestního práva;

160.

vyzývá k pořádání celosvětovému summitu o boji proti praní peněz, daňovým podvodům a daňovým únikům s cílem ukončit dodržování tajemství ve finančním odvětví, posílit mezinárodní spolupráci a přimět všechny třetí země, a zejména jejich finanční střediska, aby dodržovaly globální standardy, a vyzývá Komisi, aby vyvinula iniciativu v zájmu uspořádání takového summitu;

161.

žádá Komisi, aby provedla posouzení celkových nákladů a přínosů a potenciálních dopadů vysokých úrovní zdanění na repatriaci kapitálu z třetích zemí uplatňujících nízkou úroveň zdanění; vyzývá Komisi a Radu, aby posoudily pravidla pro odložené placení daní ve Spojených státech, potenciální daňovou amnestii ohlášenou novou vládou USA, jakož i možné ohrožení mezinárodní spolupráce;

162.

zdůrazňuje význam lepší oboustranné výměny informací mezi třetími zeměmi a finančními zpravodajskými jednotkami EU;

163.

připomíná, že objem pomoci na podporu mobilizace domácích zdrojů je i nadále nízký, a naléhavě vyzývá Komisi k podpoře rozvojových zemí v boji proti vyhýbání se daňovým povinnostem a ke zvýšení finanční a technické pomoci pro jejich vnitrostátní daňovou správu, a to v souladu se závazky akčního programu z Addis Abeby;

Rozvojové země

164.

vyzývá EU, aby vzala v úvahu specifické právní rysy a odpovídající zranitelnost rozvojových zemí, například nedostatečnou kapacitu na straně orgánů pověřených bojem proti daňovým podvodům, daňovým únikům a praní peněz; zdůrazňuje, že rozvojové země, které nemají kapacitu pro sběr, správu a sdílení vyžadovaných informací, jež by jim umožnila zapojit se do systému automatické výměny informací, potřebují odpovídající přechodné období;

165.

poukazuje na to, že na úrovni členských států a EU i na mezinárodní úrovni je třeba při navrhování opatření a koncepcí zaměřených na boj proti vyhýbání se daňovým povinnostem věnovat zvláštní pozornost situaci rozvojových zemí, a to zejména nejméně rozvinutých zemí, které bývají nejvíce postiženy tím, že se právnické osoby vyhýbají svým daňovým povinnostem, a mívají velmi omezené daňové základny a nízký poměr mezi daněmi a HDP; zdůrazňuje, že tato opatření a koncepce by měly přispívat ke generování veřejných příjmů úměrných přidané hodnotě generované na jejich území, aby tyto země mohly náležitě financovat své rozvojové strategie;

166.

vyzývá Komisi, aby spolupracovala s Africkou unií (AU) na tom, aby v úmluvě Africké unie o prevenci a potírání korupce byla zdůrazněna opatření na boj proti nezákonným finančním tokům;

167.

vyzývá EU a její členské státy, aby posílily soudržnost politik ve prospěch rozvoje v této oblasti, a opakuje svou výzvu k provedení analýzy vedlejších účinků vnitrostátních i unijních daňových politik s cílem posoudit, jaký mají v souvislosti se sjednanými daňovými smlouvami a dohodami o hospodářském partnerství dopad na rozvojové země;

168.

vyzývá členské státy, aby náležitě zajistily, že rozvojovým zemím se při vyjednávání daňových smluv dostane spravedlivého zacházení, a aby zohlednily jejich konkrétní situaci a zajistily spravedlivé rozdělení práv na zdanění mezi země původu a země rezidence; vyzývá v tomto ohledu k uplatňování vzorové daňové úmluvy OSN a k zajištění transparentnosti ohledně vyjednávání dohod;

169.

požaduje větší mezinárodní podporu rozvojových zemí v boji proti korupci a utajování, jež usnadňují nezákonné finanční toky; zdůrazňuje, že boj proti nezákonným finančním tokům vyžaduje úzkou mezinárodní spolupráci a koordinované úsilí vyspělých a rozvojových zemí v partnerství se soukromým sektorem a občanskou společností; zdůrazňuje potřebu pomáhat v partnerských zemích zvyšovat kapacitu daňových správ a předávat znalosti;

170.

žádá, aby byla rozvojová pomoc z veřejných prostředků více zaměřována na provádění vhodného regulačního rámce a posilování daňové správy a institucí zodpovědných za boj proti nezákonným finančním tokům; vyzývá k tomu, aby pomoc byla poskytována formou odborného poradenství v oblasti řízení zdrojů, finančních informací a protikorupčních pravidel;

171.

vyjadřuje politování nad tím, že stávající daňový výbor OECD není dostatečně přístupný; připomíná svůj postoj (20) k otázce vytvoření celosvětového orgánu v rámci OSN, který bude dobře vybaven a bude mít dostatek dodatečných prostředků, aby zajistil, že všechny země se budou moci podílet na tvorbě a reformě globálních daňových politik za rovných podmínek;

172.

vyjadřuje politování nad tím, že aby rozvojové země nebyly označovány za nespolupracující jurisdikce, musí platit, aby byly považovány za účastníky Globálního fóra pro transparentnost a výměnu informací v daňových záležitostech, kde jsou postupy zemí hodnoceny podle kritérií, na jejichž určení se plně nepodílely;

173.

zdůrazňuje, že při provádění nadnárodního daňového auditu musí mít zásadní úlohu regionální organizace a regionální spolupráce, přičemž je nutno zohledňovat zásady subsidiarity a doplňkovosti; vyzývá ke společnému vytvoření vzorové daňové úmluvy, která by pomohla odstranit dvojí zdanění a zabránit tak zneužívání; poukazuje na to, že za tímto účelem bude zásadně důležitá spolupráce a výměna informací mezi různými informačními službami;

174.

připomíná, že daňové ráje pustoší celosvětové přírodní zdroje, zejména v rozvojových zemích; naléhavě vyzývá EU, aby podporovala rozvojové země v boji proti korupci, trestné činnosti, daňovým podvodům a praní peněz; vyzývá Komisi, aby těmto zemím pomáhala prostřednictvím spolupráce a výměny informací bojovat proti erozi daňového základu, přesunu zisků do daňových rájů a bankám uplatňujícím bankovní tajemství; zdůrazňuje, že všechny tyto země musí dodržovat celosvětové standardy, jimiž se řídí automatická výměna informací o bankovních účtech;

175.

vyzývá Komisi, aby do budoucí dohody o vztazích EU-AKT na období po roce 2020 zahrnula ustanovení o boji proti daňovým únikům, daňovým podvodům a praní peněz;

176.

žádá Komisi, aby neprodleně stanovila další opatření k posílení právních předpisů EU v oblasti konfliktních minerálů; tato opatření musí stanovit integrovaný přístup, jenž posílí probíhající dialog se zeměmi bohatými na nerostné suroviny, čímž podpoří mezinárodní standardy hloubkových kontrol a transparentnosti, jako jsou například standardy uvedené v pokynech OECD;

177.

má za to, že by mezinárodní společenství včetně parlamentů mělo přijmout veškerá nezbytná opatření k vytvoření účinných a transparentních daňových a obchodních politik; žádá větší soudržnost a lepší koordinaci mezinárodních opatření přijímaných OECD, G20, G8, G77, AU, Světovou bankou, Mezinárodním měnovým fondem (MMF) a Asijskou rozvojovou bankou (ADB);

6.    Oznamovatelé („whistle-blowers“)

178.

obává se, že trestní stíhání oznamovatelů s cílem zachovat mlčenlivost je může odradit od odhalování nekalých praktik; zdůrazňuje, že ochrana by měla být koncipována tak, aby byly chráněny osoby jednající ve veřejném zájmu byly a zabránilo se umlčení oznamovatelů, přičemž by se mělo přihlížet také k zákonným právům firem;

179.

vyzývá Komisi, aby co nejdříve dokončila důkladné posouzení možností, pokud jde o právní základ budoucích opatření na úrovni EU, a případně předložila návrh komplexního právního předpisu, který se bude vztahovat jak na veřejný, tak soukromý sektor, včetně nástrojů na podporu oznamovatelů, které zajistí, aby jim byla co nejdříve poskytnuta účinná ochrana a finanční pomoc; tvrdí, že oznamovatelé by měli mít právo anonymně dotčené skutečnosti oznámit nebo předložit stížnost přednostně interním mechanismům oznamování dané organizace nebo příslušným orgánům a že by měli být chráněni bez ohledu na to, jaký kanál si pro to zvolí;

180.

doporučuje, aby Komise prozkoumala osvědčené postupy uplatňované v programech na ochranu oznamovatelů v jiných zemích po celém světě a aby uskutečnila veřejné konzultace s cílem seznámit se s názory zúčastněných stran na mechanismy oznamování;

181.

zdůrazňuje úlohu investigativní žurnalistiky a vyzývá Komisi, aby ve svém návrhu zajistila investigativním novinářům stejnou ochranu jako oznamovatelům;

182.

domnívá se, že je třeba vybízet zaměstnavatele, aby zavedli interní postupy pro oznamování, a že v každé organizaci by měla být určena osoba, která bude pověřena sběrem těchto oznámení; domnívá se, že na jmenování této odpovědné osoby by se měli podílet také zástupci zaměstnanců; doporučuje, aby orgány EU šly příkladem a urychleně zavedly vnitřní rámec na ochranu oznamovatelů;

183.

zdůrazňuje, že je důležité zvyšovat povědomí zaměstnanců a dalších osob o pozitivní úloze oznamovatelů a již existujících právních rámcích týkajících se oznamování; vybízí členské státy k vedení informačních kampaní; domnívá se, že je nezbytné zavést ochranná opatření proti veškerým odvetným a destabilizačním postupům proti oznamovatelům, jakož i úplné odškodnění za škody, které jim vzniknou;

184.

vyzývá Komisi, aby navrhla nástroje, které budou sloužit zejména k ochraně před neoprávněným trestním stíháním, finančními postihy a diskriminací oznamovatelů, a v této souvislosti požaduje, aby byl zřízen všeobecný fond, z něhož by měla být poskytována přiměřená finanční podpora oznamovatelům, jejichž živobytí je ohroženo v důsledku odhalení významných skutečností, přičemž by tento fond měl být zčásti financován z příjmů plynoucích z dodatečného vymáhání daní nebo z pokut;

7.    Interinstitucionální spolupráce

7.1.   Spolupráce s vyšetřovacím výborem pro praní peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňové úniky (PANA)

185.

opětovně poukazuje na význam dodržování zásady upřímné spolupráce mezi orgány EU;

186.

je přesvědčen, že by měla být posílena výměna informací mezi orgány EU, zejména pokud jde o poskytování relevantních informací, které mají být zpřístupněny vyšetřovacím výborům;

187.

vyjadřuje politování nad tím, že Rada, její Skupina pro kodex chování (zdaňování podniků) a některé členské státy projevily malé odhodlání v reakci na žádosti výboru PANA o spolupráci; domnívá se, že silnější závazek členských států je klíčový pro spojení úsilí a dosažení lepších výsledků; je rozhodnut sledovat prostřednictvím pravidelných slyšení činnost a pokrok Skupiny pro kodex chování (zdanění podniků); vyzývá Komisi, aby do poloviny roku 2018 předložila legislativní návrh podle článku 116 SFEU, pokud členské státy do té doby nepřijmou reformu mandátu Skupiny pro kodex chování;

188.

vyslovuje námitku vůči tomu, že i dokumenty, které se mezitím staly veřejně přístupnými, byly pouze částečně dány k dispozici vyšetřovacímu výboru Parlamentu;

189.

připomíná, že v prosinci 2015 vyzvala Rada ECOFIN pracovní skupinu na vysoké úrovni pro daňové otázky, aby přijala závěr ohledně potřeby zlepšit obecné metody řízení, transparentnosti a práce a aby dokončila reformu skupiny pro kodex chování během nizozemského předsednictví; připomíná, že v březnu 2016 Rada ECOFIN pracovní skupinu na vysoké úrovni vyzvala, aby nové metody řízení, transparentnosti a práce přezkoumala, zejména pokud jde o efektivnost rozhodovacího procesu ve vztahu k používání pravidla širokého konsensu v roce 2017; se zájmem očekává výsledky tohoto úsilí;

7.2.   Vyšetřovací právo Evropského parlamentu

190.

zdůrazňuje, že současný právní rámec pro fungování vyšetřovacích výborů v Evropském parlamentu je zastaralý a nesplňuje nezbytné podmínky, za nichž lze výkon vyšetřovacího práva Parlamentu účinně využít;

191.

zdůrazňuje, že nedostatek pravomocí a omezený přístup k dokumentům výrazně ztížil a zpozdil vyšetřovací činnost vzhledem k dočasné povaze vyšetřování a zabránil úplnému posouzení případů údajného porušení práva EU;

192.

konstatuje, že v několika nedávných vyšetřovacích výborech a zvláštních výborech (včetně PANA)neposkytly Komise a Rada v některých případech požadované dokumenty a v jiných případech požadované dokumenty poskytly až po dlouhém otálení; požaduje zavedení mechanismu odpovědnosti, který Parlamentu zajistí okamžitý a zaručený přenos dokumentů, které vyšetřovací výbor nebo zvláštní výbor požadují a k nimž jsou oprávněni mít přístup;

193.

domnívá se, že právo vyšetřování je důležitou pravomocí Parlamentu; vyzývá orgány EU, aby posílily vyšetřovací práva Parlamentu na základě článku 226 SFEU; je pevně přesvědčen, že mít možnost předvolat osoby, které jsou předmětem zájmu, a mít přístup k příslušným dokumentům je pro řádné fungování parlamentních vyšetřovacích výborů zásadní;

194.

zdůrazňuje, že pro výkon demokratické kontroly nad exekutivou je nezbytné, aby byly Parlamentu svěřeny vyšetřovací pravomoci, které se shodují s pravomocemi národních parlamentů členských států EU; domnívá se, že za účelem plnění této úlohy demokratického dohledu musí mít Parlament pravomoc předvolávat svědky a vyžadovat, aby se dostavili či předložili dokumenty; domnívá se, že aby tato práva mohla být uplatňována, musí členské státy souhlasit s provedením sankcí proti jednotlivcům v případě, že se nedostaví nebo nepředloží dokumenty, v souladu s vnitrostátním právem upravujícím vyšetřování vedená vnitrostátními parlamenty; opětovně potvrzuje svůj postoj uvedený v návrhu k této otázce z roku 2012 (21);

195.

je odhodlán zřídit stálý vyšetřovací výbor podle modelu Kongresu USA;

196.

vyzývá politické skupiny Parlamentu, aby rozhodly o tom, že ještě v tomto volebním období bude zřízen dočasný zvláštní výbor, který naváže na práci výboru PANA a bude vyšetřovat nedávná odhalení v rámci tzv. Paradise Papers;

197.

žádá, aniž je dotčeno jakékoli jiné příslušné opatření, aby generální tajemník v souladu s čl. 116a odst. 3 jednacího řádu Parlamentu odebral dlouhodobé průkazy ke vstupu všem subjektům, které se odmítly dostavit na oficiální předvolání vyšetřovacího výboru;

198.

vyzývá členské státy, aby co nejdříve zlepšily transparentnost, odpovědnost a účinnost pracovních metod Skupiny pro kodex chování;

199.

žádá Skupinu pro kodex chování, aby vypracovala výroční zprávu, v níž by byla identifikována a popsána nejškodlivější daňová opatření používaná v členských státech a uvedena přijatá protiopatření;

200.

požaduje, aby byla dokončena nezbytná reforma Skupiny pro kodex chování (zdanění podniků), která by zajistila plnou transparentnost a zapojení všech orgánů EU a občanské společnosti; požaduje, aby tato reforma radikálně redefinovala strukturu řízení a transparentnost Skupiny pro kodex chování, včetně jejího mandátu a jednacího řádu, jakož i rozhodovacích procesů a kritérií pro určení škodlivých daňových opatření přijatých členskými státy;

7.3.   Ostatní orgány a instituce

201.

vítá, jako první krok, zřízení jediného nezávislého Úřadu evropského veřejného žalobce a vyzývá členské státy, aby se k této iniciativě připojily;

202.

požaduje posílení donucovacích pravomocí pro Komisi, aby bylo zajištěno účinné a jednotné provádění právních předpisů Unie v členských státech a důkladnější kontrola ze strany Evropského parlamentu;

203.

požaduje vytvoření nového unijního centra pro soudržnost a koordinaci daňové politiky (TPCCC) v rámci Komise s cílem odstranit systémové nedostatky ve spolupráci mezi příslušnými orgány v celé EU;

204.

požaduje výrazné posílení spolupráce přes FIU.net v rámci Europolu a navrhuje propojit tyto činnosti s prací navrhovaného centra v naději, že vznikne svého druhu daňový Europol, který bude schopen jak koordinovat daňové politiky členských států, tak posílit orgány členských států při vyšetřování a odhalování nezákonných mezinárodních daňových režimů;

205.

vyzývá členské státy, aby při reformě Smluv podporovaly přijímání rozhodnutí v oblasti daňové politiky kvalifikovanou většinou v Radě a v rámci řádného legislativního postupu;

o

o o

206.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto doporučení a závěrečnou zprávu vyšetřovacího výboru Radě, Komisi, jakož i vládám a parlamentům členských států.

---

(1)  Úř. věst. L 113, 19.5.1995, s. 1.

(2)  Úř. věst. L 166, 24.6.2016, s. 10.

(3)  Úř. věst. C 366, 27.10.2017, s. 51.

(4)  Přijaté texty, P8_TA(2016)0310.

(5)  Úř. věst. C 399, 24.11.2017, s. 74.

(6)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15).

(7)  Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. prosince 2015 obsahující doporučení Komisi o zavedení transparentnosti, koordinace a konvergence do politik v oblasti daně z příjmu právnických osob v Unii; doporučení A4.

(8)  Směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS (Úř. věst L 64, 11.3.2011, s. 1).

(9)  Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. prosince 2015 obsahující doporučení Komisi o zavedení transparentnosti, koordinace a konvergence do politik v oblasti daně z příjmu právnických osob v Unii; doporučení B5.

(10)  Úř. věst. L 94, 28.3.2014, s. 65.

(11)  Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. prosince 2015 obsahující doporučení Komisi o zavedení transparentnosti, koordinace a konvergence do politik v oblasti daně z příjmu právnických osob v Unii; doporučení C3.

(12)  Viz zpráva A8-0056/2017.

(13)  Slyšení výboru PANA za účasti Brooke Harringtonové a dalších odborníků konané dne 24. ledna 2017.

(14)  „The Panama Papers: Breaking the Story of How the World’s Rich and Powerful Hide their Money“, Obermayer and Obermaier, 2016.

(15)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/56/EU ze dne 16. dubna 2014, kterou se mění směrnice 2006/43/ES o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek (Úř. věst. L 158, 27.5.2014, s. 196), a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014 ze dne 16. dubna 2014 o specifických požadavcích na povinný audit subjektů veřejného zájmu a o zrušení rozhodnutí Komise 2005/909/ES (Úř. věst. L 158, 27.5.2014, s. 77).

(16)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS (Úř. věst. L 182, 29.6.2013, s. 19).

(17)  Grónsko, Nová Kaledonie a závislá území, Francouzská Polynésie, Francouzská jižní a antarktická území, ostrovy Wallis a Futuna, Mayotte, Saint-Pierre a Miquelon, Aruba, Nizozemské Antily (Bonaire, Curacao, Saba, Sint Eustatius, Sint Maarten), Anguilla, Kajmanské ostrovy, Falklandy, Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy, Montserrat, Pitcairn, Svatá Helena a závislá území, Britské území v Antarktidě, Britské indickooceánské území, Ostrovy Turks a Caicos, Britské Panenské ostrovy a Bermudy.

(18)  Nejvzdálenější regiony: Kanárské ostrovy, Reunion, Franouzská Guyana, Martinik, Guadeloupe, Mayotte, Sv. Martin, Azory a Madeira.

(19)  http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:62014CJ0132&from=CS

(20)  Usnesení Evropského parlamentu ze dne 6. července 2016 o daňových rozhodnutích a jiných opatřeních podobných svojí povahou nebo účinkem (Přijaté texty, P8_TA(2016)0310).

(21)  Úř. věst. C 264 E, 13.9.2013, s. 41.