EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 22.5.2017

COM(2017) 500 final

SDĚLENÍ KOMISE

Evropský semestr 2017: doporučení pro jednotlivé země

1.Úvod

Evropské hospodářství prokázalo v reakci na významné výzvy svoji odolnost. EU i eurozóna v roce 2016 zaznamenaly růst o téměř 2 %. Zaměstnanost v EU dosáhla úrovně 232,9 milionu osob, což je dosud nejvyšší zaznamenaný počet. Hospodářská prognóza Evropské komise z jara 2017 1 dokládá, že veřejné finance se nadále zlepšují: schodek veřejných financí v eurozóně, který byl před několika lety vyšší než 6 %, má letos dle očekávání klesnout na 1,4 % a poměr dluhu k HDP by se po řadě let prudkého růstu měl podle prognózy pomalu snižovat a příští rok klesnout pod 90 %. Hospodářský růst těží z odolnosti domácích tahounů ekonomiky, příznivých hospodářských politik jako akomodativní měnová politika a nerestriktivní fiskální politiky, postupného zlepšování světového obchodu a relativně příznivého směnného kurzu eura. Hospodářský vývoj však zůstává zatížen slabou produktivitou a pozůstatky krize, jako je přetrvávající nerovnost a rozdíly mezi zeměmi. Nejistota pramenící především z vnějších faktorů je i nadále vysoká a je zapotřebí oživit možný růst.

Aby mohlo dojít k posílení pozitivních trendů a konvergencí v EU, musí ekonomiky jejích členských států být konkurenceschopnější, odolnější, inkluzivnější a inovativnější. To je cílem doporučení formulovaných v rámci evropského semestru koordinace hospodářských politik. Reformy se uskutečňují snáz v prostředí, které jim je nakloněno, a jsou velmi potřebné nejen k udržení současných pozitivních ekonomických a sociálních trendů, ale i na podporu modernizace našich ekonomik. Dobře koncipované reformy ve vhodném pořadí, které berou v potaz i distribuční dopady, by měly občanům i podnikům EU umožnit podílet se na růstu i z něj těžit, přispívat ke konvergenci a minimalizovat negativní účinky změny. Provádění takových reforem také přispěje ke zvýšení konvergence v rámci EU a eurozóny, a to i posílením jejich odolnosti.

Reformy přitom musí řádně zohledňovat specifickou sociálně-ekonomickou situaci a rizika v každém členském státě. Od roku 2010 byly podniknuty významné reformy trhu práce, především v těch zemích, které byly nejvíce postiženy krizí. Tyto reformy přispěly ke zvýšení přizpůsobivosti jejich ekonomik, obnovení konkurenceschopnosti a zvýšení zaměstnanosti. Další reformy pak usilovaly o zlepšení podnikatelského prostředí a fungování finančních a výrobkových trhů. V poslední době se pak pozornost stále více soustředila na odklon od zdanění práce a na modernizaci sociálních politik a parametrů trhů práce tak, aby lépe fungovaly a spravedlivě rozdělovaly přínosy růstu napříč společností. Je nicméně zapotřebí dalšího úsilí, zejména pokud jde o reformování trhů s výrobky a službami a modernizování veřejné správy, což jsou významné oblasti z hlediska usnadnění investic a vyšší obchodní integrace a konkurenceschopnosti.

Reformy musí zároveň zajistit dlouhodobější udržitelnost hospodářského oživení a posílit odolnost vůči budoucím hospodářským a společenským výzvám. Proto je třeba více se zaměřit na reformy, které napomáhají investicím do sociální infrastruktury, vzdělávání, předškolního vzdělávání a péče a celoživotního učení. Nutné jsou také další reformy, které podporují výzkumné a inovační kapacity a zvyšují produktivitu. Takové reformy by mohly prospět zaostávajícím členským státům, které jsou pod stále větším tlakem, aby se specializovaly na odvětví založená na znalostech. Pomoci by mohly i zemím s chronicky nízkým růstem produktivity. Zvláštní pozornost je kromě toho třeba věnovat celkové účinnosti systémů sociálního zabezpečení a systémů daňového zvýhodnění. V zemích s přebytkem úspor a nízkými investicemi jsou pak pro zajištění budoucích hospodářských úspěchů zapotřebí další investice, zejména vzhledem ke stárnoucí populaci.

Podnikatelskou činnost i nadále tíží mnohé restrikce. Příliv přímých zahraničních investic zůstává na nízké úrovni a integrace a diverzifikace obchodu v některých částech hospodářství EU je stále slabá. Stále existují restrikce v oblasti odborných služeb a neúměrné regulatorní požadavky a zatěžující správní postupy v některých odvětvích služeb. Přetrvává také roztříštěnost a neefektivnost trhů s veřejnými zakázkami. Tyto faktory nadále brání obchodní integraci na vnitřním trhu a zpomalují integraci hodnotového řetězce podniků, neboť zvyšují náklady na jejich přístup na trh nebo jej omezují. Podpora inovací a produktivity a snižování rozdílů v hospodářské výkonnosti napříč firmami, odvětvími a regiony vytváří prostor pro dynamický vývoj mezd a zvyšování čistého příjmu domácností.

Klíčovou složkou reformního úsilí musí být sociální priority. Jak bylo vyzdviženo v bílé knize o budoucnosti Evropy a v diskusním dokumentu o sociálním rozměru Evropy do roku 2025, oživení je dosud napříč společností a jednotlivými regiony nerovnoměrné. Řešení pozůstatků krize – od dlouhodobé nezaměstnanosti po vysokou míru veřejného i soukromého zadlužení – zůstává naléhavou prioritou. Zapotřebí jsou strukturální reformy, které podpoří sociální spravedlnost, sníží příjmové nerovnosti a posílí konvergenci směrem k lepším výsledkům. Při navrhování a provádění reformního programu by měly být zohledňovány sociální priority a důsledky.

Ve snaze přispět k řešení některých těchto problémů a poskytnout vodítko k další konvergenci předložila Komise návrh evropského pilíře sociálních práv. Jeho cílem je definovat základní principy, na nichž budou stát dobře fungující a spravedlivé pracovní trhy a sociální systémy. Pilíř je koncipován jako vodítko k novému procesu konvergence. Analýza a doporučení evropského semestru budou odrážet a propagovat zásady zakotvené v pilíři prostřednictvím posouzení, monitorování a srovnávání pokroku při jejich provádění. V řadě oblastí bude probíhat referenční srovnávání a výměna osvědčených postupů. Pokrok bude sledován prostřednictvím srovnávacího přehledu sociálních ukazatelů.

Evropský semestr a doporučení pro jednotlivé země jsou pro členské státy každoročním vodítkem k reformám. Doporučení členským státům, která jsou každoročně upravována s ohledem na pokrok a měnící se prostředí, jsou pevně zakotvena v širších prioritách, tak jak byly nastíněny v projevu předsedy Komise o stavu Unie a v roční analýze růstu. U zemí eurozóny navíc obsahují doporučení pro hospodářskou politiku zemí eurozóny. Mezi doporučeními pro eurozónu a doporučeními pro jednotlivé země musí existovat koherence a konzistentnost, aby na úrovni eurozóny mohlo být dosaženo vhodné kombinace politických opatření a aby už během jejich tvorby mohly být náležitě zohledněny vedlejší účinky v eurozóně. Širší a dlouhodobější vize strategie Evropa 2020 a cíle udržitelného rozvoje do roku 2030 jsou důležitým a klíčovým vodítkem pro každoroční činnost a jsou plně začleněny do evropského semestru.

Komise přijala konkrétní kroky ke zlepšení a na podporu provádění reforem a vlastní odpovědnosti členských států za reformy. Tak jako v předchozích letech jsou doporučení založena na komplexním dialogu na mnoha úrovních s Evropským parlamentem, vnitrostátními parlamenty, orgány veřejné moci, sociálními partnery, občanskou společností a dalšími klíčovými zúčastněnými stranami v členských státech. Komise vůbec poprvé konzultovala s členskými státy návrhy zpráv o jednotlivých zemích, které byly zveřejněny v únoru 2 , a přispěla tak ke společnému porozumění klíčovým ekonomickým a sociálním prioritám. Komise rovněž pravidelně konzultuje se sociálními partnery na unijní i vnitrostátní úrovni a vyzvala členské státy, aby věnovaly více pozornosti tomu, co říkají domácí sociální partneři. To znamená mimo jiné, že by je měly více zapojovat do přípravy národních programů reforem a konzultovat s nimi klíčové milníky semestru. V návrzích letošních doporučení pro jednotlivé země se Komise zaměřuje také na otázky, které vyžadují okamžitou pozornost.

2.Celkový pokrok v oblasti reforem a náprava nerovnováh

Zkušenosti posledních několika let potvrzují, že členské státy jsou odhodlány aktivně provádět strukturální reformy. Vývoj pokroku v provádění doporučení u jednotlivých zemí lze nejlépe sledovat, pokud se podíváme na celé období od přijetí doporučení. Naprostá většina reforem výrazně pokročila, i když tempo a hloubka, s jakou byly prováděny, se stát od státu liší. Aby členským státům pomohla převzít odpovědnost za reformy a přispěla k jejich lepšímu provádění, zaměřila se Komise na klíčové priority s makroekonomickým a sociálním významem. V posledních cyklech evropského semestru se doporučení více soustředila na reformní kroky, které lze realizovat během 12 až 18 měsíců. Takový časový rámec je na jedné straně důležitý pro jejich rozjezd, na druhé straně však limituje jejich skutečné posouzení: ze zkušeností totiž víme, že reformy se často provádějí postupně a během delšího období, a jejich dopad je proto třeba měřit napříč několika roky.

U zhruba dvou třetin doporučení pro jednotlivé země vydaných do roku 2016 bylo dosaženo alespoň „určitého pokroku“. Od roku 2011 vydává Rada každoročně soubor doporučení pro každý členský stát. Cílené reformy bývají často dalekosáhlé a žádají si čas na přípravu i provedení v souladu s vnitrostátní praxí. Vlády, vnitrostátní parlamenty, sociální partneři a další zainteresované strany a občané musí investovat čas, vést diskuse a provádět analýzy, chtějí-li dospět k co nejlepším výsledkům při řešení problémů vytknutých v doporučeních. Ta si totiž mnohdy žádají kompromisní řešení, která nalézají střední cestu mezi různými hospodářskými, sociálními, institucionálními a politickými zřeteli.

Pokrok v provádění doporučení z předchozích let je podstatně vyšší než u doporučení z doby před méně než jedním rokem. To jen potvrzuje skutečnost, že provádění reforem je časově náročné a že je důležité posuzovat jejich pokrok ze střednědobé, nikoli pouze krátkodobé perspektivy. Z víceleté perspektivy byl největší reformní pokrok zaznamenán v oblastech, které se týkají fiskální politiky a fiskálního řízení, a dále pak ve finančních službách. To z velké části odráží snahu překonat hospodářskou a finanční krizi, kdy bylo nutné řešit vysoké zadlužení a vysoké rozpočtové schodky a stabilizovat finanční sektor. V mnoha zemích byla přijata významná opatření na zlepšení udržitelnosti důchodového systému. Pomalejší pokrok byl sledován v oblastech jako zdravotní a dlouhodobá péče, rozšiřování daňové základny, zlepšování podnikatelského prostředí, přístup k financování a konkurence ve službách. Některé z nich jsou dlouhodobé priority, které se ve světle zhoršujících se demografických problémů stanou naléhavějšími a které by se mohly vystupňovat, pokud by růst zůstal mírný. Od roku 2011, kdy byl evropský semestr zaveden, se tempo pokroku – na základě posouzení provedeného jeden rok po přijetí doporučení – mírně zpomaluje. Důvodem může částečně být to, že politicky průchodnější reformy byly uskutečněny nejdříve, ale i pocit větší naléhavosti během krize. S prováděním doporučení pro jednotlivé země z roku 2016 se ovšem tento trend zastavil.

Graf 1: Provádění doporučení pro jednotlivé země: každoroční posouzení v jednotlivých letech od roku 2011

Graf 2: Celkové provádění doporučení v letech 2011–2016 (víceleté posouzení)

Od přijetí loňských doporučení členské státy nejvýrazněji pokročily v oblasti fiskální politiky a fiskálního řízení a také v aktivních politikách na trhu práce. Jisté kroky byly přijaty v oblasti daňových politik (snižování daňového zatížení práce), politik na trhu práce a sociálních politik (zejména pokud jde o snižování chudoby, sociální začlenění a péči o děti) a finančních služeb. Mezi oblasti, kde došlo k nejmenšímu pokroku, patří dlouhodobá udržitelnost veřejných financí, konkurence ve službách a podnikatelské prostředí. Celkový obrázek je ten, že členské státy i nadále vyvíjejí úsilí při provádění reforem, přičemž se však stupeň pokroku ve většině oblastí vymezených v doporučení pro rok 2016 pohybuje mezi „omezeným“ a „určitým“. To znamená, že ještě zbývá hodně práce, než budou reformy provedeny v plném rozsahu a než občané a podniky pocítí jejich přínos.

Graf 3: Posouzení pokroku u doporučení pro rok 2016 podle oblasti politiky

Určeno 1–5 členským státům
Určeno 6-10 členským státům
Určeno 11 a více členským státům

Pokračující korekce makroekonomických nerovnováh odráží pokrok při provádění příslušných reforem, zůstává však napříč EU poměrně asymetrická v tom smyslu, že dalšího pokroku dosáhly země se schodkem běžného účtu nebo zadlužením. Jiné země přitom drží vysoké přebytky běžného účtu. Výsledný přetrvávající vysoký přebytek běžného účtu eurozóny odráží dynamiku celkové poptávky, která nadále zaostává za hospodářskou činností. Jádrová inflace se přitom dostala na historický nízkou úroveň. Pro země, které musí snížit domácí i zahraniční dluh, je to nelehké prostředí. Výsledkem je, že snižování soukromého i veřejného zadlužení pokračuje kvůli nízkému nominálnímu růstu pomalu a nerovnoměrně. Obnově vnější rovnováhy v eurozóně by pomohlo posílení cenové a necenové konkurenceschopnosti. Členské státy se schodkem běžného účtu nebo vysokým vnějším zadlužením mohou přispět k obnovení rovnováhy v eurozóně zavedením opatření ke zvýšení produktivity. Členské státy s vysokým přebytkem běžného účtu pak mohou k obnovení rovnováhy v eurozóně přispět strukturálními reformami a dalšími opatřeními, která přebytky úspor pomohou odvést do domácí poptávky. Toho lze dosáhnout především posílením investic a podporou růstu mezd. Další příležitosti nabízí momentální prostředí nízkých úrokových sazeb, zejména v zemích s významným fiskálním prostorem.

Zbývá vyřešit řadu nerovnováh. Výše soukromého, veřejného a vnějšího zadlužení zůstává v některých zemích značná. Pro snížení zranitelnosti je nezbytné udržet stabilní klesající trend těchto dluhů, a to rovněž s ohledem na očekávané zvyšování inflace a úrokových sazeb. Kapitálové rezervy ve finančním sektoru byly sice posíleny, problémem je nicméně nízká ziskovost v kombinaci s vysokým objemem úvěrů v selhání. Podmínky na trhu práce se celkově zlepšují, přestože setrvale vysoká nezaměstnanost a nerovnost jsou i nadále příčinou sociálního napětí a v některých členských státech stlačují hospodářskou výkonnost. Ve stále více členských státech vyvolávají obavy výrazné pohyby cen bydlení.

V únoru 2017 Komise zjistila nerovnováhy ve 12 členských státech; příslušná následná opatření jsou součástí doporučení pro jednotlivé země, ve kterých Komise poukázala na problémy odhalené postupem při makroekonomické nerovnováze. U 13 členských států byl proveden hloubkový přezkum. Bylo konstatováno, že Finsko se nerovnováh zbavilo, zatímco šest členských států (Německo, Irsko, Španělsko, Nizozemsko, Slovinsko a Švédsko) se potýká s nerovnováhami a šest členských států (Bulharsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Kypr a Portugalsko) s nadměrnými nerovnováhami. Pokud jde o Kypr, Itálii a Portugalsko, Komise v únoru oznámila, že provede revizi svého posouzení s přihlédnutím k míře ambicí jejich národních programů reforem.

Na základě těchto posouzení a s ohledem na dostupné informace Komise konstatovala, že v současnosti neexistují analytické důvody pro urychlení postupu při makroekonomické nerovnováze, pokud uvedené členské státy urychleně a zcela provedou reformy stanovené v příslušných doporučeních. Komise bude tyto tři země nadále monitorovat tak, jako monitoruje všechny země s nadměrnou nerovnováhou, zejména prostřednictvím „zvláštního monitorování“.

Komise posílila monitorování provádění politik v rámci postupu při makroekonomické nerovnováze. V souladu s loni přijatým rozhodnutím zjednodušit kategorie členských států, na které je uplatňován postup při makroekonomické nerovnováze, byl postup „zvláštního monitorování“ použit na všechny státy s nerovnováhami nebo nadměrnými nerovnováhami. Hloubka tohoto monitorování se odvíjí od rozsahu problémů a závažnosti nerovnováh. Cílem je přispět k rychlejší a komplexnější politické reakci na zjištěnou nerovnováhu zintenzivněním dialogu mezi Komisí a vnitrostátními orgány.

3.    Hlavní cíle doporučení pro období 2017–2018

Obecným cílem doporučení je zajistit více pracovních míst a rychlejší růst se zřetelem na sociální spravedlnost. Doporučení jsou formulována v návaznosti na rozsáhlou analýzu politik a zainteresovanost klíčových partnerů. Jsou založena na problémech zjištěných během roční analýzy růstu, postupu při makroekonomické nerovnováze, sledování v rámci Paktu o stabilitě a růstu, návštěv jednotlivých zemí, konzultací s členskými státy, trojstranného sociálního summitu, každoročního setkání s občanskou společností o inkluzivním růstu a doporučeních pro eurozónu.

Problémy jednotlivých členských států jsou značně rozdílné. V některých členských státech, například v těch s nadměrnými nerovnováhami, vyžadují zjištěné problémy komplexní a často urgentní politický zásah. U jiných pak, například tam, kde je hospodářská výkonnost celkově uspokojivá a problémy jsou specifičtější, se doporučují cílenější politická opatření. Tyto rozdílnosti se odrážejí v počtu doporučení adresovaných každému členskému státu a v jejich rozsahu a formulaci. Členské státy by měly přijmout kroky k řešení všech problémů zjištěných při komplexní analýze v rámci zpráv o jednotlivých zemích zveřejněných v únoru, a to i pokud v doporučeních pro jednotlivé země uvedeny nejsou. Zvláštní pozornost je třeba věnovat vhodnému pořadí reforem a případně také doprovodným opatřením na základě posouzení distribučního dopadu reforem.

Trh práce

Řada členských států provedla reformy na posílení výkonnosti trhu práce, je však třeba dále řešit vysokou nezaměstnanost. Dřívější reformy již nesou své ovoce, pokud jde o vytváření pracovních míst a zlepšování podmínek na trhu práce. Urgentními prioritami však i nadále zůstávají nezaměstnanost mladých lidí a dlouhodobá nezaměstnanost a je třeba dalšího úsilí při podpoře odolných a inkluzivních trhů práce. Toto úsilí zahrnuje řešení segmentace trhu práce a zvýšení účinnosti aktivních politik na trhu práce (např. v Belgii, Bulharsku, Irsku, Itálii, Litvě, Maďarsku, Portugalsku a Rumunsku) a sociálních politik (např. v Bulharsku, Litvě a Španělsku). Podobně je zde potřeba vyvinout systémy kolektivního vyjednávání, které více napomáhají tvorbě pracovních míst a zvyšování růstu produktivity. V některých zemích, kde je plná nebo téměř plná zaměstnanost, by mohl zrychlit růst reálných mezd, což by mělo související pozitivní vliv na celkovou spotřebu. To by pak mohlo přispět ke snížení vysokých přebytků běžného účtu v Německu a Nizozemsku.

Segmentace trhu práce zpomaluje produktivitu a rozvoj lidského kapitálu. Strukturální změny v zaměstnanosti mají za následek nárůst dočasných forem zaměstnání. Nové formy zaměstnání mohou na jedné straně rozšířit pracovní příležitosti a podnítit rozvoj podnikání. Na druhé straně však mohou také omezit přístup k sociální ochraně, odborné přípravě a službám zaměstnanosti, oslabit jistotu zaměstnání a mařit cíl tvorby kvalitních pracovních míst.

Je třeba udělat více pro zlepšení účasti na trhu práce. Přes průběžné zvyšování účasti žen na trhu práce a některá opatření ke zlepšení rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem jsou rozdíly v zaměstnanosti a odměňování žen a mužů i nadále významné. Komise proto i nadále navrhuje, aby členské státy v této oblasti jednaly. Další úsilí je třeba investovat také do zlepšení integrace migrantů a osob z přistěhovaleckého prostředí na trhu práce (např. v Belgii, Francii, Nizozemsku, Rakousku a Finsku).

Na podporu aktivnější starší populace je zapotřebí kombinace důchodových reforem, politik trhu práce, celoživotního učení a politik zdravotní péče. Účast starších pracovníků na trzích práce se sice zvyšuje, ale v řadě zemí je jejich míra zaměstnanosti i nadále nízká. Protože populace stárne a indexy závislosti se zvyšují, je účast starších osob na trhu práce zásadní pro zajištění udržitelnosti a přiměřenosti systémů sociální ochrany. Zůstat aktivní a zdravý je také důležité pro blaho starších osob. Proto Komise navrhla řadu doporučení v těchto oblastech, kde se dosud mnoho opatření nepodniklo a kde jsou výzvy naléhavější (např. v Německu, Chorvatsku, Lucembursku, Rakousku, Polsku a Slovinsku). Členské státy úspěšně provádějí příslušné reformy svých systémů zdravotní péče. Jsou nicméně členské státy, kde je výkonnost, udržitelnost a dostupnost zdravotní péče oslabována vytrvale nízkým financováním, neefektivním rozdělováním prostředků, přílišným spoléháním se na nemocniční péči, vysokou finanční spoluúčastí pacientů a nedostatkem personálu. Tyto slabiny jsou předmětem několika doporučení (např. pro Lotyšsko, Rakousko a Rumunsko).

Významný přínos má sociální dialog. Je důležité, aby sociálním partnerům bylo umožněno plně hrát svoji úlohu v kolektivním vyjednávání v souladu s vnitrostátní praxí. Pro posílení jejich odpovědnosti a efektivnosti je vedle dobře fungujícího sociálního dialogu důležitá také jejich konstruktivní angažovanost a zapojení do přípravy a provádění příslušných politik a reforem.

Systémy sociální ochrany a nerovnost

Systémy sociální ochrany musí nabízet podpůrné služby všem a přiměřenou podporu příjmu těm, kteří to potřebují, a přitom podporovat zaměstnanost a účast těch, kteří mohou pracovat, na trhu práce. Je zapotřebí náležitá rovnováha mezi schopností přizpůsobit se a zabezpečením pracovníků, a to včetně přiměřené úrovně, pokrytí a délky sociální ochrany. Na podporu přechodu do zaměstnání jsou dále zapotřebí reformy, které zajistí, aby se vyplatilo pracovat.

Během navrhování reforem politik a monitorování jejich provádění je třeba brát v potaz příjmovou nerovnost a chudobu. Jak je uvedeno v roční analýze růstu a dále doloženo analýzou ve zprávách o jednotlivých zemích, byl v některých členských státech zjištěn kritický nový sociálně-ekonomický vývoj. Ten se týká příjmových nebo sociálně-ekonomických nerovností ve výsledcích vzdělávání a zdravotní péče. Tyto nerovnosti je nutné zohlednit při koncipování hospodářských politik. Členské státy s nejvyšší úrovní nerovnosti mají často také vyšší míru chudoby. Boj proti příjmové nerovnosti a chudobě vyžaduje komplexní soubor preventivních a zmírňujících opatření. Patří mezi ně rovný přístup ke vzdělání a zdravotní péči, lepší příležitosti na trhu práce a vyhlídky na výdělek, finančně dostupné kvalitní služby a dobře koncipované systémy daní a dávek.

K řízení zaměstnanosti a snížení příjmových nerovností a chudoby může přispět kombinace daňového systému a systému dávek – konkrétně progresivita daňových systémů, řádný výběr daní a poskytování přiměřených sociálních dávek. Koncepce vnitrostátního daňového systému je sice výsadou členských států, ale ze zkušeností plyne, že nízká progresivita daní v kombinaci s chabým výběrem daní a slabou sociální záchrannou sítí má negativní dopad na společnost i hospodářský růst. V tomto kontextu byla učiněna řada doporučení ke zlepšení přiměřenosti a pokrytí záchranných sítí (např. týkajících se minimálního příjmu) a transparentnosti a koordinace sociálních dávek.

Vzdělávání

Mají-li se zlepšit vyhlídky občanů na trhu práce a udržet inovace a růst produktivity, jsou zapotřebí lepší dovednosti. Zaměstnanci s nízkou úrovní dovedností jsou častěji nezaměstnaní a tvoří značnou část dlouhodobě nezaměstnaných. Investice do dovedností, do podpory přechodu ze zaměstnání vyžadujícího nižší úroveň dovedností do zaměstnání vyžadujícího vyšší kvalifikaci a do podpory kariérních příležitostí jsou důležité také pro zvládání technologického pokroku, udržení růstu produktivity a řešení otázek spojených se stárnutím populace. Reformy musí zahrnovat kroky ke zvýšení dovedností nebo k rekvalifikaci obyvatel se základními dovednostmi a ke zvýšení významu vzdělání, odborného vzdělávání a přípravy, terciárního vzdělání a celoživotního učení pro uplatnění na trhu práce. Úsilí je třeba dále zaměřit na snižování nerovností v přístupu ke kvalitnímu vzdělání, zejména u znevýhodněných skupin jako Romové a studenti z přistěhovaleckého prostředí. Všechna tato opatření rovněž podtrhují důležitou roli, kterou sehrávají sociální partneři v nabídce vysoce kvalifikované, vysoce produktivní práce a příležitostí k celoživotnímu učení. Doporučení ohledně problémů týkajících se vzdělání byla letos předložena Belgii, Bulharsku, Španělsku, Francii, Litvě, Kypru, Chorvatsku, Maďarsku, Rakousku, Rumunsku, Slovensku a Spojenému království.

Finanční sektor

Napravení zbývajících slabin v bankovním sektoru by pomohlo přispět k oživení a posílit financování evropských podniků. Proces ozdravování rozvah bank v posledních letech v členských letech sice pokročil, avšak velký objem úvěrů v selhání, neefektivnost obchodních modelů a nadměrná kapacita stále dopadají na ziskovost bank a omezují schopnost poskytovat úvěry reálné ekonomice. Komise předložila komplexní legislativní balíček, jehož cílem je dále snížit rizika a posílit odolnost zejména bankovního sektoru EU. V červnu 2017 pak Komise také předloží hodnocení v polovině období pro akční plán pro unii kapitálových trhů.

Vysoký objem úvěrů v selhání je pozůstatkem nadměrného úvěrování z doby před krizí a výsledkem následného dlouhotrvajícího období téměř stagnujícího růstu. Díky oživení hospodářského růstu a politickým opatřením na domácí půdě se v některých členských státech (Irsko, Chorvatsko a Slovinsko) podařilo dostat objem těchto úvěrů na sestupnou dráhu. V řadě dalších zemí však vlastnímu oživení brání omezené půjčování bank, které je právě důsledkem vysokého objemu špatných úvěrů. Přispět k rozbití tohoto začarovaného kruhu by v těchto zemích mohla rozhodná politická opatření s cílem tyto úvěry vyřešit.

Je potřeba přijmout kroky jednak s ohledem na vysoký objem existujících úvěrů v selhání, jednak ve snaze předejít tomu, aby se někdy v budoucnu opět nahromadily. Poněvadž ekonomické a finanční systémy jsou v EU vysoce propojené, vysoký objem úvěrů v selhání v několika členských státech má širší dopad, který se přelévá do dalších členských států. Politické nástroje drží sice v rukou především členské státy, ovšem strategie na úrovni EU by mohla zajistit komplexnější přístup a soustředěnější úsilí jak na vnitrostátní, tak na unijní úrovni. Doporučení pro eurozónu vyzývá například k vypracování efektivní strategie pro celou eurozónu, která by řešila rizika ohrožující životaschopnost subjektů v bankovním sektoru.

Pro vyřešení úvěrů v selhání a zvýšení jejich výtěžnosti jsou zásadní účinné insolvenční rámce, které zejména zahrnují účinnou mimosoudní restrukturalizaci. Mezi tato opatření patří zvýšení transparentnosti a otevřenější poskytování informací, posílení datových infrastruktur pro zjednodušení transakcí a jejich obsluha specializovanými nebankovními institucemi a prodej těmto institucím. Aby bylo možné vypořádat se s velkým objemem úvěrů v selhání, je třeba zvážit přístupy, které umožní rychlejší ozdravování rozvah bank. To by mohlo znamenat například proaktivnější využití pravomocí dohledu nebo usnadnění prodeje takových aktiv. Komise tato opatření doporučila Bulharsku, Irsku, Itálii, Kypru, Portugalsku a Slovinsku.

Investice a podnikatelské prostředí

Ekonomická stabilita a provádění reforem přispěly k oživení investic, které v některých zemích dokonce překročily objem z období před krizí. Je však nutné další úsilí k navýšení základního investičního vybavení, nehmotného kapitálu a infrastruktury a ke kompenzování investiční mezery naakumulované od začátku krize. Komise v posouzení probíhajících prioritních reforem a pokroku dosaženého při odstraňování vnitrostátních překážek investicím potvrdila, že v těchto oblastech nebyla významná část doporučení pro jednotlivé země dosud plně provedena. Chtějí-li členské státy urychlit tempo reforem a vytvořit podmínky pro soukromé investice, měly by využít současné příznivé makroekonomické podmínky a navýšit veřejné investice. Zároveň by členské státy – zvláště ty, které mají fiskální prostor – měly udržet vzestupný trend veřejných investic.

V zemích, kde existuje prostor pro navýšení veřejných výdajů, by měla vzrůst míra veřejných investic do vzdělání, infrastruktury a výzkumu a inovací. V řadě členských států je zapotřebí kvalitnější veřejná infrastruktura s dopadem na produktivitu, např. širokopásmové sítě, komunikace nebo inovace. V mnoha jiných jsou pak zapotřebí investice do sociálního bydlení, vzdělávání, zdravotnictví a sociálních služeb. Ve všech případech by přitom transparentní a řádné uplatňování zadávacích řízení mělo pomoci maximalizovat účinnost rozpočtových prostředků veřejného sektoru.

Rychlost a síla oživení je nicméně podmíněna rozhodnějším navýšením soukromých investic. Optimálnímu využívání veřejných investic napomáhá investiční plán pro Evropu, který funguje i jako katalyzátor soukromých investic. V mnoha částech Evropy zesiluje dopad evropských strukturálních a investičních fondů. Strukturální reformy pomáhají vytvářet podnikatelské prostředí, které podporuje investice soukromého sektoru v členských státech. V zemích, které nejvíce potřebují správní reformy, došlo ke zrychlení těchto reforem. Je však zapotřebí mnohem více úsilí. Stabilní přísun projektů v klíčových sektorech se stále připravuje.

Je nutné další úsilí ke zlepšení účinnosti soudnictví a k prevenci korupce a boji proti ní. V řadě členských států jsou toto klíčové problémy, které brání investicím a efektivnímu rozdělování prostředků a zpomalují hospodářskou výkonnost a růst. Řešení těchto problémů je zásadní pro zvýšení podnikatelské důvěry a zlepšení investičního klimatu, zefektivnění veřejných výdajů, podporu spravedlnosti a hospodářské, sociální a územní soudržnosti. Tato situace si žádá pokračující, vytrvalé a koherentní kroky zejména v sektorech, které jsou vůči korupci nejzranitelnější: veřejné zakázky, veřejná správa, podnikatelské prostředí, zdravotnictví. Mezi zbývající problémy patří: roztříštěné rámce pro prevenci korupce a neadekvátní kontrolní mechanismy; mezery v právním rámci boje proti korupci či ve vymáhání stávajících antikorupčních předpisů; nedostatečné iniciativy v oblasti whistleblowingu a společností typu poštovní schránka; nedostatečné stíhání za velkou korupci; neformální platby ve zdravotnictví; nízká konkurence a malá transparentnost v oblasti veřejných zakázek.

Trhy produktů a služeb

Ve většině zemí dosud reformy trhů produktů a služeb nepokročily dostatečně. Země, které se do nich ještě nepustily, by k nim měly přikročit. Reformy byly ve většině případů předloženy nebo oznámeny, ale je třeba je posílit, uzákonit a rázně uskutečnit. Tam, kde byly reformy již schváleny a realizují se, je třeba zajistit jejich neochvějné uskutečňování, ale zejména je nutné je konsolidovat, aby země neslevovaly z reformních cílů.

Reformy jsou důležité zejména v oblasti podnikatelských služeb a maloobchodní distribuce, neboť tato odvětví mají významný dopad na produktivitu ostatních výrobních odvětví a odvětví služeb. V těchto oblastech byly zahájeny specifické odvětvové iniciativy a v předchozích semestrálních cyklech bylo členským státům doporučeno, aby v těchto odvětvích zavedly reformy. Nalezení doplňkových způsobů realizace těchto opatření a reforem spolu s dalším úsilím ke zvýšení konkurenceschopnosti na těchto trzích bude zásadní pro posílení růstu produktivity v odvětvích služeb i v dalších odvětvích, pro něž jsou tyto služby vstupem. To by pomohlo zlepšit konkurenceschopnost v primárních a uživatelských odvětvích. Malým a středním podnikům by zejména prospěla větší konkurence a nižší ceny odborných služeb. Tyto reformy by měly rovněž umožnit rozvoj nových obchodních modelů a inovace.

Veřejné finance

Očekává se, že veřejné finance jak v eurozóně, tak v celé EU se budou nadále zlepšovat. Schodek veřejných financí a veřejné zadlužení v roce 2016 s přispěním pokračujícího mírného hospodářského rozmachu a výjimečně nízkých úrokových sazeb nadále klesaly jak v eurozóně, tak v celé EU (schodek 1,5 % a 1,7 % HDP a zadlužení 91,3 % a 85,1 % HDP). Při předpokladu, že nedojde ke změně politiky, se očekává, že schodek veřejných financí bude v letech 2017 a 2018 v obou oblastech nadále klesat a v roce 2018 dosáhne 1,3 % HDP v eurozóně a 1,5 % HDP v EU. Také veřejné zadlužení v eurozóně i EU má v letech 2017 a 2018 klesat. Dle prognóz by v eurozóně mělo v roce 2017 dosáhnout 90,3 % (84,7 % v EU) a v roce 2018 pak 88,8 % (83,6 % v EU). Jde o vůbec nejnižší úrovně od roku 2012. Za snižováním dluhu stojí především primární přebytky, snížené výdaje na úroky, růst reálného HDP (i když nízký) a očekáváný růst inflace.

Po několika letech rozpočtové konsolidace zůstala v roce 2016 orientace fiskální politiky v eurozóně i v EU zhruba neutrální a stejná má zůstat i v roce 2017. Díky navrhovaným doporučením pro jednotlivé země je fiskální korekce vyžadovaná u členských států, na které se vztahuje preventivní složka a které dosud nedosáhly svého střednědobého rozpočtového cíle, ve shodě s Paktem o stabilitě a růstu. U členských států, které podléhají nápravné složce, opakují navrhovaná doporučení potřebu splnit požadavky postupu při nadměrném schodku. Nastavení stabilního sestupného trendu míry veřejného zadlužení je důležité zejména v zemích s vysokým zadlužením, kde může být zranitelnost vůči výkyvům na finančních trzích výraznější. Celkově vzato by tyto úpravy, jejichž cílem je dosáhnout plného souladu s paktem, znamenaly pro eurozónu jako celek v roce 2018 mírně restriktivní celkovou orientaci fiskální politiky.

V rámci existujících pravidel Paktu o stabilitě a růstu je tedy členským státům eurozóny, které mají fiskální prostor, doporučeno, aby jej využily na podporu domácí poptávky, zejména investicemi do infrastruktury, výzkumu a inovací. To by posílilo jejich růstový potenciál a vedlo k lepší distribuci fiskální korekce napříč eurozónou. Přispělo by to také k dosažení obecně přiměřenější orientace fiskální politiky eurozóny jako celku v roce 2018. To by bylo důležité k nalezení správné rovnováhy mezi dosažením udržitelnosti veřejných financí a zabezpečením probíhajícího oživení hospodářské činnosti a zaměstnanosti. Při přijímání politických opatření k dosažení doporučených rozpočtových korekcí v rámci preventivní složky paktu by členské státy měly navíc zvážit potřebu podpory oživení a možný dopad na zaměstnanost. Při budoucích posouzeních je Komise připravena využít svůj prostor pro uvážení v případech, kdy by dopad velké fiskální korekce na růst a zaměstnanost byl obzvláště významný. V tomto kontextu využije veškeré aktualizované informace o předpokládané pozici každého členského státu v hospodářském cyklu a bude v této věci úzce spolupracovat s Radou. Toto je v souladu s přístupem, který Komise stanovila ve sdělení z ledna 2015 o optimálním využití flexibility v rámci současných pravidel Paktu o stabilitě a růstu a dále ve sdělení z listopadu 2016 o pozitivní orientaci fiskální politiky pro eurozónu.

Aby členské státy nalezly prostředky k financování středně- až dlouhodobých investičních projektů, měly by se soustředit na kvalitnější složení svých veřejných financí. Pozornost by měly věnovat vhodné alokaci veřejných příjmů a výdajů do různých oblastí politik a hledání takové kombinace, která může přispět k růstu. Zapotřebí je další úsilí ke zlepšení efektivnosti a účelnosti veřejných daní a výdajů na všech úrovních státní správy. To může pomoci dále omezit celkové náklady veřejného sektoru a poskytnout prostor podpoře opatření, která posilují růst a produktivitu a sociální začlenění, např. investováním do sociální infrastruktury a zvyšování dovedností pracovníků. Efektivní, dobře fungující veřejná správa a adekvátní úroveň sociálních služeb a veřejných statků by byla prospěšná jak pro podnikatelskou činnost, tak pro sociální spravedlnost.

4.    Závěr

Strukturální reformy spolu s lepším využíváním veřejných rozpočtů jsou podmínkou pro to, aby hospodářství EU mohlo naplno rozvinout svůj potenciál. Soubor doporučení předložených Komisí vychází jak z evropské, tak z vnitrostátní perspektivy. Doporučení dále rozvíjejí priority EU a eurozóny představené v roční analýze růstu a doporučení pro hospodářskou politiku eurozóny. Stavějí rovněž na zevrubném dialogu s členskými státy, který měl podobu zpráv o jednotlivých zemích, dvoustranných diskusí a návštěv a reformních programů nastíněných v národních programech reforem, programech stability nebo konvergenčních programech. Doporučení se týkají nejnaléhavějších problémů, které brání vzniku nových pracovních míst či rychlejšímu růstu.

Komise vyzývá Radu, aby potvrdila navrhovaný přístup pro doporučení pro jednotlivé země na období 2017–2018 a související rozhodnutí v rámci Paktu o stabilitě a růstu. Členské státy pak vyzývá, aby je provedly plně a včas. Komise bude i nadále spolupracovat se zúčastněnými stranami na všech úrovních s cílem zajistit široce sdílenou odpovědnost a účinná následná opatření a provádění. Komise je také připravena poskytnout členským státům na jejich žádost podporu při provádění reforem, a to prostřednictvím nově zřízeného Útvaru na podporu strukturální reformy a co nejlepším využíváním evropských strukturálních a investičních fondů.

Tabulka 1 – Politiky, na které se zaměřila doporučení pro rok 2017

Tabulka 2 – Pokrok dosažený při uskutečňování cílů strategie Evropa 2020

Cíle strategie Evropa 2020 pro EU	Údaje za rok 2010	Poslední dostupné údaje	V roce 2020, na základě posledních trendů
1. Zvýšení míry zaměstnanosti obyvatelstva ve věku 20–64 let na alespoň 75 %	68,6 %	71,1 % (2016)	Cíle pravděpodobně bude dosaženo
2. Zvýšení kombinovaných veřejných a soukromých investic do výzkumu a vývoje na 3 % HDP	1,93 %	2,03 % (2015)	Cíle pravděpodobně nebude dosaženo
3a. Snížení emisí skleníkových plynů oproti roku 1990 alespoň o 20 %	Snížení o 14 %	Snížení o 22 % (2015)	Cíle pravděpodobně bude dosaženo
3b. Zvýšení podílu, který na konečné spotřebě energie zaujímá energie z obnovitelných zdrojů, na 20 %	12,9 %	16,7 % (2015)	Cíle pravděpodobně bude dosaženo
3c. Pokrok ve zvyšování energetické účinnosti o 20 % (tj. cíl spotřeby primární energie ve výši 1 483 Mtoe)	11,7 % nad cílem spotřeby primární energie ve výši 1 483 Mtoe	3,1 % nad cílem spotřeby primární energie ve výši 1 483 Mtoe (2015)	Cíle pravděpodobně bude dosaženo
4a. Snížení míry předčasného ukončování školní docházky pod 10 %	13,9 %	10,7 % (2016)	Cíle pravděpodobně bude dosaženo
4b. Navýšení podílu obyvatelstva ve věku 30–34 let s dokončeným terciárním vzděláním na alespoň 40 %	33,8 %	39,1 % (2016)	Cíle pravděpodobně bude dosaženo
5. Vyvedení alespoň 20 milionů lidí z ohrožení chudobou a sociálním vyloučením	Zvýšení o 0,45 milionu (ve srovnání s referenčním rokem 2008)	Zvýšení o 1,7 milionu (ve srovnání s referenčním rokem 2008, 2015)	Cíle pravděpodobně nebude dosaženo

Zdroje: Evropská komise, Evropská agentura pro životní prostředí.

(1) Národní programy jsou k dispozici na adrese https://ec.europa.eu/info/2017-european-semester-national-reform-programmes-and-stability-convergence-programmes_cs https://ec.europa.eu/info/business-economy-euro/economic-performance-and-forecasts/economic-forecasts/spring-2017-economic-forecast_cs a jarní hospodářská prognóza Komise z 11. května 2017 na adrese  

(2) https://ec.europa.eu/info/publications/2017-european-semester-country-reports_cs Viz