EVROPSKÁ KOMISE

V Bruselu dne 13.2.2017

COM(2017) 59 final

ZPRÁVA KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

Zpráva o hodnocení ex post programu „Civilní soudnictví“ (2007–2013)

OBSAH

1. ÚVOD

1.1 CÍL ZPRÁVY

1.2 METODIKA A ZDROJ INFORMACÍ

1.3 PŘEHLED PROGRAMU

2. VÝSLEDKY HODNOCENÍ

2.1 RELEVANCE PROGRAMU

2.2 SOUDRŽNOST A DOPLŇKOVOST

2.3 ÚČINNOST

2.4 UDRŽITELNOST, PŘENOSITELNOST A INOVACE

2.5 EFEKTIVNOST A PROSTOR PRO ZJEDNODUŠENÍ

2.6 EVROPSKÁ PŘIDANÁ HODNOTA

3. ZÁVĚRY

1ÚVOD

1.1CÍL ZPRÁVY

1 2 Rozhodnutí, kterým se zavádí program „Civilní soudnictví“ (dále také „program JCIV“), vyžaduje, aby Komise předložila zprávu o následném hodnocení (dále také hodnocení ex post) za období 2007 až 2013. Hodnocení ex post provedl nezávislý externí hodnotitel, kterému byli nápomocni příslušní zaměstnanci Komise.

Tato zpráva vychází ze zmíněného hodnocení. Zpráva je rozdělena na oddíly podle hlavních hodnotících kritérií a příslušných otázek. K těmto kritériím patří relevance, soudržnost a doplňkovost, účinnost, dopad a udržitelnost, efektivnost a prostor pro zjednodušení a evropská přidaná hodnota.

1.2METODIKA A ZDROJ INFORMACÍ

Závěrečné hodnocení je založeno na těchto informacích:

rozsáhlý přezkum dostupné dokumentace týkající se 130 grantů na akce a 16 grantů na provozní náklady, které byly uděleny v rámci programu na období 2007–2013,

přezkum dokumentace, například rozhodnutí o zavedení programu, ročních pracovních programů a výzev k podávání návrhů na granty i smlouvy na veřejné zakázky,

přezkum dokumentů o politikách EU a rozhodnutí o zavedení souvisejících programů EU,

kvantitativní analýza vzorku 146 udělených grantů na akce a grantů na provozní náklady,

analýza 52 odpovědí na internetový průzkum u příjemců grantů z programu JCIV,

15 následných pohovorů s koordinátory projektů / organizacemi, které získaly granty v rámci programu JCIV na období 2007–2013 3 ,

čtyři rámcové pohovory s úředníky Komise.

1.3PŘEHLED PROGRAMU

Program JCIV byl zaveden rozhodnutím č. 1149/2007/SVV ze dne 25. září 2007 na období 2007–2013 jakožto součást programu „Základní práva a spravedlnost“.

V článku 2 rozhodnutí o zavedení programu jsou stanoveny obecné cíle. Jedná se o tyto cíle:

podporovat soudní spolupráci, a tak přispět k vytvoření autentického evropského prostoru práva v občanských věcech, založeného na vzájemném uznávání a vzájemné důvěře,

podporovat odstraňování překážek, které brání v členských státech řádnému fungování přeshraničních občanských řízení,

zlepšit každodenní život jednotlivců a podniků tím, že jim bude umožněno prosazovat svá práva v celé Evropské unii, zejména podporou přístupu ke spravedlnosti,

zlepšit kontakty, výměnu informací a tvorbu sítí mezi právními, soudními a správními orgány a právnickými profesemi, a to i formou podpory odborné přípravy v oblasti soudnictví s cílem lepšího vzájemného porozumění mezi těmito orgány a odborníky.

V článku 3 jsou uvedeny konkrétní cíle programu. Jedná se o cíl podporovat soudní spolupráci v občanských věcech zaměřenou na to:

zajistit právní jistotu a zlepšit přístup ke spravedlnosti,

podpořit vzájemné uznávání rozhodnutí v občanských a obchodních věcech,

odstranit překážky při vedení přeshraničních soudních sporů vyplývající z rozdílností občanského práva a občanského práva procesního a nezbytně podpořit slučitelnost právních předpisů,

zajistit řádný výkon práva předcházením sporům mezi soudy o příslušnost,

zlepšit vzájemnou znalost právních a soudních systémů členských států v občanských věcech a podporovat a posilovat tvorbu sítí, vzájemnou spolupráci, výměnu a šíření informací, zkušeností a osvědčených postupů,

zajistit řádné provádění, správné a konkrétní používání a hodnocení nástrojů Společenství v oblasti soudní spolupráce v občanských a obchodních věcech,

zlepšit informovanost o právních systémech v členských státech a přístup ke spravedlnosti,

podpořit vzdělávání právníků v oblasti práva Unie a Společenství,

vyhodnotit obecné podmínky nutné k posílení vzájemné důvěry při plném respektování nezávislosti soudnictví,

usnadnit provoz Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci, zřízené rozhodnutím Rady 2001/470/ES.

Konkrétní cíle programu JCIV zužují obecné cíle na očekávané výsledky programu. Program JCIV stejně jako ostatní programy, které jsou součástí obecného programu Generálního ředitelství pro spravedlnost „Základní práva a spravedlnost“ na období let 2007–2013, umožňuje různé druhy akcí, včetně:

grantů na akce určených pro 4

konkrétní nadnárodní projekty v zájmu Společenství. Ty mohou být předloženy orgánem nebo jakýmkoliv jiným subjektem členského státu, mezinárodní organizací nebo nevládní organizací za podmínek stanovených v ročním pracovním programu. Tyto projekty jsou spolufinancovány až do výše 80 % celkových nákladů a jsou jádrem programu,

konkrétní projekty v rámci uplatňování evropských pravidel hospodářské soutěže. Jedná se o projekty zaměřené na podporu justiční spolupráce mezi vnitrostátními soudci a vzdělávání vnitrostátních soudců, kteří musí prosazovat evropská pravidla hospodářské soutěže včetně článků 101 a 102 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a pravidla státní podpory s cílem přispět k rozvoji a provádění evropské politiky hospodářské soutěže a opatření Společenství týkajících se spolupráce v oblasti hospodářské soutěže k zajištění jednotnosti politiky Společenství v oblasti hospodářské soutěže;

grantů na provozní náklady určených pro 5

spolufinancování (až do výše 80 %) ročního pracovního programu nevládních organizací nebo jiných subjektů sledujících cíl obecného evropského zájmu (výzvy k předkládání návrhů);

spolufinancování výdajů spojených se stálým pracovním programem konkrétních organizací uvedených v právním základu (Evropská síť soudních rad a Sdružení předsedů nejvyšších soudů členských států Evropské unie), pokud jsou tyto granty využity k dosažení cíle obecného evropského zájmu;

financování provozu Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci, zřízené rozhodnutím Rady 2001/470/ES.

Komise iniciovala projekty týkající se studií a výzkumu, průzkumů veřejného mínění a jiných šetření, tvorby ukazatelů a společných metodik, shromažďování, zpracování a šíření údajů a statistik, konání seminářů, konferencí a setkání odborníků, organizace veřejných kampaní a událostí, tvorby a udržování internetových stránek, přípravy a šíření informačních materiálů, podpory a řízení sítí národních odborníků a analytických, monitorovacích a hodnotících činností. Komise využívá u těchto činností zadávací řízení 6 .

Tabulka 1-1 ukazuje počet různých akcí financovaných v jednotlivých letech. Výzvy k předkládání návrhů na granty na akce a granty na provozní náklady byly rozděleny na roky 2011 a 2012. Celkový plánovaný rozpočet programu JCIV na období od ledna 2007 do prosince 2013 činil 109,3 milionu EUR 7 (viz tabulka 1-2 ). V dotyčném období zveřejnila Komise šest výzev k předkládání návrhů na granty na akce a šest výzev k předkládání návrhů na granty na provozní náklady a zahájeno bylo 247 iniciativ Komise.

Tabulka 1-1 Počet financovaných akcí ročně

	2007	2008	2009	2010	2011	2012	2013	CELKEM
Granty na akce	24	19	18	16	25		28	130
Granty na provozní náklady	2	3	3	3	2		3	16
Veřejné zakázky	2	22	22	52	36	63	50	247

Tabulka 1-2 ukazuje podrobné rozdělení rozpočtu podle roku provádění a nástroje financování, a to na základě ročních pracovních programů. Jak vyplývá z tabulky, program zahrnuje zvláštní projekty v oblasti hospodářské soutěže (800 000 EUR ročně, tyto projekty řídí Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž), správu členství Společenství v Haagské konferenci mezinárodního práva soukromého a provozní výdaje Evropské justiční sítě. Financování sítě zahrnuje přibližně šest plenárních zasedání ročně za účelem projednání problémů při uplatňování stávajících nástrojů v oblasti civilního soudnictví, vydání praktických příruček pro aplikující odborníky a veřejnost (včetně nákladů na překlad, tisk a zaslání) a aktualizace internetových stránek (za tímto účelem jsou obvykle zřízeny pracovní skupiny). O všech akcích se rozhoduje v předchozím roce při sestavování rozpočtu.

Rozpočet vyčleněný mezi roky 2007 a 2013 na granty na akce a granty na provozní náklady činil 49,2 milionu EUR, z toho byla na závazcích vyčleněna částka ve výši 34,9 milionu EUR a do ledna 2015 byla utracena částka ve výši 14,6 milionu EUR 8 .

Tabulka 1-2 Rozdělení plánovaného rozpočtu programu JCIV na období 2007–2013

Rok		Dostupný rozpočet na granty a smlouvy
	GRANTY					VEŘEJNÉ ZAKÁZKY
	Granty na akce 9		Granty na akce v oblasti hospodářské soutěže 10	Granty na provozní náklady nevládních organizací 11	Ostatní granty na provozní náklady 12	Haagská konference mezinárodního práva soukromého 13	EJS 14	Iniciativy Komise 15
2007	4 300 000		0	1 500 000	500 000	0	3 250 000	4 550 000
2008	4 500 000		0	1 500 000	500 000	0	3 150 000	4 650 000
2009	4 800 000		0	1 500 000	500 000	20 000	2 700 000	4 650 000
2010	5 050 000		0	1 500 000	500 000	20 000	3 050 000	5 380 000
2011	3 980 000		800 000	500 000	500 000	20 000	2 205 000	7 695 000
2012	4 350 000		800 000	500 000	500 000	34 000	2 700 000	7 216 000
2013	8 776 000		800 000	500 000	500 000	30 000	800 000	5 150 000
Celkem	35 756 000		2 400 000	7 500 000	3 500 000	124 000	15 155 000	39 291 000

Zdroj: program JCIV – roční pracovní programy (2007–2013).

Většinu akcí v rámci programu JCIV řídil vnitrostátní orgán (22 % všech organizací vedoucích projekty), univerzita (21 %) nebo evropská síť, platforma či fórum (20 %). V porovnání s ostatními programy, jako je program Daphne a program „Základní práva a občanství“, byly vnitrostátní nevládní organizace v menšině a řídily pouze 8 % akcí v rámci programu JCIV. Univerzity (22 %) a vnitrostátní orgány (20 %) představovaly převážnou část partnerských organizací, za nimi následovaly ostatní instituce vzdělávání a odborné přípravy (15 %), vnitrostátní nevládní organizace a platformy (13 %) a právníci (10 %) 16 .

Granty na akce, které byly na projekty uděleny z programu JCIV, se zaměřovaly především na analytické činnosti, vzdělávání a osvětu, informování a šíření výsledků (viz obr. 1-1 vlevo).

Granty na provozní náklady byly určeny na podporu klíčových subjektů, vzájemné učení, výměnu osvědčených postupů a spolupráci a osvětu, informování a šíření výsledků (viz obr. 1-1 vpravo).

Smlouvy na veřejné zakázky se zaměřovaly na studie, praktické příručky, konference, pracovní setkání, udržování internetových stránek a poskytování jiných služeb informačních technologií.

Obr. 1-1 Granty na akce v rámci programu JCIV podle hlavní činnosti (vlevo) a granty na provozní náklady v rámci programu JCIV podle hlavní činnosti (vpravo)

Obr. 1-2 podává přehled o tom, kolikrát byl v 146 projektech v rámci programu JCIV, které byly zmapovány, určen určitý typ výstupu 17 . Na výstup „pracovní setkání a pracovní skupiny“ související se vzájemným učením a tvorbou sítí, který byl určen 66krát a u něhož bylo zjištěno 59 ukazatelů, připadalo například celkem 4 345 účastníků (celkem 33 ukazatelů). K cílovým skupinám patřili nejčastěji soudci, aplikující odborníci a soudní zaměstnanci.

Druhým nejčastějším výstupem byly vzdělávací činnosti (42) v rámci osvěty, informování a šíření výsledků. Na tyto výstupy připadalo 4 371 účastníků (na základě 28 různých ukazatelů). K cílovým skupinám patřili nejčastěji soudci, mediátoři a aplikující odborníci.

Třetím nejčastějším výstupem (41) byly události s celkovým počtem 3 646 účastníků (zjištěno 23krát) a 8 000 příjemců (výstupy jednoho ukazatele). K cílovým skupinám patřili nejčastěji aplikující odborníci, široká veřejnost a soudní zaměstnanci.

Obr. 1-2 Počty výstupů programu JCIV

2VÝSLEDKY HODNOCENÍ

2.1RELEVANCE PROGRAMU

Relevance programu se posuzuje z hlediska toho, nakolik se jeho akce logicky zabývají jeho cíli, širšími politickými potřebami EU a potřebami cílových skupin.

2.1.1Relevance akcí programu s ohledem na jeho cíle

Veškeré obecné a konkrétní cíle jsou zaměřeny na podporu justiční spolupráce v zájmu přispění k vytvoření autentického evropského prostoru práva v občanských a obchodních věcech. Při posuzování toho, zda jsou cíle SMART 18 , lze vyvodit závěr, že jsou konkrétní (jelikož se zaměřují na konkrétní oblast zlepšení), dosažitelné a realistické, jelikož jich lze dosáhnout prostřednictvím financovaných akcí a v rámci zdrojů programu). Nejsou však měřitelné, jelikož nekvantifikují či alespoň nenavrhují ukazatel pokroku. Cíle nejsou ani časově vymezené, jelikož nejsou spojeny s konkrétní lhůtou, není tudíž upřesněno, dokdy by mělo být výsledků dosaženo 19 .

Komise si vytyčila široký cíl spočívající v podpoře evropského justičního vzdělávání, který upřednostňuje odbornou přípravu týkající se konkrétních záležitostí podle politických potřeb a v souladu s činností Evropské sítě pro justiční vzdělávání. V roce 2011 stanovila Evropská komise jako cíl vzdělat do roku 2020 polovinu všech právníků v EU (přibližně 700 000) v otázkách evropského práva a práva jednotlivých členských států 20 . V rámci programu JCIV bylo evropské justiční vzdělávání podpořeno především granty na akce a několika málo konkrétními akcemi, ačkoli granty na provozní náklady byly v této oblasti udělovány i z jiných programů 21 .

Vzhledem k odpovědnosti Komise za fungování sekretariátu Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci byly finanční prostředky na podporu jejího provozu přiděleny rovněž prostřednictvím veřejných zakázek nebo správních ujednání. To souvisí s obecným cílem, přestože by bylo možné tvrdit, že se jedná o průřezový cíl. Síť se obvykle schází za účelem projednání problémů při uplatňování stávajících nástrojů v oblasti civilního soudnictví, vydání praktických příruček pro aplikující odborníky nebo veřejnost a aktualizace internetových stránek 22 .

2.1.2Priority stanovené ve výzvách k předkládání návrhů a vybrané akce a jejich relevance pro politiku

Program JCIV od počátku úzce souvisel s rozvojem hlavních politik a právními nástroji v oblasti civilního soudnictví a bylo vynaloženo náležité úsilí o sladění programu JCIV s rozvojem nových politik a právních předpisů, a to stanovením priorit ve výzvách k předkládání návrhů.

Celkově lze priority a financované akce považovat za relevantní pro cíle programu. Postup, který byl zaveden za účelem výběru priorit programu, však ponechával malý prostor pro manévrování, jakmile byly priority stanoveny (v zásadě však mohl projekt, který nezohledňoval žádnou prioritu, obdržet grant na základě jiných kritérií pro udělení). To znamenalo, že v některých případech byly výsledky méně užitečné, došlo-li během provádění projektu ke změně priority. Naopak u vzdělávání se mohly se objevit potřeby, které do stanovených priorit nespadaly. Pak je nebylo možno v rámci programu financovat, jelikož v dané výzvě nebyly zohledněny.

Program byl prováděn s cílem:

přispět k rozvoji politik a právních předpisů prostřednictvím výzkumu, analýzy a jiných podpůrných činností, poskytnout normotvůrci jednoznačné a podrobné informace o problémech a situaci v praxi, a to posílením sítí, které jsou nápomocny při přípravě budoucích iniciativ v této oblasti. K nejdůležitějším výsledkům patří projekt nazvaný „Interconnecting European Registers of Wills“, jemuž byl udělen grant na akci v roce 2009, který byl v souladu s rozvojem politiky zaměřen na rozvoj velké sítě vzájemně propojených rejstříků závětí a který v roce 2012 nakonec vedl k přijetí nařízení o dědických věcech 23 . Za tímto účelem se do značné míry využívaly i smlouvy na veřejné zakázky, například prostřednictvím Evropského soudního atlasu ve věcech občanských, databáze judikatury JURE a různých hodnotících a prováděcích studií,

podporovat uplatňování a provádění stávajících politik a právních předpisů EU v praxi podporou sítí, napomáhat při jednotném uplatňování nástrojů EU v celé Evropě, a to vzděláváním a rozvojem schopností právníků a ostatních aplikujících odborníků, vybavit je nástroji k účinnému prosazování práv a politik EU v praxi. K nejdůležitějším výsledkům patří dva projekty, kterým byly uděleny granty na akce v roce 2009 a které usilovaly o vytvoření uživatelsky přívětivých nástrojů, jež jsou dostupné na portálu evropské e-justice, k vyhledávání právníků působících v oblasti občanského práva respektive notářů v rámci celé EU. Dalším příkladem je grant na akci „i-Support“, jehož cílem bylo přezkoumat systémy IKT za účelem provádění nařízení EU o výživném z roku 2009 a Haagské úmluvy o výživném z roku 2007, kdy se v době udělení grantu na projekt jednalo o přistoupení k této úmluvě. Důležitou úlohu zde hrály i smlouvy na veřejné zakázky, například prostřednictvím konzultací se zúčastněnými stranami, posouzení dopadů a studií proveditelnosti 24 .

2.1.3Relevance programu s ohledem na potřeby cílových skupin

Příjemci grantů celkově konstatovali, že výzvy a vybrané akce určily potřeby cílových skupin a reagovaly na ně, přestože se míra, v jaké byly tyto potřeby adekvátně určeny, liší, kdy někteří provedli posouzení potřeb a jiní přijali méně rigidní přístup. Většina příjemců grantů, kteří byli konzultováni za účelem této hodnotící zprávy, uvedla, že na podporu návrhu a vypracování svých projektů provedli posouzení potřeb. Analýza projektové dokumentace však ukázala, že značný počet žadatelů o grant nenavrhl své projekty na základě posouzení potřeb nebo ve formuláři žádosti o grant posouzení potřeb dostatečně nezdokumentoval. Přestože Komise výslovně nevyžaduje provedení a doložení posouzení potřeb, to by žadatelům o grant umožnilo prokázat mnohem jednoznačněji relevanci jejich projektu, zvýšilo by to kvalitu studií a poskytlo základ pro pozdější posouzení úspěšnosti projektu. Projekty, které nejsou založeny na posouzení potřeb, mohou být přesto relevantní s ohledem na potřeby cílových skupin. Posouzení potřeb však s větší pravděpodobností vede k tomu, že žadatelé zvolí nejrelevantnější metody nebo způsoby podpory cílových skupin 25 .

Příjemci grantů uvedli, že jim koncepční rámec programu JCIV umožnil vypracovat projekty podle původních plánů. Z celkem 61 respondentů v internetovém průzkumu jich 59 prohlásilo, že se jim podařilo oslovit cílové skupiny. 86,8 % respondentů v internetovém průzkumu (53) mimoto udávalo, že od své cílové skupiny či skupin obdrželi pozitivní zpětnou vazbu, která potvrzuje, že prováděný projekt nebo činnosti byly relevantní, pokud jde o problémy či záležitosti, s nimiž se potýkají. Během následných pohovorů většina zúčastněných stran uvedla, že si nevybavuje konkrétní vzkazy cílových skupin, jejich projekty však byly obecně přijaty kladně 26 .

Celkový závěr, že program JCIV a jeho priority byly pro příjemce grantů relevantní, byl potvrzen během pohovorů se zúčastněnými stranami. Deset z celkem patnácti osob, s nimiž byl veden pohovor, uvedlo, že jim koncepční rámec programu (tj. stanovené cíle a priority) umožnil vypracovat projekty podle původních plánů 27 .

2.2SOUDRŽNOST A DOPLŇKOVOST

Soudržnost souvisí s tím, nakolik je intervenční logika programu vnitřně soudržná, tj. mezi cíli, vstupy, činnostmi a očekávanými výsledky, a zda je zásah v souladu se zásahy, které mají podobné cíle. Doplňkovost se týká míry, v jaké dochází k sbližování s ostatními politikami a zásahy (nebo překrývání). Doplňkovosti a soudržnosti lze dosáhnout vytvořením synergií, tj. prostřednictvím společných akcí, spolupráce nebo vzájemného působení různých subjektů / zúčastněných stran, jež vzájemně posilují společné cíle. U jednotlivých programů však lze zjistit překrývání. Soudržnost a doplňkovost byly analyzovány z hlediska toho, zda byl program optimalizován ve vztahu k ostatním programům EU a jak výsledky provedených akcí doplňují vnitrostátní politické iniciativy/programy a jiné evropské či mezinárodní iniciativy/programy. Může mít více rozměrů, pokud jde o i) cíle a tematické oblasti; ii) priority stanovené ve výzvách k předkládání návrhů a iii) financované akce.

Článek 12 rozhodnutí o zavedení programu vymezuje prostor pro doplňkovost s ostatními programy financování EU: programem „Trestní soudnictví“ jakožto součástí obecného programu „Základní práva a spravedlnost“, programem „Bezpečnost a ochrana svobod“ složeným ze dvou programů, tj. „Předcházení trestné činnosti a boj proti ní“ a „Prevence, připravenost a zvládání následků teroristických útoků a jiných rizik spojených s bezpečností“, programem „Solidarita a řízení migračních toků“ složeným ze čtyř fondů, tj. Fondu pro vnější hranice, Evropského návratového fondu, Evropského uprchlického fondu a Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí (tj. státních příslušníků zemí mimo EU) . Kromě programů výslovně uvedených v rozhodnutí o zavedení programu je možná další doplňkovost s řadou jiných nástrojů EU, tj. s programem „Základní práva a občanství“ (pokud jde o určité cíle a tematické oblasti, povahu programu a do jisté míry cílové skupiny) a částečně s programem Daphne (pokud jde o povahu programu a cílové skupiny) 28 .

2.2.1Cíle a tematické oblasti

Program dosáhl soudržnosti a doplňkovosti s programy, které mají podobné cíle a témata, prostřednictvím rozhodnutí o oblasti působnosti dotčených programů ve fázi navrhování programu a vypracování výzvy. Při analýze však byla zjištěna doplňkovost, jakož i překrývání mezi programy „Civilní soudnictví“ a „Trestní soudnictví“, „Základní práva a občanství“ a (případně) „Předcházení trestné činnosti a boj proti ní“ z hlediska cílů a tematických oblastí.

Program JCIV i program „Trestní soudnictví“ usilují o vytvoření evropského prostoru práva, založeného na zásadě vzájemného uznávání soudních rozsudků, spolupráci mezi justičními orgány v občanských a trestních věcech a posilování důvěry. Oba programy mají rovněž zjednodušit přístup k soudům, a tudíž usnadnit život Evropanům a zapojit zúčastněné strany a občanskou společnost do diskuse o soudnictví. Existuje prostor pro doplňkovost, jelikož mají podobné cíle. Program JCIV se zabývá občanskými a obchodními věcmi, zatímco program „Trestní soudnictví“ se zaobírá trestními věcmi. Vždy však existuje riziko jejich překrývání, zejména s ohledem na obecné záležitosti, jako je e-justice nebo vzdělávání. Některá konkrétní témata navíc v některých členských státech spadají do oblasti civilního soudnictví, zatímco v ostatních členských státech do oblasti trestního soudnictví. Příkladem jsou ochranná opatření: ta jsou na úrovni EU upravena dvěma samostatnými nástroji, tj. občanským 29 a trestním 30 . Programy zůstaly v roce 2007 odděleny z důvodu různých právních základů, jež vyžadovaly jiné postupy přijetí. Od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost to však již neplatí. Programy jsou velmi podobné, pokud jde o cíle, způsoby řízení a konečné příjemce grantů, a oba programy byly v období financování 2014–2020 spojeny do jednoho nástroje financování.

Existuje doplňkovost s cílem programu „Základní práva a občanství“ týkajícím se zajištění „vzdělávání pro právnické profese a právníky“ 31 , který lze považovat za podobný cíli programu JCIV týkajícímu se „zlepšování vzájemné znalosti právních a soudních systémů v občanských věcech v zemích EU u odborníků a právníků“.

Program JCIV má „podporovat soudní spolupráci v občanských věcech“. V čl. 3 odst. 3 rozhodnutí o zavedení programu „Předcházení trestné činnosti a boj proti ní“ je uvedeno, že se program soudní spoluprací nezabývá. Může však zahrnovat akce, jež mají vybízet ke spolupráci mezi justičními a donucovacími orgány, a existuje tudíž možný prostor pro doplňkovost a překrývání s programem JCIV.

Mezi programem JCIV a ostatními programy financování EU existuje značný prostor pro doplňkovost a k dispozici je málo důkazů o překrývání. Zejména poměrně úzce vymezená oblast působnosti programu JCIV (zaměřujícího se na zvláštní tematickou oblast, tj. prosazování přístupu ke spravedlnosti a podporu soudní spolupráce v občanských věcech u konkrétních kategorií příjemců, tj. právníků a vnitrostátních orgánů) pomohla omezit překrývání a zdvojování s ostatními programy EU na minimum. Doplňkovost je zapotřebí zejména s ohledem na průřezové záležitosti, jako je e-justice a vzdělávání (rovněž s cílem zamezit překrývání) 32 .

2.2.2Priority stanovené ve výzvách k předkládání návrhů

Při přípravě ročních pracovních programů usilovalo GŘ pro spravedlnost taktéž o zvýšení doplňkovosti a soudržnosti mezi programy GŘ pro spravedlnost pořádáním schůzek útvarů odpovědných za řízení programu a za politiku. Současně se účastnilo konzultací mezi útvary a meziútvarových skupin k projednání doplňkovosti a možného překrývání při programování s ostatními GŘ. Komise předložila roční pracovní program a jeho priority členským státům ve výboru programu s cílem určit případné otázky týkající se doplňkovosti a soudržnosti s ostatními iniciativami na úrovni EU nebo na vnitrostátní úrovni 33 .

2.2.3Financované akce

Určitý prostor pro doplňkovost byl zjištěn rovněž u malého počtu projektů realizovaných v rámci programu JCIV. To zahrnovalo několik málo případů možného překrývání s ostatními programy EU. K nejdůležitějším patří tyto projekty 34 :

projekt programu JCIV s názvem „Understanding Justice“ je podobný programu „Trestní soudnictví“ v tom, že se snaží přizpůsobit stávající soubor poznatků a praktických doporučení pro soudní tlumočení a překlad v oblasti trestního soudnictví zajišťování soudního tlumočení a překladu v oblasti civilního soudnictví a vytvořit a šířit poznatky týkající se osvědčených postupů při tlumočení a překladu v občanskoprávním řízení u soudních zaměstnanců a aplikujících odborníků, tlumočníků působících v oblasti trestního soudnictví a veřejnosti,

projekt programu „Trestní soudnictví“ s názvem „European Training Platform for lawyers“, vytvořený v rámci priority e-justice, usiloval o vytvoření evropské platformy pro vzdělávání aplikujících odborníků v oblasti civilního i trestního soudnictví, ačkoli byl financován z programu „Trestní soudnictví“,

projekt programu JCIV s názvem „Conference on Justice in the EU-from the Citizen’s Perspective“ uspořádal konferenci, která přispěla k hlubšímu pochopení otázky přístupu jednotlivců k civilnímu a trestnímu soudnictví v EU a k lepší tvorbě sítí mezi právníky. Ke specifickým cílům programu „Trestní soudnictví“ patří zlepšení vzájemné znalosti právních a soudních systémů členských států v trestních věcech, podpora a posilování tvorby sítí a zlepšení informovanosti o právních systémech členských států a přístupu ke spravedlnosti,

projekt programu JCIV s názvem „Litigious Love: Same-sex couples and mediation in the European Union“ pomáhá bojovat proti homofobii a zaměřuje se na dvojice stejného pohlaví v EU. Tyto cíle a cílové skupiny jsou podobné jako v případě programu „Základní práva a občanství“.

Při internetovém průzkumu byly zjištěny různé synergie s jinými granty financovanými z ostatních programů na úrovni EU, na vnitrostátní nebo regionální úrovni i v rámci samotného programu JCIV. Devět respondentů v internetovém průzkumu zmínilo, že zajistili součinnost s jinými projekty v rámci programu JCIV, sedm vytvořilo součinnost s ostatními programy EU a šest udávalo součinnost s jinými vnitrostátními nebo regionálními programy s podobnými cíli 35 .

2.3ÚČINNOST

Účinnost programu se týká toho, nakolik byl program úspěšný při dosahování svých cílů a nakolik se projektům v rámci programu JCIV podařilo naplnit vlastní projektové cíle.

2.3.1Dosažené výsledky programu

Posouzení účinnosti programu je obtížné kvůli omezeným dostupným informacím o výsledcích a dopadech 36 . Systém Komise pro monitorování a hodnocení byl zaměřen spíše na výstupy než na výsledky, což vysvětluje některé nedostatky v této hodnotící zprávě.

Šablona závěrečné zprávy pro granty na akce ani šablona závěrečné zprávy pro granty na provozní náklady neobsahuje oddíl, který by výslovně vyžadoval popis výsledků. Posouzené závěrečné zprávy mimoto zpravidla nerozlišovaly mezi výstupy a výsledky projektů nebo jejich dopadem. To lze přičíst skutečnosti, že šablona závěrečné zprávy ani pokyny k vyplňování šablony nevysvětlují jednoznačně rozdíl mezi výstupy a výsledky nebo dopady 37 .

Z celkem 146 grantů na akce a grantů na provozní náklady, které byly uděleny během programového období, bylo v době poskytnutí informací pro toto hodnocení dokončeno 107. Závěrečná zpráva byla hotova pouze pro 94 grantů. Při přezkumu závěrečných zpráv pro tyto projekty bylo zjištěno 54 grantů na akce a šest grantů na provozní náklady s určitými důkazy o užitečných výsledcích 38 .

2.3.2Dosažené výsledky projektů

Financované akce přispěly celkově k cílům programu. Většině projektů se podařilo včas dosáhnout plánovaných výsledků nebo oslovit očekávanou cílovou skupinu. Nebyly zjištěny žádné překážky, které by významně ovlivnily výsledky nebo cíle projektů, kromě překážek souvisejících s hospodářskou krizí. Co se týká neočekávaných účinků projektů, shromážděné důkazy prokazují, že většina projektů dosáhla neočekávaných pozitivních výsledků a nevyskytly se téměř žádné neočekávané negativní účinky.

Více než polovina všech dokončených grantů na akce a grantů na provozní náklady (69 z celkem 94 grantů, pro něž byly k dispozici závěrečné zprávy) provedla veškeré činnosti podle plánu. V některých případech dosažení tohoto výsledku znamenalo změny zaměstnanců nebo si vyžádalo hledání dalšího financování. Z celkem 37 respondentů v internetovém průzkumu jich 16 muselo nahradit v průběhu projektu/činností jednoho zaměstnance, zatímco 10 respondentů nahradilo v průběhu projektu/činností více než jednoho zaměstnance a 7 respondentů muselo hledat dodatečné financování za účelem provedení naplánovaných činností. Tyto změny však měly na rozvoj financovaných akcí malý dopad. Ve skutečnosti 85 % z 33 respondentů v internetovém průzkumu uvedlo, že tyto změny neměly na výsledky projektu/činností žádný dopad. Například v projektu s názvem „Business & Human Rights challenges for cross border litigation in the European Union“, na nějž byl poskytnut grant na akce v roce 2013, bylo sice nutné nahradit více než jednoho zaměstnance, bylo však dosaženo všech cílů projektu.

Z celkem 61 respondentů jich naprostá většina udávala, že se jim podařilo dosáhnout všech (56 %), nebo většiny (26 %) plánovaných výsledků včas, a z celkem 52 respondentů se 94 % podařilo oslovit očekávané cílové skupiny. Z 52 respondentů jich mimoto 58 % uvedlo, že jejich projekt měl značný význam pro tematickou oblast, v níž působí.

Podle důkazů shromážděných prostřednictvím internetového průzkumu a následných pohovorů se zdá, že k hlavním vnitřním faktorům, které pozitivně ovlivnily provádění projektu, byly dobré vztahy mezi partnery a náležitá spolupráce s Komisí. Nebyly zjištěny žádné překážky, které by významně ovlivnily výsledky nebo cíle projektů. U původního návrhu některých projektů však došlo k určitým změnám v zájmu lepšího dosažení plánovaných výsledků nebo přizpůsobení se měnícím se okolnostem.

V souvislosti se změnami v průběhu projektu/činnosti z 33 respondentů 55 % uvedlo, že tato změna či změny neměly dopad na provádění projektu/činností, a 42 % udávalo, že výše uvedená změna či změny měly jen malý dopad. Pouze 3 % uvedla, že změna nebo změny měly významný dopad. Co se týká účinku těchto změn na výsledky, z 33 respondentů 85 % uvedlo, že změna nebo změny neměly na výsledky projektu/činností žádný dopad; 12 % se domnívalo, že dopad byl malý, a pouze 3 % uvedla, že změna či změny měly významný dopad na výsledky projektu/činnosti. Během následných pohovorů zmiňovali partneři projektů jako pozitivní faktory, které přispěly k účinnému provádění projektů a činností, rovněž rozvoj náležitých vztahů mezi partnery a spolupráci s Komisí.

Mezi roky 2007 a 2013 bylo dokončeno všech šestnáct grantů na provozní náklady. Provedené činnosti souvisely především s osvětou, vzájemným učením a podporou klíčových subjektů. Například grant na provozní náklady poskytnutý v roce 2009 organizaci Save the Children v Itálii pomohl jejímu právnímu oddělení provést činnosti na podporu justiční spolupráce v občanských věcech a zlepšení informovanosti o právních systémech a přístupu ke spravedlnosti v členských státech. To zahrnovalo vytvoření a rozeslání internetového zpravodaje 1 000 příjemců ve třinácti členských státech, uspořádání dvou setkání pro soudce a ústřední orgány a čtyři interní školení pro právníky organizace Save the Children. Projekt napomohl rovněž při vytvoření sekce EU v rámci Mezinárodní asociace soudců pro rodinu a mládež (IAYFJM) 39 .

V rámci složky programu JCIV týkající se veřejných zakázek bylo zadáno 247 zakázek. Informace poskytnuté pro účely hodnocení zahrnují celkovou hodnotu zakázky, název/jméno hlavního zhotovitele a to, zda se zakázka týkala provedení studií, realizace událostí či plnění úkolů souvisejících s informačními technologiemi. Z informací vyplývá 40 , že se smlouvy na veřejné zakázky využívaly k rozvoji, provádění a šíření politik a právních předpisů EU a k zajištění udržitelnosti výsledků projektů.

Smlouvy na veřejné zakázky jsou využívány k financování Evropského dne civilního soudnictví, který se každoročně slaví 25. října. Tato ústřední událost, kterou spoluorganizují Rada Evropy a Evropská komise, má přiblížit spravedlnost občanům a informovat je o jejich právech pořádáním modelových řízení a informačních setkání, jichž se mohou zúčastnit studenti, právníci i široká veřejnost, a rovněž „dnů otevřených dveří“ na soudech. Prostřednictvím smluv na veřejné zakázky jsou financovány rovněž osvětové činnosti (např. osvětová kampaň o právech spotřebitelů v roce 2012) a činnosti v oblasti šíření výsledků (jako je vypracování příruček v různých jazykových verzích, např. v roce 2010 Guide du citoyen, v roce 2011 Practice Guide for the Application of the Regulation on the European Order for Payment a v roce 2012 „Procédure européenne d’injonction de payer“). Zmínit je třeba i Evropský soudní atlas ve věcech občanských a smlouvy financované za účelem údržby portálu e-justice.

2.4UDRŽITELNOST, PŘENOSITELNOST A INOVACE

Pokud jde o udržitelnost, bylo analyzováno, zda jsou výsledky, výstupy a dopady, jichž projekty dosáhly, udržitelné i po skončení doby financování projektů.

V rámci hodnocení byly určeny tyto úrovně udržitelnosti:

krátkodobá udržitelnost, jíž je dosaženo především šířením výsledků projektů,

střednědobá udržitelnost, která zahrnuje pokračování výsledků projektů a/nebo partnerství, a

dlouhodobější udržitelnost, které je dosaženo především přenosem výsledků projektů do jiného kontextu, organizací nebo členských států bez dalšího financování či pouze s omezenými finančními prostředky.

2.4.1Pokračování činností a výstupů projektů a šíření výsledků

Od sdělení z roku 2008 a akčního plánu pro e-justici byl jako priorita projektů financovaných z programu JCIV stanoven rozvoj elektronických nástrojů. To může vysvětlovat skutečnost, proč respondenti v průzkumu uváděli, že pokračovali nebo budou pokračovat v údržbě hardwaru anebo softwaru.

V následných pohovorech sedm z celkem patnácti dotazovaných osob uvedlo, že elektronická zařízení a internetové portály vyplývající z projektů představují dlouhodobé výstupy, ačkoli dva ze sedmi respondentů poukázali rovněž na potíže při jejich údržbě a aktualizaci. Úředníci Komise potvrdili, že aktualizace (a údržba) výstupů (např. internetové stránky, studie) představují velký problém a že to může ovlivnit výběr projektů. Otázkou je, zda by se měly i nadále financovat užitečné projekty s kvalitními výstupy, které nemusejí být dlouhodobě udržitelné, nejsou-li informace pravidelně aktualizovány 41 .

Důkazy získané 42 prostřednictvím konzultace s příjemci grantů za účelem tohoto hodnocení rovněž naznačují, že k zaručení výstupů jsou projekty silně závislé na finančních prostředcích EU. Finanční prostředky EU významně přispěly rovněž ke schopnosti organizací rozvíjet dříve zavedené činnosti.

Více než polovina účastníků průzkumu, tj. 27 z celkem 52 účastníků průzkumu, skutečně uvedla, že k zaručení finanční udržitelnosti projektu/činností bylo zapotřebí další financování.

V některých případech příjemci grantů v následných pohovorech udávali, že určité prvky jejich projektů vyžadovaly další financování k zajištění udržitelných výsledků – především k dalšímu šíření výstupů projektů a k přenosu částí projektu. Jedná se o tyto konkrétní prvky:

údržbu internetových stránek nebo elektronických nástrojů, tj. elektronického rejstříku nebo „informačních středisek“, jako je internetový portál týkající se mediace,

následné činnosti k zajištění zachování výsledků projektu a šíření těchto výsledků u širší skupiny příjemců, například konference, události a reagování na žádosti a otázky týkající se výsledků projektu,

vyhotovení následných materiálů, jako jsou manuály,

přenositelnost výsledků dosažených v rámci jednoho členského státu do ostatních členských států, jako je srovnávací analýza a výměna osvědčených postupů,

vzdělávací činnosti – zejména přizpůsobení činností jinému kontextu.

Z celkem 52 respondentů v průzkumu pouze 13 uvedlo, že další financování již bylo zajištěno z jiných fondů EU. Nebyly však poskytnuty bližší informace o druhu dalšího financování. V některých případech financuje organizace následné činnosti sama, například Max Planck Institute v Lucembursku 43 .

2.4.2Pokračování partnerství po dokončení projektu

Závěrečné zprávy o akcích financovaných z programu JCIV ukazují, že míra zachování partnerství byla neobyčejně nízká. Pouze 10 projektů z celkem 146 projektů zmapovaných na základě informací dostupných v projektové dokumentaci zmiňovalo zachování navázaných partnerství, tj. plně v 6 případech a částečně ve 4 případech. Míra zachování může být nízká, jelikož (jak bylo uvedeno v hodnotící zprávě v polovině období) výzvy byly velmi technické (a zaměřovaly se na vysoce technické právní záležitosti). To mohlo ovlivnit možnosti partnerství na konci projektů 44 .

Internetový průzkum však ukázal rozdílné výsledky, pokud jde o zachování partnerství po skončení projektu. Z celkem 52 respondentů 69 % uvedlo, že partnerství bylo zachováno, a pouze 6 % udávalo, že partnerství nepokračovalo. Tyto údaje mohou být protichůdné, jelikož se mapování uskutečnilo na základě závěrečných zpráv (které mohly obsahovat neúplné informace o tomto tématu), zatímco při průzkumech byly získány názory přímo od vedoucích projektů. Údaje plynoucí z průzkumu jsou tudíž pravděpodobně reprezentativnější, pokud jde o skutečnou situaci v oblasti zachování partnerství, která byla vytvořena v rámci projektu financovaného z programu JCIV 45 .

2.4.3Možná udržitelnost a přenositelnost výstupů

Závěrečné zprávy poskytovaly málo informací o udržitelnosti výstupů projektů. Šíření výstupů a výsledků u široké cílové skupiny může zvýšit jejich udržitelnost. Mnoho výstupů již bylo navrženo pro použití na úrovni EU (jako je justiční vzdělávání Evropské sítě pro justiční vzdělávání, které bylo navrženo pro účastníky z několika členských států, a portál e-justice pro používání ze strany cílových skupin ve všech členských státech). Některé výstupy, které nebyly navrženy pro použití v celé EU, byly navrženy tak, aby byly přenositelné do ostatních členských států. Mnoho partnerů projektů, s nimiž byl veden pohovor za účelem hodnocení, prokázalo, že své projekty navrhli na základě jednoznačných produktů nebo výstupů, z nichž mnoho bude nebo by mohlo být přeneseno do ostatních členských států. Celkem 70 z 89 respondentů v internetovém průzkumu vyslovilo rovněž názor, že všechny či některé výstupy lze použít beze změn ve více než jedné zemi, a dalších 22 respondentů udávalo, že by přenos do více než jedné země byl možný s menšími změnami. Více než dvě třetiny (61 respondentů) rovněž uvedly, že by výsledky projektu/činností mohly poskytnout informace pro činnosti v oblasti politiky v jedné či více jiných zemích 46 .

Byly k dispozici důkazy, že přinejmenším některé akce prováděné v rámci programu JCIV pokračovaly i poté, co financování ze strany EU skončilo. Z celkem 94 projektů (granty na akce a granty na provozní náklady), pro něž byly k dispozici závěrečné zprávy, jich 45 poskytovalo určité důkazy o zachování výsledků projektu. Zprávy týkající se ostatních 49 financovaných akcí neposkytovaly informace o této záležitosti. Dostupnost informací proto ovlivňuje možnost vyhodnocení udržitelnosti projektů v rámci programu JCIV 47 .

Příjemci grantů se domnívali, že mnoho projektů dosáhlo udržitelných výsledků. Z 52 respondentů jich 30 (58 %) uvedlo, že jejich projekty měly značný význam pro tematickou oblast, v níž působí; 18 respondentů (35 %) nevědělo a 4 (8 %) se domnívali, že jejich projekt neměl významný pozitivní přínos 48 .

V některých případech byly zjištěny potíže při přenositelnosti výsledků, tyto problémy souvisely se zvláštním zaměřením některých provedených akcí. Tak tomu bylo v případě projektu „Evropské zkušenosti v mediaci a jejich implementace do českého právního prostředí“, který se zaměřoval na vzdělávání českých právníků a soudních zaměstnanců v oblasti mediace. Projekt s názvem „The application of Rome I and II Regulations and EC 4/2009 by legal practitioners in Southern Europe – EUROME“ se týkal nařízení zaměřených na oblast mořského práva, a v zemích, pro něž tato oblast nemá žádný význam, není tudíž projekt realizovatelný. V obou případech však lze vypracované modely použít k jiným účelům.

K prvkům projektů, které byly přeneseny, patřily:

metodické nástroje vytvořené pro projekty, například metodická posouzení, a modely činnosti, například provádění kampaní, událostí a činností s jinými cílovými skupinami,

internetové stránky – je-li obsah přeložen, aby se použil v ostatních zemích,

soubory nástrojů a projektové nástroje, například zprávy, pokyny a manuály, a

vzdělávací kurzy a materiály 49 .

2.4.4Inovace

Inovací se rozumí rozvoj a zavádění nových myšlenek (výrobků, služeb a modelů) k uspokojení potřeb a navázání nových vztahů nebo spolupráce. Inovace znamená navržení nových reakcí na naléhavé (sociální) potřeby.

Shromážděné důkazy ukázaly, že většina projektů byla inovativních, pokud jde o používané činnosti nebo postupy a metody. Tyto důkazy rovněž potvrdily, že lze mít za to, že projekt razí cestu v téže oblasti politiky. Žadatelé o grant byli požádáni, aby zdokumentovali inovativní aspekty svého projektu. Určité důkazy o inovacích vykazovalo 140 projektů. To potvrdily odpovědi na internetový průzkum. 90 % z 52 respondentů v internetovém průzkumu se domnívalo, že jejich projekty/činnosti jsou inovativní.

K inovativním postupům a činnostem patřilo vzdělávání, průkopnický výzkum v oblasti, která nebyla předtím zkoumána, vytvoření internetové platformy a postupy zapojující aktivně cílové skupiny, například komunitní diskuse, využívání vzorů a mapování komunitních zdrojů. Pokud jde o inovativní metody, výzkum vyzdvihl používání individuálních vzdělávacích metod, metod zapojení cílových skupin, například podniků, soudních zaměstnanců a mediátorů, modelů interinstitucionální spolupráce a metodiky vzájemného vzdělávání 50 .

Většina respondentů v internetovém průzkumu (62 % z celkem 52) také potvrdila, že lze mít za to, že projekt razí cestu v téže oblasti politiky 51 .

Řada osob, s nimiž byl veden pohovor, udávala, že se zúčastněné strany na místní a evropské úrovni, například odborníci, instituce a sociální skupiny, zajímaly o výstupy jejich projektů, zejména pokud jde o inovativní aspekty provedených akcí 52 , například:

navržení nástrojů a metodik, které by mohly cílové skupiny přímo použít k zvýšení své informovanosti a úrovně ochrany (například Lappeenranta University of Technology vytváří internetovou platformu „Caseflow Management“, která aplikujícím odborníkům poskytuje informace a osvědčené postupy s cílem zabránit prodlevám a neefektivnosti v řízení soudů, jež by mohly narušit fungování soudů),

zabývání se oblastí, jíž nebyla dříve věnována pozornost, například University of Pècs s projektem nazvaným „Improving the Effectiveness of Cross-border Enforcement in the EU“, nebo projekt rumunského ministerstva spravedlnosti na podporu justiční spolupráce v oblasti rodičovské zodpovědnosti.

2.5EFEKTIVNOST A PROSTOR PRO ZJEDNODUŠENÍ

2.5.1Vynaložené peněžní prostředky v porovnání s dosaženými dopady

Většina finanční podpory v rámci rozpočtu programu JCIV byla naplánována na smlouvy na veřejné zakázky a granty na akce (viz tabulka 1-2 Rozdělení plánovaného rozpočtu programu JCIV na období 2007–2013 ). Zbytek rozpočtu byl přidělen na granty na provozní náklady. Vysoké podíly byly přiděleny na smlouvy na veřejné zakázky, které byly v rámci programu JCIV rozsáhle využívány s cílem napomoci při rozvoji a provádění politik a právních předpisů EU, propagaci politik a právních předpisů EU a při zajišťování udržitelnosti výsledků projektů. Za tímto účelem byl velký objem finančních prostředků vynaložen na nástroje informačních technologií a jejich údržbu, zejména portál e-justice, navíc k jiným nástrojům, jako je Evropský soudní atlas ve věcech občanských a databáze JURE 53 .

2.5.2Poptávka po grantech na akce

Poptávka po financování projektů byla vysoká, pokud jde o žádosti v porovnání s vybranými projekty. Mezi roky 2007 a 2013 bylo podáno 385 žádostí o granty na akce v rámci programu JCIV a žádosti v rámci prvních výzev měly vyšší míru úspěšnosti než žádosti podané na základě pozdějších výzev. Výzvy v roce 2007 a 2008 měly míru úspěšnosti ve výši 61 % ze 44 resp. 31 žádostí, tento podíl se však u výzvy na období 2011–2012 (zahrnuty byly dva rozpočtové roky) snížil na 20 %, kdy počet podaných žádostí dosáhl vrcholu 127, a na 29 % v případě výzvy v roce 2013 (s 96 žádostmi). Na začátku programu neobdržela Komise očekávaný počet žádostí. Počet se však značně zvýšil, jakmile se program více zviditelnil. Počet žádostí o granty na akce vzrostl z průměrného počtu 40,5 žádosti v období 2007–2010 na 127 žádostí v období 2011–2012 a 96 žádostí v roce 2013 54 .

2.5.3Poptávka po grantech na provozní náklady

S celkovým počtem 50 žádostí o granty na provozní náklady (průměrně 7 žádostí v daném období s výjimkou výzvy v roce 2010, kdy bylo dosaženo maximálního počtu 15 žádostí) byla míra úspěšnosti vyšší v roce 2008 a 2009 (50 % resp. 43 %), v roce 2010 se snížila na 20 %, v roce 2012 pak vzrostla na 29 % a v roce 2013 na 38 % 55 .

2.5.4Využívání veřejných zakázek

Přibližně 36,2% výdajů na veřejné zakázky bylo přiděleno na závazky související se studiemi; více než 33,4 % na služby informačních technologií a 26,8 % na události 56 . Kromě iniciativ Komise zahrnují veřejné zakázky v rámci programu JCIV rovněž rozpočet na správu členství Společenství v Haagské konferenci mezinárodního práva soukromého a další částku podle ročního pracovního programu přidělenou na provoz Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci zřízené rozhodnutím Rady 2001/470/ES ze dne 28. května 2001 o zřízení Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci. Prvně uvedená záležitost měla na rozpočet malý dopad, zatímco druhá záležitost znamenala závazek ve výši 17,8 milionu EUR. Tento rozpočet byl naplánován na konkrétní činnosti během předchozího roku a byl zcela přidělen na závazky a vyplacen 57 .

2.5.5Celkové provádění

Jak bylo uvedeno výše, původní celkový rozpočet naplánovaný na provádění programu JCIV během programového období činil 109,3 milionu EUR. Jelikož dosud nebyly plně dokončeny všechny akce, celková vyplacená částka není dosud známa. Průměrná míra nevynaložení prostředků v současnosti činí 25 %.

S těmito částkami financoval program JCIV 130 grantů na akce, 16 grantů na provozní náklady a 247 akcí v rámci veřejných zakázek. V případě činností v oblasti veřejných zakázek se zdá, že veškeré činnosti, které byly dosud dokončeny, byly plně proplaceny, což rovněž naznačuje efektivní využití finančních prostředků 58 .

2.5.6Prostor pro zjednodušení

Hodnocení efektivností řízení a prostoru pro zjednodušení úzce souvisí s ostatními zjištěními týkajícími se efektivnosti, která jsou uvedena v tomto oddíle, a je založeno na posouzení procesu provádění, například toho, zda je příliš složitý (včetně zbytečně komplikovaných správních předpisů), nebo zda jsou požadavky na podávání zpráv příliš zatěžující.

Na základě údajů, které byly doposud získány, bylo řízení programu JCIV ze strany Komise celkově vnímáno jako efektivní, pokud jde o požadavky uložené žadatelům a příjemcům grantů a poskytnutou podporu. Některé organizace se však během podávání žádostí a realizace setkaly s problémy. Zúčastněné strany zmiňovaly například složitý postup předkládání žádostí ve výzvách k předkládání návrhů a potíže s technickým a informačním systémem, což některé organizace vedlo k tomu, že na výzvy k předkládání návrhů nereagovaly. Existuje určitý prostor pro zjednodušení postupů pro žadatele a příjemce včetně: zlepšení technických/informačních systémů, zjednodušení účetních postupů a podávání finančních zpráv, zlepšení a urychlení procesu poskytování zpětné vazby, odměnění institucí za jejich práci. Mechanismy podávání zpráv byly celkově považovány za vhodné, někdy však za obtížné, zejména co se týká finančních zpráv. Opatření pro sledování přijatá Komisí se celkově považovala za užitečná, někteří respondenti se však setkali s problémy.

Systém Komise pro monitorování a hodnocení byl zaměřen spíše na výstupy než na výsledky, což vysvětluje některé nedostatky v této hodnotící zprávě.

2.6EVROPSKÁ PŘIDANÁ HODNOTA

Přidaná hodnota EU odkazuje na rozsah, v jakém unijní povaha programu zajišťuje hodnotu pro zúčastněné strany a v jakém má EU komparativní výhodu oproti vnitrostátním nebo mezinárodním subjektům působícím v dané oblasti. Nejprve je projednána unijní povaha programu a jeho zeměpisné pokrytí. Poté je analyzována přidaná hodnota EU z hlediska významu pro EU a pro příjemce. Nebylo však možné určit a změřit přidanou hodnotu EU z hlediska dopadů.

Obecně byly finanční prostředky v rámci programů řízených GŘ pro spravedlnost, jichž se toto hodnocení týká, dostupné pouze pro činnosti s jednoznačnou evropskou „přidanou hodnotou“. To znamená, že činnosti musejí přesahovat vnitrostátní nebo místní zájmy, aby byly skutečně „evropské“, s evropským významem, pokrytím a dopady.

Přidaná hodnota programu JCIV souvisí především s jeho nadnárodním rozměrem v rámci EU. Program byl zaveden s cílem rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva, v němž je zajištěn volný pohyb osob. Tímto problémem se nemohou účinně zabývat samotné členské státy. Program byl proto prováděn tak, aby vyžadoval evropskou reakci zahrnující výměnu informací na úrovni EU a zajišťující šíření osvědčených postupů v celé EU. Při provádění programu má tudíž zásadní význam spolupráce mezi členskými státy EU.

Co se týká grantů na akce, článek 4 rozhodnutí o zavedení programu stanoví, že program JCIV financuje konkrétní nadnárodní projekty za účasti alespoň dvou členských států nebo alespoň jednoho členského státu a jednoho státu, kterým může být buď přistupující, nebo kandidátská země. Roční pracovní programy a výzva k předkládání návrhů vyžadují, aby žadatelé vytvořili nadnárodní partnerství „způsobilých organizací, tj. žadatele a nejméně jednoho partnera, složená z organizací nejméně ze dvou různých způsobilých zemí, tj. alespoň ze dvou různých členských států EU“.

Co se týká grantů na provozní náklady, organizace musely provádět činnosti s evropským významem, kterých se účastní nejméně deset členských států EU. V čl. 9 odst. 5 rozhodnutí o zavedení programu se rovněž uvádí, že jedním z hodnotících kritérií pro výběr žádostí o grant na provozní náklady je „územní dopad prováděných činností“.

Podle článku 5 rozhodnutí o zavedení programu se akcí v rámci programu mohou účastnit přistupující země, kandidátské země a země západního Balkánu zahrnuté do procesu stabilizace a přidružení. Projektů se mimoto mohou jako přidružení partneři účastnit právníci z Dánska, z kandidátských zemí, které se tohoto programu neúčastní, pokud by to přispělo k přípravě těchto zemí ke vstupu, nebo z jiných třetích zemí, které se tohoto programu neúčastní, pokud to poslouží cílům projektů, nemohou však předkládat projekty ani být společnými žadateli (společnými příjemci grantů). Témata, jichž se program JCIV týkal, zmíněná v ročních pracovních programech a výzvách k předkládání návrhů se důsledně zaměřovala na záležitosti EU a nadnárodní spolupráci. Co je nejdůležitější, roční pracovní program pro rok 2010 odkazuje na oblast evropské e-justice jako na všeobecnou prioritu, a zejména na podporu rozvoje osvědčených postupů prostřednictvím nadnárodních pilotních projektů, které musely prokázat, jak přispěly k zlepšení interoperability na úrovni EU.

2.6.1Zeměpisné pokrytí financovaných projektů

Na základě hodnocení se zdá, že většina grantů v rámci programu JCIV byla udělena vybrané skupině členských států (Belgie, Německo, Francie a Itálie). Ostatní členské státy se účastnily pouze v omezeném rozsahu, nebo se nezapojily vůbec.

Jelikož se program JCIV zaměřoval na zlepšení justiční spolupráce a vzájemné důvěry, zásadní význam mělo zapojení partnerů a konečných příjemců z různých členských států EU do programu. Většina zúčastněných organizací byla usazena v Belgii, Německu a Španělsku, přičemž většinu těchto organizací představovaly partnerské organizace. Dánsko se programu JCIV neúčastnilo.

Jako organizace vedoucí projekty v rámci programu JCIV se zapojily organizace ze všech členských států kromě Portugalska, Malty, Kypru, Chorvatska, Bulharska, Slovenska a Dánska. Nejvyšší počet vedoucích organizací pocházel z Belgie (21 %, tj. 31 organizací), poté následovalo Německo (12 %, tj. 18 organizací) a Španělsko (11 %, tj. 16 organizací). Belgie hostí vysoký počet sítí, platforem a fór na úrovni EU, což vysvětluje vysoký počet vedoucích organizací zaregistrovaných v Belgii. Nejvyšší počet partnerských organizací pocházel z Itálie (10 %, tj. 57 organizací), načež následovalo Španělsko (10 %, tj. 55 organizací). Partnerské organizace však byly mezi jednotlivé členské státy rozděleny rovnoměrněji.

21 % finančních prostředků z programu JCIV bylo přiděleno na závazky v souvislosti s projekty, u nichž vedoucí organizace pocházela z Belgie. Za Belgií následovalo Německo (12 %) a Francie (11 %). Toto rozdělení financování úzce sleduje rozdělení počtu projektů vedených jednotlivými členskými státy (viz obr. 2-1 (vlevo)). Mapa financování však neukazuje rozložení finančních prostředků přidělených na závazky mezi partnery projektu. Obr. 2-1 předpokládá, že veškeré finanční prostředky přidělené na závazky byly poskytnuty zemi vedoucí organizace. Ve skutečnosti tomu tak nebylo (projekty byly nadnárodní a část financování obdrželi i partneři projektu), k výkladu obr. 2-1 je proto třeba přistupovat obezřetně.

Obr. 2-1 Přidělení finančních prostředků v rámci programu JCIV na závazky podle vedoucí organizace (vlevo) a podle vedoucí organizace na obyvatele (vpravo)

Obr. 2-2 dále ukazuje strukturu partnerství předních tří členských států s nejvyšším počtem organizací vedoucích projekty (Belgie, Německo a Španělsko). Z údajů vyplývá, že belgické vedoucí organizace obvykle spolupracují s partnery z Belgie, Francie a Německa, jakož i se španělskými a nizozemskými partnery. Německé vedoucí organizace navázaly partnerství nejčastěji s rakouskými organizacemi (osm projektů), načež následovaly české, německé a italské organizace. Španělské vedoucí organizace navázaly partnerství nejčastěji s portugalskými, italskými a španělskými organizacemi.

Obr. 2-2 Struktura partnerství v případě předních tří členských států vedoucích organizací

Program JCIV nepokrýval všechny členské státy rovnoměrně. Nejvyšší počet žádostí podaly italské organizace (76 z celkem 385), poté následovaly organizace z Belgie (69) a Španělska (55). Tyto přední tři žádající členské státy podaly 52 % veškerých žádostí o financování z programu. Chorvatsko, Malta, Kypr a Dánsko o financování z programu JCIV nepožádaly (viz obr. 2-3 ).

Obr. 2-3 Celkový počet žádostí v rámci programu JCIV podle členských států (vpravo) a míra úspěšnosti podle jednotlivých členských států (vlevo)


MS Success rate	Míra úspěšnosti členských států
No applications	Žádné žádosti
Number of applications per MS	Počet žádostí na členských stát

Itálie, Belgie, Španělsko, Německo, Francie, Nizozemsko, Rumunsko, Spojené království, Estonsko, Lotyšsko, Slovinsko, Rakousko, Maďarsko, Polsko, Bulharsko, Česká republika, Portugalsko, Litva, Irsko, Řecko, Švédsko, Slovensko, Lucembursko, Finsko, Egypt

Nejvyšší míry úspěšnosti podaných žádostí vykazovaly Lucembursko, Finsko, Česká republika, Francie a Švédsko (úspěšných bylo více než 50 % žádostí). Portugalsko, Bulharsko a Slovensko financování z programu JCIV nezískaly.

2.6.2Přidaná hodnota pro EU a pro příjemce grantů

Následné pohovory a internetový průzkum ukázaly, že nadnárodní partnerství přinesla organizaci příjemce grantu konkrétní výhody, jež by ve stejném rozsahu neumožnil žádný jiný zdroj financování 59 . Přístup založený na partnerství vedl k větším znalostem zúčastněných organizací. Z celkem 59 respondentů v internetovém průzkumu 45 potvrdilo, že partnerství vedlo k větším poznatkům / odborným znalostem v dané tematické oblasti (to, nakolik se jejich znalosti zvýšily, nebylo měřeno), k tvorbě sítí sestávajících z (více) mezinárodních partnerů (41 respondentů) a větší znalosti politik a praxe v ostatních zemích (38 respondentů). V menším rozsahu přispělo rovněž k větším znalostem příslušných právních předpisů EU a politik EU 60 .

Nadnárodní partnerství zvětšilo rovněž prostor pro šíření výsledků. Z výsledků průzkumu spolu s konzultacemi se zúčastněnými stranami vyplývá, že náležité pracovní vztahy mezi partnery organizacím umožnily oslovit všechny cílové skupiny, včetně těch, jejichž oslovení je obtížné, a zajistily rozsáhlé šíření výsledků. Dosažení těchto výsledků napomohlo zapojení všech partnerů do projektu, jednoznačné přidělení úkolů a dohoda ohledně způsobu provádění činností. Navzdory celkové spokojenosti s partnerstvím však 26 % respondentů v internetovém průzkumu důrazně souhlasilo s tvrzením, že účast partnerů z jiných zemí je užitečná, a 35 % jich s tímto tvrzením souhlasilo částečně. Následné pohovory rovněž potvrzují konkrétní výhody nadnárodních partnerství, tj. větší znalosti a větší prostor pro šíření výsledků a náležité pracovní vztahy mezi partnery, na nichž jsou tyto konkrétní výhody založeny.

Kromě přidané hodnoty pro příjemce grantů průzkum rovněž ukazuje, že projekty zvýšily hodnotu tím, že přispěly k dosažení cílů EU. Většina respondentů v průzkumu udávala, že uskutečněný projekt/činnosti významně/značně přispěly k zlepšení přeshraniční spolupráce a vypracování a šíření osvědčených postupů. Například analytické činnosti přispěly především k ostatním cílům (40 %), vzájemné učení přispělo zejména k prohlubování vzájemné důvěry mezi zeměmi (28 %), zatímco osvěta přispěla hlavně k vypracování a šíření osvědčených postupů (25 %).

Většina respondentů však uvedla, že uskutečněný projekt/činnosti přispěly jen málo či nepřispěly vůbec k vytváření praktických nástrojů a řešení, která se zabývají přeshraničními nebo celounijními problémy, a k zvýšení informovanosti široké veřejnosti o právech odvozených z právních předpisů EU.

Přidaná hodnota EU je patrná zejména v odpovědích příjemců grantů, které se týkaly významu financování poskytnutého EU pro dosažení cílů. 87 % respondentů v průzkumu uvedlo, že bez finančních prostředků EU by projekty/činnosti nebyly realizovány. Lze tudíž předpokládat, že by většina projektů/činností uskutečněných v rámci programu JCIV nebyla provedena, pokud by program nebyl zaveden 61 .

3ZÁVĚRY

Relevance programu 62

Cíle programu byly do značné míry konkrétní, dosažitelné a realistické. Nebyly však měřitelné, ani časově vymezené (ačkoli byly vázány dobou trvání programu a projektu).

Celkově lze priority a financované akce považovat za relevantní pro cíle programu. Postup, který byl zaveden pro výběr priorit programu, však ponechával malý prostor pro manévrování, jakmile byly priority stanoveny (v zásadě však mohl projekt, který nezohledňoval žádnou prioritu, obdržet grant na základě jiných kritérií pro udělení). To znamenalo, že v některých případech byly výsledky méně užitečné, došlo-li během provádění projektu ke změně priority. Naopak u vzdělávání se mohly se objevit potřeby, které do stanovených priorit nespadaly. Tyto potřeby pak nemohly být v rámci programu financovány, jelikož v dané výzvě nebyly zohledněny.

Program JCIV byl náležitě navržen pro podporu uplatňování a provádění politik a právních předpisů EU v praxi a přispění k rozvoji politik a právních předpisů.

Příjemci grantů celkově konstatovali, že výzvy a vybrané akce určily potřeby cílových skupin a reagovaly na ně, přestože se míra, v jaké byly tyto potřeby adekvátně určeny, liší, kdy někteří provedli posouzení potřeb a jiní přijali méně rigidní přístup. V rámci tohoto hodnocení však nebylo možno určit spolehlivost metody použité k provedenému posouzení potřeb ze strany projektů. Posouzení potřeb nepředstavuje pro příjemce grantů závazný požadavek.

Soudržnost a doplňkovost

Program JCIV dosáhl celkově určité míry doplňkovosti s ostatními programy EU, pokud jde o určité cíle a tematické oblasti, povahu programu a cílové skupiny, zejména s programy „Trestní soudnictví“ a „Základní práva a občanství“. Současně však existuje riziko překrývání s těmito programy.

Byla zajištěna součinnost na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni i v rámci samotného programu.

Program JCIV byl v souladu s rozvojem politik na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni a prostřednictvím financovaných akcí a smluv na veřejné zakázky byl schopen podpořit rozvoj politik a právní předpisy v oblasti civilního soudnictví.

Účinnost

Financované akce celkově přispěly k cílům programu. Účinnost programu je však obtížné posoudit kvůli omezeným informacím o výsledcích a dopadech, které byly poskytnuty v závěrečných zprávách týkajících se projektů a pohovorech. Systém Komise pro monitorování a hodnocení byl zaměřen spíše na výstupy než na výsledky, což vysvětluje některé nedostatky v této hodnotící zprávě.

Většině projektů se podařilo včas dosáhnout plánovaných výsledků a oslovit očekávanou cílovou skupinu. Nebyly zjištěny žádné překážky, které by významně ovlivnily výsledky nebo cíle projektů.

Program JCIV přispěl k provádění a rozvoji politik a právních předpisů EU prostřednictvím grantů a smluv na veřejné zakázky. Zdlouhavý projektový cyklus však mohl dokončené akce zbavit účinnosti, pokud se politické priority změnily.

Udržitelnost

Pokud jde o krátkodobou udržitelnost (tj. prostřednictvím šíření výsledků projektů), snahy Komise o šíření (a sledování) výsledků projektů byly celkově omezené. Komise se spoléhala většinou na příjemce, pokud jde o šíření výstupů přímo u jejich cílových skupin, a její vlastní lidské zdroje byly vyhrazeny většinou na finanční řízení. Šíření u širší veřejnosti je určeno jako klíčový prvek při zajišťování větších dopadů programu. Účinnost šíření výsledků programu JCIV byla omezena neexistencí konkrétního způsobu jejich šíření. Šíření výsledků ze strany příjemců grantů se jevilo jako účinnější, jelikož většina stanovila jasné plány pro šíření výsledků projektu/činností.

Program JCIV vytvořil celkově udržitelné výsledky ve střednědobém horizontu (tj. zachování výsledků projektů a/nebo partnerství) i v dlouhodobém horizontu (tj. přenosem výsledků projektů do jiného kontextu, organizací a členských států bez dodatečného financování, nebo pouze s malými finančními prostředky). Co se týká zachování partnerství, získané důkazy jsou poněkud protichůdné: zatímco ze závěrečných zpráv programu JCIV vyplývá, že zachován byl nízký počet partnerství, internetový průzkum ukázal rozdílný výsledek, kdy většina respondentů uvedla, že partnerství pokračuje. Důvodem mohla být skutečnost, že partnerství jsou „obnovena“ až po určité době, kdy již byla předložena závěrečná zpráva.

Většina projektů se považovala za inovativní, zejména při zaměření se na skupiny či řešení záležitostí, které nebyly dříve předmětem výzkumu nebo jimž nebyla věnována pozornost, nebo rozvojem nových metodik, přístupů či nástrojů.

Více než polovina účastníků průzkumu uvedla, že k zaručení finanční udržitelnosti projektu/činností bylo zapotřebí další financování.

Efektivnost

Finanční prostředky poskytnuté na granty na akce, granty na provozní náklady a smlouvy na veřejné zakázky se celkově jeví jako dostatečné na podporu dosažení obecných cílů programu JCIV.

Finanční prostředky byly celkově využity efektivně, a to na základě porovnání vstupů a výstupů mezi rozpočty projektů a celkových dosažených výstupů a výsledků. V prvních letech provádění byla míra čerpání poměrně nízká, což naznačuje nedostatečnou finanční a administrativní kapacitu potenciálních příjemců, po dvou letech se však zvýšila na přijatelnou úroveň.

Řízení programu JCIV ze strany Komise bylo vnímáno jako efektivní, pokud jde o požadavky uložené žadatelům a příjemcům grantů a poskytnutou podporu. Některé organizace však podávání žádostí a proces provádění považovaly za obtížné. Existuje určitý prostor pro zjednodušení postupů pro žadatele a příjemce (např. zlepšení technických/informačních systémů nebo zjednodušení účetních postupů a podávání finančních zpráv). Mechanismy podávání zpráv byly celkově považovány za vhodné, někdy však za obtížné, zejména co se týká finančních zpráv. Opatření pro sledování přijatá Komisí se celkově považovala za užitečná.

Přidaná hodnota EU

Program JCIV měl významný nadnárodní rozměr. Nadnárodní partnerství přinesla organizacím podílejícím se na provádění činností v rámci programu JCIV konkrétní výhody, jako jsou větší poznatky zúčastněných organizací, tvorba sítí sestávajících z (více) mezinárodních partnerů a lepší znalost politik a praxe v ostatních zemích.

Zeměpisné pokrytí grantů na akce a grantů na provozní náklady nebylo rovnoměrné, kdy bylo několik málo členských států zastoupeno nadměrně (Belgie, Německo, Francie a Itálie), zatímco ostatní státy byly zapojeny málo, případně nebyly zapojeny vůbec.

Hlavní doporučení

Lepší stanovení priorit: Komise by měla investovat více času a lidských zdrojů do postupu stanovení priorit, aby bylo zajištěno, že priorit lze přiměřeně dosáhnout v rámci vyčleněného rozpočtu.

Realistické posouzení rizik projektu a lepší strategie k snižování rizik: Komise by měla během celé doby trvání projektů lépe sledovat rizika, například vyžadováním stručných zpráv o pokroku, které určují možná rizika, jež se vyskytnou během provádění projektu.

Větší zaměření se na posouzení dopadů na všech úrovních, a nikoli pouze na výstupy, pokud jde o monitorování a hodnocení. To souvisí s potřebou shromažďovat, analyzovat a používat objektivní a nezávislé důkazy k hodnocení projektu a programu. Větší zaměření se na posouzení potřeb, jimiž se má každý projekt zabývat.

Přezkoumání možností většího využití výstupů, výsledků a osvědčených postupů vyplývajících z projektů ze strany ostatních organizací, a to i v ostatních členských státech, včetně větších zdrojů určených na překlady, komunikaci a šíření.

Zlepšení intervenční logiky programu; v návaznosti na oblast působnosti programu a jeho obecné a konkrétní cíle a priority, druhy akcí a druhy zásahů a prováděcích opatření se Komise vynasnaží zlepšit intervenční logiku 63 a zajistit, aby při pokračování programu v budoucnu byly vztahy mezi zdůvodněním, cíli, vstupy, výstupy, příjemci, očekávanými výsledky a dopady zřetelné, přesné a konkrétní.

(1)

Ustanovení čl. 16 odst. 3 písm. d) rozhodnutí č. 1149/2007/SVV ze dne 25. září 2007, kterým se na období 2007–2013 zavádí zvláštní program „Civilní soudnictví“ jakožto součást obecného programu „Základní práva a spravedlnost“.

(2)

Zpráva externího hodnotitele o hodnocení ex post je zveřejněna zde: hlavní zpráva: http://ec.europa.eu/justice/grants1/files/expost_evaluations_2007_2013/jciv_programme_evaluation_final_report.pdf, přílohy: http://ec.europa.eu/justice/grants1/files/expost_evaluations_2007_2013/jciv_annex_4_quantitative_analysis.pdf

Průběžná hodnotící zpráva externího hodnotitele je zveřejněna na adrese: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2011:0351:FIN:CS:PDF

(3)

Tyto dva zdroje představují spíše subjektivní zdroje důkazů a nelze je považovat za nezávislé důkazy o výkonnosti.

(4)

Článek 8 rozhodnutí č. 1149/2007/SVV ze dne 25. září 2007, kterým se na období 2007–2013 zavádí zvláštní program „Civilní soudnictví“ jakožto součást obecného programu „Základní práva a spravedlnost“.

(5)

Tamtéž.

(6)

Tamtéž.

(7)

Článek 13 rozhodnutí č. 1149/2007/SVV ze dne 25. září 2007, kterým se na období 2007–2013 zavádí zvláštní program „Civilní soudnictví“ jakožto součást obecného programu „Základní práva a spravedlnost“.

(8)

Hodnocení ex post pěti programů prováděných během finančního výhledu 2007–2013. Hodnocení zvláštního programu: Civilní soudnictví“ (JCIV), ICF, 28. července 2015, s. 38, http://ec.europa.eu/justice/grants1/files/expost_evaluations_2007_2013/jciv_programme_evaluation_final_report.pdf

(9)

Rozpočet přidělený na granty na akce určené pro „konkrétní nadnárodní projekty v zájmu Společenství předložené orgánem nebo jakýmkoliv jiným subjektem členského státu, mezinárodní organizací nebo nevládní organizací, v každém případě za účasti alespoň dvou členských států nebo alespoň jednoho členského státu a jednoho státu, kterým může být buď přistupující nebo kandidátská země“ (čl. 4 písm. b) rozhodnutí o zavedení programu).

(10)

Rozpočet přidělený podle ročního pracovního programu na granty na akce určené pro konkrétní projekty, které mají napomoci při uplatňování evropských pravidel hospodářské soutěže. Jedná se o projekty na podporu justiční spolupráce mezi vnitrostátními soudci a jejich vzdělávání v rámci prosazování evropských pravidel hospodářské soutěže včetně článků 101 a 102 SFEU a rovněž pravidel státní podpory s cílem přispět k rozvoji a provádění evropské politiky hospodářské soutěže a opatření Společenství týkajících se spolupráce v oblasti hospodářské soutěže k zajištění jednotnosti politiky Společenství v oblasti hospodářské soutěže.

(11)

Rozpočet přidělený na granty na provozní náklady určené pro „činnosti nevládních organizací nebo jiných subjektů sledujících cíl obecného evropského zájmu v souladu s obecnými cíli programu, za podmínek stanovených v ročních pracovních programech“ (čl. 4 písm. c) rozhodnutí o zavedení programu).

(12)

Rozpočet přidělený na „provozní náklady, kterými se spolufinancují výdaje spojené se stálými pracovními programy Evropské sítě soudních rad a Sdružení předsedů nejvyšších soudů členských států Evropské unie, pokud tyto výdaje vznikají v rámci plnění cíle obecného evropského zájmu prostřednictvím podpory výměn názorů a zkušeností ohledně otázek judikatury, organizace a činnosti členů této sítě či sdružení při výkonu soudních nebo poradenských úkolů spojených s právem Společenství“.

(13)

Rozpočet přidělený na správu členství Společenství v Haagské konferenci mezinárodního práva soukromého.

(14)

Rozpočet přidělený podle ročního pracovního programu na provoz Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci, zřízené rozhodnutím Rady 2001/470/ES ze dne 28. května 2001 o zřízení Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci.

(15)

Rozpočet přidělený na „konkrétní akce navržené Komisí, jako jsou studie a výzkum, průzkumy veřejného mínění, tvorba ukazatelů a společných metodik, shromažďování, zpracování a šíření údajů a statistik, semináře, konference a setkání odborníků, organizace veřejných kampaní a událostí, tvorba a udržování internetových stránek, příprava a šíření informačních materiálů, podpora a řízení sítí národních odborníků, analytické, monitorovací a hodnotící činnosti“ (čl. 4 písm. a) rozhodnutí o zavedení programu).

(16)

Hodnocení ex post pěti programů prováděných během finančního výhledu 2007–2013. Hodnocení zvláštního programu: Civilní soudnictví (JCIV), ICF, 28. července 2015, s. 3, http://ec.europa.eu/justice/grants1/files/expost_evaluations_2007_2013/jciv_programme_evaluation_final_report.pdf

(17)

Hodnocení ex post pěti programů prováděných během finančního výhledu 2007–2013. Hodnocení zvláštního programu: Civilní soudnictví (JCIV), ICF, 28. července 2015, s. 10, http://ec.europa.eu/justice/grants1/files/expost_evaluations_2007_2013/jciv_annex_4_quantitative_analysis.pdf

(18)

Cíle SMART jsou vymezeny jako cíle, které jsou konkrétní, měřitelné, dosažitelné, realistické a časově vymezené.

(19)

Hodnocení ex post pěti programů prováděných během finančního výhledu 2007–2013. Hodnocení zvláštního programu: Civilní soudnictví (JCIV), ICF, 28. července 2015, s. 7, http://ec.europa.eu/justice/grants1/files/expost_evaluations_2007_2013/jciv_programme_evaluation_final_report.pdf

(20)

Sdělení Evropské komise „Budování důvěry v celoevropskou justici – nový rozměr evropského justičního vzdělávání“, KOM/2011/0551 v konečném znění, 13.9.2011.

(21)

Například Evropské síti pro justiční vzdělávání prostřednictvím programu „Trestní soudnictví“ a jiným organizacím, jako je Akademie evropského práva (ERA) a Evropský institut veřejné správy (EIPA), prostřednictvím grantů na provozní náklady poskytnutých Generálním ředitelstvím pro vzdělávání a kulturu.

(22)

(23)

Nařízení (EU) č. 650/2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení.

(24)

(25)

Tamtéž, s. 12.

(26)

Tamtéž, s. 13.

(27)

Tamtéž, s. 12.

(28)

Tamtéž, s. 14.

(29)

Nařízení (EU) č. 606/2013 o vzájemném uznávání ochranných opatření v občanských věcech.

(30)

Směrnice 2011/99/EU o evropském ochranném příkazu.

(31)

Internetové stránky Evropské komise, program financování „Základní práva a občanství“, k dispozici na adrese http://ec.europa.eu/justice/grants/programmes/fundamental-citizenship/index_en.htm

(32)

Hodnocení ex post pěti programů prováděných během finančního výhledu 2007–2013. Hodnocení zvláštního programu: Civilní soudnictví (JCIV), ICF, 28. července 2015, s. 14–15, http://ec.europa.eu/justice/grants1/files/expost_evaluations_2007_2013/jciv_programme_evaluation_final_report.pdf

(33)

Tamtéž, s. 8.

(34)

Tamtéž, s. 17.

(35)

Tamtéž, s. 18.

(36)

Tamtéž.

(37)

Tamtéž, s. 19.

(38)

Tamtéž, s. 19.

(39)

Tamtéž, s. 23.

(40)

Tamtéž.

(41)

Tamtéž, s. 32.

(42)

Tamtéž.

(43)

Tamtéž, s. 33.

(44)

Tamtéž, s. 32.

(45)

Tamtéž.

(46)

Tamtéž, s. 22.

(47)

Tamtéž, s. 31.

(48)

Tamtéž, s. 27.

(49)

Tamtéž, s. 34.

(50)

Tamtéž.

(51)

Tamtéž.

(52)

Tamtéž.

(53)

Tamtéž, s. 37.

(54)

Tamtéž, s. 39.

(55)

Tamtéž.

(56)

Tamtéž.

(57)

Tamtéž.

(58)

Tamtéž.

(59)

87 % respondentů v průzkumu na tuto otázku uvedlo, že bez finančních prostředků EU by projekty/činnosti nebyly provedeny.

(60)

Hodnocení ex post pěti programů prováděných během finančního výhledu 2007–2013. Hodnocení zvláštního programu: Civilní soudnictví (JCIV), ICF, 28. července 2015, s. 52, http://ec.europa.eu/justice/grants1/files/expost_evaluations_2007_2013/jciv_programme_evaluation_final_report.pdf

(61)

Tamtéž, s. 53.

(62)

Tamtéž, s. 54-56.

(63)

Viz např. hodnocení ex post pěti programů prováděných během finančního výhledu 2007–2013. Hodnocení zvláštního programu: Civilní soudnictví (JCIV), ICF, 28. července 2015, s. 2, http://ec.europa.eu/justice/grants1/files/expost_evaluations_2007_2013/jciv_programme_evaluation_final_report.pdf