8.5.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 164/62

1.

vítá návrh Evropské komise, jenž je v souladu a ve spojitosti se stávajícími právními předpisy v této oblasti činnosti a také s iniciativou evropského pilíře sociálních práv, která má posílit sociální rozměr Unie a podpořit další sbližování členských států, pokud jde o výsledky v sociální oblasti. Díky spojení legislativních opatření s opatřeními nelegislativními je možné operovat s prostředky nezbytnými k zajištění sbližování směrem k vyšší úrovni v rámci Unie, což se platné legislativě dosud nepodařilo, a zároveň zachovat určitou míru flexibility;

2.

připomíná, že právní základ návrhu směrnice vypracovaného Komisí – článek 153 SFEU – se týká oblasti sdílené působnosti Unie a členských států, a tudíž je třeba uplatnit zásadu subsidiarity. Domnívá se, že vzhledem k tomu, že návrh Komise usiluje o modernizaci stávajícího právního rámce za účelem stanovení společných minimálních norem pro politiky zaměřené na sladění pracovního a soukromého života, jsou opatření na úrovni EU nezbytná, vhodná a náležitá. V této souvislosti poznamenává, že článek 153 SFEU výslovně uvádí, že právním nástrojem použitým ke stanovení minimálních požadavků, které členské státy postupně uplatní, bude směrnice, což by mělo zaručit, že zásahy, jejichž míra bude omezena na minimum, umožní dosáhnout cílů návrhu. VR souhlasí, že uvedené minimální normy jsou obzvlášť relevantní v souvislosti s volným pohybem pracovníků a svobodou poskytování služeb na vnitřním trhu EU. Zdůrazňuje však, že by opatření EU měla ponechat co možná nejvíce prostoru pro individuální rozhodnutí a rozhodnutí na úrovni členských států, neboť zavedenou praxí je, že tuto oblast regulují na unijní i vnitrostátní úrovni sociální partneři. Regiony a obce plní funkci zaměstnavatelů i správních orgánů;

3.

podporuje názor, že odpovědnost za sladění pracovního a rodinného života musí nést společně pracovníci, rodiny, sociální partneři, místní a regionální orgány a veškeří veřejní a soukromí zaměstnavatelé a poskytovatelé služeb. Jedině globální přístup zohledňující všechny úhly pohledu umožní nastolit společnost, jež bude sociálně a ekonomicky udržitelná a středobodem jejích politik budou lidé a jejich rodiny;

4.

konstatuje totiž, že z důvodu všeobecně rozšířených názorů a kulturních norem představuje práce neplacené pečující osoby úkol, jejž na sebe berou hlavně ženy. To je jeden z hlavních důvodů, proč je míra účasti žen na trhu práce ve srovnání s muži nižší. VR se tudíž domnívá, že opatření zaměřená na skloubení pracovního a soukromého života, zejména pracovní volno z rodinných důvodů, mohou zároveň přispět k vyšší zaměstnanosti žen i ke zvyšování porodnosti, a tedy přinášejí větší hospodářské přínosy pro všechny. Zároveň musí být zajištěno, aby se toto pracovní volno z rodinných důvodů nestalo pro ženy pastí, která ještě více znemožní jejich zapojení na trhu práce. Proto musí být politiky týkající se rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem doprovázeny rozvojem politik spoluzodpovědnosti pohlaví, které umožní změnit sociální struktury a dosáhnout nové společenské dohody, díky níž bude možné uspořádat mezi ženami a muži spravedlivým způsobem čas věnovaný práci, domácím pracím, péči, volnu a osobnímu životu;

5.

připomíná, že v důsledku současných demografických trendů je nezbytné přeorganizovat úlohu žen a mužů a podpořit flexibilnější a rovnější pracovní smlouvy, a usnadnit tak mužům i ženám možnost zvolit si kratší pracovní úvazek a pracovní volno, aby mohli pečovat o své děti a další rodinné příslušníky;

6.

vyjadřuje politování nad tím, že se směrnice vztahuje pouze na pracovníky, kteří mají pracovní smlouvu nebo jsou v pracovněprávním vztahu, a nezahrnuje osoby vykonávající různé atypické formy práce, jako jsou osoby samostatně výdělečně činné, což by bylo v souladu se směrnicí 2010/41/EU o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné. Byly by tak pokryty rovněž případy skrytého pracovního poměru či ekonomicky závislé činnosti (nepravé samostatné výdělečné činnosti);

7.

sdílí názor Evropské komise týkající se ekonomických a sociálních výhod větší vyváženosti mezi pracovním a soukromým životem: nejde jen o spravedlnost, rovnost žen a mužů a optimální rozložení dovedností, ale také o fiskální udržitelnost jednotlivých zemí a o přispění k prioritám v oblasti růstu a zaměstnanosti;

8.

volá proto po tom, aby se přešlo k nové pracovní kultuře, jež by uznávala sdílený prospěch lepšího sladění soukromého a pracovního života pro ženy, rodiny a společnost: předpokládaný nárůst zaměstnanosti žen a menší rozdíly v odměňování žen a mužů budou mít pozitivní dopad jak na samotné ženy z hlediska jejich osobní spokojenosti, hospodářských příjmů a budoucích důchodů díky významnějším a spravedlivějším penzijním příspěvkům, tak na ekonomickou prosperitu jejich rodin, jejich sociální začlenění a zdraví a stejně tak budou podniky profitovat z rozšířené základny talentů a z motivovanější a produktivnější pracovní síly a také z menšího počtu absencí v práci;

9.

připomíná, že rodiče a pečující osoby – ať již ženy, či muži, mladí i staří – jsou rovněž zaměstnanci či podnikateli, kteří sídlí jak ve venkovských, tak v městských oblastech a díky nimž tyto oblasti žijí. Poukazuje na obtíže, které v těchto oblastech existují, pokud jde o nalezení pečovatelů, a to kvůli vyššímu podílu starších osob, jež zde žijí. S ohledem na tuto skutečnost by se mohlo zvážit evropské označení pro města příznivá pro rodinný život, které by bylo udělováno městům, jež nabízejí infrastrukturu vhodnou pro rodiny, což motivuje občany k tomu, aby v těchto městech zůstali nebo se do nich stěhovali, čímž se zvyšuje atraktivita daného města z hlediska investic (1);

10.

potvrzuje úlohu, kterou na tomto poli hrají místní a regionální orgány vzhledem ke svým pravomocem týkajícím se každodenního života rodin, např. v oblasti péče o děti, péče o starší a o zdravotně postižené osoby, vzdělávání, sociálních služeb či zaměstnanosti. Víceúrovňová správa je tudíž důležitá pro optimální provedení směrnice (2);

11.

požaduje tudíž, aby místní a regionální orgány jako významní zaměstnavatelé ve veřejném sektoru v mnoha členských státech byly podpořeny ve svém úsilí provádět vhodnou sociální politiku a politiku zaměstnanosti, především co se týče podpory a budování kapacit v souvislosti s prováděním politik prosazujících rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem;

12.

klade důraz na význam evropských strukturálních a investičních fondů coby nástrojů umožňujících vytvořit vhodné podmínky pro vypracování opatření zaměřených na lepší skloubení pracovního a soukromého života, zejména ze strany místních a regionálních orgánů. Měl by být posílen zejména Evropský sociální fond, aby byla lépe řešena deprivace, chudoba pracujících a sociální začlenění i podpora zaměstnatelnosti;

13.

konstatuje, že již nyní existuje na místní a regionální úrovni řada osvědčených postupů, jež by měly být sdíleny, podporovány a přebírány všemi úrovněmi. Měly by se ocenit podniky, které usilují o skutečné sladění soukromého a pracovního života svých zaměstnanců;

14.

poznamenává, že by regiony a obce rovněž mohly zajistit snazší dostupnost služeb a volnočasových aktivit tím, že vypracují a budou provádět integrované politiky v oblasti kultury, obchodu a dopravy, jež budou brát v potaz nutnost sladění pracovního a rodinného života;

15.

vyjadřuje politování nad tím, že nebyly zmíněny barcelonské cíle z roku 2002, jejichž účelem bylo zvýšit míru ekonomické aktivity žen. Evropská rada se tehdy shodla na tom, že se musí poskytovat péče pro nejméně 90 % dětí ve věku od tří let do věku povinné školní docházky a že nejméně 33 % dětí mladších 3 let by mělo navštěvovat zařízení péče pro děti. Ne všechny členské státy tyto cíle splnily, a proto by měly vynaložit podstatně větší úsilí na jejich uskutečnění;

16.

poukazuje na to, že evropský semestr představuje účinný nástroj rozpočtové politiky, jenž by mohl být velmi užitečný, pokud jde o to, aby byla členským státům poskytnuta vodítka a doporučení týkající se ekonomických faktorů, které odrazují druhý zdroj příjmů domácnosti od zaměstnání, a vodítka týkající se poskytování péče;

17.

trvá na tom, že je nezbytné upravit pružné uspořádání pracovní doby a zajistit, aby nebylo uplatňováno tak, že se z něj stane synonymum pro nízký plat a pro omezenou perspektivu na kariérní postup, zejména u žen. Zároveň je však třeba takovéto pružné uspořádání pracovní doby náležitě prodiskutovat se zaměstnavatelem, aby se předešlo nebezpečí narušení činnosti, zejména v případě malých a středních podniků;

18.

znovu upozorňuje, že je důležité umožnit snadný přístup ke vzdělávání rodičům či pečujícím osobám, jež povinnosti spočívající v tom, že museli být s rodinnými příslušníky a pečovat o ně, donutily k dlouhodobé absenci. Poukazuje také na potenciál, který spočívá ve využití dovedností, jež pečující osoby nabyly;

19.

poukazuje na to, že aby se zlepšily vyhlídky na získání zaměstnání pro všechny evropské občany, ale zejména pro mladé lidi, ženy a pečující osoby, jsou na současném trhu práce nezbytná opatření ke zvýšení flexibility a bezpečnosti nových podnikatelských modelů a nových forem zaměstnanosti. Zvýšená flexikurita – je-li řádně regulována a doprovázena opatřeními zajišťujícími právní jistotu a srozumitelnost – přináší výhody jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele;

20.

upozorňuje na to, že se zvláštními problémy jsou při slaďování pracovního a rodinného života konfrontováni rodiče samoživitelé, kteří tak potřebují specifickou podporu. Obzvláště často pracují na částečný úvazek, mají menší možnosti profesního růstu a zvláštní problémy při vzdělávání a odborné přípravě. Výbor vyzývá členské státy a sociální partnery, aby zejména rodičům samoživitelům nabízeli flexibilní modely pracovní doby a odbornou přípravu slučitelnou s jejich rodinnými povinnostmi;

21.

je důležité, aby mohly být prakticky uznány zkušenosti získané pečovateli, kteří tuto činnost provádějí ve svém soukromém životě, a aby jim tak byl usnadněn přístup na pracovní trh a oni by mohli coby profesionálové vykonávat stejné úkoly, pro něž získali kvalifikaci ve svém osobním životě;

22.

vyjadřuje politování nad tím, že chybí návrhy s cílem posílit práva spojené s mateřstvím, pokud jde například o ochranu před propuštěním v delším časovém období a obecněji o diskriminaci spojenou s prací. Jde o promeškanou příležitost, především vzhledem ke skutečnosti, že cílem směrnice je nahradit směrnici o mateřské dovolené staženou v roce 2015;

23.

vítá zavedení otcovské dovolené, jež má výhody jak pro rodiče, tak pro děti. Je nutná kulturní změna pro otce, aby získali pocit, že je pro ně přijatelné vzít si pracovní volno za účelem péče o dítě. Dojde k ní rychleji, pokud bude přístup k oběma rodičům od začátku těhotenství rovnější;

24.

souhlasí s návrhem udělovat otcovskou dovolenou bez ohledu na manželský nebo rodinný stav podle vymezení ve vnitrostátních právních předpisech, aby se zamezilo jakékoli diskriminaci. Je na členských státech, aby vymezily podmínky přístupu a podrobná pravidla pro uplatňování rodičovské dovolené v případě, že o tuto dovolenou žádají více než dvě osoby;

25.

podporuje zavedení rodičovské dovolené, přičemž o tom, zda tato dovolená bude placená, by rozhodovaly členské státy, jež mají v dané oblasti výlučnou pravomoc, a to prostřednictvím právních předpisů nebo kolektivního vyjednávání a s tím, že by měly možnost vymezit přesné podmínky. Mimoto zdůrazňuje, že rovnováha mezi pracovním a soukromým životem rodičů, díky níž mají rodiče k dispozici více času, aniž by byla ohrožena jistota jejich zaměstnání, je zásadní pro blahobyt dětí a společnosti;

26.

je si vědom toho, že zavedení placené dovolené na poskytování péče je důležitým návrhem, jenž umožňuje legitimizovat roli osob, jež se přirozeně a bez formálního statusu starají o své rodinné příslušníky – závislé, starší či zdravotně postižené osoby –, a podpořit je v tomto projevu mezigenerační solidarity v rámci rodiny. Je nicméně zapotřebí vyvinout další úsilí, aby se zajistilo, že bude existovat dostatek zařízení pro dlouhodobou péči, čímž se bude reagovat na vznikající potřeby, a že budou určeny finanční prostředky EU na vytvoření služeb dlouhodobé péče. Tyto dva aspekty jsou nezbytné, má-li se členským státům pomoci zvládat současné demografické trendy v Evropě: stárnutí populace, snižování míry porodnosti a prodlužování střední délky života. Rovnováha mezi pracovním a soukromým životem i rovnost žen a mužů musí být doprovázena investicemi do kvalitní dlouhodobé péče a diverzifikací souvisejících služeb;

27.

vítá návrh v rámci nelegislativních opatření předložených Evropskou komisí týkající se zvýšení množství a zlepšení kvality údajů, a zdůrazňuje, že v zájmu vypracování politik, jež budou cílené a budou účinně využívat zdroje, je nutné sbírat údaje na místní a regionální úrovni;

28.

bylo by vhodné, aby byl výslovně uznán význam vzdělávání v souvislosti se službami pro děti v raném věku a aby prováděné podpůrné činnosti následně toto hledisko měly na zřeteli, a to za účelem ocenění daných zaměstnanců a zlepšení toho, jak společnost vnímá práci v této velmi citlivé oblasti činnosti;

29.

zdůrazňuje, že kromě posílení ochrany týkající se dovolené bude úspěch nové směrnice záviset rovněž na odstranění rozdílů v odměňování žen a mužů a na zajištění větší rovnosti na trhu práce;

30.

navrhuje sbírat údaje o pracovní době a rovněž je třídit podle pohlaví a věku s cílem získat informace o intersekcionální diskriminaci;

31.

navrhuje postupovat ve spolupráci s Evropským institutem pro rovnost žen a mužů (EIGE), Evropskou nadací pro zlepšení životních a pracovních podmínek (EUROFOUND) a Evropským střediskem pro rozvoj odborného vzdělávání (Cedefop) a vnitrostátními a regionálními organizacemi pro rovnost s cílem neustále aktualizovat ukazatele rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem, aby tyto údaje byly relevantní a včas k dispozici;

32.

žádá Komisi, aby vyzvala členské státy, aby do povinného a předškolního vzdělávání zařadily vzdělávání v oblasti rovnosti pohlaví a pokračovaly v informační činnosti a zvyšování povědomí ze strany veřejné správy;

33.

vyzývá Komisi, aby své úsilí zaměřila na zajištění uplatňování a prosazování platných evropských právních předpisů a stávajících cílů, aby bylo dosaženo rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem pracujících rodičů a pečujících osob. EU by měla vypracovat a přijmout novou víceletou strategii pro rovnost žen a mužů, monitorovat situaci v členských státech a informovat o osvědčených postupech v otázkách rovných příležitostí a šířit je. Rozsáhlejší začleňování hlediska rovnosti žen a mužů by mohlo podnítit činnost na vnitrostátní úrovni;

34.

žádá Komisi, aby vyzvala členské státy k provedení opatření, jež sníží finanční náklady na péči o děti během pracovní doby pracujících matek a otců, a to od narození až po zahájení povinné školní docházky;

35.

žádá Komisi, aby vyzvala členské státy, aby zvážily situaci malých a středních podniků a mikropodniků a provedly hospodářská opatření, aby tyto podniky mohly svým zaměstnancům usnadnit sladění soukromého a pracovního života.