11.4.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 129/90

Zpravodaj:

Lutz RIBBE

1.1

EHSV předně vítá výsledek kontroly účelnosti směrnic o ochraně přírody. Vyplývá z ní, že směrnice o ochraně přírody jsou jakožto základní kameny širší politiky EU v oblasti biologické rozmanitosti účelné, ale že se musí podstatně zlepšit jejich provádění.

1.2

Jakkoli je každé z 15 předložených jednotlivých opatření nového akčního plánu smysluplné, vytváří návrh jako celek ve výsledku zmatek, protože není jasné, jak se vztahuje ke stávající strategii v oblasti biologické rozmanitosti, a obsahuje navíc řadu tematických překryvů, přičemž přináší jen okrajové inovace. Výbor by považoval za smysluplnější, kdyby bylo provedeno hodnocení a případně doplnění stávající strategie v oblasti biologické rozmanitosti.

1.3

Problém, který je pro úspěšnou politiku v oblasti biologické rozmanitosti skutečně rozhodující, spočívá v tom, že pro vlastníky a uživatele půdy nepředstavují opatření na podporu a zachování biologické rozmanitosti v současné době většinou žádný zdroj příjmu, nýbrž naopak zdroj nákladů. Opatření v oblasti biologické rozmanitosti se těm, kdo je mají provádět, musejí hospodářsky vyplácet, a to bez ohledu na to, zda se jedná či nejedná o lokality sítě Natura 2000. Zátěž s nimi spojenou nemohou a nesmějí nést jen oni sami. V žádném z programů, které EU a její členské státy doposud zahájily, se toto základní dilema nepodařilo fakticky překonat a ani akční plán, ve kterém se hovoří o situacích přinášejících prospěch oběma stranám, bohužel nenabízí žádná východiska, která by k tomuto cíli vedla.

1.4

Chybějící financování není jen hlavní překážkou dosažení sjednaných cílů v oblasti biologické rozmanitosti, ale i příznačným projevem nesprávného vývoje evropské politiky. Jsou přijímány zákony, které vytvářejí náklady, zároveň však neexistuje žádná dohoda o tom, kdo tyto náklady ponese či jakým způsobem budou hrazeny.

1.5

EHSV znovu vyzývá Komisi, aby provedla nejnovější výpočty odhadovaných nákladů spojených se sítí Natura 2000. Opakovaně uváděné náklady ve výši 6,1 mld. EUR podle EHSV odpovídajícím způsobem neodrážejí prostředky, jež síť Natura 2000 vyžaduje a které by spíše měly činit dvojnásobek až trojnásobek této částky.

1.6

EHSV proto považuje za nevyhnutelné, aby byl předložen návrh dlouhodobé strategie krytí finančních potřeb politiky v oblasti biologické rozmanitosti (1). Diskuse o finančním výhledu na období po roce 2021 by pro to sice mohla vytvořit vhodný rámec, avšak ani akční plán, ani dosavadní východiska, s nimiž se lze seznámit v diskusním dokumentu o budoucnosti financí EU  (2), nesvědčí o tom, že by se situace mohla v budoucnu rozhodujícím způsobem zlepšit.

1.7

EHSV výslovně vítá, že Evropská komise chce v rámci akčního plánu dále rozvíjet strategii pro zelenou infrastrukturu. Ale i v souvislosti s touto směrodatnou koncepcí by chtěl Výbor poukázat na to, že koncepce bez financování žádné změny nepřinese.

2.1

Svou první strategii v oblasti biologické rozmanitosti (3) přijala EU již v roce 1998 s cílem zastavit ubývání volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin i jejich přírodních stanovišť. Ve strategii pro udržitelný rozvoj přijaté v roce 2001 („Göteborgská strategie“) byly formulovány jasné cíle v oblasti biologické rozmanitosti: omezit úbytek biologické rozmanitosti v EU do roku 2010 a zajistit obnovu stanovišť a přírodních ekosystémů.

2.2

Poté následovala další opatření, mj. akční plán pro zachování biologické rozmanitosti z roku 2001 (4) a další akční plán v této oblasti z května 2006 (5), který se obsahově od toho prvního téměř nelišil.

2.3

Když se ukázalo, že přijatého a ohlášeného cíle není možné dosáhnout, byla na základě sdělení Komise Varianty koncepce a cíle EU v souvislosti s biologickou rozmanitostí po roce 2010  (6) přijata další, nová strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 (7), která však v podstatě zase jen opakovala staré požadavky a nástroje z dřívějších akčních plánů a posunula cíl původně stanovený pro rok 2010 do roku 2020.

2.4

Hodnocení této strategie v oblasti biologické rozmanitosti v polovině období, která zahrnovala celkem 20 opatření provádějících 6 jasně vymezených jednotlivých cílů, ukázalo, že její výsledky jsou žalostné, a dospělo k závěru, že má-li být dosaženo nově vytyčeného cíle, tj. do roku 2020 zcela zastavit úbytek druhů a zajistit obnovu úsilí zaniklých stanovišť, je nutné podstatně zvýšit úsilí vyvíjené v oblasti ochrany životního prostředí.

2.5

EHSV se ke všem těmto dokumentům vyjádřil ve stanoviscích, která jsou v zásadě stále stejná, a kriticky konstatoval, že

2.6

Junckerova Komise nicméně i tak provedla v rámci svého programu pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT) přezkum směrnic o ochraně přírody. Jeho výsledek potvrdil názor EHSV a také Rada ve složení pro životní prostředí ve shodě s ním konstatovala, že „směrnice o ochraně přírody jsou jakožto základní kameny širší politiky EU v oblasti biologické rozmanitosti účelné, ale že dosažení jejich cílů a rozvinutí jejich plného potenciálu je možné pouze podstatným zlepšením jejich provádění“ (9).

2.7

Komise v reakci na výsledky procesu REFIT předložila Akční plán pro přírodu, lidi a hospodářství (10), který je předmětem tohoto stanoviska.

3.1

Akční plán začíná opětovným popisem dramaticky se zhoršujícího stavu druhů a stanovišť, jež měly být díky směrnicím o ochraně přírody, přijatým v roce 1979 a 1992, vlastně již dlouhou dobu chráněny. Za hlavní důvody nedostatků v provádění jsou považovány mj. „omezené zdroje, nedůrazné prosazování, omezené začleňování cílů v oblasti ochrany přírody do jiných oblastí politiky, nedostatečné znalosti a přístup k údajům, mizivá osvěta a slabé zapojení zúčastněných stran. Navíc ti, kdo směrnice provádějí, zejména na regionální a místní úrovni, nejsou někdy dostatečně poučeni o jejich požadavcích ani o flexibilních řešeních a možnostech, které směrnice nabízejí. To může vytvářet napětí mezi ochranou přírody a hospodářskou činností“.

3.2

Cílem akčního plánu je „zlepšit provádění směrnic, jejich soudržnost se sociálně-ekonomickými cíli a jejich začlenění do života orgánů, zúčastněných stran a občanů na národní, regionální a místní úrovni“.

3.3

Vzhledem k silnému územnímu rozměru směrnic a ke klíčové roli, již při jejich provádění sehrávají regionální a místní orgány, byl do přípravy tohoto akčního plánu úzce zapojen Evropský výbor regionů (VR), který bude hrát do budoucna ústřední úlohu při zapojování a zvyšování povědomí regionálních a místních orgánů.

3.4

Akční plán obsahuje přesný časový plán, a Komise chce ještě před skončením svého nynějšího funkčního období v roce 2019 podat zprávu „o zjištěních“. To je podle názoru Výboru záměr velmi ambiciózní už jen proto, že pro potřeby provádění tohoto akčního plánu nebyly v Komisi vytvořeny žádné další personální kapacity.

3.5

Akční plán se dělí na 4 prioritní oblasti, k nimž se pojí celkem 15 konkrétních opatření:

4.1

EHSV předně vítá výsledek kontroly účelnosti směrnic o ochraně přírody, který, jak se domnívá, potvrzuje jeho dosavadní postoj. Do této kontroly se zapojilo pozoruhodně velké množství zainteresovaných stran. Z toho je zřejmé, že politika EU v oblasti biologické rozmanitosti je téma, které zajímá široké vrstvy obyvatelstva, jehož se částečně i přímo dotýká, a že je předmětem živých diskusí.

4.2

Jakkoli je možné, že každé z 15 jednotlivých opatření akčního plánu může samo o sobě přispět k lepšímu provádění stávajících právních předpisů v oblasti ochrany přírody, považuje EHSV za poněkud iritující, že Komise opět předkládá nějaký nový plán. K dosažení téhož cíle podle názoru EHSV stačilo zhodnotit stávající strategii v oblasti biologické rozmanitosti s jejími 6 dílčími cíli a 20 konkrétními opatřeními, provést a uveřejnit důkladnou analýzu nedostatků a na jejím základě pak do stávající strategie případně zapracovat doplňující opatření. Nyní předložený návrh nového akčního plánu vytváří ve výsledku zmatek, protože není vůbec jasné, jak se ke stávající strategii v oblasti biologické rozmanitosti vztahuje, a některá jeho opatření (například v prioritních oblastech B a C) jsou navíc již dlouhé roky součástí programů EU v oblasti biologické rozmanitosti a různých politických agend a čekají na své provedení.

4.3

EHSV již dříve upozornil na to, že velké množství programů a strategií vytváří spíše zmatek a může vyvolávat dojem, že vydávání stále nových programů/plánů či strategií předstírá jakousi „akčnost“, která však ve skutečnosti přináší jen pramalé zlepšení.

4.4

Již v podtitulku své tiskové zprávy o akčním plánu Komise uvádí, že tento plán má regionům pomoci „chránit biologickou rozmanitost a těžit z ekonomických výhod ochrany přírody“. Výbor oceňuje skutečnost, že v akčním plánu není řeč „jen“ o přírodě / biologické rozmanitosti, ale i o vzájemných vztazích mezi člověkem, přírodou a hospodářskými činnostmi. Je díky tomu zřejmé, že politika v oblasti biologické rozmanitosti není pouze věcí etické či morální povinnosti pečovat o ochranu druhů a přírodních stanovišť, nýbrž sahá dále. I to je v souladu s názory, které EHSV v posledních letech vyjadřoval.

4.5

V mnoha evropských regionech vznikly již před delší dobou koncepce, které ukazují, jak mohou lidé profitovat z přírodního kapitálu. Zcela zjevná je mj. souvislost mezi cestovním ruchem a pestrou a mnohotvárnou krajinou s vysokou mírou biologické rozmanitosti. Stále více se také prosazuje povědomí o tom, že ekosystémové služby – které jsou poskytovány nejen v lokalitách sítě Natura 2000 – přispívají k obecnému blahu.

4.6

Rozhodující problém spočívá ovšem v tom, že pro vlastníky a uživatele půdy nepředstavují opatření na podporu a zachování biologické rozmanitosti v současné době většinou žádný zdroj příjmu, nýbrž naopak zdroj nákladů. Jestliže v minulosti byla „biologická rozmanitost“ takříkajíc vedlejším produktem extenzívního hospodaření, tak nyní vznikl klasický konflikt ve vztahu k využívání půdy, jehož příčinou jsou mj. těžko únosné rámcové hospodářské podmínky, s nimiž se potýkají například zemědělci a lesníci.

4.7

Opatření v oblasti biologické rozmanitosti se těm, kdo je mají provádět, musejí hospodářsky vyplácet, a to bez ohledu na to, zda se jedná či nejedná o lokality sítě Natura 2000. Zátěž s nimi spojenou nemohou a nesmějí nést jen oni sami. V programech, které EU a její členské státy doposud předložily, se toto základní dilema nepodařilo překonat a ani akční plán, ve kterém se hovoří o situacích přinášejících prospěch oběma stranám, bohužel nenabízí žádná východiska, která by k tomuto cíli vedla.

4.8

Ani opatření, která v dosavadních strategiích v oblasti biologické rozmanitosti chyběla a stala se součástí nového akčního plánu, na tom nic nemění: žádné, byť sebelepší osvětové kampaně či sebelépe promyšlené způsoby zapojení veřejnosti a právě tak ani vylepšené pokyny či vyhlášení 21. května jako „Evropského dne sítě Natura 2000“ – to vše jsou opatření, která nyní akční plán nově obsahuje – se nemohou setkat s úspěchem, nebudou-li vytvořeny odpovídající hospodářské a finanční rámcové podmínky. Právě v tomto ohledu jsou podle EHSV nutná zásadní zlepšení a v rámci nových střednědobých fiskálních plánů po roce 2021 musí být zajištěno dostatečné účelově vázané financování sítě Natura 2000. Na úrovni EU, ale i členských států je třeba zajistit dostatečné personální zdroje orgánů pověřených prováděním.

5.1

Již v době, kdy se začínala budovat síť Natura 2000, bylo například vlastníkům a uživatelům půdy přislíbeno, že pokud budou mít opatření či povinnosti zaváděné v lokalitách sítě Natura 2000 nepříznivý dopad na jejich hospodářskou činnost, budou mít alespoň zajištěnu dostatečnou finanční náhradu. Ve svém Hodnocení provádění akčního plánu EU pro biologickou rozmanitost v roce 2010  (11) dospěla Komise k závěru, že zajištění dostatečných finančních prostředků je jedním ze čtyř nejdůležitějších podpůrných opatření. Sama však zároveň konstatovala, že „je pokryto pouze 20 % celkových potřeb finančních prostředků na správu chráněných oblastí v Evropě včetně sítě Natura 2000. V roce 2004 se odhadovalo, že správa sítě Natura 2000 by pro EU-25 vyžadovala roční investici 6,1 miliardy EUR“. Každoročně tudíž chybí nejméně 5 miliard EUR!

5.2

Z novějších výpočtů odhadovaných nákladů na obhospodařování lokalit sítě Natura 2000 je zřejmé, že je zapotřebí podstatně více finančních prostředků. Německé spolkové země vyčíslují roční potřebu finančních prostředků na síť Natura 2000 v Německu na 1,417 mld. EUR, což je v průměru 175 EUR/ha. Pokud tyto náklady na 1 ha extrapolujeme na pevninské oblasti sítě Natura 2000 v celé EU, činí roční objem potřebných prostředků v EU-28 dokonce téměř 21 mld. EUR. K tomu je třeba připočítat ještě náklady na mořské lokality sítě Natura 2000. EHSV důrazně vyzývá Komisi, aby provedla nejnovější a realistické výpočty odhadovaných nákladů spojených s celou sítí Natura 2000.

5.3

Chybějící finanční prostředky potřebné k obhospodařování sítě Natura 2000 nejsou jen hlavní překážkou dosažení sjednaných cílů v oblasti biologické rozmanitosti, ale i příznačným projevem nesprávného vývoje evropské politiky. Jsou přijímány zákony, které vytvářejí náklady, zároveň však neexistuje žádná dohoda o tom, kdo tyto náklady ponese či jakým způsobem budou hrazeny. Chybějící soudržnost mezi právními předpisy EU a rozpočtem EU je hlavní příčinou problémů v oblasti ochrany biologické rozmanitosti v Evropě.

5.4

I akční plán přijímá současný rozpočet EU jako daný. Vzhledem k tomu, že se nacházíme uprostřed stávajícího finančního období 2014–2020, je to pochopitelné; avšak problémy ochrany biologické rozmanitosti jsou s pomocí akčního plánu neřešitelné.

5.5

Jediným finančním opatřením, které je v novém akčním plánu oznámeno, je 10 % navýšení prostředků v rámci rozpočtu programu LIFE, které jsou určeny na projekty podporující ochranu přírody a biologické rozmanitosti. K tomu má dojít rozpočtově neutrálním způsobem, tj. při zachování stávající výše celkového rozpočtu programu LIFE, a tedy na úkor jiných opatření tohoto programu. Na prioritní oblast „Příroda a biologická rozmanitost“ je v rozpočtu programu LIFE na období 2014–2017 k dispozici zhruba 610 milionů EUR. O 10 % více tudíž znamená každoročně 15 milionů EUR.

5.6

Mluví-li tedy Komise ve svém akčním plánu v souvislosti s jeho prioritní oblastí C („Posílit investice …“) mj. o „součinnosti s financováním ze společné zemědělské politiky“, poukazuje-li na potřebu „zvýšit povědomí o možnostech financování v rámci politiky soudržnosti“ a „společné rybářské politiky“ a oznamuje-li, že stanoví pokyny podporující zavádění „zelené infrastruktury“, je to jistě správné. Žádné z těchto opatření či návrhů však není ničím novým. Jedná se o věci, které jsou již dlouhou dobu součástí politické agendy a již dlouhou dobu jsou prosazovány. Jsou obsaženy ve starších programech a opatřeních v oblasti biologické rozmanitosti, v posledních letech však nepřinášejí žádnou změnu k lepšímu.

5.7

Bylo by proto žádoucí, aby Komise předložila dlouhodobou strategii krytí zmíněných finančních potřeb (12). Rámcem pro tyto úvahy by se podle názoru EHSV měla stát diskuse o finančním výhledu, která se v současné době otevírá. Zkušenosti ukazují, že projekty spolupráce mezi regiony, organizacemi zabývajícími se ochranou přírody i zemědělci a lesníky mohou být pro provádění opatření sítě Natura 2000 velmi úspěšné, pokud jsou koncipovány tak, aby byly dostatečně hospodářsky zajímavé. Avšak ani akční plán, ani dosavadní východiska, s nimiž se lze seznámit v diskusním dokumentu o budoucnosti financí EU  (13), nesvědčí o tom, že by se situace mohla v budoucnu rozhodujícím způsobem zlepšit.

5.8

EHSV výslovně vítá, že Evropská komise chce v rámci akčního plánu dále rozvíjet strategii pro zelenou infrastrukturu. Ale i v souvislosti s touto směrodatnou koncepcí by chtěl Výbor poukázat na to, že koncepce bez financování žádné změny nepřinese. V této souvislosti poukazuje EHSV také na závěry Rady ve složení pro životní prostředí, která na svém zasedání dne 19. června 2017 vyzvala Komisi k tomu, dále rozpracovala aby návrh transevropské sítě zelené infrastruktury (TEN-G).

5.9

Výbor proto připomíná své nedávno přijaté stanovisko k hodnocení programu LIFE v polovině období (14), v němž navrhl, že program LIFE „by se měl stát ústředním nástrojem financování sítě Natura 2000. Kdysi zvolený přístup financování sítě Natura 2000 přednostně z Evropského fondu pro regionální rozvoj a prostřednictvím druhého pilíře společné zemědělské politiky je třeba označit za nedostatečný. Výbor v této souvislosti odkazuje na své stanovisko (15) a přimlouvá se za účelově vázané navýšení prostředků programu LIFE ve vhodné výši. Je třeba při tom dbát na soudržnost podpůrných opatření, tedy vyvarovat se protichůdných či zdvojených podpor s ohledem na ostatní fondy EU“.

5.10

Akční plán má vést k lepší komunikaci s občany, osvětě a zapojení občanů, zainteresovaných stran a komunit i místních a regionálních orgánů. Za tímto účelem má být krom jiného zřízena „platforma“ za účasti Výboru regionů. EHSV takovou platformu vítá a je hluboce přesvědčen o tom, že výraznější zapojení občanské společnosti do provádění může mít jen pozitivní výsledky.

5.11

EHSV je potěšen tím, že Komise svůj akční plán vypracovala a bude provádět v úzké spolupráci s Výborem regionů. Sám nabízí svou podporu, neboť se domnívá, že bez zapojení občanské společnosti a jejího přijetí mohou mít místní i regionální orgány jen omezený úspěch.