2.3.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 81/145

Zpravodajka:

Gabriele BISCHOFF

Spoluzpravodaj:

Jukka AHTELA

1.1.

Občané, tváří v tvář výzvám jako je budoucnost práce, prohlubování nerovností a chudoby, globalizace a migrace, stále více zpochybňují EU spolu s členskými státy, jež nejsou schopny zajistit bezpečnost, sociální a hospodářský pokrok a kvalitní pracovní místa nebo jež oslabují vnitrostátní ochranu v členských zemích. Rozprava o sociálním rozměru Evropy a evropském pilíři sociálních práv (EPSP) by mohla být přínosná pro dosažení nového konsenzu ohledně těchto naléhavých problémů a mohla by přispět k odblokování EU.

1.2.

EHSV klade velký důraz na to, že rozhodnutí, které scénáře či cesty zvolit, pokud jde o sociální rozměr, není jen akademické, nýbrž bude mít zásadní dopad na životy lidí. EHSV se domnívá, že realisticky může budoucnost EU stát jedině na spojení pevné hospodářské základny a silného sociálního rozměru. K posilování postavení lidí, sociálnímu smíru a hospodářskému rozvoji přispívají zejména moderní sociální služby a spravedlivé životní šance. Výbor opakuje, že určující pro budoucí směrování sociálního rozměru EU by mělo být naplnění cílů Smlouvy, kterými jsou vyvážený hospodářský růst a sociální rozvoj vedoucí ke zlepšení životních a pracovních podmínek.

1.3.

Výbor si je vědom, že EPSP je zamýšlen jako politické prohlášení o záměru a jako takový nestanoví nová vymahatelná zákonná práva. Výbor je tudíž přesvědčen, že by důležitým signálem bylo, kdyby Rada mohla jeho vyhlášení podpořit na sociálním summitu v Göteborgu v listopadu 2017. EHSV má za to, že jasný plán provádění EPSP by pomohl podpořit konvergenci a dosažení cílů pilíře.

1.4.

Výbor však také uznává, že se v současném politickém kontextu různí názory ohledně toho, jak by EU měla pokračovat dále. EHSV je pevně přesvědčen, že by bylo lepší, kdyby se na prohloubení sociálního rozměru podílelo všech 27 členských států, přičemž hlavní pozornost by byla věnována klíčovým projektům zajišťujícím sociální a hospodářský pokrok. Pokud by to však nebylo možné, měly by být zváženy alternativní cesty – např. že by některé země postupovaly rychleji a vybízely všechny ostatní, aby je následovaly. Výbor také zdůrazňuje, že je zapotřebí větší jasnost ohledně toho, která opatření by se měla vztahovat na celou EU-27 a která by měla platit jen pro eurozónu.

1.5.

Proti narůstající nerovnosti, chudobě a sociálnímu vyloučení by měly bojovat všechny zúčastněné strany na všech úrovních. EHSV se domnívá, že je za tímto účelem nutné další úsilí zaměřené na to, aby byly na patřičných úrovních vymezeny společné zásady, normy, politiky a strategie týkající se lepšího sbližování mezd a zavedení minimální mzdy nebo jejího zvýšení na přiměřenou úroveň, přičemž musí být plně respektována autonomie sociálních partnerů. Výbor zdůraznil již ve svém prvním stanovisku věnovaném EPSP (1), že užitečným referenčním bodem je studie MOP (2). Ta poukazuje na možnost využití řady ukazatelů, jež umožní srovnávat výši minimálních mezd při zohlednění vnitrostátní situace, přičemž nejčastěji používaným je poměr minimálních mezd k mediánovým (nebo průměrným) mzdám. Kromě toho je důležité zaručit, že se na všechny občany bude vztahovat minimální příjem. EHSV zdůrazňuje, že aby se čelilo budoucím výzvám, měly by být navýšeny finanční prostředky přidělované na sociální soudržnost a sociální investice.

1.6.

Sociální politika je v právním rámci EU sdílenou pravomocí. Bude důležité dosáhnout konsenzu ohledně toho, kdo by měl v oblasti sociální politiky dělat co, a především ve kterých oblastech by měla jednat EU a jak, a spolu s ním větší transparentnosti a odpovědnosti, co se týče přijatých opatření nebo také nečinnosti. V této souvislosti je nutné provádět reformy a politické iniciativy s cílem řešit mnohočetné výzvy a náležitě připravit společnosti a ekonomiky na budoucnost. Pokud by se po uplynutí přiměřené lhůty politický závazek k provedení společných zásad ukázal jako nedostačující, měla by být zvážena nová vhodná opatření, včetně legislativních a nelegislativních iniciativ.

1.7.

Je třeba řádně zapojit všechny příslušné organizace zastupující občanskou společnost do vypracovávání a provádění příslušných politik a zároveň uznat specifickou úlohu sociálních partnerů a respektovat jejich autonomii. Pro zajištění dobře fungujících trhů práce, spravedlivých pracovních podmínek pro všechny, zvýšení produktivity a udržitelného sociálního zabezpečení bude rovněž důležitá podpora kolektivního vyjednávání a sociálního dialogu na všech úrovních.

1.8.

Ústředním prvkem tohoto politického projektu jsou společné hodnoty EU zakotvené v základních právech. EHSV je i nadále velmi znepokojen nedostatečným vymáháním stávajících sociálních práv a „rozdílnými sférami souladu“ s právními předpisy EU. Za vymáhání nese jakožto „strážkyně Smluv“ odpovědnost Komise, členské státy však mají povinnost předpisy EU řádně provádět a dodržovat. EHSV je přesvědčen, že by mohl hrát aktivnější roli při podpoře, zvyšování informovanosti a monitorování stávajícího stavu, a sice vytvořením stálého fóra věnovaného základním právům a právnímu státu.

1.9.

Diskuse o sociálním rozměru Evropy nemůže probíhat izolovaně, ale musí být spojena s rozpravami o prohloubení HMU, o tom, jak využít potenciálu globalizace a zároveň řešit výzvy s ní spojené, a o tom, jak budou tyto cíle náležitě a účinně financovány.

1.10.

Zlepšení opatření souvisejících se sociálním rozměrem je obzvlášť zapotřebí ve dvou hlavních oblastech, kterými jsou HMU a jednotný trh. Sociální politika musí být začleněna do jiné hospodářské politiky EU, která představuje vhodnou kombinaci makroekonomických politik a směřuje k prohloubení HMU. Pokud jde o HMU, bude klíčovou úlohu při obnovování rovnováhy mezi hospodářskou a sociální politikou i při napomáhání vhodně koncipovaným reformám v dotčených členských státech hrát evropský semestr. Výbor zdůrazňuje potřebu hospodářského a sociálního evropského semestru. Pilíř má mít také vliv na evropskou správu ekonomických záležitostí. Je třeba zlepšit srovnávací přehled sociálních ukazatelů spojený s EPSP pomocí přiměřenějších a vhodnějších ukazatelů.

1.11.

Výbor je i nadále přesvědčen, že je možné dosáhnout lepší budoucnosti a že silnější EU může pomoci lépe usměrňovat globalizaci a digitalizaci tak, aby zajistila dobré vyhlídky pro všechny občany. Každý si však musí uvědomit, co je v sázce – jaké ztráty může přinést krok zpět nebo co je možné získat, budeme-li postupovat vpřed.

2.1.

Hospodářské, sociální a politické důsledky finanční krize, k níž došlo před deseti lety, jsou stále patrné a mají významný dopad na EU a její občany. EU potřebuje vizi do budoucna a najít nový směr, což jí umožní řešit klíčové výzvy, jako je budoucnost práce, globalizace, migrace, prohlubující se nerovnosti a chudoba.

2.2.

Evropský hospodářský a sociální výbor se domnívá, že realisticky může budoucnost EU stát jedině na spojení pevné hospodářské základny a silného sociálního rozměru. Je přesvědčen, že Evropská unie potřebuje nový konsenzus ohledně udržitelné hospodářské a sociální strategie, aby mohla splnit svůj slib, že bude usilovat o vyvážený hospodářský růst a sociální rozvoj vedoucí ke zlepšení životních podmínek svých občanů. Vítá tudíž rozpravu o sociálním rozměru Evropy, jež je pevnou součástí rozsáhlejší rozpravy o budoucnosti Evropy, a vítá také návrh interinstitucionálního vyhlášení evropského pilíře sociálních práv (EPSP) předložený Komisí.

2.3.

Diskusní dokument o sociálním rozměru Evropy, zveřejněný dne 26. dubna 2017, je jedním z pěti takových dokumentů, které byly vypracovány s cílem stimulovat rozsáhlou diskusi mezi vedoucími představiteli 27 členských států, orgány EU, sociálními partnery a občany, jež byla iniciována bílou knihou Komise o budoucnosti Evropy (3). Dokument o sociálním rozměru je příspěvkem Komise k diskusi o tom, jak přizpůsobit evropské sociální modely současným a budoucím výzvám, a o tom, jakou úlohu by měla Evropská unie v tomto ohledu hrát a v jakém rozsahu.

2.4.

Dokument se zabývá otázkou, zda lze podpořit sociální rozměr ve světle jednotlivých scénářů popsaných v bílé knize, a pokud ano, jak. Zatímco bílá kniha uvádí pět neúplných nebo normativních scénářů, v diskusním dokumentu jsou uvedeny pouze tři možné cesty pro sociální rozměr Evropy. Diskusní dokument také hodnotí čtyři hlavní nástroje, kterými EU v současnosti disponuje pro dosažení růstu podporujícího začlenění: právní předpisy, pokyny, financování a spolupráci.

2.5.

EHSV plně podporuje iniciativu Komise, co se týče bílé knihy: je načase, aby se Evropská unie, jež brzy bude mít jen 27 členských států, vážně zamyslela nad cestou, kterou se vydá. Sociální rozměr je nedílnou součástí této diskuze.

2.6.

Současně s diskusním dokumentem o sociálním rozměru předložila Komise také doporučení a návrh interinstitucionálního vyhlášení evropského pilíře sociálních práv (dále jen EPSP/pilíř) (4). Tomu předcházely rozsáhlé konzultace předběžného náčrtu, které probíhaly v roce 2016. EHSV vyjádřil svůj původní postoj k pilíři ve stanovisku (5) přijatém v lednu 2017, které vychází z hlavních výsledků diskusí uskutečněných ve 28 členských státech.

2.7.

V tomto dokumentu reaguje EHSV na žádost Evropské komise o vypracování stanoviska k diskusnímu dokumentu o sociálním rozměru Evropy. Výbor taktéž spojuje tuto iniciativu s doporučením a návrhem vyhlášení pilíře.

2.8.

„Sociální Evropa“ je velmi široký pojem a jeho výklad se, jak je nastíněno v diskusním dokumentu, velmi různí. Někteří by dokonce mohli zpochybňovat samotnou potřebu sociálního rozměru EU, neboť považují sociální politiku Unie za hrozbu globální konkurenceschopnosti Evropy. Jiní však považují „sociální Evropu“ za zásadní přispění EU k demokratické, soudržné a kulturně rozmanité a prosperující společnosti.

2.9.

Sociální rozměr byl pro Evropskou unii vždy stěžejní, ale ačkoli má EU poměrně podstatné sociální acquis, které se v průběhu času vyvíjelo souběžně s jednotným trhem, hospodářskou a měnovou unií a základními právy pracovníků a občanů, v porovnání s vnitrostátními politikami členských států se někdy zdá, že není vidět, nebo dokonce zcela chybí. Nicméně sociální poměry v Evropě se velmi liší. Hrozí nebezpečí dalšího prohlubování rozdílů, a to zejména v případě scénáře, že by se EU rozhodla učinit krok zpět, co se týče integrace. Diskusní dokument rovněž uvádí několik impulsů pro změny, které mohou mít důsledky pro sociální modely členských států – jsou to mimo jiné demografická změna, kterou představuje stárnutí obyvatelstva, rozmanitější a složitější společnost, měnící se životní styl a transformace práce – a které vedou ke stále větší různorodosti, pokud jde o pracovní režim a pracovní podmínky.

2.10.

EHSV se domnívá, že realisticky může budoucnost EU stát jedině na spojení pevné hospodářské základny a silného sociálního rozměru. EU s členskými státy sdílí pravomoci v oblasti sociální politiky, ačkoli odpovědnost spočívá především na vnitrostátní úrovni, tedy na vládách, sociálních partnerech a subjektech občanské společnosti. Dále pak bude také důležité – a sice v celkovém kontextu konsenzu dosaženého v otázce budoucnosti Evropy – dosáhnout konsenzu ohledně toho, kdo má v oblasti sociální politiky dělat co, a zejména v jakých oblastech a jakým způsobem by měla EU jednat.

2.11.

EHSV rovněž zdůraznil, že stávající sociální práva nejsou dostatečně vymáhána. Za jejich vymáhání nese jakožto „strážkyně Smluv“ hlavní odpovědnost Komise. Nicméně za správné provádění právních předpisů EU a jejich dodržování jsou odpovědné členské státy. V členských státech však existují „rozdílné sféry souladu“ (6) s právem EU a v Komisi panuje určitá neochota tuto otázku náležitě řešit. Tyto skutečnosti jsou také překážkou bránící větší konvergenci, a je nutné se jimi zabývat. Výbor již zdůraznil potřebu podporovat a vymáhat stávající sociální a základní práva a monitorovat jejich porušování (7). EHSV musí v tomto ohledu hrát aktivnější úlohu a vytvořit stálé fórum věnované základním právům a právnímu státu s cílem monitorovat stávající stav. Transparentnost a jasnost ohledně toho, kdo dělá co, jsou zásadní proto, aby občané chápali, kdo má jaké povinnosti a kdo nese odpovědnost.

2.12.

EHSV v mnoha stanoviscích (8) zdůrazňoval potřebu takové kombinace makroekonomických politik, která by podporovala cíle sociální politiky, místo aby působila proti nim. Z tohoto důvodu je vítán 11. bod odůvodnění doporučení k EPSP, který uvádí: „Hospodářský a sociální pokrok spolu souvisí, a proto by vytvoření evropského pilíře sociálních práv mělo být součástí širšího úsilí o vybudování inkluzivnějšího a udržitelnějšího modelu růstu založeného na tom, že zvýšíme konkurenceschopnost Evropy a učiníme z ní lepší místo pro investice, vytváření pracovních míst a podporu sociální soudržnosti.“ Diskuse o sociálním rozměru musí být proto jasně spojena s diskusí o budoucí struktuře HMU, která je rovněž předmětem samostatného diskusního dokumentu o budoucnosti Evropy.

2.13.

Klíčovou otázkou je, jaký dopad bude EPSP mít. Je s ním spojena řada očekávání a otázek, např. zda vyřeší deficity, jež má společný trh v sociální oblasti, nebo zda napomůže odstranění nerovnováhy mezi ekonomickými svobodami a sociálními právy (9). Faktem je, že dát vzniknout vysokým očekáváním může mít bumerangový efekt. EHSV tudíž doporučuje realistický, ale ambiciózní přístup.

2.14.

EHSV již v minulosti v souvislosti s diskusí o EPSP zdůraznil, že EU potřebuje vytvořit pozitivní projekt pro všechny, a čelit tak nárůstu populismu, nacionalismu a skepse mezi evropskými občany a dokázat, že EU je stále schopna dostát slibu zajistit hospodářský růst a pracovní místa a zlepšit životní a pracovní podmínky. EHSV připomíná, že tato zásada by měla být určující pro budoucí směrování evropského sociálního rozměru.

3.1.

EHSV již ve svém usnesení týkajícím se bílé knihy o budoucnosti Evropy zdůraznil, že plánované diskuse s vládami a občanskou společností v členských státech by neměly spočívat ve výběru jednoho z pěti scénářů popsaných v bílé knize, ale zaměřit se na vykreslení možných důsledků různých rozhodnutí a zvolených cest. Tyto cesty v rámci popsaných scénářů nejsou tedy chápány jako jediné možné varianty či „modely“ popisující různé, izolované cesty. Stejným způsobem by se mělo přistupovat k diskusnímu dokumentu o sociálním rozměru.

3.2.

Diskusní dokument pojednává o rozličnosti sociální reality v rámci EU, určuje možné faktory změn a uvádí tři možné cesty:

3.3.

Pro lepší pochopení možných důsledků zvážil EHSV tyto tři cesty z hlediska výzev a faktorů změn popsaných v diskusním dokumentu a výzev, jimiž se EHSV zabýval ve svém původním stanovisku týkajícím se EPSP. V dodatku jsou jen pro ilustraci uvedeny jako vzorové příklady.

3.4.

„Pouze volný pohyb“ – první cesta – by představoval největší změnu ve vztahu ke statu quo a mohl by být chápan jako výrazný krok zpět. Ještě více by prohloubil rozdíly v EU, což by mělo závažné dopady na život občanů Unie a mohlo by vést k odstředivým tendencím, jež by v konečném důsledku mohly vyústit v rozklad EU. Na druhou stranu by volný pohyb a předpisy týkající se mobility uvnitř EU mohly vykazovat vyšší kvalitu a mít větší oblast působnosti a také usnadnit Komisi prosazovaní jednotlivých cílů a kontrolu jejich plnění (tj. méně předpisů, zato kvalitnějších).

3.5.

„Posílená spolupráce“ – druhá cesta – by mohla vést přinejmenším k tomu, že dojde k větší konvergenci mezi některými státy, avšak vznikla by rovněž ještě větší propast mezi těmito a dalšími státy (částečná konvergence). Jednalo by se o krok vpřed ve vztahu ke statu quo a o způsob, jak se vyhnout současnému problému, jímž je neustálé hledání nejmenšího společného jmenovatele a udělování příliš mnoha výjimek, což znesnadňuje vymáhání těchto pravidel. Posílená spolupráce by však zároveň znamenala, že by v různých členských státech pro občany platila různá úroveň práv. Vytvořila by také nové výzvy a nejistotu pro podniky, které vykonávají činnost v různých státech EU a potřebují rovné podmínky a které by rovněž čelily „rozdílným sférám souladu“. Tato situace by také mohla vést k narušení podpory společného trhu, neboť občané zemí, jež by nebyly jeho součástí, by stále více nabývali dojmu, že se na ně zapomíná.

3.6.

„Prohloubení sociálního rozměru ve všech 27 členských státech“ – třetí cesta – by přineslo výraznou změnu současné situace a bylo by důležitou hnací silou konvergence v celé EU. Součástí této cesty může být zavedení závazných opatření a referenčních úrovní pro EU-27 a financování z EU vázané na výkonnost v rámci systému referenčních úrovní a schopnost plnit společné cíle. Nicméně – přestože EHSV je přesvědčen, že by bylo nejlepší, kdyby se na prohloubení sociálního rozměru podílelo všech 27 členských států – s ohledem na již tak složitá jednání o vágní koncepci EPSP není příliš realistické předpokládat, že tato cesta získá podporu, což platí zejména u členských států, jež si chtějí udržet svou komparativní výhodu, pokud jde o nižší mzdy a sociální normy, či u států, které se obávají negativního vlivu na své vnitrostátní modely a vysoké standardy.

3.7.

EHSV se domnívá, že „prohloubení sociálního rozměru tam, kde je to možné, a větší důraz na výsledky“ by rovněž podpořily hlavní hnací sílu konvergence. Podporuje proto více závazných opatření vycházejících z evropského semestru (10) s referenčními úrovněmi přinejmenším pro eurozónu, ale pokud možnou pro celou EU-27 týkajícími se zaměstnanosti, vzdělávání a sociálního zabezpečení (např. se společným referenčním rámcem pro podporu příjmu lidí v nouzi). S prohloubením sociálního rozměru by se měl pojit plán stanovující společné iniciativy v klíčových oblastech, kde činnosti EU prokazatelně přinášejí přidanou hodnotu, a zaměřující se, je-li to možné, na výsledek. Aby se čelilo budoucím výzvám v oblastech dovedností a schopností, digitalizace a demografické změny v Evropské unii, měly by být navýšeny finanční prostředky přidělované na sociální soudržnost a sociální investice.

4.1.

EHSV již uvedl, že by EPSP měl přispívat ke spravedlivé rovnováze mezi hospodářským a sociálním rozměrem Evropské unie. Otázka vyvážení hospodářských a sociálních cílů přesahuje vytvoření jediného pilíře a dotýká se horizontálních základů Evropské unie.

4.2.

Deklarovaným cílem EPSP je přispět ke „spravedlivému a skutečně celoevropskému trhu práce“ a „sloužit jako kompas pro obnovenou konvergenci v rámci eurozóny“, což jde nad rámec pravomocí v oblasti sociální politiky vymezené hlavou X SFEU. Tento cíl se dotýká samé podstaty hospodářské a měnové politiky a rovněž strategie zaměstnanosti popsané v hlavách VIII a IX SFEU.

4.3.

Pilíř popisuje 20 „zásad a práv“, jež Komise považuje za zásadní pro spravedlivé a dobře fungující trhy práce a systémy sociálního zabezpečení v 21. století, a rozděluje je do tří kategorií: 1) rovné příležitosti a přístup na trh práce, 2) spravedlivé pracovní podmínky a 3) sociální ochrana a začleňování.

4.4.

EPSP reflektuje minulost, ale zároveň nahlíží do budoucna. Zohledňuje stávající acquis EU v oblasti sociálních práv a uvádí, zda a jakým způsobem by mělo být případně doplněno, bere v úvahu také významné transformace ve světě práce a ve společnosti, a snaží se tak přispět k dosažení dobře fungujících trhů práce a systému sociálního zabezpečení v Evropě 21. století.

4.5.

Právní povaha pilíře vyžaduje určitá upřesnění. Ta jsou předložena v podobě dvou samostatných, ačkoli téměř totožných nástrojů – doporučení Komise (11) a návrhu interinstitucionálního vyhlášení (12). Podle doprovodného sdělení se při výběru nástrojů zohledňují širší politické úvahy a právní omezení, zejména omezení pravomocí EU v oblasti sociální politiky.

4.6.

Doporučení, v rámci výkonu pravomocí svěřených Komisi podle článku 292 SFEU, nabývá okamžité účinnosti. Není v něm výslovně uvedeno, komu je určeno, avšak v 17.–20. bodě odůvodnění se vysvětluje, že „[n]aplňování evropského pilíře sociálních práv představuje sdílený závazek a odpovědnost Unie, jejích členských států a sociálních partnerů“ a „[mělo by být prováděno] na úrovni Unie i na úrovni členských států v rámci jejich příslušných pravomocí a v souladu se zásadou subsidiarity“. EHSV by v této souvislosti rovněž rád zdůraznil, že je třeba respektovat autonomii sociálních partnerů.

4.7.

Komise současně navrhuje, aby byl evropský pilíř sociálních práv „slavnostně vyhlášen společně orgány EU“. Ve Smlouvách EU neexistuje pro toto vyhlášení právní základ, ačkoli byl tento nástroj použit již dříve při prvním vyhlášení Listiny základních práv Evropské unie na zasedání Evropské rady v Nice dne 7. prosince 2000. Vyhlášení je třeba odlišit od interinstitucionální dohody ve smyslu článku 295 SFEU, přičemž podle právního posouzení Rady toto prohlášení představuje „atypický akt, který není právně závazný a nezakládá přímo vykonatelná práva“.

4.8.

Proces vyhlášení EPSP se také liší od Charty Společenství základních sociálních práv pracovníků přijaté dne 9. prosince 1989. Ta má také čistě deklaratorní povahu, ale podepsaly ji všechny členské státy vyjma Spojeného království. Nejednalo se o společné prohlášení přijaté společně s jinými evropskými orgány, ačkoli Evropská komise představila sociální akční program k provedení charty (COM(89) 568 final). V Chartě je navíc obsaženo ustanovení o jejím prosazování.

4.9.

Jelikož je „naplňování evropského sociálního pilíře“ sdíleným závazkem a odpovědností Unie, jejích členských států a sociálních partnerů, bylo by namístě, aby se Rada a Evropský parlament připojily ke Komisi při jeho slavnostním vyhlášení. EPSP by také měl mít vliv na správu ekonomických záležitostí EU (evropský semestr, srovnávací přehled sociálních ukazatelů), a důležitým signálem by tudíž bylo, kdyby Rada dosáhla konsenzu a jeho vyhlášení podpořila. Výbor konstatuje, že ačkoli bylo uznáno, že jsou sociální partneři kompetentní v mnoha oblastech, nebyli oficiálně zahrnuti do procesu vyhlášení pilíře (13).

4.10.

Výbor si je vědom, že EPSP má sloužit jako politické prohlášení o záměru a jako takový nestanovuje nová vymahatelná zákonná práva. Komise rozlišuje mezi právy a zásadami: první z nich mají být potvrzením některých práv již obsažených v acquis Unie, zatímco zásady mají být nové a řešit problémy vyplývající ze společenského, technologického a hospodářského vývoje. Podle sdělení však nejsou ani zásady, ani práva přímo vymahatelná.

4.11.

Navzdory tomu, že vyhlášení postrádá právně závazný charakter, znamenalo by pro orgány EU, Radu a členské státy politický závazek plnit EPSP a současně respektovat rozdělení pravomocí a zásadu subsidiarity.

4.12.

Na rozdíl od EPSP má Listina základních práv Evropské unie stejnou váhu jako Smlouvy, a je proto součástí primárního práva, ačkoli nevytváří nové pravomoci na úrovni EU a – přestože je právně závazná pro orgány a instituce EU – není přímo vymahatelná ze strany občanů EU. Charakterizuje ji širší přístup k hospodářským a sociálním právům. Pokud by se po uplynutí přiměřené lhůty ukázalo, že výše uvedený politický závazek nevedl ve všech členských státech ke konkrétním iniciativám zaměřeným na provedení pilíře, měla by být zvážena vhodná opatření, včetně legislativních a nelegislativních iniciativ. EHSV již požadoval rámcovou směrnici o minimálním příjmu (14). Nová právní stanoviska (např. právní stanovisko zadané německým ministerstvem práce) zkoumají, jak by to bylo možné provést (15).

4.13.

EHSV již ve svém stanovisku z roku 2011 (16) zdůraznil, že základní sociální práva jsou „neoddělitelná“ od občanských a politických práv, a vyžadují proto zvláštní strategickou pozornost. Navrhl další opatření a propagační aktivity s cílem povzbudit účinnost prováděcí strategie základních práv. Komise nevěnuje problému nedostatečného vymáhání stávajících sociálních práv potřebnou pozornost a EHSV se domnívá, že existuje riziko, že by EPSP mohl přispět ke znejasnění role „strážce Smluv“, jež Komisi náleží.

5.1.

Je také nutné vzít v potaz vztah mezi evropským pilířem sociálních práv a diskusním dokumentem o sociálním rozměru a také dalšími dokumenty, jež jsou součástí širší diskuse o budoucnosti Evropy. Analýza EPSP dokládá, že několik scénářů z bílé knihy a těch popsaných v diskusním dokumentu o sociálním rozměru lze při provádění pilíře kombinovat.

5.2.

EPSP je zaměřen především na členské státy eurozóny. V tomto ohledu se filozofie EPSP přibližuje scénáři, v němž „ti, kteří chtějí dělat více, tak mohou činit“. Kontrola provádění pilíře pomocí srovnávacího přehledu sociálních ukazatelů s přiměřenějšími a vhodnějšími ukazateli, která by měla být začleněna do evropského semestru, by mohla v tomto směru znamenat určitý pokrok. Pokud jde o uvedené ukazatele, měly by proběhnout konzultace s občanskou společností a sociálními partnery, neboť současný návrh není dostačující.

5.3.

Některá z „navazujících“ opatření předložených ve sdělení o EPSP je v souladu se scénářem pro EU-27, zatímco jiná se zřejmě zaměřují především na scénář pro „ty, kteří chtějí dělat více“. Opatření, jako je iniciativa na podporu rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem pracujících rodičů a pečujících osob, představená jako součást balíčku týkajícího se sociálního pilíře, mají být použitelná pro EU-27. Stejně tak mají pro EU-27 platit opatření ohledně vymáhání stávajících právních předpisů a sociálního dialogu. Novou výzvu pro sociální partnery, kteří jsou zastoupeni na úrovni EU, by mohla představovat také potřeba působit na omezenější zeměpisné úrovni.

5.4.

Další opatření navržená v doporučení, jako jsou opatření týkající se evropského semestru a dokončení hospodářské a měnové unie, jsou zamýšlena pro eurozónu a platí jen pro ni. Lépe zapadají do scénáře pro „ty, kteří chtějí dělat více.“ Diskusní dokument uvádí jako příklad takového scénáře posílení konvergence směřující k integrovanějším trhům práce, k nejúčinnějším sociálním a systémům a k nejsilnějším vzdělávacím a zdravotním systémům.

5.5.

Finanční podpora EU prostřednictvím Evropského sociálního fondu se více slučuje s přístupem EU-27. Záměr poskytnout věší objem finančních prostředků je v diskusním dokumentu zmíněn jako příklad toho, jak EU-27 prohlubuje sociální rozměr.

6.1.

Diskuze o sociálním rozměru Evropy nemůže probíhat izolovaně, a proto je také důležité zohlednit její vztah k dalším dokumentům o budoucnosti Evropy a jejich klíčovým sdělením ohledně sociálního rozměru a jeho budoucí podoby, přestože EHSV vypracuje k některým z těchto dokumentů samostatná stanoviska (17).

6.2.

Diskusní dokument o prohloubení hospodářské a měnové unie uvádí jako součást hlavních zásad pro prohloubení HMU pracovní místa, růst, sociální spravedlnost, hospodářskou konvergenci a finanční stabilitu. To se jeví jako poměrně omezená koncepce sociálního rozměru HMU. Tento dokument v první řadě není důsledný, pokud jde o hospodářskou a sociální konvergenci, zejména vzestupnou konvergenci, a za druhé se zabývá především „sociální spravedlností“. Chybí zde vysvětlení koncepce či pojetí „sociální spravedlnosti“ (angl. social fairness) či toho, proč se zde nepojednává o sociální spravedlnosti podle článku 3 SFEU (angl. social justice).

6.3.

Diskusní dokument o HMU uvádí posílení koordinace hospodářských politik v rámci evropského semestru jako klíčový nástroj. EPSP by v rámci evropského semestru fungoval jako „nový rámec pro mnoho politik v této oblasti, které by měly vést k lepším pracovním a životním podmínkám“. To by znamenalo nutnost „posílit další spolupráci a dialog s členskými státy a zapojit přitom rovněž vnitrostátní parlamenty, sociální partnery, poradní vnitrostátní rady pro produktivitu a další zúčastněné strany, aby se zajistila větší odpovědnost členských států a podpořilo lepší provádění reforem“. Komise v diskusním dokumentu rovněž zdůrazňuje souvislost mezi vnitrostátními reformami a stávajícím financováním z EU. Rozprava o potřebě větší vlastní odpovědnosti, zapojení sociálních partnerů a podmínkách financování ze strany EU není v podstatě ničím novým a jen poukazuje na potřebu lepší správy a provádění evropského semestru.

6.4.

Návrhy týkající se obnoveného konvergenčního procesu představené v diskusním dokumentu k HMU se zaměřují na využití rámce na úrovni EU ke sbližování, posílení koordinace hospodářské politiky a většímu propojení vnitrostátních reforem se stávajícím financováním ze strany EU. Názory na to, zda má financování z EU záviset na reformách, se liší. EHSV navrhuje, aby to bylo možné pouze za plného zapojení Evropského parlamentu do celého procesu, a to za stejných podmínek jako v případě vnitrostátních parlamentů, jejichž úloha musí být také jasně vymezena. Očekává se, že k větší konvergenci a stabilitě povede provádění správných strukturálních reforem. Přestože EHSV sdílí názor, že vhodně koncipované reformy v dotčených členských státech mohou být zásadní pro dosažení větší míry vzestupné konvergence a zajištění toho, že sociální systémy budou přiměřenější a odolnější, zdůrazňuje také to, že je zapotřebí zlepšit kombinaci makroekonomických politik a rovněž zapojení sociálních partnerů v rámci makroekonomického dialogu, koncipování evropského semestru a souvisejících reforem.

6.5.

V rámci souboru nástrojů HMU představuje srovnávací přehled sociálních ukazatelů spojený s EPSP jeden z prostředků hospodářské unie – spolu s vnitrostátními radami – pro sledování vývoje produktivity. Tento fakt poukazuje na spojitost mezi prohlubováním HMU a EPSP. EPSP má sloužit jako „kompas“ pro uskutečnění některých strukturálních reforem v oblastech popsaných ve 20 zásadách.

6.6.

Příloha 2 diskusního dokumentu o HMU zmiňuje význam nového začátku sociálního dialogu, a hodnotí pokus Evropské komise o vytvoření EPSP jako „důležitý krok“ (s. 32–33). Z tohoto hlediska je klíčové chápat sociální dialog v širším slova smyslu a neomezovat se pouze na rámec hlavy věnované sociální politice. Ačkoli je povinnost Evropské unie prosazovat úlohu sociálních partnerů uvedena v hlavě věnované sociální politice, je třeba, aby případně měla dosah i mimo rámec této jediné politiky.

6.7.

V diskusním dokumentu o využití potenciálu globalizace se Evropská komise snaží řešit rostoucí obavy a kritiku současných politik a důsledků globalizace. Komise proto zdůrazňuje, že globalizace může být prospěšná, je-li řádně využita, aby dojem, že se na ně zapomíná, nemělo příliš mnoho lidí.

6.8.

Silné sociální politiky plní podle Komise důležitou úlohu při ochraně občanů a zlepšují jejich postavení v tomto procesu. Jsou považovány za nezbytný předpoklad zvýšení důvěry občanů, pokud jde o výzvy a výhody globalizace.

6.9.

Diskusní dokument o využití potenciálu globalizace odkazuje konkrétně na diskusní dokument o sociálním rozměru. EHSV podporuje názor, že „lepší přerozdělení výhod globalizace spolu s efektivní sociální ochranou pomůže lidem najít důstojnou práci a přizpůsobit se změnám“. V obecnějším měřítku pak spravedlivé a rovnoměrné rozdělení bohatství spolu s cílenými investicemi do sociálního začleňování ohroženějších skupin obyvatelstva včetně imigrantů přispěje k větší sociální soudržnosti.“ To je plně v souladu s důrazem, jejž EHSV klade na nutnost sociálně spravedlivých přechodů v kontextu digitalizace a globalizace. Komise také zdůrazňuje: „Evropská unie by měla být inovativní a konkurenceschopnou ekonomikou s předními světovými společnostmi a občany schopnými přizpůsobit se změnám a vytvářet bohatství, jež je nezbytné k udržení našeho sociálního modelu.“

6.10.

EHSV rovněž souhlasí s názorem, že je zásadní zdokonalit celosvětové sociální a pracovní normy a praktiky, a to v úzké spolupráci s MOP, sociálními partnery a organizacemi občanské společnosti, jež jsou do této problematiky významně zapojeny, jako jsou např. organizace sociální ekonomiky.

6.11.

EHSV souhlasí, že EU může ovlivnit podobu globálního souboru pravidel, a to nejen proto, že je největším jednotným trhem na světě a největším světovým obchodníkem a investorem, ale také proto, že věří v globální řešení celosvětových problémů. Evropský sociální model, naše klíčové hodnoty a základní práva by proto měly sloužit jako „kompas a referenční model pro spravedlivou globalizaci“.

6.12.

Přestože diskusní dokument o budoucnosti financí EU byl zveřejněn jako poslední, rozpočet EU bude mít rozhodující význam, ale samozřejmě jej ovlivní rozhodnutí týkající se budoucnosti Evropy. Diskusní dokument o budoucnosti financí EU posuzuje důsledky pěti scénářů navržených v bílé knize pro výdaje EU, které budou mít ohromný dopad na občany, regiony a skupiny osob, jež potřebují podporu nejvíce. Pouze pátý scénář – podle nějž se členské státy shodnou na větší spolupráci – počítá s vynaložením vyšší částky na hospodářskou, sociální a územní soudržnost.

6.13.

Odchod Spojeného království z EU bude mít zásadní důsledky pro rozpočet EU. EHSV si je vědom rizika, že by to mohlo vést k omezení sociálních fondů. EHSV zdůrazňuje, že Evropský sociální fond je důležitou hnací silou konvergence, a pokud se mají řešit budoucí výzvy, neměl by být jeho rozpočet omezován.

7.1.

Ve svém původním stanovisku věnovaném EPSP již EHSV určil hlavní oblasti, v nichž je podle něj nutné přijmout opatření na úrovni EU a/nebo na vnitrostátní úrovni – podle příslušných pravomocí. Jsou to tyto:

7.2.

V rámci dosahování konsenzu ohledně toho, jak postupovat, by měly být určeny klíčové projekty v těchto oblastech. EU by měla začít s projekty, jež budou mít bezprostřední příznivý dopad a získají podporu všech.

8.1.

Uběhly již tři roky od toho, co předseda Komise Juncker poprvé uvedl, že jeho přáním je, aby Evropa dosáhla sociálního ratingu AAA (19). Junckerova Komise zahájila své iniciativy poměrně pozdě a na konzultace týkající se EPSP potřebovala značné množství času (1 rok). Další čas uplynul kvůli zahájení diskuse o budoucnosti Evropy, aniž by Komise poskytla jakákoli praktická doporučení ohledně toho, jak postupovat. V roce 2019 se uskuteční volby do Evropského parlamentu a bude rovněž sestavena nová Komise. Podle mnohých tento časový paradox – kdy na jedné straně dochází čas na stabilizaci HMU a evropského sociálního modelu (evropských sociálních modelů) před rokem 2019 a na druhé straně jde o to, získat čas před důležitými volbami na podzim roku 2017 – Evropě bohužel brání, aby se vrátila do zajetých kolejí.

8.2.

Návrh interinstitucionálního vyhlášení evropského pilíře sociálních práv předložený Komisí v dubnu 2017 vyvolal smíšené reakce. Někteří v něm spatřují významný pokrok, jiní jej vnímají především jako symbolický akt, jenž není dostatečně konkrétní, aby řešil sociální krizi, a někteří se dokonce obávají, že by se tak mohlo zajít příliš daleko. EHSV vybízí všechny tři orgány EU, aby po sociálním summitu v Göteborgu (listopad 2017) a na základě vyhlášení EPSP a rozprav o diskusním dokumentu o sociálním rozměru Evropy vypracovaly pozitivní agendu pro občany EU zaměřenou na posílení evropského hospodářského a sociálního modelu vhodného pro budoucnost prostřednictvím podpory hospodářského růstu, zaměstnanosti, blahobytu občanů a vzestupné konvergence výsledků v oblasti zaměstnanosti a v sociální oblasti.

8.3.

Ohledně pilíře stále panuje značná nejistota, a to především pokud jde o to, zda bude vyhlášen všemi členskými státy. Pokud se tak stane, bude pro EHSV zásadní určit opatření, která je třeba přijmout, aby se zajistilo, že pilíř bude účinným nástrojem. EHSV se domnívá, že bude nutné podniknout další kroky na nejvhodnější úrovni, včetně společných iniciativ v klíčových oblastech, v nichž činnost EU prokazatelně přináší přidanou hodnotu, a zaměřit se pokud možno na výsledky. EHSV má za to, že jasný plán provádění EPSP by pomohl podpořit konvergenci a dosažení cílů pilíře.

8.4.

EHSV rovněž navrhuje, aby posouzení dopadů zahrnovala posouzení slučitelnosti s EPSP. V rámci programu zlepšování právní úpravy by se mělo věnovat více pozornosti tomu, zda a jak iniciativy napomáhají sociálnímu pokroku občanů a jestli je lze snadno – a jak snadno – dodržovat a vymáhat.

8.5.

EHSV spatřuje svou úlohu v monitorování tohoto procesu, v jeho podporování prostřednictvím diskuzí na vnitrostátní úrovni a v prosazování větší transparentnosti a zapojení občanské společnosti. EHSV také varuje před novými složitými procesy a řešením otázek budoucnosti EU především z institucionální perspektivy.