2.3.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 81/57

Zpravodajka:

Anne CHASSAGNETTE

Spoluzpravodaj:

Carlos TRIAS PINTÓ

1.1.

Hospodářský model založený na schématu „získat, vyrobit, vlastnit, vyhodit“ je zpochybňován nárůstem hospodářských, sociálních a environmentálních výzev, které se dotýkají Evropy.

1.2.

Jsme svědky zrodu hybridního hospodářství, kdy tradiční struktuře trhu konkuruje nástup mnoha nových modelů, které přetvářejí vztahy mezi výrobci, distributory a spotřebiteli.

1.3.

Kromě ekonomické výnosnosti se některé z těchto nových modelů, jako je funkční ekonomika, ekonomika sdílení nebo ekonomika odpovědného financování, snaží reagovat, nebo údajně reagují na další výzvy, které jsou pro jednotlivce i naši planetu rozhodující a jsou klíčové pro udržitelný rozvoj. Například:

1.4.

Pro Evropskou unii (EU) je podpora těchto inovátorů příležitostí k získání vedoucího postavení v oblasti inovačních hospodářských modelů, u nichž je hospodářská prosperita neoddělitelně spjata s kvalitní sociální ochranou a environmentální udržitelností, které definují „evropskou značku“. EU tedy musí být v této oblasti ambiciózní.

1.5.

Aby toho bylo možné dosáhnout, toto stanovisko uvádí deset následujících doporučení:

1.5.1.

Zajistit v rámci EU lepší koordinaci činností v oblasti udržitelného hospodářství vytvořením stálé struktury nového udržitelného hospodářství. Tato struktura by byla vybavena prostředky sloužícími k hodnocení a komunikaci, aby mohla sledovat rozvoj nových hospodářských modelů, jež mají potenciál udržitelného rozvoje, a uplatňování doporučení zformulovaných v tomto dokumentu. Taková struktura by napomohla dialogu mezi různými zúčastněnými stranami na evropské úrovni. EHSV by mohl přispět k tomuto úsilí a v rámci své struktury vytvořit středisko pro sledování nového hospodářství, jak bylo doporučeno již v několika stanoviscích.

1.5.2.

1.5.3.

Je třeba se ujistit, že nové modely řádně splňují kritéria trvalé udržitelnosti. V rámci koncepcí nového trvale udržitelného hospodářství rozvíjejí některé subjekty modely, které nejsou nutně ve všech svých aspektech trvale udržitelné. Komise musí zohlednit nejen příležitosti, ale také možná rizika a negativní dopady některých nových hospodářských modelů, zejména s ohledem na sociální otázky, regulaci práce a nekalou soutěž v daňové oblasti.

1.5.4.

EU musí podněcovat a podporovat vzdělávání, odbornou přípravu a informovanost za účelem lepšího poznání nových udržitelných hospodářských modelů a úlohy udržitelných financí u všech zúčastněných subjektů. Jedná se o to, klást důraz na slučitelnost a případně na nesoulad a kompromisy, které existují mezi výzvami v oblasti udržitelnosti na jedné straně a hospodářské výnosnosti na straně druhé.

1.5.5.

Komise by měla analyzovat a doplňovat soukromé iniciativy (aniž by je nahrazovala), jejichž cílem je výměna osvědčených postupů a zkušeností mezi inovátory prostřednictvím sítí, internetových platforem, konferencí atd. EHSV již podporuje takové iniciativy a společně s Evropskou komisí řídí novou platformu týkající se oběhového hospodářství.

1.5.6.

Orgány veřejné správy EU musí zajistit, aby subjekty, které realizují nové, skutečně udržitelné hospodářské modely, měly přístup k finančním prostředkům v prvních fázích vývoje i při dalším vývoji. Je třeba vytvořit nezbytné nástroje a definice, a poskytnout tak těmto subjektům přednostní přístup k veřejným nástrojům financování a/nebo umožnit jejich financování ze strany sociálně odpovědných investorů.

1.5.7.

Evropská komise by mohla podpořit testování nových modelů pomocí fondu pro financování inovací zaměřeného na udržitelné modely a otevřeného vůči partnerstvím veřejného a soukromého sektoru. Z tohoto pohledu EHSV doporučuje zavedení pilotních projektů schopných vytvářet sdílenou hodnotu a integrovat sítě nového hospodářství.

1.5.8.

Orgány veřejné správy EU musí zapojit subjekty realizující tyto nové hospodářské modely do již existujících odvětvových politik EU s cílem zvýšit viditelnost těchto modelů a vytvořit „pákový efekt“ vhodný k jejich šíření. V balíčku týkajícím se mobility, který se právě vypracovává, by tak mohlo být vhodné podpořit nové modely spolujízdy nebo sdílení vozidel, a doplnit tak nabídku veřejné dopravy.

1.5.9.

1.5.10.

Je třeba znovu zvážit způsob fungování finančního odvětví tak, aby mohlo být trvale udržitelné, a nově definovat pojem rizika tak, aby do něj byly zahrnuty dlouhodobé, environmentální, sociální a správní výzvy na mikroekonomické a makroekonomické úrovni. Všichni účastníci finančního hodnotového řetězce (spotřebitelé, banky, investoři, regulační orgány, vlády) by se do tohoto přepracování měli zapojit. Umožní to lépe sladit výsledky v oblasti investic a půjček s očekáváními odpovědných spotřebitelů. EHSV navrhuje vytvořit platformu („hub“), která by umožnila poskytovat spotřebitelům objektivní informace, aby byli o těchto tématech lépe informováni.

2.

2.1.

Udržitelnost našeho hospodářského modelu (tj. jeho schopnost reagovat na potřeby současných generací, aniž by byla ohrožena schopnost budoucích generací plnit jejich vlastní potřeby) je tématem, o kterém se stále více debatuje (2).

2.2.

Na ekonomické úrovni odráží masová nezaměstnanost, která přetrvává v některých zemích, obtíže, s nimiž se střetávají některé skupiny obyvatelstva při vstupu na trh práce, který se rychle vyvíjí. Pokles kupní síly a slabý růst v některých rozvinutých zemích vyvolávají otázky, jaký cíl by měl sledovat náš hospodářský model.

2.3.

Na sociální úrovni vede prohloubení nerovností k otázce spravedlivého rozdělení a sdílení zdrojů (hospodářských a přírodních). Vyloučení určité části společnosti z výhod růstu vybízí k tomu, abychom revidovali naše způsoby správy s cílem zavést více začleňující a participativní hospodářský model.

2.4.

Na environmentální úrovni vyvolávají rizika spojená se změnou klimatu otázky ohledně naší závislosti na energiích produkujících nejvíce CO2. Linearita našich systémů výroby a spotřeby vede k nadměrnému využívání přírodních zdrojů a k narušování biologické rozmanitosti. Znečištění způsobené naší hospodářskou činností má dopad na životní prostředí i na dobré životní podmínky občanů.

2.5.

2.5.1.

Tyto nové modely, které se mohou opírat o nové technologie, zejména o digitální technologie, mění vztahy mezi výrobci, distributory a spotřebiteli, z nichž se někdy stávají výrobci-spotřebitelé. Naprosto převracejí některé tradiční pojmy, jako je například pojem zaměstnaneckého poměru, a nabízejí flexibilnější a sdílené formy práce. I když jsou označovány jako „nové“, ve skutečnosti mohou obnovovat staré postupy.

2.5.2.

Toto stanovisko se zabývá všemi novými hospodářskými modely, jež kromě ekonomické výnosnosti usilují také o to, aby reagovaly, nebo údajně reagují, na další hlavní výzvy udržitelného rozvoje, kterými jsou:

2.5.3.

Inovující podnikatelé, kteří navrhují nové hospodářské modely považované za udržitelnější, prosazují četné koncepce, jako je oběhové hospodářství, funkční ekonomika, ekonomika sdílení, ekonomika pro společné blaho a odpovědné financování. Obohacují již strukturovaný ekosystém podnikatelů, kterým je sociální ekonomika, jež staví do středu své činnosti výzvy v oblasti správy a společenské a ekologické užitečnosti. Sociální ekonomiku nelze považovat za „nový udržitelný“ hospodářský model, ale na základě podnětů od těchto inovátorů dochází k její obnově. I když tyto nové modely nesledují vždy stejné cíle (některé se soustřeďují na environmentální aspekty, některé na sociální aspekty), usilují o vytváření řady hodnot (ekonomických, sociálních, environmentálních), a proto by neměly být řešeny izolovaně.

2.6.

Pro EU je získání vedoucího postavení v rámci udržitelného hospodářského modelu příležitostí, které je třeba se chopit. Evropský hospodářský model se musí dále přetvářet, aby zohlednil dlouhodobé výzvy a zajistil, aby byl pojem hospodářské prosperity neoddělitelně spjat s udržitelností.

2.6.1.

Spotřebitelé v Evropě jsou stále lépe informováni o sociálních a environmentálních dopadech své spotřeby. K vytváření nových vztahů v hodnotovém řetězci a mezi výrobci, distributory a spotřebiteli přispívá vznik „výrobce-spotřebitele“, zvláště v oblasti energie z obnovitelných zdrojů. To se potvrzuje i v rámci ekonomických subjektů. Například ve finančním sektoru se rozšiřuje pojem rizika, takže se vytváří prostor pro „nefinanční“ kritéria, zejména pro oceňování aktiv. Několik správců aktiv se tak snaží vytvořit dynamiku, která by stimulovala podniky k upřesnění určitých prvků (nad rámec svých regulačních povinností) sociální odpovědnosti a odpovědnosti za životní prostředí. V této dynamice, která je dnes stále ještě v zárodku, je třeba pokračovat a posilovat ji na základě skutečné odpovědnosti (3). Rozvoj udržitelných financí je nejlepším způsobem, jak přeorientovat evropský finanční systém z modelu krátkodobé stabilizace na model dlouhodobého dopadu.

2.6.2.

Pokud se Evropa stane vedoucím představitelem tohoto nového hospodářství, může získat četné výhody.

2.6.3.

EU může pomocí těchto nových modelů nalézt řešení konkrétních problémů. Sdílení vozidel, které obměňuje způsoby dopravy, jež využíváme, může podpořit více začleňující a ekologičtější mobilitu. Modely podniků, které se snaží opětovně začlenit osoby v obtížné situaci, přispívají ke zlepšení přístupu části obyvatelstva na trh práce.

2.6.4.

2.6.5.

EU má prostředky pro rozvoj „nejlepších evropských aktérů“ v těchto oblastech. Pro některé podniky se kombinace ekonomické výnosnosti a kritérií udržitelnosti v rámci jejich modelu stává (nebo již stala) skutečnou komparativní výhodou pro získání nových trhů.

2.6.6.

Jestliže se pojem udržitelnosti stane jádrem projektu modernizace hospodářství EU a jejích hlavních politických zájmů, může EU po šoku, který způsobil brexit, znovu zapojit členské státy do sjednocujícího projektu a vrátit do středu evropského projektu lidský prvek.

3.

3.1.

Funkční ekonomika spočívá například v nahrazení pojmu prodej zboží pojmem prodej užívání zboží. Jednotlivý spotřebitel si již nekupuje vozidlo, ale službu v oblasti mobility prostřednictvím poskytovatele. Z hlediska udržitelnosti přechod od vlastnictví k využívání zboží apriori umožňuje: motivovat poskytovatele k optimalizaci údržby produktů, prodloužení jejich životnosti, nebo dokonce k ekodesignu a recyklaci; rozdělit využívání téhož zboží mezi více spotřebitelů, a zvýšit tak používání již vyrobeného a někdy nedostatečně využitého zboží; navrhnout ceny za přístup ke zboží, které budou nižší než ceny v případě jeho vlastnictví.

3.2.

Ekonomika sdílení je koncepcí, jejíž definice se dosud neustálila (4). Obecně se uplatňuje na podnikatele rozvíjející digitální platformy, které umožňují jednotlivcům výměnu zboží nebo služeb, jako jsou spolujízda, pronájem zboží, nákup použitého zboží, zapůjčení, darování atd. O této definici se však velmi diskutuje, jelikož někteří do ní zahrnují také systémy výměny mezi jednotlivci, které se neopírají o digitální platformy, a jiní ji doplňují o podniky, které pronajímají zboží, přičemž zůstávají jeho majiteli, a další vylučují veškeré iniciativy podniků usilujících o vytváření zisku.

3.3.

Oběhové hospodářství vzniklo v protikladu k lineárnímu modelu (5). Je založeno na vytváření „pozitivních okruhů hodnot“, které znovu zavádějí produkty nebo suroviny na konci životnosti do výrobního cyklu. V ideálním oběhovém modelu je zboží ekologicky navrženo, vyrobeno za využití obnovitelných zdrojů, recyklovaných zdrojů nebo odpadu z jiných odvětví, opětovně použito, opraveno, modernizováno a nakonec recyklováno. Výhody oběhového hospodářství jsou následující: zmírnění rizik, snížení nákladů, přidaná hodnota, loajalita spotřebitelů a motivace zaměstnanců.

3.4.

Nové tzv. trvale udržitelné hospodářské modely nespadají pouze pod tři výše uvedené pojmy. Tyto tři pojmy však umožňují zdůraznit nejasnost určitých pojmů použitých k popisu nových hospodářských modelů, podobně jako debaty o podobě ekonomiky sdílení nebo blízké koncepce spoluspotřebitelství. Některé pojmy se mohou také překrývat s funkční ekonomikou a ekonomikou sdílení a mohou být považovány za článek oběhového hospodářství.

3.5.

Je třeba také zdůraznit rozmanitost podnikatelů, kteří tyto nové hospodářské modely rozvíjejí: velké podniky, které procházejí obnovou, zde stojí vedle nově zakládaných podniků usilujících o exponenciální růst, sociálních podniků, jež mohou být součástí sociální ekonomiky, sdružení dobrovolníků a občanských iniciativ.

3.6.

I když někteří podnikatelé usilují o ekonomickou výnosnost a zároveň se snaží reagovat na výzvy v oblasti životního prostředí, v sociální oblasti nebo v oblasti správy, udržitelnost je pro jejich činnost zásadně důležitá a posuzují své dopady, aby je mohly zlepšit, jiní podnikatelé tuto snahu o udržitelnost nesdílejí. Jde jim především o zisk a domnívají se, že jejich hospodářský model přináší pozitivní externality celé společnosti, aniž by je ověřovali a snažili se je zlepšit.

3.7.

Tyto nové modely nemusí nutně usilovat o udržitelnost ve všech oblastech. Podniky, které vytvářejí hospodářské modely inspirované oběhovým hospodářstvím, mají například sklon více se zaměřovat na environmentální otázky a maximalizovat úspory zdrojů. Aby byl daný systém udržitelný i na sociální úrovni, je třeba, aby oběhová varianta zůstala pro spotřebitele dostupná. I když vzniklé okruhy výroby mohou být místní (a zvýhodňovat tak místní zdroje a pracovní místa), není vyloučeno, že zdroje využité jako recyklované suroviny budou přepravovány na dlouhé vzdálenosti. Naproti tomu prvořadým cílem ekonomiky sdílení může být rozšíření přístupu uživatelů ke zboží, aniž by zahrnoval environmentální požadavek.

3.8.

Ostatně je třeba mít na paměti, že skutečné dopady nových hospodářských modelů, které jsou takzvaně udržitelné, jsou sporné. O ekologických přínosech platforem ekonomiky sdílení se tak dosud diskutuje. Ekologická bilance platforem zpřístupňujících osobám zboží jiných jednotlivců namísto toho, aby si zakoupily zboží nové, je často složitější, než se zdá (6). Spolujízda na dlouhé vzdálenosti je například často přímou konkurencí pro vlaky spíše než pro individuální využití vozidla. Na druhé straně jednotlivci, kteří získávají zboží jiných osob, tak činí nikoli za účelem omezení svých nákupů nového zboží, ale za účelem zvýšení své spotřeby. Obecněji platí, že přechod od vlastnictví k užívání není dostatečnou zárukou snížení ekologické stopy spotřeby a snížení nákladů pro spotřebitele. Podniky nabízející namísto prodeje chytrých telefonů jejich pronájem tak mají tendenci nabízet svým uživatelům rychlejší nahrazování produktů, přičemž nemusí nutně zavést systém recyklace nebo opětovného používání.

3.9.

Ekonomika sdílení vyvolává důležité otázky v oblasti monopolizace, ochrany údajů, pracovního práva, zdanění transakcí nebo hospodářské soutěže s tradičními hospodářskými modely, stejně jako debaty o platformách pro ubytování mezi jednotlivci.

3.10.

Mají-li veřejné orgány podpořit podnikatele, kteří inovují v rámci těchto koncepcí, musí mít kritický přístup k jejich záměrům a skutečným dopadům a uvědomovat si rozmanitost těchto podnikatelů a nejasnost koncepcí, s nimiž pracují.

4.

4.1.

Především je třeba se zaměřit na iniciativy, které již byly přijaty na evropské úrovni na podporu těchto nových hospodářských modelů. Tato otázka totiž již vzbudila pozornost rozhodujících veřejných činitelů v členských státech a na úrovni Unie. Ti začínají sledovat jejich vývoj, zkoumat skutečný přínos těchto nových modelů k udržitelnému rozvoji a zvažovat nástroje veřejné činnosti, které by umožnily podpořit modely s největším dopadem.

4.1.1.

Na úrovni Komise probíhá několik druhů činnosti v rámci jejího sdělení o inteligentním, inovativním a udržitelném průmyslu, v němž se plánuje přijetí komplexní strategie pro průmyslovou konkurenceschopnost s aktivní úlohou všech zúčastněných stran a posílení odpovědnosti jednotlivců:

4.1.2.

EHSV již přijal různá stanoviska k funkční ekonomice  (10) , k ekonomice sdílení nebo k příbuzné koncepci spoluspotřebitelství  (11) , k oběhovému hospodářství  (12) , k inovacím jako motoru nových obchodních modelů  (13) a k ekonomice pro společné blaho  (14). Tato stanoviska zdůrazňují:

4.2.

Tato stanoviska obsahují návrhy opatření, která by měly uskutečnit veřejné orgány na podporu rozvoje podniků přijímajících nové a současně udržitelné hospodářské modely. Tyto návrhy opatření uvádíme v níže uvedeném seznamu a doplňujeme je o další myšlenky, které se objevily během slyšení, jež v rámci těchto stanovisek proběhla.

4.2.1.

Především je nezbytné vytvořit stálou strukturu věnovanou novým hospodářským modelům, které mají potenciál udržitelnosti, a tato struktura by byla pověřena sledováním jejich rozvoje a uplatňováním doporučení zformulovaných v tomto stanovisku. Tato struktura musí sdružovat evropské instituce, v první řadě Komisi a EHSV, a organizace inovativních podniků, odborové organizace, různá sdružení a výzkumné pracovníky.

4.2.2.

Dále jde o to, aby evropské orgány napomohly lepšímu chápání a lepšímu monitorování tohoto vývoje.

4.2.2.1.

V tomto smyslu by Komise mohla zvýšit své přispění k výzkumu, zejména k odpovědnému výzkumu, a to za účelem lepšího pochopení skutečných sociálních a environmentálních dopadů nových hospodářských modelů, které vznikají, a také prvků, které brzdí jejich rozvoj. To by rovněž umožnilo upřesnit nejasnosti obestírající řadu pojmů. Tyto činnosti by měly být prováděny společně s řadou subjektů podílejících se na procesu výzkumu a inovací, aby bylo možno vycházet z jejich zkušeností.

4.2.2.2.

Je důležité vypracovat na evropské úrovni za pomoci Eurostatu i v členských státech pomocí jejich příslušných statistických orgánů ukazatele a statistiky za účelem sledování rozvoje těchto modelů a zvýšení jejich viditelnosti.

4.2.2.3.

Hlavní pákou, jak zajistit rozvoj nových hospodářských modelů, je podpořit vzdělávání a odbornou přípravu různých zúčastněných subjektů za účelem zlepšení jejich povědomí o těchto modelech a zvýšení jejich viditelnosti. Nové udržitelné hospodářské modely v současnosti stále představují pouze malý zlomek evropského hospodářství. Často narážejí na již zavedenou logiku a mechanismy a na nedostatečné povědomí o výzvách s nimi spojených. Bylo by tedy užitečné rozvinout odbornou přípravu:

4.2.3.

4.2.3.1.

Nezbytným krokem je podpora výměny osvědčených postupů a zkušeností mezi inovátory i s výzkumnými pracovníky prostřednictvím sítí a internetových platforem. Již byly zahájeny soukromé iniciativy týkající se některých nových hospodářských modelů. Komise by měla prověřit, jak tyto inovace podporovat a doplňovat, aniž by je nahrazovala, a měla by se na nich podílet tak, aby do nich lépe pronikla a vyměňovala si zkušenosti s inovátory. U ostatních hospodářských modelů tyto iniciativy stále nevznikají, a to zejména vzhledem k nedostatku lidských a finančních zdrojů. Komise by jim měla poskytovat důslednější podporu a rovněž se na nich podílet.

4.2.3.2.

Jedním z úkolů těchto sítí by také mělo být usnadňování přístupu inovátorů k evropským mechanismům podpory, na něž mají nárok. Podniky, které přinášejí nové udržitelné hospodářské modely, jsou velmi často malé a střední podniky, které si stěžují, že je pro ně obtížné pochopit složité postupy EU.

4.2.3.3.

Komise může podpořit přístup udržitelných hospodářských modelů k financování prostřednictvím výzev k podávání nabídek zaměřených na inovace. Měla by též zajistit, aby pravidla veřejných zakázek nepředstavovala nepřiměřenou překážku pro ty, kdo přicházejí s novými udržitelnými hospodářskými modely, a uvažovat o mechanismu výjimky na jejich ochranu před konkurencí, jíž nemohou čelit. Tradiční poskytovatelé finančních prostředků na inovace, soukromí nebo veřejní, také nejsou s těmito novými modely příliš obeznámeni, a proto váhají s jejich podporou a necení si jejich sociálních a environmentálních výhod. Evropská komise musí lépe analyzovat obtíže spojené s přístupem k financování pro nové udržitelné hospodářské modely a zformulovat doporučení pro překonání těchto obtíží. Měla by též uvažovat o vzniku alternativních měn (virtuálních, sociálních) a o úloze, kterou by tyto měny mohly hrát při podpoře těchto modelů.

4.2.3.4.

Nové udržitelné hospodářské modely potřebují otestování, aby se mohly rozvíjet. V některých případech, například v oblasti mobility nebo průmyslové ekologie, je třeba toto testování provádět v partnerství s veřejnými orgány. Komise může stimulovat testování nových modelů pomocí fondu pro financování inovací určeného na udržitelné modely a přístupného partnerstvím veřejného a soukromého sektoru. Komise by měla zvláště zajistit, aby se toto testování týkalo venkovských a předměstských oblastí a nikoli pouze velkých městských center.

4.2.3.5.

Zpětná vazba umožní zjistit, jaké jsou nové potřeby v oblasti standardizace a které normy a předpisy brání vzniku určitých inovativních modelů. Tyto modely musí být slučitelné s inovacemi, stejně jako procesy schvalování nových produktů a služeb ve stavebnictví. Většina podniků, které stojí za novými hospodářskými modely, jsou malé a střední podniky, které nemají vždy prostředky na to, aby čelily pracovní zátěži vyplývající z norem.

4.2.3.6.

Důležitou pákou na podporu rozvoje nových modelů je také jejich začlenění do odvětvových politik EU. Nové platformy výměny zboží mezi jednotlivci a podniky funkční ekonomiky je tedy třeba považovat za aktéry umožňující předcházet vzniku odpadů a podpořit je v rámci evropských politik ve prospěch oběhového hospodářství. V tomto případě se nejedná o zahájení nových odvětvových iniciativ nebo vypracování nových odvětvových předpisů, ale o zahrnutí nových hospodářských modelů do rámce nové průmyslové strategie (15) a stávajících odvětvových politik.

4.2.3.7.

Komise musí také zohlednit možná rizika některých nových hospodářských modelů, zejména s ohledem na sociální otázky, regulaci práce a nekalou soutěž v daňové oblasti. Co se týče spoluspotřebitelství, Evropská unie musí pokračovat v monitorování a harmonizaci na evropské úrovni.

4.2.4.

Obecně lze říci, že nové udržitelné hospodářské modely bude možné rozvinout jen tehdy, pokud budou podniky a podnikatelé přesvědčeni, že to bude mít smysl z hospodářského hlediska v takové EU, jaká bude v roce 2030 nebo 2050. Z tohoto důvodu musí být udržitelnost považována za průřezový cíl EU. Politický, daňový a regulační rámec EU musí zlepšit viditelnost a umožnit orientovat činnost hospodářských subjektů, veřejných orgánů a občanské společnosti. V této souvislosti toto stanovisko doporučuje:

4.2.4.1.

V rámci obezřetnostních pravidel a norem úvěrové způsobilosti je také nezbytné přehodnotit způsob fungování finančního sektoru, zajistit udržitelnost environmentálních a sociálních výzev a tyto výzvy jasně začlenit do volby investic a do pojmu rizika. Tento proces již začal u sociálně odpovědných investorů a některých velkých podniků s koncepcí „integrovaného myšlení“ pro přijímání strategických a operativních rozhodnutí (18). Tato úvaha by v praxi mohla vést též k: