13.10.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 345/85

Zpravodaj:

Philip VON BROCKDORFF

Spoluzpravodajka:

Christa SCHWENG

1.1.

EHSV se domnívá, že by záměrem návrhu nového nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení mělo být usnadnění pohybu uchazečů o zaměstnání a pracovníků, nikoli jeho omezení. Důvodem je to, že lepší koordinace sociálního zabezpečení usnadňuje volný pohyb pracovníků tím, že poskytuje výhody jednak jim (rozvoj dovedností a vyšší přizpůsobivost), jednak zaměstnavatelům (motivovaná pracovní síla s odborným know-how). Pomáhá rovněž hospodářství jako celku tím, že řeší rozdíly v nezaměstnanosti mezi členskými státy EU, podporuje účinnější přidělování lidských zdrojů a přispívá k posílení růstu a konkurenceschopnosti EU.

1.2.

Pravidla, která dobře fungují a jsou spravedlivá vůči těm, kteří jsou mobilní, ale rovněž vůči těm, kteří mobilní nejsou, představují důležité faktory politického přijetí mobility. EHSV je přesvědčen, že cílem nařízení by mělo být dosažení spravedlivé rovnováhy mezi domovskými a hostitelskými zeměmi.

1.3.

Pokud jde o podmínky použitelné na občany, kteří mají nárok na „vývoz“ dávek dlouhodobé péče, když se stěhují do zahraničí, EHSV se domnívá, že nová pravidla zajišťují občanům lepší ochranu v přeshraničních situacích. EHSV však zdůrazňuje, že nová pravidla nestanoví nový nárok na dlouhodobou péči v každém členském státě, neboť ten závisí na existenci takových služeb v hostitelské zemi.

1.4.

EHSV konstatuje, že jak návrh na přezkum nařízení EU o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, tak směrnice o vysílání pracovníků jsou relevantní pro mobilitu pracovních sil. Jelikož se však oba dva nástroje zabývají odlišnými otázkami, obývá se EHSV, že skutečnost, že se v nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení odkazuje na definice navrhované přezkoumané směrnice o vysílání pracovníků, ve skutečnosti v praxi povede k menší právní jasnosti.

1.5.

EHSV poukazuje na to, že navrhovaný požadavek, aby pracovník pracoval v hostitelském členském státě alespoň 3 měsíce, než mu vznikne nárok na dávky v nezaměstnanosti, oddálí „sčítání dob“, které zakládají nárok na dávky. To sice může učinit pravidla pro cílové země spravedlivější, nicméně to může také negativně ovlivnit motivaci k mobilitě.

1.6.

EHSV si klade otázku, jak může návrh na prodloužení doby pro „vývoz“ dávek v nezaměstnanosti ze současných 3 měsíců na 6 měsíců účinně zajistit pracovní příležitosti pro uchazeče o zaměstnání, neboť ty budou záviset na situaci na trhu práce, která se v jednotlivých zemích liší.

1.7.

EHSV je přesvědčen, že větší sblížení, co se týče dávek, sčítání a aktivace, by pomohlo zlepšit a usnadnit koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Větší účinnosti při podporování mobilních uchazečů o zaměstnání v nalezení vhodné práce by měly projevit také veřejné služby zaměstnanosti.

1.8.

EHSV vyzývá členské státy, aby vynaložily větší odhodlání, pokud jde o usnadnění toho, aby mobilní občané, kteří nejsou ekonomicky aktivní, mohli odpovídajícím způsobem a v souladu se zásadou rovného zacházení přispívat do systému zdravotního pojištění v hostitelském členském státě. Členské státy by rovněž měly vzít v potaz výhody přijímání mobilních občanů obecně, i těch, kteří nejsou aktivní, avšak přesto určitým způsobem přispívají k hospodářství (a kulturní rozmanitosti) hostitelské země.

1.9.

EHSV je v neposlední řadě toho názoru, že v navrhovaných nových pravidlech by nic nemělo omezovat základní práva uznávaná Listinou základních práv Evropské unie.

2.1.

Vzhledem k tomu, že se přeshraniční trh práce neustále vyvíjí a mění se vnitrostátní systémy sociálního zabezpečení, je samozřejmě nutné aktualizovat nebo upravit stávající pravidla. Tato skutečnost je kromě potřeby jednodušších a snazších metod vymáhání důvodem změn, které Evropská komise navrhla ve svém sdělení ze dne 13. prosince 2016.

2.2.

Cílem tohoto návrhu je zajistit jednoznačnost a spravedlivá a vymahatelná pravidla pro usnadnění mobility pracovních sil. Volný pohyb pracovníků je i nadále jedním z klíčových pilířů vnitřního trhu. Také vnitrostátní orgány jsou však naléhavě vyzývány, aby bojovaly proti zneužívání nebo neoprávněnému pobírání dávek.

2.3.

K hlavním navrhovaným změnám patří:

3.1.

Systémy sociálního zabezpečení obvykle zahrnují oblasti, jako jsou dávky v nemoci, mateřství/otcovství, rodinné dávky, dávky ve stáří, v nezaměstnanosti a další obdobné dávky, a spadají do výlučné pravomoci vnitrostátních orgánů. To znamená, že každý stát je odpovědný za koncipování svého vlastního systému sociálního zabezpečení. Z tohoto důvodu se dávky sociálního zabezpečení pobírané občany v EU významně liší, jak pokud jde o skutečně obdržené dávky, tak pokud jde o způsob organizace systémů.

3.2.

Za závažný problém považuje EHSV značný rozdíl ve fungování systémů sociálního zabezpečení v různých zemích EU: nejlepší systémy pomáhají snížit riziko chudoby o 60 %, zatímco nejméně účinné systémy přispívají ke snížení tohoto rizika o méně než 15 %, přičemž průměrná hodnota v EU je 35 % (1). Tento rozdíl je zčásti důvodem, proč mají občané EU v různých státech EU různé sociální podmínky. Je proto o to důležitější, aby se členské státy EU dohodly na zásadách účinných a spolehlivých systémů sociálního zabezpečení, jak požadoval EHSV ve svých stanoviscích Zásady efektivních a spolehlivých systémů sociálních dávek  (2) a Evropský pilíř sociálních práv  (3). Společné evropské hodnoty a hospodářský rozvoj vyžadují, aby byl v každém členském státě zaručen minimální příjem, základní zdravotní péče, poskytování vhodných sociálních služeb a sociální účast. To může přispět k posílení solidarity v členských státech a rovněž ke snížení makroekonomické nerovnováhy.

3.3.

Volný pohyb pracovníků je jednou ze čtyř základních svobod pohybu v Evropské unii. EHSV se domnívá, že by se ve svých různých rozměrech měl více podporovat a respektovat, protože volný pohyb pracovníků v praxi neexistuje bez respektování sociálních práv mobilních občanů a pracovníků na základě zásady rovného zacházení, jak se uvádí výše. Koordinace systémů sociálního zabezpečení je jedním z těchto rozměrů. Historie jejího uplatňování je obecně úspěchem a přispělo v průběhu uplynulých desetiletí k tomu, že se miliony pracovníků požívajících jejích výhod staly nejlepšími „velvyslanci“ volného pohybu pracovníků.

3.4.

V zájmu usnadnění volného pohybu pracovníků a občanů je nezbytné zlepšit koordinaci systémů sociálního zabezpečení, aby pracovníci a občané měli větší jasnost a záruky ohledně toho, na jaké dávky mají nárok. Za tímto účelem zavedla Evropská unie pravidla pro koordinaci vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení. Tato pravidla stanoví, v kterém členském státě je občan nebo pracovník pojištěn. Tato pravidla mají rovněž předcházet dvojímu vyplácení dávek v přeshraničních situacích a zároveň poskytují záruky pro osoby, které pracují v jiné zemi nebo hledají zaměstnání v EU.

3.5.

Je třeba zdůraznit, že stávající pravidla se týkají koordinace, nikoli harmonizace systému sociálního zabezpečení. Tato pravidla jsou obsažena v nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009. Pravidla EU jsou založena na čtyřech zásadách:

3.6.

Ustanovení nařízení (ES) č. 883/2004 a (ES) č. 987/2009 se vztahují na každého, kdo se vydá do jiného členského státu, aby se zde trvale usadil nebo zde dočasně pracoval či studoval. Tato ustanovení se mimo jiné vztahují i na osoby, které překračují hranice za účelem výkonu pracovní činnosti. Kromě toho mohou osoby hledající práci v jiném členském státě od svého členského státu pobírat dávky v nezaměstnanosti po stanovenou dobu v rámci období, kdy hledají zaměstnání.

4.1.

V roce 2015 mělo bydliště v jiném členském státě EU přibližně 11,3 milionu občanů EU-28 v produktivním věku (20–64 let), z nichž 8,5 milionu bylo zaměstnáno nebo hledalo zaměstnání (čísla ohledně obou aspektů se v jednotlivých členských státech liší). To představuje 3,7 % celkové populace EU v produktivním věku. V EU bylo 1,3 milionu přeshraničních pracovníků (kteří pracují v jiném členském státě EU, než je stát, v němž žijí). Počet vyslaných pracovníků činil přibližně 1,92 milionu. To představovalo 0,7 % celkové zaměstnanosti v EU s průměrnou dobou vyslání čtyři měsíce.

4.2.

Koordinace sociálního zabezpečení usnadňuje volný pohyb pracovníků tím, že poskytuje dávky pracovníkům a nepřímo rovněž zaměstnavatelům i hospodářství jako celku, čímž přispívá k růstu a konkurenceschopnosti. Naprostá většina občanů, kteří jsou v EU mobilní, chce zlepšit své životní a pracovní perspektivy.

4.3.

Z pohledu pracovníka poskytuje právo pracovat v jiném členském státě nejen pracovní příležitosti, ale usnadňuje rovněž rozvoj nových dovedností, zvyšuje přizpůsobivost a obohacuje samotného pracovníka prostřednictvím nových pracovních zkušeností. Pohyb pracovníků rovněž přispívá k řešení problému nedostatku pracovních sil a chybějících dovedností. Obvykle také přispívá k financování veřejných služeb v hostitelském členském státě a může pomoci částečně snížit daňovou zátěž způsobenou stárnutím populace a kompenzovat snížení příspěvků vyplývající z přibývajícího počtu starších občanů.

4.4.

Z makroekonomického hlediska pomáhá mobilita pracovních sil řešit rozdíly v nezaměstnanosti mezi členskými státy EU a přispívá k účinnějšímu přidělování lidských zdrojů. Z výzkumu také vyplývá, že mobilita v rámci EU významně přispěla k zabránění vzniku další nestability v době doznívající finanční krize a hospodářské recese.

4.5.

Probíhá-li mobilita pracovních sil za spravedlivých podmínek, může být přínosná pro pracovníky, podniky i společnost jako celek. Může být velkou příležitostí pro osobní, hospodářský a sociální rozvoj občanů a pracovníků, a je proto třeba ji usnadnit. Pravidla, která dobře fungují a jsou spravedlivá vůči těm, kteří jsou mobilní, ale rovněž vůči těm, kteří mobilní nejsou, představují důležité faktory politického přijetí mobility. Obecným cílem by mělo být dosažení spravedlivé rovnováhy mezi cílovými a domovskými zeměmi.

4.6.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti se EHSV domnívá, že veškeré navrhované změny by měly být zaměřeny na usnadnění pohybu uchazečů o zaměstnání a pracovníků, nikoli na jeho omezení. EHSV je rovněž toho názoru, že pravidla pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení by měla usnadnit přístup k zaměstnání osobám s různými soubory dovedností. Rovné zacházení mezi pracovníky z EU a pracovníky z domovského členského státu, co se týče aktivních opatření na trhu práce, je stěžejní pro překlenutí sociálních rozdílů.

5.1.

Pokud jde o systém koordinace pro příhraniční pracovníky, EHSV bere na vědomí návrh přesunout odpovědnost za vyplácení dávek v nezaměstnanosti na členský stát, v němž byla naposledy vykonávána pracovní činnost, domnívá se však, že požadavek na výkon pracovní činnosti v tomto členském státě po minimální dobu 12 měsíců může omezit pozitivní účinky vyplývající z této změny. EHSV nicméně uznává, že návrh je rovněž výzvou pro členské státy, na něž je přenášena povinnost za vyplácení dávek.

5.2.

Pokud jde o podmínky použitelné na občany, kteří mají nárok na „vývoz“ dávek dlouhodobé péče, když se stěhují do zahraničí, EHSV se domnívá, že nová pravidla zajišťují občanům lepší ochranu v přeshraničních situacích. Nová pravidla mají obzvláště velký význam s ohledem na stárnutí populace a podporu větší nezávislosti a mobility pro zdravotně postižené osoby, neboť vzrůstá počet občanů, kteří se stěhují z jednoho členského státu do druhého a potřebují dávky dlouhodobé péče. EHSV však zdůrazňuje, že nová pravidla nestanoví nový nárok na dlouhodobou péči v každém členském státě, neboť ten závisí na existenci takových služeb v hostitelské zemi.

5.3.

EHSV je toho názoru, že nová pravidla zjednoduší postup pro zpětné získávání neoprávněně vyplacených dávek sociálního zabezpečení. Členské státy budou moci využívat jednotný doklad pro vymáhání neoprávněně vyplacených dávek sociálního zabezpečení a jasnější postupy, pokud jde o vzájemnou přeshraniční pomoc.

5.4.

EHSV konstatuje, že jak návrh na přezkum nařízení EU o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, tak směrnice o vysílání pracovníků jsou relevantní pro mobilitu pracovních sil. Tyto dva nástroje se nicméně zabývají odlišnými otázkami. Zatímco směrnice o vysílání pracovníků se zabývá podmínkami zaměstnání vyslaných pracovníků (a jejich odměňování), cílem nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení je určit, který systém sociálního zabezpečení se použije. Novým návrhem se nemění působnost pravidel EU o koordinaci sociálního zabezpečení ani směrnice o vysílání pracovníků. EHSV se proto obává, že skutečnost, že se v nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení odkazuje na definice navrhované přezkoumané směrnice o vysílání pracovníků, což má usnadnit jejich provádění, ve skutečnosti v praxi povede k menší právní jasnosti. Odkaz v nařízení (které je závazné a přímo použitelné ve všech členských státech) na směrnici (závaznou pro členské státy, pouze pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo) vyvolává právní pochyby.

5.5.

EHSV poukazuje na to, že je třeba zajistit jednotné podmínky pro použití konkrétních pravidel pro koordinaci sociálního zabezpečení vyslaných pracovníků. To zahrnuje určení situací, kdy bude vydáván formulář A1, prvků, které musí být ověřeny před jeho vydáním, a jeho stažení, pokud je napaden. Vzhledem k tomu, že tyto aspekty mohou být klíčové pro praktické provádění článků 12 a 13 nařízení (ES) č. 883/2004, je EHSV znepokojen svěřením tak nejasně definovaných pravomocí Evropské komisi. EHSV by uvítal zpětnou vazbu, pokud jde o provádění této přenesené pravomoci, a následné hodnocení dopadu nových postupů, neboť vysílání pracovníků je skutečně citlivou otázkou. EHSV rovněž vyjadřuje obavy, pokud jde o kumulativní účinek nových pravidel o vysílání pracovníků, výše uvedené technické změny nařízení o sociálním zabezpečení a vzrůstající počet vnitrostátních iniciativ zaměřených na kontrolu pracovníků z jiných zemí EU. Rostoucí složitost vyplývající z kombinace těchto různých nařízení bude pravděpodobně bránit přeshraniční mobilitě a měla by být bedlivě sledována na evropské úrovni. Kromě toho je rovněž nutné dodržovat pravidla sociálního zabezpečení týkající se vyslaných pracovníků.

5.6.

Podle nových pravidel musí mobilní pracovník EU pracovat v hostitelském členském státě nejméně 3 měsíce, aby mu zde vznikl nárok na dávky v nezaměstnanosti. EHSV má za to, že tento návrh stanoví omezení přístupu k dávkám v nezaměstnanosti pro mobilní pracovníky v hostitelské zemi ve srovnání se stávajícími podmínkami (podle nichž ke vzniku takového nároku stačí vykonávat pracovní činnost pouze jeden den). Zaujetím tohoto postoje návrh ve skutečnosti oddaluje „sčítání dob“ (bez ohledu na poslední místo bydliště určité osoby), které zakládají nárok na dávky. Na jedné straně může toto opatření negativně ovlivnit motivaci k mobilitě, na straně druhé však může učinit pravidla pro cílové země spravedlivější.

5.7.

Podle navrhovaných nových pravidel bude minimální doba, po kterou uchazeči o zaměstnání mohou vyvézt dávky v nezaměstnanosti vzniklé v jednom členském státě do jiného členského státu, prodloužena ze současných 3 na alespoň 6 měsíců, zatímco stávající nařízení ponechává rozhodnutí – 3 nebo 6 měsíců – na členském státě vyvážejícím dávku. EHSV vnímá tuto změnu jako uznání obtíží souvisejících s rychlým nalezením zaměstnání v jiném členském státě ze strany Komise. EHSV si nicméně klade otázku, jak může návrh na prodloužení doby pro „vývoz“ dávek v nezaměstnanosti účinně zajistit pracovní příležitosti pro uchazeče o zaměstnání, neboť ty budou záviset na situaci na trhu práce, která se v jednotlivých zemích liší. EHSV rovněž vyjadřuje pochyby ohledně užitečnosti tohoto návrhu v době, kdy nezaměstnanost, a zejména nezaměstnanost mládeže, zůstává v řadě členských států EU vysoká.

5.8.

EHSV se domnívá, že navrhovaná nová pravidla neodstraňují stávající nedostatky koordinovaného systému sociálního zabezpečení, který byl původně navržen pro členské státy s relativně podobnými úrovněmi parity kupní síly a systémy sociálního zabezpečení. Je proto třeba zavést účinnější opatření pro sblížení, pokud jde o dobu trvání nároku na dávky v nezaměstnanosti, částku pobíraných dávek a sčítání dob pro aktivaci dávek v nezaměstnanosti. Toto sblížení by pomohlo zlepšit a usnadnit koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Otázkou, jak tohoto sblížení dosáhnout, je třeba se zabývat odděleně od tohoto stanoviska. Navrhovaná nová pravidla o „vývozu“ dávek v nezaměstnanosti v zásadě alespoň zajišťují posílenou spolupráci mezi veřejnými službami zaměstnanosti na všech úrovních. Revize upřesní povinnost služby zaměstnanosti v hostitelském členském státě podporovat uchazeče o zaměstnání při činnostech souvisejících s hledáním zaměstnání a monitorovat a podávat zprávy o jejich činnostech členskému státu odpovědnému za vyplácení dávek v nezaměstnanosti. EHSV se nicméně domnívá, že veřejné služby zaměstnanosti by měly vyvinout větší úsilí o podporu mobilních uchazečů o zaměstnání, aby nalezli jistá zaměstnání, zejména s ohledem na omezenou dobu, která je pro nalezení zaměstnání k dispozici, a tím přispět k dosažení většího sblížení, jak se uvádí v předchozím odstavci.

5.9.

EHSV bere na vědomí skutečnost, že v případě mobilních občanů EU, kteří se stěhují z jednoho členského státu do druhého (hostitelského členského státu) a nevykonávají pracovní činnost ani aktivně nehledají práci, mohou navrhovaná nová pravidla umožnit přístup ke zvláštním dávkám sociálního zabezpečení za předpokladu, že bude v jednotlivých případech doloženo, že pracovník má právo legálního pobytu na základě práva EU, což je podmíněno tím, že má dostatečné prostředky na obživu a je účastníkem všeobecného zdravotního pojištění. Jinými slovy, členské státy musí splnit podmínky stanovené ve směrnici o volném pohybu (směrnice 2004/38/ES). Členské státy by rovněž měly vzít v potaz výhody přijímání mobilních občanů obecně, i těch, kteří jsou neaktivní a nepřispívají do systémů sociálního zabezpečení, avšak v konečném důsledku vždy určitým způsobem přispívají k hospodářství (a kulturní rozmanitosti) hostitelské země.

5.10.

V bodě odůvodnění 5b návrhu Komise je uvedeno, že by členské státy měly zajistit, aby ekonomicky neaktivním mobilním občanům EU nebylo bráněno v tom, aby byli účastníky zdravotního pojištění v hostitelském členském státě. To rovněž znamená, že by těmto občanům mělo být umožněno, aby odpovídajícím způsobem přispívali do systému zdravotního pojištění v hostitelském členském státě. EHSV vyzývá k většímu odhodlání členských států, pokud jde o usnadnění této možnosti.

5.11.

EHSV je toho názoru, že v navrhovaných nových pravidlech by nic nemělo omezovat základní práva uznávaná Listinou základních práv Evropské unie, především právo na lidskou důstojnost (článek 1), právo na sociální zabezpečení a sociální pomoc (článek 34) a právo na zdravotní péči (článek 35).

5.12.

Závěrem EHSV sice uznává, že nelze ignorovat potřebu zajištění rovnováhy mezi přijímajícími a vysílajícími členskými státy, pokud jde o hledání zaměstnání, konstatuje ale, že navrhovaná nová pravidla nemusí nutně usnadnit pohyb uchazečů o zaměstnání. Nejzranitelnější a nejslabší skupiny evropských společností zůstanou stejně zranitelné, jako jsou dnes, a rovněž tak budou přetrvávat socioekonomické rozdíly mezi členskými státy EU a v jednotlivých členských státech.