EVROPSKÁ KOMISE

Ve Štrasburku dne 5.7.2016

JOIN(2016) 31 final

SPOLEČNÉ SDĚLENÍ EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

Prvky pro celounijní strategický rámec na podporu reformy bezpečnostního sektoru.

{SWD(2016) 221 final}

1.    Odůvodnění a rozsah

Reforma bezpečnostního sektoru představuje proces transformace bezpečnostního systému země 1 tak, že postupně zajistí jednotlivcům i státu účinnější a věrohodnější bezpečnost způsobem, který je ve shodě s respektováním lidských práv, demokracie, právního státu a zásad řádné správy věcí veřejných. Reforma bezpečnostního sektoru představuje dlouhodobý a politický proces, který zasahuje samotné jádro mocenských vztahů v zemi. Má-li být dosaženo nejširší možné shody, je třeba, aby byl tento proces řízen na vnitrostátní úrovni, a bude vyžadovat politický závazek a vedení, spolupráci orgánů a institucí a široké zapojení zúčastněných subjektů.

Konflikty, nedostatečná bezpečnost a nestabilita jsou rozšířeny mj. i v zemích, které přímo sousedí s EU 2 . Mají za následek lidské utrpení, nucené vysídlování a neblahé dopady na rozvoj 3 , jak uznává rozvojová politika EU 4 v práci o bezpečnosti a rozvoji obecně a v rezoluci OSN pod názvem Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030, včetně dílčích úkolů týkajících se bezpečnosti v rámci cíle 16 5 .

Nejistota a nestabilita často vznikají nebo se stupňují v situacích, kdy neexistují účinné a odpovědné bezpečnostní systémy. Poskytování pomoci partnerským zemím při reformě bezpečnostních systémů podporuje cíle EU v oblasti míru a stability, inkluzivního a udržitelného rozvoje, budování státu a demokracie, právního státu, lidských práv a zásad mezinárodního práva 6 . Evropský program pro bezpečnost 7 z roku 2015, který zdůrazňuje silnou vazbu mezi vnitřní a vnější bezpečností EU, uznává, že konflikty a nedostatečná bezpečnost v partnerských zemích, v některých případech doprovázené násilným extremismem, mají dopad i na vnitřní bezpečnost EU, na bezpečnost občanů EU, obchod EU a zájmy týkající se zahraničních investic.

Dosavadní angažovaností EU týkající se reformy bezpečnostního sektoru se zabývá společný pracovní dokument 8 , který je přiložen k tomuto společnému sdělení a shrnuje výsledky různých hodnocení, zpráv o „nabytých zkušenostech“, studií a konzultací se zúčastněnými osobami za posledních 15 let. Toto posouzení dochází k závěru, že existuje prostor pro zlepšení v oblasti soudržnosti, komplementárnosti a koordinace kapacit a nástrojů EU. Zdůrazňuje též, že důkladná reforma bezpečnostního sektoru je složitá a vyžaduje dlouhodobé nasazení, aniž by tím byly dotčeny krátkodobější iniciativy, které mohou být při řešení okamžitých bezpečnostních hrozeb nezbytné.

Diplomatické a finanční, vojenské a civilní, krátkodobé i dlouhodobé zásahy EU je třeba pevněji zakotvit do jediného rámce podpory reformy bezpečnostního sektoru, který bude platit pro celou EU a který bude brát v úvahu propojení mezi politikou, bezpečností, spravedlností, humanitární odezvou 9 , rozvojem, konfliktem a nestabilitou. Zejména v nestabilních a rozvojových zemích a v zemích, které jsou v procesu transformace, vyžaduje reforma bezpečnostního sektoru politickou, finanční a technickou podporu od mezinárodních partnerů. EU se vzhledem ke svému globálnímu dosahu, široce koncipovaným vnějším politikám, nástrojům a dobře zavedené přítomnosti a zkušenostem nachází ve výhodné pozici, aby mohla partnerské země v tomto ohledu podporovat v koordinaci s dalšími mezinárodními subjekty, včetně OSN.

Toto společné sdělení 10 poskytuje prvky pro takový rámec, jak je stanoveno v závěrech Rady z května 2015, a to i v podobě pokynů pro práci EU v oblasti budování kapacit na podporu bezpečnosti a rozvoje 11 a přímo reaguje na závěry Rady z května 2015 12 . Odráží „komplexní přístup“ k vnějším konfliktům a krizím 13 při propojování společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) a všech ostatních příslušných nástrojů společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP), nástrojů vnější činnosti a subjektů působících v oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti, a tak spojuje a aktualizuje dvě dříve oddělené koncepce politiky EU zaměřené na podporu reformy bezpečnostního sektoru 14 . Přispěje k účinnosti globální strategie týkající se zahraniční a bezpečnostní politiky 15 a Evropského programu pro bezpečnost 16 . Bere také v úvahu příslušná rozhodnutí Výboru pro rozvojovou pomoc OECD 17 a, kde to lze použít, pokyny Výboru pro rozvojovou pomoc OECD v oblasti míru a bezpečnosti.

Tento rámec:

se vztahuje na všechny subjekty a nástroje EU: politické/diplomatické, nástroje vnější činnosti, reakce na krize 18 a na civilní i vojenské subjekty SBOP na všech úrovních. Členské státy EU se vyzývají, aby do tohoto rámce začlenily své dvoustranné programy reformy bezpečnostního sektoru, mj. prostřednictvím společného plánování v souladu se závěry Rady ohledně „posílení společného plánování“ 19 ;

bude sloužit jako průvodce při identifikaci, plánování či provádění/realizaci všech nástrojů/programů/projektů vnější činnosti EU spojené s reformou bezpečnostního sektoru, včetně nástrojů SBOP se specifickým či částečným mandátem zahrnujícím činnosti týkající se reformy bezpečnostního sektoru. Ačkoli se zaměřuje na podporu EU bezpečnostním sektorům v jiných zemích, společné sdělení uznává vzájemnou závislost bezpečnosti a spravedlnosti. Zásady, které stanovuje, je možné uplatňovat i na aktéry v oblasti práva, mají-li jejich úlohy a funkce jasné důsledky pro bezpečnostní sektor;

platí ve všech souvislostech, nejen v situacích konfliktu a po konfliktu 20 , ale je dostatečně široký, aby jej bylo možné přizpůsobit potřebám každé konkrétní situace.

2.    Čeho chceme dosáhnout

Zastřešujícím cílem tohoto celoevropského strategického rámce je přispět k větší stabilitě států a k větší bezpečnosti jednotlivců. Za tím účelem chce rámec posílit účinnost EU při prosazování a podpoře:

A.úsilí partnerských zemí v zájmu zajištění bezpečnosti pro jednotlivce i stát; a

B.legitimity, řádné správy věcí veřejných, integrity a udržitelnosti sektoru bezpečnosti partnerských zemí.

A.    Zajištění bezpečnosti pro jednotlivce a stát

Vnitrostátní bezpečnostní sektor, má-li být účinný, musí:

vycházet z jasného a vhodného právního rámce;

být veden vhodnými politikami a strategiemi v oblasti bezpečnosti a spravedlnosti; a 

sestávat z dobře koordinovaných spolupracujících institucí, z nich každá by měla být řádně strukturována a organizována, měla by mít jasně definovanou úlohu, vhodné postupy, kvalifikovaný personál a zdroje.

Musí brát v úvahu existující neformální nebo nevládní zajišťovatele bezpečnosti a podporovat právní stát.

Lidská bezpečnost

Prvním cílem vnitrostátního bezpečnostního systému musí být zajištění bezpečnosti osob v souladu s jejich vnímáním a zkušenostmi. Sem spadá i dodržování jejich základních svobod 21 a řádné posouzení bezpečnostních potřeb různých skupin, včetně těch nejzranitelnějších, prováděné za jejich spoluúčasti. Systém by měl řešit konkrétní potřeby, pokud jde o bezpečnost žen, nezletilých, starších osob či menšin.

Reformní úsilí musí zohledňovat rovnost žen a mužů 22 , zajišťovat účinný a rovný přístup k soudním a bezpečnostním službám pro ženy i muže. Za tímto účelem je třeba, aby tvorba a přezkum vnitrostátních bezpečnostních politik vycházely z analýzy zohledňující hledisko rovnosti žen a mužů. Kromě toho by měla být podpora pro oběti násilí doprovázena preventivními opatřeními (např. právními předpisy, zvyšováním povědomí o rovnosti žen a mužů v policejních a vojenských strukturách, řešením problému beztrestnosti pachatelů).

Prevence a řešení nadnárodních hrozeb pro bezpečnost

Vnitrostátní bezpečnostní systémy musí být účinné i při řešení nadnárodních bezpečnostních hrozeb, například terorismu a všech forem organizovaného zločinu. Součástí reakce musí být navázání nebo posílení mezinárodní spolupráce.

B.    Legitimita 23 , řádná správa věcí veřejných, integrita a udržitelnost

Lidská práva, právní stát a demokratické zásady 24

Subjekty působící v oblasti bezpečnosti musí respektovat a dodržovat lidská práva, bez diskriminace, a to jak ve vztahu k obyvatelstvu obecně, tak ke svým vlastním členům. Bezpečnostní sektor musí podléhat účinné demokratické kontrole a dohledu 25 . Měl by fungovat v rámci jasného a jednoznačného právního rámce schváleného vnitrostátním zákonodárcem, včetně účinné civilní kontroly. Jeho rozpočet by měl být nedílnou součástí národního rozpočtu; zákonodárce by měl o rozpočtu jednat, schvalovat jej a vykonávat nad ním účinný dohled. Běžnou praxí při tvorbě a monitorování politik a činností v oblasti bezpečnosti a spravedlnosti by měly být konzultace s občanskou společností a její zapojování.

Zásady řádné správy věcí veřejných 26

Měla by být uplatňována transparentnost a otevřenost a měly by se zavést právní záruky, jež by bránily tomu, aby při rozhodování docházelo k svévoli. Postupy přijímání a kariérního postupu, stejně jako jmenování do vyšších pozic v bezpečnostní struktuře by měly vycházet z jasně definovaných a veřejně dostupných kritérií. Je nutné respektovat oficiální hierarchie vedení. Klasifikace dokumentů bezpečnostního sektoru, jejich šíření a přístup k nim (včetně postupů při zadávání veřejných zakázek) musí podléhat oficiálně schváleným a předvídatelným postupům. Informace by měly být v zájmu posílení transparentnosti a porozumění veřejné. Omezení otevřenosti a transparentnosti je možné ospravedlnit na základě jasně definované veřejné politiky (např. ochrana údajů), ale taková omezení by se vždy měla minimalizovat.

Zapojení všech subjektů do procesu reformy implikuje, že vnitrostátní bezpečnostní politiky a strategie by měly být vyvíjeny prostřednictvím procesů konzultací podporujících začleňování. Zejména by se měla zajistit účast žen v souladu s příslušnými rezolucemi Rady bezpečnosti OSN 27 .

Sám bezpečnostní sektor by měl podporovat začleňování. Bezpečnostní síly by neměly vylučovat ani diskriminovat jakoukoli konkrétní skupinu. Aby se zabránilo vytváření napětí, mělo by být přidělování zdrojů veřejné, zdůvodněné a mělo by odrážet právně vymezené úlohy/povinnosti. Ženy by měly mít v rámci bezpečnostních sil rovné příležitosti a pravomoci.

V jednotlivých institucích v rámci bezpečnostního sektoru by měly být zavedeny účinné interní systémy odpovědnosti, například interní inspekční služby a audity, a ty by měly podléhat též vnějším kontrolám finančních a provozních aspektů ze strany vnitrostátního kontrolního úřadu a dalších orgánů dohledu či obdobných orgánů. K odpovědnosti též přispívají mechanismy jako prověřování, kodexy chování, nezávislé orgány zabývající se stížnostmi a kontrola ze strany občanské společnosti. Aby se zabránilo beztrestnosti, je důležité prosazovat zásadu rovnosti před zákonem, vyhýbání se svévoli a procesní a zákonnou transparentnost, když je subjekt z oblasti bezpečnosti postaven před soud. Funkce jakéhokoli samostatného vojenského soudního systému by měla být jasná a popsaná; civilní osoby by měly být v každém případě souzeny civilními soudy.

Integrita a boj proti korupci

Pro účinnost bezpečnostního sektoru je zásadně důležitá důvěra mezi obyvateli a subjekty působícími v bezpečnostním sektoru. Tuto důvěru podkopávají jakékoli případy úplatkářství, vydírání, zneužití prostředků, „bratříčkování“ a nepotismus. Finanční zdroje přidělené bezpečnostnímu sektoru je třeba spravovat na základě stejných zásad řádné správy věcí veřejných, jako je tomu v jiných veřejných sektorech. Jako u jiných postupů zadávání veřejných zakázek by mělo i zadávání veřejných zakázek na vojenské a policejní vybavení a služby podléhat vhodným postupům, omezením a kontrole. Vnitrostátní protikorupční strategie by měly stejně platit pro subjekty z bezpečnostního sektoru.

Udržitelnost

Mají-li být bezpečnostní právní předpisy, instituce a postupy použitelné a účinné, měly by se rozvíjet na základě postupů, které jsou pod kontrolou státu, v souladu s „celospolečenským“ přístupem 28 . Zásadně důležitý je závazek klíčových politických subjektů a subjektů z oblasti bezpečnosti a spravedlnosti a podpora občanské společnosti. 

Počet zaměstnanců, investice a finanční zdroje by v zásadě měly vycházet z řádného plánování a měly by být fiskálně udržitelné, aby nebylo ohroženo poskytování jiných zásadně důležitých veřejných služeb.

3.    Jak toho chceme dosáhnout 

Angažovanost EU v bezpečnostním sektoru vychází ze souboru klíčových prvků a zásad, včetně zásad účinnosti pomoci 29 , které platí pro oblast bezpečnosti stejně jako pro jiné oblasti spolupráce.

Porozumění bezpečnostnímu sektoru v širším kontextu

Pro angažovanost EU v bezpečnostním sektoru partnerské země či regionu je nutné porozumět formálním a neformálním pravidlům, která určují, jak subjekty z oblasti bezpečnosti a spravedlnosti fungují, a tato pravidla zohlednit. Podobně je třeba pochopit interakce a mocenské vztahy mezi aktéry působícími v oblasti bezpečnosti, spravedlnosti a mimo oblast bezpečnosti, jakož i dynamiku stávajícího konfliktu 30 . Klíčem je politické, socioekonomické, kulturní a historické povědomí.

EU by měla zakládat svůj politický dialog a činnost na předchozí analýze bezpečnostního sektoru dané země a na tom, jak je situován v těchto širších souvislostech. Delegace EU dostaly pokyn analyzovat a předávat informace o bezpečnostním sektoru pomocí stávajících mechanismů podávání zpráv. Je-li přítomna mise SBOP, budou takové analýzy a předávání zpráv společné, v souladu s „komplexním přístupem“. Zastupitelské úřady členských států, zejména ty, kde působí atašé pro bezpečnost či obranu, budou vyzvány, aby přispívaly informacemi a odbornými vědomostmi.

Kde je plánována rozsáhlá podpora reformě bezpečnostního sektoru, provede EU strukturované posouzení souvislostí (např. politickoekonomickou analýzu) zahrnující všechny zúčastněné subjekty (např. aktéry ze sektoru bezpečnosti a spravedlnosti, včetně očekávaných zdrojů odporu, hybné síly změn a skupiny tradičně vyloučených z institucí v sektoru bezpečnosti a spravedlnosti, například žen, mladých lidí a menšin). Toto posouzení by se mělo zaměřovat na bezpečnostní potřeby, jak je vnímají a zažívají klíčové demografické skupiny, a na to, jak je bezpečnostní sektor řeší.

Posouzení by mělo zahrnovat analýzu stávajících vnitrostátních politik/strategií a rozpočtu, místních praktik v oblasti bezpečnosti a spravedlnosti, zdrojů nejistoty a nestability, potenciálních rizikových faktorů, dodržování demokratické správy věcí veřejných a zásad bezpečnosti osob, toho, jak účinně je chráněna bezpečnost jednotlivců, stávající mezinárodní spolupráce a koordinace a příležitostí k podpoře. Mělo by identifikovat konkrétní bezpečnostní problémy, které by mohla pomoc EU upřednostnit, a proces změny, k němuž může pomoc přispět. EU by měla prosazovat sdílenou analýzu zapojením relevantních místních a mezinárodních subjektů a zdrojů odborných vědomostí. Kde je to možné, měly by být zapojeny vnitrostátní orgány a v ideálním případě by měly provádění takových posouzení vést. Je možné mobilizovat odborné vědomosti v rámci vzájemného hodnocení.

Tato posouzení budou nejen základem pro koncepci reformy bezpečnostního sektoru, ale poslouží také k určení základních hodnot, proti nimž se bude dopad angažovanosti EU poměřovat. Tyto hodnoty budou pravidelně aktualizovány, aby bylo možné sledovat změny a zachovat jejich užitek pro provádění podpory.

Umožnění rozsáhlé vnitrostátní odpovědnosti

„Vnitrostátní odpovědnost“ překračuje rámec přijetí zásahů mezinárodních subjektů vládou. Reformní úsilí může být účinné a udržitelné, pouze když bude zakořeněno v institucích země (včetně rozpočtových závazků), za které odpovídají vnitrostátní subjekty působící v oblasti bezpečnosti a spravedlnosti a které společnost jako celek považuje za legitimní. To znamená, že vnitrostátní subjekty by měly proces řídit a nést odpovědnost za výsledky zásahů, vnější partneři by měli poskytovat poradenství a podporu. Znamená to také, že všechny (státní i nestátní) zúčastněné subjekty, včetně okrajových skupin, by měly být zapojeny do úsilí o postupné dosahování konsenzu ohledně zásahu v bezpečnostním sektoru na základě vnitrostátních otevřených a přijatých strategií, kde to lze použít. Je to výzva, protože subjekty budou mít protichůdné zájmy a některé budou reformě bránit.

V krizové situaci nebo bezprostředně po skončení konfliktu, když mohou být státní instituce oslabené nebo vůbec neexistují, by rané fáze podpory EU měly připravovat cestu pro vnitrostátní odpovědnost na základě participačního procesu zahrnujícího občanskou společnost.

Vnímání širších souvislostí

Správa bezpečnostního sektoru odráží všeobecnou situaci správy věcí veřejných v dotčené zemi a měla by se rozvíjet v kontextu širších iniciativ zaměřených na správu věcí veřejných. EU by měla vybízet partnerskou státní správu a občanskou společnost k začlenění otázek bezpečnostního sektoru do celonárodních rozvojových strategií a k jejich maximálnímu možnému propojení s probíhajícím či plánovaným úsilím v oblasti správy věcí veřejných v jiných sektorech. Stejně tak je třeba, aby politické dialogy o správě veřejných financí a transparentnosti či dohledu nad rozpočtem zahrnovaly i bezpečnostní sektor.

Podpora reformy bezpečnostního sektoru by měla předjímat, jaký dopad bude mít v rámci celého bezpečnostního sektoru i v dalších oblastech. Hierarchie trestního soudnictví a správa hranic představují zřejmé příklady silného propojení mezi různými subjekty působícími v oblasti bezpečnosti a spravedlnosti, které vyžadují holistický přístup. To neznamená, že podpora ze strany EU musí zahrnovat celý bezpečnostní sektor partnerské země; nejúčinnější může být, když se zacílí na vybrané vstupní body, které jsou přístupnější, kde je snáze možné dosáhnout pozitivního vývoje či kde lze maximalizovat pákový efekt.

V zájmu řešení zjištěných bezpečnostních problémů může EU zvážit, zda zaujme k přístup k řešení tak, že vypracuje programy sestávající z různých soubor zásahů. Je možné, že ne všechny tyto zásahy budou přímo zahrnovat subjekty působící v sektoru bezpečnosti a spravedlnosti, ale budou se snažit zapojit celou řadu zúčastněných subjektů z různých sektorů. Například programy bezpečnosti měst mohou zahrnovat podporu pro místní bezpečnostní služby, plánování měst a odbornou přípravu pro mladé lidi.

Kde je to proveditelné, měly by se podporovat účinné a nákladově efektivní operace podpory rozpočtu na základě vnitrostátní politiky či strategie a jasných a dosažitelných ukazatelů souvisejících s bezpečností, s cílem posílit vnitrostátní odpovědnost a správu věcí veřejných, a to plně v souladu s příslušnými pravidly rozpočtové podpory 31 .

Systematický politický a strategický dialog

Zásahy související s reformou bezpečnostního sektoru by měly být systematicky provázeny širokým sektorálním dialogem a podporovány politickou angažovaností na vysoké úrovni. Musí existovat korelace mezi politickým a strategickým dialogem či dialogy ohledně otázek lidských práv, právního státu, demokracie a řádné správy věcí veřejných a shody s mezinárodními závazky, mj. v oblasti mezinárodního humanitárního práva. Pokrok v tomto ohledu je třeba sledovat a vyhodnocovat po celou dobu provádění zásahů. Politický a strategický dialog může též sloužit k prosazování vnitrostátní odpovědnosti.

Koordinace podpory EU

V souladu s „komplexním přístupem“ k externím konfliktům a krizím by veškerá diplomatická činnost i podpora rozvoje a SBOP ze strany EU měly být soudržné, koordinované, komplementární, řádně načasované a v souladu s právním, politickým a institucionálním rámcem. Cílem je prosazovat účinnost podpory EU pro reformu bezpečnostního sektoru. V případech, kdy se plánuje významný zásah EU v oblasti bezpečnostního sektoru, by EU měla s členskými státy zmapovat činnosti v rámci reformy bezpečnostního sektoru, nejlépe společně s dalšími mezinárodními subjekty. Tak bude možné sdílet informace s cílem dosáhnout společného porozumění souvislostem a shromáždit naučené poznatky a doporučení, z nichž je třeba vycházet v politickém a strategickém dialogu, při úpravách probíhajících programů, formulování plánovaných zásahů a v procesech programování.

Toto mapování by též mohlo tvořit základ, na kterém subjekty EU společně definují společné cíle a vyvíjejí „koordinační matici“ (koordinovanou v terénu delegací EU), která by jim umožňovala identifikovat vhodná propojení a pořadí politického dialogu, činností/nástrojů spolupráce a možných misí/operací SBOP. Koordinační matice by představovala otevřený dokument, který by případně vycházel ze stávajících přístupů politického rámce pro krize či rámců a strategií programování pro danou zemi, a to i v kontextu společného programování.

Nástroje EU podléhají různým postupům plánování a rozhodování a předpisovým omezením plynoucím z jejich příslušných právních základů. Koordinační matice EU na úrovni jednotlivých zemí nebudou tato pravidla pozměňovat, ale spíše budou odrážet společné porozumění mezi všemi subjekty EU, pokud jde o priority, cíle a jejich možné úlohy.

Prostřednictvím koordinačních matic se budou určovat rizika, zmírňující opatření a v možné míře i strategii odchodu, která musí odpovídat dlouhodobějšímu vnitrostátnímu plánu partnerské země a jejím finančním možnostem. Budou tvořit základ pro systém sledování a hodnocení, umožňující měření pokroku a dopadu podpory ze strany EU. Pokud je vypracována jednotná strategie podpory, budou takové prvky předmětem debaty a schvalování na této úrovni.

Koordinace s jinými mezinárodními subjekty

EU by měla, v souladu s článkem 210 SFEU, v koordinaci s členskými státy dosahovat součinnosti s ostatními mezinárodními subjekty a snažit se vytvářet s nimi shodu. Za tím účelem je třeba úzce spolupracovat s OSN, regionálními a dalšími mezinárodními organizacemi (zejména s těmi, které mají mandát pro oblast bezpečnosti), partnery v rámci dvojstranných partnerství aktivními v otázkách souvisejících s bezpečností a ve vhodných případech se specializovanými mezinárodními nevládními organizacemi. Bezpečnostní sektor by měl být přirozenou součástí koordinace mezi mezinárodními subjekty/dárci přímo v dané zemi. Kde je to možné a vhodné, by měly mezinárodní subjekty zvážit možnost začlenění svých činností do jednotné strategie podpory rozvoje bezpečnostního sektoru, která by byla pod vnitrostátní kontrolou.

Flexibilita a vyváženost mezi dlouhodobými systémovými změnami a okamžitými bezpečnostními potřebami

Transformace jakéhokoli bezpečnostního sektoru zahrnuje časově náročný proces, který musí zohledňovat specifické institucionální kultury a citlivost na změny. Vyžaduje dlouhodobou vizi a angažovanost. V každém konkrétním kontextu potřebuje EU najít optimální rovnováhu a soudržnost mezi dlouhodobým úsilím a potřebou řešit naléhavější a často bezprostřední bezpečnostní potřeby jednotlivců.

Operační prostředí se může rychle měnit, především v nestabilních státech nebo po skončení konfliktu, a proto mohou být některá opatření ukončena, případně může dojít k porušování lidských práv nebo zásad správy věcí veřejných. Je nutné, aby bylo možné programy podpory reformy bezpečnostního sektoru přizpůsobovat.

Měření pokroku: sledování a hodnocení

Všeobecné zásady sledování a hodnocení uplatňované u projektů a programů platí i pro zásahy v celém bezpečnostním sektoru. Je důležité zejména:

-hned na začátku vymezit základní hodnoty;

-stanovit jasně definované, proveditelné a časově určené cíle a ukazatele dopadu spojené s jasnými kritérii měření dosažených výsledků a cílů; a

-přiřadit internímu sledování dostatečné lidské a finanční zdroje.

Činnosti v oblasti sledování a hodnocení by měly zahrnovat shromažďování kvalitativních i kvantitativních údajů a analýzu integrující společná i individuální vnímání změny v souladu s přístupy vycházejícími z bezpečnosti osob a soustředěnými na lidi.

Důkladné sledování a pravidelné hodnocení probíhajících zásahů umožní EU (i aktivním partnerům mimo EU) provádět inventuru dosaženého pokroku, vyvozovat získané poznatky a revidovat činnosti.

Řízení rizik

Podpora reformy bezpečnostního sektoru zahrnuje rizika, která je třeba předvídat a pro jejichž zmírnění je nezbytné navrhnout opatření. Tato rizika zahrnují:

i.    nedostatečný vnitrostátní politický závazek ke změně

Politický závazek k reformě může být nedostatečný nebo povrchní; postupně může opadat. EU musí být vybavena nástroji pro měření skutečné úrovně závazků na straně partnerské země a v souladu s tím musí plánovat svoje zapojení. V některých souvislostech může začít s malými zásahy, které mají za cíl podpořit důvěru a vnitrostátní politický závazek a později zásahy rozšiřovat. Vstupním bodem může být zapojení v oblasti občanské společnosti.

ii.    negativní nezamýšlené důsledky

Žádný zásah není neutrální a podpora bezpečnostnímu sektoru vyžaduje uplatňování přístupu „neškodit“ 33 , který zohledňuje základní zdroje konfliktu. Analýza souvislostí pomůže subjektům EU vyhnout se nezamýšleným negativním dopadům na dynamiku konfliktu, k nimž by mohlo dojít například:

nezáměrným kopírováním nebo zesilováním stávajících napětí, např. posílením vzorců dominance a vyloučení;

zaváděním reforem a zdrojů, které napomáhají zájmovým skupinám nebo se zapletou do systémů korupce a protekce, a následně vyvolávají nové rozhořčení či nestabilitu.

iii.    riziko poškození dobrého jména

Subjekty působící v sektoru bezpečnosti podporované EU mohou ve vztahu k obyvatelstvu jednat zaujatě, diskriminačně nebo protiprávně; taková skutečnost by měla nepřímý negativní dopad na dobré jméno EU. Také se může majetek dostat do nesprávných rukou. Posuzování rizika poškození dobrého jména prováděné ve spolupráci s dalšími mezinárodními subjekty a příprava realistických opatření pro zmírnění tohoto rizika bude nedílnou součástí návrhů podpory reformy bezpečnostního sektoru. Kde to lze použít a na základě pečlivé analýzy každého jednotlivého případu, je možné uplatnit odchylky od pravidel viditelnosti týkajících se programů/nástrojů vnější činnosti EU.

iv.    riziko neuskutečnění zásahu

Každý stát je povinen chránit své civilisty. V některých případech může nečinnost v této oblasti vést k závažnému porušování lidských práv či demokratických zásad, k utrpení lidí, ztrátám na životech a zločinům. Je-li to považováno za účelné v zájmu předcházení takových extrémních situací a pomoci s jejich řešením, pokud již mohly vzniknout, a na základě rezoluce RB OSN či dvoustranné dohody s partnerským státem se může EU rozhodnout zapojit se do činností podpory reformy v oblasti bezpečnosti i v případě neexistence významných podmínek, jako je například skutečný závazek ke změně.

Optimální využití odborných vědomostí EU o reformě bezpečnostního sektoru

EU by měla mobilizovat pracovníky s příslušnými odbornými vědomostmi a zkušenostmi, kteří dobře rozumí technickým a politickým problémům spojeným s reformou bezpečnostního sektoru. Musí využívat odborné vědomosti členských států a v konkrétních oblastech, kde nabízejí jasnou přidanou hodnotu, i příslušných agentur EU (např. Europol, CEPOL, FRONTEX), s výhradou jejich příslušných mandátů, priorit a zdrojů.

Tento rámec politiky týkající se reformy bezpečnostního sektoru a platný pro celou EU předpokládá intenzivní spolupráci mezi subjekty EU a členskými státy při posilování součinnosti a doplňkovosti nástrojů a misí v rámci přístupu „celé EU“. Zajišťuje také koordinaci činností mezinárodních a regionálních organizací a příslušných nevládních organizací.

V ústředích

Komise a vysoká představitelka založí stálou neformální meziresortní pracovní skupinu pro reformu bezpečnostního sektoru se zástupci příslušných tematických ESVČ a útvarů Komise, která bude poskytovat poradenství a podporu delegacím EU, ESVČ a útvarům Komise a misím SBOP. Bude přispívat k zajištění soudržnosti a doplňkovosti činnosti EU ve vztahu k reformě bezpečnostního sektoru a k podpoře plánování a navrhování projektů rozvojové spolupráce na reformě bezpečnostního sektoru a dokumentů plánování SBOP. Její úloha by se měla též odrazit v příští verzi postupů krizového řízení. Bude vyvíjet metodické nástroje, normy, postupy a praktiky pro činnosti EU v rámci reformy bezpečnostního sektoru a bude poskytovat vzdělávání, mj. podporou Evropské bezpečnostní a obranné školy (EBOŠ). Pracovní skupina bude dohlížet na sledování, hodnocení, rámec vzdělávání a mechanismy řízení rizik.

V terénu

Odpovědnost za koordinaci podpory v oblasti bezpečnosti v terénu spočívá na vedoucím delegace EU v partnerské zemi nebo předmětném regionu. Je-li v zemi přítomna mise SBOP, vyzývá se Rada k zajištění, aby její mandát umožňoval pomáhat delegaci EU v otázkách souvisejících s reformou bezpečnostního sektoru. V tomto ohledu bude vedoucí mise k dispozici k poradenství vedoucímu delegace.

Delegace EU a diplomatické mise členských států budou sdílet informace a analýzy, budou se zapojovat do společných analýz a přispívat k formulování koordinačních matic týkajících se reformy bezpečnostního sektoru.

V případech, kde má EU zvláště významné a diverzifikované zapojení v sektoru bezpečnosti a nejsou zavedeny příslušné koordinační struktury, bude se snažit vytvořit koordinační pracovní skupiny pro podporu v oblasti bezpečnosti na úrovni země (s politickými a operačními sekcemi delegací EU, misí SBOP, členských států a, kde je to možné, příslušných partnerů, jakými jsou například OSN, Světová Banka a země mimo EU angažující se v oblasti bezpečnosti).

4.    Oblasti angažovanosti

EU může podporovat všechny složky bezpečnostního sektoru, včetně složky vojenské, v mezích daných právními předpisy EU, prostřednictvím následujících činností (seznam není vyčerpávající):

Institucionální podpora

Podpora institucím v oblasti bezpečnosti a spravedlnosti zahrnuje pomoc partnerským zemím při rozvíjení vnitrostátních politik a strategií v oblasti obrany, bezpečnosti a spravedlnosti, vnitrostátních koordinačních mechanismů, správních, komunikačních a operačních postupů, interních mechanismů odpovědnosti, plánování a řízení lidských zdrojů, informací a údajů, rozpočtových systémů a systémů finančního řízení, plně v souladu se zásadami lidských práv a mezinárodním humanitárním právem.

Institucionální podpora může zahrnovat pomoc při plánování reforem, které by měly být připraveny na míru a měly by reagovat na souvislosti a měly by se snažit pomoci partnerským státům posoudit vlastní potřeby a formulovat a naplňovat vizi prostřednictvím stanovení realistických krátkodobých, střednědobých i dlouhodobých výstupů. Měla by jim pomoci vhodným způsobem přidělovat lidské, technické a finanční zdroje. EU bude při této činnosti zapojovat i nestátní subjekty a subjekty občanské společnosti.

EU by měla zajistit, aby její úsilí o posilování institucí vytvářelo přímé krátkodobé přínosy pro obyvatelstvo z hlediska lepšího zajišťování bezpečnostních služeb.

Vzdělávání

Podpora ze strany EU zahrnuje budování kapacit vnitrostátních a regionálních vzdělávacích institucí. Tato podpora může zahrnovat technickou pomoc a instruktáže, posuzování potřeb v oblasti vzdělávání, vývoj nových studijních osnov a „školení školitelů“. Pomoc EU při vzdělávání musí specifikovat znalosti, dovednosti či přístupy, které má v úmyslu předat, aby bylo možné prosazovat změnu chování personálu, jednotek a institucí v bezpečnostním sektoru. Musí se též snažit zajistit, aby mělo vzdělávání hodnotu, pokud jde o kariérní perspektivy, a aby pracovníci prováděli úkoly, pro něž byli vyškoleni.

Podpora může být propojena s dialogem ohledně vnitrostátních systémů řízení lidských zdrojů a jejich podporou, včetně identifikace profilů potřebných ze strany institucí ze sektoru bezpečnosti a spravedlnosti, spravedlivého a transparentního přijímání pracovníků, jejich kariérního postupu apod.

Pokud existuje potřeba rychle obnovit základní služby spravedlnosti a bezpečnosti, může EU poskytovat odbornou přípravu přímo, zejména prostřednictvím misí SBOP. V maximální možné míře tak bude činit ve spolupráci s vnitrostátními vzdělávacími institucemi s cílem jejich posílení a nakonec i přenesení odpovědnosti za vzdělávání na ně.

Vybavení

EU může poskytovat subjektům z bezpečnostního sektoru nesmrtící vybavení 36 . Může tak činit v rámci širší bezpečnostní podpory dané země. EU musí získat vhodné záruky, že toto vybavení nebude využíváno k porušování lidských práv, základních svobod či právního státu. V zájmu vyhnutí se riziku, že bude toto vybavení neprovozuschopné, opuštěné, nezaevidované či bude zneužito, je třeba vyhodnotit existenci a fungování logistické podpory a registru či řetězců sledování a tam, kde to bude třeba, je třeba poskytnout podporu ke zlepšení jejich účinnosti. Vývoj základních osvědčených postupů v oblasti správy vybavení bude tvořit nedílnou součást jakéhokoli balíčku vybavení v zájmu zajištění jeho údržby, opakovaných dodávek a likvidace.

Podpora mechanismů dohledu

EU by měla podporovat vytvoření či posílení účinné civilní kontroly a dohledu, mj. pomocí:

prosazování a podpory formulování a vynucování příslušných právních předpisů a postupů; a 

zvyšování kapacit nezávislých institucí a mechanismů zabývajících se stížnostmi a vykonávajících civilní dohled.

Příjemci mohou být vnitrostátní legislativní orgány a nezávislé či kvazi-nezávislé orgány, jako jsou ombudsmani, instituce či komise zabývající se lidskými právy a protikorupční komise, nezávislé komise zabývající se stížnostmi na policii a soudní orgány vykonávající úlohu dohledu nad orgány vynucování práva apod.

EU by měla prosazovat aktivní účast občanské společnosti v těchto mechanismech dohledu a případně podporovat iniciativy občanské společnosti sledující chování bezpečnostních sil. Bude také prosazovat svobodu sdělovacích prostředků a posilovat jejich schopnost odpovědně informovat o bezpečnostním sektoru.

Bezpečnost komunit

V případech, kde se násilí a konflikty pojí s problémy politickými, sociálními a ekonomickými, které jsou výlučně místního rázu, nebo pokud nejsou vnitrostátní bezpečnostní síly schopny zajistit životně důležité bezpečnostní služby, může EU financovat podpůrné iniciativy, které poskytují obyvatelstvu přínosy v oblasti bezpečnosti a spravedlnosti na základě přístupu bezpečnosti komunit s využitím (oficiálních či tradičních) místních orgánů, kde je to možné, obyvatel předmětných komunit a čtvrtí a místních bezpečnostních sil. Cílem je zlepšení bezpečnosti místních komunit, řešení konfliktu a odstraňování základních místních příčin násilí a v konečném důsledku zajistit, aby byly vnitrostátní orgány schopny řešit konflikty a problémy s bezpečností na místní úrovni.

Vztahy mezi reformou bezpečnostního sektoru a dalšími oblastmi angažovanosti

Odzbrojování, demobilizace a znovuzačlenění bývalých bojovníků

Odzbrojováním, demobilizací a znovuzačleněním bývalých bojovníků se rozumí soubor zásahů v procesu demilitarizace oficiálních i neoficiálních ozbrojených skupin odzbrojením a rozpuštěním nestátních skupin nebo redukcí ozbrojených sil a jejich znovuzačleněním do civilního života 37 . Procesy odzbrojování, demobilizace a znovuzačlenění by měly reagovat na okamžité bezpečnostní potřeby a měly by pomáhat položit základy dlouhodobější stability v zemi či regionu. Měly by proto být napojeny na celkový mírový proces, optimálně v rámci širší reformy bezpečnostního sektoru. V souvislosti s konflikty a po ukončení konfliktů by měla podpora EU reformy bezpečnostního sektoru a odzbrojování, demobilizace a znovuzačlenění vyvažovat potřebu obnovy základních bezpečnostních služeb jako naléhavé stabilizační opatření s potřebou vyhnout se překážkám bránícím dlouhodobé stabilitě například legitimizací neinkluzivních bezpečnostních sil.

Přechodné soudnictví

Přechodné soudnictví zahrnuje „celou škálu postupů a mechanismů souvisejících s úsilím dané společnosti vyrovnat se s dědictvím rozsáhlého porušování práv v minulosti s cílem zajistit odpovědnost, učinit zadost spravedlnosti a dosáhnout usmíření“ 38 . Opatření v rámci přechodného soudnictví by měla v konečném důsledku pomoci znovu ustavit a posílit právní stát.

V zemích po skončení konfliktů a v přechodových zemích může reforma v oblasti soudnictví jako součást institucionální reformy přispět k prevenci opětovného vzplanutí konfliktu; tím může pomoci zajistit odpovědnost a respektování lidských práv a předcházení jejich porušování v budoucnosti. Závěry Rady o podpoře přechodného soudnictví 39 podtrhují důležitost reformy bezpečnostního sektoru.

Ruční palné a lehké zbraně

Dostupnost ručních palných a lehkých zbraní je často klíčovým faktorem vzniku a šíření nejistoty. „Reziduální konflikty“ vznikající nezákonným šířením ručních palných a lehkých zbraní často stírají hranici mezi ozbrojeným konfliktem a kriminalitou 40 . Kontrola ručních palných a lehkých zbraní je pevně propojena s úsilím týkajícím se reformy bezpečnostního sektoru, mj. tím, že omezuje vnímanou či skutečnou potřebu či tendenci osob nebo komunit zajišťovat si vlastní obranu.

5.    Sledování a hodnocení provádění politiky

Provádění tohoto politického rámce bude pravidelně sledováno a hodnoceno. Meziresortní tým složený se zástupců ESVČ a Komise, v případě potřeby za podpory vnějších konzultantů, každoročně přezkoumá celkovou angažovanost EU v oblasti bezpečnosti v nejméně jedné prioritní zemi.

Kritéria hodnocení budou vycházet z cílů a zásad navržených v tomto společném sdělení, ze sdílených pokynů pro sledování a hodnocení a ze skutečného provádění rámce řízení příslušných rizik.

Bude hodnocena i relevance angažovanosti EU, a to na základě kritérií jako:

-kvality a komplexnosti analýzy bezpečnostního sektoru;

-reakce na naléhavé krize a objevující se příležitosti; a

-konzistence mezi podporou EU, širšími cíli EU v oblasti bezpečnosti a rozvoje a bezpečnostními cíli partnerských zemí.

Tato hodnocení budou zveřejňována. Budou sepsána doporučení a budou sledovány následné akce. Hodnocení budou též využita ke shromažďování osvědčených postupů a získaných poznatků, jež budou využity při školení pracovníků EU a odrazí se ve finančních nástrojích EU. Takový postup pomůže zlepšit vnitřní postupy a účelnost podpory.

Celková výkonnost tohoto strategického rámce bude vyhodnocena za pět let.

Evropská komise a vysoká představitelka vyzývají Evropský parlament a Radu, aby vyjádřily podporu přístupu stanovenému v tomto společném sdělení a aby jej schválily a aby se plně zapojily do přechodu k soudržnějšímu a účinnějšímu angažování EU při pomáhání reformě bezpečnostního sektoru v partnerských zemích.

(1)

     V souladu s pokyny Výboru pro rozvojovou pomoc OECD týkajícími se reformy bezpečnostního sektoru se má za to, že vnitrostátní bezpečnostní sektor zahrnuje donucovací instituce (tj. policii, četnictvo, celní správu, pohraniční stráže atd.), soudní systém (trestní soudy, státní zastupitelství, nápravná zařízení), ozbrojené síly, zpravodajské služby, instituce zajišťující politický, finanční a soudní dohled (příslušná ministerstva, parlamentní výbory, kontrolní úřady, soudní moc atd.) a nestátní bezpečnostní subjekty, včetně zvykových orgánů, tradičních soudů, partyzánských a osvobozeneckých armád, soukromých podniků poskytujících armádní a bezpečnostní služby. Viz příručka Výboru pro rozvojovou pomoc organizace OECD pro reformu systému bezpečnosti: podpora bezpečnosti a spravedlnosti (OECD Publishing, Paříž).

(2)

     JOIN(2015) 50, Přezkum evropské politiky sousedství.

(3)

     Celkem 43 % osob žijících v absolutní chudobě žije v nestabilních zemích postižených konflikty.

(4)

     KOM(2011) 637 a závěry Rady – Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu, 3166. zasedání Rady pro zahraniční věci, Brusel, 14. května 2012.     

(5)

     „Transforming our world: the 2030 Agenda for Sustainable Development“ (Přeměna našeho světa: Agenda pro udržitelný rozvoj 2030) (Rezoluce Valného shromáždění přijatá 25. září 2015; UNGA A/RES/70/1); cíl 16: ‚podporovat mírové a inkluzivní společnosti za účelem udržitelného rozvoje, poskytovat přístup ke spravedlnosti všem občanům a budovat účinné, odpovědné a inkluzivní instituce na všech úrovních‘.

(6)

     V souladu s ustanoveními Smluv o EU týkajícími se vnější činnosti obecně (články 21–22 Smlouvy o EU), SZBP/SBOP (články 23–46 Smlouvy o EU), politiky rozvojové spolupráce (články 208–211 Smlouvy o fungování EU) a dalších politik spolupráce (články 212–213 SFEU).

(7)

     Evropský program pro bezpečnost, sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů (COM(2015) 185).

(8)

SWD(2016) 221.

(9)

V souladu se sdělením JOIN(2013) 30 final je třeba humanitární pomoc poskytovat ve specifickém modu operandi, který respektuje zásady lidskosti, neutrality, nestrannosti a nezávislosti, výhradně na základě potřeb postižených obyvatel.

(10)

     Iniciativa č. 21 v příloze I pracovního programu Komise na rok 2016 (COM(2015) 610 final).    

(11)

     JOIN(2015) 17 final, Budování kapacity na podporu bezpečnosti a rozvoje – umožnit partnerům předcházet krizím a zvládat je.

(12)

     Závěry Rady o SBOP, Rada Evropské unie (dokument 8971/15, květen 2015).

(13)

     JOIN(2013) 30 final,Komplexní přístup EU k vnějším konfliktům a krizím.

(14)

     Pojetí podpory Evropského společenství reformě oblasti bezpečnosti, sdělení Komise Radě a Evropskému Parlamentu (SEC(2006) 658); a Koncepce EU týkající se podpory reformy bezpečnostního sektoru v rámci EBOP (dokument Rady 12566/4/05) vzniklé na základě Evropské bezpečnostní strategie: bezpečná Evropa v lepším světě přijaté Evropskou radou v prosinci 2003.

(15)

     Shared Vision, Common Action: A Stronger Europe – A Global Strategy for the European Union’s Foreign and Security Policy (Společná vize, společné kroky: silnější Evropa – globální strategie pro zahraniční a bezpečnostní politiku Evropské unie), vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, červen 2016.

(16)

     COM(2015) 185 final, Evropský program pro bezpečnost.

(17)

     Například shoda na „aktualizaci a modernizaci pravidel vykazování nákladů na mír a bezpečnost v rámci ORP“; viz závěrečné komuniké setkání na vysoké úrovni (Výbor pro rozvojovou pomoc OECD, 19. února 2016).

(18)

Pro účely tohoto sdělení reakce na krize nezahrnuje humanitární pomoc.

(19)

     Viz dokument Rady 8831/16.

(20)

     Principy uvedené v tomto společném sdělení platí sice i pro země procesu rozšíření, ale proces přistoupení zahrnuje různá opatření a různé postupy zajišťující, že země kritéria přistoupení plní.

(21)

     Jde o právo na důstojný život, právo na život bez strachu a právo jednat svým jménem.

(22)

     Viz závěry Rady ohledně akčního plánu EU pro rovnost žen a mužů pro období 2016–2020 (dokument 13201/15).    

(23)

     Pro účely tohoto dokumentu se bezpečnostní sektor považuje za legitimní, když: i.    respektuje mezinárodně přijímaná lidská práva, právní stát a demokratické principy; ii.    uplatňuje principy řádné správy věcí veřejných, kterými jsou transparentnost a otevřenost, účast a začleňování a odpovědnost; a iii.    bojuje proti korupci.

(24)

     Toto je v souladu s články 3 a 21c Smlouvy o EU, které vyžadují, aby Unie ve svých vztazích s okolním světem zastávala a podporovala své hodnoty a zájmy, včetně demokracie, právního státu, univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv a základních svobod. Lisabonská smlouva vyžaduje, aby politiky EU, včetně politik týkajících se vnějších vztahů, byly v souladu s Listinou základních práv EU.

(25)

     V konkrétním případě soudnictví je třeba zajistit oddělení pravomocí, aby byla zaručena nezávislost soudnictví a aby nemohly být soudy podrobovány nepatřičnému ovlivňování ze strany jiných složek veřejné správy či ze strany zájmů soukromých či zájmových skupin.

(26)

     Viz Evropská správa věcí veřejných – bílá kniha (COM(2001) 428); dva další principy řádné správy věcí veřejných (účinnost a soudržnost) jsou popsány v cíli A, respektive v kapitole 3.

(27)

     UNSC S/RES/1325 (2000); UNSC S/RES/2242 (2015) o ženách a míru a bezpečnosti.

(28)

     Jak se uvádí v pracovním programu HORIZON 2020 na období 2016–2017, ve společenské výzvě 7: zabezpečené společnosti – ochrana svobody a bezpečnosti Evropy a jejích občanů a ve společenské výzvě 6: Evropa v měnícím se světě: inovativní a přemýšlivé společnosti podporující začlenění. 

(29)

     Viz Pařížská deklarace o účinnosti pomoci (2005) Výboru pro rozvojovou pomoc OECD a akční program z Akry (2008); Pusanské partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci; čtvrté fórum na vysoké úrovni o účinnosti pomoci (Pusan, Korejská republika, 29. listopadu–1. prosince 2011).

(30)

Viz společný dokument ESVČ a útvarů Komise Pokyny ohledně použití analýzy konfliktu na podporu vnější činnosti EU.

(31)

     Pravidla rozpočtové podpory. Programování, koncipování a řízení – moderní přístup k rozpočtové podpoře, pracovní dokument, Generální ředitelství pro rozvoj a spolupráci – EuropeAid, Evropská komise, září 2012.

(32)

     Např. memoranda o porozumění, společná prohlášení, opatření apod.

(33)

      KOM(2010) 126, Humanitární potravinová pomoc.

(34)

     Pravidla rozpočtové podpory. Programování, koncipování a řízení – moderní přístup k rozpočtové podpoře, pracovní dokument, Generální ředitelství pro rozvoj a spolupráci – EuropeAid, Evropská komise, září 2012.

(35)

     JOIN(2015) 16.

(36)

     JOIN(2015) 17 final.

(37)

     Koncepce EU pro podporu odzbrojení, demobilizace a znovuzačlenění (DDR), schválena Komisí 14. prosince 2006 a Radou Evropské unie 11. prosince 2006.    

(38)

     Rada bezpečnosti OSN, dokument S/2004/616.

(39)

     Závěry Rady o podpoře EU pro přechodné soudnictví, 16. listopadu 2015 (13576/15).

(40)

     Strategie EU pro boj proti nedovolenému hromadění ručních palných a lehkých zbraní a střeliva pro ně a proti nedovolenému obchodování s nimi, závěry Rady (5319/06).