19.6.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 215/143

P8_TA(2016)0407

Sjednocení kontroly rybolovu v Evropě

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. října 2016 o sjednocení kontroly rybolovu v Evropě (2015/2093(INI))

(2018/C 215/23)

Evropský parlament,

—	s ohledem na čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, který předjímá potřebu zavázat se k úsilí o „udržitelný rozvoj Evropy“, včetně ustanovení o „vysokém stupni ochrany a zlepšování kvality životního prostředí“, a na Smlouvu o fungování Evropské unie, především její články 11, 43 a 191,

—	s ohledem na článek 349 Smlouvy o fungování Evropské unie,

—	s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

—	s ohledem na nařízení (ES) č. 1224/2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky (nařízení o kontrole),

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 o společné rybářské politice, zejména na články 15 a 36 tohoto nařízení,

—	s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 768/2005, kterým se zřizuje Agentura Společenství pro kontrolu rybolovu,

—	s ohledem na nařízení Komise (ES) č. 1010/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1005/2008, kterým se zavádí systém Společenství pro předcházení, potírání a odstranění nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu,

—	s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/812, pokud jde o povinnost vykládky, a zejména na jeho články 7 a 9,

—	s ohledem na prováděcí nařízení Komise (EU) č. 404/2011, kterým se stanoví podrobná prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky,

—	s ohledem na svůj postoj ze dne 5. února 2014 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU), kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky (1),

—	s ohledem na svůj postoj ze dne 6. července 2016 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění nařízení Rady (ES) č. 768/2005, kterým se zřizuje Agentura Společenství pro kontrolu rybolovu (2),

—	s ohledem na své usnesení ze dne 12. května 2016 o sledovatelnosti produktů rybolovu a akvakultury v restauracích a maloobchodě (3),

—	s ohledem na článek 52 jednacího řádu,

—	s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov (A8-0234/2016),

A.	vzhledem k tomu, že oblastí působnosti nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství je Evropská unie;

B.	vzhledem k tomu, že inspekční formuláře spadající pod rozdílné modely zpráv o inspekci v rámci prováděcího nařízení (EU) č. 404/2011 nejsou sladěny, přičemž se pro stejná témata používá různých označení, což přináší provozní problémy při předávání informací mezi příslušnými orgány;

C.	vzhledem k tomu, že poslední protokoly výměny údajů, jež jsou nezbytné pro používání elektronických deníků, byly dokončeny v červenci 2010, a vzhledem k tomu, že používat elektronické deníky je od ledna 2010 povinné;

D.	vzhledem k tomu, že vládne skutečná nespravedlnost, či rybáři ji jako takovou pociťují, pokud jde o pravidelnost, frekvenci, trvání, přísnost, důkladnost, efektivitu a metody provádění kontrol rybolovu v Evropě, a je tudíž zapotřebí rovný a nediskriminační přístup;

E.	vzhledem k tomu, že úsilí v rámci kontroly rybolovu by se mělo v každém případě opírat o plnou a aktivní účast odvětví rybolovu;

F.	vzhledem k tomu, že bodový systém penalizuje rybolovná plavidla, a nikoli majitele lodí, rybáře či jiné osoby napříč výrobním řetězcem;

G.	vzhledem k tomu, že odvětví rybolovu se významně podílí na udržitelné správě moří a oceánů;

vzhledem k tomu, že nehledě na případné regionální variace existují podstatné rozdíly při uplatňování evropských právních předpisů v členských státech, především v případě těch, jež se odvíjejí od nařízení o kontrole, a vzhledem k tomu, že každý členský stát má vlastní charakteristický právní systém i rozdílné administrativní a soudní struktury, což se nutně odráží v systémech správních a trestněprávních sankcí za neplnění pravidel pro společnou rybářskou politiku, a že tyto systémy v praxi zapříčiňují nesrovnalosti a nespravedlnost mezi jednotlivými členskými státy;

vzhledem k tomu, že jako riziko bylo vyhodnoceno to, že vnitrostátní inspekční orgány nemají vždy přístup k relevantním údajům, aby mohly efektivně kontrolovat zahraniční plavidla, a vzhledem k tomu, že různé přístupy ke kontrolám a sankcím představují pro členské státy problém, když se společně se státy vlajky zabývají zjištěnými porušeními předpisů;

J.	vzhledem k tomu, že jsou zapotřebí přísnější kontroly produktů, které se do EU dostávají z nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, a je třeba zaručit rovnocennou úroveň kontroly takového rybolovu ve všech členských státech;

K.	vzhledem k tomu, že uplatňování nařízení (ES) č. 1224/2009 a příslušných sankcí je zodpovědností členských států;

L.	vzhledem k tomu, že některé členské státy nemají k dispozici útvary specializovaných inspektorů v oblasti rybolovu;

M.	vzhledem k tomu, že Evropská agentura pro kontrolu rybolovu, která byla zřízena s cílem prosazovat nejvyšší společné kontrolní normy v rámci společné rybářské politiky, hraje účinnou úlohu při jednotném prosazování systému kontroly, i když má k dispozici jen omezené zdroje;

vzhledem k tomu, že Evropský námořní a rybářský fond (ENRF) může přispět ke zlepšení a modernizaci kontroly rybolovu, především prostřednictvím svých rozpočtových položek 11 06 62 02 (kontrola a uplatňování společné rybářské politiky (SRP) a integrované námořní politiky) a 11 06 64 (Evropská agentura pro kontrolu rybolovu);

vzhledem k tomu, že se uplatňuje zákaz výmětů a v praxi je pro provozovatele rybolovu nespravedlivě přísný, protože i když využívají nástroje, které jsou v rámci práva EU povolené, a nasazují všechny dostupné prostředky k zamezení vedlejším úlovkům, mohou být potrestáni pouze za to, že tyto úlovky přesahují maximální množství povolené evropskými a vnitrostátními právními předpisy;

P.	vzhledem k tomu, že techniky a vybavení používané pro rybolov se mění a vyvíjejí, a tudíž je třeba aktualizovat i sytémy a techniky užívané pro monitorování, aby byly účinné; připomíná, že pro tyto účely by mohl být využit Evropský námořní a rybářský fond (ENRF);

Q.	vzhledem k tomu, že pokud jde o kontrolu, je klíčová povinnost vykládky, na kterou se musí zákonodárce i příslušné orgány především zaměřit;

R.	vzhledem k tomu, že nízkonákladové technologie dálkové detekce, jako je systém automatické identifikace (AIS), umožňují nepovinnou kontrolu a usnadňují monitorování, čímž přispívají k bezpečnosti rybářů;

S.	vzhledem k tomu, že nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov a obchodování s následnými úlovky představují celosvětově rozšířenou trestnou činnost;

T.	vzhledem k tomu, že dražby ryb hrají zásadní úlohu v odvětví mořských produktů a ústřední roli při kontrolách vykládek ryb;

U.	vzhledem k tomu, že členské státy mají rozdílné právní systémy, a k tomu, že shromážděné důkazy musí být přípustné a použitelné v rámci těchto rozdílných systémů, které jsou specifické pro každý členský stát, jenž zahájí vyšetřování;

V.	vzhledem k tomu, že nejlepšími spojenci při uplatňování nařízení o kontrole jsou dobře vyškolení rybáři, jimž se dostává podpory a kteří chápou výhody uvedených kontrol a aktivně se na nich podílejí;

I – Překážky harmonizace

zdůrazňuje význam zajištění účinné kontroly rybolovných činností, aby se zaručilo udržitelné využívání živých mořských zdrojů a zachovaly se rovné podmínky pro loďstvo EU; vyzývá členské státy, aby zajistily efektivní provádění nařízení o kontrole;

zdůrazňuje, že ambiciózní boj EU proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu po celém světě by měl být doprovázen účinným uplatňováním nařízení o kontrole v našich vlastních vodách;

zdůrazňuje rozmanitost oblasti působnosti kontrol a rozdílnost míst kontroly, z čehož vyplývá diskriminační povaha kontroly rybolovu, přičemž některé členské státy provádějí kontroly „od lovných zařízení až po talíře“ a jiné kontrolují pouze určité články řetězce a vylučují například hledisko přepravy úlovků či odvětví pohostinství;

uznává významné zlepšení kontrolního režimu, které je výsledkem stávajícího nařízení o kontrole, v kombinaci s regulací nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, pokud jde o konsolidaci mnoha právních předpisů, které byly dříve odděleny, zavedení možnosti využívat nové technologie, předběžné kroky ke sladění režimů sankcí, vyjasnění úlohy Komise a členských států, zlepšení sledovatelnosti a další pokrok;

připomíná, že to, jak rybáři akceptují určitá nařízení, je ovlivněno tím, zda účinky jejich provádění považují za spravedlivé, zda prosazovaná nařízení vnímají jako smysluplná a zda je daný právní předpis slučitelný s tradičními rybolovnými postupy a praxí;

považuje za nezbytné vyjasnit, klasifikovat a zavést rybolovné normy pro rozdílné mořské oblasti;

bere na vědomí rozmanitost uspořádání kontrol, kdy je některé členské státy rozdělují mezi různé instituce a jiné je nechávají provádět jediným správním orgánem, a rozmanitost nástrojů, lidských i logistických zdrojů a finančních prostředků využívaných pro provádění těchto kontrol; rovněž konstatuje, že tyto okolnosti ztěžují zajištění transparentnosti, co se týče řízení a přístupu k informacím;

zdůrazňuje, že efektivita kontrol se rovněž liší v důsledku nesmírné různorodosti míst rybolovu v EU, počínaje úzkými zónami s omezeným přístupem, jejichž rybolovné zdroje sdílejí zejména sousedící členské státy, a velmi vzdálenými a odlehlými oblastmi konče; má za to, že specifická povaha nejvzdálenějších oblastí, jejichž rozsáhlé a převážně oceánské výlučné hospodářské zóny v kombinaci s typem lovených rybích populací (většinou hlubinné druhy a vysoce stěhovavé pelagické ryby) i nedostatek alternativních zdrojů jasně vyžadují přísnější kontrolní opatření v těchto oblastech, jež jsou ve vysoké míře na rybolovu závislé a velmi zranitelné vůči extrémním škodám, které způsobuje loďstvo porušující pravidla společné rybářské politiky;

naléhavě vyzývá členské státy, aby plně a náležitě uplatňovaly nařízení o kontrole, aby se došlo k jasnému pohledu na to, které části je třeba zlepšit při nadcházejícím přezkumu, a zajistit tak, aby toto nařízení bylo funkční a snadno uplatnitelné i v budoucnu;

10.

konstatuje, že existují rozdílné přístupy ke kontrolám podle toho, zda jsou prováděny na základě hodnocení rizik a jde-li o namátkové kontroly rybolovné činnosti či způsoby uvádění úlovků na trh;

11.

podotýká, že v důsledku stávající složitosti technických opatření a velkého počtu ustanovení, případně si navzájem protiřečících, včetně mnohonásobných vynětí a výjimek, i ustanovení, která se nacházejí rozeseta v široké řadě rozdílných právních textů, je obtížné předpisům jednak porozumět, ale také je kontrolovat a prosazovat;

12.

připomíná, že většina namátkových kontrol se provádí v okamžiku vykládky, zatímco inspekce na moři odhalují zjevně vyšší míru porušení než inspekce na pevnině, neboť jsou založeny na posouzení rizik;

13.

připomíná, že v důsledku toho, že povinnost vykládky v oblasti rybolovu představuje zásadní změnu, souhrnné nařízení ((EU) 2015/812) stanovuje dvouleté období adaptace před tím, než se budou porušení této povinnosti považovat za závažná porušení předpisů; žádá, aby toto období bylo v případě potřeby prodlouženo;

14.

podotýká, že členské státy a dokonce i regiony provádějí nařízení v národním či regionálním právu různým způsobem z důvodu velkého počtu nepovinných ustanovení v nařízení Rady (ES) č. 1224/2009; zdůrazňuje obtíže při prosazování některých ustanovení tohoto nařízení v praxi, buď v důsledku nízkého přizpůsobení pravidel skutečnosti, např. v případě definování charakteristik rybářského odvětví v praxi (loďstvo, rybářské vybavení, místa rybolovu, cílové druhy), které se podstatně liší podle jednotlivých mořských oblastí, členských států a oblastí rybolovu, nebo v důsledku rozporů, které mohou vést k různému subjektivnímu výkladu ze strany inspektorů;

15.

konstatuje, že úroveň porušení se v jednotlivých členských státech liší a že stejné porušení může být spojeno se správní nebo trestní sankcí; je toho názoru, že bodový systém pro oprávnění k rybolovu, v němž se za porušení pravidel strhávají body, je relevantní jako evropský nástroj nabízející rámec pro ukládání sankcí za závažná porušení pravidel, avšak bez potřebné jednotnosti ztěžuje již nevyrovnanou situaci, kdy přináší nerovnost mezi provozovateli v jednotlivých členských státech; žádá, aby se takovým rozdílům v souvislosti se sankcemi zamezilo;

16.

podotýká, že nedostatek důvěry a transparentnosti mezi členskými státy je jedním z klíčových důvodů nedostatečného sdílení údajů v souvislosti s právní úpravou; nabádá k tomu, aby tato situace byla vyřešena, a zajistily se tak rovné podmínky pro všechny rybáře;

17.

připomíná, že Evropská agentura pro kontrolu rybolovu dohlíží na uplatňování společných standardů v oblasti kontroly, inspekce a dozoru a usnadňuje operativní spolupráci mezi členskými státy prostřednictvím společných plánů zavádění; opakuje význam toho, aby byl posílen mandát Evropské agentury pro kontrolu rybolovu s cílem zřídit společné operace kontroly rybolovu, které umožní koordinovat činnost mnoha místních, regionálních a vnitrostátních orgánů i evropských agentur, jež vykonávají povinnosti ostrahy pobřeží na úrovni EU; vyzývá Evropskou agenturu pro kontrolu rybolovu, aby k výkonu tohoto úkolu vyčlenila více zdrojů;

18.

domnívá se, že uplatnění „hlavních osnov“ pro odbornou přípravu inspektorů v oblasti rybolovu ze strany Evropské agentury pro kontrolu rybolovu je výchozím bodem standardizace odborné přípravy inspektorů a kontrolních postupů, a vyzývá všechny členské státy, aby je využívaly; konstatuje, že členské státy nemají s výjimkou dobrovolných případů tentýž referenční systém vzdělávacích norem, což znamená, že obsah diplomů, nábor a úkoly jsou odlišné;

19.

konstatuje, že rybáři procházejí v jednotlivých členských státech odlišnou odbornou přípravou a dostávají odlišné informace a že nebyl vytvořen žádný nástroj pro zjednodušení a přístupnost, pokud jde o cíle a podstatu nařízení o kontrole; domnívá se, že tato situace je příčinou nedostatečného povědomí, což velmi znesnadňuje jednotné uplatňování příslušných právních předpisů, jak by bylo žádoucí; silně podporuje, aby k provádění těchto nástrojů došlo co nejdříve;

20.

podotýká, že i když jsou spotřebitelé díky rozsáhlé informační kampani Komise již po několik let lépe informováni o původu a charakteristice toho, co kupují, titíž spotřebitelé jen obtížně získávají náležité informace o rybích výrobcích, které jsou nabízeny v restauracích, jelikož v případě tohoto posledního článku obchodního řetězce neexistují povinné požadavky;

21.

zdůrazňuje, že za účelem zlepšení námořního dohledu je nezbytné využít nových technologií monitorování a přenosu informací v reálném čase i nových komunikačních technologií; žádá, aby nástroje využívané členskými státy byly po technické stránce kompatibilní a aby databáze týkající se kontroly byly částečně sdíleny, čímž se zamezí jejich neslučitelnosti a následné ztrátě účinnosti;

22.

podtrhuje, že neproběhlo hodnocení praktické nevymahatelnosti určitých pravidel vyplývajících z odlišné technické úrovně plavidel, logistiky na místě a organizace daného odvětví v různých přístavech;

23.

zdůrazňuje úlohu Evropského námořního a rybářského fondu (ENRF), zejména prostřednictvím jeho rozpočtu vyčleněného na kontrolu cílů společné rybářské politiky, který na období 2014–2020 dosahuje výše 580 milionů EUR;

24.

klade důraz na to, že je zapotřebí zajistit soulad jednotného trhu, i to, aby byly plněny kontrolní požadavky v členských státech rovnocenně, aby se dosahovalo stejné úrovně kvality interních i externích kontrol v rámci členských států a aby nedocházelo k odchylkám na základě hranice, přes kterou výrobky do EU vstupují;

II – Návrhy na zlepšení

25.

podporuje zjednodušení a zlepšení právních předpisů Unie a také snížení administrativní zátěže, aby bylo možné „zdokonalit tvorbu právních předpisů“, zejména provedením omezené a cílené revize nařízení Rady (ES) č. 1224/2009, která byla naplánována a očekává se nejpozději v roce 2017, přičemž budou zachována účinná pravidla pro předcházení, odhalování a udělování sankcí za porušování společné rybářské politiky a pozornost se zaměří přednostně na lepší uplatňování norem mezi jednotlivými členskými státy, zejména ve snaze docílit větší harmonizace, a to za předpokladu, že toto zjednodušení bude založeno na pevném stávajícím kontrolním rámci a neoslabí nejvyšší normy ochrany týkající se práce, životního prostředí, odborových svazů nebo společnosti;

26.

domnívá se, že pro regionalizaci plánovanou v nové společné rybářské politice je nezbytné zavést řádný harmonizovaný kontrolní systém; rozhodně odmítá, aby došlo k oslabení nařízení o kontrole, a domnívá se, že členské státy mohou již nyní využívat pružnosti, kterou nabízí stávající rámec;

27.

požaduje, aby evropské orgány a instituce spolupracovaly na tomto přezkumu s odvětvím rybolovu, zejména v oblasti tradičního drobného pobřežního rybolovu, jejž by jakékoli nové právní předpisy měly chránit a podporovat;

28.

zdůrazňuje, že při tvorbě nebo přezkumu právních nástrojů je třeba vést dialog s jednotlivými vnitrostátními a regionálními orgány i orgány nejvzdálenějších oblastí;

29.

konstatuje, že užší spolupráce mezi členskými státy by byla možnou cestou, jak dále harmonizovat kontroly; v této souvislosti zdůrazňuje význam skupiny odborníků pro plnění povinností v rámci systému Unie pro kontrolu rybolovu;

30.

připomíná Komisi, že před zavedením závazných pravidel je zapotřebí vytvořit právní a provozní prostředí, aby se zabránilo paradoxním situacím;

31.

domnívá se, že je třeba, aby Komise zajistila jednotné a důsledné provedení a prověřila stav provádění stávajících právních předpisů, například tím, že stanoví minimální procento zásilek, které má každý členský stát kontrolovat; dále se domnívá, že kontrolní postupy musí být transparentní, nestranné a standardizované a musí členským státům umožňovat stejné postavení, pokud jde o kontrolu jejich rybářů, a že pravidla týkající se kontroly by měla být jednodušší, srozumitelnější a provázanější;

32.

podporuje posílení kontrol, které mají zabránit dovozu ryb pocházejících z nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu, mimo jiné vytvořením národních zpravodajských týmů se specializovanými inspektory v oblasti rybolovu, kteří mají nejlepší předpoklady pro odhalení rizik, a stanovením minimálního procenta zásilek, které musí být kontrolovány;

33.

domnívá se, že je nutné zajistit shromažďování, správu a využívání kvalitních údajů o povinné vykládce, aby bylo možné kontrolovat a posuzovat účinnost provádění povinné vykládky a uvádět shromažďování údajů do souladu s požadavky, které vyplývají z revidované společné rybářské politiky;

34.

vyzývá členské státy a jejich orgány příslušné pro kontrolu rybolovu, aby sestavily týmy specializovaných inspektorů v oblasti rybolovu; podporuje a vyzývá k prohloubení spolupráce mezi členskými státy výměnou inspektorů, kontrolních metod a údajů, analýzou rizik a společným sdílením informací o kvótách pro plavidla plující pod vlajkou členského státu;

35.

připomíná, že za provádění nařízení o kontrole nesou odpovědnost členské státy; vyzývá členské státy, aby dostály svým povinnostem, aby v zájmu výměny osvědčených postupů a údajů úzce spolupracovaly a umožnily interoperabilitu systémů kontroly;

36.

domnívá se, že jednotné a předvídatelné uplatňování různých typů případných inspekcí, a sice prostřednictvím úplné definice, harmonizace a objasnění těchto inspekcí, by pomohlo zajistit nezbytné rovné podmínky pro odvětví rybolovu v celé EU;

37.

poukazuje na to, že v některých regionech jsou mořské oblasti spravovány společně se třetími zeměmi, a vyzývá k tomu, aby spolupráce mezi členskými státy a třetími zeměmi byla posílena;

38.

domnívá se, že je nezbytné, aby členské státy, Evropská agentura pro kontrolu rybolovu a Komise navázaly užší spolupráci a koordinovaly svoji činnost;

39.

žádá Evropskou agenturu pro kontrolu rybolovu a vzdělávací instituce v členských státech, aby uplatňovaly jednotné evropské osnovy pro odbornou přípravu inspektorů v oblasti rybolovu na základě společných studijních osnov a standardizovaných pravidel, přičemž by část finančních prostředků mohla být poskytnuta z Evropského námořního a rybářského fondu;

40.

žádá o přeložení hlavních učebních osnov Evropské agentury pro kontrolu rybolovu a o jejich rozsáhlé šíření, například pořádáním odborné přípravy pro vnitrostátní orgány za podpory Evropského námořního a rybářského fondu; navrhuje, aby tuto příručku inspektoři doplňovali o příklady osvědčených postupů;

41.

zdůrazňuje, že je důležité, aby se vzdělávací iniciativy v oblasti kontroly, které poskytují třetí strany, vyhodnocovaly a osvědčovaly;

42.

navrhuje zlepšit odbornou přípravu a zkvalitnit informace určené rybářům, jejichž rámec by mohla tvořit příslušná oborová sdružení a pobřežní akční skupiny, s cílem lépe pochopit smysl a obecný význam pravidel, čímž se zvýší kultura jejich dodržování a chápání; doporučuje, aby za tímto účelem byly vedeny účinné konzultace s poradními sbory; navrhuje, aby byla vytvořena online databáze pro dokumenty a informace relevantní pro rybolov (včetně sankčního bodového systému) v rozsahu, v němž platná ustanovení o ochraně údajů umožní, aby byly právní předpisy zpřístupněny a aby si je každý mohl přečíst a porozumět jim; žádá Komisi, aby provedla posouzení stávajících kurzů odborné přípravy budoucích rybářů v Evropě a o svých závěrech informovala prostřednictvím sdělení;

43.

navrhuje, aby byla rozvíjena myšlenka elektronického rejstříku Evropské agentury pro kontrolu rybolovu (jednotného kontaktního místa EFCA), jenž by za účelem vykonávání inspekcí a centralizace zpráv o inspekcích umožňoval stahování vzorů pro inspekce ve formátu určeném k tisku nebo v elektronické podobě; podotýká, že tento elektronický rejstřík Evropské agentury pro kontrolu rybolovu by se mohl používat také k přijímání a centralizování osvědčení o úlovcích vydávaných členskými státy a třetími zeměmi;

44.

navrhuje, aby došlo ke zlepšení veřejných komunikačních systémů, které využívají kontrolní agentury, a zdůrazňuje, že je třeba pravidelně šířit vykonanou práci a získané výsledky a poskytovat na trvalém základě informace o pravidlech pro rybolovné zdroje, jako jsou minimální velikosti a časová a prostorová omezení;

45.

zdůrazňuje, že je nezbytné posílit úlohu Evropské agentury pro kontrolu rybolovu, zejména její rozpočet, pravomoci a lidské zdroje; navrhuje přezkoumat podmínky zásahu stanovené v článcích 94 a 95 nařízení (ES) č. 1224/2009 a udělit jí zejména právo zasáhnout v případě rybolovných zdrojů, které jsou nadměrně loveny a u nichž nebylo dosaženo maximálního udržitelného výnosu;

46.

zdůrazňuje význam podpory a posílení kontrol, zejména v členských státech, které dosud vykazují nedostatečné uplatňování nařízení o kontrole, a to za účelem boje proti nezákonnému rybolovu, zajištění souladu s pravidly společné rybářské politiky a zkvalitnění získaných údajů;

47.

připomíná, že je důležité, aby bylo možné sdílet údaje v reálném čase, zejména při kontrolních činnostech prováděných agenturou ve spolupráci s členskými státy a činnostech koordinovaných agenturou prostřednictvím společných plánů zavádění;

48.

zdůrazňuje, že je důležité posílit přítomnost Evropské agentury pro kontrolu rybolovu v blízkosti členských států, včetně nejvzdálenějších regionů;

49.

navrhuje, aby se alespoň dva zástupci Evropského parlamentu stali členy správní rady agentury, jejímiž členy je již šest zástupců Komise a jeden zástupce z každého členského státu, aby toto zastoupení mělo rovnoměrné složení (stejný počet žen a mužů) a aby zástupce jmenoval Výbor Evropského parlamentu pro rybolov z řad svých členů;

50.

doporučuje rozšířit kontroly, například rozšířením monitorování, aby pokrývaly celý výrobní řetězec, a svěřit odpovědnost za kontrolu na moři pouze jednomu správnímu orgánu, aby se zabránilo jakémukoli překrývání kontrol, které způsobují mrhání lidskými, logistickými a finančními zdroji a zmatek i zbytečný tlak na subjekty působící v odvětví rybolovu; vyzývá kromě toho k formální spolupráci mezi orgány členských států, aby bylo možné účinně kontrolovat celý řetězec produkce ryb;

51.

žádá Komisi, aby přezkoumala, zda je vhodné propojit trestné body s oprávněními k rybolovu; zdůrazňuje, že v rámci tohoto systému se v případě prodeje plavidla s oprávněním převádějí také body, což může v některých případech snižovat hodnotu plavidla a zabránit tak jeho opětovnému prodeji, například mladým rybářům, kteří chtějí začít podnikat;

52.

doporučuje, aby byla přijata konkrétní opatření, jejichž cílem bude dosáhnout uvědomělejší a odpovědnější spotřeby v restauracích, aniž by byly zrušeny povinné požadavky na to, aby provozovatelé restaurací poskytovali minimální informace o výrobcích, což spotřebitelům umožní vykonávat nepřímou kontrolu;

53.

navrhuje, aby kontroly vnitrozemských vod probíhaly na úrovni místní a regionální samosprávy, kontroly námořních rybolovných oblastí do 12 námořních mil od pobřeží na úrovni států a kontroly všech ostatních vod na úrovni EU;

54.

domnívá se, že kontroly založené na posouzení rizik by měly vycházet ze seznamu transparentních, zvláštních a měřitelných minimálních kritérií vymezených na evropské úrovni;

55.

vyzývá k harmonizaci sankcí, které budou přiměřené a nediskriminační a budou mít odrazující účinek; před uplatňováním trestních sankcí upřednostňuje hospodářské sankce, včetně dočasného pozastavení činnosti, domnívá se však, že aby bylo možné předcházet porušování právních předpisů, je třeba upřednostňovat motivační pobídky pro rybáře, kteří dodržují pravidla společné rybářské politiky, jak stanoví článek 17 nařízení (EU) č. 1380/2013;

56.

připomíná, že zodpovědnost za sankce nesou členské státy a že Evropská unie není z právního hlediska oprávněna ukládat jejich harmonizaci podle nařízení (ES) č. 1224/2009; poukazuje nicméně na to, že tento bodový systém je důležitý, neboť poskytuje rámec pro sankce, a vyzývá členské státy, aby se za účelem odstranění stávajících rozdílů ujaly iniciativy ohledně rozsáhlé standardizace sankcí, zejména sankcí trestněprávních;

57.

domnívá se, že systém vedlejších úlovků ve skutečnosti vede k objektivní a absolutní odpovědnosti provozovatelů rybolovu, kteří nesou odpovědnost, i když jednali v naprostém souladu s právními předpisy a s maximální řádnou péčí, aby se vyvarovali náhodným úlovkům;

58.

zastává názor, že všeobecné zásady právních předpisů Evropské unie jsou neslučitelné se systémem, v němž jsou osoby objektivně odpovědné za něco, co neudělaly úmyslně, ani z nedbalosti;

59.

vybízí Komisi a členské státy, aby zvážily vypracování harmonizovaných minimálních sankcí, které se budou uplatňovat v případě závažných porušení nebo opakovaného protiprávního jednání;

60.

podporuje ukládání přísnějších sankcí za nezákonnou, nehlášenou a neregulovanou rybolovnou činnost;

61.

vyzývá k tomu, aby byl vytvořen mechanismus pro vyzdvihnutí dobrých příkladů s cílem zvýšit dodržování právních předpisů;

62.

domnívá se, že výklad některých ustanovení, která mají za následek uložení sankcí při překročení mezních hodnot pro vedlejší úlovky, aniž by byla zohledněna skutečnost, že se jedná o zákonné jednání, kdy nedošlo k nedbalosti ani úmyslnému porušení pravidel, je zjevně v rozporu se základními zásadami Evropské unie, které jsou zakotveny v článku 6 SEU jako primární právo;

63.

vyzývá Komisi, aby vypracovala pokyny, které budou snadno použitelné a srozumitelné, aby se předešlo nerovnému zacházení mezi členskými státy, především v případech, kdy rybáři dobrovolně nahlásí vedlejší úlovky, čímž prokáží, že jednali v dobré víře a že úlovky byly zcela náhodné;

64.

zastává názor, že spravedlivějších, vyváženějších a účinnějších kontrol lze dosáhnout podporou subjektů při investicích do moderních technologií a vybavení, které budou kompatibilní mezi jednotlivými členskými státy, a bude je možno snadno aktualizovat;

65.

vybízí k zavedení mechanismů financování, které by zvýšily využívání nízkonákladových technologií umožňujících dobrovolnou kontrolu a zlepšily monitorování a bezpečnost rybářů, především v oblasti drobného rybolovu;

66.

zdůrazňuje význam elektronických technologií (elektronický systém hlášení a elektronický monitorovací systém), jež představují potenciální nákladově efektivní prostředky k rozšíření dohledu nad činností na moři;

67.

vyjadřuje svůj nesouhlas s jakýmkoli povinným kamerovým systémem na palubě;

68.

upozorňuje Komisi na skutečnost, že používání nových technologií pro pozorování Země, jako jsou družice Sentinel, by bylo pro kontrolu rybolovu přínosem;

69.

doporučuje, aby se obdobné kontroly uplatňovaly na dovážené produkty rybolovu, na rybolov uskutečňovaný na pobřeží a rekreační rybolov i na rybářské loďstvo EU lovící ve vodách mimo EU a loďstvo třetích zemí lovící ve vodách EU s cílem zajistit stejnou úroveň přístupu pro celý evropský trh; navrhuje, aby byla zavedena povinná výměna údajů o nezákonném, nehlášeném a neregulovaném rybolovu;

70.

podporuje myšlenku, aby dostupné rozpočtové prostředky, zejména v rámci Evropského námořního a rybářského fondu, byly realistické, konzistentní a postačovaly ke splnění cílů kontrol;

71.

doporučuje, aby bylo zejména prostřednictvím financování z Evropského námořního a rybářského fondu zajištěno zachování aukcí ryb, které mají pro území zásadní význam, neboť přispívají k transparentnosti a sledovatelnosti a usnadňují kontrolu rybolovu;

72.

podporuje, aby se do revidovaného nařízení o kontrole začlenil dopad rekreačního rybolovu;

73.

požaduje vytvoření monitorovacího systému pro přenos informací a analýzu údajů, který by byl slučitelný v rámci celé Unie; požaduje kromě toho, aby se v souladu s ustanoveními v oblasti ochrany údajů Komise opětovně zabývala stanovením rámce pro výměnu informací a údajů; zdůrazňuje, že transparentní rámec pro výměnu údajů a informací má zásadní význam pro zjištění toho, zda byly zajištěny rovné podmínky;

74.

zdůrazňuje, že provádění povinnosti vykládky musí doprovázet přiměřená flexibilita, pokud jde o její kontrolu, jelikož tato povinnost zavádí v odvětví rybolovu zásadní změny, které je třeba zohlednit, zejména pokud jde vícedruhový rybolov; připomíná, že je důležité postupně uplatňovat sankce a bodový systém v případech, kdy byly závažně porušeny předpisy v souvislosti s nedodržením povinnosti vykládky, a sice v souladu s nařízením (EU) 2015/812 o provádění povinnosti vykládky;

75.

zdůrazňuje, že zúčastněné strany a veřejnost musí mít k dispozici informace o tom, zda členské státy udělují pro různé druhy porušení sankce, jakým způsobem a zda jsou sankce uplatňovány jednotně bez ohledu na vlajku plavidla, přičemž je třeba plně respektovat soukromí osob, kterých se to týká;

o o

76.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.

(1) Přijaté texty, P7_TA(2014)0083.

(2) Přijaté texty, P8_TA(2016)0307.

(3) Přijaté texty, P8_TA(2016)0222.