(1)

V důsledku rozšiřování pravomocí Evropské unie se občané ve stále větší míře dostávají do styku s orgány, institucemi a jinými subjekty Unie, aniž by byla vždy náležitě chráněna jejich procesní práva.

(2)

V Unii je v souladu s právním státem nezbytné zajistit, aby byly vždy náležitě definovány, rozvíjeny a dodržovány procesní práva a povinnosti. Občané mají právo očekávat od orgánů, institucí a jiných subjektů Unie vysokou úroveň transparentnosti, efektivity, rychlého vyřízení a odpovědnosti. Rovněž mají právo dostávat odpovídající informace o možnosti v dané záležitosti učinit nějaké další kroky.

(3)

Stávající pravidla a zásady v oblasti řádné správy pocházejí z nejrůznějších pramenů: primárního práva, sekundárního práva, judikatury Soudního dvora Evropské unie, právně nezávazných předpisů a jednostranných závazků přijatých orgány a institucemi Unie.

(4)

Unie v průběhu let vytvořila velké množství odvětvových správních postupů jak ve formě závazných ustanovení, tak právně nezávazných předpisů, přičemž nebyla vždy zohledňována celková soudržnost systému. Tato složitá škála postupů způsobila, že jsou v postupech mezery a nesoulady.

(5)

Skutečnost, že Unie nemá k dispozici jednotný komplexní soubor kodifikovaných pravidel správního práva, způsobuje, že pro občany je obtížné porozumět tomu, jaká jsou jejich práva ve správním řízení vyplývající z práva Unie,

(6)

Evropský veřejný ochránce práv v dubnu roku 2000 navrhl institucím kodex řádné správní praxe, neboť se domníval, že ve všech orgánech, institucích a jiných subjektech EU by se měl uplatňovat tentýž kodex.

(7)

Parlament ve svém usnesení ze dne 6. září 2001 schválil se změnami návrh kodexu vypracovaného evropským veřejným ochráncem práv a vyzval Komisi, aby předložila návrh nařízení, jehož součástí by byl kodex řádné správní praxe, jenž by vycházel z článku 308 Smlouvy o založení Evropského společenství.

(8)

Stávající interní kodexy chování, které různé instituce postupně přijaly, většinou na základě kodexu evropského veřejného ochránce práv, mají jen omezený účinek, navzájem se od sebe liší a nejsou právně závazné.

(9)

Vstup Lisabonské smlouvy v platnost poskytl Unii právní základ pro přijetí nařízení o správním postupu. Článek 298 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) předpokládá přijetí předpisů k zajištění toho, aby se orgány, instituce a jiné subjekty Unie při plnění svých úkolů opíraly o otevřenou, efektivní a nezávislou evropskou správu. Se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost rovněž získala Listina základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) stejnou právní sílu, jakou mají Smlouvy.

(10)

V hlavě V Listiny („Občanská práva“) je právo na řádnou správu zakotveno v článku 41, který stanoví, že každý má právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě. Článek 41 Listiny dále uvádí nevyčerpávající výčet prvků, které jsou obsaženy v definici práva na řádnou správu, jako je právo být vyslechnut, právo každého na přístup ke spisu, který se jej týká, povinnost správních orgánů odůvodňovat svá rozhodnutí, možnost požadovat náhradu škody způsobenou orgány nebo zaměstnanci Unie při výkonu jejich funkce a práva týkající se jazyka.

(11)

Účinná správa Unie je nezbytná ve veřejném zájmu. Nadbytek pravidel a postupů, stejně jako jejich nedostatek, může vést k nesprávnému úřednímu postupu, který může také vyústit v existenci protichůdných, nejednotných nebo nejasných pravidel a postupů.

(12)

Náležitě strukturované a jednotné správní postupy podporují jak efektivní správu, tak řádné vymáhání práva na řádnou správu, které je zaručeno jako obecná zásada práva Unie a v rámci článku 41 Listiny.

(13)

Ve svém usnesení ze dne 15. ledna 2013 vyzval Evropský parlament k přijetí nařízení o evropském správním právu procesním, které by zaručilo právo na řádnou správu prostřednictvím otevřené, efektivní a nezávislé evropské správy. Ustanovení společného souboru pravidel pro správní postup na úrovni orgánů, institucí a jiných subjektů Unie by posílilo právní jistotu, odstranilo mezery v právním systému Unie a přispělo by tak k dodržování právního státu.

(14)

Účelem tohoto nařízení je stanovit soubor procesních pravidel, která by správa Unie měla dodržovat při provádění svých správních činností. Cílem těchto procesních pravidel je zajistit jednak otevřenou, účinnou a nezávislou správu, jednak náležité vymáhání práva na řádnou správu.

(15)

Toto nařízení by se v souladu s článkem 298 SFEU nemělo uplatňovat na správy členských států. Dále by se toto nařízení nemělo uplatňovat na legislativní postupy, soudní řízení ani postupy, jejichž cílem je přijetí nelegislativních aktů přímo vycházejících ze Smluv, aktů v přenesené pravomoci nebo prováděcích aktů.

(16)

Toto nařízení by se mělo uplatňovat na správu Unie, aniž by byly dotčeny jiné právní akty Unie, jež obsahují zvláštní správní procesní předpisy. Avšak odvětvové správní postupy nejsou zcela soudržné a úplné. V zájmu zajištění celkové soudržnosti při správních činnostech správy Unie a plného dodržování práva na řádnou správu by měly být právní akty obsahující zvláštní správní procesní předpisy vykládány v souladu s tímto nařízením a mezery v těchto aktech by měly být vyplněny příslušnými ustanoveními tohoto nařízení. Toto nařízení stanoví práva a povinnosti jakožto standardní pravidlo pro všechny správní postupy v rámci práva Unie, a tudíž zmenšuje roztříštěnost platných procesních pravidel, která je důsledkem existence odvětvových právních předpisů.

(17)

Cílem správních procesních předpisů stanovených v tomto nařízení je provádění zásad v oblasti řádné správy, jež jsou stanoveny v široké škále pramenů práva, s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie. Tyto zásady jsou uvedeny níže a jejich vyjádření by mělo být inspirací pro výklad ustanovení tohoto nařízení.

(18)

Zásada právního státu, která je připomenuta v článku 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU), je samotným jádrem hodnot Unie. V souladu s touto zásadou musí vycházet každé opatření Unie ze Smluv a být v souladu se zásadou svěření pravomocí. Kromě toho zásada zákonnosti, která z právního státu vyplývá, vyžaduje, aby činnosti správy Unie byly prováděny zcela v souladu s právními předpisy.

(19)

Každý právní akt v rámci práva Unie musí být v souladu se zásadou proporcionality. Ta vyžaduje, aby byla veškerá opatření správy Unie přiměřená a nezbytná ke splnění oprávněných cílů daného opatření: pokud je na výběr mezi různými opatřeními, jež by mohla být vhodná, je třeba přijmout to nejméně zatěžující, přičemž poplatky uložené správou nesmí být nepřiměřené sledovaným cílům.

(20)

Právo na řádnou správu vyžaduje, aby správa Unie přijímala správní akty v souladu se správními postupy, jež zaručují nestrannost, spravedlnost a včasnost.

(21)

Právo na řádnou správu vyžaduje, aby každé rozhodnutí o zahájení správního postupu bylo oznámeno stranám a aby jim byly poskytnuty potřebné informace, jež jim umožní výkon jejich práv v průběhu tohoto postupu. Správa Unie se může s oznámením opozdit nebo od něj může upustit v řádně odůvodněných a výjimečných případech, kdy to vyžaduje veřejný zájem.

(22)

Jestliže je správní postup zahájen na žádost některé strany, právo na řádnou správu ukládá správě Unie, aby písemně potvrdila přijetí žádosti. V potvrzení o přijetí by měly být uvedeny potřebné informace, které straně umožní během správního postupu vykonávat svá práva na obhajobu. Správa Unie by však měla mít právo odmítnout neodůvodněné nebo zneužívající žádosti, které mohou ohrozit efektivitu správy.

(23)

Z důvodů právní jistoty by měl být správní postup zahájen v přiměřené době po vzniku události. Proto by mělo toto nařízení obsahovat ustanovení o promlčecí lhůtě.

(24)

Právo na řádnou správu vyžaduje, aby správa Unie plnila povinnost péče, která jí ukládá, aby určila a pečlivě a nestranně přezkoumala všechny významné skutkové a právní okolnosti případu a zohlednila přitom všechny patřičné zájmy, a to ve všech fázích postupu. Za tímto účelem by jí mělo být svěřeno právo vyslechnout strany, svědky a odborníky, požadovat dokumenty a záznamy a provádět návštěvy nebo kontroly. Při výběru odborníků by správa Unie měla zajistit, aby byli profesionálně způsobilí a nebyli dotčeni střetem zájmů.

(25)

Strany by měly mít povinnost v průběhu šetření, které provádí správa Unie, spolupracovat a pomáhat jí se zjišťováním skutečností a okolností případu. Když správa Unie požaduje od stran spolupráci, měla by jim poskytnout přiměřenou lhůtu na odpověď a měla by jim připomenout, že mají právo nevypovídat ve vlastní neprospěch, pokud by správní postup mohl vyústit v postih.

(26)

Právo na nestranné zacházení ze strany správy Unie je logickým vyústěním základního práva na řádnou správu a znamená to, že zaměstnanci mají povinnost nezúčastnit se správního postupu, na kterém mají přímý nebo nepřímý osobní zájem, zejména mimo jiné rodinný nebo finanční zájem, který by mohl narušit jejich nestrannost.

(27)

Právo na řádnou správu může vyžadovat, aby správa za určitých okolností prováděla inspekce, pokud je to nutné ke splnění její povinnosti nebo dosažení cíle v rámci práva Unie. Při těchto inspekcích by měly být dodrženy určité podmínky a postupy, aby byla zaručena práva stran.

(28)

Ve všech řízeních, jež byla zahájena proti nějaké osobě a mohou vyústit v opatření, které bude mít na tuto osobu nepříznivý dopad, by mělo být dodrženo právo být vyslechnut. Žádné legislativní opatření by nemělo toto právo vyloučit ani omezit. Podle práva být vyslechnut musí dotčená osoba obdržet přesné a úplné znění vznesených nároků nebo námitek a musí dostat příležitost k podání připomínek ohledně pravdivosti a relevance skutkových zjištění a použitých dokumentů.

(29)

Součástí práva na řádnou správu je právo strany správního postupu na přístup k vlastnímu spisu, což je rovněž požadavek nezbytný pro výkon práva být vyslechnut. Jestliže ochrana oprávněných zájmů důvěrnosti a profesního a obchodního tajemství neumožňuje úplný přístup ke spisu, měl by se straně poskytnout alespoň vhodný souhrn jeho obsahu. Pokud jde o usnadnění přístupu ke spisu, a tedy zajištění transparentní správy informací, měla by správa Unie vést záznamy o příchozí a odchozí poště, o dokumentech, jež dostává, a opatřeních, jež přijímá, a měla by zřídit rejstřík zaznamenaných spisů.

(30)

Správa Unie by měla správní akty přijímat v přiměřené lhůtě. Pomalá správa je špatná správa. Jakékoli zpoždění při přijímání správního aktu by mělo být odůvodněno a strana správního postupu by o tom měla být řádně informována a měl by jí být sdělen odhad předpokládaného data přijetí správního aktu.

(31)

Právo na řádnou správu ukládá správě Unie povinnost jednoznačně uvádět důvody, z nichž její správní akty vycházejí. Uvedení důvodů by mělo obsahovat právní základ aktu, celkovou situaci, jež vedla k jeho přijetí, a obecné cíle, kterých má akt dosáhnout. Mělo by uvádět jasné a jednoznačné odůvodnění příslušného orgánu, který přijal akt, a to takovým způsobem, aby se dotčené strany mohly rozhodnout, zda chtějí hájit svá práva podáním žádosti o soudní přezkum.

(32)

V souladu s právem na účinnou právní ochranu nemohou Unie ani členské státy vykonávat práva svěřená právem Unie, pokud by tento výkon byl prakticky nemožný či nepřiměřeně náročný. Mají namísto toho povinnost zaručit skutečnou a účinnou soudní ochranu a nesmí uplatňovat žádné pravidlo nebo postup, které by mohly bránit plné platnosti a účinnosti práva Unie, byť by to bylo dočasně.

(33)

Aby se usnadnilo uplatňování práva na účinnou právní ochranu, měla by správa Unie uvádět ve svých správních aktech možnosti nápravy, které mají k dispozici strany, jejichž práva a zájmy jsou těmito akty dotčeny. Kromě možnosti zahájit soudní řízení nebo podat stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv by strana měla mít zaručeno právo požádat o správní přezkum a měly by jí být poskytnuty informace o postupu a lhůtě pro podání takové žádosti.

(34)

Žádostí o správní přezkum není dotčeno právo strany zahájit soudní řízení. Pro účely stanovení lhůty pro žádost o soudní přezkum se správní akt považuje za konečný, pokud strana nepředloží žádost o správní přezkum v příslušné lhůtě, nebo pokud takovou žádost předloží, je konečným správním aktem akt, kterým se správní přezkum uzavírá.

(35)

Strany správního postupu by v souladu se zásadami transparentnosti a právní jistoty měly být schopny jednoznačně porozumět svým právům a povinnostem, jež vyplývají ze správního aktu, který je jim určen. Správa Unie by proto měla zajistit, aby byly její správní akty vypracovány v jasném, jednoduchém a srozumitelném jazyce a nabývaly účinku na základě oznámení stranám. Při plnění této povinnosti musí správa Unie náležitě využívat informační a komunikační technologie a přizpůsobovat se jejich vývoji.

(36)

Pro účely transparentnosti a správní účinnosti by měla správa Unie zajistit, že příslušný orgán opraví úřední, početní a obdobné chyby v jejích správních aktech.

(37)

Zásada zákonnosti, která z právního státu vyplývá, ukládá správě Unie povinnost opravit nebo zrušit nezákonné správní akty. Nicméně vhledem k tomu, že jakákoli oprava nebo zrušení správního aktu může být v rozporu s ochranou oprávněných očekávání a se zásadou právní jistoty, by měla správa Unie pečlivě a nestranně posuzovat dopady nápravy nebo zrušení na jiné strany a zařadit závěry takového posouzení do odůvodnění aktu, kterým se oprava nebo zrušení provádí.

(38)

Občané Unie mají právo psát orgánům, institucím a jiným subjektům Unie v jednom z jazyků Smluv a obdržet odpověď v témže jazyce. Správa Unie by měla dodržovat jazyková práva stran tím, že zajistí, aby byl správní postup prováděn v jednom z jazyků Smluv, který si zvolí strana. V případě, že správní postup zahájí správa Unie, by mělo být první oznámení formulováno v jednom z jazyků Smluv, který odpovídá členskému státu, v němž se strana nachází.

(39)

Zásada transparentnosti a právo na přístup k dokumentům mají v rámci správního postupu obzvláštní význam, aniž by byly dotčeny legislativní akty přijaté podle čl. 15 odst. 3 SFEU. Jakékoli omezení těchto zásad by mělo být úzce vymezeno tak, aby byla dodržena kritéria stanovená s čl. 52 odst. 1 Listiny, a proto by mělo být stanoveno zákonem a mělo by respektovat podstatu těchto práv a svobod a podléhat zásadě proporcionality.

(40)

Z práva na ochranu osobních údajů vyplývá, že – aniž jsou dotčeny legislativní akty přijaté podle článku 16 SFEU – údaje, které správa Unie využije, by měly být zaznamenány přesně, aktuálně a v souladu se zákonem.

(41)

Zásada ochrany oprávněných očekávání je odvozena z právního státu a vyplývá z ní, že opatření veřejných orgánů by neměla zasahovat do nabytých práv a konečných právních situací s výjimkou případů, kdy je to bezpodmínečně nutné ve veřejném zájmu. Pokud je správní akt opravován nebo zrušován, měla by být oprávněná očekávání náležitě zohledněna.

(42)

Zásada právní jistoty vyžaduje, aby byla pravidla Unie jasná a přesná. Cílem této zásady je zajistit, aby situace a právní vztahy upravované právem Unie byly předvídatelné v tom smyslu, že jednotlivci dokážou jednoznačně zjistit, co jsou jejich práva a povinnosti, a jsou schopni podle toho jednat. V souladu se zásadou právní jistoty by neměla být přijímána opatření se zpětnou účinností, s výjimkou právně odůvodněných situací.

(43)

Pokud jde o zajištění celkové soudržnosti činností správy Unie, správní akty s obecnou působností by měly být v souladu se zásadami řádné správy uvedenými v tomto nařízení.

(44)

Při výkladu tohoto nařízení by se mělo dbát zejména na rovné zacházení a nediskriminaci, které se uplatňují na správní činnosti jakožto významný důsledek právního státu a zásad efektivní a nezávislé evropské správy,

a)

legislativních postupů;

b)

soudních řízení;

c)

postupů, jejichž cílem je přijetí nelegislativních aktů přímo vycházejících ze Smluv, aktů v přenesené pravomoci nebo prováděcích aktů.

a)

„správou Unie“ správa orgánů, institucí a jiných subjektů Unie;

b)

„správními činnostmi“ činnosti, které vykonává správa Unie za účelem provádění práva Unie, s výjimkou postupů uvedených v čl. 2 odst. 2;

c)

„správním postupem“ proces, kterým správa Unie připravuje, přijímá, provádí a vymáhá správní akty;

d)

„zaměstnancem“ úředník ve smyslu článku 1a služebního řádu a zaměstnanec, jak je definován v čl. 1 odrážce 1 až 3 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie;

e)

„příslušným orgánem“ orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie, subjekt v jejich rámci nebo osoba na nějaké pozici ve správě Unie, která je podle rozhodného práva odpovědná za správní postup;

f)

„stranou“ fyzická nebo právnická osoba, jejíž právní postavení může být dotčeno výsledkem správního postupu.

a)

referenční číslo a datum;

b)

předmět a účel postupu;

c)

popis nejdůležitějších procesních úkonů;

d)

jméno a kontaktní údaje příslušného zaměstnance;

e)

příslušný orgán;

f)

lhůta pro přijetí správního aktu a následky nepřijetí správního aktu v dané lhůtě;

g)

dostupné opravné prostředky;

h)

adresa internetové stránky uvedené v článku 28, pokud existuje.

a)

referenční číslo a datum;

b)

datum přijetí žádosti;

c)

popis nejdůležitějších procesních úkonů;

d)

jméno a kontaktní údaje příslušného zaměstnance;

e)

lhůtu pro přijetí správního aktu a následky nepřijetí správního aktu v dané lhůtě;

f)

adresu internetové stránky uvedené v článku 28, pokud existuje.

a)

právo dostat jasným a srozumitelným způsobem veškeré relevantní informace související s postupem;

b)

právo komunikovat a dokončit všechny procesní formality na dálku a elektronickými prostředky, je-li to možné a vhodné;

c)

právo používat kterýkoli z jazyků Smluv a být oslovovány v jazyku Smluv, který si zvolí;

d)

právo dostat oznámení o všech procesních úkonech a rozhodnutích, které se jich mohou týkat;

e)

právo být zastupovány právníkem nebo jinou osobou, kterou si zvolí;

f)

právo platit pouze ty poplatky, které jsou rozumné a přiměřené s ohledem na náklady dotčeného postupu.

a)

vyslechnout strany, svědky a odborníky;

b)

vyžádat si dokumenty a záznamy;

c)

provádět návštěvy a kontroly.

a)

oznámení o rozhodnutí zahájit správní postup, pokud jej zahájila správa Unie, nebo

b)

potvrzení o přijetí žádosti, pokud byl správní postup zahájen na základě žádosti.

a)

odkaz na platné právní předpisy;

b)

stručné vysvětlení nejdůležitějších právních požadavků a jejich správní výklad;

c)

popis nejdůležitějších procesních úkonů;

d)

informaci o orgánu příslušném pro přijetí konečného aktu;

e)

informaci o lhůtě pro přijetí aktu;

f)

informaci o opravných prostředcích, které jsou k dispozici

g)

odkaz na standardní formuláře, které mohou strany používat při komunikaci se správou Unie během postupu.