21.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 66/2

—

s ohledem na článek 228 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

—

s ohledem na čl. 81 odst. 3 SFEU,

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na její článek 24,

—

s ohledem na články 8 a 20 Úmluvy OSN o právech dítěte, v nichž je zdůrazněna povinnost vlád chránit totožnost dítěte, včetně jeho rodinných vztahů;

—

s ohledem na Vídeňskou úmluvu o konzulárních stycích z roku 1963, zejména na její čl. 37 písm. b),

—

s ohledem na Úmluvu o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení podepsanou v Haagu dne 29. května 1993,

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (1) (nařízení Brusel IIa),

—

s ohledem na Agendu EU v oblasti práv dítěte (COM(2011)0060),

—

s ohledem na pokyny vypracované v diskusním dokumentu pro 9. zasedání Evropského fóra pro práva dítěte,

—

s ohledem na mapování systémů ochrany dětí prováděné Agenturou pro základní práva,

—

s ohledem na četné petice o praktikách orgánů péče o dítě a ochraně práv dětí, péči o děti a únosech dětí, které obdržel Petiční výbor v průběhu let z různých členských států EU, a na doporučení uvedená ve zprávách o informativních návštěvách v Německu (23.–24. listopadu 2011) (Jugendamt), Dánsku (20.–21. června 2013) (sociální služby) a Spojeném království (5.– 6. listopadu 2015) (osvojení bez souhlasu),

—

s ohledem na úlohu a činnost zprostředkovatele Evropského parlamentu pro případy mezinárodních únosů dětí jejich rodiči,

—

s ohledem na čl. 216 odst. 2 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že nejlepší zájmy dítěte musí být prvořadým cílem při všech rozhodnutích týkajících se otázek péče o děti na všech úrovních;

B.

vzhledem k tomu, že EU může přijmout opatření týkající se rodinného práva s mezinárodním prvkem (čl. 81 odst. 3 SFEU), včetně v oblasti osvojení;

C.

vzhledem k tomu, že zvýšení mobility uvnitř EU vedlo k nárůstu případů přeshraniční ochrany dětí spojených s odnětím práva na péči;

D.

vzhledem k tomu, že problémy týkající se práva na péči o dítě mají velký dopad na život každého jednotlivce a společnosti jako celku, a vzhledem k tomu, že nařízení Brusel IIa není bez nedostatků a že jeho nadcházející revize je dobrou příležitostí k posílení jeho ustanovení;

E.

vzhledem k tomu, že výkon základního práva, např. svobody pohybu a pobytu, by neměl s sebou nést větší ohrožení práva dítěte na rodinný život;

F.

vzhledem k tomu, že děti, jejichž rodiče vykonávají své právo na volný pohyb, mají v souladu s článkem 24 Listiny základních práv právo udržovat pravidelné osobní vztahy a přímý styk s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu s jejich zájmy;

1.

připomíná, že značné množství petic obdržených v souvislosti s případy týkajícími se dětí ukazuje, že existuje velký problém, pokud jde o provádění nařízení Brusel IIa;

2.

domnívá se, že všechny systémy ochrany dětí by měly mít zavedeny nadnárodní a přeshraniční mechanismy, které zohledňují specifika přeshraničních sporů;

3.

vyzývá členské státy, aby v rámci vnitrostátního koordinačního rámce zavedly systémy monitorování a hodnocení (s příslušnými sociálně-ekonomickými statistikami a statistikami podle jednotlivých zemí) pro přeshraniční případy týkající se dětí; doporučuje Komisi, aby koordinovala předávání informací mezi příslušnými orgány členských států;

4.

vyzývá Radu, aby podala zprávu o konkrétních opatřeních prováděných členskými státy s cílem dosáhnout synergie mezi 28 vnitrostátními systémy ochrany dětí;

5.

požaduje jasnou definici „obvyklého bydliště“ v revidovaném nařízení Brusel IIa;

6.

zdůrazňuje, že podle nařízení Brusel IIa jsou vnitrostátní orgány povinny uznávat a vykonávat rozsudky vydané v jiném členském státě ve věcech týkajících se dětí; vyzývá členské státy, aby zvýšily a zlepšily spolupráci svých soudních orgánů ve věcech týkajících se dětí;

7.

vyzývá Komisi a členské státy, aby spolufinancovaly a podporovaly vytvoření platformy pro poskytování pomoci občanům EU s jinou státní příslušností při řízeních týkajících se rodinných otázek a zřízení jednotné evropské telefonní linky pomoci pro případy únosů dětí nebo zneužívání a rovněž poradenství týkající se řízení o péči a osvojení;

8.

vyzývá Komisi, aby poskytla jasnou a snadno přístupnou příručku s praktickými informacemi pro občany EU o institucionálních ujednáních o ochraně dětí, se zvláštním zaměřením na osvojení nebo svěření do pěstounské péče bez souhlasu rodičů a o rodičovských právech v různých členských státech;

9.

vyzývá členské státy, aby přijaly preventivní přístup a zajistily přiměřené a dobře finančně zajištěné politiky s cílem, je-li to možné, zabránit zahájení řízení týkajících se péče, a to zavedením postupů včasného varování a mechanismů monitorování a poskytnutím přiměřené podpory rodinám jakožto hlavním pečovatelům, zejména ve zranitelných komunitách, u nichž existuje riziko sociálního vyloučení;

10.

zdůrazňuje, že rozpočtové škrty v důsledku úsporných opatření by neměly bránit náležitému posouzení jednotlivých věcí týkajících se otázek spojených s rodinou, zejména pokud jde o kvalitu sociálních služeb;

11.

vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily specializovanou odbornou přípravu a vzdělávání pro sociální pracovníky a další odborníky, kteří se zabývají přeshraničními případy týkajícími se dětí;

12.

vyzývá příslušné orgány členského státu, který má v úmyslu vyslat sociální pracovníky, aby prošetřili věc týkající se osvojení nebo pěstounství v jiném členském státě, aby informovaly příslušné orgány daného členského státu, že takové šetření proběhne;

13.

vyzývá členské státy, aby vytvářely specializované senáty v rámci rodinných soudů nebo přeshraniční mediační orgány, které by se zabývaly přeshraničními případy týkajícími se dětí; zdůrazňuje, že řádné sledování situace po vydání rozsudku je zásadní, včetně kontaktů s rodiči;

14.

vyzývá členské státy, aby systematicky prováděly ustanovení Vídeňské úmluvy z roku 1963 a zajistily, aby velvyslanectví či konzulární úřady byly od začátku informovány o všech řízeních ohledně péče o děti, která se týkají jejich státních příslušníků, a aby měly plný přístup k příslušným dokumentům; navrhuje, aby konzulární orgány měly možnost účastnit se všech fází řízení;

15.

vyzývá členské státy, aby zaručily rodičům právo na pravidelné návštěvy, s výjimkou případů, kdy by to mohlo být na újmu nejlepších zájmů dítěte, a aby umožnily rodičům používat svůj mateřský jazyk během návštěv svých dětí;

16.

doporučuje, aby členské státy poskytovaly rodičům od samého počátku a v každé fázi řízení týkající se dětí jasné a úplné informace týkající se řízení a o možných důsledcích; vyzývá je, aby informovaly rodiče o pravidlech pro právní podporu a pomoc, například tím, že jim poskytnou seznam dvojjazyčných specializovaných právníků a nabídnou tlumočnické služby, aby se předešlo případům, kdy rodiče udělí souhlas, aniž by si plně uvědomili důsledky svých závazků; doporučuje také, aby byla poskytována přiměřená podpora rodičům, kteří mají problémy se čtením a psaním;

17.

doporučuje zavedení minimálních standardů pro vyslechnutí dítěte ve vnitrostátním občanskoprávním řízení, v souladu s článkem 24 Listiny základních práv Evropské unie;

18.

doporučuje oddělené slyšení rodičů a dětí před soudcem, znalcem nebo sociálním pracovníkem, aby se zabránilo tomu, že děti budou ovlivněny nebo se stanou oběťmi konfliktů loajality;

19.

doporučuje, aby se pro každou fázi řízení týkajícího se přeshraniční péče o děti stanovila lhůta, aby měli členové rozšířené rodiny dítěte dostatečný čas se přihlásit a požádat o osvojení dítěte, nebo aby mohli rodiče řešit své problémy a navrhnout udržitelné alternativy před přijetím konečného rozhodnutí o osvojení; domnívá se, že před rozhodnutím o jakémkoli trvalém řešení, např. osvojení, se musí znovu řádně posoudit situace biologické rodiny;

20.

vyzývá členské státy, aby rodičům, kteří jsou závislí na alkoholu či drogách, poskytly dostatek času k tomu, aby měli reálnou šanci se ze své závislosti dostat, než soud přijme konečné rozhodnutí o osvojení jejich dítěte;

21.

vyzývá Komisi, aby věnovala zvláštní pozornost doporučením obdrženým od všech příslušných zúčastněných stran na vnitrostátní a evropské úrovni o přeshraniční mediaci;

22.

poukazuje na to, že v EU neexistuje žádné automatické uznávání vnitrostátních rozhodnutí o osvojení vydaných v jiných členských státech; vyzývá členské státy a Komisi, aby vydaly předpisy pro uznávání vnitrostátních osvojení, přičemž je třeba zohlednit nejvlastnější zájem dítěte a dodržovat zásadu nediskriminace;

23.

vyzývá členské státy, aby vybízely země, které nepodepsaly Haagskou úmluvu z roku 1963, aby se k ní připojily, což by zajistilo, aby všechny děti měly prospěch ze stejných standardů, a pomohlo by to vyhnout se paralelnímu systému s menšími zárukami; vyzývá členské státy, aby zamezily velké administrativní zátěži při zpracovávání uznávání mezinárodních osvojení, které již byly uznány v jiném členském státě;

24.

zdůrazňuje, že je důležité umístit děti, které mají být svěřeny do pěstounské péče nebo osvojeny, do prostředí, které nabízí nejlepší možnosti udržovat vazby s kulturním zázemím dítěte a naučit se a používat svůj mateřský jazyk; žádá orgány členských států zapojené do řízení týkajících se péče o děti, aby vynaložily veškeré možné úsilí a zabránily rozdělení sourozenců;

25.

vyzývá členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost a podporu rodičům, a zejména ženám, jež byli jako děti či dospělé osoby obětí domácího násilí, aby se předešlo jejich opětovné viktimizaci automatickým zbavením práva na péči o jejich děti;

26.

vyzývá Komisi, aby zveřejnila výsledky dosažené při podpoře přeshraniční spolupráce v případech únosů dětí, protože tato spolupráce byla prohlášena za jednu z priorit v Agendě EU v oblasti práv dítěte;

27.

vyzývá Radu, aby informovala o výsledcích dosažených při zavádění systémů varování v případech únosů dětí s přeshraničními dopady a aby na základě pokynů Komise uzavřela příslušné dohody o spolupráci řešící případy přeshraničních únosů dětí;

28.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.