19.8.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 303/17

Zpravodajka:

Emmanuelle BUTAUD-STUBBS

1.1

Otázka důstojné práce v rámci globálních dodavatelských řetězců, jako např. v textilním, oděvním a obuvnickém průmyslu, v odvětví elektroniky, nerostných surovin či v zemědělském zpracovatelském průmyslu, je skutečně pro všechny veřejné a soukromé subjekty, které se na vnitrostátní a mezinárodní úrovni podílí na řízení dodavatelských řetězců, zásadní.

1.2

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) přizpůsobil své interní postupy tak, aby stihl vydat své stanovisko k otázce důstojné práce v rámci globálních dodavatelských řetězců ještě před 105. zasedáním Mezinárodní konference práce (MKP) v Ženevě.

EHSV doporučuje:

1.3

Vyzvat Evropskou komisi, aby přijala komplexní a ambiciózní strategii na podporu důstojné práce v rámci globálních dodavatelských řetězců s pomocí všech svých vnitřních (přístup k veřejným zakázkám EU, označování atd.) i vnějších politik (obchod, rozvoj, politika sousedství atd.).

1.4

Používat společný jazyk, přijmout společné definice a vyhodnotit statistické údaje jednotlivých zúčastněných subjektů: OECD, MOP, WTO, Evropské komise, Světové banky a (MMF (1)), aby tak nevznikaly nejasnosti a nedocházelo k mylným výkladům, a rovněž doporučuje, aby se jednotlivé veřejné subjekty, které mají v této oblasti různé pravomoci a jichž se tato problematika dotýká, podílely na vypracování soudržné politiky.

1.5

S ohledem na obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv musíme rozpoznat a podporovat dostupné osvědčené postupy a iniciativy v rámci existující „sady nástrojů“: pokyny OECD pro nadnárodní společnosti, pokyny OECD pro náležitou péči pro jednotlivá odvětví (textil a oděvy, nerostné suroviny, zemědělství a finance), pomoc na podporu obchodu, finanční plány na náhradu vzniklých škod, kodexy chování, štítky, normy a nástroje sebehodnocení. Cílem je zavést postupnou, soudržnou a udržitelnou politiku v oblasti zodpovědného řízení v rámci globálních dodavatelských řetězců.

1.6

Podporovat praktické a vhodné přístupy založené na riziku, které zohlední specifickou povahu globálního hodnotového řetězce či globálního dodavatelského řetězce (ať už jejich organizace je lineární, nebo modulární, jednoduchá, nebo složitá, krátká, nebo dlouhá).

1.7

Podporovat na základě hodnocení stávajících postupů formát založený na větším počtu zúčastněných subjektů, zahrnující veřejné i soukromé subjekty, sociální partnery, nevládní organizace, odborníky atd., a vytvořit tak co nejlepší portfolio opatření po vzoru pokynů OECD na rozpoznání rizik, předcházení rizikům a jejich zmírňování a na informování a podávání zpráv o akčním plánu. Opatření uvedená v akčních plánech mohou být jak legislativní, tak nelegislativní povahy, a mohou zahrnovat osvědčené postupy, finanční pobídky, přístup k odbornému vzdělávání a budování kapacit pro sociální dialog a odbory.

1.8

Zasadit se o specifický způsob uvažování, pokud jde o typ nástrojů transparentnosti, které by mohly být zavedeny s cílem informovat konečné spotřebitele o sociálních podmínkách výroby.

1.9

Nadcházející konference MOP by měla zvážit, jaké má MOP možnosti, aby hrála aktivní úlohu při zajišťování důstojné práce v rámci globálních dodavatelských řetězců, a prozkoumat vývoj a budoucí přijetí veškerých relevantních a přiměřených opatření, která se zapojením všech zainteresovaných stran přispějí ke skutečnému zlepšení pracovních podmínek.

2.1.1

Globální hodnotový řetězec: tento pojem vznikl v polovině 90. let a označuje „celé spektrum činností, které jsou zapotřebí, aby se výrobek dostal od prvotního návrhu přes výrobu vzoru, zajišťování vstupů v podobě surovin a meziproduktů, uvedení výrobku na trh, distribuci a podporu až ke konečnému spotřebiteli“ (2).

Globální hodnotové řetězce by měly podporovat „modernizaci výroby“ (výrobce zavede lepší technologie ke zlepšení účinnosti výroby) a „funkční modernizaci“ (schopnosti výrobce vytvářet vzory, značky společnosti a uvádět výrobky na trh). Na řadě příkladů je však patrné, že tomu tak vždy není.

Otázka dosažení udržitelného a odpovědného řízení globálních hodnotových řetězců je jednou z priorit mezinárodní agendy (OECD, MOP, G7, G20, EU, OSN), protože rostoucí objem obchodu a investic po celém světě prochází právě globálními hodnotovými řetězci a externí zajišťování služeb nebo činností a přeshraniční koordinace celosvětové výroby předními společnostmi má významné sociální dopady. Některé z nich jsou přínosné, jako např. lépe placená pracovní místa, vyšší zaměstnanost žen, vytváření pracovních míst, a umožňují přístup k zaměstnání, rozvoj dovedností a šíření znalostí a technologií. Jiné, jako např. nejistá práce, špatné pracovní podmínky (např. v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), nedostatek sociálních práv (např. nedostatečné sociální zabezpečení) či porušování lidských a základních pracovních práv, jsou důvodem k obavám.

To vede k vytváření a zavádění různých nástrojů na vnitrostátní i mezinárodní úrovni, jako jsou úmluvy MOP, pokyny OECD či obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv (viz též odstavec 2.3.3), a politických rámců, jako jsou Agenda pro udržitelný rozvoj do roku 2030 (3) a doprovodný akční program z Addis Abeby o financování rozvoje (4), které podporují dodržování pracovních norem a prosazují důstojnou práci, stejně jako další rozvoj obchodu, investic, soukromého sektoru a dodavatelských řetězců.

2.1.2

Globální dodavatelský řetězec: skládá se ze vzájemně propojených organizací, zdrojů a procesů, které vyrábí a dodávají výrobky a služby koncovým zákazníkům. Tvoří proto součást globálního hodnotového řetězce věnovaného zajišťování zdrojů, a nikoli vytváření prvotního návrhu nebo distribuci zboží či služeb.

2.1.3

Důstojná práce: tento pojem vytvořily složky MOP a přijala jej MKP v Deklaraci o sociální spravedlnosti pro spravedlivou globalizaci (5) – zahrnuje vnitrostátní a místní programy přijaté k dosažení čtyř strategických cílů:

Jako orgán stanovující mezinárodní normy přijala MOP řadu úmluv, které se týkají globálních dodavatelských řetězců. Sem patří klíčové (základní) pracovní normy (jako je prosazování svobody shromažďování a práva na kolektivní vyjednávání, prosazování zákazu diskriminace na pracovišti a zákazu nucené práce a práce dětí), stejně jako úmluvy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, inspekce práce a další. Země, které je ratifikují, jsou povinny uvést své právní předpisy a praxi do souladu s těmito úmluvami. Navíc podle deklarace MOP z roku 1998 o základních principech a právech v práci (6) jsou všechny členské státy MOP povinny respektovat a uskutečňovat základní pracovní normy v rámci svých právních předpisů a praxe i v případě, že příslušné úmluvy neratifikovaly.

2.2.1

Význam globálních hodnotových řetězců v rámci světového obchodu rychle narůstá a podle údajů WTO, OECD, MOP a Konference OSN o obchodu a rozvoji z roku 2013 (7) představuje v celosvětovém měřítku 60 % až 80 % mezinárodního obchodu a více než 20 % pracovních míst (8). Odvětví tvořená těmito vzájemně propojenými organizačními složkami zajišťujícími návrhy, výrobu, distribuci a spotřebu pod vedením nadnárodních společností zahrnují zemědělství, průmysl (např. automobilový, letecký, textil a oděvy, hračky a elektronika) a služby (např. střediska telefonických služeb, informační technologie).

2.2.2

Podoby a struktury těchto globálních hodnotových řetězců se také liší: některé z nich jsou poměrně krátké (malý počet činností), zatímco jiné jsou delší a zahrnují hospodářské, sociální a finanční vazby mezi společnostmi se sídlem v celé řadě vzájemně vzdálených zemí (od USA po EU a Asii). Podle Garyho Gereffiho (9) převládají tři druhy řízení: globální hodnotové řetězce řízené odběrem, dále pak – ve většině případů – globální hodnotové řetězce řízené náklady (jako v případě globálních hodnotových řetězců v oděvním a obuvnickém průmyslu) a globální hodnotové řetězce řízené výrobcem, jako v případě některých technologických kompetencí dodavatelů v rozvojových zemích, včetně vytváření vzorů a inovací (elektronika).

2.2.3

Globální dodavatelské řetězce se jakožto součást globálních hodnotových řetězců zakládají na vztahu mezi odběratelem a dodavatelem a případnými subdodavateli. Podoba těchto „řetězců“ může být různá: mohou být vertikálně integrované, závislé (captive chain), modulární řetězce řízení (hlavní dodavatelé mohou pracovat nezávisle na vedoucí firmě) nebo tržní řetězce pro komoditní trhy.

2.3.1

EU definuje sociální odpovědnost podniků jako „odpovědnost podniků za dopad jejich činnosti na společnost“ (10).

2.3.2

Na základě určitých problémů, které se objevily v posledních dvaceti letech, zejména v odvětvích, jako je elektronika, sportovní zboží či oděvy, stanovila zejména OECD následující klíčové oblasti, které jsou kritické z hlediska udržitelného řízení globálních hodnotových řetězců a globálních dodavatelských řetězců nadnárodní společností, jakožto vedoucí firmou:

2.3.3

Touto problematikou se v současnosti zabývá široká škála subjektů: celá řada veřejných i soukromých, vnitrostátních, evropských i mezinárodních organizací a orgánů, zejména po dramatických událostech v závodě Rana Plaza (v Bangladéši) v roce 2013, kde zahynulo více než 1 100 zaměstnanců:

Byly realizovány různé soukromé trvalé i dočasné iniciativy např. na zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví v bangladéšských továrnách na výrobu oděvů po katastrofě v Rana Plaza (Bangladéšská dohoda o požární bezpečnosti a bezpečnosti budov) (20).

2.3.4

Všechny tyto veřejné i soukromé subjekty se podílejí na vývoji a provádění různých nástrojů zaměřených na zlepšení pracovních podmínek a práv při práci:

3.1.1

Globální dodavatelské řetězce v oděvním a obuvnickém průmyslu zahrnují různé subjekty a výrobní procesy. V asijsko-tichomořském regionu dosahují vývozy oděvů, textilu a obuvi hodnoty 601 miliard USD, což představuje 60 % celkového světového obchodu, na kterém má rozhodující podíl Čína. Země jako Bangladéš nebo Kambodža se stále více specializují na výrobu a vývoz oděvů a obuvi, které v roce 2014 tvořily 89,2 % celkového vývozu zboží v Bangladéši a 77,4 % v Kambodži (22). Hlavním důvodem je prudký nárůst mezd v čínském oděvním a textilním průmyslu, který vedl zahraniční odběratele k hledání nových dodavatelů v Asii.

Podle Mezinárodní organizace práce (23) dosahovaly ve většině zemí průměrné výdělky v roce 2014 méně než 200 USD měsíčně. Měsíční minimální mzdy nekvalifikovaných pracovníků v oděvním průmyslu se uplatňují v Číně (až 297 USD), na Filipínách, v Malajsii, v Indonésii (247 USD), v Thajsku, ve Vietnamu (145 USD), v Indii (136 USD), v Kambodži (128 USD), v Pákistánu (119 USD), v Bangladéši (71 USD) a na Srí Lance (66 USD).

Hlavními riziky jsou nedostatečná úroveň životního minima, nucená nebo dětská práce, špatné vztahy mezi sociálními partnery kvůli nedostatečné ochraně svobody sdružování a omezenému kolektivnímu vyjednávání, nevyhovující bezpečnost a ochrana zdraví při práci, nedostatečné inspekci práce, málo rozvinutý systém pojištění pro případ nemoci z povolání, znečištění vody, expozice některým chemickým látkám či využití ženské pracovní síly.

3.1.2

Zhroucení budovy Rana Plaza v Bangladéši dne 24. dubna 2013, ve které sídlily oděvní závody, způsobilo smrt 1 136 zaměstnanců, převážně žen. Rozsah nehody, který byl způsoben velmi špatným stavem budovy a neexistencí únikových východů, vedl k mimořádné mobilizaci ze strany vlád (EU i členských států, USA, Kanady, Norska), mezinárodních organizací (MOP, OECD a Světové banky), zahraničních i místních zúčastněných subjektů, které vytvořily ambiciózní soubor opatření, jejichž cílem je podpořit krátkodobá opatření na vnitrostátní úrovni (kompenzace pro rodiny obětí, inspekce v oděvních závodech a nápravná opatření, nové metody auditu, revize pracovního práva), střednědobá opatření na vnitrostátní úrovni (např. rozvoj nezávislých odborů a posílení inspekce práce) a systémová opatření s cílem podpořit odpovědné řízení globálních dodavatelských řetězců.

3.1.3

OECD připravuje pokyny pro náležitou péči v zodpovědných dodavatelských řetězcích v oděvním a obuvnickém průmyslu.

3.1.4

Mezinárodní organizace práce ve spolupráci s mezinárodními dárci, vládami, zaměstnanci a zaměstnavateli uskutečňuje projekty v oděvním průmyslu (například v Asii), jejichž cílem je zlepšení přístupu k informacím o mzdách, pracovních podmínkách a pracovněprávních vztazích s cílem zlepšit kvalitu sociálního dialogu o pracovních normách, posílení kapacity sociálních partnerů a mechanismů kolektivního vyjednávání, stejně jako zajištění pracovních norem na úrovni závodu (25).

3.1.5

Evropská Komise v současnosti vypracovává stěžejní iniciativu týkající se udržitelného dodavatelského řetězce v oděvním průmyslu, která zahrnuje společné plánování, koordinované financování, společné provádění programů, zvyšování povědomí mezi spotřebiteli atd.

3.1.6

Sociální partneři EU z textilního a oděvního průmyslu vypracovali za podpory Evropské komise společnou iniciativu obsahující nástroje posouzení rizika v rámci sociální odpovědnosti podniků pro globální dodavatelské řetězce. V současné době dokončují přípravné práce pro její šíření mezi malými a středními podniky a dalšími zúčastněnými subjekty.

3.1.7

Nizozemské předsednictví EU si přeje prozkoumat způsoby posílení součinnosti mezi rozvojovými a obchodními politikami EU s cílem přispět k udržitelnosti globálních hodnotových řetězců.

3.1.8

Německý spolkový ministr pro hospodářství, spolupráci a rozvoj Gerd Müller založil zvláštní alianci pro „udržitelný textilní průmysl“, která sdružuje hlavní partnery. Na poslední vrcholné schůzce G7 shrnul situaci velmi výstižně takto: „Přijetí odpovědnosti by stálo jedno euro, jedno jediné euro na šaty, bundu nebo kalhoty, a tvrdá práce lidí v Bangladéši, Kambodži, nebo v Africe by se začala vyplácet a děti a švadleny by dostaly v životě šanci (26).“

3.1.9

Šíření soukromých iniciativ přineslo zkušenosti a pomohlo při výměně osvědčených postupů. Sem patří iniciativa ICS (Initiative Clause Sociale) s 22 velkými maloobchodníky, jako např. Monoprix, Carrefour nebo Casino, jejichž obrat přesahuje 243 miliard EUR a kteří uplatňují podobnou metodiku sociálního auditu; a evropská iniciativa podniků BSCI (Business Social Compliance Initiative), kterou v roce 2003 zahájilo sdružení FTA (Sdružení pro zahraniční obchod) se sídlem v Bruselu a k níž se připojilo více než 1 700 maloobchodníků a dovozců z 36 zemí, jež mají navázány obchodní vztahy s 30 000 podniky.

3.2.1

Podle jedné studie týkající se globálních hodnotových řetězců, kterou vypracoval Sturgeon a Kawakami (27), „se mezispotřeba v oděvním průmyslu jeví z hlediska hodnoty obchodu s meziprodukty jako mnohem méně významná než vstupy v odvětví elektroniky a osobních vozidel“.

3.2.2

Globální hodnotový řetězec v oblasti elektroniky je jedním z nejdůležitějších hodnotových řetězců v odvětví zboží – v roce 2006 bylo vyrobeno více než 17 % meziproduktů, v porovnání s 2,7 % chemických látek a plastů a 1,9 % náhradních dílů do letadel. Dvěma předními zeměmi v oblasti vývozu meziproduktů elektroniky jsou Čína/Hong Kong a USA.

3.2.3

„Modularitu hodnotového řetězce“ určují tito tři účastníci:

Modularita tohoto konkrétního hodnotového řetězce spočívá v kodifikaci a normalizaci klíčových obchodních procesů, jako je počítačově podporované projektování, plánování výroby a zásob a logistické řízení.

3.2.4

Životnost výrobků spotřební elektroniky je krátká, v rozmezí od 3 do 18 měsíců s rychlým skončením životnosti. Doba před uvedením na trh, v níž jsou dodavatelé těchto výrobků nuceni vyřizovat objednávky, se stále zkracuje. Když byl například v roce 2007 představen telefon Apple iPhone, činila doba před uvedením na trh šest měsíců; v roce 2012 už to byly jen necelé dva týdny (28). Pro výrobce a zaměstnance je to výzva a je třeba vyvíjet a realizovat řešení, které jim umožní tuto výzvu zvládnout.

I když v některých společnostech bylo dosaženo dohody ohledně práce přesčas nebo ve směnách během hlavní sezóny, která je pak vynahrazována po zbytek roku, v jiných společnostech dochází k výraznému nárůstu počtu smluv uzavíraných na dobu určitou a najímání pracovníků přes agentury nebo přistěhovalců (např. v roce 2009 v Mexiku 60 % pracovní síly v elektronickém průmyslu tvořili pracovníci dočasně najímaní přes agentury a v hlavní sezóně tento počet vzrostl na 90 %) (29). To bývá často provázeno omezením základních pracovních práv, jako jsou např. nižší mzdy, nedostatečné sociální zabezpečení a zákaz vstupování do odborových svazů. Řešením mohou být, kromě vnitrostátních právních předpisů, dohody na úrovni podniků, lepší koordinace a výměna informací mezi odběrateli a dodavateli, což umožní lepší plánování výroby a využívání stálých pracovníků namísto dočasných.

3.2.5

Otázky dodržování lidských a pracovních práv se týkají odvětví elektroniky také v souvislosti s problematikou nerostných surovin získávaných v místech postižených konflikty a vysoce rizikových oblastech, jako je oblast afrických Velkých jezer (30). V návaznosti na přijetí právní úpravy USA (Dodd-Frankův zákon) předložila Evropská Komise v roce 2014 návrh nařízení o vytvoření mechanismu autocertifikace pro dovozce cínu, tantalu, wolframu a zlata na trh EU s cílem zajistit, že z výnosů z těžby a obchodu s těmito nerostnými surovinami nebude podporován místní ozbrojený konflikt. Místo toho by měla náležitá péče spolu s jinými opatřeními přispět k transparentnosti dodavatelského řetězce a měla by mít příznivý vliv na tvorbu pracovních míst a pracovní podmínky v dolech, jako jsou např. bezpečnost a ochrana zdraví při práci, výše příjmů nebo uzavírání formálních pracovních smluv. To by také umožnilo pokračovat v získávání nerostných surovin v Africe namísto jiných částí světa, které tímto konfliktem nejsou postiženy (31).

3.2.6

OECD vypracovala pokyny pro náležitou péči v rámci zodpovědných dodavatelských řetězců nerostných surovin z oblastí postižených konflikty a vysoce rizikových oblastí (32).

3.3.1

EHSV by rovněž rád zdůraznil, že globální hodnotové řetězce a globální dodavatelské řetězce v dalších odvětvích, jako jsou např. služby a zemědělský zpracovatelský průmysl, mohou čelit problémům s pracovními podmínkami, zejména v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

3.3.2

Podpora důstojné práce ve venkovském hospodářství ze strany MOP (33) se soustřeďuje na tři prioritní oblasti činnosti: důstojná práce pro znevýhodněné a marginalizované a zranitelné venkovské obyvatelstvo, důstojná práce pro venkovské pracovníky v dodavatelských řetězcích, důstojná práce pro venkovské pracovníky v sadech a na polích.

—

Vlády jsou odpovědné za vypracování, provádění a prosazování vnitrostátního pracovního a sociálního práva, ratifikaci a účinné provádění úmluv MOP a v případě členských států EU rovněž za provádění a uplatňování směrnic EU; mají také povinnost poskytovat veškeré administrativní a finanční prostředky, a to i pro inspekci práce, aby byl zajištěn soulad s platným právním rámcem.

—

Mezinárodní organizace stanoví normy a vytváří globální iniciativy k podpoře mezinárodních pracovních norem a odpovědného chování podniků. Úlohy a odpovědnosti jednotlivých subjektů mohou v této souvislosti pomoci vyjasnit dokumenty, jako jsou například obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv (rámec založený na zásadách „ochrany, respektování a nápravy“).

—

Sociální partneři jsou vyzváni, aby vedli a podporovali sociální dialog o pracovních normách a pracovních podmínkách, a to i v rámci odvětví a v přeshraničních souvislostech, a vlády by měly zajistit účinnou ochranu svobody sdružování a kolektivního vyjednávání a podporovat je.

—

Nadnárodní společnosti by měly dodržovat zákony platné v zemích, ve kterých vykonávají činnost, a jsou rovněž vyzvány, aby se zavázaly uplatňovat přístup založený na sociální odpovědnosti podniků a náležité péči.

—

Nevládní organizace doplňují úsilí dalších subjektů a sehrávají klíčovou úlohu ve zvyšování povědomí o zaměstnaneckých právech a při kritice jejich porušování.

Vzhledem ke složitosti a zjevným nemalým rizikům, jež hrozí těmto klíčovým subjektům, žádá EHSV, aby byly založeny strukturované a transparentní platformy zainteresovaných subjektů podporující začlenění, jejichž cílem bude řešit tyto složité problémy.