28.12.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 487/7

Zpravodaj:

Adam ROGALEWSKI

1.1.

V Evropě je třeba zahájit diskusi o zavedení společné definice povolání „stálého domácího pečovatele“, které je uznáno jako forma poskytování domácí péče. Definice práce stálého domácího pečovatele by se měla vztahovat na pracovní ujednání, kdy pracovníci (zaměstnanci nebo osoby samostatně výdělečně činné) žijí v soukromých bytech a jejich práce spočívá v poskytování pečovatelských služeb starším a postiženým osobám. Aniž by se rozlišovalo, zda se jedná o zaměstnance nebo osoby samostatně výdělečně činné, stálí domácí pečovatelé (SDP) by měli být považováni za součást systému poskytování dlouhodobé péče. Cílem zavedení společné definice povolání je uznat výskyt stálých domácích pečovatelů na evropském trhu práce a zlepšit kvalitu jimi poskytované dlouhodobé péče.

1.2.

Za účelem informované tvorby politiky by Eurostat měl o stálých domácích pečovatelích shromažďovat odpovídající údaje.

1.3.

EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby provedla výzkum zaměřený na situaci těchto pracovníků, včetně jejich počtu, státního občanství, migračního statusu, přeshraniční mobility, efektivního začlenění na trhu práce a do systému sociální ochrany, pracovních a sociálních podmínek a kvalifikace, stejně jako na jejich skutečný a potenciální přínos pro evropské ekonomiky.

1.4.

EHSV zdůrazňuje, že ke stálým domácím pečovatelům by se mělo přistupovat obdobně jako k jiným pečovatelům. To znamená, že by měli požívat podobné ochrany, jako je omezení pracovní doby (včetně pohotovosti) a ochrana proti fiktivní samostatné výdělečné činnosti. Zaměstnaní stálí domácí pečovatelé nesmí být vyloučeni z působnosti příslušných právních předpisů EU a členských států vztahujících se k zaměstnání, které se mimo jiné týkají: řádné odměny, ochrany zdraví a bezpečnosti při práci, sociálního zabezpečení a práva svobodně se sdružovat a na kolektivní vyjednávání.

1.5.

Chybějící nabídka pracovních sil v oblasti dlouhodobé péče v Evropě by se měla pozitivně vyřešit zajištěním důstojné mzdy a pracovních podmínek, napravením nedostatečných investic, dodržováním zásad volného pohybu, odstraněním překážek, které pracovníkům brání ve výkonu pracovních práv, a vytvořením cest pro migranty, aby měli přístup k řádnému zaměstnání.

1.6.

EHSV vyzývá Evropskou unii, aby intenzivně spolupracovala s členskými státy na koordinaci nabídky a mobility stálých domácích pečovatelů, a to jako na součásti přístupu ke zlepšení celkové schopnosti odvětví dodávat kvalitní péči. Konkrétní opatření by měla zahrnovat:

Navíc je třeba poznamenat, že návrh Komise týkající se evropského pilíře sociálních práv neobsahuje žádný odkaz na situaci stálých domácích pečovatelů. V průběhu dalších příprav evropského pilíře sociálních práv by se mělo zvážit zařazení jejich sociálních práv. K tomuto tématu EHSV v současnosti vypracovává stanovisko.

1.7.

Členské státy by měly zajistit, aby práva příjemců péče a pracovníků, včetně stálých domácích pečovatelů, byla chráněna. Konkrétní opatření by měla zahrnovat:

1.8.

EHSV zdůrazňuje, že je nutno prostřednictvím odpovídajících dlouhodobých a udržitelných veřejných investic zajistit finanční podporu příjemcům péče, kteří SDP potřebují.

1.9.

Odbory, zaměstnavatelé a organizace občanské společnosti musí být zapojeni do plánování politik na úrovni členských států i na úrovni EU. Sociální a občanský dialog se všemi zúčastněnými stranami by měl být podporován na všech úrovních.

1.10.

EHSV by měl hrát aktivní úlohu v prosazování rozvoje evropských politik zaměřených na podporu pečovatelů, příjemců péče a jejich rodin, a to mj. uspořádáním konference o budoucnosti SDP v Evropě.

2.1.

Nedostatek pracovních sil na trhu práce v odvětví zdravotnictví je „časovanou bombou“. Jde o trvalou krizi (3), kdy se nedostatečná nabídka pracovních sil ještě prohloubí, nebudou-li přijata odpovídající politická řešení. Evropská komise již v roce 1994 definovala poskytování péče jako strategický sektor. V roce 2010 Evropská komise varovala, že nebudou-li podniknuty okamžité kroky k nápravě nedostatečné nabídky pracovních sil, vzroste do roku 2020 počet chybějících pracovníků ve zdravotnictví na dva miliony, z nichž 1 milion bude chybět v oblasti dlouhodobé sociální péče (4).

2.2.

Stálí domácí pečovatelé představují početně významnou, avšak upozaděnou část pracovníků v rámci dlouhodobé péče. Jsou vysoce mobilní a v rámci hierarchie práce v odvětví zaujímají nejnižší příčku. Stálí domácí pečovatelé nejsou často v rámci plánování dlouhodobé péče na evropské úrovni a úrovni členských států vůbec zohledněni.

2.3.

Přesný počet SDP není zřejmý, neboť nejsou k dispozici údaje – v systémech sběru údajů totiž často chybí. V kontextu toho, že pečovatelé jsou uznáni a odměňováni velmi nedostatečně, zůstali SDP pro tvůrce politik příliš dlouho neviditelnými.

2.4.

Stálí domácí pečovatelé pracují ve všech členských státech. Mnozí jsou migranti ze třetích zemí, zatímco další jsou evropští občané pracující ve své zemi nebo v zahraničí. Někteří pracují nelegálně jako migranti bez dokladů a někteří jsou součástí cirkulační nebo dočasné migrace. Mnoho z nich pracuje za nejistých pracovních podmínek, a to včetně fiktivní samostatné výdělečné činnosti.

2.5.

Protože v současné době neexistuje definice povolání stálého domácího pečovatele, je jejich situace ekvivalentní se situací pracovníků v cizí domácnosti. (5) Podle MOP představuje v průmyslových zemích práce v cizí domácnosti včetně práce pečovatelů mezi 5 % a 9 % všech pracovních míst. (6)

2.6.

Některé členské státy pokročily s formalizací a začleňováním pečovatelů, kteří jsou migranti bez dokladů, a to v důsledku podpisu úmluvy MOP č. 189.

2.7.

EHSV již přispěl k tvorbě politiky v oblasti dlouhodobé péče, neboť vypracoval stanoviska k pracovním právům pracovníků v domácnostech (7), k nutnosti sociálních investic (8) a k dlouhodobé sociální péči a deinstitucionalizaci (9). Toto stanovisko vychází z uvedených stanovisek a zaměřuje se na konkrétní situaci stálých domácích pečovatelů.

3.1.

Objem domácí péče rychle narůstá, což je způsobeno tím, že stále více lidí dává přednost domácí péči, ceny v pobytových zařízeních jsou pro mnoho lidí neúnosné a chybějí odpovídající investice do infrastruktury pečovatelských služeb.

3.2.

Úsporná opatření přijatá ve většině členských států stávající již tak limitovanou infrastrukturu a nabídku pracovních sil v oblasti dlouhodobé péče ještě více omezila. EHSV se domnívá, že investice do dlouhodobé péče musí být chápány pozitivně jako ekonomická příležitost a jako prioritní oblast pro vytváření pracovních míst, sociální podpory pro rodiny a rovnost žen a mužů. Investice do odvětví zvyšují míru zapojení pracovníků a nabízejí možnou cestu ven z hospodářské krize (10).

3.3.

V pečovatelských profesích chybí pracovníci v mnoha členských státech. Přijímání legálních pečovatelů i pečovatelů bez dokladů zmírňuje nedostatečný počet pracovníků v oblasti dlouhodobé péče. Zejména jihoevropské systémy poskytování péče výraznou měrou spoléhají na SDP. V Itálii představují SDP z řad migrantů přibližně tři čtvrtiny pracovníků v domácí péči (11).

3.4.

Také země střední a východní Evropy jsou zasaženy nedostatkem pracovních sil v pečovatelských službách, stejně jako rostoucí poptávkou po poskytování péče v západní Evropě. Mnoho pracovníků v jiných zemích například pochází z Polska, třebaže se tam vlastních pracovníků v pečovatelských službách nedostává. Tuto chybějící pracovní sílu kompenzují pracovníci z Ukrajiny a dalších zemí mimo EU přicházející do Polska.

3.5.

I přesto, že stále roste povědomí o významu pečovatelství pro ekonomickou prosperitu, přínos pečovatelských služeb pro evropskou ekonomiku se neměří, přičemž by se měl stát předmětem celoevropského výzkumu.

3.6.

Mnoho Evropanek se ocitá v tzv. „sendvičovém“ postavení, kdy se od nich očekává, že se budou starat jak o své rodiče, tak o své děti. Stále více tuto práci svěřují placeným pečovatelům. Ve světě globalizovaných pečovatelských služeb je důsledkem nárůst globálních řetězců péče (12). Migrující pečovatelé, kteří se stěhují za prací, často potřebují najít pečovatele pro členy vlastní rodiny, a tak zaměstnávají pečovatele pocházející z jiných, často ještě chudších poměrů.

4.1.

Nízký status SDP je výsledkem genderově založeného předpokladu, že pečovatelství je málo kvalifikovaná „ženská práce“. Přiživuje ho rovněž strukturální marginalizace migrantek. V různých průzkumech týkajících se pracovních sil jsou pracovníci v cizí domácnosti charakterizováni jako pracovníci s nízkou kvalifikací či jako nekvalifikovaní. Nicméně značný počet SDP má dovednosti a kvalifikaci, jež jsou výsledkem dlouholetých zkušeností nebo jsou jejich zdrojem neuznané oficiální školicí a certifikační programy. Stálí domácí pečovatelé jsou často povinni prokázat zkušenosti v oblasti péče a odbornou kvalifikaci před tím, než jsou přijati, a přesto jejich pracovní podmínky tomuto neodpovídají.

4.2.

Velká část stálých domácích pečovatelů má zkušenosti s protiprávními pracovními ujednáními a mnoho z nich pracuje nelegálně. Často neuplatňují svá pracovní práva a potýkají se s vykořisťováním. Podmínky se mohou podobat modernímu otroctví – někdy se stává, že jsou pracovníci izolováni, jsou oběťmi násilí či zneužívání, jsou nuceni pracovat 24 hodin denně sedm dní v týdnu a nemají základní životní podmínky, jako je soukromý osobní prostor. Další pracují jako fiktivní samostatně výdělečně činné osoby. V mnoha případech nemají inspektoráty práce a další státní orgány inspekce ani odbory přístup k pečovatelům na pracovišti (tj. v soukromých bytech).

4.3.

Je nutné podpořit opatření k regularizaci a legalizaci SDP, aby byly zajištěny zákonné možnosti vstupu do odvětví pečovatelství. Takový přístup již není bezprecedentní – ve Španělsku a Itálii bylo od roku 2002 legalizováno přibližně 500 000 pracovníků v cizí domácnosti bez dokladů (13). Musí být vytvořeny takové politiky v oblasti migrace pracovní síly, které státním příslušníkům třetích zemí umožní řádnou práci v odvětví pečovatelských služeb za podmínek rovného zacházení a práva na změnu zaměstnavatele.

4.4.

Stálí domácí pečovatelé patří mezi nejmobilnější část pracovníků v rámci dlouhodobé péče. Stálé domácí pečovatelky ze zemí střední a východní Evropy bývají ženy středního věku, které mají vlastní rodinné povinnosti (14). Pečovatelé ze zemí střední a východní Evropy mají ve zvyku pracovat v západoevropských zemích po dobu až tří měsíců a následně se vrátit do země svého původu.

4.5.

Migrace kvalifikovaných SDP do hostitelských zemí znamená pro země původu výrazný odliv pracovních sil. Není-li kvalifikace pracovníků v hostitelských zemích uznávána, představuje to společenskou a ekonomickou ztrátu, a to v době celkového nedostatku pracovních sil v evropském i celosvětovém odvětví zdravotnictví.

4.6.

Všechny tyto podmínky odrážejí skutečnost, že práva SDP nejsou v rámci stávajících právních rámců na evropské i vnitrostátní úrovni přiměřeně chráněna.

4.7.

Členské státy by měly SDP povzbuzovat a podporovat v tom, aby nepracovali nelegálně.

5.1.

Příjemci péče a jejich rodiny mají často s hledáním pečovatelů potíže. K přijetí pečovatelů většinou dojde prostřednictvím neformálních rodinných či přátelských sítí. U pečovatelů přijatých takovouto cestou často nelze příliš zaručit, že budou poskytovat kvalitní péči. Rodiny jsou často v situaci, kdy nemají jasná vodítka pro to, jak pečovatele zaměstnat legálně.

5.2.

Příjemcům péče a jejich rodinám by se mělo dostat odpovídající podpory od státu. V krátkodobém horizontu by to mělo zahrnovat informační kampaň a nepřetržitou podporu v záležitostech týkajících se zaměstnaneckých a sociálních práv SDP. V dlouhodobém horizontu by členské státy měly převzít úlohu dohledu nebo plnit roli zprostředkovatele, který je příjemcům péče nápomocen při hledání SDP.

5.3.

Příjemcům péče a jejich rodinám by měla být poskytnuta řada podpůrných služeb v souladu s potřebami příjemce péče a jeho rodiny, které mohou zahrnovat služby domácí péče na částečný nebo plný úvazek. Všechna ujednání o péči musí pro zaměstnané či samostatně výdělečně činné pracovníky zajišťovat důstojné podmínky.

5.4.

Příjemci a jejich rodiny by rovněž měli být motivováni k tomu, aby si více uvědomovali potřeby SDP a považovali je za pracovníky, kteří zasluhují respekt a mají svá práva. Práce pečovatele je vysoce fyzicky i psychicky náročná. V praxi to znamená, že SDP by měli mít k dispozici řádné ubytování a soukromý prostor a že v případě zaměstnaných pečovatelů musí být respektována jejich vymezená pracovní doba včetně pohotovosti.

5.5.

Zároveň je nutno respektovat právo příjemců péče na odpovídající péči. Tak je tomu obzvláště u zranitelných skupin a lidí se zvláštními potřebami, jako jsou např. lidé trpící demencí.

6.1.

V odvětví SDP je čím dál aktivnější velký počet malých podniků, včetně pracovních agentur, jež fungují vedle výrazně neregulovaného neformálního odvětví.

6.2.

Pečovatelství může přispět ke vzniku důstojné práce v soukromých domácnostech a růstu v evropské ekonomice. Pouze kvalitní pracovní místa mohou zaručit kvalitu poskytované péče.

6.3.

Chybějící právní předpisy týkající se přeshraniční práce stálých domácích pečovatelů umožňují některým podnikům nabízet za stejnou práci nižší ceny. To přispívá k sociálnímu dumpingu. Je to zjevné zejména v případě polských nebo slovenských agentur, které vysílají SDP do západní Evropy (15). To, že tento stav nekalé konkurence přetrvává, škodí pracovníkům, zaměstnavatelům i evropské ekonomice.

7.

7.1.

Komunitní organizace, náboženské skupiny (16) spolu s veřejnými a soukromými zaměstnavateli hrají na různých úrovních při poskytování péče klíčovou úlohu. Mnoho komunitních organizací přispělo k legalizaci migrujících stálých domácích pečovatelů (17).

7.2.

V mnoha členských státech však péče není odpovídajícím způsobem podporována. Nedávná ekonomická krize vyústila v nedostatečné financování odvětví péče v celé Evropě, což vede k negativním trendům, jako je zhoršování kvality péče a pracovních podmínek.

7.3.

Organizace poskytovatelů péče by měly být řádně financovány, aby uspokojily potřeby rostoucí poptávky po poskytování péče. Vzhledem k jejich zkušenostem je nutno je zahrnout do skutečného sociálního a občanského dialogu, z něhož vzejde soubor právních předpisů upravujících organizaci a poskytování péče.

8.1.

Dobrým příkladem poskytování kvalitní péče zahrnující všechny zúčastněné strany je Švédsko. Tento systém je založen na vysoké míře veřejné podpory financované z daní (18). Systémy poukázek na služby, jako byly zavedeny např. ve Francii a v Belgii, přispěly k formalizaci domácí práce a v některých případech přinesly zlepšení pracovních podmínek pracovníků ve službách pro domácnost. V případě Belgie je práce pečovatelů z tohoto systému vyloučena (19).

8.2.

Rakousko vypracovalo systém stálých domácích pečovatelů, kteří jsou osobami samostatně výdělečně činnými, aby pokrylo potřeby dlouhodobé péče a stanovilo právní požadavky týkající se kvality a rámcových podmínek poskytování služeb. Další zlepšení v oblasti norem kvality a transparentnosti byla přijata v roce 2015. Tento systém je rakouskými obyvateli hojně využíván, nicméně rakouské odbory ho kritizují z důvodu narušování zaměstnaneckých norem.

8.3.

Jelikož modely osvědčených postupů nejsou vždy plně přenositelné do všech členských států, na evropské úrovni by měl být koordinován ucelený přístup, který zapojí všechny zúčastněné strany.

8.4.

EHSV je přesvědčen, že Evropská unie by měla sledovat nabídku a mobilitu stálých domácích pečovatelů v rámci Evropy a podporovat přístupy ke zlepšení celkové schopnosti odvětví dodávat kvalitní péči a vytvářet důstojná pracovní místa.

8.5.

Agenda politik EU se musí chybějící nabídce pracovních sil v pečovatelství věnovat prioritně. Na stálé domácí pečovatele, kteří jsou ve stávajících paradigmatech politik do značné míry přehlíženi, je třeba upozornit.