28.12.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 487/1

Zpravodaj:

Etele BARÁTH

1.1.

EHSV je přesvědčen, že je třeba zavést koordinovanou evropskou správu zaměřenou na rozvoj s cílem přispět k budování obnovené, silné a mírové Evropy. Je třeba posílit koordinaci a případně vnést do správy nový způsob organizace.

1.2.

Bylo by vhodné obnovit dynamický rozvoj hospodářství prostřednictvím koordinovaného vývoje a upevnit základy sociálního blahobytu a demokracie, soužití různých kultur a příkladnou šetrnost k životnímu prostředí.

1.3.

EHSV zdůrazňuje, že důsledné uplatňování zásady partnerství směřuje k širšímu zapojení zúčastněných stran při plánování a provádění investic z fondů Evropské unie. Toto zapojení posílí kolektivní úsilí ve prospěch investic a umožní rozsáhlejší využití odborných znalostí. Umožní účinnější provádění projektů, zvýší transparentnost a přispěje k tomu, aby se zamezilo zneužívání a podvodům.

1.4.

Potřebujeme zejména jednoduché a dostupné cíle a strategie, tedy jednotný projekt pro Evropu (strategii EU 2030–50). Je třeba potvrdit, že velkým strategickým cílem Unie zůstává budování inovační a životaschopné Evropy podporující začlenění. Do tohoto projektu by rovněž měly být začleněny cíle COP 21 (cíle udržitelného rozvoje).

1.5.

Je nutné lépe koordinovat rozvojové programy. Vytváření krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých rozvojových programů a nástrojů se musí opírat o soubor stručných cílů. „Nástroji“ rozumíme všechny prostředky politické, právní, organizační a finanční.

1.6.

EHSV doporučuje za účelem zlepšení koordinace a v zájmu dosahování společných evropských cílů použít tradiční evropské strukturální a investiční fondy (ESI fondy) a projekty zaměřené na trhy a mobilizující rovněž soukromý kapitál, které vycházejí z Evropského fondu pro strategické investice (EFSI). Za tímto účelem je důležité koordinovat cíle a pravidla pro jejich provádění.

1.7.

Výbor doporučuje, aby hlavním nástrojem ve službách posílené ústřední správy zaměřené na rozvoj byl evropský semestr, který se opírá o roční analýzu růstu a který by měl také stanovit způsoby, jak trvale ovlivňovat projekt pro Evropu a pozorně sledovat jeho vývoj. Evropský semestr by se mohl při této příležitosti zhostit úkolu systémů, které se soustředí na dosažení sociálního prostředí zajišťujícího příznivé životní podmínky.

1.8.

Kromě již používaného výkonnostního ukazatele HDP, jenž je v zásadě hospodářské povahy, by se mohl používat jako doplňkový také výsledkový ukazatel (hrubý domácí výsledek), který by odrážel také udržitelnost a obsahoval převážně sociální a environmentální faktory. Tento ukazatel by mohl sloužit jako základ pro sledování účinnosti správy zaměřené na rozvoj.

1.9.

Je nezbytná úzká koordinace a zavedení otevřené metody spolupráce mezi členskými státy. Je třeba přistoupit k úpravě podle dosavadních zkušeností získaných v rámci procesu rozvoje.

1.10.

Je nezbytné upevnit právní a finanční nástroje. Výkonnost správy zaměřené na rozvoj bude záviset na dynamice hospodářství, zvýšení mobilizovaného kapitálu, růstu účinnosti investičního systému, upevnění úrovně kvalifikace pracovní síly a stupni inovativnosti podniků. Jejím hlavním cílem v dlouhodobější perspektivě je však vytvářet příznivé životní podmínky a obnovenou společnost a zaručit lepší a udržitelné prostředí.

1.11.

Je třeba zavést víceúrovňové a sdílené řízení. Zároveň s probíhající reformou (REFIT) je třeba rozvíjet právní a správní nástroje správy zaměřené na rozvoj. V tomto ohledu je třeba zásadně posílit nástroje na střední úrovni, tedy nástroje pro koordinaci makroregionálního rozvoje. Dále v rámci projektu pro Evropu získává značnou hodnotu úloha funkčních regionů, měst, městských oblastí, aglomerací, metropolitních oblastí a sítí.

1.12.

Jedním z klíčových prvků správy zaměřené na dlouhodobý rozvoj je kontinuita. Je třeba koordinovat podmínky cyklické povahy politik, programových a rozvojových procesů a rozpočtových horizontů. Rozvojová činnost předpokládá nepřetržitou analýzu, kontrolu a korekce.

1.13.

Zvláště důležité je přesně informovat veřejnost, podporovat její zapojení, rozvíjet komunikaci a politický marketing a vhodným způsobem představovat konkrétní výsledky i nedostatky.

1.14.

EHSV se vždy zasazoval o posílení demokratické účasti. Vzhledem k tomu, že se jedná o otevřenou metodu spolupráce, měla by být účast hospodářských a sociálních partnerů a nevládních organizací zaručena na všech úrovních. S tím je na evropské úrovni spojeno vyšší ocenění úlohy EHSV.

1.15.

Jak EHSV uvedl již ve svém stanovisku z roku 2012 (1), podporuje iniciativu Evropské komise týkající se zavedení tzv. „kodexu chování pro partnerskou spolupráci“, jehož smyslem je poskytnout členským státům rámec pro partnerství v oblasti plánování a provádění. Koncepce, kterou partneři v souvislosti s Evropou mají, přispěje ke stanovení cílů i ke ztotožnění se s nimi a zlepší účinnost provádění plánů.

1.16.

EHSV zdůrazňuje, že je třeba překonat právní úpravu partnerství založenou na návrzích a osvědčených postupech a široce vymezit minimální očekávání, která budou muset orgány členských států splnit pod hrozbou sankcí.

1.17.

EHSV doporučuje, aby členské státy byly povinny zavést účinné systémy financování pro budování kapacit partnerů. Tyto systémy by měly přesahovat pouhé školení nebo předávání informací a měly by se zabývat rovněž rozvojem sítí v rámci partnerství a zaváděním nástrojů pro účinné zapojení.

1.18.

EHSV naléhavě vyzývá Evropskou komisi, aby posílila spolupráci s evropskými sítěmi partnerství. Je třeba, aby Evropská komise zavedla systém financování, který přispěje k fungování evropských sítí nevládních organizací působících v regionální politice, zejména pokud jde o kontrolu vnitrostátních procesů a záruky získávání informací.

2.1.1.

Evropská unie je silná, ale stále ještě čelí mnohotvárné krizi, která se obnovuje. To přesvědčivě dokládá Brexit. Hospodářská krize z roku 2008 přerušila euforii z rozšíření v prvních letech nového tisíciletí a v řadě zemí zvrátila dostihování vyspělejších ekonomik.

2.1.2.

Hospodářská krize, a zejména snížení investic, které z ní vyplynulo, rozštěpila jednotu mezi členskými státy založenou na růstu a způsobila zvyšující se politické, hospodářské a sociální napětí. Přestože se jedná o základní cíl Unie, prohlubují se rozdíly v rozvoji jednotlivých členských států.

2.1.3.

Přísné strategie rozpočtových škrtů uplatňované vůči zemím zasaženým vysokým veřejným a externím zadlužením a rozpočtovým deficitem přispívají k dalšímu vzdalování nejvyspělejších zemí od těch, které čelí omezování rozpočtů. Jsou zapotřebí nové politiky, které budou kombinovat hospodářský růst a kontrolu rozpočtového deficitu s účinnými strategiemi sociálního začlenění.

2.1.4.

Chudoba, nejistota v zaměstnaneckých vztazích a počet nezaměstnaných dosáhly nepřijatelné úrovně. Velkou překážku pro obnovitelnou budoucnost Evropy představuje ztráta perspektiv pro mladé lidi.

2.1.5.

Evropská unie ztratila charakter místa, které je investičním cílem, a získala pověst těžkopádného prostoru. Co se týče produktivních investic, postupně zaostává za výkonností Spojených států a některých svých členských států, jako je Německo a Spojené království. Zaostávající země brzdí dynamičtěji se rozvíjející státy. Snižuje se nutnost vzájemné provázanosti. V některých zemích klesající produktivní investice prohlubují vzniklou propast i navzdory významnému rozpočtovému přebytku. To dále přispívá k zaostávání nejchudších regionů. Reakce je pomalá a byrokratická.

2.1.6.

Základní výdobytky Unie, jako je eurozóna nebo schengenský prostor, se dnes v souvislosti s migrační krizí a terorismem jeví spíše jako rozdělující faktory, nikoli jako prvek soudržnosti. V řadě zemí je Evropská unie využívána jako nástroj vnitřního politického zápolení.

2.1.7.

Úroveň rozvoje regionů se nesbližuje. HDP nejrozvinutějších regionů je čtrnáctkrát vyšší než HDP těch nejzaostalejších. Některé státy, které jsou velkými příjemci, používají prostředky, které jim jsou přiděleny, jako náhradu za ústřední nástroje a investiční facility a jejich vlastní přispění se snížilo na minimum a daleko zaostává za původními cíli. Nově vytvořené rady pro konkurenceschopnost by mohly své nástroje využít k tomu, aby významně přispěly ke sbližování úrovní rozvoje regionů.

2.1.8.

Evropští občané a hospodářské, sociální i nevládní subjekty ztratili perspektivu, politické postupy se jim odcizily, uzavírají se stále více do sebe. Vnímají EU jako zkostnatělou instituci, které chybí flexibilita a která není schopna obnovy.

2.1.9.

Zejména z důvodu slabé výkonnosti a slabosti svého institucionálního systému v oblasti rozvoje není Evropská unie schopna mobilizovat dostatečné prostředky, aby dosáhla svých cílů, ostatně již tak roztříštěných.

2.1.10.

Vize budoucnosti, politická vůle ani schopnost vykonávat správu není jednotná. Metoda koordinace je nedostačující a zastaralá, právní nástroje nemají žádný účinek nebo jsou jen obtížně použitelné, účast organizací a společenská podpora je slabá, a to zejména z důvodu upadající komunikace.

2.1.11.

Strategie dlouhodobého rozvoje Unie do roku 2020 již nevidí dostatečně daleko a ztratila na realističnosti, navíc je roztříštěná a není schopna nasměrovat procesy v současných metodických rámcích. Zohlednění 17 přijatých hlavních cílů udržitelného rozvoje týkajících se udržitelného rozvoje mezitím umožnilo Evropské komisi zahájit v rámci komplexní a dlouhodobé strategie přezkum systému a nástrojů správy.

2.2.1.

Za této situace oznámila nová Evropská komise s podporou Evropského parlamentu nové paradigma hospodářského rozvoje. Vyjádřené cíle – vytváření pracovních míst a podpora růstu, vytvoření jednotného evropského trhu, zjednodušení systému hospodářské regulace, posílení významného unijního rozvoje, trh s energií, podpora investic do digitálního trhu a služeb, důraz na správu systému duševních i fyzických sítí propojujících Evropu a posílení environmentální odpovědnosti mohou pro ekonomiku znamenat novou významnou dynamiku.

2.2.2.

Evropský semestr a jeho složky představují systém, který překračuje rámec správy hospodářských záležitostí. V rámci mechanismu evropského semestru by bylo vhodné posílit úlohu dlouhodobých cílů v oblasti společenské a v oblasti životního prostředí.

2.2.3.

Program priorit určený k úplné konsolidaci finančního systému eurozóny je na jednu stranu nedostatečný, na druhou stranu však posiluje reálné obavy z prohloubení propasti mezi evropskými státy. Cíle rozvoje na úrovni EU by mohly zmírnit ochromení dvourychlostní Evropy.

2.2.4.

V současné době jsou rozvojové procesy určovány dvěma velmi odlišnými finančně-hospodářskými systémy nástrojů a prováděcími postupy, jež jsou s každým z nich spojeny. Je třeba posílit doplňkovost mezi těmito dvěma soubory počínaje stadiem koordinace cílů.

2.2.5.

Jedná se v první řadě o tradiční evropské strukturální a investiční fondy (ESI fondy) uvedené ve Smlouvách, jejichž cílem je podporovat sociální, hospodářskou a územní soudržnost. Mají podobu neustále modernizované pomoci při investování a při rozvoji, jejichž podstata je nicméně neměnná, a jsou dostupné díky přerozdělování rozpočtu Unie, který je naplňován příspěvky členských států. V některých případech příjemci podpory nedoceňují skutečnou hodnotu těchto prostředků a uvádí, že na ně „mají nárok“. Při přezkumu zvaném přezkum „v polovině“ období trvajícího do roku 2020 je třeba přijmout novou právní úpravu a podpořit tak výše uvedenou doplňkovost.

2.2.6.

Druhým souborem nástrojů je Evropský fond pro strategické investice (EFSI), který je určený k plnění nového – tzv. Junckerova – plánu a který je novým finančním nástrojem, jenž je zaměřen na trh, poskytuje možnost podpory rizikového kapitálu a mobilizuje veřejný, bankovní a soukromý kapitál. Jeho výši je možné dále navyšovat. Uplatněný mechanismus správy se musí stát základním prvkem správy zaměřené na rozvoj. K harmonizaci těchto dvou systémů financování by mělo dojít rovněž na úrovni každého členského státu.

2.2.7.

Ostatní finanční nástroje, jež dobře fungují, jsou ve srovnání s těmito systémy financování různorodé a přizpůsobené svým úkolům, ale co do rozsahu zaostávají a jejich cíle jsou specifické. Rámce projektu pro Evropu by mohly být předmětem úzké a systematické koordinace.

2.2.8.

Do dnešního dne nebyly uplatněny přímé prostředky, které by mohly podpořit uskutečnění nepočetných a vzájemně nepropojených cílů strategie Evropa 2020, jejímž cílem je zlepšit koordinaci. Je otázkou, zda je vůbec možné koordinaci rozvoje Unie odpovídajícím způsobem zajistit bez těchto prostředků. Je tedy vhodné, aby mezi úkoly nového plánu na období po roce 2020 figurovalo rovněž plánování vzájemného působení mezi různými nástroji.

2.2.9.

Provádění strategie Evropa 2020 dnes musí napomáhat jedenáct tematických cílů víceletého finančního rámce, který upravuje provádění ESI fondů, stejně jako 10 hlavních cílů Junckerova plánu, které se s výše uvedenými cíli překrývají pouze neurčitě, a jejich finanční a regulační pravidla. K tomu je třeba přidat 17 směrodatných kritérií udržitelnosti, která byla formulována jako cíle udržitelného rozvoje a která jsou určující pro budoucnost. Úkoly v rámci procesu plánování na období po roce 2020 by se měly opírat o menší množství jasných a stručných cílů.

2.2.10.

Rozličné mechanismy u daných cílů, odlišná data zahájení a ukončení a různé časové rámce dnes mají za následek, že ani jeden z cílů není transparentní či snadno pochopitelný a sledovatelný pro hospodářskou a sociální sféru a občanskou společnost. Neexistence synergií mezi jednotlivými cíli, respektive nedostatek vzájemného působení, dále významným způsobem snižuje efektivitu nástrojů a investic. Je třeba posílit synergii mezi EFSI a obnovenou strategií Evropa 2020 a vytvořit novou strategii EU 2030–2050 (projekt pro Evropu).

2.2.11.

Zatímco se ke strukturálním fondům vážou silně byrokratické, zároveň centralizované i decentralizované přípravné, prováděcí, kontrolní a analytické mechanismy a na úrovni Unie na jejich provádění dohlíží velký počet agentur, nově vzniklý mechanismus řízení Evropského fondu pro strategické investice překračuje rámec Evropské komise a jeho nová organizační struktura je budována v souladu s potřebami finančního a investičního prostředí. Koordinace obou velkých celků předpokládá zavedení strategického nástroje a nového systému správy (2).

2.2.12.

Zavedení nového systému správy zaměřené na rozvoj může přinést posílenou koordinaci a otevřenou spolupráci mezi dotčenými partnery.

2.2.13.

Pro zlepšení účinnosti a efektivity ESI fondů je třeba posílit institucionální struktury partnerství a otevřít je v souladu s právem na účast veřejnosti všem evropským občanům. Tím by jim byl zaručen přístup k příslušným informacím a možnost podílet se na rozhodnutích v oblasti plánování a provádění. Měli by mít rovněž možnost vyjadřovat se k návrhům programů, výzev k podávání návrhů a návrhům hodnotících zpráv.

3.1.

EHSV se již zabýval otázkou zásady partnerství a předložil podrobné návrhy v tomto směru v několika stanoviscích.

3.1.1.

Ve stanovisku z roku 2010 (3) EHSV zdůraznil, že stávající nařízení ponechávají příliš velký prostor pro vnitrostátní interpretaci koncepce partnerství, a že Evropská komise by proto měla hrát silnější a mnohem proaktivnější úlohu coby strážce zásady partnerství. Dále označil za zásadní, aby všechny operační programy zaručovaly partnerům zdroje technické pomoci potřebné k budování jejich kapacit. Vyslovil se ve prospěch návratu k programům iniciativ Společenství pro sociální inovace a místní rozvoj.

3.1.2.

Ve svém stanovisku z roku 2012 (4) EHSV podpořil iniciativu Evropské komise na vytvoření evropského kodexu chování v oblasti partnerství. Vyjádřil výhrady organizované občanské společnosti k nerespektování zásady partnerství a navrhl zavést systém pro kontrolu partnerství, který by řídili sami partneři. Navrhl podmiňovat uzavření dohod o partnerství s členskými státy řádným prováděním kodexu chování a navýšit za tímto účelem zdroje operačních programů jako finanční impuls ke splnění této podmínky. Dále potvrdil svá doporučení týkající se posílení kapacit partnerů.

3.2.

Právní předpisy týkající se politiky soudržnosti stanoví zavedení kodexu chování pro partnerství obsahujícího hlavní zásady a osvědčené postupy.

3.3.

Ze zkušeností nabytých v souvislosti s prováděním kodexu chování vyplývá, že některé země zavedly ustanovení kodexu pouze formálně v rámci vnitrostátních procesů spojených s plánováním a transformací institucionální struktury provádění ESI fondů.

3.4.

V některých zemích partnerům nebyl ponechán dostatečný čas, aby mohli formulovat stanovisko k relevantním dokumentům. Nebyli zapojeni do zásadních strategických rozhodnutí, například těch, která se týkají definování priorit nebo finančních dotací. K podpoře jejich aktivní účasti nebyl zaveden žádný zvláštní mechanismus nebo nástroj komunikace a účasti.

3.5.

Analýzy, které provedlo několik nevládních organizací (5), ukázaly, že v některých zemích byly požadavky týkající se výběru partnerů, kteří byli vyzváni k účasti v monitorovacích výborech, formálně dodrženy, aniž by však byla ve všech případech zajištěna reprezentativnost a tematické pokrytí. Výměna informací mezi řídicími orgány a členy monitorovacích výborů pokulhává.

3.6.

Orgány odpovědné za horizontální otázky, jako jsou například ministerstva životního prostředí, tak v několika příslušných monitorovacích výborech nezískaly místa. Řídicí orgány nesdružují při plánování výzev k podávání přihlášek a při posuzování návrhů vždy partnery z občanské společnosti zastupující horizontální zásady.

3.7.

Zásahy zaměřené na posilování kapacit jsou v některých zemích nedostatečné. Do velké míry se totiž omezují na školení a na náhrady cestovních výloh, zatímco řada návrhů z kodexu chování, které se týkají například rozvoje sítí a koordinace nebo pokrytí nákladů na odborníka nutných k zajištění skutečné účasti partnera, je nadále opomíjena.

3.8.

Evropská komise a členské státy nevěnovaly v průběhu první poloviny rozpočtového období dostatečnou pozornost využívání nástrojů pro metodu komunitně vedeného místního rozvoje (CLLD).

3.9.

EHSV zastává mínění, že je třeba provést celkový přezkum postupů v oblasti partnerství. Tento přezkum musí zahrnovat rovněž hodnocení provádění postupů v oblasti plánování a institucionální struktury provádění a hodnotit, do jaké míry je stávající regulační systém schopen vyústit v účinné partnerství. Partneři by měli být aktivně zapojeni do procesu hodnocení.