EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 25.5.2016
COM(2016) 284 final
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ
Hodnocení účinnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele („nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele“)
Úvod: hospodářský, politický a právní kontext
Ve snaze udržet hospodářský růst EU si Komise stanovila ambice, jejichž cílem je aktivovat potenciál přeshraničních spotřebitelských trhů, a to online i offline, ve strategii jednotného digitálního trhu 1 a ve strategii jednotného trhu 2 , které byly přijaty v roce 2015. V rámci prvních kroků Komise navrhla dobudovat legislativní rámec EU dořešením zbývajících regulačních mezer týkajících se smluv o digitálním obsahu a prodeje zboží online 3 . Zahájila kroky k posouzení úlohy platforem, zeměpisných omezení prodeje a dopadu ekonomiky sdílení. Zdůraznila také, že pravidla vnitřního trhu přinesou hospodářství EU zamýšlené ekonomické přínosy pouze tehdy, budou-li právní předpisy účinně a jednotně prosazovány.
Lze však doložit, že dodržování právních předpisů týkajících se spotřebitelů stále představuje problém, který má vliv na důvěru spotřebitelů a obchodníků v přeshraničním obchodování v EU (viz rámeček níže).
Hlavní údaje
Poškozování spotřebitelů v přeshraničních transakcích: konzervativní odhady založené na reprezentativním vzorku pěti online odvětví (oděvy, elektronické zboží, rekreace, spotřebitelské úvěry a souborné služby pro cesty) ukazují, že 37 % internetových obchodníků v EU práva spotřebitelů nerespektuje. To vede k újmě pro spotřebitele ve výši zhruba 770 4 milionů eur ročně, a to jen v příslušných zkoumaných odvětvích. Odhaduje se, že posílení spolupráce v oblasti prosazování práva by mohlo vést k podstatnému snížení míry jeho nedodržování: koordinované kontroly a nápravy webových stránek (kontrolní akce, tzv. sweeps) prováděné vnitrostátními donucovacími orgány v minulých letech vedly ke zvýšení míry dodržování předpisů z 20 % až 40 % (podle odvětví) v počáteční fázi šetření až na více než 80 % o rok později 5 .
Důvěra spotřebitelů v přeshraniční transakce: podle průzkumu Eurostatu z roku 2014 6 pouze 15 % 7 spotřebitelů uvedlo, že nakupovali online z jiných zemí EU, zatímco 44 % spotřebitelů tak nakupovalo doma. Podle spotřebitelského srovnávacího přehledu z roku 2015 8 má 61 % spotřebitelů v EU důvěru v nakupování na internetu u maloobchodníka se sídlem v jejich vlastní zemi, avšak pouze 38 % spotřebitelů chová důvěru v nákupy na internetu u obchodníků se sídlem v jiné zemi EU. Lepší přeshraniční vymáhání právních předpisů a nižší míra poškozování spotřebitelů by důvěru spotřebitelů posílily, což by vedlo ke zvýšení objemu přeshraničních transakcí elektronického obchodování.
Malá tendence k přeshraničnímu prodeji online: V maloobchodu je podíl elektronického obchodu na trhu stále nižší v Evropě než ve Spojených státech: v roce 2014 to bylo 7,2 % ve srovnání s 11,6 % v USA. Ve stejném roce 9 prodávalo online spotřebitelům v jiných zemích EU pouze 12 % maloobchodníků v EU, zatímco na domácím trhu jich tak činilo třikrát více (37 %) 10 .
Za prosazování právních předpisů na ochranu spotřebitelů zodpovídají v první řadě členské státy. Avšak zejména v digitálním prostředí, kde transakce neznají hranice, mohou vnitrostátní orgány účinně řešit případy porušování spotřebitelského práva v přeshraničním kontextu jen na základě vzájemné spolupráce. Nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele bylo přijato v roce 2004 s cílem vytvořit formální rámec spolupráce mezi vnitrostátními donucovacími orgány 11 a řešit problematické praktiky s přeshraničním rozměrem.
Strategie pro jednotný digitální trh při hodnocení prostředků, které vedou k růstu, zdůrazňuje: „Je také třeba spotřebitelská pravidla pro nákupy on-line a digitální nákupy rychle, aktivně a důsledně prosazovat, aby byla skutečně efektivní.“ A Komise se zavázala, že „objasní a rozpracuje pravomoci donucovacích orgánů a zlepší koordinaci jejich činnosti v rámci sledování trhu i mechanismy varování, aby se zrychlilo odhalování porušování práv“. Strategie pro jednotný trh pak zdůrazňuje význam spolupráce v oblasti prosazování práva při řešení neodůvodněné obchodní diskriminace na základě zeměpisných kritérií: „Tato opatření musí jít ruku v ruce s přísnějším prosazováním práva v každém členském státě, které, jak bylo oznámeno v rámci strategie jednotného digitálního trhu, se musí dále zlepšit prostřednictvím reformy nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitelů.“ 12
Výše uvedené strategie zohlednily hodnocení podle článku 21a nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele 13 , která byla zahájena v roce 2012 za účelem vylepšení fungování uvedeného nařízení.
Článek 21a nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele požaduje, aby 10 let po přijetí nařízení Komise ve zprávě Evropskému parlamentu a Radě posoudila mechanismy jeho fungování, jeho přílohu a jeho účinnost. Vyzývá Komisi, aby v případě potřeby předložila legislativní návrh na změnu tohoto nařízení. V souladu s požadavky tohoto článku Komise provedla důkladné posouzení fungování nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, jehož výsledky jsou prezentovány v této zprávě. Analytické kroky tohoto posouzení zahrnovaly externí hodnocení (2012) 14 , veřejnou konzultaci 15 (2013–2014), spotřebitelský summit věnovaný prosazování práva, který se konal v roce 2013 16 , dvě dvouleté zprávy vydané v letech 2009 a 2012 a zprávu Komise z roku 2014 o fungování nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele 17 . Vzhledem k tomu, že posouzení poukázalo na potřebu zlepšit a modernizovat nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele, bylo v roce 2015 provedeno podrobné posouzení dopadů různých možných variant s cílem posoudit potřebu legislativního návrhu na změnu nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele.
1.Posouzení účinnosti mechanismů fungování spolupráce v oblasti ochrany spotřebitele
Nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele v současné době odkazuje na 20 směrnic a nařízení týkajících se spotřebitelského a marketingového práva v rámci acquis 18 . Jeho cílem je zajištění shody s tímto právem, ochrana společných ekonomických zájmů spotřebitelů a ochrana poctivých obchodníků před nepoctivými konkurenty. Zajišťuje hladké fungování maloobchodního trhu v EU. Stanovuje mechanismy fungování spolupráce mezi vnitrostátními donucovacími orgány řešícími žádosti o vzájemnou pomoc (o informace a o donucovací opatření) a umožňuje příslušným orgánům koordinovat akce proti porušování spotřebitelského práva Unie ze strany podniků v přeshraničním kontextu. Tyto mechanismy umožňují orgánům překonávat omezení daná hranicemi jurisdikcí států, aby mohly řešit problematické praktiky obchodníků usazených v jejich jurisdikcích, které poškozují spotřebitele v jiných státech EU.
Hodnocení se zabývalo otázkou, do jaké míry vedlo provádění nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele k vypracování účinných způsobů ochrany kolektivních zájmů spotřebitelů v celé EU 19 . Nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele stanovilo společné minimální pravomoci pro vnitrostátní orgány a umožnilo jim zastavovat protiprávní jednání, k němuž dochází za hranicemi. Od roku 2007 bylo například šetřeno více než 4 500 webových stránek elektronického obchodování v různých hospodářských odvětvích, zda neporušují právo EU, což vedlo ke zvýšení míry dodržování práva. 20
V roce 2014 byl učiněn další krok ve spolupráci při prosazování práva, a to zavedením koordinovaných akcí, kterými se po dotčených obchodních požaduje, aby upustili od nekalých obchodních praktik v oblastech společného zájmu v EU (například v oblasti autopůjčoven nebo online her nabízejících nákupy „in-app“ 21 ).
I přes pozitivní výsledky, pokud jde o relevanci cílů nařízení, byly externím hodnocením i veřejnou konzultací identifikovány následující problémy, které brání účinnosti nařízení:
Nedostatečné minimální pravomoci donucovacích orgánů k tomu, aby mohly spolupracovat efektivně a rychle, především v digitálním prostředí 22 . Nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele dává příslušným orgánům v členských státech minimální vyšetřovací a donucovací pravomoci nezbytné k zajištění spolupráce a k uplatňování tohoto nařízení 23 . Tyto pravomoci jsou nezbytné například pro legální získávání a výměnu důkazů mezi jednotlivými zeměmi. V rámci posouzení byla přezkoumána řada možných pochybení ze strany obchodníků a bylo zjištěno, že na základě stávajícího rámce spolupráce v oblasti ochrany spotřebitele nelze tato pochybení efektivně řešit 24 . Orgány spolupráce v oblasti ochrany spotřebitele mají zejména omezené pravomoci získávat informace o skutečné totožnosti obchodníka, který je za pochybením v digitální oblasti 25 , a dále mají omezené pravomoci, pokud jde o možnost žádat o pomoc jiné orgány (například finanční policii) nebo třetí strany (například registrátory domén).
Nedostatečné sdílení informací o trhu 26 . Rozvoj elektronického obchodování umožnil rozsáhlé marketingové kampaně, které mohou najednou oslovovat miliony spotřebitelů. Tato skutečnost vyžaduje, aby orgány vytvořily mnohem rychlejší systém shromažďování informací, než jak to bylo třeba v dobách offline obchodování, a aby byly schopny rychleji reorganizovat priority a být agilnější. Podle externího hodnocení a posouzení dopadů zpracovaného Evropskou komisí jsou protiprávní jednání zjišťována se zpožděním, neboť současný mechanismus včasného varování v rámci spolupráce v oblasti ochrany spotřebitele nefunguje spolehlivě a neexistují společná prioritizace 27 . Například varovné zprávy jsou odesílány všem orgánům připojeným k databázi sítě CPC, bez ohledu na relevanci či prioritu.
Omezení mechanismu pro řešení protiprávního jednání postihujícího několik zemí 28 . Současný mechanismus vzájemné pomoci v rámci spolupráce v oblasti ochrany spotřebitele (články 6–8) se především zaměřuje na řešení protiprávního jednání obchodníka se sídlem v jedné zemi cíleného na spotřebitele v jiné zemi. Rozvoj vnitřního trhu však zrychlil internacionalizaci maloobchodu, v jejímž čele stojí velké společnosti, jejichž místní dceřiné společnosti uplatňují všude stejné postupy. Vnitrostátní orgány se proto na svých trzích často potýkají s podobným protiprávním jednáním. 29 Nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele obsahuje ustanovení pro řešení takového protiprávního jednání. Stanoví, že vnitrostátní orgány koordinují svou činnost tak, aby byla důsledně uplatňována stejná reakce na stejné porušení právních předpisů EU (článek 9 nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele 30 ). Externí hodnocení 31 však poukazuje na to, že pokud musí každý orgán jednat samostatně, neumožňuje tento přístup dosahovat úspor z rozsahu. Jedná se zde o nákladné zdvojování úsilí o prosazování práva: zpráva o posouzení dopadů odhaduje, že díky zjednodušenému řízení koordinace na úrovni EU by jedna koordinovaná akce umožnila snížit náklady členských států na polovinu. Je proto třeba vysoce koordinovaný přístup na úrovni EU a vzhledem k rozsahu takových nesprávných postupů v Unii by mohla Komise sehrát důležitou úlohu koordinátora, který bude dotčeným vnitrostátním orgánům nápomocen 32 . Jak zdůrazňuje zpráva o posouzení dopadů, zkušenosti získané ze dvou koordinovaných akcí ve věci autopůjčoven a nákupů „in-app“ rovněž potvrdily, že stávající koordinační rámec podle článku 9 je příliš vágní a dále že chybí zejména řádně definovaný a transparentní koordinační postup, jasné vymezení jednotlivých rolí a povinností aktérů a důsledků nečinnosti 33 .
2.Posouzení přílohy k nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele
Spolupráce v oblasti ochrany spotřebitele pokrývá směrnice tak, jak byly provedeny ve v právním řádu členských států, a nařízení, která jsou uvedena v příloze nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele. Od roku 2007 je rozsah přílohy postupně rozšiřován, přesto však několik právních předpisů Unie, které stanoví důležitá práva spotřebitelů, zůstává dodnes mimo ni. Externí hodnocení dospělo k závěru nutnosti menší aktualizace přílohy na základě následujících kritérií 34 : dopad na kolektivní zájmy spotřebitelů; přeshraniční význam; dimenze veřejného prosazování práva; soulad s odvětvovými a horizontálními právními předpisy, které jsou v současné době zařazeny do přílohy. Na tomto základě dospělo hodnocení k závěru, že je třeba přílohu aktualizovat s ohledem na vstup nových právních předpisů Unie v platnost. V návaznosti na posouzení dopadů byly k zařazení do přílohy nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele doporučeny následující právní předpisy 35 : směrnice o úvěrech na bydlení 36 , nařízení o právech cestujících v železniční přepravě 37 , nařízení o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě 38 a cenová ustanovení z nařízení o leteckých službách 39 a směrnice o platebních účtech 40 . Strategie pro jednotný trh z roku 2015 dále dospěla k závěru, že článek 20 směrnice o službách 41 postrádá účinný mechanismus přeshraniční spolupráce, a měl by proto být zahrnut do přílohy nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele.
3. Cesta vpřed: inteligentnější řešení prosazování práva – modernizace nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele
S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhuje Komise stávající nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele modernizovat za účelem zlepšení přeshraničního prosazování spotřebitelských právních předpisů EU.
|
Výsledky posouzení dopadů |
|
Hlavní prvky návrhu Komise z pohledu nákladů a přínosů Pro spotřebitele vznikne přínos v podobě lépe fungujících trhů s menším množstvím sporů a vyšší úrovní ochrany při přeshraničním nakupování, především pak online. U množiny pěti online trhů, které byly předmětem studie, bylo odhadnuto, že snížení míry nedodržování právních předpisů z 37 % o 10 bodů by mohlo snížit újmu z odhadovaných 770 milionů eur ročně na asi 539 milionů eur, tedy o 30 % 42 . Jakákoli nová jednotná akce v rámci spolupráce v oblasti ochrany spotřebitele proti některé široce rozšířené praxi by také mohla výrazně snížit újmu pro spotřebitele v celé EU (např. v případě koordinované akce proti klamavým marketinkovým nabídkám „in-app“ v online hrách jde odhadem o částku 68 milionů eur) 43 . Komise bude podporovat členské státy v jejich úsilí o prosazování práva v případech protiprávního jednání s významným unijním rozměrem, což by mělo zabránit zdvojování úsilí a vedení souběžných řízení ve stejné věci. Díky možnosti opětovně využívat důkazy, vyhnout se duplicitnímu úsilí a zajistit maximální konzistentnost donucovacích opatření ušetří orgány na nákladech. Včasnější odhalování nekalých praktik a sladění priorit umožní lépe cílit opatření k odstranění rozsáhlého protiprávního jednání v celé EU. Výsledkem budou akce v rámci spolupráce v oblasti ochrany spotřebitelů, které budou mít silnější odrazující účinek 44 . |
|
Některé členské státy zřejmě budou muset mírně upravit své vnitrostátní předpisy tak, aby orgány mohly ve spolupráci v přeshraničním kontextu sdílet důkazy a využívat své rozšířené pravomoci. Členským státům vzniknou především náklady na seznámení se s novými pravomocemi a postupy a na související školení (zhruba 3 000 eur na orgán). Náklady na jednu koordinovanou kontrolní akci zahájenou prostřednictvím povinného koordinačního postupu se odhaduje na asi 174 000 eur pro všechny členské státy. Je však třeba zdůraznit, že členské státy mají v každém případě povinnost zabývat se praktikami, které jsou v rozporu s právem EU, a proto nemohou být tyto náklady považovány za doplňkové náklady, které by jinak nevznikly. Celkově se ve střednědobém horizontu očekává, že více koordinovaná celounijní opatření přinesou úspory. Dodatečné náklady pro Komisi spojené s její posílenou koordinační úlohou by měly spočívat ve mzdových nákladech a činit méně než 300 000 eur ročně a měly by být pokryty přerozdělením lidských zdrojů 45 . |
|
Jaký je dopad na malé a střední podniky a na konkurenceschopnost? |
|
Podnikatelskému sektoru nebudou uloženy žádné další zákonné povinnosti. Posílené přeshraniční prosazování práva zlepší regulační prostředí na maloobchodních trzích. To umožní podnikům, včetně malých a středních podniků, vyhnout se nákladům na odborné právní posudky při přeshraničním prodeji výrobků a mít vyšší míru jistoty, že je stejné spotřebitelské právo EU prosazováno i v ostatních zemích, kde chtějí působit. Konzistentnější přeshraniční prosazování právních předpisů zvýší konkurenceschopnost poctivých obchodníků respektujících právní předpisy, posílí hospodářskou soutěž a vyrovná podmínky na vnitřním trhu. |
|
Bude významný dopad na vnitrostátní rozpočty a správní orgány? |
|
Dopad na rozpočty členských států bude spíše mírný ve srovnání s úsporami, které vzniknou sdružením prostředků na řešení rozšířených protiprávních jednání: jeden koordinovaný postup, který nahradí 28 národních postupů, by mohl vést k celkovým čistým úsporám od 180 000 eur (v případě koordinovaného postupu, kdy se s obchodníkem podaří vyjednat urovnání) až do 815 000 eur (pokud vyjednávání selže a proti obchodníkovi budou muset být použita vnitrostátní donucovací opatření). 46 |
|
Proporcionalita |
|
Přínosy, pokud jde o snižování újmy pro spotřebitele a transakčních nákladů pro všechny provozovatele, efektivitu veřejné intervence, a v konečném důsledku i očekávaný hospodářský růst díky zvýšení poptávky spotřebitelů, výrazně převažují nad mírným nárůstem nákladů pro veřejné orgány a Komisi, a má se tudíž za to, že návrh nabízí proporcionální odpověď 47 na současnou nízkou úroveň dodržování právních předpisů na ochranu spotřebitele na přeshraničních trzích 48 . |
Navrhované změny nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele se týkají následujících aspektů:
Oblast působnosti: Je třeba vyjasnit oblast působnosti nařízení tak, aby se vztahovalo i na rozsáhlá porušování spotřebitelského práva Unie, k nimž dochází současně na trzích více členských států, a to bez ohledu na organizační strukturu dotčeného obchodníka (např. bez ohledu na to, zda má dotčený obchodník provozovny v několika zemích nebo působí přímo z regionální základny). Nařízení by mělo být rozšířeno i na porušení, která trvají relativně krátkou dobu (např. zavádějící reklamní kampaně běžící pouze několik dní), ale mají trvalý škodlivý dopad na spotřebitele nebo by se mohla opakovat, pokud nebudou adekvátně vyřešena 49 .
Důkazy: 50 Pro dosažení vyšší přehlednosti, rychlosti a efektivity mechanismu včasného varování 51 by měla být navržena kategorizace varování podle očekávaných opatření spolu s mechanismem pro efektivnější vysílání varování, systematické shromažďování údajů a výměnu informací, který umožní evropským spotřebitelským centrům a sdružením spotřebitelů a obchodníků, kteří k tomu budou vyzváni, aby zveřejňovali výstrahy o možných porušeních jako informaci pro donucovací orgány.
Minimální pravomoci donucovacích orgánů: Nařízení by mělo vyjasnit rozsah některých stávajících minimálních pravomocí nezbytných pro spolupráci příslušných donucovacích orgánů. Zejména je třeba určit, od koho je možné si vyžádat informace, za jakých podmínek je možné zveřejnit rozhodnutí, a dále zajistit, aby bez ohledu na formát a umístění informací měly orgány přístup k potřebným důkazům. Dále se navrhuje, aby závazky nabídnuté obchodníky za účelem nápravy porušení práva Unie byly zpřístupněny veřejnosti a aby bylo možné účinnost těchto závazků při řešení problémů konzultovat s přizvanými zúčastněnými stranami, například spotřebitelskými organizacemi. Nařízení by kromě toho mělo stanovit, že v zájmu účinnější přeshraniční spolupráce, zejména v oblasti digitálních trhů, budou všechny orgány disponovat následujícími pravomocemi: zahajovat řízení z vlastní iniciativy (ex officio), provádět zkušební nákupy a tzv. „mystery shopping“, přijímat prozatímní opatření, vypínat webové stránky, účet na sociální síti nebo podobný účet, ukládat pokuty a jiné peněžité tresty, žádat o vrácení zisků získaných nekalými praktikami a zajistit možnost kompenzace pro dotčené spotřebitele 52 .
Stanovení priorit: Nařízení by mělo zavést systém plánování, který umožní koordinovat priority přeshraničních donucovacích aktivit a zdroje přidělené vnitrostátním orgánům 53 .
Procesní normy: Nařízení by mělo stanovit, že žádosti o prosazení práva a žádosti o informace musí být zodpovězeny ve lhůtách stanovených v prováděcích opatřeních. Je třeba také objasnit, že důkazy mohou být efektivně sdíleny v celé síti a přímo použity v různých vnitrostátních jurisdikcích, aniž by byla vyžadována konkrétní forma či formát. Nařízení by rovněž mělo vyjasnit postupy spolupráce a posílit koordinační úlohu Komise a ústředních styčných úřadů 54 .
Řešení rozšířených protiprávních jednání: Nařízení by mělo rozlišovat protiprávní jednání podle jejich možného rozměru na úrovni Unie. Existuje-li důvodné podezření na rozsáhlé protiprávní jednání poškozující spotřebitele ve větší části ekonomiky EU (tj. nejméně ve 3/4 členských států představujících v součtu alespoň 3/4 obyvatelstva EU), mělo by nutnost akce stanovit rozhodnutí Komise. V takových případech by mělo být možné využít jeden společný postup, v jehož rámci by Komisi náležela jasná koordinační odpovědnost. Hlavním cílem tohoto postupu by bylo popsat protiprávní jednání a zastavit je spoluprací s dotčenými subjekty na úrovni EU a závazky obchodníků, že svou praxi změní. Pokud společnosti odmítnou spolupracovat nebo své závazky nesplní, měly by členské státy koordinovaně přijmout donucovací opatření a dohodnout se mezi sebou na tom, který členský stát nebo členské státy mají nejlepší pozici k tomu, aby podnikly donucovací opatření. Pokud by bylo třeba řešit pochybení nepoctivých obchodníků, kteří pravděpodobně nebudou ochotni spolupracovat, měl by tento postup umožnovat rychlé přijetí donucovacích opatření. Tento postup by měl rovněž respektovat práva obchodníků na obhajobu 55 .
Navrhovaných změn je mnoho. Proto Komise v souladu se zásadami zlepšování právní úpravy navrhuje nahradit stávající nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele zněním, který bude všechny tyto změny konsolidovat.
Závěr: Účinným prosazováním práv spotřebitelů k silnému a dynamickému jednotnému trhu
Navrhovaná řešení posilují mechanismy spolupráce při prosazování spotřebitelských práv. Významně přispějí k lepšímu dodržování právních předpisů Unie na ochranu spotřebitele ze strany obchodníků a ke snižování poškozování spotřebitelů, které by jim jinak bránilo v nakupování. Orgány budou moci rychleji zasahovat a šetřit náklady, neboť případy rozsáhlého protiprávního jednání budou moci řešit společně, a to díky širším donucovacím pravomocím přizpůsobeným digitálnímu věku a užšímu zaměření a lepší spolupráci v oblastech, které jsou pro EU prioritní. Komise bude významněji podporovat účinnou koordinaci spolupráce v oblasti prosazování práva na ochranu spotřebitelů mezi vnitrostátními orgány všude tam, kde bude jasná potřeba provést akci na úrovni Unie. Za prosazování právních předpisů na ochranu spotřebitelů nicméně zodpovídají členské státy. Tento rámec spolupráce celkově zlepší nákladovou účinnost veřejných opatření a řádnou správu jednotného trhu.
Posílená spolupráce v oblasti prosazování práva zvýší právní jistotu a postupně sníží náklady na dodržování předpisů pro podniky, které dodržují zákony, a dále odradí nepoctivé obchodníky od poškozování spotřebitelů v EU. Tím vzniknou rovné podmínky a zlepší se spravedlnost a poctivost na jednotném trhu, včetně jednotného digitálního trhu, což bude představovat přínos pro konkurenceschopnost a růst ekonomiky EU.
1 Sdělení Komise „Strategie pro jednotný digitální trh v Evropě“ COM (2015) 192 final, k dispozici na adrese: http://ec.europa.eu/priorities/digital-single-market/ .
Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 2006/2004 ze dne 27. října 2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele, Úř. věst. L 364, 9.12.2004, s. 1. Toto nařízení platí také v EHP.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU ze dne 23. července 2014 o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky, Úř. věst. L 257, 28.8.2014, s. 214.