31.5.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 173/66

Zpravodaj:

Cristian PÎRVULESCU

1.1.

Evropský program pro migraci by měl být navržen tak, aby plně zohledňoval humanitární rozměr své působnosti, a EU by neměla zapomínat na své základní závazky a právně závazná pravidla na ochranu životů a lidských práv, zejména ohrožených osob.

1.2.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) podporuje vizi, jež vzešla ze summitu ve Vallettě, který se uskutečnil v listopadu 2015 a jehož hlavním cílem bylo poskytnout dlouhodobou odpověď na migraci, která by se zabývala prvotními příčinami migrace a vytvářela dialog se třetími zeměmi založený na spolupráci a společné odpovědnosti. EHSV doufá, že k rychlému provedení Vallettského akčního plánu přispěje evropsko-africký dialog o migraci a rozvoji („rabatský proces“) a chartúmský proces.

1.3.

EHSV podporuje individuálně přizpůsobené a specifické dohody s každou jednotlivou zemí, v jejichž rámci budou plně respektována lidská práva. Flexibilita poskytuje tu správnou perspektivu a kombinaci opatření a pobídek.

1.4.

Je jasné, že je potřeba koordinovat a zefektivnit politiky, nicméně se zdá, že se program pro migraci stává zastřešující politikou a při plnění jeho opatření a cílů se jiné politiky zatlačují do pozadí (např. politika sousedství, rozvojové pomoci a obchodu). ESHV uznává význam politiky v oblasti migrace, avšak ostatní politiky považuje za stejně důležité a domnívá se, že má smysl je provádět, a doporučuje, aby účast v migrační politice nebyla používána jako podmínka pro spolupráci v jiných oblastech politiky. Hlavním cílem koordinace je podporovat součinnost mezi různými oblastmi politiky a jejich doplňkovost a komplexnost.

1.5.

Mělo by se rozlišovat mezi nedostatečnou spoluprací se třetími zeměmi, která je projevem chybějící politické vůle, a nedostatečnou spoluprací z důvodu chybějící kapacity a zdrojů. Obojí je třeba řešit, avšak odlišnými prostředky. Aby byla zajištěna udržitelnost a odolnost, měla by se pozornost nejprve soustředit na vybudování kapacit. Pomoc by v žádném případě neměla být podmíněna zpětným přebíráním a ochranou hranic.

1.6.

Hospodářství hraje při řešení prvotních příčin migrace ústřední roli, ale to by nemělo znamenat přehlížení politických, institucionálních a správních rozměrů stability a prosperity. Strategii je třeba upravit tak, aby obsahovala odhodlanější a cílenější podporu ve třech oblastech: řešení konfliktů a budování státu, podpora demokracie a lidských práv a rozvoj občanské společnosti.

1.7.

Aby bylo možné řešit prvotní příčiny migrace v dlouhodobém horizontu, musí mít stát životaschopnou a legitimní vládu, silné reprezentativní instituce, efektivní politické strany, hromadné sdělovací prostředky a organizace občanské společnosti. EU by měla uvážit, že je nutné věnovat demokratické pomoci náležitou pozornost a podporu, a neměla by k otázkám demokracie přistupovat jako k „obecnému podnikatelskému prostředí“, protože je to v současnosti zmíněno v rámci třetího pilíře plánu vnějších investic.

1.8.

V rámci pro partnerství se třetími zeměmi by pro EU, členské státy a třetí země mělo být prioritou vytváření legálních migračních cest a institucionálních kapacit na podporu legální migrace.

1.9.

Organizace občanské společnosti hrají významnou úlohu v tom, že činí přesídlování migrantů a uprchlíků a jejich pohyb a přijímání bezpečnější a humánnější. Návrh by měl znovu zvážit význam jejich činností a podporu pro ně, a to od místních organizací v zemích původu a tranzitu až po organizace podílející se na záchranných operacích a řízení přijímání a integrace. Organizace občanské společnosti by kromě toho měly být zapojeny do sledování a hodnocení opatření všech příslušných orgánů zapojených do řízení migrace.

1.10.

EHSV vybízí veřejné orgány na celostátní, regionální a místní úrovni, aby se zapojily do provádění migrační a azylové politiky v souladu s mezinárodními právními závazky a s cílem ochránit lidská práva a usnadnit integraci.

1.11.

EU a členské státy musí při provádění těchto opatření a postupů přímo či nepřímo respektovat lidská práva a dodržovat zásadu nenavracení na základě Ženevské úmluvy.

1.12.

EU musí mít při udělování statusu „bezpečné země“ zemím původu a tranzitu jistotu, aby nebyla porušována zásada nenavracení (1).

1.13.

Komise stanovila svou strategickou vizi toho, jak může vnější činnost EU podpořit odolnost a nezávislost násilím vysídlených osob v místech, která se nacházejí pokud možno co nejblíže k zemi původu těchto uprchlíků. Tato vize má sice určité přednosti, ale mělo by se poukázat na to, že EU má jakožto odpovědný a zdroji disponující mezinárodní aktér rovněž vlastní morální a zákonnou povinnost pomáhat v souladu s mezinárodními smlouvami lidem, kteří žádají o mezinárodní ochranu.

1.14.

EHSV podporuje zvýšení míry návratů a zpětného přebírání s upřednostňováním dobrovolných návratů a se zaměřením na opětovné začlenění. Dobrovolné návraty a zaměření na opětovné začlenění by měly patřit k hlavním strategickým rozhodnutím, která EU a členské státy učiní při řízení procesu migrace.

1.15.

EU by měla zajistit, aby se ve všech paktech a dohodách používaly především pozitivní pobídky a aby byla pomoc náležitě naplánována a organizována a aby se také zaměřovala na institucionální a správní kapacity vlád, podporovala demokracii a lidská práva a zapojovala organizace občanské společnosti do všech procesů, zejména místních a celostátních.

1.16.

EHSV vybízí orgány EU, členské státy a vlády třetích zemí, aby pokud možno co nejvíce zapojily a podporovaly diasporální skupiny. Mohly by být cenným zdrojem pro dlouhodobý rozvoj zemí původu a tranzitu a rovněž poskytovat hodnotný přínos evropské společnosti a ekonomice. Podpora rozmanitosti a otevřenosti vůči světu je pilířem evropské společnosti a migrační politika musí být v souladu s těmito dvěma zásadami.

1.17.

EHSV vybízí členské státy, aby se plně zapojily do úsilí o koordinaci politiky EU v oblasti migrace. Solidarita a spolupráce mezi členskými státy jsou dvě podmínky účinného provádění rámce pro partnerství se třetími zeměmi.

1.18.

EHSV vybízí Evropskou komisi, aby zřídila plánovanou platformu pro dialog, v rámci které bude získávat podněty podniků, odborových organizací a dalších sociálních partnerů, aby se maximalizovaly přínosy migrace pro evropské hospodářství a samotné migranty (2). EHSV je připraven podílet se na vytváření této platformy a na jejím řádném fungování.

2.1.

Od té doby, co byl přijat Evropský program pro migraci, toho bylo hodně dosaženo, v neposlední řadě za hranicemi EU. Na moři byly zachráněny stovky tisíc lidí (3). Na summitu o migraci ve Vallettě v listopadu 2015 se otázky migrace staly ústředním bodem vztahů EU s africkými zeměmi.

2.2.

Je však zapotřebí toho učinit mnohem více. EU stále čelí humanitární krizi. Třetí země a partneři EU poskytují střechu nad hlavou uprchlíkům, mnohdy nezletilým osobám bez doprovodu, kteří byli nuceni opustit své domovy, a ekonomickým migrantům toužícím dostat se do Evropy.

2.3.

Vrcholným cílem partnerského rámce je ucelené a cílené angažmá, kdy Unie a její členské státy jednají koordinovaně a slučují nástroje, prostředky a páky pro dosažení komplexních partnerství (paktů) s třetími zeměmi pro lepší řízení migrace při plném dodržování našich humanitárních závazků a závazků v oblasti lidských práv.

2.4.

V následujících oblastech, v nichž by měly být vytyčeny konkrétní a měřitelné cíle, je třeba společně s klíčovými partnery přijmout okamžitá opatření: práce s klíčovými partnery na zlepšování právního a institucionálního rámce pro migraci; konkrétní pomoc pro účely budování kapacit pro správu hranic a řízení migrace, včetně zajištění ochrany uprchlíků; zvýšení míry návratů a zpětného přebírání s upřednostňováním dobrovolných návratů a se zaměřením na opětovné začlenění; zastavení nelegálních toků a současně nabízení legálních migračních cest, včetně intenzivnějšího úsilí v oblasti přesídlování.

3.1.

EHSV se domnívá, že řádně řízená migrace představuje příležitost pro EU, země původu a pro migranty a jejich rodiny. Migrace je neodmyslitelným rysem lidské společnosti. V novodobých dějinách evropských národů hraje migrace velice důležitou roli.

3.2.

Problémy nastávají, když lidé neodcházejí dobrovolně – mnozí migranti jsou nuceni opustit své bydliště kvůli extrémní chudobě, válce nebo přírodním katastrofám. Tito lidé jsou velmi zranitelní. Jestliže se evropským zemím nepodaří zavést řídící postupy a právní předpisy, jež by usnadnily usměrňování migrace prostřednictvím legálních a transparentních postupů, pak bude spousta migrantů využívajících nelegální trasy, na nichž často vážně ohrožují své životy, vykořisťována zločineckými sítěmi, které se zabývají převaděčstvím a obchodováním s lidmi.

3.3.

EHSV upozorňuje na to, že při vypracovávání opatření a právních předpisů pro řízení migrace a ochrany hranic je třeba zajistit jejich plný soulad s úmluvou o lidských právech a s Listinou základních práv EU.

3.4.

Návrh Komise přináší velice potřebnou koordinaci a harmonizaci postupů a nástrojů používaných k řízení stále složitějšího procesu migrace. Vzhledem k charakteru a dynamice posledních migračních trendů je užitečné mít k dispozici přezkum a jasnější program priorit.

3.5.

EHSV se domnívá, že zaměření na záchranu osob ohrožených při cestování je zcela oprávněné. Tato záležitost by měla být jak pro EU, tak pro členské státy naprostou prioritou. I když na moři stále dochází ke ztrátám na životech, oceňuje Výbor úlohu obyčejných lidí, organizací občanské společnosti a vojenských a civilních zaměstnanců zapojených do záchranných operací.

3.5.1.

Vedle uvedených krátkodobých cílů paktů (zachraňovat životy ve Středozemním moři; zvýšit míru navracení do zemí původu a tranzitu; umožnit migrantům a uprchlíkům, aby zůstali v blízkosti svých domovů a vyvarovali se nebezpečných cest) EHSV vybízí Komisi, aby sem zahrnula také ochranu migrantů na tzv. balkánské trase, jejichž životy a bezpečí by mohly být ohroženy, a vytvoření legálních migračních tras.

3.6.

EHSV opakuje, že EU a její členské státy jsou největším poskytovatelem rozvojové a humanitární pomoci na světě a že EU poskytuje významnou podporu uprchlíkům, vnitřně vysídleným osobám i hostitelským komunitám, například v oblastech Afrického rohu a Čadského jezera (Keňa, Somálsko, Uganda, Etiopie a Súdán).

3.6.1.

Program pro migraci by měl být navržen tak, aby plně zohledňoval rozsah humanitárního rozměru. EU se potýká při řízení současných toků migrantů a uprchlíků s obtížemi. Neměla by však zapomínat na své základní závazky a právně závazná pravidla na ochranu životů a lidských práv, zejména ohrožených osob.

3.7.

Program pro migraci bude úspěšný pouze tehdy, budou-li třetí země ochotny a schopny s EU a členskými státy úzce spolupracovat. Každá země má vlastní profil migrace. Řada zemí jsou země původu, které jsou vystaveny konfliktu, napětí a silné deprivaci, zatímco jiné jsou země tranzitu, jež jsou stabilnější, ale také zranitelnější. Některé se potýkají s nepřiměřeným počtem uprchlíků a migrantů, kteří hledají na jejich územích bezpečí a pomoc, zejména je to Libanon, Turecko a Jordánsko. Jejich ochota a schopnost provádět opatření vyplývající z partnerství v oblasti migrace závisí na rozličných a složitých historických, politických, ekonomických, bezpečnostních a kulturních faktorech. Proto je zapotřebí najít pro jednotlivé země vždy to správné hledisko a kombinaci opatření a pobídek. Zároveň by měly mít pakty společné zaměření, které podporuje institucionální, demokratický, sociální a hospodářský rozvoj třetích zemí.

3.8.

Program pro migraci je třeba dále posílit a více jej koordinovat s dalšími relevantními oblastmi politik. V návrhu Komise se uvažuje o třech takových politikách: o politice sousedství, rozvojové pomoci a obchodu. V rámci evropské politiky sousedství bude zhruba polovina dostupných finančních prostředků věnována na záležitosti související s migrací. V oblasti rozvojové politiky návrh stanoví zavedení pozitivních a negativních pobídek, jež odmění ty země, které plní svůj mezinárodní závazek zpětně přebírat své vlastní státní příslušníky, ty, které spolupracují při řízení toků nelegálních migrantů ze třetích zemí, a rovněž ty, které přijímají opatření k náležitému přijetí osob prchajících před konfliktem a pronásledováním. Jsou stanoveny také důsledky pro ty, které při zpětném přebírání a navracení osob nespolupracují. Pokud jde o obchodní politiku, kde EU může poskytovat svým partnerům preferenční zacházení, Evropská komise navrhuje, aby byla spolupráce v oblasti migrace aspektem v hodnocení obchodních preferencí podle „GSP+“.

3.9.

Kromě toho by všechny oblasti politiky, včetně vzdělávání, výzkumu, změny klimatu, energetiky, životního prostředí a zemědělství, měly být v zásadě součástí balíčku, měly by být vnímavé k záležitostem týkajícím se migrace a přinášet maximum pák do diskuse.

3.10.

Je jasné, že je potřeba politiky koordinovat a zefektivnit, nicméně tato strategie vzbuzuje určité obavy. Zdá se, že se program pro migraci stává zastřešující politikou a při plnění jeho opatření a cílů se jiné politiky zatlačují do pozadí. Tato skutečnost by mohla tyto jiné politiky ovlivnit, přestože jsou všechny legitimní, pokud jde o jejich cíle a oblast působnosti. Politika sousedství by měla přinést na hranici EU stabilitu a prosperitu a nepřiměřené soustředění na migraci by mohlo odsunout stranou jiné významné oblasti. Také rozvojová politika má rozsáhlé cíle, včetně poskytování pomoci zranitelné komunity a vytváření lepších hospodářských a sociálních vyhlídek pro desítky milionů lidí. Rovněž obchodní politika má významný rozvojový rozměr a přináší občanům EU i třetích zemí více příležitostí.

3.11.

ESHV uznává význam programu pro migraci, nicméně všechny politiky považuje za stejně důležité a domnívá se, že má smysl je provádět. Cílem koordinace je v první řadě podporovat součinnost mezi různými politickými oblastmi a jejich doplňkovost a komplexnost.

3.12.

Specifický rámec politické koordinace v těchto souvislostech nabízí možnost podmiňujícího a nátlakového přístupu – třetí země by měly spolupracovat s EU a členskými státy v oblasti zpětného přebírání a navracení vlastních státních příslušníků, řídit toky migrantů na svých územích a přes své hranice a přijímat osoby prchající před konfliktem a pronásledováním. V opačném případě by mohl být ohrožen jejich přístup k finančním prostředkům a pomoci EU a přístup na její trh. Tato možnost by se mohla ukázat jako problematická a v konečném výsledku neúčinná. Spolupráce třetích zemí na programu pro migraci je motivována vnitřními záležitostmi a vnitřními kapacitami. Mělo by se rozlišovat mezi nedostatečnou spoluprací, která je projevem politické vůle, a nedostatečnou spoluprací z důvodu chybějící kapacity a zdrojů. Obojí je třeba řešit, avšak odlišnými prostředky. Aby byla zajištěna udržitelnost a odolnost, měla by se pozornost nejprve soustředit na vybudování kapacit. Je rovněž velice důležité oddělovat rozvojovou pomoc a spolupráci v oblasti migrace – tato spolupráce by v žádném případě neměla podmiňovat poskytování rozvojové pomoci.

3.13.

V souvislosti s řešením „prvotních příčin“ migrace odkazuje návrh Komise téměř výhradně na hospodářství. Zdůrazňuje také úlohu, kterou by měli hrát soukromí investoři hledající nové investiční příležitosti na rozvíjejících se trzích. V návrhu se uvádí: „namísto toho, abychom nechávali nelegální migranty riskovat životy při pokusu dostat se na evropský pracovní trh, měly by se evropské soukromé i veřejné zdroje aktivovat a investovat ve třetích zemích původu“.

3.14.

Komise rovněž navrhuje ambiciózní plán vnějších investic, který by stál na třech pilířích: „První pilíř by umožňoval využívat omezené veřejné zdroje inovativním způsobem, tak aby prostřednictvím nabídky dodatečných záruk a zvýhodněných finančních prostředků aktivoval soukromé investice. Druhý pilíř by se zaměřoval na technickou podporu spočívající v pomoci místním orgánům a podnikům vyvíjet více financovatelných projektů a informovat o nich mezinárodní komunitu investorů. Třetí pilíř by se soustředil na obecné podnikatelské prostředí a podporoval dobrou správu, boj proti korupci, odstraňování investičních překážek a narušení trhu.“

3.15.

Hospodářství hraje při řešení prvotních příčin migrace ústřední roli. Mělo by to být úzce spojeno s politickými, institucionálními, správními a sociálními aspekty stability a prosperity. Zkušenosti získané za desetiletí poskytování pomoci a vykonávání rozvojové práce ukazují, že zásadní jsou instituce, a pokud chybí řádný rámec a infrastruktura, tak se zamýšlená dynamika nespustí. Soukromí investoři nebudou investovat v zemích původu a tranzitu, pokud nebudou stabilní. Financování investic, rozvoje a jiných oblastí politiky by mělo zůstat oddělené, ale mělo by mít doplňující se cíle.

3.16.

Mnoho třetích zemí, zejména těch, které se staly zeměmi původu uprchlíků a migrantů, má zásadní problémy se stabilitou a efektivitou vlády. Jejich infrastruktury a hospodářství jsou slabé a jejich správní systémy jsou nedostatečně rozvinuté. Proto by měla být zvážena obnova úsilí o řešení konfliktů a budování státu. Týká se to nejen Sýrie a Libye, ale rovněž mnoha jiných zemí. Uznání této skutečnosti by mohlo pomoci stanovit priority u opatření a kroků a zaměřit se na samotné důvody, proč lidé vůbec utíkají z daných území nebo přes tato území. Úzce vymezené zásahy, například školení pohraniční stráže nebo přenos technologií pro pohraniční stráž, rozbití sítí převaděčů nebo poskytování pobídek k návratu, budou mít pozitivní, nicméně jen omezený dopad. Migrace je jevem, který úzce souvisí se slabostí státu a jeho selháváním různého druhu a míry.

3.17.

Začlenit do třetího pilíře plánu vnějších investic správu věcí veřejných ve smyslu „obecného podnikatelského prostředí“ nestačí k podchycení celé škály záležitostí, jež je třeba řešit. Aby bylo možné řešit prvotní příčiny migrace v dlouhodobém horizontu, musí mít stát životaschopnou a legitimní vládu, silné reprezentativní instituce, efektivní politické strany, hromadné sdělovací prostředky a organizace občanské společnosti. EU by měla uvažovat nad tím, jak věnovat náležitou pozornost a podporu demokratické pomoci. Je to důležité nejenom v rámci migrace, ale rovněž v jiných oblastech politiky, jako je sousedství a obchod.

3.18.

V návrhu Komise není dostatečně uznávána a podporována úloha občanské společnosti. Organizace občanské společnosti hrají významnou úlohu v tom, že činí přesídlování migrantů a uprchlíků a jejich pohyb a přijímání bezpečnější a humánnější. Poskytují cenný, ne-li nepostradatelný příspěvek v uprchlických táborech, na migračních trasách, včetně těch po moři, a v neposlední řadě i na místech přijímání v EU. Návrh by měl znovu zvážit význam jejich činnosti a podporu pro ni, a to od místních organizací v zemích původu a tranzitu až po organizace podílející se na záchranných operacích a řízení přijímání a integrace. Organizace občanské společnosti by kromě toho měly být zapojeny do sledování a hodnocení opatření všech příslušných orgánů zapojených do řízení migrace. Jejich práce a zpětná vazba by mohly celý proces přiblížit normám lidských práv, které uznávají a chrání mezinárodní smlouvy i smlouvy EU.

4.1.

EU a členské státy by měly při organizování veškerých činností a postupů přímo či nepřímo respektovat lidská práva a dodržovat zásadu nenavracení na základě Ženevské úmluvy.

4.2.

EHSV je hluboce znepokojen dohodou mezi EU a Tureckem a jejím dopadem na základní práva osob, na něž se vztahuje. Proti prohlášení EU a Turecka protestují skupiny občanské společnosti a obránci lidských práv, jelikož zachází s Tureckem jako s „bezpečnou zemí“. EU musí mít při udělování statusu „bezpečné země“ zemím původu a tranzitu jistotu, aby nebyla porušována zásada nenavracení.

4.3.

Komise stanovila svou strategickou vizi toho, jak může vnější činnost EU podpořit odolnost a nezávislost násilím vysídlených osob v místech, která se nacházejí pokud možno co nejblíže k zemi původu těchto uprchlíků (4). Tato vize má sice určité přednosti, ale mělo by se poukázat na to, že EU má jakožto odpovědný a zdroji disponující mezinárodní aktér rovněž vlastní morální a zákonnou povinnost pomáhat lidem, kteří žádají o mezinárodní ochranu.

4.4.

Operační kroky, jejichž cílem je boj proti převádění migrantů, jsou vítány. Převaděči za pomoc migrantům chtějí velmi vysoké částky a vystavují je vážným rizikům. Zároveň však boj proti převaděčství nevyřeší strukturální problémy související s migrací. Zásadní význam má tedy vytvoření legálních migračních tras, které by snížilo závislost migrantů na převaděčských sítích.

4.5.

Aby byly pakty plněny, musí být zaveden mechanismus koordinace mezi úrovní EU a úrovní členských států. Jestliže mají některé členské státy historické vazby na určité třetí země, měly by být oživeny, aby byla zajištěna lepší spolupráce.

4.6.

EHSV vítá, že chystaný návrh strukturovaného systému přesídlování, který stanoví společný přístup k bezpečnému a legálnímu příjezdu do Unie u osob, které potřebují mezinárodní ochranu, formou přesídlení, je přímou ukázkou závazku EU pomoci zemím, které jsou pod největším tlakem (5). Vallettský akční plán obsahoval závazek EU a členských států zahájit pilotní projekty, které shrnují nabídky pro legální migraci. Předkládaný návrh by však měl být mnohem jasnější a měl by určit konkrétní projekty, jež mají být provedeny.

4.7.

EHSV vítá reformu systému modrých karet (6) představenou dne 7. června 2016, jejímž cílem je přilákat na pracovní trh EU vysoce kvalifikované migranty.

4.8.

EHSV vítá koncepci paktů zaměřených na zvýšení účinnosti a udržitelnosti návratového procesu a poskytování dostatečné finanční podpory zpětně přebírajícím zemím, a zejména komunitám, které ty, kteří se vrátili, budou opětovně začleňovat. Pro zajištění účinného procesu je nezbytné poskytovat orgánům a jednotlivcům pobídky.

4.9.

EHSV podporuje zvýšení míry návratů a zpětného přebírání s jednoznačným upřednostňováním dobrovolných návratů a se zaměřením na opětovné začlenění. To by mělo patřit k hlavním strategickým rozhodnutím, která EU a členské státy učiní při řízení procesu migrace. Zvyšuje to šanci, že všechny zúčastněné strany budou spolupracovat, a – což je nejdůležitější – přeměňuje migraci v možnou hybnou sílu místního rozvoje.

4.10.

Úsilí EU a členských států by mělo být koordinováno na celosvětové úrovni. EHSV souhlasí s doporučením Evropské komise, že by se mělo podpořit zavedení celosvětového mechanismu přesídlování podporovaného OSN, který by umožnil urychlené a efektivní přesídlování do bezpečných zemí. EU má jak zdroje, tak zkušenosti, aby mohla dosáhnout podstatné změny, a to i prostřednictvím prosazování globálnějšího a mnohostrannějšího procesu řízení migrace.

4.11.

EHSV obecně podporuje cestu specifických partnerství se třetími zeměmi: uzavření paktů s Jordánskem a Libanonem, posun spolupráce mezi EU a Tuniskem na další úroveň, zahájení jednání o paktech s Nigerem, Nigérií, Senegalem, Mali a Etiopií a jejich sjednání i podporu libyjské vlády národní jednoty. EU by měla zajistit, aby se ve všech těchto paktech a dohodách používaly především pozitivní pobídky a aby byla pomoc náležitě naplánována a organizována a aby se také zaměřovala na institucionální a správní kapacity vlád, podporovala demokracii a lidská práva a zapojovala organizace občanské společnosti do všech procesů, zejména místních a celostátních.

4.12.

EHSV oceňuje snahy všech stran o to, aby byl rámec pro partnerství funkční a účinný, což bylo uvedeno v první zprávě o pokroku zveřejněné Evropskou komisí (7). Zahájení projektů financovaných ze svěřenského fondu EU pro Afriku v pěti prioritních zemích je známkou toho, že spolupráce je možná. EHSV vybízí orgány EU, aby usilovaly o rychlé přijetí nařízení o Evropském fondu pro udržitelný rozvoj, což je klíčový nástroj k podpoře udržitelného rozvoje, růstu podporujícího začleňování, hospodářského a sociálního rozvoje a regionální integrace za hranicemi Evropy.