10.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 75/138

Zpravodaj:

Michael McLOUGHLIN

1.1.

Výbor považuje sdělení „Důstojný život“ za ambiciózní a správně načasovaný dokument, který jde ve stopách osvědčených postupů v oblasti rozvojové a humanitární pomoci. EU si musí být vědoma výzev spojených s tím, aby se sdělení stalo skutečností.

1.2.

Výbor se domnívá, že určené a jasně zeměpisně vymezené regiony, v nichž dochází k násilnému vysídlování, poskytují příležitost k uzpůsobení a zaměření reakcí a zajištění společných řešení ze strany Evropské komise a dalších institucí.

1.3.

Výbor doporučuje, aby Evropská služba pro vnější činnost spolu s členskými státy vypracovala rámcovou politickou strategii s cílem zapojit vzhledem k některým souvisejícím klíčovým geopolitickým problémům do provádění sdělení o důstojném životě i státy a mezinárodní organizace.

1.4.

Výbor doporučuje, aby byly vedle sdělení vypracovány cílené přístupy k hlavním otázkám týkajícím se žen a mladých lidí a aby tyto skupiny byly povinně konzultovány a zapojeny do všech aspektů provádění.

1.5.

Výbor se domnívá, že přestože může rozvojově orientovaný přístup přinést při stávajícím rozpočtu značné výsledky, neměla by být vyloučena potřeba dalších zdrojů.

1.6.

Výbor podporuje návrh zapojit občanskou společnost, konečné příjemce, rozvojové partnery a nevládní organizace do provádění sdělení a zajištění jeho fungování.

1.7.

Výbor doporučuje posílit a zlepšit struktury a postupy sociálního a občanského dialogu v partnerských a hostitelských zemích, a podpořit tak provádění sdělení.

1.8.

Výbor doporučuje přijmout v zasažených regionech hospodářská opatření s cílem podpořit a rozvíjet podnikání jakožto schůdnou cestu rozvoje pro mnoho násilně vysídlených osob.

1.9.

Výbor doporučuje, aby opatření v oblasti zdraví věnovala zvláštní pozornost duševnímu zdraví a duševním onemocněním a aby byla v souladu s článkem 11 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením.

1.10.

Výbor doporučuje, aby opatření v oblasti vzdělávání a odborné přípravy vycházela z přístupu celoživotního učení a aby byla případně zvážena možnost zpřístupnit programy EU násilně vysídleným osobám.

1.11.

Výbor doporučuje, aby byla při přechodu k rozvojově orientovanému přístupu zachována co nejvyšší míra odpovědnosti a transparentnosti.

1.12.

Výbor požaduje, aby v rámci přechodu k rozvojově orientovanému přístupu převzaly parlamenty na úrovni EU a členských států odpovědnost a aby i jiné příslušné orgány prováděly kontrolu.

2.1.

Množství násilně vysídlených osob (uprchlíci, vnitřně vysídlené osoby a žadatelé o azyl) patří k hlavním problémům mezinárodního společenství a konec probíhajících konfliktů v Sýrii, částech Afriky a dalších oblastech je bohužel v nedohlednu. Jádrem této politické výzvy je skutečnost, že se tvoří stálá vrstva vysídlených osob, které zůstávají na místě po mnoho let poté, co původně došlo k jejich vysídlení.

2.2.

Tato situace představuje mnoho problémů, především skutečnost, že v reakcích mezinárodního společenství může převažovat odezva na „mimořádné události“, zatímco vhodnější by byl dlouhodobější režim založený na rozvoji. Vyřešit toto dilema je složité, protože změny mohou v závislosti na přístupu vyvolat v hostitelských zemích, u poskytovatelů pomoci, nevládních organizací i samotných vysídlených osob mnoho otázek.

2.3.

V roce 2015 bylo považováno za násilně vysídlených více než šedesát pět milionů lidí, z nichž 21,2 milionu tvořili uprchlíci a 40,8 milionu vnitřně vysídlené osoby a 3,2 milionu bylo žadatelů o azyl. K zemím, z nichž pochází největší část násilně vysídlených osob, patří především Sýrie, Afghánistán, Somálsko, Súdán, Jižní Súdán a Demokratická republika Kongo. Drtivou většinu uprchlíků přijímají sousední země a vnitřně vysídlené osoby zůstávají na území těchto států.

2.4.

Nejvýznamnější sousední země, pokud jde o uprchlíky, jsou Pákistán, Írán, Turecko, Libanon, Jordánsko a Etiopie. Turecko je země s největším počtem uprchlíků na celém světě. Číselné údaje v přepočtu na obyvatele jsou mimořádně vysoké také u mnoha dalších zemí, jako jsou Jordánsko a Libanon. Nejvíce vnitřně vysídlených osob se nachází v Sýrii (6,6 milionu), Kolumbii (3,6 milionu), Iráku (3,3 milionu), Súdánu (3,2 milionu), Jemenu (2,5 milionu) a Nigérii (2,1 milionu).

2.5.

Evropská unie je v dnešním světě největším poskytovatelem rozvojové pomoci a pomoci při mimořádných událostech, což patří k projevům typických hodnot EU a jejích členských států. EU rovněž usiluje o větší důslednost a účinnost své pomoci a odezvy na mimořádné události prostřednictvím větší koordinace úsilí členských států a přístupu EU v cílových zemích.

2.6.

EU poskytla v roce 2015 více než 1 miliardu EUR humanitární pomoci určené násilně vysídleným osobám. V dubnu 2016 zaujala Evropská komise ve spojení s Evropskou službou pro vnější činnost (ESVČ) k násilnému vysídlování rozvojově orientovaný přístup. Sdělení o důstojném životě jako první popisuje, jak hodlá EU přejít k novému přístupu v oblasti podpory násilně vysídlených osob.

2.7.

Sdělení o důstojném životě nastiňuje výzvy, kterým násilně vysídlené osoby čelí. Jednoznačně uvádí, že by u vysídlených osob měly být brány v potaz především aspekty jejich zranitelnosti, které by měly převažovat dokonce i nad jejich právním postavením. Sdělení vychází z komplexního přístupu k rozvojové pomoci a přístupu EU k odolnosti v této oblasti, a vyhýbá se tak „lineárnímu přístupu“. Snaží se oprostit od izolovaného přístupu k politice a překlenout mezeru mezi světy humanitární a rozvojové pomoci, která někdy může být velká.

2.8.

Komise se domnívá, že tento nový přístup by neměl přinést dodatečné náklady, protože je to způsob, jak propojit stávající financování. Velký důraz se klade na vlády hostitelských zemí a partnery, kteří se zabývají prováděním. Prosazovány jsou také systémy pro včasné varování a včasné zapojení všech subjektů. Jsou uváděny příklady již existujících postupů společného plánování jednotlivých zemí a strategického programování. Je třeba upřednostňovat společné cíle a plánování.

2.9.

Předpokládají se dva prvky nového politického rámce s doplňkovými opatřeními, a to: pevnější vztah mezi humanitárními otázkami a rozvojem a strategické zapojení s partnery, včetně soukromého sektoru. Rovněž je přítomno zaměření na jednotlivá odvětví s opatřeními v oblasti vzdělávání, trhu práce (včetně sociálního dialogu) a přístupu k různým službám, např. bydlení, vodě, hygieně atd.

3.1.

Celkově je sdělení o důstojném životě velmi cennou iniciativou, která vytyčuje odvážnou vizi strategické úpravy v politice, jejímž cílem je řešení skutečných problémů a která je zaměřená na potřebu změny, aby mohli mít prospěch ti, kteří to potřebují nejvíce. Do značné míry odráží vývoj myšlení v tomto odvětví a postoj osob, které v něm pracují, propojuje humanitární práci s pomocí a soustředí se na dlouhodobější potřeby, jako je zdraví a vzdělávání. EU má v této oblasti značnou autoritu a je významným zainteresovaným subjektem. Společně s členskými státy může mít skutečný vliv. Vítáme ambicióznost návrhů ve sdělení. EU a další subjekty potřebují mít jasno v rozsahu tohoto úkolu a zároveň si zachovat ambiciózní přístup.

3.2.

Náležitá pozornost by se měla věnovat významu geopolitického dění v této oblasti. I v EU jsme již byli svědky toho, jak ztroskotaly dobře míněné plány přesídlování podstatně menšího počtu uprchlíků. Vysídlené osoby prchají před složitými a citlivými konflikty a bohužel jimi trpí i po svém vysídlení. Jakákoli změna politiky nebo přístupu, bez ohledu na to, jak dobře je míněná nebo zda je široce podporovaná poskytovateli pomoci, může přinést neočekávané výsledky nebo může nečekaným způsobem ovlivnit samotný konflikt. Může ovlivnit okolní státy či regiony nebo velmi citlivou rovnováhu, pokud jde o etnické skupiny, moc nebo geopolitiku. Toto může nastat zvláště v případě, kdy obyvatelstvo, které je dokonce formálně „dočasné“, začne být vnímáno jako „stálé“. Tyto tlaky již pociťují i země jako Libanon a Jordánsko. V tomto ohledu mohou pomoci kladné příklady uvedené ve sdělení, jako např. přístup k půdě v Ugandě.

3.3.

Státy, které jsou domovem velkého počtu násilně vysídlených osob, jsou často nestabilní či slabé, což činí otázku geopolitické citlivosti o to skutečnější. V jiných případech může být „hostitelským“ státem autokratický režim, i to je však choulostivé. Nevyhnutelně pak dochází k tomu, že může být složité rozlišovat mezi „sousedy“, „hostiteli“ a stranami konfliktu nebo se tyto role mohou prolínat. Mnohdy totiž existují propojení mezi zeměmi, v nichž probíhá samotný konflikt, a sousedními zeměmi nebo mezi částmi obyvatelstva na obou stranách. Hostitelská země, sousední země či region může mít z jakékoli změny statusu násilně vysídlených osob „zisk“ nebo „ztrátu“ a může podle toho reagovat.

3.4.

Ve sdělení se opakovaně mluví o naslouchání místním subjektům a nelze s tím než souhlasit. Místní subjekty však mohou za určitých okolností patřit k přívržencům konfliktu nebo mohou být konfliktem či širším souborem podmínek, které konflikt způsobily, ovlivněny. Problém, jak řadu regionů motivovat k tomu, aby vysídleným osobám prodloužily pobyt, zkrátka nelze podceňovat. Nedávné rozhodnutí zavřít uprchlický tábor Dabaab v Keni, který existoval po 24 let, a poskytování finančních pobídek afghánským uprchlíkům v Pákistánu jsou dokladem souvisejících problémů. Je možná smutnou, nicméně nevyhnutelnou skutečností, že svrchovanost hostitelské země je nadále v mezinárodním právu nadřazená, přestože je třeba se zaměřovat na násilně vysídlené osoby.

3.5.

Protože bezpečnost je trvale považována za hlavní motivaci osob, které se rozhodují, zda odejdou, nebo zůstanou, je koncepce včasného varování nadnesená ve sdělení velmi důležitá. Mnoho přesunů se také považuje za předvídatelné. To opět zdůrazňuje potřebu rozhodných politických opatření a zapojení do prosazování cílů sdělení.

3.6.

Sdělení správně uvádí, že je třeba společné politiky a myšlení, zejména pro oblast odezvy na mimořádné události a rozvojové politiky. EHSV to vítá a vybízí v tomto směru dokonce k ještě větší ambicióznosti. Bylo by možné se zaměřit na ještě širší soubor politik, kterými by Evropská unie a její členské státy mohly zlepšit kvalitu života násilně vysídlených osob. Vzhledem k jasně dané skupině zemí by k těmto oblastem mohl patřit obchod, pomoc, zbraně a lidská práva. Sdělení je také velmi rozhodné v otázce součinností a společného myšlení, které musí jít nad rámec tradičních oblastí odezvy na mimořádné události a rozvojové pomoci. Bylo by zajímavé vědět, čím by k této práci mohla přispět ostatní generální ředitelství Komise, například Generální ředitelství pro obchod. Sdělení uvádí několik kladných příkladů, jako je společný humanitární a rozvojový rámec, což je dokument týkající se podvýživy v severní části Nigérie. Je však důležité ukázat, že takový přístup je systematický, zejména v Bruselu.

3.7.

Některé humanitární nevládní organizace vyjádřily pochybnosti, zda jsou tyto úkoly vhodné pro humanitární pracovníky a zda při tomto přechodu bude zachován specifický charakter humanitární pomoci. Londýnský institut ODI se domnívá, že systém humanitární pomoci potřebuje radikální reorganizaci vzhledem ke změněným podmínkám, v nichž se nachází, a k tomu, že počet poskytovatelů a příjemců pomoci je většinou omezený.

3.8.

Sdělení o důstojném životě se zabývá otázkami, které jsou zcela nezávislé a odlišné od vlastních politik EU v oblasti uprchlíků a azylu. Nicméně existuje určitá souvislost, zejména co se týče konkrétní a aktuální politiky znovuusídlování určitého počtu násilně vysídlených osob. Kromě toho možná po uzavření dohody s Tureckem poklesla morální autorita EU v této oblasti, rozhodně však některých členských států. Proto je o to důležitější při uskutečňování tohoto sdělení dodržovat ty nejvyšší standardy mezinárodního práva a osvědčené postupy. Důležité je zapojení konečných příjemců do provádění politiky. Velký potenciál skýtá v tomto směru sociální a občanský dialog. Je třeba zlepšit také integrační politiky v EU, které se týkají násilně vysídlených osob, protože bude nutné, aby znovuusídlení mnoha takových osob bylo jednou z možností. Tyto politiky zahrnují právo na práci, jazykovou podporu a opatření proti diskriminaci. Nedávné zavádění pilotních „humanitárních koridorů“, zejména ze strany italské vlády, ale i v jiných zemích EU, ve Švýcarsku, Kanadě či USA, se v souvislosti se znovuusídlováním velmi osvědčilo.

3.9.

Je zřejmé, že musí být při veškerém financování humanitární a rozvojové činnosti zachovávána co nejvyšší míra odpovědnosti a transparentnosti. Veškerý posun k novému přístupu k násilně vysídleným osobám musí splňovat ty nejvyšší nároky na odpovědnost. Na všechny výdaje by měl dohlížet Evropský parlament, Evropský účetní dvůr, OLAF, evropský veřejný ochránce práv a v případě potřeby i příslušné vnitrostátní orgány.

4.1.

Sdělení se zaměřuje na zapomenuté konflikty a oblasti, kde se nachází velké množství násilně vysídlených osob, přičemž jsou vyzdviženy ty, které se týkají největšího počtu dlouhodobě vysídlených osob. Nehledě na politicky citlivou povahu konkrétních situací si však některé konflikty zaslouží zvláštní pozornost kvůli svému nesmírně vleklému charakteru. Ukázkovým příkladem je Západní Sahara a Palestina. Zvláštní pozornost si zaslouží rovněž situace na Ukrajině, jelikož tato země leží v bezprostředním sousedství EU.

4.2.

Je chvályhodné, že se ve sdělení uvádí, že právní postavení násilně vysídlených osob by při poskytování humanitární pomoci a dlouhodobější rozvojové pomoci nemělo hrát roli. Nicméně za určitých okolností by mohlo být výhodou, kdyby právní postavení poskytlo vysídleným osobám určitou míru bezpečí a zvýhodnění, například pokud splňují kritéria v rámci úmluvy o uprchlících z roku 1951, pokud mají občanství hostitelské země nebo třetí země, pokud takové občanství mají jejich děti, pokud jsou samy nezletilými osobami nebo příp. za jiných relevantních okolností. To by bylo například zvláštně vhodné u nezletilých osob bez doprovodu.

4.3.

Při přístupu Komise by bylo možné využít externího či nezávislého ověření a vědecké expertizy z oblasti sociálních věd nebo psychologie. K příkladům takových postupů může patřit Maslowova pyramida potřeb nebo komunitní rozvoj založený na využívání předností. Takových příkladů samozřejmě existuje celá řada, nicméně je třeba se soustředit na širší potřeby člověka, nejen na jeho pouhou existenci.

4.4.

Komise se ve sdělení snaží ukázat operační rozměr plánované změny především na základě současných příkladů. Tyto jsou velice cenné. Přestože se operační rozměr týká v zásadě budoucnosti, bylo by vhodné jej vyjasnit a rozpracovat. Jinými slovy: je třeba si klást otázky ohledně jeho podoby, jeho budoucích nástrojů a toho, zda bude zaměřen pouze na pomoc. Tyto otázky jsou důležité pro mnoho zainteresovaných stran, např. pro členské státy, nevládní organizace, humanitární pracovníky a samozřejmě i vysídlené osoby samotné. Jakékoli změny mohou vyvolat strach. Bez ohledu na nefunkčnost jakéhokoli režimu bývají obvykle všechny alternativy pro někoho výhodné a pro jiného ne. Tuto otázku může pomoci vyřešit včasné určení operačních aspektů.

4.5.

Obdobně by se mělo určit, jak bude probíhat přijímání a předávání nového přístupu, zejména pokud jde o příslušné vícestranné agentury, státy, které nejsou členy EU, a nevládní organizace. EU je sice důležitým aktérem a v této oblasti jí jednoznačně náleží přední postavení, nicméně není aktérem jediným. Uvedené zainteresované strany mohou mít jiné a protichůdné priority. Vzhledem ke sdružování finančních prostředků a úsilí vynakládanému při většině činností bude mimořádně důležitá společná agenda.

4.6.

Jestliže má být pomoc užitečná a skutečně se má dostat k zamýšleným příjemcům, je zde nezbytná demokracie a řádná správa věcí veřejných. V této souvislosti má zásadní význam právní stát a účinná protikorupční opatření. V minulosti se odhadovalo, že až 40 % finančních prostředků bylo použito buď na nákup zbraní, nebo k osobnímu obohacení vedoucích politiků. Právní stát je nezbytný také k zajištění toho, aby občanská společnost mohla skutečně vyjadřovat své názory a hrát významnou úlohu při monitorování, aniž by se musela obávat následného zastrašování, nebo dokonce uvěznění.

4.7.

V dokumentu se správně klade značný důraz na plánování, nicméně v této oblasti se situace může velmi rychle měnit a rozhodující roli může hrát čas. Mělo by být možné veškeré přístupy nebo operativní plány rychle uskutečnit.

4.8.

Ve sdělení se stejně jako v jakékoli jiné oblasti může používat jazyk a terminologie specifické pro tuto sféru. Politika v oblasti rozvoje by se měla pokud možno vyvarovat používání žargonu. Značná pozornost je věnována také součinnosti, strategiím, plánům a společnému myšlení. V těchto oblastech by se mohly využívat konkrétnější přístupy či pokyny.

4.9.

Vítané jsou pasáže sdělení o sociálním dialogu a měly by být uznávány ve všech jeho příslušných ustanoveních. U aspektů vzdělávání a trhu práce souvisejících s navrhovanými opatřeními by se měl klást větší důraz na samostatně výdělečnou činnost a podnikání. Tuto činnost lze často v táborech pro vysídlené osoby často dobře vidět. Kreativnost může být nutným výsledkem situace, v níž se lidé nacházejí, jak vyplývá i ze zprávy Světové banky o násilném vysídlování.

4.10.

Je rozumné si položit otázku, jaký přístup bude přijat v budoucnu. Každá změna politiky vyžaduje přechodné období, nejinak tomu bude i zde. Je třeba si položit otázku, zda dojde k průtahům nebo bude používán dvojí systém. V současnosti se za dlouhodobě vysílené odhadem považuje 25,1 milionu osob. Jak se bude řešit jiné prostředí, pokud tato situace bude pokračovat?

4.11.

Důležitou otázkou je zapojení místní občanské společnosti a konečných příjemců (vysídlených osob). V táborech již nyní existují poradenské struktury, ale jak je tomu v hostitelských zemích? To by mohl být velký problém, i přesto by to však mělo být součástí každé změny v politice. Není těžké si představit, jak obtížné to může být pro vnitřně vysídlené osoby v mnoha konfliktech.

4.12.

Jako při jakémkoli významném posunu v politice a zejména vzhledem k potřebě transparentnosti by v rámci nového přístupu měla být k dispozici opatření v oblasti dohledu, do nichž by byly zapojeny příslušné subjekty občanské společnosti a nevládní organizace. V této souvislosti může být účelné uvést příklad monitorovacích mechanismů občanské společnosti týkajících se plnění kapitol věnovaných obchodu a udržitelnému rozvoji ve stávajících obchodních dohodách EU.

4.13.

Bude nutné hospodářské oživení regionů, pokud z něho mají mít násilně vysídlené osoby, které v nich žijí, prospěch. Regiony, v nichž jsou násilně vysídlené osoby soustředěny, však patří k nejchudším na světě a nabízejí špatné podmínky pro podnikání a sociální ochranu. I v tomto ohledu by mělo geograficky zaměřené násilné vysídlování nabízet řešení, např. regionální investiční plány, daňové politiky a rozvoj infrastruktury. Součástí každého přístupu k hospodářskému rozvoji by rovněž měla být větší podpora podnikání. Prioritu musí mít také důstojné zaměstnání, kvalitní pracovní místa a zapojení sociálních partnerů.

4.14.

Řada regionů a zemí, které hostí násilně vysídlené osoby, má špatné výsledky z hlediska většiny hospodářských ukazatelů a může být považována za komplikovanou pro podnikání. Světová banka i další subjekty také zdůrazňují potřebu kvalitních údajů. Ekonomické příležitosti musí být středem pozornosti rozvojově orientované reakce na násilné vysídlování, což ještě umocňuje potřebu, aby toto sdělení aktivně podpořili i další subjekty v EU.

4.15.

V současnosti je běžné zaměstnávání v místních organizacích občanské společnosti a v táborech – a v rámci obecné odezvy na vysídlení – a je považováno za osvědčený postup. Toto by mělo být významným a jednoznačným aspektem opatření v oblasti zaměstnanosti.

4.16.

Opatření v oblasti zdraví by měla věnovat zvláštní pozornost duševnímu zdraví a duševním onemocněním, čili tématům, která jsou v souvislosti s násilně vysídlenými osobami nesmírně důležitá a mnohdy opomíjená. Převážná většina násilně vysídlených osob trpí posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD) a dalšími duševními poruchami způsobenými stresujícími změnami. Systematické a dlouhodobé péči o jejich duševní zdraví v hostitelských zemích brání nedostatek kvalifikovaných zdravotnických pracovníků. Tento nedostatek by mohl být kompenzován zahrnutím násilně vysídlených osob trpících duševními poruchami do poskytování veřejných služeb, aby se jim dostalo psychologické podpory, a podpořením iniciativ občanské společnosti zaměřených na psychologické poradenství pro vysídlené osoby na místní úrovni.

4.17.

Rozhodujícím dokumentem při řešení opatření pro násilně vysídlené osoby se zdravotním postižením by měla být Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením, zejména článek 11 této úmluvy.

4.18.

Důsledky násilného vysídlení jsou obzvláště výrazné pro ženy a dívky. V tomto směru je sice zapotřebí více informací, nicméně klíčovým problémem je rostoucí riziko sexuálního násilí a násilí založeného na pohlaví, a dokonce i obchodování s lidmi. Kromě toho by se měla respektovat rovnost žen a mužů při poskytování služeb, například pokud jde o problematiku soukromí. Zaznamenáno bylo také vyšší riziko komplikací v těhotenství.

4.19.

Hlavním řešením je zjevně poskytování vzdělání. Každý posun k dlouhodobějšímu, účinnějšímu přístupu by měl být patrný na druhu, úrovni a objemu podpory v oblasti vzdělávání. V tomto ohledu může být přínosné celoživotní učení, které zohledňuje rozmanitost potřeb. Vzhledem k významu a množství dětí a mladých lidí mezi násilně vysídlenými osobami by se mělo zvážit rozšíření programů EU tak, aby zahrnovaly násilně vysídlené mladé lidi, například program Erasmus+ či další relevantní programy.

4.20.

Násilné vysídlování se stále více stává městským problémem, není omezeno pouze na tábory. V tomto ohledu se musí změnit vnímání veřejnosti a poskytovatelů pomoci. Je zřejmé, že kombinace politik uplatňovaných při přechodu k rozvojově orientovanému přístupu musí tyto skutečnosti zohlednit z hlediska plánování a řešení otázek jako bydlení, doprava, zdraví a vzdělávání.