10.3.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 75/129

1.1.

EHSV se domnívá, že vzhledem k probíhajícím událostem se stávající dohoda o celní unii stala zastaralou a že strany této dohody budou muset začít seriózně jednat o posílení svých hospodářských vztahů uzavřením obchodní dohody nového typu, která bude zohledňovat současné potřeby.

1.2.

EHSV je i nadále toho názoru, že Turecko zůstává velice důležitým partnerem a že je zde politická vůle k posílení spolupráce, pokud ovšem bude zaručeno respektování základních evropských hodnot a zásad demokracie, právního státu a lidských práv.

1.3.

EHSV se domnívá, že postup týkající se celní unie lze uskutečnit buď změnou rozhodnutí č. 1/95, vydáním nového rozhodnutí Rady přidružení, nebo prostřednictvím nového protokolu k dohodě o přistoupení.

1.4.

EHSV odsuzuje pokus o státní převrat, k němuž došlo 15. července, je však velice znepokojen reakcí turecké vlády, resp. následujícím vnitropolitickým vývojem v Turecku, kdy zdaleka nejde jen o trestní stíhání osob, které tento pokus zosnovaly, a kdy nejsou respektovány zásady právního státu a demokracie.

1.5.

EHSV Turecko žádá, aby jakožto země kandidující na vstup do EU chránilo a respektovalo všeobecná lidská práva a aby dodržovalo standardy demokracie a právního státu. EHSV odsuzuje pokus o svržení demokraticky zvolené turecké vlády, vyjadřuje však rovněž své znepokojení nad reakcí tureckých orgánů a výslovně žádá, aby byla důsledně respektována a bez rozdílu uplatňována lidská práva, zejména svoboda projevu a její specifické vyjádření formou svobody tisku, a aby byl v plném rozsahu znovunastolen právní stát.

1.6.

EHSV je toho názoru, že Turecko musí prakticky prokázat, že si chce uchovat status kandidátské země, jíž z právního hlediska a dle Smluv nadále je, a to tím, že bude pokračovat v jednáních s EU a bude důsledně dodržovat acquis EU a veškeré požadavky, jež byly doposud dohodnuty.

1.7.

Nové podmínky, které v uplynulých letech zavládly v oblasti světového obchodu, přiměly EU k tomu, aby zahájila nové kolo globálních obchodních dohod, v nichž je kladen důraz na lepší ustanovení v celé řadě oblastí, a to s cílem podpořit moderní formy obchodu a uplatňovat zásady EU a její acquis. Základem pro jednání mezi EU a Tureckem musí být sdělení Komise s názvem Obchod pro všechny. Nedávné úpravy a osvědčené postupy, které byly uplatněny v různých obchodních dohodách, přinesly změnu modelů udržitelnosti, transparentnosti a zapojení sociálních partnerů a občanské společnosti do mezinárodních obchodních dohod.

1.8.

EHSV se domnívá, že musí být předem provedeno posouzení dopadu a proveditelnosti jednání, a to jak ex ante, tak ex post, aby bylo možné zjistit vliv na životní prostředí, ekonomiku a společnost. Do tohoto procesu je nutné zapojit sociální partnery a organizace občanské společnosti. Mimoto se EHSV domnívá, že by Komise měla i nadále v každé fázi jednání bedlivě sledovat vyvíjející se sociální a hospodářskou situaci v Turecku.

1.9.

Je třeba mít na paměti, že za dvacet let existence celní unie se acquis EU rozšířilo a zahrnuje nyní oblasti, které dříve nebyly regulovány.

1.10.

EHSV se domnívá, že je nutné uzavřít novou, moderní dohodu o celní unii, a nesouhlasí se záměrem zachovat současný stav nebo přeměnit tuto dohodu na regionální obchodní dohodu, jelikož je to nereálné. Je toho názoru, že by nová dohoda měla obsahovat nové kapitoly, které budou zohledňovat nové prvky v právu a postupech EU vzhledem k tomu, že se neustále rozvíjejí a procházejí změnami, a také modernizovaná ustanovení, která se budou zabývat oblastmi, jež se během provádění celní unie s Tureckem ukázaly být problematickými, a předběžné požadavky.

1.11.

EHSV má rovněž za to, že by se nová jednání měla zaměřit zejména na okamžité uskutečnění nezbytných radikálních reforem v tureckých právních předpisech.

1.12.

EHSV navrhuje, aby byly do regulačního rámce nové dohody zahrnuty tyto oblasti:

1.13.

Pokud jde o asymetrii, k níž dojde v obchodních vztazích Turecka se třetími zeměmi, s nimiž EU uzavírá obchodní dohody nového typu, nelze podle EHSV příslušné ustanovení vylepšit jinak, než že v něm budou poskytnuty politické pobídky pro partnerské země EU, přičemž další možností je poskytnutí účinných zprostředkovatelských služeb ze strany Komise.

1.14.

EHSV se domnívá, že jakýkoli typ obchodní dohody mezi EU a Tureckem bude muset zahrnovat účinnou konzultaci a zapojení sociálních partnerů (zaměstnavatelů a zaměstnanců) a organizací občanské společnosti, a to jak ve fázi jednání, tak ve fázi provádění.

2.1.

V roce 1959 Turecko požádalo o přidružené členství v organizaci, která se tehdy nazývala Evropským hospodářským společenstvím (EHS) a nyní se nazývá Evropskou unií (EU). Dohoda o přidružení (1) byla podepsána v roce 1963 a v jejím rámci byla rovněž zřízena celní unie mezi EHS a Tureckem.

2.2.

V roce 1970 byl v návaznosti na tuto dohodu vypracován dodatkový protokol, jímž byla zrušena cla a celní kvóty vztahující se na zboží, a byly tak podniknuty další kroky k vytvoření celní unie, která mohla začít plně fungovat v roce 1995 (2) poté, co byly odstraněny překážky obchodu. V témže roce pak byla podepsána dohoda o volném obchodu (FTA)  (3), která pokrývala obchodování s uhlím a ocelí s tehdejším ESUO.

2.3.

Turecko muselo rovněž přijmout společný vnější celní sazebník EU (4) vztahující se na dovoz ze třetích zemí a přijmout všechny dříve uzavřené i budoucí preferenční dohody.

2.4.

Celní unie představovala na tu dobu převratnou a neotřelou myšlenku a poskytla významnou příležitost prohloubit dvoustranné vztahy, jelikož byla jednou z prvních dohod, jež zahrnovaly harmonizaci právních předpisů se státem, který není členem EU.

2.5.

V roce 1997 zahájila EU v návaznosti na žádost Turecka o přidružení z roku 1987 paralelní postup na základě článků 2 a 49 Smlouvy o Evropské unii.

2.6.

Jednání o přistoupení začala v roce 2005 a jejich předmětem je 34 kapitol acquis EU a jedna kapitola týkající se různých dalších otázek, celkem tedy 35 kapitol.

2.7.

S ohledem na požadavky příslušných zainteresovaných stran EHSV kladně hodnotí dohodu o volném obchodu v odvětví uhlí a oceli, která by měla zůstat ve stávající podobě, zdůrazňuje však, že je nutné zreformovat celní unii s cílem modernizovat obchodní vztahy.

3.1.

Situace v Turecku po pokusu o státní převrat z 15. července, který EHSV důrazně odsuzuje, vyvolává značné znepokojení. Postup orgánů vůči osobám, jež jsou podezřelé z účasti v pokusu o státní převrat, ale i vůči představitelům opozice a občanské společnosti, kteří se na tomto pokusu nepodíleli, a vůči tisku a sdělovacím prostředkům, které nepodporují vládu, je neslučitelný s evropskými standardy a negativně ovlivňuje jednání mezi Tureckem a EU.

3.2.

Po událostech z 15. července Ankara změnila svůj oficiální postoj – turecká strana požaduje po EU, která zatím v mnoha ohledech dala najevo nerozhodnost a nedostatek politické vůle a cíleného politického postupu, bezprostřední závazky. Turecko naproti tomu neprojevilo dobrou vůli, pokud jde o uplatňování přijatých dokumentů (například protokolu k ankarské dohodě), což ještě více ztěžuje nastolení potřebné atmosféry porozumění.

3.3.

EHSV velmi pozorně a s velkým znepokojením monitoruje a nepřetržitě sleduje vývoj událostí po pokusu o státní převrat a spatřuje v zahájení jednání o celní unii za účelem posílení obchodních vztahů příležitost k započetí normalizace vztahů mezi EU a Tureckem a k oživení těžce zkoušené turecké ekonomiky.

3.4.

Je tudíž v zájmu Turecka, aby v tomto složitém období dlouhodobě začalo uskutečňovat program reforem, které přinesou radikální změny v hospodářské i v politické oblasti.

4.1.

V roce 2015 vytvořilo Turecko hrubý domácí produkt (HDP) vyjádřený v paritě kupní síly v ohromující výši 1,576 bilionu USD (odhad z roku 2015), čímž se na celosvětovém hospodářském žebříčku dostalo na 18. místo. Podle odhadů růstu došlo v zemi v roce 2015 k poklesu na stále uspokojivou hodnotu 3,8 %, což ji v celosvětovém měřítku řadí na 102. místo. Turecký státní dluh klesl na uměřených 33,1 % HDP, míra inflace je nicméně stále vysoká: v roce 2015 se pohybovala kolem 7,7 % (5).

4.2.

Turecká ekonomika se v uplynulých několika letech transformovala z tradičně zemědělské ekonomiky na ekonomiku, jejíž hnací silou jsou služby a cestovní ruch a jejíž zpracovatelský průmysl je zaměřen na vývoz. Zčásti to lze přičíst celní unii, která vytvořila významné příležitosti, jež byly okamžitě využity díky přijetí nového právního rámce a uplatňování norem EU.

4.3.

Od roku 2012 se však tempo růstu zmírnilo kvůli poklesu přímých zahraničních investic a také kvůli politickému a hospodářskému vývoji, který v mnoha případech zbrzdil hospodářský růst a vyvolal nejistotu. V letech 2013–2016 došlo v důsledku politických nepokojů, geopolitických změn, obvinění z korupce a napětí ve vztazích se sousedními státy v souvislosti se snahou této země o posílení svého politického postavení v regionu k narušení důvěry. To mělo na hospodářství nepříznivý dopad a zastínilo nebývalý rozvoj turecké ekonomiky, která začala v důsledku schodku běžného účtu vykazovat tendenci ke kolísání měny a trhu, což odradilo investory a oslabilo příliv investic. Pokus o státní převrat zasadil ekonomice další ránu a způsobil ještě větší zpomalení a prudký úbytek počtu turistů.

4.4.

Znepokojivá politická situace a její přímé důsledky ekonomice výrazně uškodily jak z hlediska důvěry trhů ve stabilitu, tak z hlediska odolnosti hospodářského a investičního prostředí v Turecku (6), přičemž panují pochybnosti ohledně toho, zda je turecká vláda schopna dostat ekonomiku zpět na cestu růstu, a značně poklesla její důvěryhodnost a hodnota turecké liry (7).

5.1.

Obecně vzato se prognózy ohledně celní unie ukázaly být spíše pesimistické, a byly tudíž vyvráceny skutečným vývojem – předpokládalo se, že turecký HDP nevzroste o více než 1–1,5 %, tato míra však, jakkoli byla považována za vysokou, neodpovídala skutečnému nárůstu.

5.2.

Z hlediska dovozu i vývozu je EU pro Turecko nejdůležitějším partnerem a Turecko je v dovozu do EU na sedmém místě, ve vývozu z EU pak na pátém. Turecko vyváží do EU zejména strojní a dopravní zařízení, další v pořadí jsou průmyslové výrobky. Na vývozu EU do Turecka se největší měrou podílí strojní a dopravní zařízení, chemické výrobky a průmyslové výrobky.

5.3.

Obchod s EU vzrostl v letech 1995 až 2014 o 22 %. Tvrdilo se rovněž, že celní unie měla za následek odklon obchodu (8), s ohledem na celkové procento obchodu (9) je však tento odklon nepatrný.

5.4.

V každém případě to vedlo k tomu, že Turecko neuplatňuje cla na průmyslové výrobky a že nebylo nutné zavést pravidla původu pro dvoustranný obchod.

5.5.

Některé z hlavních inherentních nedostatků celní unie lze shrnout takto:

5.6.

Vedle problematických oblastí v regulační struktuře celní unie vzbuzuje otázky také neodpovídající provádění této unie či jednostranná rozhodnutí přijímaná tureckou stranou ohledně celních a tarifních postupů, jež jsou jednoznačně proti dohodnutým pravidlům, jakož i to, že Turecko odmítá umožnit provozování volného obchodu s Kyperskou republikou, jedním z členských států EU, což je v očividném rozporu s právem Unie a s obchodními dohodami mezi EU a Tureckem.

5.7.

Turecko pokročilo ve sbližování s právními předpisy EU o vnitřním trhu v některých oblastech, jako jsou volný pohyb zboží, politika hospodářské soutěže a státní podpora, energetika, hospodářská a měnová politika a politika v oblasti podnikání a průmyslu. Evropská komise nicméně upozornila na skutečnost, že Turecko neustále přehlíží klíčové aspekty dohody tím, že plošně přijímá protekcionistická opatření, což je v rozporu s ustanoveními celní unie.

5.8.

Turecko však náležitě neprovádí právní předpisy týkající se státní podpory a vytváření systémů monitorování, zjevně se zdráhá v plné míře umožnit volný pohyb zboží zrušením skrytých omezení, a stejně tak nepřijalo a účinným způsobem neuplatňuje donucovací opatření proti porušování práv duševního vlastnictví.

5.9.

Pokud jde o celkové výhody celní unie, můžeme jako její největší přínos vyzdvihnout skutečnost, že byla využita coby prostředek k zahájení ekonomické reformy, která podpořila integraci Turecka do světových trhů, a že pomohla obnovit důvěryhodnost této země a posílila opatření přijatá za účelem zmírnění inflace a stabilizace hodnoty turecké liry.

5.10.

Rychlým tempem pokročila rovněž modernizace tureckého obchodu a byla posílena hospodářská soutěž mezi tureckými výrobci a prodejci, kteří prostřednictvím trhu EU získali přístup k výnosnějšímu a náročnějšímu prostředí globálního obchodu.

6.1.

Nadcházející roky budou ve znamení nové hospodářské éry, kterou započne vypracování a zavedení řady regulačních iniciativ na mezinárodní úrovni, které ovlivní hospodářské vztahy mezi EU a Tureckem a vynutí si modernizaci celní unie. EU se zároveň zaměřila na posílení vnějších hospodářských vztahů se třetími zeměmi s cílem zlepšit životní úroveň a zvýšit prosperitu. Mezi nejvýznačnější iniciativy v současnosti patří Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP), Komplexní hospodářská a obchodní dohoda (CETA) mezi EU a Kanadou, Dohoda o obchodu se službami (TISA) a rovněž jednání o obchodní dohodě s Japonskem  (13).

6.2.

V souvislosti s novými podmínkami přivedla zastaralá celní unie kvůli své vnitřně dané asymetrii tureckou ekonomiku již do nevýhodného postavení (14) – celní unie totiž Turecku umožňuje vyjednat si obchodní dohody se třetími zeměmi teprve poté, co s nimi EU uzavřela a podepsala nové dohody o volném obchodu. Turecko však nemůže do průběhu těchto jednání nijak zasahovat. Tzv. „turecká doložka“ však představuje pouhé politické vybídnutí a nezavazuje třetí země k tomu, aby svolily k vedení jednání, natož pak aby s Tureckem podepsaly dohodu. A i pokud k uzavření dohody dojde, ocitají se turecké podniky v důsledku tohoto časového odstupu v konkurenční nevýhodě.

6.3.

Kromě toho muselo Turecko přijmout společný vnější celní sazebník, což ho nutí přizpůsobovat se změnám – povětšinou jde o snížení –, které EU zavede v důsledku uzavření dohod o volném obchodu, přičemž ale na jiných trzích turecké výrobky tuto výsadu vzhledem k absenci dohody nemají. To vedlo k postupné liberalizaci celního režimu Turecka.

6.4.

Výše zmíněné nedostatky ve struktuře celní unie začaly být patrnější nyní, více než dvacet let od jejího zřízení.

6.5.

V roce 2014 mělo s Tureckem uzavřeno dohodu pouze 17 z 48 obchodních partnerů EU, a ze všech zemí, jež mají podepsánu dohodu o volném obchodu nové generace, to byla jediná Jižní Korea, která souhlasila s uzavřením dohody s Tureckem a přistoupila na výzvu obsaženou v „turecké doložce“ dohody KOREU.

7.1.

Hospodářská a politická spolupráce mezi EU a Tureckem je nezbytným a postačujícím předpokladem pro dosažení stability v této mimořádně nestálé části světa a modernizace celní unie by mohla vyslat jednoznačný pozitivní signál ve smyslu spolupráce a stability.

7.2.

Byla důkladně prodiskutována alternativní řešení pro obchodní a hospodářské vztahy mezi EU a Tureckem, k nimž patří možnost i) zachování současného stavu, ii) nahrazení či doplnění celní unie regionální obchodní dohodou, nebo iii) modernizace celní unie. EHSV se domnívá, že posledně uvedená možnost je z hlediska podpory a prohloubení dvoustranných vztahů k oboustrannému prospěchu nejvhodnější.

7.3.

Zachování současného stavu nepředstavuje – i s ohledem na dlouhodobý charakter přístupových jednání – reálné alternativní řešení, poněvadž je nezbytné vyřešit výše popsané problémy a neprodleně upotřebit nevyužitý potenciál obchodních vztahů.

8.1.

V rámci nové obchodní a investiční politiky EU, která byla zavedena v roce 2015 zveřejněním sdělení Komise s názvem Obchod pro všechny  (15), je již jasné, že je EU odhodlána využít svého vedoucího postavení v oblasti obchodu s cílem reagovat na nové výzvy globalizovaného trhu a potřeby současného odvětví obchodu, podpořit rozvoj a uskutečnit institucionální změny tím, že stanoví priority reformy (16).

8.2.

V souvislosti s tímto úsilím je zjevné, že má-li být nová obchodní politika považována za účinnou a prospěšnou pro větší počet těch, jichž se dotýká a k nimž patří pracovníci, spotřebitelé a malé a střední podniky, nemůže mít jen jeden rozměr, nýbrž musí být víceúrovňová a komplexní a musí zahrnovat celou řadu oblastí činnosti.

8.3.

Konkrétněji je zahrnutí evropských hodnot do stejného rámce zásad důležité z mnoha hledisek, jelikož jednání o obchodních a investičních dohodách nyní očividně nemají čistě hospodářský charakter, nýbrž představují širší socioekonomický projekt pro uskutečnění reforem v mnoha ohledech a na mnoha úrovních.

8.4.

Stejnou důležitost teď mají a nedílnou součást těchto hodnot tvoří udržitelný rozvoj a ochrana životního prostředí, zejména od té doby, co EU přijala Pařížskou dohodu (COP 21) a co Ekonomická a sociální rada OSN vytyčila nové cíle udržitelného rozvoje (17).

8.5.

Tento rys je samozřejmě ještě markantnější, pokud jsou se zemí, s níž je daná dohoda vyjednávána, vedena přístupová jednání (Turecko je zde ukázkovým příkladem).

8.6.

Přezkum musí vycházet také z mezinárodních norem a úmluv v oblasti ochrany pracovních práv (18).

8.7.

Proto se EU rozhodla uplatňovat při svém postupu tři hlavní zásady, aby výše uvedeného cíle dosáhla. Jsou to tyto zásady:

8.8.

Jakýkoli pokus o konvergenci s obchodními partnery tudíž musí zahrnovat:

9.1.

Je třeba rozšířit působnost nové dohody na další odvětví, jako jsou:

Dohoda by měla rovněž obsahovat závazná ustanovení týkající se okamžitého provedení a začlenění evropských právních předpisů a zvláštní ustanovení o povinném urovnávání sporů, které při provádění dohody vyvstanou, prostřednictvím mechanismu, jehož aktivace nebude vyžadovat politické rozhodnutí, jako tomu je v současnosti, kdy je velice složité řešit spory účinným a transparentním způsobem.

9.2.

Za mimořádně důležité je považováno také to, aby byla celá iniciativa spojena s přezkoumaným přístupem EU v oblasti obchodu, v jehož rámci EU nastolí nezpochybnitelné požadavky demokratizace a transparentnosti v procesu rozhodování, a to na mezinárodní i na vnitrostátní úrovni, a bude položen důraz na úlohu sociálních partnerů a občanské společnosti v procesu veřejného dialogu a jednání s cílem dosáhnout účinnějšího provádění revidované dohody, které bude více zaměřeno na lidi.

9.3.

Posílení obchodních vztahů prostřednictvím nové dohody o celní unii by mohlo mít řadu pozitivních důsledků, například:

9.4.

Proces uzavření dohody musí začít neprodleným zahájením jednání, do nichž budou zapojeni sociální partneři a organizace občanské společnosti a jež budou probíhat na základě transparentních postupů.

9.5.

EHSV vítá veřejnou konzultaci a doporučuje, aby byly srovnatelné studie uskutečněny ohledně sociálních ukazatelů a ukazatelů blahobytu a také v dalších oblastech, jako jsou práva spotřebitelů a pracovníků.

9.6.

EHSV se domnívá, že by mělo být na samém počátku vyjasněno, že je tento proces součástí rozsáhlejších přístupových jednání a že se nejedná pouze o jednolité prohloubení obchodní spolupráce mezi EU a Tureckem, a také že pro úspěšné dokončení jednání bude nutné plně harmonizovat aspekty, jež byly doposud dohodnuty.

9.7.

Nová dohoda musí pojednávat nejen o stávajících problémech, ale musí být rovněž rozšířena tak, aby obsahovala zvláštní kapitolu o ochraně životního prostředí, udržitelném rozvoji, energetické bezpečnosti a spolupráci v oblasti energetiky (obnovitelné a tradiční zdroje energie).

9.8.

Podle EHSV bude mimoto nezbytné vypracovat nový rámec pro spolupráci v oblasti investic, který bude zahrnovat lepší normy na ochranu investorů a nestranný mechanismus pro urovnávání sporů, což posílí důvěru trhů ve schopnost ekonomiky přestát budoucí politické otřesy. V tomto rámci by měly být zohledněny připomínky ohledně ochrany investorů (19).

9.9.

Nová dohoda musí pochopitelně obsahovat přísná ustanovení týkající se protekcionistických a diskriminačních opatření vůči zahraničním výrobkům a dodatečných či skrytých cel, jež revidované právní předpisy EU v oblasti obchodu zakazují. Bude rovněž zapotřebí účinnějších právních předpisů pro boj proti praní peněz, korupci a šedé ekonomice a bude nutné zintenzivnit institucionální spolupráci při potírání přeshraniční trestné činnosti.