2.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 34/73

Zpravodaj:

Gabriel Sarró IPARRAGUIRRE

1.1.

EHSV vyjadřuje vážné obavy ohledně toho, že se navzdory podpoře ze strany společné rybářské politiky, společné organizace trhu a Evropského námořního a rybářského fondu nezlepšila situace akvakultury v Evropské unii.

1.2.

EHSV konstatuje, že hlavní příčinou, která se skrývá za zdlouhavostí administrativních postupů spojených s provozováním akvakultury a za nedostupností lokalit pro příslušné podniky, je složité uplatňování právních předpisů Evropské unie v oblasti životního prostředí, zejména rámcové směrnice o vodě, rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí a předpisů týkajících se soustavy Natura 2000, ze strany orgánů veřejné správy členských států a jejich regionů. Tato situace vede k ekonomicky nepřiměřeně zatěžujícím požadavkům na podniky akvakultury, které však paradoxně nezaručují větší ochranu životního prostředí.

1.3.

EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby do detailu plnila své povinnosti v oblasti koordinace sdílených pravomocí v oblasti akvakultury, včetně zjednodušení administrativních postupů a zapojení odborů vnitrostátních a regionálních orgánů veřejné správy příslušných pro akvakulturu.

1.4.

EHSV žádá Komisi, aby zajistila, že se členské státy budou řídit pokyny týkajícími se uplatňování evropských předpisů v oblasti životního prostředí, neboť je to potřebné ke snížení zbytečné administrativní zátěže. Současně je potřeba zaručit zachování kvality vod a ekosystémů.

1.5.

EHSV zdůrazňuje, že pokud se nevyřeší problémy spojené s administrativními postupy a dostupností lokalit, nebude akvakultura Unie moci vhodně využít finanční prostředky, které jsou k dispozici v rámci Evropského námořního a rybářského fondu, podobně jako tomu bylo v případě předcházejícího Evropského rybářského fondu. Mimoto je EHSV znepokojen tím, že kvůli opatřením, jež mají snížit deficit rozpočtu členských států, se ukončuje financování iniciativ v oblasti udržitelné akvakultury, které by mohly vést k rozvoji a ke vzniku pracovních míst.

1.6.

EHSV vyzývá Komisi, aby bezodkladně vytvořila poradní sbor pro akvakulturu a aktivně přispívala k jeho účinnému fungování. Toto fórum bude efektivní jen tehdy, budou-li se na něm podílet jak zúčastněné subjekty, tak evropské a vnitrostátní orgány veřejné správy a zejména pak Komise.

1.7.

EHSV vyzývá Komisi, aby spolu s členskými státy podrobně sledovala víceleté národní strategické plány akvakultury s cílem zjistit, v jaké míře jsou plněny jejich cíle, a zajistila, že do nich budou zapojeny všechny odbory vnitrostátních orgánů veřejné správy s pravomocemi v oblasti životního prostředí.

1.8.

EHSV upozorňuje Komisi, že následující roky budou pro budoucnost akvakultury v Evropské unii rozhodující. Úsilí, které vyvinula v zájmu ustavení regulačního rámce, který by podporoval udržitelnou akvakulturu, by se mohlo ukázat jako zbytečné, pokud nebude důsledně sledována situace v této oblasti a nebude zajištěno vyřešení současných úzkých míst, která se, jak bylo naznačeno, nacházejí na odborech orgánů veřejné správy členských států, jež se nepodílely na vypracovávání příslušných víceletých národních strategických plánů akvakultury.

2.1.

Současné předpisy v oblasti společné rybářské politiky a společné organizace trhu v odvětví produktů rybolovu a akvakultury přikládají nebývalý význam udržitelnému rozvoji akvakultury v Evropské unii.

2.2.

Evropský námořní a rybářský fond má k dispozici zvláštní rozpočet pro rozvoj udržitelné akvakultury, který na období 2014–2020 počítá s velkorysou částkou 1,2 miliardy EUR.

2.3.

EHSV v posledních letech vypracoval dvě stanoviska k akvakultuře (1)  (2). Obě stanoviska zdůrazňují význam této činnosti pro Evropskou unii a naléhavě vyzývají Evropskou komisi a členské státy, aby podporovaly odpovědnou a udržitelnou akvakulturu.

2.4.

Evropská komise v roce 2013 zveřejnila strategické zásady udržitelného rozvoje akvakultury v Evropské unii, stanovené v dokumentu COM (2013/229) final. Cílem těchto zásad bylo poskytovat členským státům vedení při vymezování vnitrostátních cílů v této činnosti s přihlédnutím k jejich výchozí situaci, podmínkám převládajícím na vnitrostátní úrovni a institucionálnímu uspořádání.

2.4.1.

Tyto zásady kromě jiných návrhů doporučovaly členským státům, aby vypracovaly víceleté národní strategické plány akvakultury, které by stanovily společné cíle a případně ukazatele pro hodnocení pokroku směrem k těmto cílům. Tyto strategické plány měly podporovat konkurenceschopnost odvětví akvakultury a jeho rozvoj prostřednictvím inovací a rovněž stimulovat ekonomickou činnost, prosazovat diverzifikaci, pozvednout kvalitu života v pobřežních a venkovských oblastech a zajistit rovné podmínky subjektům akvakultury, pokud jde o přístup k vodnímu a pozemnímu prostoru.

2.4.2.

Všechny členské státy, ve kterých existuje akvakultura, předložily v roce 2013 své víceleté národní strategické plány. Většina opatření a činností navrhovaných v těchto plánech byla později začleněna do příslušných operačních programů pro financování prostřednictvím Evropského námořního a rybářského fondu. To mělo usnadnit uvedení zmíněných opatření a činností do praxe.

2.5.

Nová společná rybářská politika počítá s vytvořením poradního sboru pro akvakulturu, který má nahradit zaniklý Poradní výbor pro rybolov a akvakulturu (skupina 2: akvakultura). Úkolem tohoto sboru bude usnadňovat debatu o otázkách týkajících se akvakultury a předkládat evropským institucím doporučení a návrhy. Současně s tím probíhá vytvoření poradního sboru pro trhy, který by se věnoval vhodnějšímu uvádění produktů akvakultury, mimo produktů rybolovu, na trh.

3.1.

Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) odhaduje, že světová produkce potravin se musí do roku 2050 zvýšit přibližně o 70 % v porovnání se současným stavem, aby nasytila devět miliard osob, které budou podle odhadů v té době obývat planetu. Tato organizace přikládá zvláštní význam akvakultuře coby zdroji potravy s potenciálem růstu a doporučuje podporovat ji jakožto zajišťovatele potravin, zaměstnání a bohatství.

3.2.

Konzumace ryb a dalších potravin z vodních organismů se doporučuje z důvodu jejich výživné hodnoty a významu pro zachování dobrého zdraví. Umožnit lidem přístup k výživě dostatečně bohaté na produkty akvakultury je společenskou prioritou. Roční spotřeba produktů akvakultury na obyvatele činí v Evropské unii přibližně 23,9 kg, přičemž se mírně zvyšuje.

3.3.

EHSV konstatuje, že Evropská unie vykazuje negativní bilanci zahraničního obchodu s produkty akvakultury určenými pro lidskou spotřebu. Vnitřní trh ročně poptává 13,2 milionu tun produktů akvakultury, z nichž pouze 10 % pochází z akvakultury Evropské unie v porovnání s 25 % produktů z rybolovu a 65 % dovážených produktů. Procento dovážených produktů se zvyšuje, nicméně v posledních letech se stabilizovalo. Tato situace v každém případě vede ke značné nevyváženosti, která oslabuje Evropskou unii, pokud jde o současné a budoucí potravinové zabezpečení.

3.4.

Roční produkce akvakultury dosahuje v Evropské unii 1,2 milionu tun. Z toho 65,4 % pochází z mořské akvakultury a 34,6 % ze sladkovodní akvakultury. Její hodnota je při prvním prodeji přibližně 4 miliardy EUR. Způsoby produkce jsou různorodé, počínaje tradičními systémy v lagunách nebo rybnících až po technizovanější metody chovu v nádržích nebo klecích na otevřeném moři nebo v recirkulačních jednotkách.

3.5.

Nařízení o Evropském námořním a rybářském fondu bylo schváleno a zveřejněno v květnu 2014. Operační programy členských států týkající se Evropského námořního a rybářského fondu Komise definitivně schválila až na podzim roku 2015, tedy se zpožděním v délce jednoho roku a pěti měsíců.

3.5.1.

Evropský účetní dvůr v roce 2014 zveřejnil studii o účinnosti podpory předchozího Evropského rybářského fondu poskytované akvakultuře. V této studii došel EÚD k závěru, že Evropský rybářský fond účinně nepodporoval udržitelný rozvoj akvakultury. Domnívá se, že na evropské úrovni nebyla podpůrná opatření náležitě navržena, nebyl nad nimi vykonáván patřičný dohled a neposkytovala dostatečně jasný rámec pro rozvoj akvakultury. V členských státech nebyla podpůrná opatření náležitě navržena ani uplatňována a národní strategické plány a jejich operační programy nezajišťovaly dostatečně jasný základ pro podporu akvakultury.

3.6.

Akvakultura v Evropské unii poskytuje v současnosti okolo 85 000 přímých pracovních míst, ale toto číslo stagnuje. EHSV pozitivně hodnotí, že Komise odhaduje, že každý procentuální bod zvýšení spotřeby produktů akvakultury v Evropské unii by znamenal vytvoření tří až čtyř tisíc pracovních míst na plný úvazek. Kromě toho je potřeba zdůraznit, že existuje přibližně 200 000 nepřímých pracovních míst v podpůrném odvětví akvakultury, zpracování a doplňkových činnostech.

3.7.

EHSV oceňuje, že členské státy vypracovaly víceleté národní strategické plány akvakultury a předložily je Komisi. Domnívá se však, že do jejich zpracování nebyly dostatečně zapojeny hospodářské, environmentální a sociální subjekty v porovnání se zásahy veřejné správy a úlohou orgánů přímo příslušných pro akvakulturu v jejím rámci.

4.1.

EHSV konstatuje, že nevyvážená bilance zahraničního obchodu Evropské unie s produkty akvakultury je nepřijatelná, a to jak z ekonomického hlediska vzhledem ke schodku obchodní bilance, který takto vzniká, tak z hlediska sociálního, neboť se zde mrhá pracovními příležitostmi.

4.2.

Výbor potvrzuje, že poté, co se kolem roku 2000 růst produkce akvakultury Evropské unie pozastavil, nedaří se ho obnovit, a to navzdory úsilí různých evropských, vnitrostátních a regionálních institucí. Objemy produkce nadále stagnují i přes mírný nárůst přidané hodnoty obchodu s těmito produkty.

4.3.

Příčiny zablokování akvakultury Evropské unie, kdy v ostatních částech světa pokračuje růst akvakultury vysokým tempem, výstižně popsala Komise ve strategických zásadách udržitelného rozvoje akvakultury v Evropské unii z roku 2013. Jako hlavní dva důvody uvádí složitost administrativních postupů nezbytných pro výkon této činnosti a obtížný legální přístup k lokalitám pro podniky v oblasti akvakultury nebo jejich pobočky.

4.4.

EHSV uznává úsilí, které Komise vyvinula na pomoc vnitrostátním a regionálním správním orgánům s uplatňováním evropských předpisů v oblasti životního prostředí, aniž by došlo ke zbytečné zátěži provozovatelů akvakultury. Za tímto účelem byly zveřejněny pokyny týkající se akvakultury a lokalit soustavy Natura 2000 a zohledňující rámcovou směrnici o vodě a připravují se pokyny související s rámcovou směrnicí o strategii pro mořské prostředí. Vnitrostátní a regionální orgány veřejné správy s pravomocemi v oblasti životního prostředí však tyto pokyny neznají a neuplatňují je.

4.5.

EHSV konstatuje, že opožděné schválení nařízení o Evropském námořním a rybářském fondu a operačních programů členských států bude mít za následek, že provozovatelé v členských státech budou moci skutečně začít využívat prostředků Evropského námořního a rybářského fondu v nejlepším případě až na konci roku 2016, což znamená zpoždění téměř tři roky.

4.6.

Zprávy, jako je zpráva Evropského účetního dvora z roku 2014, konstatovaly, že se udržitelný rozvoj akvakultury zastavil, neboť chybí náležité územní plánování námořních prostor a postupy schvalování jsou složité. Evropský účetní dvůr také potvrdil, že dosud nebylo dosaženo hlavních cílů růstu odvětví akvakultury a že toto odvětví po mnoho let stagnuje.

4.7.

EHSV s uspokojením konstatuje, že rozpočet, který Evropský námořní a rybářský fond přidělil na rozvoj udržitelné akvakultury, je oproti rozpočtu, který byl k dispozici v rámci předchozího Evropského rybářského fondu, téměř trojnásobný.

4.7.1.

EHSV zdůrazňuje obtíže, kterým čelí členské státy, jež jsou hlavními producenty v oblasti akvakultury v Evropské unii, pokud jde o doplnění prostředků Evropského námořního a rybářského fondu spolufinancováním z jejich strany, a to kvůli rozpočtovým omezením vyplývajícím z jejich povinnosti splnit závazky týkající se snížení deficitu.

4.8.

EHSV souhlasí s tím, že je nezbytně nutné evropské fórum, jehož by se účastnily všechny dotčené subjekty a ve kterém by se diskutovalo o situaci v oblasti akvakultury a poskytovala doporučení evropským a vnitrostátním orgánům přijatá ve shodě, jako tomu bylo v případě Poradního výboru pro rybolov a akvakulturu. Vítá proto nový poradní sbor pro akvakulturu a široké zastoupení hospodářských, sociálních a environmentálních subjektů, jakož i výzkumných pracovníků a spotřebitelů v jeho rámci. Lituje však zpoždění, ke kterému došlo při jeho zřizování a zahájení fungování, které znamenalo tři roky nečinnosti mezi ukončením činnosti výboru a zahájením činnosti sboru.

4.8.1.

EHSV vyjadřuje znepokojení ohledně toho, že účast Evropské komise v novém poradním sboru pro akvakulturu není na stejné úrovni, jako v zaniklém Poradním výboru pro rybolov a akvakulturu. Tato okolnost je důsledkem toho, že v poradním výboru Komise řídila jeho výkonný sekretariát, zatímco v novém poradním sboru bude sekretariát na Komisi zcela nezávislý. To by mohlo ovlivnit jak jeho svolávací schopnost ve vztahu k evropským orgánům veřejné správy, tak šíření doporučení. EHSV je znepokojen tím, že Komisi lze považovat za pouhého dalšího účastníka nového poradního sboru, zatímco by měla i nadále hrát vedoucí úlohu.

4.9.

EHSV konstatuje, že víceleté národní strategické plány akvakultury členských států dosud nepřinesly žádné výsledky. U většiny z nich se však neprovádějí mechanismy následné kontroly výsledků.

4.9.1.

EHSV konstatuje, že příčinou dosud nedostatečných výsledků uplatňování víceletých národních strategických plánů akvakultury je skutečnost, že úzká místa, která brání udržitelnému rozvoji akvakultury, nejsou řešena dostatečně důrazně. Tyto překážky se většinou nacházejí se na odborech orgánů veřejné správy členských států, které se nepodílely na vypracovávání strategických plánů, a tudíž je neznají. Proto požadujeme aktivní zapojení těchto útvarů do provádění strategických plánů.

4.10.

EHSV žádá Evropskou komisi, aby vybídla orgány veřejné správy členských států a jejich regionů, aby při provádění evropských předpisů v oblasti životního prostředí zohledňovaly udržitelný rozvoj a jeho tři hlediska – environmentální, sociální a hospodářské – a aby ho zároveň vyvážily s nezbytností zlepšit potravinové zabezpečení v Unii.