28.12.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 487/70

Zpravodaj:

Graham WATSON

1.1.

Politice EU v oblasti bezpečnosti dodávek zemního plynu se částečně podařilo podnítit členské státy, aby ve svých úvahách zohlednily solidaritu a společnou bezpečnost. K většině otázek energetické politiky se však stále přistupuje jako k národním zájmům. Aby byla zajištěna taková bezpečnost, jakou Evropané očekávají, je třeba řešit dodávky energie soudržnějším způsobem na úrovni EU.

1.2.

Tato regulace v rámci celé EU musí zohlednit širší souvislosti celosvětového úsilí o zmírnění změny klimatu s ambiciózními cíli stanovenými Pařížskou dohodou, strategii EU týkající se odolné energetické unie s progresivní politikou v oblasti změny klimatu a různá geopolitická napětí v Evropě i na celém světě, včetně pohybu uprchlíků, krizí na hranicích Evropy – jako jsou třeba nedávné krize na Ukrajině, v Turecku, Libyi a Gruzii – a vzestupu regionalismu ohrožujícího integraci EU.

1.3.

Zabezpečení dodávek plynu v Evropě vyžaduje značné investice. Prostředky je třeba hledat zejména v soukromých zdrojích. Zisky v odvětví ropy a zemního plynu jsou takové, že by veřejná podpora neměla být zapotřebí. Pro získání důvěry investorů, a tím pádem k zajištění stabilních a spolehlivých dodávek plynu je nezbytný předvídatelný a spolehlivý politický rámec.

1.4.

Navrhované nařízení je vypracováno tak, aby zabránilo krizím dodávek plynu, k jakým došlo například v letech 2006 a 2009. Většina poptávky po zemním plynu je určena k vytápění budov. Všeobecný program energeticky účinné renovace budov podle směrnice o energetické náročnosti budov (2010/31) a směrnice o energetické účinnosti (2012/27), zejména pokud bude zaměřen na budovy vytápěné zemním plynem, by vedl k významnému poklesu poptávky po plynu, především v zimních měsících, v nichž došlo k předchozím krizím.

1.5.

Zemní plyn zůstává důležitým přechodným zdrojem energie a podstatným způsobem přispívá ke snižování emisí skleníkových plynů, emisí chemických látek a emisí nebezpečných toxických látek, jako jsou částice PM10 a PM2,5. Vzhledem k tomu, že ukazatele úrovně emisí jsou u zemního plynu podstatně nižší než u uhlí, má větší podíl zemního plynu ve skladbě zdrojů energie členských států mimořádný význam pro zlepšení kvality ovzduší a v důsledku toho i pro zdraví občanů členských států a jejich sousedů. Je nicméně třeba urychlit přechod na nízkouhlíkové hospodářství a tato skutečnost musí být v politice v oblasti získávání zemního plynu zohledněna.

1.6.

Při rozvoji a řízení dodávek mohou hrát důležitou úlohu spotřebitelé energie. Metody pro jejich aktivní zapojení by měly být vyvíjeny ve spolupráci se spotřebiteli samotnými a za inovativního využívání IKT. Energetická chudoba by se měla řešit především prostřednictvím opatření v oblasti sociální politiky. Tato opatření by měla zahrnovat specifické vnitrostátní plány s cílem podnítit investice do programů renovace budov, jak stanoví článek 4 směrnice o energetické účinnosti (2012/27), přičemž by se měla prioritně zaměřovat na spotřebitele trpící palivovou chudobou a zranitelné spotřebitele a měla by podporovat spolupráci mezi sociálními partnery.

1.7.

Rozšíření využívání obnovitelných zdrojů energie spolu se zrychlením elektrifikace může snížit spotřebu zemního plynu v EU a tím i dovoz. Čím rychleji budou obnovitelné zdroje energie přijaty, tím menší bude význam vnějších politik EU týkajících se zabezpečení dodávek plynu. Výbor požaduje, aby Komise zajistila posouzení toho, jak přesná je koordinace mezi odhadem spotřeby plynu v EU, bezpečností dodávek plynu do EU, rozvojem obnovitelných zdrojů energie a zlepšením energetické účinnosti napříč odvětvími.

2.1.

S ohledem na narušení hospodářské činnosti a problémy jednotlivců, které způsobilo přerušení dodávek plynu, se Evropská komise snaží navázat na předchozí práci EU, aby zajistila větší propojení infrastruktury pro dodávky plynu a větší solidaritu mezi členskými státy, pokud jde o jejich ochotu sdílet zátěž plynoucí z přerušení dodávek.

2.2.

Návrh nařízení aktualizuje důležitou politiku v rámci úsilí Unie o vytvoření evropské energetické unie (COM(2015) 80 final). Energetická unie musí zapadat do kontextu závazků EU jednat v zájmu zastavení (a pokud možno zvrácení) změny klimatu způsobené člověkem, která je výsledkem spalování fosilních paliv.

2.3.

Tento návrh nařízení má zaručit, že všechny členské státy zavedou vhodné nástroje, jejichž prostřednictvím se budou moci připravit na účinky nedostatku plynu způsobeného přerušením dodávek nebo výjimečně vysokou poptávkou a tyto účinky zvládat.

2.4.

Aby byl tento cíl splněn, předloha nařízení navrhuje posílit regionální koordinaci, přičemž jsou stanoveny určité zásady a standardy na úrovni EU. Navržený přístup spočívá v tom, že by členské státy měly v rámci svých regionů úzce spolupracovat při provádění regionálních posouzení rizik. Riziky určenými prostřednictvím regionálních posouzení rizik se budou zabývat regionální plány preventivních opatření nebo plány pro stav nouze, které budou vzájemně hodnoceny a schvalovány Komisí.

2.5.

Aby se zaručilo, že jsou posouzení rizik a plány komplexní a soudržné, nařízení stanoví povinné šablony, které obsahují výčet aspektů, jež se musí při posuzování rizik a přípravě plánů zohlednit.

2.6.

Nařízení rovněž zlepšuje uplatňování standardu pro dodávky chráněným zákazníkům (převážně domácnostem) a standardu pro infrastrukturu (možnost dodávat plyn i v případě, že není k dispozici největší infrastruktura). Umožňuje permanentní obousměrnou kapacitu. Na závěr navrhuje, aby byla zavedena dodatečná opatření pro zajištění transparentnosti ve vztahu ke smlouvám o dodávkách plynu, neboť tyto smlouvy mohou mít dopad na bezpečnost dodávek v EU.

2.7.

Na základě toho, že vnitrostátní přístupy nedokáží zajistit optimální opatření a prohlubují dopad krize, je potřeba akce EU odůvodněná. Opatření přijaté v jedné zemi může způsobit nedostatek plynu v sousedních zemích.

2.8.

Pro zabezpečení dodávek plynu jsou sice mimořádně důležité funkční trhy, ale bezpečnost dodávek mohou výrazně posílit i řádně koordinovaná opatření členských států, a to zejména ve stavu nouze. To se týká lepší koordinace nejen vnitrostátních opatření ke zmírnění dopadů v případě nouze, ale také vnitrostátních preventivních opatření, např. návrhů na lepší koordinaci vnitrostátních politik týkajících se skladování nebo LNG (COM(2016) 49 final), které mohou mít v určitých regionech strategický význam.

2.9.

Z monitorovací zprávy Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů z roku 2014 vyplývá, že stále existují vážné důvody k obavám, pokud jde o spolupráci členských států (členské státy přijímají převážně vnitrostátní opatření, která nejsou vhodná k řešení problémů s dodávkami plynu). Kromě toho ze zátěžového testu, jenž byl proveden v létě 2014 (COM(2014) 654 final), vyšlo najevo, že vážné narušení dodávek plynu z východu by stále mělo vážné dopady v celé EU.

3.1.

Hlavní problém tohoto návrhu nařízení nespočívá v jeho znění, ale v jeho souvislostech. Zatímco rámcová strategie EU k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu (COM(2015) 80 final) hovoří téměř spasitelsky o tom, že je třeba proti změně klimatu bojovat, tento návrh nařízení – ačkoli je v souladu s předchozími nařízeními o bezpečnosti dodávek plynu – není zcela v souladu s cíli uvedené rámcové strategie.

3.2.

Mnoho klimatologů uvádí, že máme-li mít reálnou šanci omezit nárůst teploty planety na 2 oC, musíme do roku 2050 snížit emise skleníkových plynů na hodnotu blížící se nule. Pro dosažení 1,5 oC se tak musí stát ještě dříve. Abychom například odstranili přibližně 4 611 milionů tun ekvivalentu CO2, které jsme vypustili do ovzduší v roce 2013, musíme uspokojit poptávku EU po primární energii (jež v roce 2013 činila 1 567 milionů tun ropného ekvivalentu (Mtoe)) pomocí čisté energie. Více než dvě třetiny emisí pocházejí z fosilních paliv, jež pohánějí naši průmyslovou civilizaci, a tato fosilní paliva je třeba nahradit.

3.3.

Zemní plyn zůstává důležitým přechodným zdrojem paliva a pomáhá EU snižovat emise skleníkových plynů z tuhých paliv, a to zejména v zemích, v nichž má dominantní postavení uhlí. Je však třeba urychlit přechod na nízkouhlíkové zdroje energie a konečně zdroje energie bez emisí uhlíku, což je nutné pro splnění dlouhodobého cíle udržet zvyšování průměrné celosvětové teploty na úrovni 1,5 oC, jenž je stanoven v Pařížské dohodě a jejž musí politika v oblasti dodávek plynu zohlednit. To by se mělo projevit v posouzení rizik, která mají vypracovat členské státy. V zájmu podpory účinných investic a stanovení rámce pro odolný energetický systém je třeba lepší sladění politiky EU v oblasti dodávek plynu s rozměry energetické unie, zejména jsou pak zapotřebí plně integrovaný evropský trh s energií, zlepšení týkající se energetické účinnosti a dekarbonizace.

3.4.

Pět let po přijetí nařízení (EU) č. 994/2010 zůstává bezpečnost dodávek plynu zejména vzhledem k napětí mezi Ukrajinou a Ruskem velmi naléhavou otázkou. Na vnitrostátní úrovni a úrovni EU je vyvíjeno úsilí s cílem zvýšit bezpečnost dodávek plynu v zimě 2016/2017 i v období následujícím. Pokud bychom se však vážně snažili o zlepšení v oblasti energetické náročnosti budov prostřednictvím izolace, přičemž by byly upřednostněny budovy vytápěné zemním plynem, mělo by to na potřebu zemního plynu významný dopad.

3.5.

Zemní plyn nahradil tuhá paliva jako druhé nejdůležitější palivo pro EU – v roce 2013 zajistil 23,8 % veškeré spotřebované primární energie. To Unii pomohlo snížit emise skleníkových plynů. Zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů je však pozoruhodné: v roce 2013 zajistily obnovitelné zdroje energie 15 % hrubé konečné spotřeby energie v EU, přičemž šlo o nárůst z 8,3 % v roce 2004, a EU tak úspěšně vykročila směrem ke splnění svého cíle dosáhnout do roku 2020 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů. Hrubé množství elektrické energie vyrobené z obnovitelných zdrojů se mezi lety 2000 a 2013 více než zdvojnásobilo a v roce 2013 představovala tato energie více než čtvrtinu veškeré elektrické energie.

3.6.

Rozšíření využívání obnovitelných zdrojů energie spolu se zrychlením elektrifikace může snížit spotřebu zemního plynu v EU a tím i dovoz. Čím rychleji budou obnovitelné zdroje energie přijaty, tím menší bude význam vnějších politik EU v oblasti zabezpečení dodávek plynu. Nezbytná je tudíž koordinace mezi odhadem spotřeby plynu v EU, bezpečností dodávek plynu do EU, rozvojem obnovitelných zdrojů energie a zlepšením energetické účinnosti napříč odvětvími.

3.7.

Pro vybudování energetické unie je zásadní koordinace přepravy a dodávek všech druhů paliv mezi zeměmi EU, a to na úrovni politik i dlouhodobých strategií. Návrh Komise se snaží rozdělit EU do sedmi „regionů“, v jejichž rámci by probíhala politická koordinace. To je přinejlepším prozatímní řešení, neboť brzy bude nezbytná politická koordinace v rámci celé EU a ta by měla být v ideálním případě dále rozšířena tak, aby zahrnovala smluvní strany Energetického společenství – sousední země, s nimiž má EU dohodu v oblasti energetiky.

3.8.

S ohledem na rostoucí konkurenci v oblasti dodávek energie a potřebu diverzifikovat zdroje dodávek musí energie zůstat důležitou součástí vnějších politik EU. Tyto politiky by však měly být stále více zaměřeny na zajištění dodávek energie z obnovitelných zdrojů, zejména z vyspělých technologií, jako je výroba solární a větrné energie, které by doplnily dodávky z domácí produkce z obnovitelných zdrojů energie.

3.9.

Nové řízení energetické politiky musí zajistit soudržnost mezi různými aspekty dodávek energie a splnění cílů na úrovni EU. Důležitým faktorem pro dosažení této soudržnosti je včasné, systematické a strukturované zapojení občanské společnosti s cílem zajistit, že mezi organizacemi občanské společnosti bude existovat všeobecné povědomí o problémech týkajících se energetické bezpečnosti, a především že si tvůrci politik v celé Evropě budou vědomi obav, zájmů, zdrojů a řešení, jež občanská společnost a sociální partneři nabízejí, pokud jde o vyrovnání se s těmito problémy a dosažení cílů energetické politiky EU. Za tím účelem EHSV aktivně prosazuje koncepci evropského dialogu o energetice a Komise tuto jeho iniciativu velmi vítá.

3.10.

Dalším důležitým prvkem řízení energetické politiky by mělo být vzájemné posilování vnějšího a vnitřního rozměru energetické politiky, jak je stanoveno v akčním plánu diplomatické činnosti v oblasti energetiky. EHSV již dříve požadoval návrh a provedení vnější energetické politiky EU za účelem posílení stávající a navázání nové spolupráce a dialogů v oblasti energetiky s nejvýznamnějšími producentskými státy a regiony, tranzitními státy a regiony, sousedními zeměmi a hlavními světovými a regionálními strategickými partnery, aby byla posílena diverzifikace unijních zdrojů energie, dodávek a přepravních tras.

3.11.

Vnější energetická politika EU včetně politiky v oblasti získávání zemního plynu musí zohlednit široké geopolitické souvislosti. EHSV již dříve zdůraznil, že při rozhodování by neměla být jediným činitelem obchodní hlediska, zejména vzhledem ke sklonu Ruska využívat energii jako nástroj k dosažení geopolitických cílů. K hlavním faktorům, které musí diplomacie EU v oblasti energetiky zvážit, patří politická stabilita zemí podél trasy plynovodu a to, jak jsou zranitelné, pokud jde o zahraniční politický vliv, dále pak sociální a environmentální historie nositelů projektu a zapojení ruských společností do průzkumu a výroby. Při posuzování nových projektů se kromě toho musí zohlednit jejich dopad na energetickou bezpečnost sousedních zemí. Co se týče například Ukrajiny, existuje riziko, že projekty zaměřené na to, aby tranzit zemního plynu neprobíhal přes její území, budou mít dopad na její příjmy, zabrání investicím do modernizace sítě a připraví ji o vliv na Moskvu.

4.1.

EHSV vítá návrh Komise týkající se společné definice „chráněného zákazníka“.

4.2.

EHSV vítá koncepce „sdílené odpovědnosti“ a „tříúrovňového přístupu“ k bezpečnosti dodávek zemního plynu mezi plynárenskými podniky, členskými státy a EU a návrh, aby opatření v případě nezbytnosti koordinovala Komise, jak požadovala dřívější zpráva EHSV (1). Tento přístup je obzvlášť významný, pokud jde o zajištění transparentnosti smluv o dodávkách.

Výbor se kromě toho domnívá, že odpovědnost a úkoly orgánů veřejné moci, o nichž se hovoří v článku 3, je třeba odlišit od odpovědnosti podniků nebo soukromých organizací, a proto navrhuje, aby bylo znění článku přepracováno, tak aby bylo jasné, že:

4.3.

EHSV bere na vědomí navržená kritéria týkající se složení sedmi „regionů“ v rámci EU. Přinejmenším by tedy mělo být naplánováno řešení, kdy by určitý členský stát mohl být současně členem více než jednoho „regionu“.

4.4.

EHSV konstatuje, že navrhovaný standard pro infrastrukturu se oproti standardu z nařízení z roku 2010 téměř nezměnil. Vítá návrh na obousměrnou kapacitu („zpětný tok“) v propojovacích plynových vedeních mezi členskými státy.

4.5.

EHSV konstatuje, že návrh standardu pro dodávky se oproti standardu z nařízení z roku 2010 téměř nezměnil. Vítá požadavek, aby před přijetím jakýchkoli nových netržních opatření bylo provedeno posouzení dopadů.

4.6.

EHSV bere na vědomí návrh, aby posouzení rizik byla nyní prováděna na regionální úrovni. Vítá to jako krok směrem k tomu, aby byla posouzení rizik prováděna na úrovni EU. Vítá šablonu, kterou navrhla Komise, a považuje v tomto ohledu za důležité vzájemné hodnocení.

4.7.

EHSV vítá návrh plánů pro stav nouze, postupy pro řešení krizí a reakce na stav nouze.

4.8.

EHSV vítá návrhy ohledně transparentnosti a ohledně solidarity mezi členskými státy na základě zátěžových testů z léta 2014 jako vhodný pojistný mechanismus. Výbor zejména oceňuje dohodu skupiny na vysoké úrovni pro propojení plynových sítí střední a jihovýchodní Evropy ohledně seznamu prioritních projektů, jejichž provedení umožní zemím v regionu přístup k nejméně třem zdrojům plynu, čímž bude zajištěna diverzifikace a bezpečnost dodávek.

4.9.

EHSV vítá návrh na spolupráci se třetími zeměmi, které jsou smluvními partnery v rámci Energetického společenství.

4.10.

EHSV uznává význam návrhu na soustavné sledování opatření k zabezpečení dodávek plynu a naléhavě vyzývá Komisi, aby do něj zahrnula nutnost postupně ukončit používání zemního plynu ve prospěch obnovitelných zdrojů energie.

4.11.

EHSV bere na vědomí navržené odchylky pro Maltu a Kypr a vybízí obě země, aby se s ohledem na své příznivé klima zařadily mezi vedoucí subjekty, pokud jde o přechod k naplňování energetických potřeb prostřednictvím obnovitelných zdrojů energie namísto fosilních paliv.