Zveřejnění žádosti podle čl. 50 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin

(2015/C 358/08)

Tímto zveřejněním se přiznává právo podat proti žádosti námitku podle článku 51 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 (1).

JEDNOTNÝ DOKUMENT

„POLJIČKI SOPARNIK“ / „POLJIČKI ZELJANIK“ / „POLJIČKI ULJENJAK“

EU č.: HR-PGI-0005-01224-8.5.2014

CHOP ( ) CHZO ( X )

1.   Názvy

„Poljički soparnik“ / „Poljički zeljanik“ / „Poljički uljenjak“

2.   Členský stát nebo třetí země

Chorvatsko

3.   Popis zemědělského produktu nebo potraviny

3.1.   Druh produktu

Třída 2.3 Chléb, pečivo, cukrářské výrobky, cukrovinky, sušenky a ostatní pekařské zboží

3.2.   Popis produktu

„Poljički soparnik“ / „Poljički zeljanik“ / „Poljički uljenjak“ je pekařský výrobek vyrobený z hladké pšeničné mouky, mangoldu, červené cibule, olivového a smíšeného oleje (složeného z olivového a slunečnicového oleje v poměru 1:1), česneku, soli a vody. Konečný produkt má podobu vyváleného těsta ve tvaru placky plněné mangoldem a červenou cibulí, známou pod názvem „kapula“ (výraz používaný v běžném hovoru ve vymezené zeměpisné oblasti), upečené na rozpáleném otevřeném ohništi, označovaném jako „komin“ (výraz používaný v běžném hovoru ve vymezené zeměpisné oblasti), na žhavém popelu.

Produkt je kruhového tvaru o průměru 90 až 110 centimetrů. Povrch je pomazán olivovým olejem a utřeným nebo nadrobno nasekaným česnekem. Po upečení a pomazání se nařeže na kusy, tzv. „fete“ (výraz používaný v běžném hovoru ve vymezené zeměpisné oblasti), ve tvaru kosodélníku, označovaného jako „pašajice“ (výraz používaný v běžném hovoru ve vymezené zeměpisné oblasti).

Organoleptické vlastnosti:

Vůně: pečené těsto voní dřevem spalovaným na otevřeném ohni a česnekem.

Chuť: po mangoldu, olivovém oleji a česneku.

Barva: světle žlutá až světle zelená.

3.3.   Krmivo (pouze u produktů živočišného původu) a suroviny (pouze u zpracovaných produktů)

Jako suroviny pro výrobu produktu „Poljički soparnik“ / „Poljički zeljanik“ / „Poljički uljenjak“ se používají hladká pšeničná mouka, mangold, červená cibule, olivový a smíšený olej (složený z olivového a slunečnicového oleje v poměru 1:1), česnek, sůl a voda.

3.4.   Specifické kroky při produkci, které se musejí uskutečnit ve vymezené zeměpisné oblasti

Postup výroby produktu „Poljički soparnik“ / „Poljički zeljanik“ / „Poljički uljenjak“, od přípravy těsta, jeho plnění nádivkou až po pečení, musí zcela proběhnout v zeměpisné oblasti uvedené v bodě 4.

3.5.   Zvláštní pravidla pro krájení, strouhání, balení atd. produktu, k němuž se vztahuje zapsaný název

Produkt „Poljički soparnik“ / „Poljički zeljanik“ / „Poljički uljenjak“ se musí nařezat speciálně zaobleným nožem (střed nože má zaoblené ostří) na kusy zvané „fete“ ve tvaru kosodélníku označovaného jako „pašajica“.

3.6.   Zvláštní pravidla pro označování produktu, k němuž se vztahuje zapsaný název

Při uvádění na trh musí být pekařský výrobek „Poljički soparnik“ / „Poljički zeljanik“ / „Poljički uljenjak“ rovněž opatřen jednotným logem obsahujícím text „Poljički soparnik“ / „Poljički zeljanik“ / „Poljički uljenjak“. Právo používat jednotné logo mají za stejných podmínek všichni uživatelé označení, kteří uvádí na trh produkt, jenž je v souladu se specifikacemi.

4.   Stručné vymezení zeměpisné oblasti

Zeměpisná oblast Poljica je na severovýchodu ohraničena řekou Cetina, na západě řekou Žrnovnica a na jihu Jaderským mořem.

Oblast Poljica se skládá z podoblastí Donja, Srednja a Gornja Poljica. Donja Poljica zahrnuje obce Podstrana, Jesenice a Zakučac. Do podoblasti Srednja Poljica spadají obce Žrnovnica, Tugare, Dubrava, Gata, Čišla, Naklice, Zvečanje, Ostrvica, Kostanje, Podgrađe, Sitno Donje, Sitno Gornje, Srinjine a Seoca. Gornja Poljica zahrnuje obce Donji Dolac, Gornji Dolac, Srijane a Trnbusi.

5.   Souvislost se zeměpisnou oblastí

Ochrana produktu „Poljički soparnik“ / „Poljički zeljanik“ / „Poljički uljenjak“ vychází z dlouhé tradice výroby. Svůj charakteristický vzhled si produkt zachoval až do dnešního dne. „Poljički soparnik“ / „Poljički zeljanik“ / „Poljički uljenjak“ je pekařský výrobek určený pro obřady a slavnosti, který pochází z oblasti bývalé republiky Poljica (Poljička Republika) a jehož výroba se datuje do období tureckých tažení na pobřeží a do Dalmatského záhoří (Z. Šimunović-Petrić, 1992, Ethnologica Dalmatica, str. 95–99). Z příběhů předávaných z generace na generaci a dostupných starých pramenů je zřejmé, že „Poljički soparnik“ / „Poljički zeljanik“ / „Poljički uljenjak“ byl určen pro chudé.

Oblast Poljica je výrazně krasovitý region, v němž převládají mělké půdy, panují extrémní horka a sucha a nedostatek srážek a typickým rysem je rovněž značný nedostatek orné půdy, takže se obyvatelé odpradávna zabývali především zemědělskou produkcí, zejména pěstováním obilovin a zeleniny, které byly základem jejich stravy.

V důsledku skrovných podmínek se v krasovitém regionu Poljica dařilo jen velmi málo plodinám, což společně s chudobou obyvatel vedlo k tomu, že místní ženy, známé jako „stopanjice“, díky své vynalézavosti a znalostem začaly z obyčejných zeleninových plodin, které měly k dispozici (mangold, červenou cibuli a česnek), olivového oleje a mouky vyrábět produkt „Poljički soparnik“ / „Poljički zeljanik“ / „Poljički uljenjak“.

Celý postup přípravy, resp. výroby produktu „Poljički soparnik“ / „Poljički zeljanik“ / „Poljički uljenjak“ je důsledkem specifických znalostí a dovedností, které místní obyvatelé využívají při přípravě a způsobu zpracovávání samotného produktu, jakož i tradic, které jsou ve vymezené zeměpisné oblasti předávány a uchovávány.

Všechny fáze výroby produktu „Poljički soparnik“ / „Poljički zeljanik“ / „Poljički uljenjak“ se provádějí výhradně ručně. Níže uvedené postupy a konkrétní dovednosti se od běžných postupů liší a je při nich zapotřebí využít znalosti místního obyvatelstva: při přípravě těsta používaného pro výrobu produktu „Poljički soparnik“ / „Poljički zeljanik“ / „Poljički uljenjak“ ženy ručně uhnětou spodní a horní vrstvu těsta a poté je spojí tak, aby nádivka zůstala uvnitř mezi těmito vrstvami. Znalosti ručního zpracování produktu jsou rovněž důležité při samotném pečení, kdy ženy velmi pečlivě sejmou „Poljički soparnik“ / „Poljički zeljanik“ / „Poljički uljenjak“ z dřevěného válu (tzv. „sinije“) a rukama ho položí na ohniště, tzv. „komin“. Produkt je velmi tenký, a pokud by se položil příliš rychle a neopatrně, mohlo by dojít k jeho deformaci a „Poljički soparnik“ / „Poljički zeljanik“ / „Poljički uljenjak“ by ztratil svůj charakteristický vzhled.

Způsob, jakým se „Poljički soparnik“ / „Poljički zeljanik“ / „Poljički uljenjak“ dnes připravuje, a jeho přísady, jakož i tradiční nářadí používané při jeho výrobě, jsou tytéž jako kdysi, jak je uvedeno v popisu zveřejněném v knize F. Ivaniševiće z roku 1906 (F. Ivanišević, Poljica - narodni život i običaji [Poljica - lidový život a obyčeje], 2006, přetisk vydání z roku 1906, str. 72, 93–94).

Jeden z aspektů vzhledu produktu „Poljički soparnik“ / „Poljički zeljanik“ / „Poljički uljenjak“ je dán dovedností nařezat produkt na tzv. „fete“ ve tvaru zvaném „pašajica“, který je pro servírování produktu charakteristický. Specifický způsob řezání tohoto produktu se uchovává odnepaměti a předává se z generace na generaci, což je dalším rysem jeho věhlasu.

O zvláštním renomé názvu produktu a jeho dlouhé tradici výroby svědčí i skutečnost, že v roce 2007 byl produkt „Poljički soparnik“ / „Poljički zeljanik“ / „Poljički uljenjak“ zařazen na seznam chráněných nehmotných kulturních statků Chorvatské republiky, který je veden na ministerstvu kultury. Produkt je tak považován za součást kulturního dědictví (vyhláška ministerstva kultury z roku 2007).

„Poljički soparnik“ / „Poljički zeljanik“ / „Poljički uljenjak“ se ze stravy pro chudé stal produktem, který spotřebitelé stále častěji vyhledávají, zejména v době významných svátků, jako je Štědrý večer, či v době půstu, kdy se dodržuje tradice konzumace postních jídel (Poljica, List Poljičkog dekanata [Noviny poljického děkanátu], 1975, str. 41–43).

Na trhu i v běžném jazyce se dnes běžně používá název „Poljički soparnik“, jelikož jako takový je produkt nejznámější. Názvy „Poljički zeljanik“ a „Poljički uljenjak“ se rovněž používají, většinou mezi obyvateli regionu Poljica. O věhlasu, jemuž se „Poljički soparnik“ / „Poljički zeljanik“ / „Poljički uljenjak“ i dnes těší, svědčí i skutečnost, že jeho název i příprava jsou zmíněny ve specializovaném gastronomickém časopisu „Dobra hrana“ [Dobrá strava], v němž se zveřejňují recepty tradičních produktů (časopis Dobra hrana, příloha novin Jutarnji list č. 37, 2014).

„Poljički soparnik“ / „Poljički zeljanik“ / „Poljički uljenjak“ byl rovněž tématem populárního kulinářského televizního programu „Tri, dva, jedan- kuhaj!“ [Tři, dva, jedna – vař!], který se vysílá na stanici RTL (http://www.rtl.hr/tri-dva-jedan-kuhaj/recepti/1155655/soparnik-prastaro-jelo-jos-iz-vremena-turaka/), což rovněž svědčí o věhlasu, jemuž se produkt v Chorvatsku těší.

„Poljički soparnik“ / „Poljički zeljanik“ / „Poljički uljenjak“ se zviditelňuje zejména v 90. letech minulého století, kdy se na území regionu Poljica organizují kulturně-umělecké a obchodní akce. Jednou z nich je i letní festival Omišské léto, který se koná každoročně pod názvem Kultura a zvyky regionu – „Poljički soparnik“ / „Poljički zeljanik“ / „Poljički uljenjak“. Během něj se tento pekařský výrobek peče tradičním způsobem a zvláštní porota hodnotí jeho vzhled a chuť a uděluje ceny za nejlepší produkty (Ljetni festival XXIV Omiško ljeto, Kultura i običaji Poljica „Poljičkog soparnika“ / „Poljičkog zeljanika“ / „Poljičkog uljenjaka“, 2013).

Odkaz na zveřejnění specifikace

(čl. 6 odst. 1 druhý pododstavec tohoto nařízení)

http://www.mps.hr/UserDocsImages/HRANA/SOPARNIK/Izmijenjena%20Specifikacija%20proizvoda-soparnik.pdf

(1)  Úř. věst. L 343, 14.12.2012, s. 1.