EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 14.9.2015
COM(2015) 447 final
2015/0204(NLE)
Návrh
NAŘÍZENÍ RADY,
kterým se mění nařízení Rady (EU, Euratom) č. 609/2014 o metodách a postupu pro poskytování tradičních vlastních zdrojů a vlastních zdrojů z DPH a HND a o opatřeních ke krytí hotovostních nároků
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
1. SOUVISLOSTI NÁVRHU
Rada a Komise se dohodly na společném prohlášení připojeném k zápisu z jednání Rady ze dne 26. května 2014, kdy byl přijat legislativní balíček týkající se vlastních zdrojů, sestávající z rozhodnutí 335/2014 o systému vlastních zdrojů Unie (dále jen „rozhodnutí o vlastních zdrojích“), nařízení č. 608/2014, kterým se stanoví prováděcí opatření, a z nařízení č. 609/2014 o metodách a postupu pro poskytování tradičních vlastních zdrojů a vlastních zdrojů z DPH a HND a o opatřeních ke krytí hotovostních nároků.
Rozhodnutí o vlastních zdrojích je klíčovým právním nástrojem, který stanoví hlavní prvky systému, jako je seznam vlastních zdrojů a stropy pro prostředky na závazky a platby (a tím i velikost rozpočtu Unie). Prováděcí opatření pro systém vlastních zdrojů vycházejí ze dvou článků Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU):
–Nové nařízení č. 608/2014, kterým se stanoví prováděcí opatření, vychází z čl. 311 čtvrtého pododstavce SFEU (zavedeného Lisabonskou smlouvou) a v současnosti obsahuje pravidla pro výpočet a rozpočtování ročního zůstatku a pro opatření kontroly a dohledu.
–Nařízení č. 609/2014, jež vzniklo přepracováním nařízení č. 1150/2000, vychází z čl. 322 odst. 2 SFEU a obsahuje pravidla pro poskytování vlastních zdrojů a opatření ke krytí hotovostních nároků. Obsahuje praktická opatření, pokud jde o stanovení tradičních vlastních zdrojů, uchovávání podkladů, správní spolupráci, použitelnou sazbu pro vlastní zdroj z HND, vedení účetních záznamů pro vlastní zdroje, harmonogram po poskytování vlastních zdrojů a jejich úpravy a ustanovení o správě hotovosti a o částkách, které nelze vybrat.
Obě nařízení vstoupí v platnost ve stejný den jako rozhodnutí 335/2014 poté, co uvedené rozhodnutí schválí všechny členské státy v souladu se svými ústavními předpisy. Balíček se použije se zpětnou platností ode dne 1. ledna 2014.
Ve výše uvedeném společném prohlášení ze dne 26. května 2014 se Komise zavázala předložit návrh pro článek 12 nařízení č. 609/2014 umožňující revizi postupu pro výpočet úroků z opožděně poskytnutých částek. Prohlášení dále uvádí, že úroková sazba (sazby) musí respektovat zásadu proporcionality a zároveň zajistit hladké fungování systému krytí hotovostních nároků.
Kromě pravidel pro výpočet úroků se tento návrh vycházející z čl. 322 odst. 2 SFEU zabývá rovněž roční úpravou vlastních zdrojů z DPH a HND, jelikož nejnovější změna přijatá v souvislosti s bezprecedentní výší úprav v roce 2014 se po vstupu nařízení č. 609/2014 v platnost již nepoužije.
Dále se navrhují některá další vyjasnění a zlepšení stávajícího režimu, převážně technického charakteru. Odrážejí nejnovější zkušenosti a poznatky týkající se účtování vlastních zdrojů, řízení pokladních zdrojů Komise v prvním pololetí, posuzování údajů o HND Komisí (Eurostatem), dopadu trestního vyšetřování na stanovení a poskytování tradičních vlastních zdrojů a vykazování částek tradičních vlastních zdrojů, které nelze vybrat.
Odůvodnění změn navrhovaných Komisí je uvedeno níže.
2. OBSAH NÁVRHU
1) Účty Komise pro vlastní zdroje (článek 9 nařízení č. 609/2014)
a) Specifikace subjektů odpovědných za otevření a vedení účtu:
Podle článku 9 nařízení č. 609/2014 musí členské státy pro účely vlastních zdrojů vést účet na jméno Komise u svého ministerstva financí nebo pro tento účel jmenovat jiný subjekt. V praxi všechny členské státy, které nezvolily ministerstvo financí, jmenovaly národní centrální banku. Článek 9 by měl tuto praxi zohlednit stanovením, že mohou být jmenovány pouze centrální banky. Navíc se tak zabrání tomu, aby byl rozpočet EU vystaven případným finančním rizikům v případě, že by Komise uchovávala vlastní zdroje na účtech vedených u komerčních bank; takové situaci je třeba se vyhnout vzhledem k omezením, která toto nařízení ukládá, pokud jde o možnost Komise čerpat finanční prostředky z účtů vlastních zdrojů. V zájmu jednotnosti je tato změna rovněž vložena do článku 6 nařízení č. 609/2014, jenž se týká zápisu na účty a vykazování, a do článku 15, týkajícího se provádění platebních příkazů.
b) Zajištění toho, aby účty pro účely vlastních zdrojů byly vedeny zdarma a bez záporných úroků:
Tyto účty otevřené členskými státy na jméno Komise podle článku 9 nařízení č. 609/2014 pro účely uložení vlastních zdrojů EU do doby, než je Komise použije na platby, by měly být vedeny nejen bez poplatků, ale také bez úroků (kladných či záporných). Účelem tohoto ustanovení je zabránit ztrátám pro rozpočet EU.
S ohledem na ustanovení čl. 14 odst. 1 nařízení č. 609/2014, která omezují možnost čerpání finančních prostředků Komisí na rozsah nutný k plnění rozpočtu, by jakákoli platba uplatněná na uvedené účty znamenala snížení prostředků, jež jsou k dispozici pro rozpočet EU. Stejně tak je třeba vyhnout se záporným úrokům, které mají stejný negativní účinek jako poplatky. Uplatnění poplatků či záporných úroků na některé účty Komise by rovněž vedlo k nerovnému zacházení s členskými státy, jelikož by v souladu se zásadami solidarity a společného financování rozpočtu EU ostatní členské státy musely tuto ztrátu kompenzovat prostřednictvím zdroje z HND. Proto se navrhuje, aby dotčený členský stát kompenzoval rozpočet EU za jakoukoli platbu či záporné úroky uplatněné na účet pro účely vlastních zdrojů, který otevřel jménem Komise podle článku 9 nařízení č. 609/2014.
Tato změna dále zajišťuje, že rozpočet EU nebude negativně ovlivněn rozhodnutím Evropské centrální banky 2014/337/EU (ECB/2014/23) ze dne 5. června 2014 1 , stanovujícím zápornou úrokovou sazbu, která zahrnuje platební povinnost držitele vkladu vůči příslušné národní centrální bance, včetně práva této centrální banky odpovídajícím způsobem zatížit příslušný vládní vkladový účet, nebo podobnými rozhodnutími jiných centrálních bank EU, pokud musí být vlastní zdroje EU uchovávány v souladu s článkem 9 nařízení č. 609/2014. Povinnost poskytnout kompenzaci by měla zajistit, že náklady na případný záporný úrok již uplatněný na účty pro účely vlastních zdrojů na základě uvedeného rozhodnutí ECB neponese rozpočet EU, tedy všechny členské státy. V této souvislosti je třeba připomenout, že Komise dosud nepožádala členské státy, aby v případě kladných vkladových sazeb ECB na účty vlastních zdrojů připsaly úroky.
c) Další vyjasnění:
V zájmu právní jistoty je třeba vyjasnit, že z účtů Komise pro účely vlastních zdrojů uvedených v článku 9 lze čerpat pouze podle pokynů Komise, pokud je čistá částka vlastních zdrojů splatná k danému datu záporná (tj. pokud má členský stát obdržet prostředky). Veškeré zápisy na tento účet musí být prováděny v souladu s výše uvedenou zásadou. Toto je výslovné vyjasnění již existujících požadavků.
2) Zaúčtování měsíčních dvanáctin vlastních zdrojů z DPH a HND s předstihem (čl. 10 odst. 3 nařízení č. 609/2014)
Podle čl. 10 odst. 3 nařízení č. 609/2014 mohou být členské státy pro zvláštní potřeby vyplácení z Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v závislosti na finanční situaci Unie vyzvány, aby v prvním čtvrtletí roku zaúčtovaly s předstihem jednoho nebo dvou měsíců měsíční dvanáctiny vlastních zdrojů z DPH a HND.
V posledních letech se v důsledku vysokých měsíčních plateb pro EZZF a evropské strukturální a investiční fondy v prvních měsících roku Komise opakovaně potýká s obtížemi se včasným proplacením všech částek z důvodu dočasného nedostatku pokladních zdrojů ve výši až 6 miliard EUR během prvního pololetí roku. Proto by mělo být možné zaúčtovat podle potřeby během prvního pololetí roku s předstihem další dvanáctinu – rovněž na úhradu výdajů evropských strukturálních a investičních fondů. Tato omezená dodatečná flexibilita by pomohla Komisi dodržet regulační požadavky na platby.
3) Racionalizace ročních úprav vlastních zdrojů z DPH a HND (čl. 10 odst. 4 až 7 nařízení č. 609/2014)
Podle článku 10 nařízení č. 1150/2000 dochází k úpravě vlastních zdrojů založených na DPH a HND každý rok v první prosincový pracovní den.
Tyto úpravy se rok od roku liší a mohou být pozitivní (od členských států jsou požadovány dodatečné platby), nebo negativní (částky mají být členským státům vráceny). Za výjimečných okolností mohou být důsledkem těchto úprav velmi vysoké částky. Pro členské státy může povinnost poskytnout takto vysoké částky představovat velkou finanční zátěž, jež může závažně zatížit státní rozpočet, zejména ke konci roku. Stejně tak povinnost Komise vrátit vysoké částky, pokud je celková částka úprav negativní, může v tomto období roku vést k obtížné pokladní situaci.
Jak ukazují údaje získané v září/říjnu 2014, úpravy vlastního zdroje z HND mohou být mimořádně vysoké, pokud členské státy provedly výrazné korekce údajů o svém HND za předchozí roky.
Rada proto dne 18. prosince 2014 na návrh Komise přijala nařízení č. 1377/2014, kterým se mění nařízení č. 1150/2000 2 a které členským státům se zpětnou platností od 30. listopadu 2014 za výjimečných okolností umožňuje poskytnout úpravy do prvního pracovního dne měsíce září následujícího roku.
Nařízení č. 1150/2000 ve znění nařízení č. 1377/2014 bude zrušeno, až vstoupí v platnost nařízení č. 609/2014, tj. ve stejný den jako rozhodnutí o vlastních zdrojích č. 335/2014 poté, co je schválí všechny členské státy v souladu se svými ústavními předpisy. Tato změna by proto měla rovněž řešit otázku úprav zdrojů z DPH a HND.
Navrhovaná změna zachovává metodu výpočtu, mění však harmonogram komunikace a den splatnosti pro poskytnutí upravených částek. Kromě toho řeší problém vysokých záporných úprav.
Členské státy musí Komisi v roce n předložit údaje o DPH a HND za rok n–1 a předchozí roky v souladu s čl. 7 odst. 1 nařízení č. 1553/89 a čl. 2 odst. 2 nařízení č. 1287/2003. Na tomto základě Komise vypočítá úpravy a přesné konečné částky budou členským státům formálně oznámeny v lednu roku n+1.
Současně Komise poskytne výpočet přerozdělující celkovou výši úprav mezi členské státy podle jejich příslušného podílu na HND všech členských států („klíč HND“) v rozpočtu na rok n+1 3 . Za tímto účelem již nebude přijímán opravný rozpočet, neboť úpravy budou automaticky a okamžitě přerozděleny. To představuje významné zjednodušení současného systému.
Rozdíl mezi individuální částkou úprav DPH a HND pro daný členský stát a výsledek přerozdělení pro tento členský stát se zaúčtují na účtech pro účely vlastních zdrojů podle článku 9 v první pracovní den měsíce června roku n+1. Jelikož by členské státy byly podle navrhovaného postupu informovány s dostatečným předstihem, neměla by již být potřeba zvláštní pravidla pro částky, jež jsou mimořádně vysoké. Podle nového harmonogramu již nebudou úpravy DPH a HND probíhat souběžně s úpravou ohledně neúčasti na financování pro členské státy, které se neúčastní financování určité akce nebo politiky Unie, podle článku 11 nařízení č. 609/2014. Pro tuto úpravu ohledně neúčasti na financování, jejíž finanční dopad je omezený 4 , je zachováno současné datum splatnosti, tj. první prosincový pracovní den.
Pravidla národních účtů v EU jsou stanovena v Evropském systému účtů (ESA 2010). Tato pravidla uplatňují na zaznamenávání ekonomických toků zásadu časového rozlišení (akruální princip) – „v okamžiku, kdy se ekonomická hodnota vytváří, přeměňuje se nebo mizí nebo když pohledávky a závazky vznikají, přeměňují se nebo se ruší“. Podle ESA 2010 se rozpočtové příspěvky členských států z DPH a HND zaznamenávají jako výdaje vládních institucí, jako jiný běžný transfer v rámci k tomu určené kategorie D.76, a mají dopad na schodek veřejných financí. Příspěvky vrácené členským státům EU jsou započteny vůči těmto běžným transferům. Dopad úprav vlastních zdrojů z DPH a HND na vládní výdaje by měl být zaznamenán v okamžiku, kdy byly tyto částky neodvolatelně stanoveny, a proto jsou splatné. S ohledem na to, že se navrhuje, aby příslušné částky byly neodvolatelně stanoveny a splatné v roce n+1, je to uvedený rok, jenž by měl být relevantní pro statistické vykazování úprav, jakož i pro účely Paktu o stabilitě a růstu.
4) Odložení „promlčení“ údajů o HND ve čtvrtém roce následujícím po daném rozpočtovém roku (čl. 10 odst. 7 nařízení č. 609/2014)
V současnosti mají členské státy Komisi poskytovat číselné údaje o souhrnném HND a jeho složkách do 22. září každého roku (čl. 2 odst. 2 nařízení č. 1287/2003), zatímco změny HND je možné zohlednit pouze do 30. září čtvrtého roku následujícího po daném rozpočtovém roce. V důsledku toho je pro posouzení případných změn oznámených v roce n+4 ve vztahu k roku n k dispozici velmi krátká doba. Aby mohl výbor pro HND ověřit a schválit údaje o HND za rok n, měla by být promlčecí lhůta podle čl. 10 odst. 7 nařízení č. 609/2014 prodloužena z 30. září na 30. listopad roku n+4.
V souladu s tím by minimální období podle článku 3 nařízení č. 609/2014 pro uchovávání podkladů týkajících se postupů a statistických základů uvedených v článku 3 nařízení č. 1287/2003 mělo být prodlouženo z 30. září na 30. listopad roku n+4.
5) Racionalizace struktury článku 10 nařízení č. 609/2014
Článek 10 nařízení č. 609/2014 v současnosti obsahuje 9 odstavců a více než 20 pododstavců. Pro lepší srozumitelnost by měl být rozdělen na tři samostatné články, ty by měly být doplněny názvy a odstavce by měly být očíslovány, je-li to na místě.
6) Úroková sazba (článek 12 nařízení č. 609/2014)
Úroková sazba v článku 12 se v současnosti skládá ze základní sazby (hlavní refinanční sazba ECB nebo národní centrální banky země mimo eurozónu), fixního ročního nárůstu o 2 procentní body a proměnlivého navýšení o 0,25 procentního bodu za každý měsíc prodlení. Tato sazba se vztahuje na celou dobu prodlení.
Vzhledem k tomu, že Komise při obvyklém průběhu plnění rozpočtu nesmí přečerpat své účty, mají včasné platby vlastních zdrojů zásadní význam. Stávající systém měl prvořadou úlohu při zajištění toho, že vlastní zdroje nezbytné pro plnění rozpočtu byly poskytovány včas a v plné výši 5 . Revidovaná pravidla týkající se úroků by měla tuto pobídku zachovat. Kromě toho by v zájmu jasnosti a právní jistoty měla být rovněž zachována jednotná pravidla.
V rámci další podpory hladkého fungování systému, tj. včasné a plné úhrady vlastních zdrojů, by fixní zvýšení mělo být navýšeno na 3,5 procentního bodu (to je mimo jiné sazba platná pro částky, které mají být získány zpět podle čl. 83 odst. 2 písm. b) prováděcích pravidel k finančnímu nařízení v případě plnění, jež není veřejnou zakázkou na dodávky nebo služby). To by mělo zajistit, že platby vlastních zdrojů nebudou zadržovány, pokud by náklady na refinancování na peněžním trhu byly nižší než splatný úrok. Návrh by měl především zabránit (krátkým) prodlevám při poskytování měsíčních dvanáctin vlastních zdrojů z DPH a HND, které v současnosti představují více než 80 % příjmů rozpočtu EU.
Na druhé straně, protože stávající pravidla mohou vést k velmi vysokým úrokovým sazbám za dlouhou dobu prodlení, mělo by být maximální roční navýšení základní sazby zastropováno na hodnotě 20 procentních bodů, přičemž zvýšená sazba se použije na celou dobu prodlení. Tento strop zajišťuje proporcionalitu, jelikož po 5,5 letech prodlení již nedojde k žádnému dalšímu nárůstu úrokové sazby. Tato změna by měla odstranit největší obavy některých členských států, pokud jde o individuální případy velmi vysokých úrokových sazeb v důsledku dlouhých prodlev v oblasti tradičních vlastních zdrojů. Na základě údajů o částkách úroků vymožených za posledních pět let by totiž zmíněný strop ve výši 20 procentních bodů měl za následek snížení splatných úroků ze strany členských států o více než 30 %.
Nová pravidla se použijí na částky vlastních zdrojů, které jsou splatné po vstupu navrhovaného nařízení v platnost. V zájmu zajištění plynulého přechodu se však strop úrokové sazby použije rovněž tehdy, když se Komise nebo členské státy o dané částce vlastních zdrojů dozvěděly až po vstupu navrhovaného nařízení v platnost. Například v případě, kdy vlastní zdroj, který měl být poskytnut v roce 2010, vejde ve známost až po vstupu navrhovaného nařízení v platnost (např. v roce 2018), použila by se úroková sazba podle stávajících pravidel, ale na navýšení roční úrokové sazby by se použil strop v hodnotě 20 procentních bodů.
S cílem vyhnout se nejasnostem bude Komise při zasílání výzev k úhradě úroků po vstupu navrhovaného nařízení v platnost jasně uvádět použitelná pravidla týkající se úroků.
7) Možnost zprostit členské státy finanční odpovědnosti v případech odloženého zaúčtování na účet nebo odloženého oznámení celního dluhu, aby nebylo ohroženo trestní vyšetřování (čl. 13 odst. 2 nařízení č. 609/2014)
Podle čl. 13 odst. 2 nařízení č. 609/2014 členské státy nejsou povinny poskytnout Komisi částky odpovídající stanoveným nárokům tradičních vlastních zdrojů, které nemohou být vybrány i) z důvodů vyšší moci nebo ii) z jiných důvodů, které jim nemohou být přičítány.
Nový celní kodex Unie 6 , jenž vstoupí v platnost dne 1. května 2016, umožňuje členským státům odložit oznámení celního dluhu a jeho zaúčtování na účty až do doby, kdy tím již nebude ohroženo trestní vyšetřování 7 . Promptní informování dlužníků podezřelých z páchání trestné činnosti totiž může bránit boji proti podvodům a rozbíjení zločineckých sítí. Kromě toho článek 325 SFEU členským státům ukládá, aby přijaly stejná opatření k zamezení podvodů poškozujících finanční zájmy Unie, jaká přijímají pro ochranu svých vlastních finančních zájmů. Skryté vyšetřování je účinným a nezbytným opatřením pro ochranu finančních zájmů EU i členských států.
Právní předpisy týkající se vlastních zdrojů však neobsahují žádné výslovné pravidlo ohledně toho, zda je možné upustit od výběru tradičních vlastních zdrojů, které z důvodu takového opožděného oznámení vybrat nelze. Celní kodex Unie upravuje vztah mezi dovozci a vnitrostátními celními orgány, zatímco právní předpisy týkající se vlastních zdrojů se zabývají vztahem mezi členskými státy a Komisí.
S cílem podpořit účinnou ochranu finančních zájmů Unie a zohlednit nově zavedená ustanovení celního kodexu Unie se navrhuje zavést výslovné ustanovení umožňující – za určitých striktně dodržovaných podmínek – zprostit členské státy jejich finanční odpovědnosti za částky tradičních vlastních zdrojů, které nelze vybrat z důvodu odloženého oznámení celního dluhu, aby nebylo ohroženo trestní vyšetřování a boj proti podvodům. Aby bylo možné přijmout, že v takových případech částky nelze vybrat „z jiných důvodů, které nemohou být dotyčnému členskému státu přičítány“ (bod níže se týká prahové hodnoty pro vykazování), Komise zejména zkontroluje, zda:
–trestní vyšetřování bylo odůvodněné za účelem ochrany finančních zájmů EU i členského státu a bylo prováděno s náležitou péčí,
–ztráta vlastních zdrojů byla výlučně způsobena opožděným oznámením nebo zaúčtováním na účet, jež bylo nezbytné pro trestní vyšetřování, a
–na vnitrostátní cla a poplatky se nevztahovalo příznivější zacházení než na tradiční vlastní zdroje.
8) Zvýšení prahové hodnoty pro částky, které nelze vybrat a které mají být vykázány (čl. 13 odst. 3 nařízení č. 609/2014)
Za účelem snížení administrativní zátěže pro členské státy i Komisi by měla být zvýšena prahová hodnota platná pro členské státy, když hlásí Komisi případy tradičních vlastních zdrojů, u nichž bylo podle čl. 13 odst. 3 nařízení č. 609/2014 prohlášeno, že je nelze vybrat, nebo se má za to, že je nelze vybrat, z 50 000 EUR na 100 000 EUR. Tato změna nemá vliv na definici „případu“, který má být vykázán, tj. že výkaz musí zahrnovat všechny nároky stanovené v důsledku zjištění ze stejné kontroly před propuštěním nebo po propuštění vůči stejnému subjektu, které se týkají stejné nesrovnalosti nebo stejného druhu zboží, pokud bez ohledu na jejich individuální částky přesahuje celková částka těchto nároků, u nichž bylo prohlášeno, že je nelze vybrat, nebo se má za to, že je nelze vybrat, 100 000 EUR.
Jelikož povinnost členských států vykázat podle článku 5 nařízení č. 608/2014 případy podvodů a nesrovnalostí přesahující 10 000 EUR do databáze OWNRES stále trvá, Komise může takové případy prověřovat a mohou mít za následek platby do rozpočtu EU.
9) Vyjasnění ohledně výjimečného řízení peněžních prostředků pouze v případě nedodržení závazku z úvěru (čl. 14 odst. 3 nařízení č. 609/2014)
Podle čl. 14 odst. 3 nařízení č. 609/2014 může Komise pouze v případě nedodržení závazku z úvěru nebo ze záruky za úvěr poskytnuté na základě nařízení a rozhodnutí Rady, kdy Komise nemůže využít jiná opatření stanovená v rámci finančních předpisů, jež se vztahují na tyto úvěry, k obsluze dluhů Unie svá aktiva přečerpat bez ohledu na podmínky uvedené v odstavci 2 uvedeného článku.
Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost jsou v závislosti na pravomoci, na jejímž základě byly záruky či úvěry poskytnuty, některá nařízení a rozhodnutí dříve přijímaná Radou nyní přijímána Evropským parlamentem a Radou. Je tomu tak například u rozhodnutí Evropské investiční banky (EIB) o finančních operacích EIB prováděných v rámci vnějšího mandátu se zárukou EU, nebo u makrofinanční pomoci třetím zemím (jež je však převážně kryta vnějším záručním fondem). I když nemá dojít k rozšíření působnosti tohoto ustanovení, mělo by být vyjasněno, že se vztahuje na stejné právní akty, jichž se týkalo původně.
2015/0204 (NLE)
Návrh
NAŘÍZENÍ RADY,
kterým se mění nařízení Rady (EU, Euratom) č. 609/2014 o metodách a postupu pro poskytování tradičních vlastních zdrojů a vlastních zdrojů z DPH a HND a o opatřeních ke krytí hotovostních nároků
RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 322 odst. 2 této smlouvy,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii, a zejména na článek 106a této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu 8 ,
s ohledem na stanovisko Evropského účetního dvora 9 ,
vzhledem k těmto důvodům:
(1)Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1150/2000 10 bylo přepracováno nařízením Rady (EU, Euratom) č. 609/2014 11 . Nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014 vstupuje v platnost dnem vstupu v platnost rozhodnutí Rady 2014/335/EU, Euratom 12 . Uvedené rozhodnutí dosud nevstoupilo v platnost, jelikož vyžaduje schválení všemi členskými státy.
(2)Aby bylo náležitě zohledněno načasování stanoviska výboru pro hrubý národní důchod (HND) týkajícího se údajů o HND a aby byl k dispozici dostatek času k posouzení příslušných údajů ze strany Komise (Eurostatu), mělo by být možné provést jakékoli změny HND z předchozích rozpočtových let až do 30. listopadu čtvrtého roku následujícího po daném rozpočtovém roku. V souladu s tím by lhůta pro uchovávání podkladů souvisejících s daní z přidané hodnoty (DPH) a vlastními zdroji z HND měla být rovněž prodloužena z 30. září do 30. listopadu čtvrtého roku následujícího po rozpočtovém roku, k němuž se vztahují.
(3)Účty Komise pro účely vlastních zdrojů, jež mají členské státy otevřít podle článku 9 nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014, by měly být vedeny ministerstvem financí nebo centrální bankou členského státu a neměly by být zatíženy žádnými poplatky ani úroky. Veškeré takové poplatky nebo záporné úroky by snižovaly rozpočet Unie a vedly by k nerovnému zacházení s členskými státy. Členské státy, které takové poplatky nebo záporné úroky na účtech Komise pro účely vlastních zdrojů uplatňují, by proto měly rozpočet Unie kompenzovat.
(4)Je třeba upřesnit, že z účtů Komise pro účely vlastních zdrojů otevřených členskými státy podle článku 9 nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014 lze čerpat pouze na základě pokynů Komise.
(5)Článek 10 nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014 by měl být v zájmu jasnosti a srozumitelnosti rozdělen do několika článků.
(6)Je třeba zajistit, aby Komise měla kdykoli k dispozici dostatečné peněžní prostředky, aby vyhověla regulačním požadavkům na platby vyplývající z plnění rozpočtu, které se obzvláště koncentrují během prvních šesti měsíců roku, zejména na zvláštní potřeby plateb výdajů Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 13 a evropských strukturálních a investičních fondů podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 14 . Aby se snížilo riziko zpoždění plateb, k nimž v posledních letech docházelo v důsledku dočasného nedostatku pokladních zdrojů, měla by Komise mít možnost vyplatit s předstihem nejvýše jednu další dvanáctinu peněžních prostředků, pokud je to odůvodněno hotovostními nároky.
(7)Podle nařízení (EU, Euratom) č. 1150/2000 má Komise vypočítat úpravy vlastních zdrojů z DPH a HND a včas je sdělit členským státům, aby tyto úpravy mohly v první prosincový pracovní den zapsat na účet Komise.
(8)Upravené částky, které měly být poskytnuty v první pracovní den prosince 2014, dosáhly bezprecedentní výše. S cílem vyhnout se nepřiměřeně velké rozpočtové zátěži pro členské státy těsně před koncem roku bylo nařízením Rady (EU, Euratom) č. 1377/2014 15 nařízení (ES, Euratom) č. 1150/2000 pozměněno tak, že za určitých výjimečných okolností umožňuje odložit zapsání těchto úprav na účet Komise.
(9)Až nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014 vstoupí v platnost, nařízení (ES, Euratom) č. 1150/2000 ve znění nařízení (EU, Euratom) č. 1377/2014 se již nepoužije.
(10)V zájmu zjednodušení a za účelem snížení finanční zátěže pro členské státy a Komisi, zejména ke konci roku, by měl být postup pro úpravu vlastních zdrojů z DPH a HND racionalizován. Mezi formálním oznámením částek členským státům a datem, kdy mají být zaúčtovány na účet vlastních zdrojů Komise, by tedy měla být delší prodleva. Toto oznámení a termín pro zaúčtování na účet by měly proběhnout ve stejném roce, jenž je rovněž relevantní pro zaznamenání dopadu na účty vládních institucí a pro účely Paktu o stabilitě a růstu. Navíc by mělo okamžitě dojít k přerozdělení celkové částky úprav mezi členské státy podle jejich příslušných podílů na vlastním zdroji z HND. Jelikož bude dopad úprav znám v dostatečném předstihu a úpravy budou automaticky přerozděleny mezi členské státy, odchylky, jako je ta zavedená nařízením (EU, Euratom) č. 1377/2014, by již neměly být třeba.
(11)Postup pro výpočet úroků by měl zejména zajistit, aby byly vlastní zdroje poskytnuty včas a v plné výši, což je nezbytné pro dosažení cílů Unie a realizaci jejích politik.
(12)Sazba stanovená v článku 12 nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014 zahrnuje fixní navýšení základní sazby o 2 procentní body a postupné navyšování o 0,25 procentního bodu za každý měsíc prodlení, přičemž takto zvýšená sazba se použije na celou dobu prodlení. Toto ustanovení, převzaté z článku 11 nařízení (EU, Euratom) č. 1150/2000, mělo zásadní význam při zajišťování toho, že jsou vlastní zdroje poskytovány včas a v plné výši. Hlavní prvky stávajícího systému by proto měly být zachovány a popřípadě upraveny.
(13)Ve výjimečných případech v oblasti tradičních vlastních zdrojů, kde prodlení někdy trvalo mnoho let, však měla stávající pravidla, která stanoví stále rostoucí sazbu, za následek platbu velmi vysokých úroků. V zájmu zajištění proporcionality systému při současném zachování jeho odrazujícího účinku by mělo být maximální roční navýšení základní sazby omezeno na 20 procentních bodů.
(14)Na druhé straně fixní navýšení o dva procentní body podle článku 12 nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014 může zejména v případě krátkého prodlení odrazovat od včasného poskytnutí vlastních zdrojů, pokud jsou náklady na refinancování na peněžním trhu nižší než splatný úrok. Proto by v rámci další podpory hladkého fungování systému měla být fixní sazba navýšení zvýšena na 3,5 procentního bodu. To by mělo především zabránit prodlevě při poskytování měsíčních dvanáctin vlastních zdrojů založených na DPH a HND, které v současnosti představují více než 80 % příjmů rozpočtu Unie.
(15)V rámci prosazování účinné ochrany finančních zájmů Unie a za účelem zohlednění nově zavedených ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 16 by měla být výslovně stanovena možnost za určitých podmínek, které je třeba přísně dodržovat, zprostit členské státy povinnosti poskytnout do rozpočtu Unie částky tradičních vlastních zdrojů, které nelze vybrat z důvodu odloženého zaúčtování na účet nebo odloženého oznámení celního dluhu, aby nebylo ohroženo trestní vyšetřování.
(16)Za účelem snížení administrativní zátěže pro členské státy i Komisi by měla být zvýšena prahová hodnota platná pro členské státy, když hlásí Komisi případy tradičních vlastních zdrojů, u nichž bylo prohlášeno, že je nelze vybrat, nebo se má za to, že je nelze vybrat.
(17)Mělo by být upřesněno, že možnost podle čl. 14 odst. 3 nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014, aby Komise s cílem dodržet závazky Unie přečerpala aktiva, a to pouze v případě nedodržení závazku z úvěru nebo ze záruky za úvěr poskytnuté na základě nařízení a rozhodnutí Rady, se rovněž vztahuje na nařízení a rozhodnutí, která po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost nepřijímá pouze Rada, ale Evropský parlament a Rada v souladu se Smlouvou o fungování Evropské unie.
(18)Nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.
(19)Z důvodů jednotnosti by toto nařízení mělo vstoupit v platnost ve stejný den jako nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014 a mělo by se rovněž uplatňovat ode dne použitelnosti uvedeného nařízení. Zatímco nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014 se použije od 1. ledna 2014, některá ustanovení tohoto nařízení by se měla použít až po vstupu tohoto nařízení v platnost. Změna článku 12 nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014 by se měla použít v případech, kdy den splatnosti daného vlastního zdroje nastává po vstupu tohoto nařízení v platnost. Členské státy by však měly mít možnost využívat omezení celkového navýšení úrokové sazby také v případech, kdy daný vlastní zdroj vešel ve známost po vstupu tohoto nařízení v platnost,
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
Nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014 se mění takto:
(1) V článku 3 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:
„Podklady týkající se postupů a statistických základů uvedených v článku 3 nařízení (ES, Euratom) č. 1287/2003 jsou členské státy povinny uchovávat do 30. listopadu čtvrtého roku následujícího po dotyčném rozpočtovém roce. Po stejnou dobu se uchovávají podklady týkající se základu pro výpočet vlastního zdroje z DPH.“
(2) Článek 6 se mění takto:
a) odstavec 1 se nahrazuje tímto:
„1. Účty vlastních zdrojů vede ministerstvo financí nebo národní centrální banka každého členského státu a jsou členěny podle jednotlivých druhů vlastních zdrojů.“
b) v odstavci 3 se třetí pododstavec mění takto:
i) v první odrážce se odkaz na „čl. 10 odst. 3“ nahrazuje odkazem na „čl. 10a odst. 1“;
ii) druhá odrážka se nahrazuje tímto:
„– výsledek výpočtu uvedeného v čl. 10b odst. 5 prvním pododstavci se zapisuje jednou ročně, s výjimkou částečných úprav uvedených v čl. 10b odst. 2 písm. b) první odrážce, které se zapisují na účty v první pracovní den měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo dosaženo dohody mezi daným členským státem a Komisí.“
(3) Článek 9 se mění takto:
a) odstavec 1 se mění takto:
i) první a druhý pododstavec se nahrazují tímto:
„Postupem podle článků 10, 10a a 10b poukáže každý členský stát vlastní zdroje na účet vedený na jméno Komise u ministerstva financí nebo národní centrální banky. Z tohoto účtu lze čerpat pouze na základě pokynů Komise.
Tento účet je veden v národní měně a není zatížen žádnými poplatky ani úroky.“
ii) doplňuje se třetí pododstavec, který zní:
„Každý členský stát nahradí Komisi veškeré poplatky nebo záporný úrok uplatňované na tento účet v první pracovní den druhého měsíce následujícího po uplatnění těchto poplatků nebo záporného úroku.“
b) odstavec 2 se nahrazuje tímto:
„2. Členské státy nebo jejich národní centrální banky předají Komisi elektronickou cestou:
a) v pracovní den připsání vlastních zdrojů na účet Komise výpis z účtu nebo jiný dokument dokládající připsání vlastních zdrojů na účet;
b) nejpozději druhý pracovní den po připsání na účet, aniž je dotčeno písmeno a), výpis z účtu jako doklad připsání vlastních zdrojů na účet.“
(4) Článek 10 se nahrazuje tímto:
„Článek 10
Poskytování tradičních vlastních zdrojů
1. Po odečtení nákladů na výběr podle čl. 2 odst. 3 a čl. 10 odst. 3 rozhodnutí 2014/335/EU, Euratom se tradiční vlastní zdroje uvedené v čl. 2 odst. 1 písm. a) uvedeného rozhodnutí připisují na příslušné účty nejpozději v první pracovní den po devatenáctém dni druhého měsíce následujícího po měsíci, v němž byl nárok stanoven podle článku 2 tohoto nařízení.
Nároky uváděné na zvláštních účtech podle čl. 6 odst. 3 druhého pododstavce však musí být zaúčtovány nejpozději v první pracovní den po devatenáctém dni druhého měsíce následujícího po měsíci, v němž byly nárokované částky uhrazeny.
2. V případě potřeby může Komise členské státy vyzvat, aby s předstihem jednoho měsíce zaúčtovaly všechny vlastní zdroje, s výjimkou vlastního zdroje z DPH a vlastního zdroje z HND, na základě údajů, které mají k dispozici k patnáctému dni téhož měsíce.
Každá částka zaúčtovaná s předstihem se upraví v následujícím měsíci při zaúčtování podle odstavce 1. Touto úpravou se rozumí opačné zaúčtování částky rovnající se částce, která byla zaúčtována s předstihem.
Článek 10a
Poskytování tradičních vlastních zdrojů z DPH a HND
1. Vlastní zdroj z DPH a vlastní zdroj z HND se s přihlédnutím k účinku, který má na tyto zdroje oprava poskytovaná Spojenému království z důvodu rozpočtových nevyvážeností a hrubé snížení přiznané Dánsku, Nizozemsku, Rakousku a Švédsku, připisují na příslušné účty v první pracovní den každého měsíce v částkách rovnajících se jedné dvanáctině odpovídajících celkových částek v rozpočtu, přepočtených na národní měny za použití směnných kursů platných posledního dne, kdy jsou směnné kursy vyhlašovány, kalendářního roku předcházejícího danému rozpočtovému roku, jak byly zveřejněny v řadě C Úředního věstníku Evropské unie.
2. Pro zvláštní potřeby vyplácení z EZZF podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013* a z evropských strukturálních a investičních fondů podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013** a v závislosti na finanční situaci Unie může Komise vyzvat členské státy, aby v prvních šesti měsících rozpočtového roku zaúčtovaly s předstihem až tří měsíců jednu dvanáctinu nebo určitý zlomek jedné dvanáctiny částek určených v rozpočtu na vlastní zdroj z DPH a vlastní zdroj z HND, s přihlédnutím k účinku, který má na tyto zdroje oprava poskytovaná Spojenému království z důvodu rozpočtových nevyvážeností a hrubé snížení přiznané Dánsku, Nizozemsku, Rakousku a Švédsku.
Po prvních šesti měsících nesmí měsíční požadovaná částka přesáhnout jednu dvanáctinu vlastních zdrojů z DPH a HND a musí zůstat v mezích částek určených v rozpočtu na tento účel.
Komise o tom členské státy informuje s předstihem, nejpozději dva týdny před požadovaným zaúčtováním.
Na zaúčtování v předstihu se vztahují ustanovení odstavce 4 o částce připisované v měsíci lednu každého roku a ustanovení odstavce 5 týkající se případu, kdy nedojde ke konečnému přijetí rozpočtu před začátkem rozpočtového roku.
3. Každá změna jednotné sazby pro vlastní zdroj z DPH, sazby pro vlastní zdroj z HND, opravy poskytované Spojenému království z důvodu rozpočtových nevyvážeností a jejího financování podle článků 4 a 5 rozhodnutí 2014/335/EU, Euratom a financování hrubého snížení přiznaného Dánsku, Nizozemsku, Rakousku a Švédsku vyžaduje konečné přijetí opravného rozpočtu a v jeho důsledku je nutné znovu upravit dvanáctiny, jež byly zaúčtovány od počátku rozpočtového roku.
Tyto úpravy se provedou při zaúčtování první částky po konečném přijetí opravného rozpočtu, je-li přijat před šestnáctým dnem v měsíci. V opačném případě se provedou při zaúčtování druhé částky po konečném přijetí opravného rozpočtu. Odchylně od článku 11 finančního nařízení se tyto úpravy zapisují na účty rozpočtového roku, pro nějž byl opravný rozpočet přijat.
4. Dvanáctiny pro zaúčtování částky za měsíc leden každého rozpočtového roku se vypočítávají na základě částek uvedených v návrhu rozpočtu zmíněném v čl. 314 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) a přepočtených na národní měny členských států za použití směnných kursů platných prvního dne, kdy jsou směnné kursy vyhlašovány, po 15. prosinci kalendářního roku předcházejícího danému rozpočtovému roku; úprava se provede při zaúčtování částky za následující měsíc.
5. Není-li rozpočet s konečnou platností přijat alespoň dva týdny před zaúčtováním za leden následujícího rozpočtového roku, zaúčtují členské státy první pracovní den každého měsíce, včetně ledna, jednu dvanáctinu částky vlastního zdroje z DPH a vlastního zdroje z HND, s přihlédnutím k účinku, který má na tyto zdroje oprava poskytovaná Spojenému království z důvodu rozpočtových nevyvážeností a hrubé snížení přiznané Dánsku, Nizozemsku, Rakousku a Švédsku, zaúčtované v posledním rozpočtu, který byl přijat s konečnou platností; úprava se provede ke dni prvního odvodu vlastních zdrojů po konečném přijetí rozpočtu, je-li přijat před šestnáctým dnem v měsíci. V opačném případě se provede ke dni, kdy má být zaúčtována druhá částka po konečném přijetí rozpočtu.
6. V případě změn údajů o HND podle čl. 2 odst. 2 nařízení (ES, Euratom) č. 1287/2003 nebude financování hrubých snížení přiznaných Dánsku, Nizozemsku, Rakousku a Švédsku následně revidováno.
Článek 10b
Úpravy vlastních zdrojů z DPH a HND z předchozích rozpočtových let
1. Každý členský stát je podle ročního výkazu, v němž je uveden základ pro výpočet vlastního zdroje z DPH podle čl. 7 odst. 1 nařízení (EHS, Euratom) č. 1553/89, v roce následujícím po předání uvedeného výkazu zatížen částkou vypočtenou na základě údajů obsažených v uvedeném výkazu uplatněním jednotné sazby přijaté pro rozpočtový rok, jehož se daný výkaz týká, a zároveň se mu připíše 12 plateb provedených pro uvedený rozpočtový rok. Nicméně základ každého členského státu pro výpočet vlastního zdroje z DPH, na který se uplatní uvedená jednotná sazba, nesmí překročit procentní hodnotu jeho HND stanovenou v čl. 2 odst. 1 písm. b) rozhodnutí 2014/335/EU, Euratom ve smyslu čl. 2 odst. 7 prvního pododstavce uvedeného rozhodnutí.
2. V případě jakýchkoli oprav základu pro výpočet vlastního zdroje z DPH podle čl. 9 odst. 1 nařízení (EHS, Euratom) č. 1553/89 se u každého dotčeného členského státu, jehož základ nepřesahuje s ohledem na tyto opravy procentní hodnoty stanovené v čl. 2 odst. 1 písm. b) a čl. 10 odst. 2 rozhodnutí 2014/335/EU, Euratom, provedou úpravy zůstatku stanoveného podle odstavce 1 tohoto článku za těchto podmínek:
a) opravy podle čl. 9 odst. 1 prvního pododstavce nařízení (EHS, Euratom) č. 1553/89 provedené do 31. července vyžadují v následujícím roce celkovou úpravu;
b) pokud opatření, která Komise přijme podle čl. 9 odst. 1 druhého pododstavce nařízení (EHS, Euratom) č. 1553/89 k opravě základu, vedou k částečné úpravě částek zapsaných na účtu uvedeném v čl. 9 odst. 1 tohoto nařízení, provede se tato úprava ke dni, který Komise stanoví na základě uvedených opatření. Nicméně částečnou úpravu lze zapsat kdykoli, pokud s tím daný členský stát a Komise souhlasí v souladu s čl. 9 odst. 1 prvním pododstavcem nařízení (EHS, Euratom) č. 1553/89.
Změny HND uvedené v odstavci 4 také vyžadují úpravu zůstatku každého členského státu, jehož základ vlastního zdroje z DPH je s ohledem na opravy uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce limitován procentními hodnotami stanovenými v čl. 2 odst. 1 písm. b) a čl. 10 odst. 2 rozhodnutí 2014/335/EU, Euratom.
3. Na základě údajů o agregovaném HND v tržních cenách a jeho složkách z předchozího roku poskytnutých členskými státy podle čl. 2 odst. 2 nařízení (ES, Euratom) č. 1287/2003 je každý členský stát v roce následujícím po roce, kdy byly údaje poskytnuty, zatížen částkou vypočtenou tak, že se na jeho HND uplatní sazba přijatá pro rok předcházející roku, kdy byly údaje poskytnuty, a zároveň se každému členskému státu připíší k dobru platby uskutečněné během uvedeného roku.
4. Případné změny HND předchozích rozpočtových roků podle čl. 2 odst. 2 nařízení (ES, Euratom) č. 1287/2003, na které se vztahuje článek 5 uvedeného nařízení, budou mít pro každý členský stát za následek úpravu zůstatku podle odstavce 3 tohoto článku. Po 30. listopadu čtvrtého roku následujícího po daném rozpočtovém roce již nebudou žádné změny HND vzaty v úvahu, s výjimkou těch bodů, na které buď Komise, nebo daný členský stát upozorní ještě před tímto dnem.
5. Komise pro každý členský stát vypočte rozdíl mezi částkou vyplývající z úprav uvedených v odstavcích 1 až 4, s výjimkou částečných úprav podle odst. 2 písm. b), a součinem celkové částky úprav a procentního podílu, jenž HND daného členského státu představuje ke dni 15. ledna na HND všech členských států pro rozpočet platný pro rok následující po roce, kdy byly údaje pro tyto úpravy poskytnuty.
Pro účely tohoto výpočtu se převod částek mezi národní měnou a eurem provádí za použití směnných kursů platných posledního dne, kdy jsou směnné kursy vyhlašovány, kalendářního roku předcházejícího roku, kdy byly částky zaúčtovány na účet, jak byly zveřejněny v řadě C Úředního věstníku Evropské unie.
Komise informuje členské státy o částkách vyplývajících z tohoto výpočtu před 1. únorem roku následujícího po poskytnutí údajů pro tyto úpravy. Každý členský stát zapíše čistou částku na účet uvedený v článku 9 v první pracovní den měsíce června téhož roku.
6. Operace uvedené v odstavcích 1 až 5 tohoto článku představují změny příjmů týkající se rozpočtového roku, v němž mají být zaúčtovány na účet uvedený v článku 9.
______________________________________________
*Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 637/2008 a nařízení Rady (ES) č. 73/2009 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 608).
**Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 (Úř. věst. L 347, 20.12.2013, s. 320).“
(5) V článku 11 se odstavec 2 nahrazuje tímto:
„2. Komise vypočítá úpravu během roku následujícího po daném rozpočtovém roce.
Výpočet se provede na základě těchto údajů za příslušný rozpočtový rok:
a) údajů o agregovaném HND v tržních cenách a o jeho složkách, poskytnutých členskými státy v souladu s čl. 2 odst. 2 nařízení (ES, Euratom) č. 1287/2003;
b) údajů o rozpočtovém objemu operativních výdajů odpovídajících danému opatření nebo politice.
Úprava se vypočítá tak, že se celková částka daných výdajů, kromě výdajů financovaných zúčastněnými třetími zeměmi, vynásobí procentní hodnotou, kterou v poměru k HND všech členských států představuje HND členského státu, který má na úpravu nárok. Úpravu financují zúčastněné členské státy podle stupnice stanovené tak, že se jejich HND vydělí HND všech zúčastněných členských států. Pro účely výpočtu úpravy se převod částek mezi národní měnou a eurem provádí za použití směnného kursu platného posledního dne, kdy jsou směnné kursy vyhlašovány, kalendářního roku předcházejícího danému rozpočtovému roku.
Tato úprava za každý příslušný rok se provádí pouze jednou a v případě následné změny HND je konečná.“
(6) V článku 12 se odstavce 2 a 3 nahrazují tímto:
„2. V případě členských států, které se účastní hospodářské a měnové unie, se úroková sazba rovná sazbě zveřejněné v řadě C Úředního věstníku Evropské unie, kterou Evropská centrální banka používala pro své hlavní refinanční operace prvního dne měsíce splatnosti, zvýšené o 3,5 procentního bodu.
Tato úroková sazba se zvyšuje o 0,25 procentního bodu za každý měsíc prodlení.
Celkové navýšení podle prvního a druhého pododstavce nesmí přesáhnout 20 procentních bodů. Takto zvýšená sazba se použije na celou dobu prodlení.
3. V případě členských států, které se neúčastní hospodářské a měnové unie, se sazba rovná sazbě, kterou centrální banky používaly prvního dne daného měsíce pro své hlavní refinanční operace, zvýšené o 3,5 procentního bodu, nebo v případě členských států, u nichž sazba centrální banky není k dispozici, se uvedená sazba rovná nejvíce rovnocenné sazbě používané prvního dne daného měsíce na peněžním trhu dotyčných členských států zvýšené o 3,5 procentního bodu.
Tato úroková sazba se zvyšuje o 0,25 procentního bodu za každý měsíc prodlení.
Celkové navýšení podle prvního a druhého pododstavce nesmí přesáhnout 20 procentních bodů. Takto zvýšená sazba se použije na celou dobu prodlení.“
(7) Článek 13 se mění takto:
a) V odstavci 2 se vkládá nový druhý pododstavec, který zní:
„Členské státy jsou povinnosti uvedené v prvním pododstavci rovněž zproštěny, pokud je zaúčtování na účet nebo oznámení celního dluhu v souladu s celními předpisy odloženo, aby nebylo ohroženo trestní vyšetřování, a stanovené nároky nelze vybrat výlučně z důvodu uvedeného odkladu, a pokud jsou splněny následující podmínky:
a) trestní vyšetřování je odůvodněné za účelem ochrany finančních zájmů Unie;
b) trestní vyšetřování je prováděno s náležitou péčí;
c) na vnitrostátní cla a poplatky se nevztahuje příznivější zacházení než na nevymahatelné nároky.“
b) v odstavci 3 se první pododstavec nahrazuje tímto:
„Do tří měsíců od správního rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 nebo ve lhůtách uvedených v tomtéž odstavci podají členské státy Komisi zprávu obsahující informace o případech použití odstavce 2, pokud je částka dotyčných stanovených nároků vyšší než 100 000 EUR.“
(8) V článku 14 se odstavec 3 nahrazuje tímto:
„3. Pouze v případě nedodržení závazku z úvěru nebo ze záruky za úvěr poskytnuté na základě nařízení a rozhodnutí přijatých Radou nebo Evropským parlamentem a Radou, za okolností, kdy Komise nemůže včas využít jiná opatření stanovená v rámci finančních předpisů, jež se vztahují na tyto úvěry, aby zajistila plnění právních závazků Unie vůči věřitelům, mohou být k obsluze dluhů Unie přechodně použity odstavce 2 a 4 bez ohledu na podmínky uvedené v odstavci 2.“
(9) Článek 15 se nahrazuje tímto:
„Článek 15
Provádění platebních příkazů
1. Členské státy nebo národní centrální banky provedou platební příkazy Komise podle pokynů Komise nejpozději do tří pracovních dnů od jejich obdržení. Nicméně v případě převodů peněžních prostředků provádějí členské státy platební příkazy ve lhůtě požadované Komisí.
2. Členské státy nebo národní centrální banky zasílají Komisi elektronickou cestou výpis z účtu jako doklad o příslušných pohybech na účtu nejpozději druhý pracovní den od provedení každé transakce.“
Článek 2
1. Toto nařízení vstupuje v platnost dnem vstupu nařízení (EU, Euratom) č. 609/2014 v platnost.
Při dodržení ustanovení odstavců 2 a 3 se použije ode dne 1. ledna 2014.
2. Bod 1, bod 2 písm. b), bod 3 písm. a) podbod ii) a body 4 a 7 článku 1 se použijí ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost.
Ustanovení čl. 3 druhého pododstavce, čl. 6 odst. 3 třetího pododstavce, článku 10 a čl. 13 odst. 2 a 3 nařízení č. 609/2014 ve znění před datem vstupu tohoto nařízení v platnost se použijí po dobu mezi 1. lednem 2014 a dnem vstupu tohoto nařízení v platnost.
3. Ustanovení čl. 1 odst. 6 tohoto nařízení se použijí na výpočet úroku z prodlení v případě opožděné platby vlastních zdrojů, které jsou splatné po dni vstupu tohoto nařízení v platnost. Nicméně omezení celkového navýšení úrokové sazby se rovněž použije na výpočet úroku z prodlení v případě opožděné platby vlastních zdrojů, které byly splatné přede dnem vstupu tohoto nařízení v platnost a Komise nebo dotčený členský stát se o nich dozvěděly až po dni vstupu tohoto nařízení v platnost.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
V Bruselu dne
Za Radu
předseda
LEGISLATIVNÍ FINANČNÍ VÝKAZ
NÁZEV NÁVRHU:
Změna nařízení č. 609/2014
1.ROZPOČTOVÉ POLOŽKY:
Kapitola 31 a 32 a článek 700
2.FINANČNÍ DOPAD
◻ Návrh nemá žádné finanční dopady
◻ Návrh nemá finanční dopad na výdaje, má však finanční dopad na příjmy s následujícím účinkem:
(v milionech EUR zaokrouhleno na 1 desetinné místo)
|
Rozpočtová položka |
Příjmy 17 |
Období 12 měsíců ode dne dd/mm/rrrr |
[Rok n] |
|
Článek |
Dopad na vlastní zdroje |
||
|
Článek |
Dopad na vlastní zdroje |
|
Situace po akci |
|||||
|
[n+1] |
[n+2] |
[n+3] |
[n+4] |
[n+5] |
|
|
Článek |
|||||
|
Článek |
|||||
3.OPATŘENÍ PROTI PODVODŮM
Nebudou přijímána žádná opatření.
4.DALŠÍ POZNÁMKY
Objasnění, že na účty Komise podle článku 9 nařízení č. 609/2014 nesmí být uplatňovány žádné poplatky nebo úroky, brání tomu, aby se v důsledku takových poplatků nebo úroků snížily příjmy rozpočtu Unie.
Úpravy vlastních zdrojů z DPH a HND: Jelikož částky, jež mohou být kladné nebo záporné, nejsou známy, uvádí se pouze p.m. v hlavě 3 rozpočtu (kapitoly 31 a 32). V roce následujícím po vstupu v platnost nebudou vzhledem k navrhovanému odkladu existovat zůstatky. Rozpočtový dopad navrhovaného „započtení“ celkových zůstatků členských států je pro Komisi rozpočtově neutrální.
Úroky z opožděně poskytnutých vlastních zdrojů: Úrok vyplývá z transakcí, které Evropská komise nebo rozpočtový orgán nemohou při sestavování rozpočtu přesně předvídat. Přesto je do příjmové strany rozpočtu každý rok v rámci rozpočtové položky 7000 zapsána symbolická částka 5 milionů EUR, umožňující řádné rozpočtové zacházení s případnými částkami obdrženými jako úrok. Roční účetní závěrky uvádějí skutečně obdržené částky.