EVROPSKÁ KOMISE

Ve Štrasburku dne 6.10.2015

JOIN(2015) 33 final

SPOLEČNÝ KONZULTAČNÍ DOKUMENT

Na cestě k novému partnerství mezi Evropskou unií
a
africkými, karibskými a tichomořskými zeměmi po roce 2020

I. Úvod: Ceněné partnerství

Účelem tohoto dokumentu je zahájit rozsáhlou veřejnou konzultaci o klíčových otázkách, které se týkají partnerství a vztahů mezi Evropskou unií (EU) a členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států (AKT) 1 po roce 2020. V tomto ohledu je třeba zhodnotit současnou dohodu o partnerství, zjistit, do jaké míry si zachovává svoji platnost i do budoucnosti a poskytuje platformu pro prosazování společných zájmů. Je zapotřebí důkladně přezkoumat předpoklady, na nichž je partnerství založeno, jeho oblast působnosti a nástroje, jakož i způsoby jeho fungování. Výsledky tohoto přezkumu budou významnou součástí analýzy a přispějí k hodnocení stávající dohody a k vytyčení politických návrhů pro budoucí vztahy.

Vztahy mezi EU a AKT jsou dlouholeté a jejich počátky sahají ještě před rok 1975 a první úmluvu z Lomé. Ta byla nástupcem první úmluvy z Yaoundé z roku 1963, jež navázala vztah mezi tehdejším Evropským hospodářským společenstvím a bývalými koloniemi některých jeho členských států. Následné dohody o partnerství tento vztah postupně rozvíjely až do současnosti.

Stávající dohoda o partnerství AKT-ES byla podepsána dne 23. června 2000 v Cotonou (Benin), a proto se nazývá „dohoda o partnerství z Cotonou“ (dále jen „dohoda z Cotonou“). V souladu se svými ustanoveními byla revidována v roce 2005 a 2010. Uzavřena byla na období dvaceti let a její platnost skončí dne 29. února 2020. Partnerství je komplexní; zahrnuje politický rozměr, hospodářskou a obchodní spolupráci i rozvojovou finanční spolupráci. Financováno je především z Evropského rozvojového fondu (ERF), mimorozpočtového víceletého fondu tvořeného přímými příspěvky členských států EU, a částečně k němu doplňkově přispívají nástroje financování vnější činnosti, jejichž prostředky pocházejí z rozpočtu EU. Dohoda z Cotonou je právně závaznou dohodou; zakládá společné orgány a poskytuje rámec pro dialog s každým ze svých členů. Ve skutečnosti byly dohody se státy AKT základním stavebním kamenem vnější politiky EU po mnoho let.

Kontext, který se rychle vyvíjí

Tento přezkum vztahů mezi AKT a EU probíhá ve světě, jenž prochází rychlými změnami a jehož multipolarita se prohlubuje. Síly, které určují směr globální transformace započaté v posledním desetiletí 20. století, přetvářejí svět stále více a rychleji. Svět se stává stále propojenější, vzájemně provázanější a složitější, počet obyvatel roste a objevují se nové problémy v oblasti bezpečnosti. Celosvětový obchod nesmírně vzrostl a diverzifikoval se. Rostoucí hospodářský a politický význam Asie bude zřejmě pokračovat, stejně jako rozvoj dalších hospodářských mocností v Africe a Latinské Americe.

Během posledních dvou desetiletí prošly EU i státy AKT dalším vývojem a jejich vztah zaznamenal významný posun. Počet států AKT vzrostl na 79 a EU se rozrostla na 28 členů, společně tak představují většinu států v OSN a celkově přibližně 1,5 miliardy obyvatel. Jejich vztah již dávno přesáhl rámec rozvojové spolupráce a obchodu. Partnerství s těmito třemi regiony, které tvoří skupinu států AKT, bylo posíleno mimo rámec dohody z Cotonou – byť v součinnosti s ní. To se odráží ve společné strategii EU-Afrika 2 , společné strategii partnerství mezi EU a Karibikem 3 a ve strategii pro posílení partnerství s tichomořskými ostrovy 4 . Posílila i spolupráce s regionálními a subregionálními organizacemi, zejména pokud jde o hospodářské záležitosti a o oblast míru a bezpečnosti. Došlo k uzavření dohod o hospodářském partnerství, které stanoví nový rámec pro obchodní vztahy s regionálními skupinami zemí AKT.

Na mezinárodní úrovni byl v září 2015 přijat nový globální rámec pro cíle udržitelného rozvoje a jeho financování, který se souběžně zabývá vzájemně propojenými problémy vymýcení chudoby a udržitelného rozvoje. Opírá se o nové „globální partnerství“, které mobilizuje všechny prostředky pro provádění a všechny aktéry. Vzhledem k tomu, že se má vztahovat obecně na všechny země, odráží dramatickou změnu pohledu na rozvoj a ovlivní budoucí vztahy mezi státy AKT a EU.

Co se týče hospodářské výkonnosti, situace v jednotlivých státech AKT se liší. Všechny země Karibiku, s výjimkou Haiti, dosáhly statusu zemí se středními nebo vysokými příjmy, ale stále se však potýkají s velkými problémy, a to především v souvislosti s jejich zranitelností vůči vnějším otřesům a přírodním katastrofám. Hospodářský vývoj tichomořských států byl velmi různorodý a většina z nich čelí vážným omezením způsobeným jejich velikostí a polohou. Potýkají se rovněž s podobnou zranitelností jako země Karibiku. Afrika celkově zaznamenala silnou hospodářskou výkonnost a posledních deset či více let se ve většině zemí neslo ve znamení vysokého nepřerušovaného hospodářského růstu. Boj proti chudobě v zemích AKT postoupil, což je patrné z pokroku při plnění rozvojových cílů tisíciletí. I nadále přetrvávají značné problémy v oblasti lidského rozvoje, vymýcení chudoby a nerovnosti, které se v některých částech přelily do otevřeného konfliktu, zvýšené nestability, vleklé krize a celosvětově zesílených migračních toků. Vazby na regionální a globální hodnotové řetězce jsou omezené, zvláště v případě nejméně rozvinutých zemí.

II. Sdílené zásady a společné zájmy ( aneb „co“)

Partnerství AKT-EU kladlo nejdříve důraz na rozvojovou pomoc a na obchod a odráželo vztah na principu dárce – příjemce. Změna situace i vztahu vedla k tomu, že se partnerství začalo zaměřovat na sledování společných zájmů. Dohoda z Cotonou, jež byla podepsána v roce 2000, zásadním způsobem posílila politický pilíř partnerství začleněním důležitého politického dialogu se zeměmi a regiony AKT. Nepodařilo se jí však úplně sblížit EU a státy AKT jako partnery na mezinárodní scéně. Dohoda z Cotonou též přinesla mírový a bezpečnostní rozměr, který se rozvíjel nejrychleji v rámci partnerství mezi Afrikou a EU, přičemž další svědectví o tomto trendu dokládá rozvíjející se spolupráce s Karibikem v oblasti bezpečnosti občanů a s tichomořskými zeměmi v oblasti rovnosti žen a mužů a rizik spojených se změnou klimatu. Uzavírání dohod o hospodářském partnerství s většinou států AKT přetvořilo obchodní pilíř dohody z Cotonou do podoby rozvětveného vztahu s řadou regionálních uskupení.

V budoucnu se tento vztah bude muset přizpůsobit nové realitě partnerství o mnoha rozměrech a s mnoha zúčastněnými stranami. Vzhledem k tomu, že nejlepších výsledků je dosaženo tehdy, je-li agenda partnerů na straně EU i AKT skutečně sdílena, je pro budoucí směřování partnerství zásadní určit nosné společné zájmy a sdílené hodnoty. Na základě předběžného posouzení byly určeny tyto hlavní společné zájmy a sdílené zásady, jež je třeba dále konzultovat a uvážit.

Společné globální zájmy v multipolárním světě

Úspěšná spolupráce v globálních otázkách stojí na pevných politických spojenectvích založených na společných zájmech a sdílených hodnotách. Země AKT a EU pojí společný zájem, jímž je podpora udržitelného řízení globálních veřejných statků a takových výzev, jako je změna klimatu a zabezpečení dostatku vody, energie či potravin. K dalším globálním výzvám, jež se dotýkají jak EU, tak zemí AKT, patří mír a bezpečnost (včetně terorismu, extremismu a mezinárodní kriminality), životní prostředí (zejména biologická rozmanitost), migrace, zdraví a finanční záležitosti (včetně mezinárodní finanční architektury, finančních toků a daní).

Změna klimatu je dobrým příkladem oblasti, v níž EU patří ke světové špičce a která je pro země AKT obzvlášť zajímavá, jelikož následky změny klimatu budou mít na některé z těchto regionů silný dopad. V prosinci letošního roku se očekává přijetí nové celosvětové dohody o změně klimatu a aktivní zapojení zemí AKT je v tomto ohledu klíčové. Mnohé země AKT mají zároveň ohromný potenciál, pokud jde o výrobu energie z obnovitelných zdrojů a modrý růst, což jsou oblasti, které si vyžádají značné investice soukromého sektoru.

Lidská práva, demokracie a právní stát a řádná správa věcí veřejných

Dodržování lidských práv, demokracie a právní stát, jakož i řádná správa věcí veřejných tvoří základ partnerství AKT-EU. Tyto hodnoty jsou klíčové pro model udržitelného rozvoje. Pokrok je patrný, avšak řada problémů přetrvává. Dohoda z Cotonou stanoví různé formy politického dialogu, včetně pravidelného politického dialogu (článek 8), jakož i posílený politický dialog a zahájení konzultací ad hoc, dojde-li k porušení jejích základních prvků (lidská práva, demokratické zásady a právní stát) nebo v případě závažných případů korupce ze strany partnerské země. V této souvislosti se předpokládá přijetí vhodných opatření, včetně krajního opatření v podobě pozastavení spolupráce, je-li to považováno za nezbytné (články 96–97). Od roku 2000 došlo v tomto ohledu k zahájení konzultací ve 24 případech, přičemž jednou v souvislosti s korupcí.

Mír a bezpečnost, boj proti terorismu a organizovanému zločinu

Jak bylo uznáno v článku 11 dohody z Cotonou, mír a bezpečnost jsou nezbytně nutné pro udržitelný rozvoj a vymýcení chudoby a stejně tak to platí i obráceně: nestabilní země či země zasažené konfliktem z velké části zaostávaly v plnění rozvojových cílů tisíciletí. V oblasti mezistátních násilných konfliktů dochází k nárůstu. Řešení konfliktů a nestability vyžaduje komplexní přístup, který propojuje diplomatické, bezpečnostní a rozvojové nástroje a zaměřuje se na předcházení konfliktům, upevňování míru a budování státu. Podpora demokratických procesů je rovněž široce uznávána jako přínos pro mír a stabilitu. Tyto obecné otázky jsou nedílnou součástí politického dialogu mezi partnery v rámci dohody z Cotonou. Kromě toho musely EU a země AKT v posledních letech čelit nadregionálním bezpečnostním hrozbám souvisejícím s terorismem a násilným extremismem, všemi formami nedovoleného obchodování, včetně obchodování s lidmi, se zbraněmi a s drogami, a také hrozbám souvisejícím s pirátstvím. Tato rizika dále zvyšuje silný růst počtu obyvatel v Africe, který se pojí s takovými problémy, jako je rychlá urbanizace, přetrvávající nebo rostoucí nerovnosti a vysoká míra nezaměstnanosti, zvláště pak mezi mladými lidmi. Mnohé z těchto problémů jsou vzájemně propojené napříč kontinenty a k jejich účinnému řešení je třeba, aby EU a země AKT promyšleně využívaly celou škálu svých nástrojů.

Udržitelný a inkluzivní hospodářský růst, obchod a investice

Podpora udržitelného a inkluzivního hospodářského růstu je klíčová pro dlouhodobý hospodářský rozvoj a snižování chudoby a má zásadní význam při řešení demografických problémů. Ačkoli se výsledky v jednotlivých zemích a v průběhu času různí, byla hospodářská výkonnost v regionu AKT pozoruhodná, došlo k vytvoření rozsáhlejších domácích trhů a byly zajištěny nové ekonomické příležitosti. Na druhé straně industrializace, digitalizace a hospodářská diverzifikace byly v mnoha zemích AKT omezené. Nedošlo k takovému snížení chudoby a nerovností, s jakým se počítalo, a podzaměstnanost a rozsah neformální ekonomiky zůstaly příliš vysoké. Posilování odolnosti nejzranitelnějších skupin obyvatel stále představuje problém. Hospodářský potenciál Afriky zůstává v celosvětovém měřítku velmi významný vzhledem k tomu, že počet obyvatel tohoto kontinentu se má do roku 2050 zdvojnásobit a vyskytují se zde bohaté přírodní zdroje. Udržitelné využívání oceánů, včetně značných rybolovných zdrojů, akvakultury a ložisek nerostných surovin, může přinést velké hospodářské a investiční příležitosti. Země jako Brazílie, Čína a Indie v těchto regionech zaujímají strategické pozice posilováním své přítomnosti, přílivem investic a prohlubováním obchodních vztahů a též rozšiřováním portfolia v oblasti spolupráce.

Nezbytným předpokladem udržitelného a inkluzivního rozvoje je zachování makroekonomické stability, včetně stability finančního systému. Během posledního desetiletí ve znamení vysokého tempa růstu zlepšilo mnoho zemí AKT svůj makroekonomický rámec, což některým z nich umožnilo mobilizovat větší mezinárodní a domácí kapitál. Nedávná finanční a hospodářská krize upozornila na zhoršení životní úrovně a vedlejší účinky, které mohou pramenit z makroekonomické nestability. To je významné zvláště v souvislosti s tím, že svět se s mnoha rozvíjejícími se ekonomikami a spojenými finančními trhy stává stále více hospodářsky a finančně propojený.

Navzdory soustavnému růstu a bohatým přírodním zdrojům nedokázaly mnohé země shromáždit domácí příjmy, které jsou pro udržitelný rozvoj zapotřebí. Zavedení spravedlivých a účinných daňových systémů a orgánů pověřených výběrem daní vytváří základ pro dosažení udržitelných příjmů. Stále však přetrvávají značné problémy, jako je vyhýbání se daňovým povinnostem, daňové úniky a nezákonné finanční toky.

Pokud jde o snižování chudoby a udržitelný rozvoj, většího uznání se dostává významnému potenciálu zapojení soukromého sektoru spolu se sociálními, tradičními a solidárními formami ekonomiky. Soukromé finanční toky, jako jsou zasílané peníze, zahraniční investice a finanční prostředky od institucionálních investorů, svým objemem již přesahují veškeré veřejné zdroje dohromady. Aby se plně využil potenciál soukromého sektoru, je třeba vytvořit příznivé podmínky pro soukromé iniciativy, obchod a finance, pro udržitelné investice a pro vytváření důstojných pracovních míst a začlenit neformální činnosti do formálního sektoru. To rovněž vyžaduje pevné odhodlání ze strany společností působit jako katalyzátor investic soukromého sektoru v oblastech, v nichž existují mezery na trhu, a v rámci svých hlavních podnikatelských strategií praktikovat odpovědné postupy.

Oficiální rozvojová pomoc (ODA) může fungovat jako katalyzátor, který uvolní soukromé finanční prostředky pro udržitelný rozvoj. Za tímto účelem byly vytvořeny nové nástroje, jako je kombinování zdrojů financování, dluhové a kapitálové investice a další formy inovativního financování, zejména v dopravní a energetické infrastruktuře. Pro udržitelný rozvoj má zásadní význam udržitelné energetické hospodářství.

Odvětví informačních a komunikačních technologií by mohlo sehrát hlavní úlohu při urychlení rozvoje, překlenutí digitální propasti a rozvoji znalostní společnosti, jako je tomu v široké škále oblastí v případě vědeckých a technologických inovací.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat odvětví zemědělství a živočišné výroby, v němž je v řadě ekonomik zemí AKT zaměstnána většina obyvatelstva. Zemědělství jako takové představuje odvětví, které má významný multiplikační účinek na růst a zaměstnanost a na snižování chudoby venkova. Rozvoj odvětví zemědělství však čelí velkým výzvám, jako je změna klimatu, cenová nestabilita a plnění obchodních norem, například pro bezpečnost potravin.

Obchod a integrace zemí AKT do světového hospodářství mají obrovský potenciální dopad na udržitelný rozvoj. Na mezinárodní úrovni stagnuje jednací kolo z Dohá o liberalizaci obchodu. V posledním desetiletí země AKT jako celek udržely přebytek obchodu s EU a EU pro většinu zemí AKT i nadále zůstává hlavním obchodním a investičním partnerem. Diverzifikace obchodu a obchod mezi zeměmi AKT však byly omezené. Rozvíjející se ekonomiky rychle rozšiřují svoji přítomnost. V kontextu dohody z Cotonou byly položeny nové základy obchodních vztahů mezi AKT a EU dojednáním vzájemných – avšak nesymetrických – dohod o hospodářském partnerství s většinou zemí AKT. Tyto dohody o hospodářském partnerství jsou plně v souladu s pravidly Světové obchodní organizace. Dohoda z Cotonou zůstává rámcovou dohodou pro dohody o hospodářském partnerství, které odkazují na cíle a hlavní prvky dohody z Cotonou. Kromě toho, že dohoda z Cotonou definuje dohody o hospodářském partnerství jako nové obchodní smlouvy mezi AKT a EU, obsahuje také ustanovení týkající se obchodní spolupráce, a to včetně ustanovení o obchodu službami a o oblastech souvisejících s obchodem, jež se týkají všech států AKT. V případě zemí AKT, které nejsou stranou dohod o hospodářském partnerství, podléhá obchod s EU všeobecnému systému preferencí, včetně režimu „Vše kromě zbraní“ pro nejméně rozvinuté země, nebo doložce nejvyšších výhod (u zemí, které dosahují přinejmenším vyšších středních příjmů).

Lidský a sociální rozvoj

Klíčovými a vzájemně souvisejícími výzvami, jimž dnešní svět čelí, je vymýcení chudoby, které představuje ústřední bod dohody z Cotonou a hlavní cíl rozvojové spolupráce podle Smlouvy o fungování Evropské unie, a dosažení udržitelného rozvoje v jeho třech rozměrech. V oblasti vymýcení chudoby je patrný určitý pokrok, ale výsledky se v jednotlivých regionech a zemích značně liší. V mnoha zemích přetrvávají genderové nerovnosti a násilí na ženách a dívkách stále podkopává úsilí o dosažení všech cílů.

Opakující se krize a nestabilita, jakož i řada možných vnější otřesů zůstávají neodmyslitelnými faktory, které úspěchy rozvoje ničí či vedou k jejich zvratu. Propojení mezi rozvojovou pomocí a humanitární pomocí se proto posílilo. Zranitelní nejsou jen ti nejchudší, ale zranitelnými zůstávají i ti, kteří jsou chudobou ohroženi, či dokonce nová střední třída v rozvíjejících se zemích, a odolnost těchto skupin je třeba posilovat. Kromě toho po celém světě rostou nerovnosti v oblasti bohatství a příjmů. Mezi nerovností (tj. příjmů, přístupu ke zdravotním a sociálním službám, mezi muži a ženami, mezi skupinami) a lidským rozvojem existuje negativní vztah, který oslabuje sociální soudržnost a posiluje politickou nestabilitu a nepokoje. Aby se zabránilo regresi a zachoval se dosažený pokrok, bude třeba řešit rychle narůstající problémy, jako je změna klimatu, silný růst počtu obyvatel, nezaměstnanost mladých lidí, urbanizace, migrace a mobilita osob. K podpoře udržitelného lidského rozvoje tedy bude zapotřebí soudržnosti politik na všech úrovních.

Migrace a mobilita

Migrace a mobilita jsou velmi důležité, a to jak v rámci zemí AKT a v EU, tak i mezi nimi. V souvislosti se záležitostmi týkajícími se migrace uplatňuje EU komplexní přístup.

Je třeba řešit problémy spojené s nelegální migrací a také základní příčiny migrace, k nimž patří chudoba, konflikty, demografické tlaky, problémy v oblasti klimatu a životního prostředí, porušování lidských práv, základních svobod a právního státu a také chybějící důstojné pracovní příležitosti a základní systémy sociální ochrany. Vzhledem k nebývalému rozsahu nuceného vysídlení je systematické řešení této otázky z pohledu rozvoje souběžně s humanitární pomocí klíčové.

Důležitá je i podpora třetích zemí v jejich úsilí o vypracování účinných migračních politik. Příležitosti k migraci by měly být využívány prostřednictvím posílené legální migrace a mobility, především v oblasti vzdělávání, vědy, kultury a odborné přípravy a pro profesní účely, což má pozitivní vliv jak na hospodářství, tak i na společnost.

Ustanovení článku 13 dohody z Cotonou upravuje pokračující dialog mezi AKT a EU o migraci. Zvláště důležité je účinnější řešení nelegální migrace, a to včetně boje proti navázaným zločineckým sítím a včetně navracení a zpětného přebírání osob, které nemají právo v EU pobývat. Zásadní význam má zajištění ochrany uprchlíků a žadatelů o azyl, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat zranitelným skupinám.

III. Na cestě k účinnějšímu partnerství (aneb „jak“)

Tento oddíl dále staví na poznatcích získaných v rámci dlouhodobých vztahů, a zejména prováděním dohody z Cotonou. Otázky, které jsou zde vzneseny, se snaží zjistit, jak se toto partnerství může stát efektivnějším nástrojem k prosazování zájmů EU i zemí AKT.

Silnější politický vztah

Dohoda z Cotonou poskytuje pevný rámec sdílených základních zásad zakotvených v právně závazné dohodě. Tvoří základ pro spolupráci se členy skupiny států AKT jako celkem i s jednotlivými zeměmi či (sub)regiony samostatně. Její provádění je postaveno na širokém politickém dialogu, který probíhá na různých úrovních, na národní i na regionální úrovni a prostřednictvím společných orgánů AKT-EU. Členské státy EU jsou stranami dohody z Cotonou, což znamená, že do rámce stanoveného dohodou jsou zasazeny i jejich dvoustranné vztahy se zeměmi AKT.

Soudržnost místní působnosti

Geografické pokrytí partnerství AKT-EU se v průběhu času značně rozšířilo. Z důvodů soudržnosti a účinnější spolupráce by mohlo být zajímavé přivést pod zastřešující rámec další země s podobnými problémy. Posílení agendy týkající se afrického kontinentu vedlo v roce 2007 k vytvoření partnerství mezi Afrikou a EU. Vztahuje se i na severoafrické země, které nejsou stranami dohody z Cotonou. Jižní Afrika stranou dohody sice je, ale ne všechna její ustanovení se na ni vztahují. Většina nejméně rozvinutých zemí světa se řadí ke členům skupiny států AKT a posun ke „všeobecnějšímu programu“ cílů udržitelného rozvoje podporuje jednotný přístup k této skupině zemí. V této souvislosti by měl přezkum zvážit i současné geografické pokrytí a otázku, zda by pro dotčené strany mohlo být přínosné rozšířit pokrytí tohoto partnerství na úrovni AKT v kombinaci s větším regionálním ukotvením. Jednou z hlavních otázek, kterými je třeba se zabývat, je rovnováha a dělba práce mezi vztahy EU se státy AKT jako celkem a vztahy s jednotlivými regionálními uskupeními. Regionální kontext se v některých případech může týkat i sousedních zemí, které stojí mimo rámec AKT. Země Karibiku jsou například členy Společenství latinskoamerických a karibských států.

Spolupráce více přizpůsobená podle skupin zemí s podobnou úrovní rozvoje

Aby EU zajistila zacílení rozvojové pomoci tam, kde je jí nejvíce zapotřebí, a její největší dopad na vymýcení chudoby, posílila v nedávné době zásadu diferenciace. Následkem toho se na řadu zemí, které jsou partnery EU, přestala vztahovat dvoustranná rozvojová pomoc. V posledních dvou desetiletích se ukázalo, že se ve skupině států AKT zvyšuje různorodost modelů rozvoje, zejména mezi „rozvíjejícími se“ zeměmi se středními příjmy a nejméně rozvinutými a nestabilními státy. Přibližně polovina ze 79 zemí AKT dnes stále patří mezi nejméně rozvinuté země, zatímco řada z nich pokročila a získala status země s nižšími středními příjmy (11), země s vyššími středními příjmy (23) či země s vysokými příjmy (4). Vzhledem k tomuto vývoji by v případě rozvinutějších zemí AKT mělo být zváženo ukončení dvoustranné rozvojové pomoci. V rámci jednotlivých zemí, a to i včetně zemí z vyšších hospodářských kategorií, přetrvává vysoký stupeň nerovnosti a chudoby. K tomu, aby spolupráce odpovídala rozdílným problémům, s nimiž se státy AKT v závislosti na stupni vývoje potýkají, jsou zapotřebí uzpůsobenější typy spolupráce, například formou technické pomoci, předávání znalostí a výzkumu, které umožňují společně vytvářet a vyvíjet příslušná řešení.

Posílit vztah s klíčovými aktéry

Dohoda z Cotonou poskytuje rámec pro široký a inkluzivní vztah, které se nezastavuje na úrovni vlád jednotlivých zemí a uznává úlohu parlamentů, místních orgánů a nestátních subjektů (občanská společnost, soukromý sektor, odborové organizace) v oblasti rozvoje. Dohoda dala formální podobu jejich úloze jak při vedení politického dialogu, tak při programování a provádění programů spolupráce. Skutečné zapojení některých těchto aktérů bylo nicméně omezené a jejich potenciál nebyl dosud plně využit.

V regionu AKT začala být v hospodářské i rozvojové oblasti velmi aktivní řada nových aktérů; mezi ně se řadí rozvíjející se ekonomiky, jako je Brazílie, Čína, Indie nebo Indonésie, a také arabské státy Perského zálivu a soukromé nadace. Navíc, i když některé země AKT stále čelí závažným rozvojovým problémům, mají nyní vyšší HND na obyvatele než některé členské státy EU. Některé samy poskytují rozvojovou podporu jiným státům AKT .

Zefektivnit institucionální uspořádání a fungování partnerství

Přezkum partnerství by se měl věnovat i institucionálnímu uspořádání a fungování v souvislosti s efektivnějším rozhodováním na odpovídající úrovni. V průběhu let byla vytvořena složitá struktura společných orgánů, k nimž patří i orgány vytvořené na základě dohod o hospodářském partnerství. Přezkum by měl dále zohlednit skutečnost, že instituce, jako například Africká unie, a regionální organizace v Africe, Karibiku (CARIFORUM) a Tichomoří (Fórum tichomořských ostrovů) posílily svoji pozici na světové scéně a zejména s ohledem na vztahy s EU.

Lépe přizpůsobené a pružnější nástroje a metody rozvojové spolupráce

Účelem nástrojů a metod spolupráce je převést do praxe zásady dohody z Cotonou, jejichž jádrem je orientace na výsledky, partnerství a vlastní odpovědnost. Programování a provádění ERF tak jsou koncipovány jako společná odpovědnost. Byly vytvořeny postupy a systémy, které umožní vlastní odpovědnost a sbližování s vládními politikami a které se značnou měrou opírají o funkci vnitrostátní/regionální schvalující osoby či schvalující osoby v rámci AKT. Vnitrostátní schvalující osoba je vyšší státní úředník, kterého jmenuje každý stát AKT, aby jej zastupoval a byl spoluodpovědný za všechny operace financované ERF. Tím se zajistilo, že vládní/regionální organizace mohou nést plnou odpovědnost, ale jak je patrné z hodnocení, ne ve všech případech to vedlo k očekávanému účinnému sektorovému dialogu a hladkému provádění a může být zapotřebí tento postup aktualizovat.

ERF se provádí prostřednictvím vnitrostátních a regionálních programů a programů v rámci AKT. To zahrnuje i zvláštní a pružná opatření pro rozvojové a humanitární zásahy v případě mimořádných a nepředvídatelných událostí.

Partnerské země AKT navíc v rámci rozpočtu Unie využívají Panafrického programu nebo tematických programů financovaných z nástroje pro rozvojovou spolupráci 5 . Řadu projektů v zemích AKT dále financuje nástroj přispívající ke stabilitě a míru 6 a taktéž evropský nástroj pro demokracii a lidská práva 7 . Toto velké množství nástrojů vedlo k problémům s koncentrací, koordinací a doplňkovostí rozvojové pomoci EU. Cílem rozšíření společného programování pomoci poskytované EU a členskými státy je posílit působení EU a účinnost pomoci.

Pokud jde o provádění, měla spolupráce EU různé podoby, které sahaly od přístupu založeného na projektech až po rozpočtovou podporu, přičemž v nedávné době zaznamenaly nárůst operace související se smíšeným financováním, vznikaly svěřenecké fondy EU a probíhala delegovaná spolupráce s rozvojovými agenturami EU a mezinárodními agenturami. V rámci úvah o novém partnerství je vhodné zamyslet se nad vhodnou kombinací způsobů provádění (například poskytování půjček namísto grantů nebo poskytování investičních záruk) a rovněž podpořit příznivé prostředí pro efektivní a účinnou finanční kontrolu a odpovědnost.

Relativní význam oficiální rozvojové pomoci v rámci hrubého národního důchodu se v případě mnoha zemí AKT snížil. Proto je třeba, aby se změnil i soubor nástrojů finanční spolupráce, a prostředky oficiální rozvojové pomoci EU tak mohly co nejefektivněji přispívat k obecnému účelu rozvojové spolupráce. Bylo by možné vzít v úvahu součinnost s dalšími zdroji financování, mobilizaci dalších prostředků provádění (včetně soukromých iniciativ a soukromých investic) či nové nástroje v oblasti předávání znalostí, jako například Twinning 8 nebo TAIEX 9 .

(1) Skupina afrických, karibských a tichomořských států byla vytvořena dohodou z Georgetownu v roce 1975.

(2) Na základě společné strategie Afriky a Evropy, kterou přijaly hlavy států a předsedové vlád na druhém summitu EU-Afrika v roce 2007. Současný plán pro období let 2014–2017 byl dohodnut na 4. summitu EU-Afrika v roce 2014.

(3) V listopadu 2012 Rada EU potvrdila společnou strategii partnerství mezi EU a Karibikem, která byla vytvořena na základě rozhodnutí přijatého v květnu 2010 na summitu EU-CARIFORUM v Madridu. Ministři států CARIFORA potvrdili tuto novou strategii na svém výročním ministerském zasedání v listopadu 2012.

(4) KOM(2006) 248 v konečném znění.

(5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 233/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci na období 2014–2020.

(6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 230/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj přispívající ke stabilitě a míru.

(7) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 235/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje finanční nástroj pro demokracii a lidská práva ve světě.

(8) Propojuje odborné znalosti z veřejného sektoru členských států EU a přijímajících zemí s cílem posílit činnosti v oblasti spolupráce.

(9)

TAIEX je nástroj Evropské komise pro technickou pomoc a výměnu informací v zemích usilujících o přistoupení a v sousedních zemích. Podporuje veřejné správy, pokud jde o sbližování s právními předpisy EU a jejich uplatňování a vymáhání, a usnadňuje sdílení osvědčených postupů EU.