12.6.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 195/15

1.

konstatuje, že se Evropská komise ve své zprávě COM(2014) 345 final ze dne 13. června 2014, vypracované na základě údajů dostupných v polovině března 2014, domnívá, že situace na trhu s mlékem a mléčnými výrobky je v krátkodobém a střednědobém horizontu příznivá a že ukončení režimu kvót by mělo proběhnout dobře. Přestože Evropská komise uznává, že je ještě potřeba vyřešit některé otázky, domnívá se, že je v tomto stádiu ještě příliš brzy, než aby bylo možné hodnotit dopad ukončení režimu kvót, a plánuje počkat s předložením nových legislativních návrhů na rok 2018;

2.

soudí, že od března 2014 se tento velmi příznivý vývoj trhu a cen obrátil, a to pod vlivem tří faktorů – vysoké světové produkce, nižší světové poptávky a ruského embarga. V kontextu značného zvýšení evropské produkce tyto tři prvky již přispívají k výraznému snížení cen mléka;

3.

konstatuje, že podle odhadů pro první pololetí roku 2015 dochází k propadu cen a zásob mléčných výrobků, které by mohly přesáhnout hodnoty z roku 2009 s výraznými rozdíly mezi členskými státy a někdy dokonce v rámci stejného členského státu;

4.

bere na vědomí, že podle zprávy Komise jsou smluvní vztahy i nadále pouze okrajového objemu, což ztěžuje vyvážení sil ve prospěch producentů. Družstva, jež v Evropě dodávají více než 60 % mléka, se ze smluvních vztahů a z omezování produkce vyvázala, poněvadž předem oznámila, že budou veškeré mléko shromažďovat od svých členů. To vše výrazně omezuje dosah opatření balíčku předpisů týkajících se mléka;

5.

konstatuje, že obrovský nárůst produkce a shromažďování mléka v celé Evropské unii v roce 2014 dobře ukazuje, že smluvní vztahy neměly – a nebudou mít – vliv na zvládání celkové nabídky v Evropské unii, protože si podniky nyní navzájem otevřeně konkurují;

6.

konstatuje, že konečný článek mléčného potravinového řetězce, odvětví uvádění výrobků na trh, často využívá mléka a mléčných výrobků prodávaných spotřebitelům jako lákadla; nabízí je za nízké ceny a toto snížení přenáší opačným směrem podél řetězce až na odvětví produkce, které nakonec nese důsledky této agresivní obchodní politiky, což vede k tomu, že v mnoha případech producent obdrží částku, jež nepokrývá výrobní náklady;

7.

konstatuje, že specifická opatření, která byla přijata v reakci na ruské embargo a s nimiž balíček předpisů týkajících se mléka nepočítal, jsou vzhledem ke ztrátám, k nimž od srpna 2014 došlo, velmi nedostatečná;

8.

konstatuje, že se zjevně málo využívá možnost řízení nabídky u chráněných označení původu (CHOP), které balíček předpisů týkajících se mléka povoluje (využívá se pouze u tří druhů sýra ve Francii a dvou v Itálii), a přál by si obdržet od Evropské komise více informací o podaných žádostech. Vyslovuje se pro to, aby se v členských státech o této možnosti více informovalo a aby Komise zjednodušila přístup k chráněnému označení původu a chráněnému zeměpisnému označení;

9.

konstatuje, že z analýzy, která byla vypracována pro konferenci na téma Evropské odvětví mléka a mléčných výrobků – vývoj po roce 2015, jež se konala 24. září 2013, a ze zprávy Komise o vyhlídkách v letech 2014–2024 vyplývá, že nárůst produkce mléka v EU závisí především na světovém trhu, jenž činí pouze 7 % světové produkce, ale je vysoce konkurenční. Sušené mléko představuje 2/3 objemu tří hlavních vývozců: EU, Nového Zélandu a Spojených států. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a Organizace OSN pro výživu a zemědělství předpokládají, že světová poptávka po mléčných výrobcích poroste do roku 2023 zhruba o 2 % ročně. Je neustále potřeba hledat a vytvářet nové trhy, zvyšovat podíl EU na světovém trhu, zajistit spravedlivý přístup na trh vývozcům z EU a podporovat růst vývozu. Zlepšení předávání znalostí, výzkumu, inovací a opatření ke zvýšení kvality a označování výrobků přinese mléčným výrobkům v EU další přidanou hodnotu a zvýší jejich konkurenceschopnost na vnitřním a světovém trhu;

10.

konstatuje, že tato analýza ze září 2013 předpokládá, že se bude v průběhu času stále větší objem mléka vyprodukovaného v Evropské unii zpracovávat na výrobky s vyšší přidanou hodnotou na úkor nebalené a dále nezpracované produkce;

11.

konstatuje, že se v analýze uznává rostoucí nerovnováha v rozdělení přidané hodnoty v dodavatelském řetězci mléčných výrobků ve prospěch zpracovatelů;

12.

konstatuje, že se obecně připouští, že zrušení kvót povede k další koncentraci výroby mléka ve větších zemědělských podnicích a v určitých regionech Evropské unie;

13.

domnívá se, že EU nemá operační nástroje k tomu, aby mohla omezit kolísání výkupních cen mléka;

14.

konstatuje rovněž, že velká část nedávných investic do evropského odvětví mléka a mléčných výrobků směřovala více do sušicích věží na výrobu sušeného mléka než do zpracování mléka do produktů s vysokou přidanou hodnotou, jako jsou sýry (50 % u sušeného mléka oproti 20 % u sýrů (1));

15.

domnívá se, že jak dokazuje příklad Dánska, koncentrace produkce ve větších podnicích není sama o sobě zárukou efektivity nebo příjmů;

16.

konstatuje, že pro období po ukončení režimu mléčných kvót různé studie (2) potvrzují, že se výroba mléka bude soustředit v těch nejproduktivnějších oblastech s největší hustotou výroby a nejnižšími náklady na svoz, zatímco v tzv. znevýhodněných či citlivých regionech bude slábnout či zanikat. Poukazuje také na to, že v těchto regionech, ať už se jedná o okrajové, horské či nejvzdálenější regiony, je výroba mléka jakožto hospodářská činnost obtížně nahraditelná a má rovněž významnou sociální a environmentální úlohu;

17.

vyjadřuje politování nad tím, že neexistují žádné nebo jen málo konkrétních studií o budoucnosti znevýhodněných oblastí v případě postupného zániku produkce mléka, protože zpráva Komise z roku 2014 uzavírá, že „je ještě příliš brzy na to, aby se projevily významné účinky balíčku předpisů týkajících se mléka na odvětví mléka ve znevýhodněných regionech“;

18.

vyslovuje politování zvláště nad tím, že chybí konkrétní studie pro regiony, v nichž má produkce mléka rozhodující úlohu nejen pro vytváření a zachování pracovních míst, ale je také strategickým motorem pro další hospodářská odvětví, jako je cestovní ruch. Jen zřídkakdy se bere ohled na počet farem a místních pracovních míst v těchto oblastech a nikdy se nezohledňuje jejich přispění k veřejným statkům (kvalita vody a krajiny, biologická rozmanitost, jakost produktů, ekologický cestovní ruch a regionální trhy atd.) nebo k dalším hospodářským odvětvím;

19.

konstatuje, že poslední studie Komise i experti předpokládají čím dál rychlejší zánik produkce mléka téměř ve všech východních zemích Evropské unie (s výjimkou Polska), ačkoli tam chov mléčného skotu často představuje hlavní zemědělskou činnost, čímž se oslabuje schopnost venkovských oblastí bránit odlivu obyvatelstva;

20.

domnívá se rovněž, že je naléhavě nutné vyčíslit pro „přechodné“ oblasti s rostlinnou i živočišnou výrobou celkové ztráty pracovních míst, jež by byly důsledkem ukončení produkce mléka ve prospěch obilovin;

21.

zdůrazňuje, že stávající opatření „záchranné sítě“, jako jsou veřejné intervence a podpora soukromého skladování, nejsou vhodné nástroje pro řešení neustálého kolísání cen či krize v odvětví mléka, kterou ještě zhoršilo ruské embargo, jež postihuje zejména pobaltské země a Finsko;

22.

konstatuje, že poslední prognózy zveřejněné Evropskou komisí očekávají navzdory zrušení kvót omezené zvýšení evropské produkce, zejména kvůli čím dál tíživějším omezením souvisejícím se životním prostředím v některých členských státech. Z nárůstu produkce v roce 2014 vyplývá, že kombinace dobré ceny mléka a roku příznivého pro pícniny vedla ke značnému a zcela nepředvídanému přebytku mléka;

23.

konstatuje, že podle Komise by měla průměrná cena mléka v období 2016–2024 činit zhruba 350 eur za tunu s výkyvy od 300 eur do 400 eur za tunu v osmi letech z deseti a s ještě výraznějšími odchylkami ve dvou letech z deseti;

24.

domnívá se, že takovéto kolísání, značné otřesy, které s sebou přináší, a nejistota, jež kvůli němu dopadá na odvětví mléka a mléčných výrobků v evropském prostoru, jsou neslučitelné s významnými investicemi do zemědělských podniků a s tím, aby činnost zahajovali noví producenti, a budou obzvláště pociťovány v horských oblastech a nejvzdálenějších regionech, jež se vyznačují většími omezeními a menšími možnostmi dosáhnout úspor z rozsahu;

25.

dále poukazuje na to, že podniky v Evropské unii čelí konkurenci ostatních světových vývozců, jichž není mnoho, avšak mají velkou váhu (Nový Zéland, Spojené státy, Austrálie). Ti mají jedinečný přístup na trhy v Asii a rozhodujícím způsobem určují světové tržní ceny mléka a mléčných výrobků;

26.

domnívá se, že by se neměl zaměňovat nárůst celosvětového trhu a nárůst celosvětové poptávky, která je ve střednědobém až dlouhodobém horizontu poměrně pravidelná, zatímco světový trh se vyvíjí nahodileji a týká se pouze 7 % produkce a přebytku v několika zemích;

27.

považuje za nepřijatelné, aby byly výkupní ceny mléka v Evropě tak úzce spojeny se světovými cenami, když se 90 % produkce Evropské unie prodává na evropském trhu;

28.

domnívá se, že poptávku po mléčných výrobcích a vývozní příležitosti ovlivní různé dohody o volném obchodu a regionální obchodní dohody, které se právě projednávají;

29.

konstatuje, že hlavní riziko spojené s těmito dohodami pro evropský chov mléčného skotu a pro spotřebitele spočívá ve snížení standardů kvality a bezpečnosti potravin pro Evropany, ale také v neuznávání chráněných označení původu, jež požaduje mlékárenský průmysl;

30.

domnívá se rovněž, že v současnosti vyjednávaná dohoda se Spojenými státy o harmonizaci a podstatném snížení cel, jak je uvedeno v mandátu EU pro jednání, představuje pro odvětví mléka a mléčných výrobků jak příležitosti, tak rizika, zejména v souvislosti s cly pro mléčné výrobky, která jsou obvykle mnohem vyšší na evropské úrovni, zatímco podpora pro americké producenty mléka je posílena zemědělským zákonem („Farm Bill“) na období 2014–2018;

31.

konstatuje, že Evropská unie se právě chystá uzavřít dohodu o hospodářském partnerství se západní Afrikou, jejímž cílem je zrušení dovozních cel s touto skupinou zemí nejméně u 75 % jejího vývozu, a to včetně sušeného mléka. Zvýšený vývoz z Evropské unie však ohrozí rozvoj chovu mléčného skotu a malých mlékáren v těchto zemích a urychlí migraci venkovského obyvatelstva do měst a do Evropy;

32.

konstatuje, že v rámci nové SZP (2014–2020) má odvětví mléka a mléčných výrobků k dispozici záchrannou síť, která je doplněna regulačním rámcem, na jehož základě může Komise reagovat na výjimečné okolnosti;

33.

má za to, že stávající úroveň záchranné sítě (217 eur/t) je příliš nízká na to, aby v případě propadu cen mléka představovala ochranu;

34.

navrhuje Komisi, aby zajistila, že intervenční cena bude více odrážet výrobní náklady a bude lépe přizpůsobena tržním změnám. Je třeba zrevidovat stávající intervenční cenu nezměněnou od roku 2008 tak, aby zohledňovala zvýšení výrobních a vstupních nákladů, a pravidelně ji upravovat;

35.

konstatuje, že – v případě zemí, které se rozhodly učinit smlouvy týkající se mléka povinnými – vytvoření organizací producentů nesloužilo ke splnění účelu, pro který byly založeny, neboť zpracovatelé i nadále sjednávali smlouvy přímo s producenty, kteří museli akceptovat velmi krátkodobé smlouvy bez zaručení ceny mléka. Doporučuje tedy, aby se místo přímých smluv mezi producenty a mlékárnami podpořil vznik organizací producentů s regionálním a územním rozměrem, jež by (podobně jako organizace, které existují a fungují v Québecu) nebyly závislé na jedné jediné mlékárně a měly by mnohem silnější vyjednávací pozici;

36.

domnívá se, že je nezbytné posílit úlohu organizací producentů, aby mohly plnit jednoznačnou hospodářskou úlohu při řízení cen a při řízení nabídky;

37.

navrhuje zlepšit účinnost dohod rozšířením nástroje na celé odvětví, včetně zejména velkých maloobchodních řetězců;

38.

navrhuje podpořit účast a zapojení producentů do organizací schopných zpracovávat mléko a snížit tak počet článků mléčného řetězce;

39.

navrhuje podpořit spotřebu mléčných výrobků uvnitř EU a přijmout právní předpisy pro označování, jež by poskytly úplné informace o původu, způsobu výroby, použitých průmyslových postupech apod.;

40.

navrhuje zakázat odvětví uvádění výrobků na trh praktiky, které vedou k banalizaci mléka a mléčných výrobků, aby je toto odvětví nevyužívalo ve svých obchodních politikách jako lákadlo;

41.

navrhuje, že je třeba zlepšit fungování evropského střediska pro sledování trhu s mlékem (European Milk Market Observatory) a poskytnout nezbytné prostředky k tomu, aby se toto středisko stalo skutečným řídícím nástrojem, a nikoli pouze nástrojem následného sledování. Proto by se měl v rámci střediska pro sledování trhu EU zřídit účinný systém včasného varování ohledně nově vznikajících tržních krizí. Za tímto účelem je nutné, aby středisko poskytovalo údaje každý měsíc a v drobnějším měřítku, než je úroveň členských států, aby byly zohledněny rozdílné podmínky jednotlivých evropských regionů. Komise musí o včasných varováních informovat členské státy a zúčastněné strany a okamžitě přijmout veškerá nezbytná opatření;

42.

připomíná, že členské státy se mohou rozhodnout pro dobrovolnou podporu pro producenty mléka až do určitého procenta svého vnitrostátního finančního rámce 1. pilíře a mohou poskytnout platbu oblastem s přírodními omezeními, a to až do výše 5 % vnitrostátního finančního rámce. Pro nejvzdálenější regiony Evropské unie byl navržen program POSEI (program speciálně zaměřený na odlehlost a ostrovní charakter), jehož účelem je zohlednit geografické a hospodářské znevýhodnění těchto oblastí, avšak nikoli čelit krizím způsobeným deregulací trhu s mlékem;

43.

domnívá se, že za účelem uznání existence zvýšených nákladů produkce a zpracování v nejvzdálenějších regionech je programu POSEI třeba přidělit dodatečné zdroje, které by umožnily odškodnit producenty mléka za vliv deregulace trhů a zaručily by jim zachování konkurenceschopnosti vůči ostatním producentům v Evropě;

44.

obává se však, že pokud by měla každá země na výběr, vznikla by mezi zemědělci v Evropské unii široká škála druhů a úrovní podpory a míra přerozdělení prostředků by ve srovnání s výrobními náklady zůstala často příliš nízká;

45.

konstatuje, že členské státy mohou řešit zvláštní potřeby odvětví mléka a mléčných výrobků strategickým přístupem tak, že vypracují jemu uzpůsobené tematické podprogramy, jejichž cílem bude např. omezení restrukturalizace odvětví mléka a mléčných výrobků;

46.

konstatuje, že podpora pro oblasti s přírodními či jinými zvláštními omezeními předpokládá zvýšení vyrovnávacích plateb za ušlé příjmy a dodatečné výrobní náklady;

47.

domnívá se, že toto ustanovení se musí vztahovat rovněž na producenty mléka v případě, že se nacházejí v oblasti, která podléhá přírodním omezením. Tyto platby jsou zvlášť důležité pro to, aby se zabránilo opouštění zemědělské půdy a vylidňování venkova;

48.

konstatuje však výrazné snížení rozpočtových prostředků na politiku rozvoje venkova na úrovni Evropské unie. To by mohlo vést k tomu, že se bude opožďovat modernizace malých podniků, které tak nebudou splňovat požadavky na ochranu životního prostředí;

49.

pro životaschopnou budoucnost podporuje udržitelné investice do zemědělských podniků a zemědělské poradenství, tak aby došlo ke zlepšení dojivosti a efektivity zemědělských podniků, například skrze kvalitnější zařízení na dojení mléka, lepší šlechtitelské metody, systémy informačních a komunikačních technologií a zajištění bezpečnějšího pracovního prostředí. Podporuje tudíž doplňující opatření Evropské komise a Evropské investiční banky na povzbuzení investování a likvidity v tomto odvětví;

50.

obává se, že požadavek spolufinancování platný pro mechanismy 2. pilíře povede vzhledem k rozdílům mezi rozpočtovými zdroji členských států k velkým nerovnostem mezi producenty;

51.

uznává potřebu soudržnosti politik EU v boji proti změně klimatu a v otázkách bezpečnosti potravin a doporučuje podporu mlékárenské výroby s nejvyšší uhlíkovou účinností a udržitelností z hlediska životního prostředí;

52.

doporučuje, aby byla v rámci dlouhodobého strategického přístupu rozvíjena podpora produkce mléka ve znevýhodněných regionech, a to s posíleným právním rámcem;

53.

navrhuje posílení programu režimu podpory na dodávky ovoce a zeleniny, banánů a mléka do vzdělávacích zařízení, a vyjadřuje politování nad tím, že se Evropská komise rozhodla pozastavit ve svém pracovním programu na rok 2015 legislativní návrh, o němž se právě jedná v Evropském parlamentu a v Radě v očekávání výsledků nového hodnocení programů „Ovoce do škol“ a „Mléko do škol“;

54.

domnívá se, že distribuce mléka ve školách by mohla mít skutečný dopad na regionální úrovni, protože povzbudí místní a regionální orgány k cíleným dodávkám místních produktů s vysokou ekologickou kvalitou v rámci krátkých dodavatelských řetězců, a umožnila by přiblížit dětem zemědělskou výrobu;

55.

domnívá se, že by se mělo plně využít výzkumných opatření k vývoji inovativních, velmi kvalitních mléčných výrobků pro rychle rostoucí trhy, jako například výživových výrobků pro léčebné účely a výživových výrobků pro kojence a atlety;

56.

domnívá se, že je třeba upřednostnit výzkum, vývoj a inovace, aby zpracovatelé mohli lépe obstát v mezinárodní konkurenci;

57.

konstatuje, že ve Spojených státech se zemědělským zákonem z roku 2014 změnil mechanismus podpory odvětví mléka a mléčných výrobků. V novém programu na ochranu marží producentů mléka se navrhuje odškodnění, pokud rozdíl mezi cenou mléka a náklady na krmiva klesne pod určitou hodnotu. Minimální marže pro náklady na potraviny je zajištěna z veřejných prostředků. Je možné zvolit si hodnoty vyšší marže na náklady producentů. Tato nová ustanovení, která nemají horní hranici pro velké chovy, pomohou zvýšit produkci a vývoz Spojených států;

58.

konstatuje, že v Kanadě vychází přizpůsobení produkce vnitřnímu trhu a indexace cen mléka spíše než ze světových cen ze skutečných výrobních nákladů. Tento mechanismus se projevuje v mnohem stabilnější a vyšší ceně mléka než v Evropě. Tento nástroj k řízení nabídky je založen na organizaci producentů, kteří jsou v každé provincii seskupeni do jediné obchodní organizace;

59.

navrhuje, aby se Evropská komise inspirovala těmito modely a přehodnotila typ podpory a systém uspořádání organizací producentů mléka podle velkých oblastí produkce;

60.

konstatuje, že výbor Evropského parlamentu pro zemědělství na své schůzi ve dnech 23. a 24. ledna 2013 přijal kompromisní pozměňovací návrh k Dantinově zprávě (o jednotné společné organizaci trhů) k mechanismu, který počítá s tím, že se v případě vážné krize zavede podpora výrobcům, kteří dobrovolně sníží svoji produkci;

61.

navrhuje vytvoření evropského střediska pro zahájení činnosti nových producentů, jež by analyzovalo údaje týkající se zahájení činnosti v odvětví mléka a mléčných výrobků;

62.

považuje program pro posílení odpovědnosti trhů, který navrhla organizace European Milk Board a který se má použít, když je ohrožena rovnováha trhu s mlékem, za pružný a nenákladný návrh, který by se měl projednat a na základě roku 2014 jako ověřovacího roku posoudit z hlediska proveditelnosti a účinnosti;

63.

dobrovolné kodexy chování nefungují, a tak Výbor doporučuje, aby Evropská komise předložila návrhy, jejichž cílem bude zajistit, aby se všemi subjekty zapojenými v potravinovém řetězci, včetně tekutého mléka a mléčných výrobků, mohlo být zacházeno spravedlivě a bylo možné omezit protisoutěžní praktiky, které nejsou v souladu se zachováním udržitelných dodavatelských řetězců;

64.

především si klade otázku ohledně možností, které nabízí jednotná společná organizace trhů, zejména články 219, 221 a 222, k provedení takovéhoto návrhu;

65.

konstatuje, že v mnohých členských státech a regionech je produkce mléka důležitým pilířem regionálního hospodářství a přidané hodnoty zemědělství. Zpracování mléka na řadu druhů sýra, díky tisícileté a v každém evropském regionu a státě odlišné tradici, určujícím způsobem přispívá k identitě daných oblastí a přispívá k pozitivnímu vnímání evropského zemědělsko-potravinářského průmyslu ve světě. Výroba sýrů navíc přispívá k zachování pracovních míst ve venkovských oblastech, zaručuje ochranu krajiny a omezuje ztráty zemědělské půdy v důsledku urbanizace;

66.

doporučuje evropským orgánům, aby neodkladně zavedly dodatečné pružné a účinné nástroje ke stabilizaci trhu s mlékem, a tedy i příjmů producentů mléka v době krize, obzvláště aby zvýšily účinnost opatření k řízení rizik, zejména těch, jež jsou zaměřena na stabilizaci příjmů před kolísáním cen na trhu a na zaručení cen mléka. Aby byla zajištěna bezpečnost potravin, je třeba zjednodušení, snížení byrokracie a odstranění administrativní zátěže;

67.

doporučuje orgánům Evropské unie, aby usnadnily vývoz evropských mléčných výrobků s oficiálním označením jakosti (s chráněným označením původu, s chráněným zeměpisným označením...) do třetích zemí, aby stimulovaly investice do logistických platforem pro vývoz a aby podpořily vzdělávání odborníků a propagační opatření cílená na rozvíjející se trhy;

68.

doporučuje orgánům EU, aby v rámci připravovaných mezinárodních dohod posílily ochranu evropských výrobků s chráněným označením původu a chráněným zeměpisným označením, a to i pokud jde o boj proti padělání a napodobování evropských výrobků;

69.

vyzývá k tomu, aby se u hornatých mlékárenských oblastí a mlékárenských oblastí ležících na sever od 62. rovnoběžky vzájemně přiblížily vyrovnávací příspěvky na přírodní znevýhodnění, obnovila se podpora svozu mléka (spolufinancovaná z rozpočtu společné zemědělské politiky) a podpořila se propagace a rozvoj označení „horský“ u těchto mléčných výrobků (za předpokladu dostatečné úrovně potravinové soběstačnosti);

70.

žádá rozsáhlý plán rozvoje venkova pro pobaltské země, Bulharsko, Rumunsko, Slovinsko, velkou část Polska a Řecko. Tyto země mají malé chovy a mlékárenství se zde věnuje stále ještě většina zemědělských podniků, jejichž situace se zdá být po zániku kvót ohrožena, ačkoli jsou dnes tyto farmy základem struktury venkovských komunit.