4.11.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 407/50

—

s ohledem na zprávu Komise o pokroku Turecka za rok 2014 (SWD(2014)0307),

—

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 8. října 2014 nazvané „Strategie rozšíření a hlavní výzvy na roky 2014–2015“ (COM(2014)0700),

—

s ohledem na svá předchozí usnesení, zejména na usnesení ze dne 10. února 2010 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2009 (1), ze dne 9. března 2011 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2010 (2), ze dne 29. března 2012 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2011 (3), ze dne 18. dubna 2013 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2012 (4), ze dne 13. června 2013 o situaci v Turecku (5), ze dne 12. března 2014 o zprávě o pokroku Turecka za rok 2013 (6), ze dne 13. listopadu 2014 o akcích Turecka, jež vytvářejí napětí ve výlučné ekonomické zóně Kypru (7) a ze dne 15. ledna 2015 o svobodě projevu v Turecku (8),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 15. dubna 2015 o stém výročí genocidy Arménů (9);

—

s ohledem na rámec pro jednání s Tureckem ze dne 3. října 2005,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/157/ES ze dne 18. února 2008 o zásadách, prioritách a podmínkách přístupového partnerství s Tureckou republikou (10) („přístupové partnerství“) a na předchozí rozhodnutí Rady o přístupovém partnerství z let 2001, 2003 a 2006,

—

s ohledem na závěry Rady ze dne 14. prosince 2010, 5. prosince 2011, 11. prosince 2012, 25. června 2013, 24. října 2014 a 16. prosince 2014,

—

s ohledem na článek 46 Evropské úmluvy o lidských právech (EÚLP), v němž se smluvní strany zavazují, že se budou řídit konečnými rozsudky Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve všech sporech, jichž jsou stranami,

—

s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

—

s ohledem na zprávu Světové banky ze dne 28. března 2014 nazvanou „Hodnocení celní unie EU a Turecka“,

—

s ohledem na zprávu Komise o pokroku Turecka, pokud jde o plnění požadavků uvedených v plánu uvolnění vízového režimu (COM(2014)0646),

—

s ohledem na práci Kati Piri jako stálé zpravodajky pro Turecko ve Výboru pro zahraniční věci,

—

s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu

A.

vzhledem k tomu, že dne 3. října 2005 byla zahájena přístupová jednání s Tureckem a že zahájení takových jednání je počátkem dlouhodobého procesu s otevřeným koncem, který je založen na spravedlivých, přesně vymezených podmínkách a v jehož rámci se Turecko zavázalo provádět reformy;

B.

vzhledem k tomu, že EU je nadále ochotna pokračovat v procesu rozšiřování, který má klíčový význam pro podporu míru, demokracie, bezpečnosti a prosperity v Evropě; vzhledem k tomu, že každá kandidátská země bude posuzována podle svých vlastních výsledků a že Komise na tomto základě nepočítá v tomto legislativním období s přistoupení žádné další země k EU;

C.

vzhledem k tomu, že se Turecko zavázalo k plnění kodaňských kritérií, provedení náležitých a účinných reforem, udržování dobrých sousedských vztahů a postupnému sbližování s EU; vzhledem k tomu, že tuto činnost je třeba vnímat jako příležitost k tomu, aby Turecko posílilo své instituce a pokračovalo v procesu demokratizace a modernizace;

D.

vzhledem k tomu, že podle hodnocení svobody tisku a médií, které provádí organizace Freedom House, není dnes tisk v Turecku svobodný a internet je svobodný pouze částečně;

E.

vzhledem k tomu, že organizace Reportéři bez hranic zařadilo Turecko v roce 2014 mezi země s největším výskytem případů, kdy byli novináři terčem vyhrožování a fyzických útoků;

F.

vzhledem k tomu, že by EU měla zůstat měřítkem pro reformy v Turecku;

G.

vzhledem k tomu, že podmínkou vstupu do EU zůstává v souladu se závěry ze zasedání Evropské rady z prosince 2006 i nadále splnění všech kodaňských kritérií a integrační kapacita EU;

H.

vzhledem k tomu, že v procesu vyjednávání má zásadní význam právní stát, tedy zejména oddělení mocí, boj proti korupci a organizované trestné činnosti, svoboda shromažďování a pokojného protestu, svoboda projevu a sdělovacích prostředků, práva žen, svoboda vyznání, práva osob náležejících k národnostním a jiným menšinám, řešení diskriminace zranitelných skupin, jako jsou Romové a lesbické, homosexuální, bisexuální, transsexuální a intersexuální osoby;

I.

vzhledem k tomu, že Komise ve svém sdělení „Strategie rozšíření a hlavní výzvy na roky 2014–2015“ dospívá k závěru, že z hlediska hospodářské a energetické politiky je Turecko pro Evropskou unii strategickým partnerem a že klíčový význam má i spolupráce s Tureckem v oblasti zahraniční politiky; vzhledem k tomu, že v tomto sdělení Komise vyjadřuje určité obavy týkající se ochrany základních práv, nezávislosti soudů, právního státu, práva na shromažďování a svobody projevu;

J.

vzhledem k tomu, že Turecko dosud neprovedlo všechny prvky dohody o přidružení mezi ES a Tureckem a dodatkového protokolu k ní, přičemž tato situace trvá již devátým rokem; vzhledem k tomu, že neochota Turecka provést tato ustanovení má nadále velmi negativní důsledky pro proces vyjednávání;

K.

vzhledem k tomu, že v zájmu stability a rozvoje dobrých sousedských vztahů by Turecko mělo zintenzivnit své úsilí o vyřešení zbývajících bilaterálních sporů v souladu s Chartou OSN a s mezinárodním právem, přičemž se jedná mimo jiné o nesplněné právní závazky a spory o vymezení pozemních a námořních hranic s bezprostředními sousedy;

L.

vzhledem k tomu, že turecké orgány nesouhlasily s opětovným otevřením ortodoxního semináře na ostrově Heybeliada;

1.

vítá zprávu Komise o pokroku Turecka za rok 2014 a souhlasí s jejím závěrem, že Turecko je pro EU klíčovým strategickým partnerem a že aktivní přístupová jednání vedená v dobré víře by vytvořila vhodný rámec pro to, aby byl plně využit potenciál vztahů mezi EU a Tureckem; zdůrazňuje, že reformní proces probíhající v kontextu vyjednávání s EU by mohl Turecku nabídnout významnou příležitost k tomu, aby vytvořila silný, pluralitní demokratický systém se stabilními institucemi, z něhož budou mít prospěch všichni občané Turecka, a aby prohloubila své vztahy s EU; žádá Komisi, aby přehodnotila způsob, jakým bylo vyjednávání dosud prováděno, a zvážila, jak by bylo možné vztahy mezi EU a Tureckem a jejich vzájemnou spolupráci zlepšit a zintenzivnit;

2.

zdůrazňuje, že dobře fungující vztah mezi EU a Tureckem, založený na dialogu, užší spolupráci, vzájemných závazcích a jednání, by byl prospěšný pro obě strany, vezmeme-li v úvahu jejich geografickou blízkost a historické vazby, stejně jako skutečnost, že v EU žije velká turecká menšina a obě strany mají úzké hospodářské vazby a společné strategické zájmy; vyzývá Turecko, aby při rozhodování o vnitřních záležitostech hrál proces reforem ústřední úlohu; zastává názor, že EU by měla této příležitosti využít k tomu, aby se stala hlavní oporou procesu další demokratizace v Turecku, a to tím, že bude prosazovat univerzální hodnoty a evropské regulační normy jako měřítka reformního procesu a bude Turecko podporovat v jeho snaze o to, aby vznikaly silné demokratické instituce a účinný právní řád založený na dodržování základních svobod, lidských práv a právního státu a aby byly zastoupeny a hájeny zájmy všech složek turecké společnosti;

3.

vybízí tureckou vládu, aby zvýšila tempo jednání, a žádá ji, aby se jednoznačně zavázala, že bude dodržovat demokratické hodnoty a zásady, které mají pro EU ústřední význam; podporuje novou Komisi v její snaze o prohloubení vztahů s Tureckem na základě společných zájmů a společných výzev; bere na vědomí, že v listopadu 2013 byla zahájena jednání o kapitole 22 (regionální politika);

4.

vítá, že byl zvolen nejvíce inkluzivní a reprezentativní parlament v turecké historii, který odráží rozmanitost této země; oceňuje pevnost turecké demokracie a demokratický duch tureckých občanů, který se projevil ve velmi vysoké volební účasti a impozantní účasti dobrovolníků z řad občanské společnosti v den konání voleb; vyzývá všechny politické strany, aby usilovaly o vytvoření stabilní, inkluzivní vlády s cílem oživit demokratizační proces v Turecku a reformovat dialog s EU;

5.

zdůrazňuje, že má-li vzniknout prostředí příznivé pro spolupráci mezi EU a Tureckem, je třeba investovat více úsilí do rozvoje styků mezi jednotlivými občany na obou stranách; zdůrazňuje proto, že v zájmu rozvoje užších vazeb mezi EU a Tureckem je třeba dosáhnout reálného pokroku v oblasti uvolnění vízového režimu na základě splnění požadavků stanovených v plánu pro přechod k bezvízovému styku s Tureckem; zdůrazňuje, že dokud nebude bezvízový styk zaveden, měla by EU zjednodušit vydávání víz lidem cestujícím za účelem obchodu a měla by aktivně podporovat studentské a akademické výměnné programy a umožnit vstup organizacím občanské společnosti;

6.

konstatuje, že Turecko pokračuje v provádění reforem z předchozích let; v této souvislosti vítá změny právní úpravy politických stran a volebních kampaní, takže nyní je možné vést politickou kampaň nejen v turečtině, ale i v jiných jazycích, strany mohou mít sdílené předsednictví a platí méně přísná pravidla pro místní organizace politických stran; poukazuje na to, že je důležité snížit desetiprocentní hranici pro vstupu do parlamentu, aby všechny složky turecké společnosti dostaly možnost politického zastoupení;

7.

zdůrazňuje, že reformnímu procesu by napomohlo přijetí nové ústavy, jejímž jádrem by byla ustanovení na podporu pluralitní, inkluzívní a tolerantní společnosti a která by vytvořila pevný základ pro dodržování základních svobod a právního státu; oceňuje práci ústavního dohodovacího výboru, který před svým rozpuštěním dosáhl konsensu ohledně 60 ústavních změn; znovu vyzývá k pokračování procesu změny ústavy a poukazuje na to, že nová ústava by měla být přijata na základě široké shody mezi politickými stranami a v rámci celé společnosti; vybízí Turecko k tomu, aby v rámci procesu změny ústavy konzultovalo s Benátskou komisí;

8.

vítá novou strategii turecké vlády, která nechává veškerou novou legislativu projít ministerstvem pro záležitosti EU s cílem posílit koordinační úlohu ministerstva a zvýšit soulad navržených předpisů s evropskými normami; v této souvislosti doporučuje, aby v zájmu kompatibility s acquis EU prováděla podrobné konzultace s Benátskou komisí a vedla intenzivnější dialog s Evropskou komisí o připravovaných právních předpisech a provádění stávajících předpisů;

9.

zdůrazňuje, že v rámci legislativního procesu je důležité provádět adekvátní konzultace s občanskou společností; doporučuje proto, aby se součástí legislativní činnosti, procesu utváření veřejných politik a provádění nových právních předpisů staly mechanismy strukturovaných konzultací s občanskou společností; oceňuje dynamiku občanské společnosti v Turecku; poukazuje na to, že jsou zapotřebí soustavné reformy, které by zajistily svobodu sdružování a projevu, aby organizace občanské společnosti mohly působit svobodně bez jakýchkoli omezení a měly snazší přístup k financování;

10.

důrazně podporuje a povzbuzuje úsilí turecké vlády a ostatních stran o to, aby mírový proces s kurdskou menšinou, probíhající na základě jednání se Stranou kurdských pracujících (PKK), kterou Evropská unie vede na svém seznamu teroristických organizací, dospěl ke komplexnímu, dlouhodobému řešení, a podporuje rovněž proces sociálně-ekonomické integrace kurdské menšiny; velmi oceňuje, že Demokratická strana lidu (HDP) oznámila, že se bude konat mimořádný kongres PKK, který by měl ukončit ozbrojený odpor a přihlásit se k metodě demokratické politiky; důrazně vybízí vládu, aby se nadále prioritně zabývala otázkou rozšiřování sociálních, kulturních a politických práv občanů kurdského původu a rovného zacházení s nimi; vítá zákon, který dne 11. června 2014 přijalo Velké národní shromáždění Turecka s cílem „položit pevnější právní základy procesu usmíření“; tento zákon obsahuje opatření k vymýcení terorismu, posílení sociálního začlenění, opětovné integraci osob, které opustily PKK a složily zbraně, a k přípravě veřejného mínění na návrat bývalých bojovníků; zastává názor, že úspěšné vyřešení kurdské otázky má prvořadý význam a výrazně by přispělo k demokracii, míru, stabilitě a ochraně lidských práv v Turecku; vybízí proto všechny politické strany, aby tento proces podpořily; vyzývá Komisi, aby Turecku poskytovala technickou podporu a prostředky z nástroje předvstupní pomoci, mimo jiné na programy sociálně-ekonomické integrace a vzdělávání na jihovýchodě země, což je jedním ze způsobů, jak napomoci procesu vyřešení kurdské otázky; konstatuje, že jednání o kapitole 22 (regionální politika) by mohlo Turecku pomoci vytvořit účinný program soudržnosti pro jihovýchodní část země;

11.

vyjadřuje politování nad rozhodnutím tureckého vodohospodářského úřadu pokračovat ve výstavbě přehrady Ilisu, která bude mít zničující sociální, environmentální a politické důsledky; připomíná, že tento region je osídlen převážně Kurdy a že výstavba bude mít velmi negativní dopad na kurdské obyvatelstvo a kulturu;

12.

je znepokojen indexem vnímání korupce za rok 2014, který dne 3. prosince 2014 vydala organizace Transparency International a podle něhož došlo v Turecku v uplynulém roce k prudkému zvýšení míry vnímané korupce, takže Turecko nyní v tomto indexu zaujímá 64. místo; vyjadřuje hluboké politování nad způsobem, jakým turecká vláda a turecký parlament reagovaly na obvinění z korupce z prosince 2013, která se týkala mimo jiné několika bývalých členů vlády, a lituje rovněž skutečnosti, že po vyšetření těchto velmi závažných případů korupce nebyla přijata žádná další opatření; je znepokojen trestním stíháním investigativních žurnalistů, kteří se těmito korupčními případy zabývali; vyzývá k nezávislému a transparentnímu vyšetření obvinění vznesených v prosinci 2013; zdůrazňuje, že je zapotřebí větší politická vůle, má-li vzniknout adekvátní právní rámec boje proti korupci, která nejen narušuje demokratické fungování institucí a důvěru občanů v demokracii, ale může též negativně ovlivnit hospodářský rozvoj a poškodit investiční klima;

13.

vyjadřuje znepokojení nad nedávnými změnami zákona o Vysoké radě soudů a státních zástupců a nad tím, že po přijetí těchto změn došlo k přeložení a propuštění mnoha soudců a státních zástupců, a je rovněž znepokojen případy zatčení, přeložení a propuštění policistů, kteří vznesli závažné, řádně podložené otázky ohledně nezávislosti, nestrannosti a účinnosti soudů, oddělení mocí a dodržování zásady právního státu, které jsou jádrem kodaňských kritérií; je znepokojen tím, že často dochází ke změnám nejdůležitějších právních norem, aniž by proběhly řádné konzultace se subjekty, kterých se dotknou; vítá zrušení paragrafu 10 zákona o boji proti terorismu; je nicméně znepokojen tím, že tento zákon používá velmi široké definice, takže má stále příliš velkou působnost a umožňuje mimořádně široký výklad; připomíná, že je třeba změnit paragraf 314 trestního zákoníku tak, aby stíháni mohli být jen členové teroristických organizací či ozbrojených skupin nebo osoby, které k činnosti těchto organizací či skupin přispívají; vyzývá k přijetí strategie pro reformu soudnictví v souladu s evropskými standardy a ve spolupráci se všemi zainteresovanými subjekty; vítá první kroky směřující ke zkrácení maximální délky vazby před zahájením soudního procesu z deseti na pět let, avšak klade velký důraz na to, že tuto dobu je třeba zkrátit ještě více, aby se vazba před zahájením procesu nestala ve skutečnosti trestem; zdůrazňuje, že je třeba zřídit regionální odvolací soudy a přijmout veškerá opatření k zaručení řádného procesu; vybízí Turecko, aby svůj soudní systém dále reformovalo a zajistilo řádný a účinný přístup ke spravedlnosti pro všechny děti;

14.

vyjadřuje vážné znepokojení nad zákonem č. 6532, který vstoupil v platnost dne 26. dubna 2014 a jenž výrazně rozšířil pravomoci Národní zpravodajské služby (MİT), oslabil svobodu sdělovacích prostředků, svobodu projevu a právo na přístup k informacím veřejného zájmu, učinil zaměstnance zpravodajské služby prakticky imunními vůči soudnímu stíhání a v rozporu s předpisy na ochranu soukromí umožnil zpravodajské službě získávat osobní údaje bez soudního příkazu; má za to, že tato ustanovení jsou v rozporu s povinnostmi, které Turecku plynou z mezinárodního humanitárního práva a z jeho vlastních vnitrostátních předpisů;

15.

vítá skutečnost, že turecký ústavní soud přijal řadu důležitých rozhodnutí na ochranu právního státu a základních práv, jako je svoboda projevu, což svědčí o odolnosti ústavního systému; konstatuje dále, že ústavní soud vydal několik rozhodnutí, v nichž poukázal na nesprávně vedená vyšetřování a následně i soudní řízení v případech Ergenekon a Železná palice; vítá, že ústavní soud nadále přijímá individuální podání; vyjadřuje znepokojení nad změnami trestního zákoníku a zejména nad používáním pojmu „důvodné podezření“, které otevírá cestu svévolným útokům proti opozici; zdůrazňuje, že tyto změny byly přijaty bez konzultace s Komisí, což je v rozporu s tím, co bylo dohodnuto během jednání;

16.

je vážně znepokojen vysokým stupněm politické polarizace Turecka; připomíná, že pilířem každého demokratického režimu by měla být pluralita; naléhavě proto žádá, aby byl prosazován dialog napříč celým tureckým politickým spektrem; zdůrazňuje, že tento dialog je naprosto nezbytný tam, kde jde o zásadní, dlouhodobé reformní procesy, novou ústavu a rozhovory o kurdské otázce; vyzývá vládnoucí stranu i opozici, aby usilovaly o spolupráci a dosažení shody a aktivně zapojily do rozhodovacího procesu občanskou společnost;

17.

vítá skutečnost, že v březnu 2014 byl přijat akční plán pro předcházení porušování Evropské úmluvy o lidských právech (ECHR), což představuje významný krok směrem k harmonizaci tureckého právního rámce s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), a očekává, že turecká vláda učiní další kroky směřující k provedení doporučení ESLP; zdůrazňuje, že z členství v Radě Evropy vyplývá pro Turecko povinnost uplatňovat vysoké politické a právní normy, a žádá Turecko, aby s Radou Evropy a s Benátskou komisí plně spolupracovalo při provádění svého reformního programu; připomíná, že na dodržování právního státu a základních práv závisí pokrok v jednáních;

18.

se znepokojením konstatuje, že události, k nimž došlo v květnu a červnu 2013 v parku Gezi, a tvrzení o tom, že byla použita nepřiměřená síla a policie zneužila svých pravomocí, dosud nebyly z větší části vyšetřeny, a že byl učiněn jen malý pokrok při identifikaci údajných pachatelů; zdůrazňuje, že v návaznosti na řadu stížností na použití síly ze strany policie během protestů v parku Gezi vydal veřejný ochránce práv zprávu, v níž konstatoval, že došlo k použití nepřiměřené síly; vyzývá turecké orgány, aby odškodnily oběti z řad nenásilných demonstrantů a osoby, které nepatřily k demonstrantům a na místě se vyskytly pouze náhodou; vyzývá k provedení skutečného, nezávislého vyšetřování všech případů týrání, jehož se údajně dopustili státní činitelé, a požaduje, aby byli pachatelé postaveni před soud; zdůrazňuje, že je třeba, aby byla následně přijata jednoznačná pravidla pro použití síly a aby byla úloha policie uvedena v soulad s mezinárodními normami; naléhavě žádá zrušení omezení pokojného shromažďování a zdůrazňuje, že ani jiné zákony, jako je například zákon o boji proti terorismu, by neměly být používány k tomu, aby bylo lidem bráněno uplatňovat své právo na pokojné protesty, a rovněž poukazuje na to, že účast na pokojné demonstraci by neměla být důvodem k zatčení; vyzývá tureckou vládu, aby vytvořila adekvátní, objektivní a transparentní systém kontrol bránící přílišnému růstu moci represivních složek; doporučuje, aby turecké orgány zavedly nezávislý a účinný mechanismus pro podávání stížností na činnost policie; vyjadřuje hluboké znepokojení nad navrženým souborem zákonů o vnitřní bezpečnosti, který je rozporu se zásadou soudního dohledu nad činností policie a má příliš širokou působnost;

19.

zdůrazňuje, že je nutné novelizovat zákon o národní instituci pro lidská práva v Turecku, která by se měla stát nezávislým, adekvátně financovaným orgánem, jenž by byl odpovědný veřejnosti a do jehož činnosti by byly zapojeny organizace občanské společnosti; bere na vědomí doporučení obsažená ve zprávě veřejného ochrance práv, mezi nimiž byl i požadavek na to, aby policie používala sílu odstupňovaně a přiměřeně a pouze v nejzazším případě a pod dohledem; zdůrazňuje, že je třeba rozšířit právo veřejného ochránce práv provádět šetření z vlastního podnětu, posílit jeho pravomoc vykonávat kontroly na místě a poskytnout záruky, že v návaznosti na jeho rozhodnutí budou učiněny odpovídající kroky;

20.

vyjadřuje Turecku uznání za to, že se v zemi rozvíjejí romské organizace občanské společnosti; doufá, že nové romské organizace budou mít potřebnou podporu a čas k tomu, aby se mohly smysluplně podílet na inciativách, které by ve spolupráci se státními orgány připravovaly a prováděly opatření na místní i celostátní úrovni; doporučuje, aby vláda doplnila stávající projekty v oblasti bydlení o sociální a dlouhodobé aspekty, jako je zdravotní péče a vzdělávání; vítá obecné akční plány boje proti diskriminaci, které by Romům umožnily větší přístup na trh práce;

21.

naléhavé žádá tureckou vládu, aby prioritně zaručila svobodu sdělovacích prostředků a vytvořila adekvátní právní rámec, který by v souladu s mezinárodními normami zaručil pluralitu; odsuzuje, že turecká vláda blokuje přístup k sociálním sítím a k internetovým stránkám a zastavuje provoz internetových stránek bez rozhodnutí soudu, a rovněž odsuzuje její restriktivní chápání svobody projevu a nátlak, který vykonává na sdělovací prostředky a novináře, neboť tento nátlak často vede k zastrašování, propouštění nebo zatýkání novinářů a k široce rozšířené autocenzuře; poukazuje na to, že porušování svobody projevu nabylo na intenzitě po korupčním skandálu z prosince 2013; považuje za nezbytné, aby byl vytvořen právní rámec, který zajistí plnou transparentnost vlastnických struktur mediálních skupin; opakuje, že EU hájí svobodu projevu ve všech jejích podobách, a vyzývá delegaci EU v Turecku, aby nadále monitorovala soudní procesy s novináři a lidskoprávními aktivisty;

22.

odsuzuje nedávné policejní zásahy a zadržení několika novinářů a zástupců sdělovacích prostředků, k nimž došlo dne 14. prosince 2014; připomíná, že svobodný, pluralitní tisk je ústředním principem každé demokracie stejně jako řádný proces a nezávislost soudů; zdůrazňuje proto, že ve všech případech je nutné i) poskytnout dostatečné a transparentní informace o obviněních vznesených proti obžalovaným, ii) umožnit obžalovaným neomezený přístup k usvědčujícím důkazům a zajistit, aby měli plné právo na obhajobu, a iii) zajistit řádné projednání těchto případů, aby mohlo být co nejdříve a nade vší pochybnost stanoveno, zda se vznesená obvinění zakládají na pravdě; vyzývá turecké orgány, aby tyto případy co nejdříve přezkoumaly a řešily a aby dodržovaly mezinárodní standardy řádného procesu, rozhodnou-li se v řízeních pokračovat;

23.

zastává stanovisko, že nedávné zásahy turecké vlády proti svobodě tisku a názorové pluralitě jsou neslučitelné se základními právy Evropské Unie a a jsou tedy v rozporu s duchem procesuvyjednávání;

24.

zastává názor, že má-li se Turecko po vzoru EU přihlásit k zásadám právního státu a základním hodnotám, je nezbytně nutné, aby co nejdříve proběhly reformy v oblasti soudnictví a základních práv a v oblasti spravedlnosti, svobody a bezpečnosti; dále je přesvědčen o tom, že důležitým krokem k tomu, aby reformy byly skutečně účinné a aby se reformní proces v Turecku utvářel na základě evropských hodnot a norem, je splnění oficiálních kritérií pro otevření kapitol 23 (soudnictví a základní práva) a 24 (spravedlnost, svoboda a bezpečnost); znovu vyzývá Radu, aby zahájila jednání o soudnictví a základních právech a o spravedlnosti, svobodě a bezpečnosti, jakmile budou splněna stanovená kritéria; vyzývá Turecko, aby v tomto ohledu maximálně spolupracovalo; vyzývá Komisi, aby bezodkladně podpořila další dialog a spolupráci s Tureckem v oblastech, které pokrývají kapitoly 23 a 24, s cílem podpořit jednotný pohled na to, které reformy je nutné provést;

25.

vítá rozhodnutí přidělit na reformy týkající se právního státu a základních práv, vnitřních věcí a občanské společnosti větší finanční prostředky v rámci nástroje předvstupní pomoci II na období 2014–2020; zdůrazňuje, že hlavními principy, jimiž se řídí předvstupní pomoc, je prosazování právního státu, demokracie a základních svobod; opakuje závěr Rady z prosince 2014, že bude zavedena zvýšená soudržnost mezi finanční pomocí a celkovým pokrokem při naplňování předvstupní strategie, včetně plného dodržování právního státu a základních svobod; mimoto vyzývá Komisi k tomu, aby pečlivě monitorovala provádění nástroje předvstupní pomoci II ve všech kandidátských zemích a aby z evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR) vyčlenila prostředky na podporu svobody projevu, včetně svobody a plurality sdělovacích prostředků, svobody sdružování a shromažďování, odborových práv a svobody myšlení;

26.

bere na vědomí, že Turecko přispělo k tomu, že dne 1. srpna 2014 vstoupila v platnost Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva); je však znepokojen tím, že případů násilí páchaného na ženách je stále velmi mnoho a že nejsou uplatňována ochranná opatření obsažená ve vnitrostátním právu, která mají tomuto násilí předcházet; vyzývá turecké orgány, aby zajistily dostatečné ubytovací kapacity za účelem ochrany žen a dětí, které se staly obětí násilí; doporučuje vládě, aby podporovala rovnost pohlaví v politické, hospodářské, sociální, kulturní a občanskoprávní oblasti i v jiných oblastech; vyzývá tureckou vládu, aby ve spolupráci s občanskou společností a příslušnými podnikatelskými organizacemi usnadňovala podnikání žen a snižovala překážky, které ženám brání v přístupu k hospodářské činnosti, a naléhavě žádá tureckou vládu, aby si stanovila náročný cíl pro přístup žen k zaměstnání; poukazuje na to, že Turecko se umístilo na 125. místě ze 142 zemí hodnocených ve zprávě Světového ekonomického fóra o genderových rozdílech ve světě za rok 2014; vyjadřuje politování nad výroky některých státních činitelů a vládních představitelů o úloze žen v turecké společnosti a poukazuje na to, že je třeba bojovat se stereotypy a předsudky vůči ženám rozšířenými v turecké společnosti;

27.

zdůrazňuje, že důležité pokračovat procesu reforem v oblasti svobody myšlení, svědomí a vyznání a že za tím účelem je třeba dát náboženským společenstvím možnost získat právní subjektivitu, zrušit veškerá omezení v oblasti vzdělávání, jmenování, zákonného bydliště a dědických práv duchovních a zajistit adekvátní provedení všech příslušných rozsudků ESLP a doporučení Benátské komise; v tomto ohledu zdůrazňuje, že třeba podporovat dialog s alevitskou menšinou, řádně uznat domy „cem“ jako bohoslužebná místa, umožnit opětovné otevření řeckého pravoslavného semináře na ostrově Chalki a odstranit veškeré překážky bránící jeho řádnému fungování a povolit oficiální užívání církevního titulu ekumenický patriarcha; žádá příslušné turecké orgány, aby se zabývaly všemi dosud nevyřízenými záležitostmi spojenými s restitucí pozemků, které patří klášteru Mor Gabriel, a dalšími pozemkovými nároky syrské církve; připomíná, že je důležité odpovídajícím způsobem provést doporučení Benátské komise týkající se ostrovů Imvros a Tenedos, pokud jde o ochranu vlastnických práv a práva na vzdělání; zdůrazňuje, že v souladu s hodnotami EU je třeba plně respektovat právo žít odlišným způsobem, ať už jde o sekulární nebo náboženský životní styl, a zachovávat oddělení státu a náboženství; zdůrazňuje, že je důležité chránit práva menšin; vyjadřuje politování nad tím, že poté, co byl před dvěma roky zrušen předchozí zákon, nemohou nemuslimské obecně prospěšné nadace kvůli nynějšímu právnímu vakuu volit své řídící orgány;

28.

poukazuje na to, že je třeba uznat právo na odmítnutí povinné vojenské služby;

29.

vyzývá Turecko, aby vyvíjelo skutečné úsilí o ochranu práv osob LGBTI, a domnívá se, že individuální práva v Turecku by posílilo vytvoření zvláštního orgánu pro boj proti diskriminaci, slovním projevům nenávisti, rasismu, xenofobii, antisemitismu a netoleranci; vyzývá Turecko, aby přijalo komplexní právní úpravu v oblasti diskriminace, která by mimo jiné zakazovala diskriminaci a slovní projevy nenávisti z důvodu národnosti, vyznání, sexuální orientace, pohlaví nebo pohlavní identity, a aby zákaz této diskriminace vložila i do nové ústavy; vyjadřuje znepokojení nad častými útoky na transsexuální osoby a nad nedostatečnou ochranou osob LGBTI proti násilným činům; vyjadřuje hluboké politování nad tím, že trestné činy z nenávisti vůči osobám LGBTI často zůstávají nepotrestány nebo jsou pachatelům ukládány nižší tresty s odůvodněním, že oběť se dopustila „bezdůvodné provokace“; opětovně vyzývá tureckou vládu, aby tureckým ozbrojeným silám nařídila zrušit klasifikaci homosexuality a transsexuality jako „psychosexuální onemocnění“;

30.

vyjadřuje politování nad ztrátou mnoha životů při neštěstích v dolech Soma a Ermenek; je potěšen tím, že Turecko ratifikovalo úmluvu Mezinárodní organizace práce o bezpečnosti a zdraví při práci v dolech, a vyzývá k jejímu urychlenému provedení; zdůrazňuje, že je důležité zabývat se otázkami zdraví a bezpečnosti při práci ve všech odvětvích, a naléhavě žádá turecké orgány, aby zvýšily transparentnost při monitorování pracovních úrazů se smrtelnými následky; zastává názor, že svoboda sdružování v odborových organizacích, sociální dialog a zapojení sociálních partnerů jsou nezbytným předpokladem rozvoje prosperující a pluralitní společnosti, a zdůrazňuje význam dalšího pokroku v oblastech sociální politiky a zaměstnanosti, založeného na řádném a včasném provedení úmluv MOP; bere na vědomí legislativní nedostatky v oblasti pracovních a odborových práv; zdůrazňuje, že právo zakládat odborové organizace a vést kolektivní vyjednávání a právo na stávku pro zaměstnance soukromého sektoru a státní zaměstnance bude muset být přizpůsobeno acquis EU a mezinárodním standardům; naléhavě žádá tureckou vládu, aby připravila plán zlepšování právních předpisů a zajistila soulad se standardy MOP; zdůrazňuje, že je důležité, aby Turecko splnilo kritéria pro otevření kapitoly o sociální politice a zaměstnanosti; žádá Komisi, aby Turecku poskytla odpovídající technickou pomoc v oblasti pracovněprávních reforem a prosazovat evropské standardy

31.

vyzývá Turecko, aby přijalo právní úpravu pracovních podmínek zaměstnanců na částečný pracovní úvazek, jejichž pracovní podmínky jsou v současnosti substandardní, jejich zaměstnání je nejisté a mají problémy při vstupování do odborových organizací; konstatuje, že těžební odvětví a stavebnictví patří v Turecku mezi nejrizikovější, a vyzývá k transparentnímu vyšetřování pracovních úrazů se smrtelnými následky;

32.

vyzývá tureckou vládu, aby zrušila plánovanou výstavbu jaderné elektrárny Akkuyu; upozorňuje, že výstavba je plánována v oblasti náchylné na silná zemětřesení, což představuje závažnou hrozbu nejen pro Turecko, ale i pro celou středomořskou oblast; žádá proto tureckou vládu, aby přistoupila k Úmluvě z Espoo, která smluvním stranám ukládá, aby se navzájem informovaly o chystaných rozsáhlých projektech, které by mohly mít významný negativní dopad na životní prostředí v sousedních zemích, a aby tyto projekty vzájemně konzultovaly; za tím účelem žádá tureckou vládu, aby v dalších etapách projektu jaderné elektrárny Akkuyu spolupracovala s vládami sousedních zemí, jako je Řecko a Kypr, a to přinejmenším formou konzultací;

33.

vyzdvihuje značné výhody celní unie mezi EU a Tureckem; připomíná, že od zahájení celní unie v roce 1996 se objem bilaterálního obchodu mezi Tureckem a EU zvýšil více než čtyřikrát, přičemž došlo zároveň k významnému nárůstu přímých zahraničních investic z EU do Turecka a k prohloubení oboustranně výhodné integrace mezi tureckými a evropskými společnostmi; v této souvislosti ale zdůrazňuje, že nárůst pozitivních dopadů celní unie úzce souvisí s dodržováním pravidel a předpisů přijatých v jejím rámci, a je proto nanejvýš znepokojen rostoucími potížemi evropských podniků při obchodování s Tureckem; upozorňuje na nedávné hodnocení celní unie, které provedla Světová banka, z něhož vyplývá potřeba zavést řadu reforem s cílem zachovat prostředí příznivé pro rozvíjení úzké ekonomické spolupráce i v budoucnosti; poukazuje zejména na to, že je nutné i) rozšířit celní unii na zemědělské produkty, služby a veřejné zakázky, ii) vytvořit příznivé podmínky pro další růst obchodu, včetně zjednodušení vízového režimu pro cesty za účelem obchodu, a iii) intenzivně pokračovat v konzultacích mezi EU a Tureckem týkajících se dopadu, který by na Turecko mohly mít dohody o volném obchodu podepsané mezi EU a třetími zeměmi;

34.

zastává názor, že politický dialog mezi Tureckem a EU by měl být doprovázen pravidelným a strukturovaným hospodářským dialogem na vysoké úrovni zaměřeným na otázky společného zájmu, včetně obchodních vztahů se třetími zeměmi; v této souvislosti zdůrazňuje, že hospodářský rozvoj je ve vzájemném vztahu s řádným fungováním právního státu; je přesvědčen, že je důležité rozvíjet a posilovat hospodářský, institucionální a právní rámec v oblasti hospodářské a měnové politiky, zejména s ohledem na nezávislost centrální banky, a je přesvědčen, že tím by bylo možné přispět k tomu, aby Turecko splnilo acquis; podotýká, že k posílení hospodářské spolupráce by velmi přispělo, pokud by Turecko v dostatečné míře splňovalo normy EU v oblasti veřejných zakázek, hospodářské soutěže a zaměstnanosti a sociální politiky;

35.

nadále podporuje dohodu s EU o zpětném přebírání osob, která vstoupila v platnost dne 1. října 2014; vybízí Komisi, aby dále sledovala, zda Turecko pokračuje v plnění požadavků stanovených v plánu pro uvolnění vízového režimu; vítá účinnou snahu vynakládanou na plnění kritérií vytyčených v plánu uvolnění vízového režimu; připomíná, že dialog o uvolnění vízového režimu probíhá v rámci transparentního procesu a že by Turecko mělo splnit všechny požadavky vytyčené v plánu uvolnění vízového režimu, a zejména se zaměřit na úplné a účinné provádění všech ustanovení dohody o zpětném přebírání osob; znovu připomíná závazek Turecka plně a účinně provést tuto dohodu a uvolnit vízový režim vůči všem členským státům včetně zavedení nediskriminačního bezvízového přístupu občanů všech členských států EU na turecké území; vyzývá Turecko, aby plně a účinně provádělo stávající dvoustranné dohody o zpětném přebírání osob; připomíná, že Turecko je jednou z klíčových tranzitních zemí pro nelegální migraci do EU a vyzývá je, aby v tomto ohledu zlepšilo přeshraniční spolupráci s členskými státy EU, s nimiž sousedí; vítá skutečnost, že v dubnu 2014 vstoupil v platnost zákon o cizincích a mezinárodní ochraně a že byl zřízen odbor pro řízení migrace, neboť se jedná o důležité kroky, které mohou zajistit soulad se standardy EU v oblasti mezinárodní ochrany legálních i nelegálních migrantů; upozorňuje na to, že mezi Tureckem a členskými státy EU je nutno posílit zejména spolupráci, která se zaměří na správu společných hranic mezi Tureckem a EU; zdůrazňuje, že je nutné, aby Turecko lépe zabezpečilo své hranice za účelem boje s nelegální migrací na území členských států EU;

36.

připomíná, že Turecko má strategický význam pro energetickou bezpečnost EU, a pokládá Turecko za důležitého partnera v oblasti energetiky; poukazuje na tři projekty jižního koridoru pro přepravu plynu schválené na konci roku 2013, které zvýší bezpečnost dodávek zemního plynu pro Turecko a přístup na trh EU, který představuje hlavní energetický trh; zastává názor, že vzhledem k rostoucí konkurenci na energetických trzích a potřebě diverzifikovat zdroje energie a přepravní trasy by Turecko, disponující obrovským potenciálem v oblasti obnovitelných zdrojů energie, mohlo významnou měrou přispět k zabezpečení dodávek energie v EU a k naplnění jejích cílů, pokud jde o energetickou diverzifikaci, v souladu s mezinárodním právem; je znepokojen užší spoluprací v oblasti energetiky mezi Tureckem a Ruskem a je přesvědčen, že EU by měla jednání o energetice urychlit;

37.

připomíná strategickou pozici Turecka jako partnera EU a člena NATO, z čehož plyne jeho zásadní geopolitický význam a důležitost pro vypracování komplexní strategie zaměřené na problémy bezpečnosti a stability v jeho východním a jižním sousedství, zejména s ohledem na Sýrii a Irák; poukazuje na skutečnost, že vzhledem k velmi vážné situaci v tomto regionu a na útoky, k nimž došlo na evropské půdě, je zcela zásadní, aby se v rámci politického dialogu a spolupráce mezi EU a Tureckem zintenzivnila výměna názorů a spolupráce s EU v otázkách zahraniční politiky; vyzývá Turecko, aby hrálo aktivní úlohu v mezinárodní koalici proti teroristickým skupinám, jako je ISIL, a aby k tomuto účelu používalo veškeré zdroje, které má k dispozici; vyzývá Turecko, aby zpřísnilo opatření, která mají bránit tomu, aby ISIL a jiné extremistické skupiny mohly přes turecké území získávat tzv. zahraniční bojovníky, finanční prostředky a vybavení; zdůrazňuje, že pravidelný dialog mezi EU a Tureckem v oblasti proti terorismu musí pokračovat a být zintenzivněn a že je nutné přijmout konkrétní opatření a kroky jako součásti společného úsilí v boji proti terorismu ve všech jeho formách; vyzývá Turecko, aby zajistilo účinnou ostrahu hranic a nadále poskytovalo nezbytnou humanitární pomoc uprchlíkům přicházejícím ze Sýrie a zaručilo bezpečnost obětí syrské občanské války; poukazuje na význam častějších dialogů a konzultací mezi EU a Tureckem na vysoké úrovni věnovaných otázkám zahraniční a bezpečnostní politiky, neboť tímto způsobem lze zajistit, aby se naše politiky navzájem doplňovaly a aby Turecko postupně uvádělo svou zahraniční politiku do souladu s politikou EU;

38.

. je toho názoru, že turecký ministr zahraničních věcí by měl být zván k účasti na zasedáních Rady pro zahraniční věci, kdykoli to bude zapotřebí; je toho názoru, že je zapotřebí rámec pro strukturovaný dialog, spolupráci a koordinaci v oblasti zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky;

39.

lituje, že dosud nebyl odvolán casus belli, který turecké Velké národní shromáždění vyhlásilo vůči Řecku, a to navzdory tomu, že mezi Řeckem a Tureckem soustavně probíhá dialog a spolupráce;

40.

vyjadřuje Turecku uznání za nepřetržitou pomoc poskytovanou uprchlíkům z Iráku a Sýrie, jejichž počet dosahuje podle odhadů 1,6 milionu osob, a za uplatňování politiky otevřených hranic pro humanitární účely; vítá směrnici o dočasné ochraně přijatou v říjnu 2014, která uprchlíkům zajišťuje bezpečné právní postavení a umožňuje, aby jim byly vystaveny osobní doklady a aby získali přístup na trh práce; vyzývá EU, aby pokračovala v poskytování finanční podpory na humanitární pomoc syrským a iráckým uprchlíkům v Turecku; poukazuje na to, že uprchlické tábory již vyčerpaly svou kapacitu a že nutnost hledat ubytování nesmírně zatěžuje životy uprchlíků a vytváří tlak na zdroje, které mají k dispozici; domnívá se, že EU by měla poskytovat turecké vládě aktivní pomoc při vytváření programů dlouhodobé pomoci pro uprchlíky a zlepšování přístupu ke vzdělávání, zdravotní péči a (legálnímu) zaměstnání; vyzývá Komisi k tomu, aby navýšila zdroje v rámci nástroje předvstupní pomoci II a nástroje přispívajícího ke stabilitě a míru, aby mohla být poskytnuta odpovídající pomoc místnímu obyvatelstvu postiženému velkým přílivem uprchlíků; vyzývá rovněž členské státy EU, aby poskytly (dočasná) místa pro přesídlení nejzranitelnějších uprchlíků, a to v duchu upřímného sdílení odpovědnosti;

41.

vyzývá Turecko, aby za technické a finanční podpory svých partnerů poskytovalo přístup ke vzdělávání pro rostoucí počet syrských dětí žijících v Turecku;

42.

důrazně žádá tureckou vládu, aby přestala narušovat řecký vzdušný prostor a teritoriální vody a zastavila přelety tureckého vojenského letectva nad řeckými ostrovy;

43.

vyzývá tureckou vládu, aby neprodleně podepsala a ratifikovala Úmluvu OSN o mořském právu (UNCLOS), kterou podepsala a ratifikovala i Evropská unie a jejích 28 členských států, a upozorňuje na to, že Kyperská republika je oprávněna uzavírat dvoustranné dohody týkající se její výlučné ekonomické zóny; znovu vyzývá Turecko, aby respektovalo svrchovaná práva všech členských států, včetně práv týkajících se průzkumu a využívání přírodních zdrojů, pokud tyto činnosti probíhají v souladu s acquis EU a s mezinárodním právem; vyzývá Turecko, aby upustilo od veškerých akcí, které poškozují dobré sousedské vztahy a klima příznivé pro mírové řešení bilaterálních sporů;

44.

odsuzuje skutečnost, že Turecko odmítá dostát své povinnosti plně a nediskriminačně uplatňovat dodatkový protokol k dohodě o přidružení mezi ES a Tureckem vůči všem členským státům; připomíná, že Turecko tímto odmítáním nadále velmi negativním způsobem ovlivňuje vyjednávací proces;

45.

vyjadřuje svou jednoznačnou podporu sjednocení Kypru na základě spravedlivého, komplexního a dlouhodobě udržitelného řešení přijatelného pro obě skupiny kyperského obyvatelstva, přičemž ke sjednocení by mělo dojít pod záštitou generálního tajemníka OSN a v souladu s příslušnými rezolucemi Rady bezpečnosti OSN a s hodnotami a zásadami, na nichž se zakládá Evropská unie, a jeho výsledkem by mělo být federální uspořádání rozdělené do dvou společenství a dvou zón s jedinou suverenitou, jedinou mezinárodní právní subjektivitou a jediným občanstvím a s politickou rovností obou společenství a rovnými příležitostmi pro všechny občany; vítá oznámení zvláštního vyslance OSN Espena Bartha Eida, že čelní představitelé obou společenství se chystají při nejbližší příležitosti obnovit jednání pod záštitou generálního tajemníka OSN a vyjadřuje jednoznačnou podporu činnosti zvláštní poradce OSN pro Kypr, který usiluje o vytvoření podmínek příznivých pro obnovení jednání; vyjadřuje naději, že výroky nedávno zvoleného čelního představitele kyperských Turků, který hovořil o sjednocení a usmíření, poskytnou nový impuls procesu vyjednávání; vyzývá Turecko a všechny zúčastněné strany, aby jednání o sjednocení aktivně podporovaly a učinily veškeré nezbytné kroky vedoucí k normalizaci vztahů s Kyprem; vyzývá Turecko, aby z Kypru začalo neprodleně stahovat své ozbrojené síly a v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 550 (1984) předalo uzavřenou část města Famagusta OSN; zároveň vyzývá Kyperskou republiku, aby pod dohledem celních orgánů EU otevřela přístav ve Famagustě, a pomohla tak vytvořit příznivou atmosféru pro úspěšné završení probíhajících jednání o sjednocení a umožnila kyperským Turkům obchodovat s EU legálním způsobem, jenž bude přijatelný pro všechny strany;

46.

znovu připomíná příslušná rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva a vyzývá tureckou vládu, aby okamžitě ukončila porušování lidských práv kyperských občanů a ukončila stav, kdy je jim bráněno ve výkonu a uplatňování majetkových, náboženských a dalších lidských práv, která vyplývají z ústavního pořádku Kyperské republiky, z acquis communautaire a ze základních zásad a hodnot EU;

47.

odsuzuje tureckou politiku osidlování a vyzývá Turecko, aby upustilo od dalšího osidlování okupovaných území Kypru tureckými občany, které odporuje Ženevské úmluvě a zásadám mezinárodního práva; žádá Turecko, aby ukončilo veškerou činnost, která způsobuje změnu demografické rovnováhy na ostrově, a tím brání dosažení budoucího řešení;

48.

vyzývá Turecko, aby umožnilo Výboru pro pohřešované osoby plný přístup do všech příslušných vojenských archivů a vojenských zón na severu Kypru za účelem exhumace obětí a poskytlo jí veškeré relevantní informace, které by napomohly k lokalizaci přemístěných ostatků; vyzývá k tomu, aby byl na činnost Výboru pro pohřešované osoby brán zvláštní zřetel;

49.

naléhavě žádá Turecko a Arménii, aby v zájmu normalizace vzájemných vztahů bezpodmínečně ratifikovaly protokoly o navázání diplomatických vztahů, otevřely hranice a aktivně usilovaly o zlepšení vzájemných vztahů, zejména pokud jde o přeshraniční spolupráci a hospodářskou integraci; vítá probíhající dialog mezi Tureckem a Arménií;

50.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, předsedovi Evropského soudu pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Turecké republiky.