24.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 71/11

Zpravodaj:

Joost VAN IERSEL

1.1.

Budoucnost Evropy se ve velké míře odvíjí od dostupnosti nejnovějších poznatků a talentovaných lidí v otevřené společnosti, která je založená na znalostech. V tomto ohledu mají vysoké školy zásadní úlohu. Bude-li každý členský stát jednat sám za sebe, výsledek nebude nikdy optimální.

1.2.

EHSV zdůrazňuje, že pravomoci na úrovni členských států a na úrovni EU by měly být sdíleny a sladěny s cílem vytvořit Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání. Koncepty občanské a podnikatelské univerzity mohou rovněž velmi přispět k podpoře kvality vysokoškolského vzdělávání v Evropě.

1.3.

Současná situace ukazuje, že ačkoli bylo dosaženo určitého pokroku, efektivnímu zapojení EU stále brání řada překážek a omezení. Odlišné kultury, osobní zájmy, nedostatek finančních prostředků a demografický vývoj často ztěžují možnost pohotově reagovat na měnící se výzvy, jako je globalizace, nové technologie a mobilita.

1.4.

EHSV se domnívá, že se evropské orgány musí do procesu modernizace evropského vysokoškolského vzdělávání aktivně zapojit a tento proces urychlit, a to jak v případě vzdělávání, tak i výzkumu a inovací. Vysoké školy mají nezávislé poslání, které slouží veřejnému zájmu. Kvůli subsidiaritě a rozmanitému charakteru vysokých škol zde nelze zaujmout jednotný přístup. Strategické pokyny a podpora na úrovni EU však mohou rozhodujícím způsobem přispět ke zlepšení podmínek.

1.5.

Nejdůležitější je, aby Evropská komise v tomto ohledu aktivně vystupovala a prosazovala agendu týkající se procesu přeměny evropských vysokých škol na spolutvůrce růstu, sociální soudržnosti a blahobytu společnosti.

1.6.

Modernizace vysokoškolského vzdělávání by měla být výslovně zmíněna v národních programech reforem a doporučeních pro jednotlivé země.

1.7.

EU by měla dát najevo svůj závazek v oblasti vysokoškolského vzdělávání prostřednictvím strategie Evropa 2020 (včetně evropského semestru), programů Erasmus+, Horizont 2020, regionálních fondů a Fondu soudržnosti a rovněž usnadněním přeshraniční mobility pro studenty a vysokoškolské učitele.

1.8.

Strategické konzultace na úrovni EU by měly doplnit diskuse a projekty mezi univerzitami v jednotlivých zemích s cílem zvýšit kvalitu evropských univerzit ve všech ohledech. Je třeba systematicky šířit osvědčené postupy.

1.9.

EHSV opětovně zdůrazňuje, že je nutné, aby vysoké školy měly skutečnou autonomii a byly odpovědné a transparentní, neboť to je základním předpokladem modernizace (1). Tyto požadavky nemohou být splněny bez náležitého a adekvátního financování.

1.10.

Přeměna univerzit je v době hlubokých společenských a ekonomických změn dlouhodobým a náročným procesem. Je třeba, aby univerzity byly otevřené vůči potřebám společnosti a počítaly i s přesahem k dalším zúčastněným stranám.

1.11.

EHSV vítá koncept občanské univerzity a model trojité a čtverné šroubovice (2). Důraz je kladen na zpřístupnění vysokoškolského vzdělávání, na rozšíření přístupu, regionální souvislosti, na začlenění nápadů všech (potenciálních) zúčastněných stran do programů a na inteligentní a aktualizovanou vazbu mezi výzkumem a vzděláváním.

1.12.

Občanská univerzita má s podnikatelskou univerzitou řadu společných prvků. Zdůrazňuje své nezávislé poslání, je otevřená vůči trhu práce a uznává společenský význam studijních programů, výzkumu a inovací. Platformy zúčastněných stran (3) mohou zásadně přispět ke společnému definování požadavků. Stejně prospěšné mohou být struktury partnerství veřejného a soukromého sektoru mezi univerzitami a sociálními uskupeními všeho druhu.

1.13.

Úroveň výuky a odpovídající připravenost k následnému výkonu pracovní činnosti by měly zůstat prioritou bez ohledu na zaměření univerzity (i té elitní). Dále je třeba oceňovat vynikající kvalitu výuky.

1.14.

Evropská komise by měla podporovat vzájemné obohacování skrze přeshraniční projekty mezi univerzitami, vyučujícími a studenty a rovněž by měla podporovat otevřenost vůči světu a v případech, kdy je to prospěšné pro studenty a další zúčastněné strany, rozvíjet nástroje, jako je nástroj U-Multirank.

2.1.

Značné rozdíly mezi univerzitami v Evropě jsou dány velmi odlišnými tradicemi a kulturami (4). V roce 1999 byl díky boloňskému procesu úspěšně nastartován trend modernizace vzdělávacích programů.

2.2.

Od roku 2008 nutí finanční a ekonomická krize univerzity, aby ještě více přehodnocovaly svou činnost a hledaly nové zdroje financování a současně usilovaly o efektivnost nákladů. Tím se prohloubil konkurenční boj o omezené zdroje. Nedostatek finančních prostředků představuje pro mnohé vysoké školy skutečný problém a je překážkou modernizace.

2.3.

Hluboká a dynamická přeměna, jíž společnost prochází v důsledku globalizace a nástupu nových technologií, univerzity výrazně poznamenává. Jádrem udržitelné hospodářské obnovy je vysokoškolské vzdělání, výzkum a inovace, avšak finanční omezení a proces transformace odhalují rovněž i nedostatky.

2.4.

Zásadním aspektem je chybějící nezávislost, odpovědnost a transparentnost. Mezi jednotlivými členskými státy panují značné rozdíly (5).

2.5.

Z osvědčených postupů prokazatelně vyplývá, že přezkum struktur a studijních programů společně s větší otevřeností a spoluprací zvyšuje kvalitu a zlepšuje výsledky.

2.6.

V současnosti by vysokoškolské vzdělání mělo být dostupné všem talentovaným lidem. Stále častější propojení dostupnosti vzdělání se sociálně-ekonomickým zázemím ohrožuje zásadu rovnosti. Navíc v řadě zemí neznamená vysokoškolské vzdělání v žádném případě jistotu zaměstnání. Během krize nejsou mladí lidé s vysokoškolským vzděláním v žádném případě chráněni před nezaměstnaností.

2.7.

Demografické trendy mají nepříznivý dopad na (stále) méně osídlené a méně konkurenceschopné oblasti. Tento vývoj často vážně ovlivňuje možnosti přilákat učitele a studenty a jejich kvalitu. Některé země čelí odlivu mozků. Nové soukromé univerzity v dotčených zemích nemají dostatečně zajištěnou kvalitu a jejich výsledky jsou neuspokojivé. Situaci zhoršuje nedostatek finančních prostředků na tradiční vysokoškolské vzdělávání.

2.8.

Kýžené užší vztahy mezi univerzitami a společností jsou všude námětem diskusí na téma role univerzit ve společnosti a rovněž na téma jejich propojení s dalšími zúčastněnými stranami, jako jsou podniky, sociální partneři a občanská společnost.

2.9.

Často je velmi silně pociťován nesoulad dovedností absolventů s potřebami na trhu práce, tedy mezi nabídkou a poptávkou. Podniky si stěžují na nedostatek kvalifikovaných odborníků, zejména v technických oborech a v oboru informačních a komunikačních technologií. Kvůli rychlým proměnám globální znalostní základny je více než dříve nutné mít správné soubory dovedností pro 21. století, které absolventům umožní své znalosti systematicky doplňovat.

2.10.

Mimo to nové technologie a digitalizace nutí vysoké školy k tomu, aby přizpůsobovaly a dolaďovaly stávající metodiky. Objevují se nové formy výuky a učení se, včetně učení vycházejícího z potřeb studentů a on-line kurzů. Nicméně kamenné univerzity budou i nadále hrát klíčovou úlohu v místních a regionálních komunitách jako místa, kde se setkává vzdělávání a výzkum a dochází k vytváření sítí.

2.11.

Studenti a akademičtí pracovníci/vyučující stále více cestují po celém světě. V nejvyšších patrech se odehrává průběžná „bitva o talenty“, nicméně celkový trend je obecnější. Kvalita a přitažlivost evropských univerzit jsou klíčovými faktory pro přilákání studentů ze zahraničí, kteří přispívají ke vzdělávání a výzkumu a vytvářejí dlouhodobé sítě.

2.12.

Ve snaze o lepší výsledky (elitní) univerzity často kladou důraz na výzkum jako svůj hlavní úkol a pravidla přidělování finančních prostředků tento přístup podporují. Primární zaměření na výzkum má tendenci narušovat optimální rovnováhu mezi výzkumem a výukou a jejich vzájemné působení.

3.1.

Budoucí rozvoj univerzit tak, aby se staly znalostními středisky společnosti a nedílnou součástí ekosystému EU, je námětem diskusí o základních charakteristických rysech vysokoškolského vzdělávání, na nichž musí každodenní praxe stavět.

3.2.

I když existují různé přístupy, zdá se, že společným trendem je větší otevřenost vysokých škol vůči názorům a zájmům veřejných a soukromých zúčastněných stran a studentů a rovněž tématům, jako je vzájemné obohacování výzkumu a vzdělávání a intenzivnější spolupráce a vyšší internacionalizace.

3.3.

Pro většinu univerzit to představuje dlouhodobý a náročný proces. Pro velké tradiční instituce však není snadné změnit způsob svého fungování. Navíc v mnoha zemích změnám brání stávající (politické) postupy jmenování členů správní rady, vyučujících a výzkumných pracovníků. V takových případech je nezávislý postup ze strany univerzit a uvnitř univerzit ojedinělý. Podle EHSV by prioritou vysokoškolského vzdělávání v celé Evropě mělo být jeho otevření se a vstřícnost vůči novým myšlenkám.

3.4.

Prvotřídní výzkum a lépe vzdělaní a vysoce kvalifikovaní lidé jsou nezbytným předpokladem odolnosti každého hospodářství. Krize měla negativní dopad na výsledky znalostních středisek a analýzy dokládají, že vynikající výzkum a vzdělávání přímo souvisí s hospodářskou výkonností.

3.5.

Vysoké školy již nejsou doménou horních vrstev společnosti. Jejich počet a velikost prudce vzrostly. Univerzitní prostředí je stále pestřejší: vznikají nové kategorie, především univerzity aplikovaných věd po boku univerzit orientovaných na výzkum, regionální vysoké školy po boku celostátních a mezinárodních univerzit, roste počet fakult, zejména v ekonomických a technických oborech atd.

3.6.

Širší dostupnost vysokoškolského vzdělávání je v Evropě po právu politickou prioritou. V EU by 40 % příslušníků nastupující generace mělo získat vysokoškolské vzdělání. Mimo to se studijní plány, nástroje vzdělávání (využití moderních médií v kombinovaném učení atd.), vztah výzkumu a vzdělávání a další aspekty, jako je internacionalizace a veřejný zájem, již ani v nejmenším nepodobají minulosti. Tomu se musí přizpůsobit metody řízení.

3.7.

Nezávislé, odpovědné a transparentní univerzity by měly mít možnost fungovat co nejsvobodněji v právním rámci, který podporuje působení sil zdola nahoru a konkurenci jako hlavní přínos k širšímu zapojení a inteligentní specializaci.

3.8.

Otevřený přístup s jasným přesahem k dalším zúčastněným stranám by měl zachovat úlohu univerzit jako hnací síly pro růst, konkurenci a sociální soudržnost.

3.9.

Koncepty občanské a podnikatelské univerzity mohou velmi přispět k ekonomické životaschopnosti místních a regionálních komunit. Tyto koncepty vyžadují ambice i úzkou spolupráci mezi univerzitami, zainteresovanými stranami a orgány veřejné správy.

4.1.

EHSV vítá pojetí občanské univerzity (6). Tento koncept přesahuje rámec výuky, akademického výzkumu a znalostí. Občanská univerzita aktivně spolupracuje s veřejností a společností, ve které působí, a to na všech úrovních. Všechny univerzity mohou svou činnost rozšířit o občanský rozměr tím, že budou v rámci komunity fungovat jednak jako intelektuálně produktivní elektrárna, jednak jako rozvodna, která mění vynikající nápady odjinud a začleňuje je do vlastního konkrétního prostředí.

4.2.

Tyto procesy probíhají v celé Evropě, a to skrze výzkum založený na poptávce, učení se řešením problémů, spolupráci mezi univerzitami a místními komunitami, školami, nemocnicemi, podniky atd. Avšak stále je nutné výrazně posilovat kapacity (7).

4.3.

Na regionální úrovni mohou univerzity podporovat holistický přístup a zaujmout vůdčí postavení při sdružování příslušných zúčastněných stran k řešení společných problémů. Dobře navržená občanská univerzita může rovněž sehrát důležitou roli při propagaci výstupů regionů, které se potýkají s obtížemi.

4.4.

Forma modelu se bude na jednotlivých vysokých školách lišit. Kritéria, na jejichž základě by univerzita byla označena jako „občanská“, se netýkají pouze univerzit, které se přímo nacházejí v méně rozvinutých oblastech se slabými hospodářskými výsledky a/nebo v oblastech s demografickými obtížemi, ale platí pro daleko širší skupinu. V současné době i evropské univerzity špičkové světové úrovně a univerzity s obdobnými ambicemi stále více a oprávněně posilují vazby s občany.

4.5.

Občanská univerzita je model univerzity, který chce překonat zastaralé metody řízení nebo tradiční přístupy. Zvláště důležité je to v případech, kdy by měli být osloveni mladí talentovaní lidé, aby podpořili celostátní nebo regionální ekonomiku. Hnací silou otevření a modernizace musí být hlubší spolupráce s příslušnými zúčastněnými stranami ve všech regionech.

4.6.

Příslušná předsednictví Rady schválila podobný přístup v Lundském a Římském prohlášení (8), v němž se zdůrazňuje, že je nutné, aby se výzkum zaměřil na hlavní výzvy naší doby, opustil rigidní tematické přístupy a zapojil zúčastněné strany z veřejného i soukromého sektoru. V utváření Evropského výzkumného prostoru a Unie inovací je hlavním cílem odpovědný výzkum a inovace zahrnující veškeré relevantní politiky a činnosti. Tyto zásady jsou rovněž prioritami programu Horizont 2020.

4.7.

Spolu s modelem „trojité šroubovice“, který předpokládá spolupráci mezi univerzitami, soukromým sektorem a vládami, existuje rovněž model „čtverné šroubovice“, který zapojuje také místní komunity a občanskou společnost. Tento model silně souvisí s místem a účelem a je transparentní a odpovědný vůči zúčastněným stranám a široké veřejnosti. Představuje novou příležitost pro zapojení občanské společnosti.

4.8.

Jednu specifickou skupinu, jíž je třeba věnovat pozornost, tvoří bývalí studenti, tedy absolventi. V Evropě je možné udělat více proto, aby se angažovali a pomohli zlepšit výsledky univerzit a jejich vnímání. Evropa by v tomto případě mohla následovat příklad běžné praxe v USA.

4.9.

Absolventy je třeba považovat za nedílnou součást univerzitního společenství. Mohou působit jako vyslanci univerzity na regionální, celostátní a mezinárodní úrovni a mohou iniciovat diskuse o studijních plánech, což je obzvláště přínosné v době dynamických změn. Mohou být nápomocni při diskusích o vyvážení výzkumu a vzdělávání, jakož i výzkumu a trhu. Specifickým cílem by mohlo být využití absolventů jako mentorů pro čerstvé absolventy, především studentů, kteří jsou první generací vysokoškolsky vzdělaných lidí ve své rodině, včetně těch, kteří jsou původem cizinci.

4.10.

Díky větší mobilitě absolventů vznikají úspěšné mezinárodní sítě, které mohou přinést užitek univerzitám i průmyslu.

5.1.

Podnikatelská univerzita má s občanskou univerzitou řadu společných prvků. Univerzity nejsou obchodní společnosti. Mají autonomní poslání ve veřejném zájmu, a to vzdělávat, provádět (špičkový) výzkum a zabezpečit využívání vědomostí společností obecně. Podnikatelská univerzita se zaměřuje na dva cíle: na řízení a správu instituce a na posílení podnikatelských dovedností studentů a jejich smyslu pro iniciativu.

5.2.

Velmi důležité je propojení vzdělávacích programů s trhem práce a celospolečenský význam výzkumu a inovací. Komunikace a spolupráce se soukromým sektorem na vnitrostátní a regionální úrovni jsou zásadní pro řešení problémů, se kterými se společnost potýká.

5.3.

Omezené myšlení již není přínosem. Dynamický vývoj technologií a společenské výzvy si vyžadují neustálé přizpůsobování. Poptávka je stále náročnější a vyžaduje dovednosti, které přesahují jednotlivé obory a jdou nad jejich rámec, a otevřenost vůči jakémukoliv novému vývoji. To s sebou nese nejen potřebu odborné způsobilosti, ale rovněž nutnost rozvíjet dovednosti. Platformy zainteresovaných subjektů propojené s univerzitami mohou být velmi nápomocny při společném stanovování požadavků. Pedagogičtí pracovníci musí být na toto dynamické prostředí řádně připraveni. Ve všech vysokoškolských zařízeních v Evropské unii by se také měly vyučovat podnikatelské dovednosti (9).

5.4.

Stejně tak mohou být prospěšné struktury partnerství veřejného a soukromého sektoru propojující univerzity a sociální uskupení všeho druhu, jako například podnikatelskou sféru a odvětví zdravotnictví.

5.5.

Pro vysoké školy by bylo cenným projektem utvářet „hodnotové řetězce vzdělávání“ ve spolupráci s podnikatelským sektorem. Existují pro to dva hlavní důvody:

5.6.

Podobně jsou v některých členských státech využívány dohody o plánovaných výsledcích, které podporují specializaci, prestiž a image vysokých škol. Mohou mít široký mezinárodní záběr i regionální rozměr a zlepšovat náročnost a kvalitu programů i studentů. Aby toho mohlo být dosaženo, je třeba dlouhodobé odhodlání na obou stranách (vlády a vysoké školy).

5.7.

Inovace by měly ovlivňovat výzkum a vzdělávání a rovněž i řízení. Úspěšným příkladem zlepšení ve směru „zdola nahoru“ je nástroj „HEInnovate“, nezávislý on-line nástroj sebehodnocení vyvinutý Evropskou komisí (10). Je třeba podporovat širší využívání tohoto nástroje.

5.8.

Studentům, kteří chtějí více cestovat, jsou nabízeny mezinárodní univerzitní programy i široká paleta konkurenčních kurzů on-line. Porovnatelnost a transparentnost by měly podpořit konkurenci a sbližování z hlediska výsledků. Nástroje transparentnosti, jako je v EU U-Multirank, mají velký potenciál a univerzity musí zvážit, jak tento typ nástroje využívat efektivněji.

5.9.

Všichni talentovaní lidé by měli mít spravedlivou šanci na vysokoškolské vzdělání. Stále rozšířenější jsou systémy placení školného. V důsledku toho se studenti staví kritičtěji ke vzdělání, jehož se jim dostává. Je však třeba se vyvarovat toho, aby kvůli školnému docházelo k sociální selekci. Podpora pro studenty (zohledňující sociálně-ekonomický původ) musí zajistit spravedlivý přístup všech k odpovídajícímu vzdělání. Systémy placení školného však nesmí být zneužity k tomu, aby nahradily stávajícího financování z veřejných prostředků.

5.10.

Stejně tak je kvůli demografickému vývoji nutné vyvinout další úsilí o navýšení počtu absolventů v příslušných regionech, kteří pomohou zvýšit odolnost a budoucí životaschopnost těchto regionů.

5.11.

Pokud se jedná o studenty a podniky, je třeba úzce propojit vysokoškolské vzdělávání a výzkum. Avšak modely financování upřednostňují spíše výsledky výzkumu, v důsledku čehož méně vysokoškolských učitelů skutečně učí.

5.12.

Vysoké školy musí věnovat náležitou pozornost skutečnosti, že se velká většina absolventů s bakalářským, magisterským, a dokonce i doktorským titulem rozhodne pro práci pro společnost a v podnicích, tedy mimo akademickou obec. Vzdělávací standardy a odpovídající připravenost k výkonu budoucího povolání by tedy měly zůstat prioritou bez ohledu na specializaci jakékoliv (elitní) univerzity. V tomto ohledu nejsou USA příkladem, který by Evropa měla následovat (11). Receptem pro Evropu je usilovat o špičkovou úroveň a rovnost.

5.13.

Digitalizace je změna paradigmatu, která zásadně ovlivňuje vysokoškolské vzdělávání z hlediska výuky a učení se (kombinací tradičního přístupu a on-line kurzů (12)), dovedností vyučujících a studentů a systémů řízení. Na všech úrovních bude nutná větší dynamika a flexibilita. V tomto ohledu je prospěšná, ne-li nezbytná, také užší spolupráce mezi vysokými školami a soukromým sektorem.

6.1.

EHSV vítá skutečnost, že všechny výše uvedené otázky se společně s otázkou modernizace vysokoškolského vzdělávání stále častěji objevují na programu EU. Bylo by žádoucí nalézt společný přístup, aby bylo zajištěno úspěšné dokončení Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání a Evropského výzkumného prostoru.

6.2.

Otevřené a transparentní univerzity budou spolu s řádně definovanou evropskou strategií udávající směr velkým přínosem pro jednotný trh a modernizaci odolné evropské společnosti v globálním prostředí. Základním předpokladem k tomu je volný pohyb studentů, výzkumných pracovníků a volná výměna znalostí.

6.3.

Zapojení EU do vysokoškolského vzdělávání začalo podporou vědeckého výzkumu v po sobě jdoucích rámcových programech. Od té doby se závazek EU v oblasti vzdělávání zvyšuje. Pakt o stabilitě a růstu klade důraz na zachování výdajů, které podporují růst, což se zejména týká vysokoškolského vzdělávání.

6.4.

Dva z pěti hlavních cílů strategie Evropa 2020 přímo souvisí s vysokoškolským vzděláváním: investice do výzkumu, vývoje a inovací a do vzdělávání. Zavazují několik různých komisařů. V roce 2014 bylo v rámci doporučení pro jednotlivé země zjištěno, že přibližně polovina členských států má vážné problémy týkající se nesouladu mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi, propojenosti s trhem práce, jakož i přetrvávající chybějící spolupráce vysokých škol s podniky nebo dalšími zúčastněnými stranami.

6.5.

Doporučení pro jednotlivé země poukazují na nutnost zabývat se pracovním uplatněním, potřebami soukromého sektoru a studentů/absolventů coby budoucích zaměstnanců (nebo zaměstnavatelů) a konkurenceschopností a k tomu využít efektivnější spolupráci vysokých škol, výzkumných institucí a podniků. EHSV trvá na tom, že je třeba efektivněji sledovat opatření navazující na doporučení pro jednotlivé země a Komise a Rada by o výsledcích měly otevřeně jednat.

6.6.

V členských státech jsou nicméně politické síly, které volají po větší regulaci, která by vedla k omezení nezávislosti, což odporuje nutnosti zajistit, aby vysoké školy byly nezávislé a odpovědné. V těchto případech se příslušné síly odvolávají na zásadu subsidiarity, která následně brání harmonizaci systémů vysokoškolského vzdělávání v Evropě. To by poškodilo zájmy studentů a společnosti jako celku.

6.7.

V EU a za jejími hranicemi je třeba využít vyšších kvalifikací i jejich širšího rámce. To vyžaduje vzájemné přeshraniční obohacování univerzit, vyučujících a studentů a otevřenost světu. Výslovný závazek ze strany Rady, členských států a Komise by měl vést k lepším výsledkům vysokých škol, neboť budou lépe sdíleny a dolaďovány pravomoci členských států a EU.

6.8.

EHSV stále zdůrazňuje, že programy EU pro výzkum a inovace mají zásadní význam. Přeshraniční výzkum podporuje návratnost investic, programy EU podněcují k zaměření se na klíčové technologie a strategická témata, financování ze strany více členských států přináší lepší výsledky a evropské vědecké aliance reálně podporují evropskou konkurenceschopnost. V tomto ohledu je rovněž nutné ve větším rozsahu sdílet nové poznatky, zejména formou otevřeného přístupu.

6.9.

Evropská rada pro výzkum úspěšně podporuje výzkum vysoké kvality v rámci sedmého rámcového programu (FP7) a od roku 2014 v rámci programu Horizont 2020 pomocí soutěže o finanční prostředky. Přeshraniční mobilitě výzkumných pracovníků, akademických pracovníků a studentů však stále brání systémové překážky.

6.10.

Stále častěji jsou výsledky vysokých škol a výzkumu podrobovány hodnocení a na celosvětové úrovni se usiluje o jejich transparentnost. Univerzity spolupracují a konkurují si v celosvětovém měřítku, pracují na společných výzkumných projektech, směřují ke špičkové úrovni a stále více přijímají studenty a pracovníky ze zemí mimo EU. To je také klíčovým problémem, přičemž vnitrostátní předpisy a nedostatek motivace mohou zpomalit pokrok v této oblasti. Z mezinárodního měření vyplývá, že rozdíl mezi nejlepšími evropskými univerzitami a ostatními vysokými školami se stále zvětšuje.

6.11.

Je třeba věnovat více úsilí tomu, aby se špičkoví výzkumní pracovníci z celé Evropy zapojovali do společných projektů. Je třeba propojit ostrůvky excelence v Evropě a zapojit je do evropských výzkumných projektů špičkové úrovně.

6.12.

V Evropě je nízká mobilita akademických pracovníků a studentů, neboť přeshraniční mobilita je stále uměle omezována. Bezodkladnou otázkou je zajistit v Evropě stejné pracovní podmínky pro výzkumné a akademické pracovníky a větší sbližování programů a titulů pro studenty.

6.13.

Je třeba zlepšit neodpovídající statistiky a lépe je využít k měření míry mobility a k její podpoře.

6.14.

Doporučuje se univerzity otevřít a modernizovat a skrze vyšší internacionalizaci podporovat jejich kulturní rozmanitost. Studenti jsou navíc podněcováni ke konkrétním rozhodnutím, v čemž je podporují nejnovější sociální média, nástroje zajišťující transparentnost, jako je nástroj U-Multirank, a specializace vysokých škol. Pragmatická řešení na úrovni EU by jim měla napomáhat.

6.15.

Užší spolupráce mezi subjekty ochotnými ke spolupráci může ukázat cestu vpřed. Jedním příkladem je nedávná dohoda mezi zeměmi Beneluxu týkající se automatického vzájemného uznávání diplomů. To je zásadní krok vpřed (13). Trend vzájemného uznávání vysokoškolských titulů a různých vědeckých titulů pomůže omezit překážky mezi univerzitami a zavést skutečně otevřené výměny.

6.16.

Systémy pro zajišťování kvality je třeba internacionalizovat a v Evropě by měly být zřetelně propojeny. To s sebou nese nutnost uznávat rozhodnutí o akreditaci. Veškeré iniciativy na tomto poli jsou vítány (14). Proces vzájemného uznávání by měl postupně vést k akreditaci na celoevropské úrovni, a tak podpořit zejména kvalitu výuky na univerzitách, jež nedosahují dobrých výsledků.

6.17.

Tento postup by byl v celé Evropě přínosem pro mobilitu a uplatnění na trhu práce. Zavedením jednoho titulu na několika univerzitách by se podstatně zvýšila atraktivita společných programů univerzit. Je třeba zvážit podporu partnerství (twinning). Výměna administrativních a výukových postupů přímo na místě může zvýšit kvalitu.

6.18.

Základním předpokladem internacionalizace je používání společných jazyků. Z kulturních a ekonomických důvodů je žádoucí znalost (více než dvou) jazyků. V současnosti by se dorozumívacím jazykem mohla stát angličtina. Zlepšování jazykových dovedností postupuje příliš pomalu. Měla by se zvážit skutečnost, aby studenti měli jeden cizí jazyk jako povinný.

6.19.

Program Erasmus+ je velmi úspěšný a představuje obrovský krok směrem k snazší mobilitě. Dobře jej přijala také podnikatelská sféra. Velmi dobře zapadá do hlavních zásad Komise pro růst a zaměstnanost. Financování programu by mělo vyhovět rostoucí poptávce. Je třeba odstranit veškerá právní omezení spojená se studentskými výměnami.

6.20.

Evropské strukturální a investiční fondy se správně zaměřují na faktory v oblasti inovací a růstu, včetně výzkumu. Komise musí sehrát hlavní roli vedoucí k vyššímu zapojení univerzit do regionálních projektů.

6.21.

Až na výjimky jsou univerzity zpravidla nezávislé na místních a regionálních orgánech. Na tyto výjimky je třeba poukázat. Velmi pozitivní dopad má rovněž program fondů ESI, který pomocí strategií RIS3 propojuje výzkum (15) s regionálními programy EU, čímž podporuje prostředí příznivé k inovacím.

6.22.

Univerzity by měly tyto strategie znát a vědět o jejich využití na různých úrovních. Spolu s dotčenými regionálními orgány by se měly do programu aktivně zapojit.

6.23.

Vysoké školy však kvůli řízení využívají program fondů ESI velmi málo. Je třeba usilovat o součinnost programů EU (fondy ESI, Horizont 2020 a Erasmus+), kterou však často brzdí protichůdné podmínky.