15.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 13/33

Zpravodajka:

Gabriele BISCHOFF

1.1.

Ke skutečné stabilizaci hospodářské a měnové unie (HMU) může dojít pouze tehdy, budou-li odstraněny nedostatky ve struktuře HMU a podniknuty zásadní reformy. To vyžaduje změnu Smluv v rámci konventu. Je téměř nereálné, že by k tomu došlo před rokem 2018, a proto musí být v mezičase přijata další opatření za účelem posílení demokratického a sociálního aspektu HMU v rámci stávajících smluv a zajištění toho, že stanovená pravidla budou také dodržována.

1.2.

Čím delší je nynější období úsporných opatření, jejichž účelem jsou v prvé řadě škrty ve výdajích, bez efektivního investičního plánu vytváření příjmů díky růstu, sociální soudržnosti a solidaritě, tím je stále jasnější, že narůstající sociální nerovnosti ohrožují hospodářskou integraci a prosperitu Evropy.

1.3.

Pokračování ve stávající cestě proto není možné. Naopak je třeba posílit sociální, politickou a hospodářskou soudržnost, a zabránit tak rozpadu eurozóny. EHSV souhlasí s tím, že by měly být více zohledněny rozdíly v ekonomikách HMU a že je třeba provést vyvážené strukturální reformy v těchto zemích v souladu s požadavky měnové unie a v souladu s požadavky jednotlivých zemí, aby byla zaručena nezbytná konvergence. EHSV se dále domnívá, že je nezbytné krátkodobé řízení poptávky.

1.4.

EHSV se zasazuje o větší „parlamentarizaci“ eurozóny, s hlavním výborem EP se všemi poslanci ze zemí eurozóny a z těch zemí, které si do eurozóny přejí vstoupit (26 členských států), spolu s posílenou koordinací poslanců eurozóny o otázkách týkajících se HMU (COSAC +). Toto lze řešit již v relativně krátké době.

1.5.

EHSV upozorňuje na skutečnost, že několik hospodářských cílů správy ekonomických záležitostí v posledních letech by mělo být uvedeno lépe do souladu s cíli sociální politiky EU uvedenými v čl. 4 odst. 2 SFEU a že by se mělo předejít potenciálním rozporům mezi hospodářskými a sociálními cíli. Všechna opatření v rámci evropského semestru by – v souladu s horizontální sociální doložkou – měla být podrobena provedení posouzení sociálních dopadů. Příslušné výsledky by měly být zveřejněny na vnitrostátní a evropské úrovni a veřejně diskutovány. EHSV to může v rámci svých pravomocí podporovat.

1.6.

Pro demokratickou a sociální HMU hraje důležitou úlohu překonávání rozdílů ve fungování trhů práce, systémů stanovování mezd a systémů sociálního zabezpečení.

1.7.

EHSV je přesvědčen, že k dalšímu demokratickému a sociálnímu rozvoji HMU může rozhodujícím způsobem přispět makroekonomický dialog eurozóny (MED-EURO) a že jeho výsledky a závěry by měly být zohledněny jak při sestavování roční analýzy růstu, tak i srovnávacího přehledu a doporučení pro jednotlivé země.

2.1.

EHSV vypracoval několik stanovisek s konkrétními návrhy týkajícími se toho, jak by mohla být HMU lépe propracována. Zatímco některá z těchto stanovisek předkládají scénáře budoucnosti, jsou v tomto stanovisku předloženy návrhy, jak lze demokratickou a sociální podobu HMU v rámci metody Společenství co nejdříve rozvinout tak, aby zlepšila demokratickou odolnost a naplnila sociální závazky vyplývající ze Smluv. Do roku 2018 jsou významné kroky s cílem rozsáhlejších změn Smluv nepravděpodobné. Zároveň přetrvává obava, že mezivládní nástroje, např. rozpočtový pakt, oslabují metodu Společenství a podporují rozdělení Evropy (2). Čím delší je období úsporných opatření, jejichž účelem jsou v prvé řadě škrty ve výdajích, aniž by bylo alespoň doplněno investičním plánem a opatřeními, jejichž cílem je tvorba růstu a sociální soudržnost a solidarita, je rovněž čím dál jasnější, že narůstající sociální nerovnosti ohrožují hospodářskou integraci a prosperitu Evropy.

2.2.

Krize v eurozóně odkryla konstrukční chyby hospodářské a měnové unie. Členové měnového společenství se v mnoha ohledech vyvíjejí odlišně, protože od počátku byla opomenuta vzájemná koordinace jednotlivých národních hospodářských politik (3).

2.3.

Mezivládní postupy se během krize zdály být jediným způsobem, jak dojít k urychlenému dokončení důležitých nástrojů HMU, jako je rozpočtový pakt, neboť jednotlivé členské státy by nesouhlasily se změnou Smluv. Některé nástroje byly na jedné straně během krize vylepšeny. Na druhé straně existuje shoda v tom, že parlamentní koncipování a kontrola HMU jsou doposud nedostatečné. To by se v zájmu soudržné integrační politiky mělo změnit. Skupina ministrů zahraničních věcí (4) např. již v roce 2012 doporučila, aby při všech činnostech byla zaručena „plná demokratická legitimita a odpovědnost“, a tudíž posílena spolupráce mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty (5). Evropská komise ve svém koncepčním plánu pro hlubší integraci hospodářské a měnové unie navrhuje opatření vycházející z institucionálního a právního rámce Smluv. Euroskupina pak může pokračovat s konkrétními opatřeními, pokud jsou tato opatření otevřená pro všechny členské státy.

2.4.

V praxi evropské politiky se prosazují stále více mezivládní řešení, jako je rozpočtový pakt, čímž se zvyšuje riziko, že zde vznikne „paralelní systém v rámci mezinárodního práva“. Zpráva Hermana Van Rompuye, která byla zveřejněna v prosinci 2012, zdůraznila, že pro provedení dalekosáhlejších reforem je důležité jednotné chápání. Kromě toho je nutná rovněž vysoká míra sociální soudržnosti, výrazné zapojení Evropského parlamentu i parlamentů vnitrostátních a obnovený dialog se sociálními partnery. Také je třeba posílit odpovědnost členských států. Tehdejší předseda Evropské rady (6) tak začlenil sociální rozměr a specifickou roli sociálních partnerů do diskuse, která se do té doby zaměřovala zejména na hospodářské a rozpočtové záležitosti a na nedostatek demokratické legitimity.

2.5.

Po volbách do Evropského parlamentu v roce 2014, kterými byl posílen předseda Komise, byly předloženy nové diskusní návrhy:

2.6.

EHSV tyto návrhy bere na vědomí a posoudí je podle toho, do jaké míry jejich koncepce dalšího rozvoje „správy ekonomických záležitostí“ přispívá k sociální, demokratické, solidární a politické unii, jež zaručuje odpovídající účast občanů EU a sociálních partnerů.

2.7.

EHSV zastává názor, že HMU potřebuje skutečné posílení spolupráce uvnitř Společenství, jak to bylo popsáno v návrhu předloženém Komisí. Tím by se rozšířila poptávka namísto jejího utlumování, což by zajistilo, že hospodářské kapacity jednotlivých zemí se v rámci rostoucího a prosperujícího hospodářství přiblíží. To zahrnuje sbližování sociálních standardů a práv pracovníků cestou jejich posilování.

2.8.

V důsledku koexistence metody Společenství, mezivládních iniciativ (jako např. rozpočtového paktu) a nových „meziforem“ na základě kontrolní funkce Komise nebo Soudního dvora Evropské unie při uplatňování mezistátních dohod vznikla nová nepřehlednost ohledně subjektů, jejich legitimity a odpovědností. Nelze tak zajistit transparentnost ani plnou demokratickou kontrolu. To bylo příčinou silné kritiky. V době krize musela mít totiž přednost rychlá řešení, ačkoli byla spojena s vyhlášeným cílem, že jednotlivé mezinárodní dohody budou převedeny do metody Společenství později. Tak to zůstane až do roku 2018, bude-li se postupovat v souladu s tím, na čem se dohodlo pět předsedů. V souladu s časovým plánem tak bude otázka plné demokratizace HMU znovu odsunuta, tématu politické unie se ve zprávě nevěnuje dostatečná pozornost. Do té doby má dialog v rámci evropského semestru vedený mezi EP, Radou a Euroskupinou a mezi vnitrostátními parlamenty a Komisí, resp. mezi vnitrostátními poslanci a poslanci EP (COSAC), vzbudit větší důvěru a vést k přijetí společných opatření. EHSV v této souvislosti poukazuje na skutečnost, že intenzivnější dialog nemůže nahradit politiku integrace. Metoda Společenství musí být nyní opět posílena a tvořit základ fungující HMU namísto rozdílných paralelních systémů mezinárodního práva.

3.1.

Lepší zapojení sociálních partnerů může přispět k lepší správě HMU a strukturovaný dialog s občanskou společností přispívá ke zvýšení demokratické odolnosti. EHSV je připraven hrát zvláštní úlohu a poskytnout své zkušenosti a zdroje, jak je tomu již nyní například u strategie Evropa 2020 (9).

3.2.

Otázka „odpovědnosti“ zejména sociálních partnerů, kterou zavedl předseda Rady Van Rompuy, bude mnohem obtížnější, protože sociální partneři – na rozdíl od vlád – byli dosud jen velmi nedostatečně zapojeni do přípravy cílů/nástrojů hospodářského řízení. Jak je potom možné je přimět účastnit se politiky, na kterou mají jen malý konkrétní vliv? Jakožto partneři při kolektivním vyjednávání a hospodářští aktéři mají rozhodující vliv na úroveň cen a také na cenovou stabilitu, přičemž HMU představuje zastřešující rámec pro různé systémy tvorby mezd a strukturu trhu práce a sociální politiky.

3.3.

V roce 2013 Komise zveřejnila své sdělení o sociálním rozměru HMU (10) a reagovala na nespokojenost aktérů občanské společnosti. „Problematický“ hospodářský vývoj by měl být identifikován a řešen již v počátečním stádiu, neboť přetrvávající sociální nerovnosti by mohly ohrozit finanční a hospodářskou stabilitu HMU. V následné diskusi vyšlo najevo, že existují dva myšlenkové proudy. Jeden se domnívá, že sociální rozměr HMU je nezávazným doplňujícím pilířem, jenž má na rozdíl od závazných rozpočtových a hospodářských postupů dobrovolný charakter. Jiní, k nimž patří EHSV, poukazují na to, že některé hospodářské cíle jsou dle čl. 4 odst. 2 SFEU v rozporu se sociálními cíli, a že tento rozpor mezi cíli je třeba pojmenovat a odstranit.

3.4.

Komise hodlá silněji zapojit sociální partnery za účelem výměny názorů na vývoj mezd a kolektivního vyjednávání. Komise již za tímto účelem učinila několik kroků. Na druhé straně si přeje diskutovat se sociálními partnery v rámci evropského semestru a vyzývá k většímu zapojení sociálních partnerů v členských státech. EHSV sám předložil velmi konkrétní návrhy týkající se lepšího zapojení sociálních partnerů v oblasti správy ekonomických záležitostí (SOC/507) (11). Přinejmenším nové přidělení portfolií Komise, zejména rozšířené pravomoci místopředsedy Dombrovskise, lze považovat za náznak, že účasti sociálních partnerů bude věnováno více pozornosti.

4.1.1.

EHSV očekává, že zpráva pěti předsedů (12) Dokončení evropské hospodářské a měnové unie  (13), která byla předložena 22. června 2015, bude určujícím vodítkem budoucího rozvoje struktur pro správu ekonomických záležitostí v Evropě. EHSV je toho názoru, že přetrvávající nerovnováhy a také vytvoření atmosféry důvěry v Evropě si žádají účinnější a demokratičtější správu ekonomických záležitostí, a to zejména v eurozóně (14). Analýza naopak vychází z obsahově částečně chybných předpokladů, což – navzdory několika správným bodům – vede k problematickým závěrům. Bez změn v postupu bude politika úsporných opatření přetrvávat a dojde k dalšímu krácení v oblasti mezd a sociálních výdajů. Sice se uznává, že minimální předpoklady pro dlouhodobější životaschopnost hospodářské a měnové unie dosud nebyly dosaženy, nicméně se má i přesto pokračovat v doporučeném posilování a trvalé institucionalizaci dosavadní protikrizové politiky. EHSV to považuje za rozporuplné.

4.1.2.

Stávající (i v porovnání s USA a Japonskem) katastrofální hospodářskou situaci v eurozóně nepřičítá přetrvávající protikrizové politice, ale nedostatečné konkurenceschopnosti jednotlivých členských států kvůli rozdílům ve vývoji mezd a rozpočtovým schodkům. EHSV lituje, že krátkodobé výzvy makroekonomické politiky, jako je inflace nebo deflace, chybějící proticyklická politika po roce 2010 a slabá tržní poptávka, jsou opomíjeny a pokračuje se v rozsáhle asymetrické politice přizpůsobení. Pět předsedů bohužel zcela vytěsnilo hlavní problém, který se během krize projevil, a sice že na rozdíl od USA, Japonska a Spojeného království v eurozóně jako celku neexistuje „věřitel poslední instance“.

4.1.3.

Zcela bez povšimnutí zůstávají rozdílné přístupy centrálních bank, které umožnily USA a Spojenému království relativně rychlé oživení, zatímco v Evropě situaci ještě zhoršily. Místo proticyklické stabilizační politiky mají být posíleny stávající nástroje správy ekonomických záležitostí, mj. prostřednictvím vnitrostátních rad pro hospodářskou soutěž, které by se soustředily na snižování dluhu („snižování pákového efektu“) a vývoj mezd zaměřený na zvýšení produktivity. EHSV lituje, že se nevyužilo příležitosti přezkoumat základy stávajícího právního rámce z hlediska jeho dlouhodobější udržitelnosti a doplnit je o výraznější celoevropský rozměr.

4.1.4.

EHSV vyjadřuje politování nad tím, že předsedové odůvodňují jasně horší hospodářský rozvoj, než se čekalo, pouze tím, že dosud nebyly dostatečně uplatňovány nové mechanismy správy ekonomických záležitostí ani programy přizpůsobení pro země v krizi a že nebyly dostatečně rozpracovány. Kvůli přílišnému důrazu na strukturální reformy a cenovou konkurenceschopnost členských států v zájmu dokončení hospodářské unie (první kapitola) se opomíjí to, že strukturální reformy a tvorba mezd jsou na místní úrovni předmětem neustálých vyjednávání a hledání řešení na místní úrovni, při nichž se dodržují demokratické zásady. Pět předsedů se tak ale dostává do situace, že jednají jako subjekty, které stojí mimo veškeré dění a chtějí více přiblížit členské státy libovolně stanoveným měřítkům, aniž by došlo k posílení demokratické legitimity či převzetí odpovědnosti.

4.1.5.

EHSV se proto obává, že skutečnost, že ve zprávě chybí perspektiva plnohodnotné fiskální unie, legitimitu eurozóny v očích členských států ještě více sníží, a to především proto, že „větší dávka stejného léku“ nezvýší blahobyt všech jejích občanů a vnitrostátní hledisko bude i nadále převažovat. Navrhovaná opatření na integraci trhů práce a sociálních systémů jsou podle EHSV zcela nedostačující, mimo jiné kvůli tomu, že je jim – na rozdíl od prohlášení předsedů o zamýšleném dosažení „ratingu AAA“ pro eurozónu – připisován druhořadý význam. EHSV považuje rozvoj sociální unie za nedílnou součást demokratické a sociální HMU, a ne za její přívěsek.

4.2.1.

Evropská expertní skupina Bruegel konstatuje, že HMU od samého počátku vykazovala významné rozdíly v hospodářských, sociálních a politických podmínkách, jež jsou odpovědné za politické chyby v členských státech a nevhodnou evropskou správu ekonomických záležitostí. Navrhuje reformu správy ekonomických záležitostí v oblasti bankovní unie a makroobezřetnostního dohledu nad finančním sektorem, předcházení významným rozdílům v jednotkových nákladech práce a v daňové správě, což může zaručit, že rozpočty jednotlivých členů budou udržitelné a že v případě bankovní krize a krize státního dluhu budou dostupné zdroje. EHSV v nedávné době předložil ve svých stanoviscích velmi podobné návrhy (16).

4.2.2.

Kapitálové toky ze strany zemí s přebytkem měly svůj podíl na přehřívání v zemích se schodkem, jehož důsledkem bylo zvyšování nominálních mezd. Finanční nerovnováze byla dosud věnována příliš malá pozornost. To je v rozporu se zamýšlenou hlubší integrací finančního trhu.

4.2.3.

Procyklická fiskální politika v letech 2011–2013 a chybějící anticyklická fiskální politika v roce 2014 jen dále zbytečně prohloubily sociální problémy (17). Veřejné politiky by proto měly souběžně s nezbytnými strukturálními reformami otevírat lidem příležitosti, například prostřednictvím vytváření prostředí příznivého pro soukromé investice pro vytváření dlouhodobých pracovních míst. Političtí činitelé by navíc měli přijmout opatření k posílení konkurenceschopnosti za účelem tvorby příjmů a blahobytu, což zaručí sociální stabilitu pro všechny občany. ESHV proto jednoznačně souhlasí se závěrem, že je naléhavě třeba krátkodobě zvýšit celkovou hospodářskou poptávku a inflaci. Kromě toho musí být ECB zproštěna úkolů fiskální politiky a uzpůsobování jednotkových nákladů práce, jež jí nepřísluší, které však z důvodu politické nečinnosti ostatních institucí de facto vykonává.

4.2.4.

Podle EHSV je nutné vynaložit větší úsilí na řešení základních otázek týkajících se demokratické legitimity. EHSV důrazně podporuje plnou „parlamentarizaci“ eurozóny (hlavní výbor EP se všemi poslanci ze zemí HMU, resp. i ze zemí, které si přejí do eurozóny vstoupit). Je třeba rovněž zlepšit koordinaci poslanců eurozóny v otázkách týkajících se HMU v rámci COSAC (18).

4.2.5.

COSAC v roce 2014 poukázal na to, že mnoho parlamentů ještě není dostatečně zapojeno, a vyjádřil obavu, že tím dochází k narušení vazeb mezi občany a EU. Vyzývá Komisi a Radu, aby společně s poslanci hledali prostřednictvím konkrétních návrhů řešení této situace (19). Formy účasti stanovené v článku 13 rozpočtového paktu jsou sice kroky správným směrem, avšak pro skutečnou parlamentarizaci jsou nedostatečné.

4.3.1.

Překonávání rozdílů ve fungování trhů práce, systémů stanovování mezd a systémů sociálního zabezpečení hrají pro demokratickou a sociální HMU důležitou úlohu. V krátkodobém horizontu není možné zavést federální systém jednotného evropského trhu práce s jednotnými institucemi a sociálními systémy jako v USA. Navíc je třeba symetricky posílit postup při makroekonomické nerovnováze a zapojit sociální partnery.

4.3.2.

EHSV upozorňuje na skutečnost, že několik hospodářských cílů správy ekonomických záležitostí by mělo být uvedeno lépe do souladu s cíli sociální politiky EU uvedenými v čl. 4 odst. 2 SFEU a že by se mělo předejít potenciálním rozporům mezi hospodářskými a sociálními cíli. Všechna opatření v rámci evropského semestru by – v souladu s horizontální sociální doložkou – měla být podrobena provedení posouzení sociálních dopadů. Příslušné výsledky by měly být zveřejněny na vnitrostátní a evropské úrovni a veřejně diskutovány. EHSV to může v rámci svých pravomocí podporovat.

4.3.3.

Zpráva pěti předsedů se o finanční, fiskální a politické unii zmiňuje, o sociální unii však mlčí. Vyzývá k posílení jedinečného evropského modelu, nicméně o jedinečném evropském sociálním modelu se již nehovoří. Sice se usiluje o ideu „sociálního AAA“, ale je více než neurčité, jak toho má být v rámci prohloubené HMU dosaženo. Sociální otázky jsou zmiňovány maximálně jen na doplnění nebo v souvislosti s vyšší mobilitou na trzích práce v členských státech. Klíčovými prvky jsou: minimální úroveň sociální ochrany, efektivní sociální systémy v členských státech a nové pracovněprávní iniciativy v oblasti flexikurity. Nejsou však nijak podrobně rozvedeny.

4.3.4.

Vlády členských států mají významnou odpovědnost za další rozvoj demokratické a sociální HMU. To samé platí i pro sociální partnery, a to jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni, pro něž HMU představuje zastřešující rámec pro různé systémy tvorby mezd a strukturu trhu práce a sociální politiky. Jakožto hospodářské a sociální subjekty rozhodují zásadním způsobem o dodržování společného cíle stability HMU.

4.3.5.

EHSV znovu opakuje, že měnová unie s odlišným vývojem cen a mezd v členských státech musí nutně vést k nerovnováze mezi regiony stejné měny, přičemž vnější otřesy způsobují sociální a politickou krizi a mohou dále prohlubovat rozdíly (20). Z tohoto důvodu se EHSV domnívá, že je nevyhnutelná vážná diskuse o náležité struktuře HMU, z níž vyplyne shoda ohledně hospodářských a sociálních cílů i dohodnuté správy ekonomických záležitostí (21). EHSV z toho vyvozuje, že je zapotřebí posílit a prohloubit makroekonomický dialog EU v rámci eurozóny.

4.3.6.

Makroekonomický dialog byl zahájen Evropskou radou v červnu 1999 v Kolíně nad Rýnem za účelem dosažení kombinace makroekonomických politik orientovaných na trvalý růst a stabilitu, tedy s cílem zajistit hladkou interakci mezi vývojem mezd a měnovou a fiskální politikou. Cíle dialogu jsou dnes aktuálnější než kdy jindy: více růstu a zaměstnanosti při zaručení cenové stability, využití výrobního potenciálu a zvýšení potenciálu růstu (22). EHSV lituje, že tento nástroj byl v průběhu let oslaben a od začátku krize nebyl využit k demokratizaci nástrojů správy ekonomických záležitostí a posílení povědomí odpovědnosti ve společném měnovém prostoru HMU.

4.3.7.

EHSV je přesvědčen, že makroekonomický dialog eurozóny (MED-EURO) může rozhodujícím způsobem přispět k dalšímu demokratickému a sociálnímu rozvoji HMU, pokud účastníci dialogu budou splňovat jeho požadavky. Za účelem zachování schopnosti vést dialog uvnitř MED-EURO je nutné omezit počet účastníků. Kromě zástupců sociálních partnerů, Evropské centrální banky, Euroskupiny a Komise (při plném respektování jejich autonomie a nezávislosti) by se na základě rovného postavení měl účastnit i předseda Hospodářského a měnového výboru Evropského parlamentu.

4.3.8.

EHSV se domnívá, že by skupina MED-EURO měla zasedat nejméně dvakrát do roka a měla by tvořit nedílnou součást správy ekonomických záležitostí HMU. Výsledky a závěry skupiny by proto měly být zohledněny jak při sestavování roční analýzy růstu, tak i srovnávacího přehledu a doporučení pro jednotlivé země. V celkovém kontextu měnové, rozpočtové a mzdové politiky v HMU lze vybudovat důvěru a docílit větší konvergence, aniž by byla ohrožena svoboda kolektivního vyjednávání. To by – podobně jako Pakt o stabilitě a růstu – vedlo k vyšší míře transparentního (dobrovolného) závazku všech hospodářských subjektů a mohlo by mít efekt Paktu o stabilitě a růstu. EHSV v této souvislosti zdůrazňuje význam bezproblémové interakce mezi měnovou a rozpočtovou politikou a vývojem mezd pro větší růst a více pracovních míst, což by posílilo důvěru v měnovou unii.

4.3.9.

To znamená přijetí jiného přístupu, než návrhu pěti předsedů – analogicky k Bruegelově návrhu – zřídit vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž s cílem podpořit proces tvorby mezd na vnitrostátní úrovni. Tyto vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž mají být navíc podle návrhu pěti předsedů koordinovány na evropské úrovni. Bylo by bývalo účelné provést v dostatečném předstihu před předložením zprávy konzultaci sociálních partnerů, protože návrh předsedů má v této formě jen malou naději na úspěch.

4.3.10.

Výhled: HMU bude bez základních institucionálních a politických reforem vždy křehká. Výbor si dělá velké obavy o stabilitu EU, neboť nezbytné reformy, ať již se změnami Smluv nebo bez jejich změn – jsou činěny vždy pouze na poslední chvíli a pod enormním tlakem. Sociální, politická a hospodářská soudržnost v EU musí být opět posílena a je třeba pokračovat v soudržné hospodářské a měnové integraci jakožto základu pro fungování HMU. Bez odvážných poslanců, politiků a sociálních partnerů, kteří vedou diskusi jak na vnitrostátní, tak na evropské úrovni s občanskou společností a zasazují se za nejlepší řešení, nelze fungující HMU dosáhnout.