17.11.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 383/19

Zpravodaj:

Pierre-Jean COULON

1.1.

EHSV požaduje, aby klimatické a energetické cíle EU vedly k většímu podílu obnovitelných zdrojů ve skladbě zdrojů energie. Výbor obnovitelné zdroje trvale podporuje. Udržitelný energetický systém složený z velké části z obnovitelných zdrojů energie je jediným dlouhodobým řešením naší energetické budoucnosti. Výbor konstatuje, že je důležité zavést doplňující složky energetického systému.

1.2.

Získávání energie z obnovitelných zdrojů a jeho rozvoj naráží na závažný problém skladování energie, protože tyto zdroje jsou nestálé. Skladování představuje pro EU strategicky významný krok k zajištění trvalé bezpečnosti dodávek v Unii a fungujícího trhu energií jak z hlediska technického, tak nákladového. Z toho důvodu tato otázka zaujímá přední místo v evropské agendě a patří k prvořadým úkolům, zejména při vytváření energetické unie, jež započalo v únoru 2015.

1.3.

EHSV již ve svém předchozím stanovisku zdůrazňoval význam skladování, jež je „výzvou, příležitostí a naprostou nutností“. Zdůrazňuje význam úspěšného přechodu energetiky v Evropské unii k jiným zdrojům a požaduje, aby byly nasazeny veškeré prostředky k dosažení konkrétních a ve velkém měřítku využitelných výsledků v oblasti skladování.

1.4.

EHSV si je vědom, že existují různá řešení skladování a jejich technologie jsou na různém stupni technologické a průmyslové vyspělosti.

1.5.

EHSV připomíná, že skladování energie může přinášet výhody, ale zároveň i finanční náklady a náklady v oblasti životního prostředí a veřejného zdraví. Proto žádá, aby byla systematicky prováděna posouzení dopadu, a bylo tak možné posoudit nejen konkurenceschopnost jednotlivých technologií, ale také jejich dopad na životní prostředí a zdraví člověka. EHSV se rovněž domnívá, že je důležité posoudit účinky těchto technologií z hlediska vytváření hospodářských činností a pracovních míst.

1.6.

EHSV se vyslovuje pro posílení investic a činností výzkumu a vývoje v oblasti skladování a pro lepší evropskou součinnost v této oblasti, čímž se sníží náklady na přechod energetiky k jiným zdrojům, zajistí bezpečnost dodávek a umožní se dosažení konkurenceschopnosti evropského hospodářství. EHSV poukazuje na nutnost lepšího sladění právních předpisů členských států v oblasti skladování energie.

1.7.

EHSV rovněž požaduje, aby započal dialog veřejnosti o energetických otázkách v celé Evropě (evropský dialog o energetice), aby občané a celá občanská společnost mohla převzít odpovědnost za přechod energetiky k jiným zdrojům a zvážit budoucí možnosti skladování energie.

1.8.

EHSV připomíná význam plynu ve skladbě zdrojů energie a jeho význam pro občany z hlediska bezpečnosti dodávek energie. EHSV žádá, aby skladování bylo v tomto odvětví podporováno v tom směru, aby všechny členské státy měly solidárně přístup k rezervám.

2.1.

Dodávky energie a jejich řízení představují významnou politickou a hospodářsko-sociální prioritu a jsou zásadním krokem, chceme-li vyřešit úspěšně přechod na jiné zdroje energie a čelit výzvě změny klimatu. Poptávka po energii v EU se sice snižuje (spotřeba energie od roku 2006 klesá a v současnosti spotřebováváme zhruba stejné množství energie jako na počátku 90. let), ale rostoucí kapacita zařízení pro získávání energie z nestálých obnovitelných zdrojů zvýšila potřebu skladování energie, které bude hrát zásadní roli v mnoha odvětvích (kompenzace nepravidelností, elektromobily, obrana apod.) a bude pro Evropu a její průmysl strategicky významným faktorem. Je třeba poznamenat, že problém skladování energie z obnovitelných zdrojů patří také k hlavním argumentům odpůrců obnovitelných zdrojů energie.

2.2.

Byť se většina primárních zdrojů energie (plyn, ropa a uhlí) snadno skladuje, je třeba řešit otázky týkající se kapacity, ceny a umístění strategických skladů. Další velký zdroj primární energie, tedy obnovitelné zdroje energie, vykazují z hlediska skladování odlišné vlastnosti. Hydraulickou energii lze často kumulovat zadržováním vody v jezerech a přehradních nádržích. Biomasu lze také poměrně snadno skladovat, ale solární a větrnou energii, běžně užívanou k získávání elektrické energie, lze za současné situace skladovat pouze pomocí složitých a nákladných zprostředkujících postupů.

3.1.

Evropská komise analyzovala scénáře dekarbonizace energetického systému a v roce 2011 zveřejnila energetický plán do roku 2050, který obsahuje různé scénáře vývoje v tomto období. K dosažení stanovených předpokladů dekarbonizace by se elektrárenství mělo opírat o značný podíl energie z obnovitelných zdrojů (mezi 59 a 85 %), jenž by měl z převážné části pocházet z nestálých obnovitelných zdrojů. V následném sdělení z roku 2014 – „Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020–2030“ – se potvrzuje cesta k dekarbonizaci a pro rok 2030 se uvádí téměř 45 % podíl obnovitelných zdrojů energie. To je v souladu s cíli, na nichž se dohodli vedoucí představitelé EU dne 23. října 2014 v souvislosti s politickým rámcem pro období do roku 2030. Významný podíl nestálých obnovitelných zdrojů elektrické energie by vyžadoval desítky či stovky GW skladovací kapacity v elektrárenské síti, a to i při nasazení jiných opatření ke zvýšení její pružnosti.

3.2.

Evropská komise kromě toho považuje skladování elektrické energie za jedno z prioritních témat a opakovaně zdůraznila zásadní úlohu skladování energie. Ve svém pracovním dokumentu z roku 2013 týkajícím se skladování energie (http://ec.europa.eu/energy/sites/ener/files/energy_storage.pdf) prosazuje lepší koordinaci tohoto tématu s dalšími klíčovými oblastmi politik Evropské unie, jako je např. změna klimatu. Skladování energie by mělo být začleněno do všech příslušných právních předpisů EU v oblasti energie a klimatu, jak stávajících, tak budoucích, a včetně strategií týkajících se energetické infrastruktury. Mělo by se opírat o soubor souvisejících legislativních aktů EU v oblasti energetiky a klimatu. Ve svém sdělení o energetické unii (ze dne 25. února 2015) Komise dále připomíná, že „Evropská unie je odhodlána stát se světovou špičkou v oblasti obnovitelné energie a globálním centrem pro vývoj nové generace technicky vyspělých a konkurenceschopných obnovitelných zdrojů energie. EU si rovněž vytyčila za cíl, aby podíl energie z obnovitelných zdrojů spotřebované v EU v roce 2030 činil alespoň 27 %“. Komise hodlá dát impuls nové strategii výzkumu a inovací (VaV): „Pokud má evropská energetická unie dosáhnout celosvětového prvenství v oblasti obnovitelných zdrojů energie, musí stát v čele vývoje příští generace obnovitelných technologií, jakož i řešení v oblasti skladování energie.“

3.3.

Závěry posledního fóra v Madridu míří tímto směrem: „Fórum potvrzuje strategickou úlohu skladování plynu pro bezpečnost dodávek pro EU.“ EHSV rovněž zdůrazňuje význam podpory rozvoje skladování plynu.

4.1.

Řešení skladování elektrické energie lze rozdělit do čtyř hlavních kategorií, kdy podle požadavků na energii, ale také omezujících podmínek, může být energie uskladněna v různých formách (elektřina, plyn, vodík, teplo, chlad), a to v blízkosti zařízení, kde se energie získává, v energetických sítích nebo v blízkosti spotřeby:

4.2.

Celosvětově nejrozšířenějším způsobem skladování elektrické energie je ukládání hydraulické energie přečerpáváním, jako je tomu u systémů s nepřerušovaným napájením (anglicky UPS, uninterruptible power system). Tyto systémy se těší novému zájmu provozovatelů rozvodných sítí, průmyslových podniků a správců budov terciární sféry. Přečerpávací vodní elektrárny umožňují: integraci energie z nestálých obnovitelných zdrojů, zejména větrných a fotovoltaických; řešení špičkové kapacity a časové rozložení poptávky; ekonomickou vyváženost (akumulaci energie v intervalech nízké ceny a poptávky, dodávky v intervalech vysoké ceny a poptávky se „sociální“ kompenzací); časové rozložení investic do rozvodných sítí. Je však málo pravděpodobné, že by předpokládané skladovací kapacity dokázaly kompenzovat dlouhá období bezvětří nebo absence slunečního svitu v případě rozsáhlého využívání těchto obnovitelných zdrojů.

4.3.

Na trhu skladování energie se také vytváří pět nových segmentů, které by se mohly rozšířit v příštím desetiletí:

4.4.

Je třeba připomenout slibnou úlohu vodíku (přestože jeho cena a otázky bezpečnosti a dopravy značně omezují jeho potenciál): představuje energetický nosič nevytvářející emise skleníkových plynů, získává-li se z dekarbonizovaného zdroje. Je využitelný v řadě aplikací, hlavně v průmyslu, např. v místním získávání elektrické energie (napájení izolovaných sítí, bezpečnostní generátory), ve skladování energie (podpora sítí, valorizace energie z obnovitelných zdrojů) nebo v kombinované výrobě tepla a elektřiny. Rovněž se používá v pozemní dopravě (osobní vozidla, hromadná doprava, nákladní automobily atd.), letecké dopravě (letecké motory hlavní nebo pomocné), námořní a říční dopravě (ponorky, hlavní nebo pomocné motory), v rafinaci a petrochemickém průmyslu (získávání zeleného vodíku). Významná jsou i další využití, zejména v přenosných zařízeních (externí nabíječky a integrované baterie). To vše se neustále vyvíjí.

Technologie výroby vodíku elektrolýzou a palivové články jsou již velmi flexibilní a široce dostupné, byť jsou nadále málo účinné, z čehož vyplývá další posilování poptávky po větrných elektrárnách a solárních panelech, což vede k nadměrné kapacitě v této oblasti. Vodík je jako nosič energie nenahraditelný v systémech využívajících flexibilitu mezi různými energetickými sítěmi (např. Hybrid Power Plant v Berlíně). Pokud je to nezbytné, může se vodík („metanizovaný“ vodík) získávat za využití elektrické energie z obnovitelných zdrojů, aby mohl být dodáván do plynové rozvodné sítě nebo ukládán za účelem distribuce jako palivo nebo chemická látka, nebo dokonce znovu dodáván do sítě ve formě elektrické energie. Metanizovaný vodík má zdaleka největší potenciál skladování energie, může být naprosto bezpečně přepravován a skladován (po dlouhá období) za využití infrastruktur, které se nyní používají pro dodávky plynu (geologické skladování atd.). Metanizovaný vodík nabízí rovněž možnost získávání uhlovodíků s dlouhým řetězcem (pro různé aplikace: od leteckých paliv k dalším produktům, jako jsou plasty, jež se v současnosti získávají výlučně z fosilních paliv). Navíc uhlík, který se v ideálním případě zpracovává v oběhovém hospodářství (CO2 atd.) bude opětovně využit, a nebude se hromadit v atmosféře. Přecházíme tedy od produkce skleníkových plynů k produkci energie. Výroba vodíku a získávání elektřiny z vodíku jsou exotermické děje, takže zhodnocení tepla dále zvyšuje zajímavost těchto řešení. Vodík je jedním z mála nosičů energie, který umožňuje hospodářskou, sociální a environmentální vyváženost trhů s elektřinou a jinými druhy energie.

4.5.

Dalším přesvědčivým příkladem je skladování elektrické energie získané ze solárních panelů během dne v baterii. Problémem solárních panelů instalovaných na střechy obytných budov je, že produkují elektřinu v době, kdy jejich obyvatelé nejsou doma. Večer, když se vracejí domů, bývá slunce často již dlouho za obzorem a panely již nedodávají energii.

4.6.

Zdá se, že řešení by mohlo spočívat ve využití objevu jednoho německého podniku. Tento podnik propojil součásti systému se softwarem aplikace pro inteligentní telefony. Uživatel může na svém telefonu zjistit stupeň dobití své baterie, která akumuluje elektrickou energii získanou ze solárních panelů v průběhu dne. Finanční propočet je jednoznačný: za normálních okolností solární panely jednoho domu generují 25–35 % spotřeby energie jedné rodiny, ale s uvedeným skladováním pravidelně překračují 70 % podíl. Vzhledem k současným cenám je návratnost investice přibližně 8 let, přičemž baterie mají 20letou záruku.

4.7.

Je to také krokem k rodinnému modelu produkce a spotřeby, jejž EHSV v několika stanoviscích podpořil (viz pojem „prozumenti“, anglicky prosumers).

4.8.

Byť již existují různá řešení, zdá se, že možnosti dodatečného vybavení zůstávají omezené. Značné překážky nadále brzdí rozvoj nových pružnějších technologií, jako jsou lithium-iontové baterie nebo power-to-gas. Hlavní nevýhodou jsou nejen náklady a ekonomická konkurenceschopnost těchto řešení, které jsou stále ještě velmi vzdáleny tržním podmínkám, ale také dosud značné rozměry baterií. V prognóze agentury Ademe (Agence française de l’environnement et de la maitrise de l’énergie – Les systèmes de stockage d’énergie/Feuille de route stratégique, 2011) se předpokládá průmyslový rozvoj stacionárních systémů ukládání teprve v časovém horizontu po roce 2030. McKinsey (Battery Technology Charges Ahead, McKinsey, 2012) očekává, že v nadcházejících letech nutně dojde k pádu cen skladování energie, přičemž o rozsahu a rychlosti tohoto poklesu můžeme diskutovat. Podle této poradenské společnosti by se cena lithium-iontové baterie mohla do roku 2020 snížit z 600 $/kWh na 200 $/kWh, do roku 2025 na 160 $/kWh.

5.1.

EHSV připomíná, že nutnost snížit emise skleníkových plynů a obecný trend ubývání vzácných fosilních paliv (přestože byly v posledních letech nalezeny nové zdroje) vedou k rostoucímu využívání obnovitelných zdrojů, jež EHSV v řadě stanovisek podpořil (TEN/564 a TEN/508). EHSV také s ohledem na rozvoj energie z obnovitelných zdrojů zdůraznil, že je důležité doplnit energetický systém o další složky, tedy rozšířit rozvodné sítě, skladovací zařízení a kapacity zásob. Rozsáhlý rozvoj obnovitelných zdrojů energie představuje strategickou otázkou, neboť na jedné straně umožní snížit dovoz (což představuje hospodářskou a etickou výhodu), na druhé straně vyžaduje skladovací prostředky (zařízení umožňující skladovat energii nejen do příštího dne, ale z jedné sezony do další), které musí být zavedeny ve velkém měřítku.

5.2.

EHSV proto zastává názor, že skladování představuje základní úkol pro přechod energetiky k jiným zdrojům, z velké části nestálým obnovitelným zdrojům. Připomíná, že je nutné budovat a rozšiřovat skladovací kapacity. Zdůrazňuje, že skladování energie je klíčovým faktorem umožňujícím dosažení základních energetických cílů Evropské unie, které EHSV podporuje:

5.3.

EHSV uznává, že skladování energie může přinášet značné finanční náklady a náklady v oblasti životního prostředí a veřejného zdraví. Tak je tomu u některých projektů podzemního skladování plynu, které jsou v rozporu s ochranou vodních zdrojů. EHSV se proto vyslovuje pro zlepšení všech těchto technologií. Domnívá se totiž, že široce využívané skladování může být významným přínosem k zajištění doplňkovosti obnovitelných zdrojů energie. V důsledku změn v krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém horizontu tak může fotovoltaickou energii nahrazovat energie větrná. Výbor zdůrazňuje, že to povede k vytvoření sítě vzájemných propojení různých zdrojů energie, která se bude opírat o inteligentní sítě (smart grids). Tyto inteligentní sítě využívají informačních technologií, které optimalizují produkci, distribuci a spotřebu energie. EHSV se domnívá, že tuto technologii je nutné rozvíjet, neboť umožňuje řídit poptávku po energii; považuje však za důležité vycházet z posouzení dopadu a respektovat svobodu každého spotřebitele. Ještě užitečnější by bylo provést celkové posouzení všech nástrojů, jako je M/441 a německý profil ochrany BSI, což by umožnilo zcela bezpečně předávat a šířit údaje, zajistit integraci inteligentních domů (Smart Homes) atd. tak, aby se nalezly konkrétní aplikace pro budoucí potřeby inteligentních měst, např. plánování na základě meteorologických předpovědí.

5.4.

EHSV zdůrazňuje význam evropského regulačního rámce pro skladování energie, který by umožnil ocenit ekologizaci rozvodných sítí elektřiny a plynu.

5.5.

EHSV kromě toho připomíná, že trh se skladováním elektřiny pro elektrické sítě rychle roste a má velký potenciál vytvářet hospodářské aktivity a pracovní místa, která by měla kompenzovat ztráty pracovních příležitostí v jiných oblastech trhu s energií. Investiční vyhlídky provozovatelů energetických sítí jsou podmíněny nutnou integrací stále rostoucího podílu energie z nestálých zdrojů. V Evropě je výstavba a renovace přečerpávacích vodních elektráren a konverze stávajících vodních elektráren na přečerpávací technologii základem pro rozvoj trhu. Je proto nutné neprodleně minimalizovat překážky, které omezují účinnost přečerpávacích vodních elektráren. Pro zajištění hospodářské a environmentální výhodnosti této technologie je třeba přijmout nezbytná opatření, aby tyto elektrárny mohly být vybudovány a využívány.

6.1.

EHSV konstatuje, že doposud Unie soustředila výdaje spíše na zavádění technologií než na VaV (zpráva Michela Derdeveta „Energie, Evropa v sítích“ z 23. února 2015). Veřejné výdaje v oblasti VaV v Evropě (ve všech odvětvích celkem) jsou v reálných hodnotách zhruba stejné, jako byly v 80. letech minulého století (výdaje USA či Japonska se naopak zvýšily), přičemž obnovitelné zdroje energie jsou ve fázi plného rozmachu. Strategický plán pro energetické technologie započatý v roce 2007 nezískal odpovídající finanční prostředky. Evropský energetický systém čelí různým tenzím. Jedná se o nutnou integraci obnovitelných zdrojů, zajištění bezpečnosti dodávek a ekonomickou konkurenceschopnost Evropy. Tyto tenze vyžadují obnovení evropské spolupráce v oblasti VaV v energetice. Skladování je významnou složkou hlavních projektů inteligentních sítí zahájených v roce 2012 a 2013 a představuje podstatné téma VaV k nalezení správné odpovědi na problémy energetických sítí zítřka.

6.2.

Technologie skladování energie jsou na různém stupni technologické a průmyslové vyspělosti. EHSV se vyslovuje pro intenzivnější výzkum a vývoj a lepší součinnost na evropské úrovni, a to tím spíše, že většina projektů VaV v Evropě a na celém světě se týká obdobných výzev a příležitostí. EHSV již v několika stanoviscích vyjádřil politování nad skutečností, že intenzita výzkumu neodpovídá těmto výzvám a požadoval jeho posílení na evropské úrovni. Rovněž členské státy by měly být vybídnuty, aby přiměřeně přispěly k tomuto úsilí. Unie musí bezpodmínečně rychle posílit svou koordinaci a investice vzhledem ke klíčové úloze VaV při odstranění zbývajících technických překážek a dosáhnout snížení dosud velmi vysokých investičních nákladů tím, že projekty skladování se budou realizovat v průmyslovém měřítku; to umožní lépe integrovat obnovitelné zdroje energie, snížit náklady přechodu na jiné zdroje energie, omezit dopad určitých druhů energie na zdraví, umožnit rozvoj odborné přípravy a zaměstnanosti v tomto odvětví, zaručit bezpečnost energetického systému, zajistit rozvoj inovačních konkurenceschopných řetězců na mezinárodní úrovni a dosáhnout konkurenceschopnosti evropského hospodářství.