EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 15.7.2015
COM(2015) 345 final
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ
Přezkum směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/30/EU ze dne 19. května 2010 o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku
{SWD(2015) 143 final}
1.Účel zprávy
Směrnice o energetických štítcích (2010/30/EU) 1 ukládá Komisi, aby do 31. prosince 2014 vyhodnotila její účinnost a předložila zprávu Evropskému parlamentu a Radě. Směrnice rovněž požaduje předložit do 19. června 2015 zprávu o přenesených pravomocích a poskytovat shrnutí zpráv o dozoru nad vnitrostátním trhem, které členské státy předkládají jednou za čtyři roky.
Zpráva z roku 2012 2 o přezkumu směrnice o ekodesignu (2009/125/ES) 3 dospěla k závěru, že bezprostřední revize uvedené směrnice není nutná, ale že specifické aspekty, o kterých nebyl v době přezkumu dostatek informací, by mohly být znovu posouzeny při přezkumu směrnice o energetických štítcích v roce 2014, například pokud jde o účinnost prováděcích opatření a harmonizovaných norem a užší koordinaci při provádění obou směrnic.
Tato zpráva naplňuje uvedené požadavky.
2.Posouzení účinnosti, efektivnosti, soudržnosti, přidané hodnoty pro EU a významu
Cíle směrnice o energetických štítcích a směrnice o ekodesignu jsou tyto:
zvyšování energetické účinnosti výrobků a úrovně ochrany životního prostředí,
volný pohyb výrobků spojených se spotřebou energie v Evropské unii,
poskytování informací, díky nimž spotřebitelé mají možnost vybrat si výrobky s vyšší účinností.
Hodnocení politiky 4 odhaluje tyto skutečnosti:
1.Zavedená opatření v oblasti ekodesignu a označování energetickými štítky jsou účinná, jelikož přinášejí hmatatelné a výrazné úspory energie a nákladů. Hodnocení ex post během přezkumů konkrétních opatření v oblasti označování energetickými štítky uplatňovaných od 90. let 20. století ukázalo rychlou transformaci trhu směrem k vyšší účinnosti ve většině skupin výrobků označovaných energetickými štítky. Odhaduje se, že provádění uvedených dvou směrnic do roku 2020 ušetří 175 Mtoe primární energie ročně (zhruba 15 % těchto úspor přinesou opatření v oblasti označování energetickými štítky, přičemž je třeba pamatovat na to, že na zhruba polovinu skupin výrobků se vztahují pouze požadavky na ekodesign). To odpovídá 19% úsporám ve srovnání s nezměněným stavem, pokud jde o využívání energie těmito výrobky. Tyto politiky zajistí téměř polovinu z cíle zvýšit energetickou účinnost o 20 % do roku 2020. Závislost na dovozu energie by se snížila o 23 % u zemního plynu a o 37 % u uhlí. Celkově se odhaduje, že doposud zavedená opatření v oblasti ekodesignu a označování energetickými štítky ušetří konečným uživatelům výrobků v roce 2020 díky nižším účtům za veřejné služby částku ve výši 100 miliard EUR ročně (tzn. úspory ve výši 400–500 EUR ročně v každé domácnosti).
2.Na vnitřním trhu Evropské unie neexistují žádné překážky pro volný pohyb výrobků spojených se spotřebou energie.
3.Přínosy převažují nad náklady jak pro podniky, tak pro společnost jako celek. Ačkoli náklady na dodržování požadavků a označování energetickými štítky půjdou v první řadě k tíži výrobců, přejdou následně na konečné uživatele (domácnosti a jiné podniky), kteří těží z úspor nákladů z důvodu nižší spotřeby energie, jež výrazně převažují nad počátečními pořizovacími náklady. Podrobné údaje za celou EU nejsou k dispozici. V případě Spojeného království byl u předpisů platných v roce 2012 poměr přínosů a nákladů odhadován na 3,8 5 .
4.Valná většina spotřebitelů (zhruba 85 %) zná energetické štítky, rozumí jim a používá je při svém rozhodování při nákupech.
5.Zavedením třídy A+ a vyšších tříd směrnicí o energetických štítcích z roku 2010 klesla účinnost energetických štítků, pokud jde o motivování spotřebitelů k nákupu účinnějších výrobků. Změna provedení, která k označení vyšších tříd energetické účinnosti nad třídou A používá další plusy, motivuje k nákupu účinnějších výrobků méně než původní stupnice od A do G. Ačkoli průzkum mezi spotřebiteli ukazuje, že nová stupnice na energetických štítcích je pro spotřebitele srozumitelná, snížila jejich ochotu platit více za účinnější výrobky, protože rozdíl mezi A+ a A+++ je motivuje méně než rozdíl mezi C a A 6 . Obtížně pochopitelné jsou i některé symboly na štítku, které představují další parametry, např. „logo vypínače“ na štítku televizních přijímačů a účinnost sušení na štítku myček nádobí 7 .
6.Existuje tendence nakupovat větší výrobky, které jsou účinné, a dosahují tedy vysoké energetické třídy, ale mají mnohem vyšší absolutní spotřebu energie než menší spotřebiče téhož typu.
7.Nedostatečné prosazování vnitrostátními orgány dozoru nad trhem přispívá k nedodržování požadavků, a snižuje tak předpokládané úspory energie odhadem o 10 %. Viz též oddíl 3.
8.Opatření u některých výrobků ukázala příliš nízkou míru ambicí v porovnání s tím, co je technicky a ekonomicky proveditelné.
9.Přestože se některá opatření zabývala jinými dopady na životní prostředí, než je energie ve fázi používání, existuje potenciál pro další snižování takových dopadů, například z hlediska životnosti, opravitelnosti, opětovné použitelnosti, recyklovatelnosti, znovu využitelných materiálů, recyklovaného obsahu, používání upřednostňovaných materiálů či nebezpečných látek.
10.Z hlediska efektivnosti je normotvorný proces příliš dlouhý (v průměru 49 měsíců), v důsledku čehož jsou někdy výsledky technických a přípravných prací v okamžiku přijetí politických rozhodnutí již zastaralé, zejména u rychle se vyvíjejících elektronických výrobků.
11.Obě směrnice se vzájemně doplňují a jejich provádění je z velké části soudržné.
12.U řady výrobků nejsou v nižších třídách uváděných na energetických štítcích zastoupeny žádné modely, protože opatření v oblasti ekodesignu zakázala modely se špatnými parametry a výrobci zareagovali na technický pokrok tím, že vyrábějí ještě účinnější výrobky. U řady kategorií výrobků se problém týká i vyšších tříd. V nejextrémnějších případech praček, chladniček a myček nádobí se na energetických štítcích v současné době uvádějí třídy A+++ až D, ale na trh lze uvádět již jen spotřebiče zařazené do tříd A+++, A++ a A+. Bez srovnání na úplné stupnici A až G klesá význam štítků pro spotřebitele.
13.Přidaná hodnota pro EU vyplývá z harmonizovaného regulačního rámce, který snižuje náklady pro výrobce a díky němuž EU udává trend v mezinárodním regulačním a normalizačním úsilí.
14.Politika má nadále význam pro dosahování cíle EU v oblasti energetické účinnosti po roce 2020. Může též přispívat k účinnému využívání zdrojů a oběhovému hospodářství.
15.V digitálním věku mají nadále zásadní význam informace pro spotřebitele. Předpisy o energetických štítcích byly nedávno upraveny tak, aby energetický štítek byl vystavován i na internetu 8 .
16.Pokud jde o přínos požadavku, aby reklamy obsahovaly odkaz na energetickou třídu (čl. 4 písm. c)), nebylo možné tento účinek vyčíslit, ale při hodnocení bylo zjištěno, že se skutečně dotkl informačního selhání na trhu.
17.Požadavky na veřejné zakázky (čl. 9 odst. 1) byly posouzeny již v roce 2011, načež byly vypuštěny ze směrnice o energetických štítcích a v upravené formě zařazeny do směrnice o energetické účinnosti 9 .
18.Z mediálního pokrytí v posledních letech jasně plyne, že přínosy politiky nebyly sdělovány v dostatečné míře.
3.Souhrnná zpráva o dozoru nad trhem
V roce 2014 předložily členské státy Komisi na základě šablony, kterou jim Komise poskytla, zprávy o svých činnostech v oblasti dozoru nad trhem v letech 2009–2013.
Poskytnuté informace ukazují, že v letech 2009 a 2010 přibližně jedna třetina členských států vykonávala dozor nad trhem v oblasti energetických štítků a ekodesignu jen v malé míře, nebo jej nevykonávala vůbec. Komise o této problematice s členskými státy jednala a počet členských států s minimální aktivitou klesá.
Počet inspekcí a počet zkontrolovaných modelů výrobků v letech 2009–2013 výrazně vzrostl, jelikož opatření v oblasti ekodesignu a označování energetickými štítky byla v těchto letech rozšiřována na stále více skupin výrobků. Počet členských států, které zkoušejí výrobky ve zkušebnách, vzrostl z pouhé hrstky na téměř polovinu. Ačkoli je zkoušení výrobků pouze jedním ze způsobů, jak kontrolovat soulad, jedná se o základní nástroj, neboť jde v konečném důsledku o jediný způsob, jak zjistit, zda výrobek splňuje minimální požadavky na ekodesign a/nebo zda je na energetickém štítku uvedena správná třída. Jednou z příčin, proč výrobky nezkouší ve zkušebnách všechny členské státy, je vysoká cena. Je to pravděpodobně i příčina, proč se velká část zkoušek týká menších spotřebičů, jako jsou externí napájecí zdroje a světelné zdroje, a plnění požadavků na pohotovostní režim a režim „vypnuto“.
Míra souladu zjištěná orgány dozoru nad trhem se různí v závislosti na členském státu, výrobku a roku. Bylo zjištěno, že 5 až 40 % výrobků je nabízeno k prodeji bez energetického štítku nebo s nesprávně vystaveným štítkem (např. štítek není jasně viditelný, štítek je chybný, údaje na štítku neodpovídají zkoušce ve zkušebně). V případě ekodesignu je nevyhovujícími shledáno obvykle 10–50 % zkontrolovaných a/nebo zkoušených výrobků. Avšak míra nesouladu zjištěná orgány je obvykle vyšší než celková míra nesouladu na trhu, protože dozor nad trhem se zaměřuje na značky a obchody, u nichž vysoká míra nesouladu již byla zjištěna v minulosti nebo na ni existuje podezření. Nesoulad na trhu lze celkově odhadnout na 20 %, což vede ke zhruba 10% ztrátě z předpokládaných úspor energie (16 Mtoe primární energie ročně).
4.Přenesené pravomoci
Směrnice o ekodesignu a směrnice o energetických štítcích jsou rámcové směrnice, které stanoví obecná pravidla a zásady a dávají Komisi pravomoc přijímat v koordinaci s členskými státy podrobnější akty. Obě směrnice stanoví podmínky, za kterých může Komise tuto pravomoc vykonávat. Podle směrnice o energetických štítcích mají tyto akty formu aktů v přenesené pravomoci 10 , které členské státy projednávají v odborné skupině, zatímco v případě ekodesignu se jedná o prováděcí opatření přijímaná postupem projednávání ve výborech s většinovým hlasováním členských států v regulativním výboru. Akt v přenesené pravomoci týkající se označování konkrétního výrobku energetickými štítky se obvykle přijímá souběžně s prováděcím opatřením v oblasti ekodesignu, které pro stejnou skupinu výrobků stanoví minimální požadavky na energetickou účinnost, aby byl zajištěn konzistentní dopad obou opatření.
V prosinci 2012 Komise zřídila odbornou skupinu pro energetické štítky 11 , která nahradila regulativní výbor pro energetické štítkování výrobků spojených se spotřebou energie, který byl zřízen podle původní směrnice 92/75/EHS o energetických štítcích. Odborná skupina projednala všechna opatření v oblasti označování energetickými štítky, která byla doposud přijata podle směrnice 2010/30/EU, a zajistila tak řádnou konzultaci členských států. K dnešnímu dni bylo přijato dvanáct aktů v přenesené pravomoci 12 o označování energetickými štítky. Poté, co Komise přijala akty v přenesené pravomoci o označování energetickými štítky, nevznesly do dnešního dne ve čtyřměsíčním období pro vznášení námitek Evropský parlament ani Rada žádnou námitku k aktu v přenesené pravomoci. Tyto akty v přenesené pravomoci byly poté zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie a brzy nato vstoupily v platnost.
Komise se domnívá, že přenesení pravomoci v souvislosti s označováním energetickými štítky účinně přispívá k zavádění nezbytných podrobných pravidel pro označování výrobků a spotřebičů energetickými štítky. Kromě toho má za to, že své přenesené pravomoci podle směrnice o energetických štítcích vykonává správně.
5.Závěry
Na základě výsledku hodnocení se Komise domnívá, že revize směrnice o energetických štítcích je na místě. K této zprávě je přiložen legislativní návrh revize směrnice o energetických štítcích, který se zabývá zejména sníženou účinností energetických štítků (oddíl 2 body 5 a 12) a nedostatečným prosazováním (oddíl 2 body 5 a 7 a oddíl 3).
Pokud jde o směrnici o ekodesignu, k řešení otázek identifikovaných během hodnocení nejsou nutné žádné legislativní změny. Zejména dopady na životní prostředí jinými než energií ve fázi používání (např. životností, recyklovatelností, opravitelností) se lze zabývat systematičtěji v rámci opatření v oblasti ekodesignu, aniž by bylo nutné měnit legislativní rámec.
S cílem zlepšit porozumění energetickým štítkům (oddíl 2 bod 5) má Komise v úmyslu při tvorbě energetických štítků pro konkrétní výrobky provádět spotřebitelské testy, zejména aby zajistila, že všechny symboly i štítek jako celek budou srozumitelné.
Za účelem lepšího prosazování (oddíl 2 bod 7) zamýšlí Komise rovněž usnadnit další spolupráci mezi vnitrostátními orgány dozoru nad trhem prostřednictvím skupin pro správní spolupráci v oblasti ekodesignu a označování energetickými štítky a prostřednictvím specializovaných společných projektů, například projektu „EEpliant“ financovaného z prostředků EU 13 .
Pokud jde o problém dlouhého normotvorného procesu identifikovaný v oddíle 2 (bod 10), zamýšlí Komise oznamovat návrhy nařízení v přenesené pravomoci členům Světové obchodní organizace podle Dohody o technických překážkách obchodu v časnějším stadiu procesu, souběžně s konzultacemi v konzultačním fóru 14 .
V případě elektronických výrobků si výzvy týkající se rychlého vývoje trhu (oddíl 2 bod 10) a chybějícího jasného vztahu mezi kupní cenou a energetickou účinností zasluhují specifický hloubkový přezkum. Komise má v plánu provést tento přezkum v souvislosti s blížícím se hodnocením programu EU Energy Star v roce 2016, při kterém se bude zabývat i elektronickými přístroji nezahrnutými do uvedeného programu.
Komise bude ve snaze zlepšit povědomí veřejnosti a přijetí politiky pokračovat i v lepší komunikaci, pokud jde o opatření v oblasti ekodesignu a označování energetickými štítky týkající se konkrétních výrobků.