3.3.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 82/13

Zpravodaj:

Lutz RIBBE

1.1.

EHSV toto sdělení vítá a podporuje řadu návrhů, které jsou v něm obsaženy a jež jsou logickým vyústěním úvah o evropské energetické unii.

1.2.

Kroky ke zdokonalení trhů, které jsou v něm představeny, včetně vnitrodenního obchodování, zrušení předpisů narušujících hospodářskou soutěž, řízení poptávky a vytvoření správných cenových signálů, jsou v podstatě správná a důležitá opatření pro transformaci trhu s energií, který bude v budoucnosti více zaměřen na zvláštní stránky energie decentralizovaně vyrobené z variabilních obnovitelných zdrojů.

1.3.

Spolehlivé a cenově dostupné zásobování podniků a domácností (čistou) energií je nezbytným základem pro hospodářství a člověka v moderní společnosti. Energetický systém je proto v podstatě problémem celé společnosti, pro jehož řešení je zapotřebí správné rovnováhy mezi trhem a regulací. Toto dosud nebylo politicky dostatečně projednáno, a to ani v tomto sdělení.

1.4.

Cíle zásobování energií z nízkouhlíkových zdrojů s vysokým podílem energie z regulovatelných obnovitelných zdrojů je možné v krátkodobém až střednědobém výhledu dosáhnout pouze tehdy, pokud budou mít všichni účastníci trhu (i noví) dostatek možností k tomu, aby se stali pružnějšími, jako jsou dostatečné kapacity ke skladování, flexibilní a uživatelsky vstřícné možnosti na straně poptávky a rovněž flexibilní technologie na výrobu elektrické energie (jako např. kombinovaná výroba tepla a elektřiny), stejně jako dostatečně vybudované a propojené infrastruktury k distribuci elektrické energie, spotřebitelé budou dostatečně, včasně a řádně informováni, pokud dostanou možnost vlastního uvedení na trh a pokud se potřebné investice do technologií a infrastruktury vyplatí. To vše v současnosti neplatí.

1.5.

Cenové signály jsou důležité, protože přebudování nynějšího systému si vyžádá značné investice. V podmínkách cen na burze, které nyní činí 30 nebo 40 EUR/MWh, není možné investice refinancovat, a to ani investice do nových kapacit na výrobu elektrické energie, ani do technologií skladování. Takových cen na burze lze nyní dosáhnout jen proto, že se mj. dostává na trh hodně elektřiny z odepsaných elektráren a vyplácí se dotace na elektřinu vyrobenou z uhlí, jádra a obnovitelných zdrojů. Nynější ceny na burze tedy neodrážejí ani skutečnou strukturu nákladů. Ceny na energetické burze poskytují v důsledku dotací a nadměrné regulace pokřivený obraz skutečných nákladů na elektřinu. Pouze s realistickými a transparentními cenami bude dosaženo správných signálů pro nezbytné vysoké investice pro přeměnu stávajícího systému.

1.6.

Proto je zapotřebí zcela nových přístupů při stanovování cen, aby byl vytvořen hospodářský základ pro žádoucí novou kvalitu sítě (součástí je i řízení poptávky a skladování). Jeden z přístupů by spočíval ve větším zaměření souhrnu právních předpisů na žádoucí novinky a lepší hodnocení systémové stability.

1.7.

Ceny by v budoucnu měly odrážet skutečné úplné náklady na výrobu elektrické energie, zásobování elektřinou a likvidaci odpadů. K tomu patří i negativní vnější účinky (např. znečištění CO2). Tvorba cen musí být realistická. K tomu patří i to, že Komise přizpůsobí svůj vlastní systém podpor a že budou odstraněny ještě stále existující státem stanovené ceny. Komise v této souvislosti zatím nepředložila žádnou soudržnou koncepci.

1.8.

Velká technická výzva nového energetického systému spočívá především v tom, že se elektrická energie v budoucnosti již nebude dostávat ke spotřebitelům centrálně regulovaným způsobem prostřednictvím velkokapacitních elektráren („shora dolů“), ale že díky mnoha decentralizovaným, částečně variabilním obnovitelným zdrojům energie vzniknou nové „výrobní a zásobovací ostrovy“, které je nutno navzájem propojit („zdola nahoru“) a v nichž bude hrát přední úlohu řízení poptávky (včetně skladování) a místní a regionální uvádění na trh.

1.9.

EHSV vícekrát zdůraznil, že takové nové, decentralizované energetické systémy otevírají příležitosti, nejen pokud jde o postoj veřejnosti k nezbytným strukturálním změnám a potřebným investicím (1). I z hlediska regionálního hospodářství mohou mimo dosud známé struktury vznikat nové vyhlídky a nové možnosti vytváření přidané hodnoty. Nové technologie umožní nově propojit regionální rozvoj a energetickou politiku. Propojené zásobovací ostrovy navíc zajišťují lepší bezpečnostní situaci s ohledem na útoky na kritickou infrastrukturu.

1.10.

Komise tedy musí při úvahách o obchodním systému vycházet z potřebné energetické infrastruktury, a nikoli se pokoušet uskutečnit nezbytné změny energetické infrastruktury takovým způsobem, aby byly slučitelné se stávajícím obchodním systémem. Musí také společně s účastníky trhu posoudit, jaké změny energetické infrastruktury a obchodního systému by vytvořily podmínky k uskutečnění rozmanitějšího, flexibilnějšího a nákladově efektivnějšího energetického systému více zaměřeného na spotřebitele.

1.11.

EHSV vítá nejenom ta prohlášení Komise, která se týkají nové rozmanitosti hráčů, ale spíše považuje za zásadní aktivní zapojení spotřebitelů (tedy podniků, občanů, veřejných služeb atd.) do výroby a přímého místního či regionálního prodeje. Jestliže se dnes podniky, občané nebo veřejné služby rozhodnou, že budou využívat místně nebo regionálně dostupný energetický potenciál např. v podobě společně organizovaných solárních či větrných elektráren, tak by pro ně mělo být bezprostřední využívání získané energie – bez zapojení burz nebo obchodníků – a/nebo její přímé a bezproblémové uvedení na trh mnohem snadnější než doposud. I zde však ponechává dokument Komise řadu otázek otevřených.

1.12.

Komise několikrát zdůraznila, že pro obnovitelné zdroje energie stále přetrvávají překážky, které j třeba odstranit, a že je zapotřebí regionalizované podpory obnovitelných zdrojů energie vhodné pro trh. EHSV je stejného názoru, ale poznamenává, že rozšíření trhu a menší regulace samy o sobě ke zvýšení výroby energie z obnovitelných zdrojů nepovedou. Předkládané sdělení však neobsahuje žádné náznaky o konkrétních představách Komise v tomto směru.

2.1.

Junckerova Komise označila ve svých hlavních směrech politiky za jeden ze svých strategických cílů vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu.

2.2.

Tento cíl Komise potvrdila ve svém pracovním programu na rok 2015 (2) a dále jej rozvedla v rámcové strategii k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu (3): kromě spolehlivých a cenově dostupných dodávek energie jde o vytvoření udržitelného energetického systému šetrného k životnímu prostředí, kde bude přítomna intenzivní hospodářská soutěž a inovace. V této rámcové strategii je zvláště zdůrazněna aktivní úloha občanů při transformaci energetického systému. Nové uspořádání energetického systému, zvláště trhu s elektrickou energií, je důležitým krokem k dosažení těchto cílů.

2.3.

Veřejná konzultace zahájená tímto sdělením Komise má přispět k vypořádání se s řadou závažných výzev, které stojí v cestě vybudování udržitelného energetického systému.

2.4.

Evropská komise tyto výzvy spojuje s tím, že „současná tržní koncepce pochází z doby, kdy hlavním úkolem velkých centralizovaných elektráren spalujících převážně fosilní paliva bylo zásobit každou domácnost či podnik na určitém území – většinou daného členského státu – takovým množstvím elektrické energie, jaké chtěly, a kdy spotřebitelé – domácnosti, podniky a průmysl – byli vnímáni jako pasivní“. Komise usiluje o „zásadní transformaci evropského energetického systému“, ve kterém se bude elektrická energie ve velké míře vyrábět decentralizovaně z variabilních zdrojů energie, na němž se bude podílet mnohem více hráčů, jejichž úlohy v dění na trhu se budou měnit, a ve kterém bude novou a ústřední výzvou řízení poptávky.

2.5.

Komise mezi zvláštní výzvy řadí následující:

2.6.

Komise určuje několik opatření, která umožní se s těmito výzvami vypořádat:

3.1.

K dosažení cílů evropské energetické unie je zapotřebí řady zásadních změn, mj. je k tomu podle Komise zapotřebí základní změny orientace trhu s elektrickou energií.

3.2.

Tyto změny budou ve společnosti dostatečně přijímány, pouze pokud a) se uskuteční intenzivní a dobře organizovaná konzultace se zúčastněnými stranami a občanskou společností, a b) budou tito při tom akceptováni nejen jako konzultovaní partneři, nýbrž jako aktivně jednající partneři.

3.3.

Jak by takový proces mohl vypadat, nastínil EHSV ve své studii (4) o hodnocení konzultací Evropské komise se zúčastněnými stranami, a dále poukazuje na svou iniciativu evropského dialogu o energetice.

3.4.

Kroky ke zdokonalení trhů, které jsou představeny, včetně vnitrodenního obchodování, zrušení omezujících předpisů a předpisů narušujících hospodářskou soutěž, poskytování systémů reakce strany poptávky a vytvoření správných cenových signálů, jsou správná a důležitá opatření pro transformaci energetického trhu, který bude v budoucnosti více zaměřen na zvláštní stránky energie vyrobené z variabilních obnovitelných zdrojů. Pouze tak je možné dosáhnout cílů evropské energetické unie, které EHSV vítá, a zaručit domácnostem a hospodářským subjektům dodávky elektrické energie, které budou účinné z hlediska nákladů, šetrné k životnímu prostředí, spolehlivé a cenově dostupné.

3.5.

EHSV poukazuje na zvláštní význam vnitrodenního obchodování pro organizaci smysluplného obchodu s elektrickou energií vyrobenou z variabilních obnovitelných zdrojů.

3.6.

Výbor vítá, že jsou ve sdělení znovu popsány hlavní zásady „nového energetického systému“. Považuje je za důležitý signál pro všechny účastníky na trhu a pro celou společnost. Mezi ně patří:

3.7.

Spolehlivé a cenově dostupné zásobování podniků a domácností čistou energií je nezbytným základem pro hospodářství a člověka v moderní společnosti. Energetický systém je proto v podstatě problémem celé společnosti, pro jehož řešení je zapotřebí správné rovnováhy mezi trhem a regulací. Toto dosud nebylo politicky dostatečně projednáno, a to ani v tomto sdělení. Například o otázce, zda by neměly být přenosové a distribuční sítě – podobně jako dálnice, železniční síť nebo zásobování vodou – raději svěřeny veřejným orgánům, se sice nerozhoduje v Bruselu, ale lze o ní zde diskutovat. Součástí energetické politiky je stanovení jasných rámcových podmínek a regulační dohled. To znamená také ochranu spotřebitelů i zvláště zranitelných skupin společnosti.

3.8.

EHSV upouští od pozitivního komentování řady správných opatření, která Komise představila, včetně jejího kritického postoje k rezervním kapacitám. Spíše by chtěl uvést několik úvah na témata, která byla podle jeho názoru ve sdělení opomenuta, případně kterým Komise nepřisuzuje dostatečný význam.

4.1.

EHSV je s Komisí zcela zajedno v tom, že je zapotřebí „zásadní transformace evropského energetického systému“. Nicméně Výbor zastává názor, že přístupy k řešení, které jsou ve sdělení představeny, neznamenají „zásadní transformaci“, ale spíše přizpůsobení nebo doplnění systému stávajícího.

4.2.

EHSV by chtěl upozornit zvláště na to, že „zásadní transformace“ nemůže spočívat pouze v tom, že budou vnitrostátní systémy propojeny do evropské sítě, reformovány stávající trhy a obchodní systémy a podstatně navýšen podíl energie z obnovitelných zdrojů. Místo toho je třeba vymyslet a vybudovat zcela nový energetický systém, jehož aktéři budou mnohem různorodější a decentralizovanější. To znamená nejen posílení přenosových a distribučních sítí, ale také jejich vybavení novou, technologicky náročnou infrastrukturou. Struktury jednání, propojení a uvádění na trh této nové sítě budou zčásti zcela nové a rozmanitější. Nynější klasické zdroje energie v ní budou hrát překlenovací úlohu.

4.3.

Cíle zásobování energií z bezuhlíkových zdrojů s vysokým podílem energie z regulovatelných zdrojů je možné v krátkodobém až střednědobém výhledu dosáhnout pouze tehdy, pokud

To vše v současnosti neplatí.

4.4.1.

Komise zdůrazňuje význam cenových signálů, které a) mají spotřebitele povzbuzovat k tomu, aby hráli na energetickém trhu aktivní úlohu, a b) vytvářet pobídky pro podniky, aby investovaly do nových nízkoemisních technologií na výrobu energie. Takové cenové signály jsou důležité, protože přebudování nynějšího systému si vyžádá značné investice. V podmínkách cen na burze, které nyní činí 30 nebo 40 EUR/MWh a jsou samozřejmě zajímavé pro spotřebitele, k nimž se takto dostanou, není možné investice refinancovat, ať již jde o investice do nových kapacit na výrobu elektrické energie, nebo do technologií na skladování. Takových cen na burze lze nyní dosáhnout jen proto, že se mj. dostává na trh hodně energie z odepsaných elektráren a vyplácí se vysoké dotace na elektřinu vyrobenou z uhlí, jádra a obnovitelných zdrojů. Nynější ceny na burze tedy neodrážejí skutečnou strukturu nákladů. Ceny na energetické burze poskytují v důsledku dotací a nadměrné regulace pokřivený obraz skutečných nákladů na elektřinu. Pouze s realistickými a transparentními cenami bude dosaženo správných signálů pro nezbytné vysoké investice pro přeměnu stávajícího systému.

4.4.2.

Ve sdělení Komise je příliš málo významu přisouzeno tomu, jaké dopady zvláštní struktura nákladů na energii z obnovitelných zdrojů má: v případě nulových mezních nákladů u energie z obnovitelných zdrojů a zařízení na skladování elektrické energie již nevycházejí z velkoobchodních trhů žádné pozitivní cenové signály. To má dva důsledky. Zaprvé, jestliže z velkoobchodních cen nevycházejí žádné signály ke krátkodobému přidělení elektrické energie, musí být vytvořeny jiným způsobem, tedy např. prostřednictvím dotací. Zadruhé vyžadují nulové mezní náklady zcela nové mechanismy refinancování v případě variabilních obnovitelných zdrojů energie a rovněž zařízení na skladování elektrické energie.

4.4.3.

Proto je zapotřebí zcela nových přístupů při stanovování cen, aby byl vytvořen hospodářský základ pro žádoucí novou kvalitu sítě (součástí je i řízení poptávky a skladování). Jeden přístup by mohl spočívat v zaměření pozornosti na novou podobu regulovaných složek cen pro koncové spotřebitele, zejména ve vztahu k sazbě daně na elektřinu a poplatkům za používání přenosové soustavy. Je třeba prověřit nové členění financování společných nákladů v energetickém systému.

4.4.4.

Aby ceny přesně odrážely všechny náklady na zásobování elektrickou energií, zasazuje se EHSV o to, aby Komise vytvořila v rámci harmonizovaného postupu v celé EU jednoznačnou transparentnost nákladů. Zjištěné a srovnatelné náklady by měly odrážet skutečné úplné náklady na výrobu elektrické energie, zásobování elektrickou energií a likvidaci odpadů. Tyto výkazy nákladů musí zahrnovat rovněž negativní vnější účinky (např. znečištění CO2) a dotace. EHSV přitom upozorňuje na dřívější stanoviska (7) a postoje a stejně jako dříve důrazně požaduje, aby Komise splnila svůj slib, že do cen internalizuje veškeré náklady (včetně externalit) od výroby až po likvidaci odpadů a že nepřipustí žádnou přímou ani nepřímou soutěž o dotace mezi různými zdroji energie.

4.4.5.

Kromě odrážení skutečných nákladů by měly být rámcové podmínky upraveny tak, aby ceny zohledňovaly rovněž dostupnost služby, jako je vyvarování se emisí škodlivých vůči klimatu nebo vytvoření potřebných velmi kvalitních pracovních míst. Ceny musí odrážet to, že existují období s velkou nabídkou a menší poptávkou, stejně jako naopak období s velkou poptávkou a menší nabídkou. Pouze pokud budou ceny vyjadřovat celou skutečnost o nákladech a službách a jejich snížení se budou v plném rozsahu promítat na maloobchodní úrovni, uskuteční se přizpůsobení, která Komise požaduje, jako jsou řízení poptávky, flexibilnější elektrárny a skladování.

4.4.6.

EHSV souhlasí s Komisí, že je třeba odstranit regulované ceny. Je správné umožnit volnou tvorbu cen, a to jak směrem nahoru, tak směrem dolů. To ovlivňuje nutné reakce trhu a podporuje možnosti flexibility, jako jsou systém řízení poptávky a skladování elektřiny. EHSV považuje pokyny obsažené ve směrnicích EU o státní podpoře, podle nichž nelze dotace vyplácet v době záporných cen energie, za masivní zásah do trhu, který poškozuje obnovitelné zdroje energie a zvýhodňuje ekologicky škodlivé technologie s vyššími mezními náklady. Stávající dotace jsou vyvážením nedostatečně fungujících cenových signálů, zejména z důvodu chybějící internalizace vnějších nákladů. Evropská komise to může odstranit pomocí reformy pokynů o státní podpoře. EHSV očekává od Komise koncepci, která bude bojovat s příčinami negativních cen a také učiní podpory dlouhodobě zbytečnými.

4.4.7.

V dokumentu Komise je vyjádřena mj. také nezbytnost lepšího obchodování s emisemi. EHSV k tomu vydal vlastní stanovisko (8). Zdůrazňuje však, že i v případě přísné reformy budou v případě fosilních zdrojů energie do ceny zahrnuty jenom části externích nákladů. Mezinárodní měnový fond vyčísluje dotace na fosilní zdroje energie v EU na celkem 330 mld. USD ročně a označuje je za neúčinné, bránící inovacím, poškozující rozpočet, sociálně nespravedlivé a katastrofální z hlediska politiky v oblasti životního prostředí (9).

4.4.8.

Sebelepší nové uspořádání trhu nemůže vyrovnat falešné cenové signály a problémy, které tím jsou způsobeny.

4.4.9.

Komise sice několikrát zdůraznila, že pro obnovitelné zdroje energie stále přetrvávají překážky, které je třeba odstranit, a že je zapotřebí regionalizované podpory obnovitelných zdrojů energie odpovídající poptávce na trhu. EHSV je stejného názoru. Předkládané sdělení však předkládá příliš málo náznaků o konkrétních představách Komise v tomto směru.

4.5.1.

Název sdělení Komise zní „nové uspořádání trhu s energií“. V dokumentu se však pojednává téměř výhradně o možných změnách v oblasti elektroenergetických systémů a trhů a obchodu s elektřinou, které jsou považovány za nezbytné. V kapitole 5 se dokonce pojednává o „konzultačním sdělení Komise o uspořádání trhu s elektrickou energií“.

4.5.2.

Toto zřetelné zaměření na elektroenergetickou síť a trh s elektrickou energií není dostatečné s ohledem na skutečnou a velkou výzvu, před níž stojí energetická politika Evropy. Do úvah musí být silněji zapojeno i odvětví vytápění a dopravy, zvláště když lze předpokládat, že v budoucnosti bude oproti dnešku existovat výrazně větší propojení mezi těmito třemi oblastmi, což přináší příležitosti a možnost omezit problémy (hesla: Wind-Power to Heat, Power to Gas/Hydrogen, elektromobilita).

4.5.3.

Sbližování elektroenergetického odvětví s odvětvím vytápění a mobility je v decentralizovaně uspořádaném elektroenergetickém systému mnohem snáze uskutečnitelné než v systému centralizovaném. Odvětví vytápění a mobility jsou decentralizovaně zaměřena sama o sobě, takže mohou být pro elektroenergetické odvětví snadněji otevřena jako možnosti flexibility, pokud bude možné elektrickou energii rovněž uvádět na trh decentralizovaně a přímo. Proto je úkol transformace elektroenergetického trhu úzce spjat s rozvojem decentralizovaných možností, jak uvádět na trh elektrickou energii vyrobenou z variabilních udržitelných zdrojů, k nimž musí patřit i využívání zařízení na vytápění a mobility.

4.5.4.

Pokud jde o trh s elektřinou, předkládá Komise mnoho návrhů na nové struktury ve stávajícím obchodním systému, především v obchodování na burze. Samozřejmě je žádoucí a důležitá větší různorodost ve stávajícím obchodování s energií na místní, regionální, vnitrostátní i evropské úrovni. V žádném případě však nemusí všechno probíhat prostřednictvím burz a obchodníků, tím se však Komise nezabývá.

4.5.5.

Jestliže se dnes podniky, občané nebo veřejné služby rozhodnou, že budou využívat místně nebo regionálně dostupný energetický potenciál např. v podobě společně organizovaných solárních či větrných elektráren, tak by pro ně mělo být bezprostřední využívání získané energie – bez zapojení burz nebo obchodníků – a/nebo její přímé a bezproblémové uvedení na trh mnohem snadnější než doposud.

4.5.6.

Stěží však najdeme nějaké návrhy, jak je třeba podpořit již rozeznatelné nové formy decentralizované podoby přímého či místního využívání nebo přímého uvádění na trh („business to business“), a stejně malá pozornost je věnována místním formám prodeje a změnám formy energie (skladování).

4.6.1.

Ve sdělení Komise se hovoří jednou o „integraci obnovitelných zdrojů energie do energetického systému“, pak zas o nutnosti „přizpůsobení uspořádání trhu obnovitelným zdrojům energie“, a na jiném místě o vytvoření „trhu zaměřeného na obnovitelné zdroje energie“. EHSV by rád konstatoval, že se dle jeho názoru nejedná primárně o „integraci“ obnovitelných zdrojů energie do stávajícího energetického systému, ačkoli obnovitelné zdroje energie musejí hrát dlouhodobě klíčovou úlohu.

4.6.2.

Velká technická výzva nového energetického systému spočívá především v tom, že – jak by měla Komise během konzultací ještě více nastínit – se elektrická energie v budoucnosti již nebude dostávat ke spotřebitelům centrálně regulovaný, způsobem prostřednictvím velkokapacitních elektráren („shora dolů“), ale že díky mnoha decentralizovaným, částečně variabilním obnovitelným zdrojům energie vzniknou nové „výrobní a zásobovací ostrovy“, které je nutno navzájem propojit („zdola nahoru“) a v nichž bude hrát přední úlohu řízení poptávky (včetně skladování).

4.6.3.

V souvislosti s novou a cílenou rozmanitostí aktérů to proto bude znamenat, že vedle zavedených obchodních (velkoobchodních) struktur bude nutné zavést i částečně zcela nové decentralizované formy uvádění na trh a systémy hospodaření s energií.

4.6.4.

Díky důsledkům, které přinesly inovace jak v oblasti IT, tak výrobních technologií a již i technologií na skladování, v distribučním systému a také v technologii budov, dnes vzniká mnoho takových „výrobních a zásobovacích ostrovů“, které se před několika lety zdály nemyslitelné. Jednotlivci, podniky, spojení (jako energetická družstva) nebo obce (veřejné služby) si vytvořili řadu soběstačných nebo částečně soběstačných řešení, takže jsou mnohem méně odkázáni na tradiční (a pružnější) nabídky a obchodní toky. Je důležité si všímat této souběžnosti technického, resp. technologického vývoje a vývoje sociálního, resp. sociologického. Oba míří stejným směrem, a sice k větší nezávislosti a k samoregulačním decentralizovaným jednotkám sítě.

4.6.5.

Začíná to ve velmi malém měřítku: již nyní se vyvíjejí zcela nové struktury, jak lze vidět na příkladu fotovoltaických systémů. Ještě před zhruba 5 lety byla vlastní spotřeba fotovoltaické energie hospodářsky úplně nezajímavá a vyrobená elektřina jednoduše proudila do sítě. To se zásadně změnilo; dnes již nejsou z hospodářských důvodů zprovozňována žádná střešní fotovoltaická zařízení, která nejsou zaměřena na co největší využití elektřiny, kterou vyrobí, což již také vede ke zvýšené poptávce po skladovacích technologiích a tím k jejich vývoji. Tak nová fotovoltaická zařízení přispívají k odlehčení sítě, příp. k jejímu vyrovnávání. Ve spojení např. s předvídatelnou elektromobilitou nebo kombinováním s výrobou tepla se nyní otvírají zcela nové další decentralizované možnosti získávání a využívání energie.

4.6.6.

Spotřebitelé, kteří vyrábějí a využívají vlastní proud a chtějí případné přebytky přenechávat např. spolubydlícím nebo sousedům, však nejsou klasickými „aktivními účastníky trhu“. Dokument Komise bohužel nepopisuje, jak je třeba náležitě změnit rámcové podmínky, aby bylo možné takové struktury podpořit.

4.6.7.

Rovněž není dostatečně objasněno, s jakými konkrétními omezeními se obnovitelné zdroje energie stále ještě potýkají.

4.6.8.

EHSV vícekrát zdůraznil, že v takových nových, decentralizovaných energetických systémech spočívají příležitosti, nejen pokud jde o postoj veřejnosti k nezbytným strukturálním změnám a potřebným investicím. I z hlediska regionálního hospodářství mohou mimo dosud známé struktury vznikat nové vyhlídky a nové možnosti vytváření přidané hodnoty. Nové technologie umožní nově propojit regionální rozvoj a energetickou politiku a výrazně zlepšit zvýšené požadavky na bezpečnost kritických infrastruktur.

4.6.9.

Posílení místní produkce a přímé uvádění na trh je třeba přivítat také proto, že je tak možné omezit ztráty v elektrickém vedení. Spolková agentura pro sítě v Německu k tomu uvádí (10): „Je jasné, že přeměna energetického systému může nejlépe uspět prostřednictvím úzké spolupráce mezi všemi zúčastněnými stranami. (…) Uvítali bychom přístupy maximalizace energetické spotřeby u zdroje. Tato skutečnost byla vždy zásadou dodávek energie, neboť zachovává síťové ztráty na minimu.“

4.6.10.

Komise tedy musí při úvahách o obchodním systému vycházet ze žádoucí energetické infrastruktury, a nikoli se pokoušet uskutečnit nezbytné změny energetické infrastruktury takovým způsobem, aby byly slučitelné se stávajícím obchodním systémem.

4.6.11.

Měla by však být rovněž zohledněna zkušenost z řady zemí, kde někteří účastníci trhu, jako např. strategičtí investoři, obsadili nejvýhodnější sektory trhu výroby energie, aby tak pouze maximalizovali svůj zisk, ale zdráhají se investovat do bezpečnosti dodávek, inovací a údržby, čímž tyto náklady přesouvají na zákazníky.

4.7.1.

Cíl nové evropské energetické politiky tedy nemůže spočívat v co nejvíce soběstačných, tedy od propojené soustavy odříznutých oblastí dodávek. Cílem musí být vytvořit co největší počet takových účinných a konkurenceschopných „výrobních a zásobovacích ostrovů“, jež jsou blízké spotřebitelům, a propojit je do jedné evropské soustavy. Mělo by se tak stát také v souvislosti s tím, že úkolem EU je zajištění energetické bezpečnosti, nicméně odpovědnost za vlastní poskytování služby dodávek energie nesou subjekty na obecní či regionální úrovni.

4.7.2.

Pokud jsou dobře nastaveny rámcové podmínky a vysílány správné cenové signály, vzniká mnoho těchto menších jednotek v síti, které vytvářejí hospodářské optimum z vlastní výroby a spotřeby. Tyto jednotky však musí být propojeny se sousedními nebo nadřazenými sítěmi, např. aby byla k dispozici regulační kladná nebo záporná energie.

4.7.3.

V rámci těchto systémů, ale i v systémech nadřazených, bude hrát ústřední úlohu řízení poptávky; EHSV chápe technologie na skladování jako její součást. Skladovací subjekty zaujmou v síti důležitou úlohu, neboť budou z technického hlediska obojím, tedy proticyklickými spotřebiteli i výrobci.

4.7.4.

Při vytváření a zajišťování této rozsáhlé různorodosti hráčů a stanovování spravedlivých podmínek hospodářské soutěže a při koordinaci systémů mají důležité úkoly vnitrostátní provozovatelé sítí, vnitrostátní regulační orgány i EU. Budoucí energetické systémy totiž potřebují systém energetického řízení, který bude v rámci celé Evropy dobře koordinovaný (srovnatelně třeba se systémem letecké dopravy), bude mít přehled o stavu veškerých připojených „výrobních a zásobovacích ostrovech“ a případně bude zaznamenávat mimořádné události, k nimž dojde. To umožní v případech výpadku automaticky nebo manuálně zasáhnout, a postarat se tak o stabilitu sítě a bezpečnost.

4.7.5.

Tato spolupráce může fungovat pouze s dobře vybudovanými a optimálně organizovanými přenosovými a distribučními sítěmi. Obnáší to také to, aby byly veřejné prostředky – např. z Nástroje pro propojení Evropy – především s ohledem na výše zmíněné nedostatečné investiční pobídky prostřednictvím cen více využívány na vytváření přeshraničních elektrických sítí, místo aby se soustředily například na plynovou a ropnou infrastrukturu.

4.7.6.

EHSV souhlasí s Komisí v tom, že provozovatelé sítí musí být „nezávislé subjekty podporující rozvoj trhu, a tedy rozvoj tržních služeb pro spotřebitele“. Komise by měla jasněji zdůraznit, co má v úmyslu změnit, aby bylo dosaženo tohoto cíle, a blíže vymezit úlohu a úkoly provozovatelů distribučních sítí a regulačních orgánů.