7.5.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 137/4

1.

Komise dne 15. června 2012 obdržela oznámení o navrhovaném spojení podle článku 4 nařízení o spojování (2), kterým podnik UPS získává ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení o spojování výhradní kontrolu nad podnikem TNT na základě veřejné nabídky převzetí podle nizozemského práva (podniky UPS a TNT jsou dále uváděny jako „strany“). Dne 20. července 2012 zahájila Komise řízení podle čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení o spojování.

2.

Prohlášení o námitkách bylo podniku UPS zasláno dne 19. října 2012. Podnik UPS měl deset pracovních dnů na to, aby předložil písemnou odpověď. Z předběžných zjištění Komise uvedených v prohlášení o námitkách vyplynulo, že oznámené spojení by vyvolalo obavy z narušení hospodářské soutěže na trzích s expresními službami mezinárodního doručování malých balíkových zásilek v rámci EHP v 29 členských státech EHP.

3.

Podniku UPS byl dne 22., 26. a 29. října, 28. listopadu, 13. a 21. prosince 2012 a 17. ledna 2013 umožněn přístup ke spisu prostřednictvím CD-ROM. Kromě toho byly v tomto případě zorganizovány dvě datové místnosti. Jedna, v níž byly k dispozici vybrané části z interních prezentací a odpovědí na žádosti o informace podniku FedEx, byla po souhlasu tohoto podniku otevřena ve dnech 26. a 29. října 2012 a navštívili ji tři externí poradci podniku UPS. Druhá o nabídce byla otevřena dne 26. října 2012 a navštívili ji ekonomičtí poradci z UPS.

4.

Dne 25. října 2012 požádal podnik UPS o dodatečný přístup ke spisu. GŘ pro hospodářskou soutěž žádosti částečně vyhovělo tím, že zpřístupnilo nepatrně upravená znění dokumentů a umožnilo přístup externím poradcům podniku UPS do datové místnosti; částečně však žádost zamítlo. Krátce nato se podnik UPS v této záležitosti obrátil na mě a požádal o dodatečný přístup k interním prezentacím podniku FedEx, v nichž se podrobně popisují plány na rozšíření činností tohoto podniku v Evropě, s jejichž úryvky se externí poradci podniku UPS seznámili v datové místnosti. Podnik UPS zastával názor, že má „jednoznačné právo“ na přezkum veškerých dokumentů předložených podnikem FedEx v jejich neupraveném znění, neboť tento podnik měl v rámci šetření klíčovou roli téměř jakéhosi „žalobce“, a pak také proto, že se v případě těchto dokumentů jednalo o „hlavní důkazy“ proti navrhované transakci. Podle podniku UPS by mu přístup k těmto dokumentům umožnil pochopit námitky podniku FedEx proti navrhované transakci a na základě dalších dokladů obsažených ve spisu a veřejně dostupných údajů posoudit věrohodnost podkladů předložených tímto podnikem.

5.

Žádost podniku UPS jsem zamítl, a to z následujících důvodů. Za prvé není pravda, že má podnik UPS „jednoznačné právo“ nahlédnout do všech dokumentů podniku FedEx ze spisu Komise v jejich neupraveném znění, protože by podnik FedEx měl v tomto řízení zvláštní postavení. Pravidla a normy pro přístup ke spisu se nemění v závislosti na postavení, které v rámci řízení zaujímá poskytovatel informací. Za druhé, prostřednictvím CD-ROM, příp. v datové místnosti byl podniku UPS umožněn neomezený přístup k důkazům v jeho neprospěch, o něž se Komise opírala v prohlášení o námitkách. Za třetí se zdá, že upravené informace se skládají z velmi citlivých obchodních tajemství a podnik UPS neprokázal, že by přístup k těmto informacím byl „nezbytný“ pro výkon jeho práv na obhajobu, jak vyžaduje čl. 8 odst. 4 rozhodnutí č. 2011/695/EU. A konečně jsem neshledal, že – jak tvrdil podnik UPS – by byl obsah upravených dokumentů předložených podnikem FedEx v rozporu se závěry, ke kterým dospěla Komise v prohlášení o námitkách, pokud jde o plány podniku FedEx na rozšíření své činnosti.

6.

Jelikož však spis Komise neobsahoval popisy interních prezentací, k nimž nebyl umožněn přístup, požádal jsem podnik FedEx, aby podal odůvodnění své žádosti o zachování důvěrnosti a shrnutí upravených informací, tak aby podnik UPS mohl plně využít svých práv na obhajobu.

7.

Podnik UPS rovněž požadoval plné zveřejnění dalších dokumentů podniku FedEx. Mezitím, kdy jsem žádost vyřizoval, však oznamující strana od GŘ pro hospodářskou soutěž získala nepatrně upravené znění některých z nich, a proto jsem měl za to, že žádosti bylo vyhověno. Pokud jde o další dokumenty, předal jsem tuto záležitost v souladu s čl. 3 odst. 7 rozhodnutí č. 2011/695/EU GŘ pro hospodářskou soutěž, neboť podnik UPS se na toto GŘ neobrátil jako na první.

8.

Tři konkurenti spojujících se podniků (tj. podniky DHL, FedEx a GeoPost) a jedno letiště (letiště v Liège) prokázali „dostatečný zájem“ ve smyslu čl. 18 odst. 4 nařízení o spojování, a byla jim tudíž dána příležitost k písemnému a ústnímu slyšení jako třetím osobám.

9.

Podniky DHL a FedEx si stěžovaly, že rozsah úprav znění prohlášení o námitkách, které obdržely, byl tak velký, že nemohly plně porozumět povaze a předmětu řízení o spojování. Podnik DHL požadoval především zveřejnění těch částí prohlášení o námitkách, které obsahovaly analýzy údajů o efektivnosti, cenové koncentrace a údajů o nabídce.

10.

GŘ pro hospodářskou soutěž však tyto stížnosti zamítlo s odůvodněním, že informování třetích osob je ponecháno na jeho uvážení, pokud je splněno zákonem požadované minimum.

11.

V rámci přípravy na ústní slyšení požádal podnik FedEx o přístup k nedůvěrnému znění odpovědi podniku UPS na prohlášení o námitkách, jelikož předpokládal, že část připomínek podniku UPS bude zaměřena na zvláštní postavení podniku FedEx v tomto řízení.

12.

Tuto žádost jsem zamítl a poukázal na to, že ani použitelné právní předpisy, ani osvědčené postupy Komise neopravňují třetí osoby k získání odpovědi oznamující strany na prohlášení o námitkách. Komise má navíc k dispozici veškeré nezbytné vyšetřovací a jiné prostředky k ověření důkazní hodnoty informací, které obdrží. Ústní slyšení není proto ani jediným, ani nutně nejvhodnějším fórem k posouzení věrohodnosti třetích osob. Jelikož se podnik UPS při své prezentaci v průběhu ústního slyšení zabýval otázkou důvěryhodnosti podniku FedEx, byly tomuto podniku poskytnuty informace o nejzávažnějších argumentech podniku UPS a byla mu dána příležitost, aby na ně zareagoval.

13.

Oznamující strana požádala o ústní slyšení, které se konalo dne 12. listopadu 2012. V průběhu slyšení se uskutečnila tři uzavřená zasedání. Dvě se týkala prezentace podniku UPS na téma analýzy efektivnosti a cenové koncentrace. Třetí se zabývala prezentací podniku FedEx o rozsahu jeho činností a pokrytí službami v Evropě. Za oznamující stranu byli přítomni titíž externí poradci, kteří navštívili datové místnosti otevřené ve dnech 26. a 29. října.

14.

Podnik UPS rovněž požádal o uzavřené zasedání pro prezentaci teorie újmy, na němž by zástupce podniku TNT pojednal o chování zákazníka na základě případových studií z různých zemí. Pro uplatnění práva podniku UPS na ústní slyšení jsem nepovažoval za nutné, aby zástupce podniku TNT pracoval s důvěrnými informacemi, a proto jsem tuto žádost zamítl. Navíc jsem se domníval, že by přítomnost konkurentů během prezentace podniku TNT mohla napomoci k vyjasnění významných skutečností, neboť i oni mají zákazníky a mohou se vyjádřit k jejich chování. Tato domněnka se během slyšení potvrdila, když podnik DHL zaujal stanovisko k některým otázkám souvisejícím s poptávkou.

15.

V listopadu 2012 předložila oznamující strana první balíček nápravných opatření, která Komise nepovažovala za dostatečná k odstranění obav z narušení hospodářské soutěže, k němuž by mohlo dojít v důsledku spojení. Podnik UPS nato v prosinci 2012 a v lednu 2013 předložil dva přepracované balíčky nápravných opatření, jejichž předmětem byl prodej aktiv v několika zemích EU, v nichž byly zaregistrovány obavy z narušení hospodářské soutěže. Komise však shledala i tato opatření jako nedostačující a domnívala se, že by navržený kupující nebyl vhodným ani v budoucnu životaschopným konkurentem v rámci EHP.

16.

Dne 21. prosince 2012 zaslala Komise podniku UPS popis skutkového stavu, v němž ho informovala o dodatečných důkazech na podporu svých zjištění ohledně konkurenčního postavení podniku FedEx ve čtrnácti členských státech. Podnik UPS měl dva pracovní dny na to, aby předložil písemné připomínky. Ve svých písemných připomínkách si podnik UPS stěžoval, že popis skutkového stavu byl odeslán v době, kdy již neměl možnost změnit navrhovaná nápravná opatření. Zopakoval také svoji žádost o přístup k interním dokumentům podniku FedEx, kterou GŘ pro hospodářskou soutěž opět zamítlo. A nakonec požádal o zápisy z jednání mezi Komisí a podnikem FedEx, které obdržel.

17.

Podnik UPS se s těmito požadavky neobrátil na mne v souladu s čl. 3 odst. 7 rozhodnutí č. 2011/695/EU, a tak jsem nemusel v těchto záležitostech zasahovat. Pokud však jde o bod týkající se načasování popisu skutkového stavu, nedomnívám se, že by právo podniku UPS na obhajobu bylo porušeno. Podle mého názoru měl podnik UPS dostatek času nápravná opatření změnit, což potvrzuje i skutečnost, že jejich revidovanou podobu předložil jeden den před dodáním svých písemných připomínek. Ještě důležitějším faktorem je, že popisu skutkového stavu nezměnil rozsah ani obsah posouzení případu z hlediska hospodářské soutěže provedeného Komisí, o němž byl podnik UPS informován na zasedání po ukončení ústního slyšení. Popis skutkového stavu proto nezaváděl žádné nové prvky, o nichž by podnik UPS nevěděl předtím, než připravil revidovanou podobu nápravných opatření. Pokud jde o přístup k interním dokumentům podniku FedEx, rád bych odkázal na své poznámky uvedené výše (bod 5).

18.

Dne 21. ledna 2013 mi podnik UPS zaslal žádost o přehodnocení odepření přístupu k interním dokumentům podniku FedEx ze strany GŘ pro hospodářskou soutěž, zejména vzhledem k plánovanému rozšíření jeho činností, jakož i o zahrnutí údajných nedostatků, pokud jde o rozsah a načasování přístupu ke spisu, do této závěrečné zprávy. Po provedení požadovaného přezkumu jsem nezjistil, že by došlo k porušení práv podniku UPS na přístup ke spisu. Za prvé, pokud jde o rozsah přístupu ke spisu, byla podniku UPS poskytnuta příležitost seznámit se se všemi důkazy v jeho neprospěch, včetně důvěrných informací, které se týkají plánů podniku FedEx na rozšíření jeho činností, o které se opíraly jak prohlášení o námitkách, tak popis skutkového stavu. Přístup se netýkal jen patnácti zemí, u nichž hrozilo významné narušení hospodářské soutěže, ale umožňoval nahlédnout do shrnutí všech zemí EHP, jichž se tyto plány týkají. Podnik UPS měl také přístup ke všem ostatním podáním podniku FedEx, s výjimkou důvěrných informací v nich obsažených. Pokud jde o důvěrné informace podniku FedEx, obdržel podnik UPS odůvodnění redakčních úprav a popisy, příp. souhrny nedostupných částí. Domnívám se proto, že pravidla pro přístup ke spisu byla dodržena. Za druhé, pokud jde o načasování přístupu ke spisu, podnik UPS svou žádost dostatečně neodůvodnil, a tak jsem předmět stížnosti nemohl přezkoumat.

19.

Ve své žádosti se podnik UPS zdá naznačovat, že Komise stáhla námitky vznesené v prohlášení o námitkách s ohledem na některé členské státy pouze poté, co znovu posoudila plány podniku FedEx na rozšíření činností na základě interních dokumentů předložených před prohlášením o námitkách a nových informací poskytnutých až poté. Tyto náznaky neodpovídají informacím, které jsem od GŘ pro hospodářskou soutěž obdržel. Komise změnila své námitky s ohledem na nové informace získané od podniku FedEx a, což je stejně důležité, znovu provedla analýzu cenové koncentrace a posouzení efektivity, což bylo do značné míry možné až poté, co podnik UPS předložil GŘ pro hospodářskou soutěž více informací.

20.

Dle mého názoru se předloha rozhodnutí vztahuje pouze na ty námitky, k nimž měly strany příležitost se vyjádřit.

21.

Celkově jsem došel k závěru, že všichni účastníci řízení byli v této věci s to účinně uplatnit svá procesní práva.