DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1.           SOUVISLOSTI NÁVRHU

Odůvodnění a cíle návrhu

Tento návrh přepracovává a mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex).

Návrh bere v úvahu větší politickou důležitost, která se přikládá hospodářským dopadům vízové politiky na širší hospodářství Evropské unie, a zejména na cestovní ruch, s cílem zajistit větší koherenci s růstovými cíli strategie Evropa 2020 v souladu se sdělením Komise s názvem Provádění a rozvoj společné vízové politiky k podpoře růstu v EU[1].

Návrh vychází rovněž ze závěrů uvedených ve zprávě Komise Evropskému parlamentu a Radě o hodnocení provádění vízového kodexu[2]. Ke zprávě je připojen pracovní dokument útvarů Komise[3], který obsahuje podrobné hodnocení.

Tento návrh obsahuje taktéž dvě opatření, která mají usnadnit rodinné kontakty: zavádí určitá procesní zjednodušení pro blízké příbuzné, kteří přicházejí navštívit občany Unie pobývající na území členského státu, jehož jsou tito občané státními příslušníky, a pro blízké příbuzné občanů Unie žijících ve třetí zemi, kteří chtějí společně s občanem Unie navštívit členský stát, jehož je dotyčný občan státním příslušníkem.

Návrh rovněž objasňuje, že by stejná procesní zjednodušení měla být jako minimum přiznána rodinným příslušníkům občanů EU, kteří využívají ustanovení čl. 5 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států.

Obecné souvislosti

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex) se stalo použitelným dne 5. dubna 2010. Ustanovení týkající se oznamování a požadavků na odůvodnění zamítnutí, zrušení a prohlášení víza za neplatné a práva na odvolání proti těmto rozhodnutím se stala použitelnými dne 5. dubna 2011.

Podle čl. 57 odst. 1 vízového kodexu musí Komise zaslat Evropskému parlamentu a Radě hodnocení jeho uplatňování dva roky poté, co budou použitelná všechna ustanovení vízového kodexu (tj. 5. dubna 2013). Hodnocení a příslušný pracovní dokument útvarů Komise byly předloženy. Podle čl. 57 odst. 2 může být k tomuto hodnocení připojen návrh na změnu nařízení.

Vzhledem k závěrům hodnotící zprávy se Komise rozhodla předložit společně se zprávou tento návrh na změnu právního předpisu.

Navrhované změny zachovávají bezpečnost na vnějších hranicích a zajišťují řádné fungování schengenského prostoru a zároveň usnadňují cestování legálně cestujícím osobám a v zájmu členských států právní rámec zjednodušují, například tím, že stanoví pružnější pravidla týkající se konzulární spolupráce. Společná vízová politika by měla přispět k vytváření růstu a být soudržná s ostatními politikami EU v oblasti vnějších vztahů, obchodu, vzdělávání, kultury a cestovního ruchu.

Platné předpisy

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex).

2.         VÝSLEDKY KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ

Konzultace se zúčastněnými stranami

Konzultacemi se zúčastněnými stranami se zabývá posouzení dopadů[4] připojené k tomuto návrhu.

Posouzení dopadů

Na základě hodnotící zprávy uvedené v oddíle 1 byly určeny dvě hlavní problémové oblasti:

1.         Celková délka a náklady (přímé a nepřímé) a těžkopádnost postupů

Složitá povaha této problémové oblasti je podrobně vysvětlena v posouzení dopadů. Co se týká regulačních možností, za jediné řešení přínosné pro obě strany se považovalo udělování víz pro více vstupů s dlouhou dobou platnosti ve spojení s určitými procesními zjednodušeními. Tato možnost může snížit administrativní zátěž uloženou konzulátům a současně se považuje za velmi důležité zjednodušení u určitých skupin cestujících. V praxi by se tato možnost rovnala zrušení vízové povinnosti po dobu platnosti víza pro více vstupů, což by vedlo k významným úsporám a vyšší efektivnosti jak u žadatelů o víza (z hlediska času a nákladů), tak i konzulátů (z hlediska času). Možnosti politiky, které se předpokládají v reakci na tuto problémovou oblast, jsou proto dosti podobné. Liší se pouze příjemci, jichž se to bude týkat, a délka platnosti udělených víz pro více vstupů:

Možnost minimální regulace: zavedení povinných zjednodušených postupů a povinného udělování víz pro více vstupů platných po dobu nejméně jednoho roku a následně po dobu tří let u častých cestujících (kteří jsou vymezeni jako žadatelé, kteří předtím legálním způsobem využili nejméně tři víza (v předchozích dvanácti měsících před podáním žádosti), která jsou zaregistrována ve Vízovém informačním systému (VIS).

Možnost střední regulace: zavedení povinných zjednodušených postupů a povinného udělování víz pro více vstupů platných alespoň tři roky a následně pět let u pravidelných cestujících (kteří jsou vymezeni jako žadatelé, kteří předtím legálním způsobem využili nejméně dvě víza zaregistrovaná v systému VIS).

Možnost maximální regulace by rozšířila povinné zjednodušené postupy a povinné udělování víz pro více vstupů ihned na pět let na většinu žadatelů („žadatelé zaregistrovaní v systému VIS“), jelikož by vyžadovala pouze jedno využití víza zaregistrovaného v systému VIS legálním způsobem (v předchozích dvanácti měsících před podáním žádosti).

Posouzení dopadů ukázalo, že by všechny tyto možnosti dále harmonizovaly stávající právní rámec a vedly ke skutečně společné vízové politice. Možné hospodářské dopady těchto možností pro členské státy vyplývají ze skutečnosti, že cestující s vízy pro více vstupů s dlouhou (delší) dobou platnosti pravděpodobně uskuteční více cest do schengenského prostoru, než by tomu bylo v opačném případě. V posouzení dopadů se v případě možnosti politiky týkající se minimální regulace předpokládá přibližně 500 000 dalších cest do schengenského prostoru, v případě možnosti střední regulace přibližně 2 miliony a v případě možnosti politiky týkající se maximální regulace přibližně 3 miliony. Dodatečné cesty do schengenského prostoru zjevně vytvoří dodatečné příjmy: v případě možnosti minimální regulace přibližně 300 milionů EUR (zhruba 7 600 podpořených pracovních míst v přepočtu na plné úvazky); v případě možnosti střední regulace více než 1 miliarda EUR (zhruba 30 000 podpořených pracovních míst v přepočtu na plné úvazky) a v případě možnosti maximální regulace přibližně 2 miliardy EUR (50 000 podpořených pracovních míst v přepočtu na plné úvazky). Posouzení dopadů rovněž ukázalo, že velmi vysoké potenciální hospodářské dopady možnosti maximální regulace jsou spojeny s vyšším bezpečnostním rizikem.

Žádná z těchto možností by neznamenala významné dodatečné náklady. Jedním z důvodů možností politiky je dosažení úspor jak u členských států / konzulátů, tak i u žadatelů o víza. Tyto možnosti by postupně vedly k úsporám nákladů na straně žadatelů, které vyplývají především z vyššího počtu udělených víz pro více vstupů s dlouhou dobou platnosti. Z hlediska žadatelů je zjevně nejúčinnější možnost maximální regulace a nejméně účinná je možnost minimální regulace. Klesající počet žádostí o víza v rámci systému víz pro více vstupů má podle očekávání snížit příjmy členských států z vízových poplatků. Udělování víz pro více vstupů však také snižuje náklady, jelikož je nutné zpracovat méně žádostí o víza: u všech možností hospodářské přínosy značně převyšují odhadované náklady.

Ačkoli bylo zřejmé, že možnost maximální regulace má velmi vysoké potenciální hospodářské dopady, je spojena rovněž s potenciálně vyšším bezpečnostním rizikem. Ke zmírnění tohoto rizika je navrhovaným postupem udělování víz pro více vstupů s delší dobou platnosti postupně „pravidelným cestujícím zaregistrovaným v systému VIS“ (nejprve na tři roky, poté na základě využití tohoto víza legálním způsobem na pět let). Dopady tohoto přístupu se nacházejí mezi možností střední regulace a možností maximální regulace, které byly určeny v posouzení dopadů, a co se týká hospodářských dopadů, jsou pravděpodobně blíže dopadům možnosti maximální regulace.

2.         Nedostatečné zeměpisné pokrytí při vyřizování víz

Možností minimální regulace posuzovanou v případě této problémové oblasti bylo zrušení článku 41 vízového kodexu (společná umístění, společná střediska pro podávání žádostí) a zavedení obecného pojmu „schengenské vízové středisko“, které by představovalo realističtější a flexibilnější definici určitých forem konzulární spolupráce. Možnost střední regulace předpokládala kromě „schengenských vízových středisek“ zavedení koncepce „povinného zastoupení“, podle níž by v případě, že členský stát, který je příslušný pro zpracování žádosti o vízum, nemá v určité třetí zemí zastoupení či zde není zastoupen (na základě ujednání), měl by kterýkoliv z ostatních členských států, jenž v dané zemi zastoupení má, povinnost žádost o vízum vyřídit jeho jménem. Jako možnost maximální regulace by v zájmu zajištění odpovídajícího pokrytí z hlediska shromažďování/zpracování žádostí o víza mohla prováděcí rozhodnutí Komise stanovit podobu sítě ke shromažďování žádostí o schengenská víza ve třetích zemích, pokud jde o ujednání o zastoupení, spolupráci s externími poskytovateli služeb a sdílení zdrojů jinými prostředky.

V posouzení dopadů bylo uvedeno, že by možnost maximální regulace mohla mít nejpozitivnější dopady, pokud jde o racionalizaci zastoupení z hlediska shromažďování/zpracování žádostí o víza a mohla by zajistit důležité přínosy pro žadatele o víza a významné zvýšení efektivnosti pro konzuláty. Její proveditelnost se však jeví jako nízká. Na základě posouzení dopadů se upřednostňovala možnost střední regulace. V posouzení dopadů se uvádí, že by „povinné zastoupení“ zajistilo konzulární pokrytí v každé třetí zemi s alespoň jedním konzulátem, který vyřizuje žádosti o víza. To by mohlo mít pozitivní dopad pro asi 100 000 žadatelů, kteří by tak mohli žádosti podávat v zemi svého bydliště a nemuseli by cestovat do země, kde má příslušný členský stát zastoupení nebo kde je zastoupen.

Hospodářské dopady všech možností politiky se považovaly za poměrně mírné. Kvůli samotné povaze problému nebylo cílem možností politik v prvé řadě vytvoření hospodářského růstu, nýbrž poskytování lepších služeb žadatelům o víza a zajištění náležitého právního rámce pro členské státy, aby mohly racionalizovat své zdroje. Finanční dopady „povinného zastoupení“ se nepokládaly za významné, jelikož v případě, že určitému členskému státu je v dané třetí zemi určen vysoký počet žádostí o víza, bude mít tento členský stát v zásadě již zajištěno konzulární pokrytí tím, že má v dané zemi zastoupení nebo je v ní zastoupen. Vízový poplatek mimoto v zásadě pokrývá průměrné náklady na zpracování žádosti.

Mělo se za to, že by neregulační možnosti politiky měly velmi malé pozitivní dopady na řešení problémů nebo dosažení cílů politiky, nepokládaly se proto za velmi účinné.

Hodnotící zpráva uvádí řadu jiných (většinou technických) záležitostí, jimiž se tento návrh zabývá. Posouzení dopadů se však na tyto záležitosti nevztahovalo, jelikož se neusuzovalo, že plánované změny budou mít významné a/nebo měřitelné rozpočtové, sociální nebo ekonomické důsledky; většina navrhovaných změn má objasnit nebo upravit/doplnit určitá ustanovení vízového kodexu, aniž by měnila jejich podstatu.

3.           PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU

Shrnutí

Navrhované změny se týkají těchto záležitostí:

Ustanovení o zavedení požadavku na letištní průjezdní víza ze strany jednotlivých členských států pro státní příslušníky určitých třetích zemí byla revidována s cílem zajistit transparentnost a přiměřenost (článek 3).

V zájmu jednoznačného rozlišování mezi různými kategoriemi žadatelů o víza s přihlédnutím k úplnému zavedení systému VIS byly připojeny definice „žadatelů zaregistrovaných v systému VIS“ a „pravidelných cestujících zaregistrovaných v systému VIS“ (článek 2). Toto rozlišování se projevuje ve všech fázích postupu (články 5, 10, 12, 13, 18 a 21). Přehled různých procesních zjednodušení je uveden níže:

|| Osobní podání || Odebrání otisků prstů || Podpůrné podklady || Vízum, které bude uděleno

Osoba podávající první žádost o vízum, která není zaregistrována v systému VIS || ANO || ANO || Úplný seznam odpovídající všem podmínkám vstupu || Vízum pro jeden vstup odpovídající účelu cesty. Může být však uděleno i vízum pro více vstupů, pokud se konzulát domnívá, že žadatel je spolehlivý.

Osoba zaregistrovaná v systému VIS (nikoli však pravidelný cestující) || NE || NE, ledaže otisky prstů nebyly odebrány v posledních 59 měsících || Úplný seznam odpovídající všem podmínkám vstupu || Vízum pro jeden vstup nebo pro více vstupů

Pravidelný cestující zaregistrovaný v systému VIS || NE || NE || Pouze doklad o účelu cesty Předpoklad splnění podmínek vstupu (na základě „vízové historie“), pokud jde o rizika v oblasti migrace a bezpečnostní rizika a dostatečné prostředky na obživu. || První žádost: tříleté vízum pro více vstupů Další žádosti: pětileté vízum pro více vstupů

Ustanovení týkající se „příslušného členského státu“ (článek 5) byla pozměněna, aby žadatelé mohli snáze zjistit, kde mají podat žádost, a aby mohli v zásadě žádost podat vždy v zemi bydliště. To znamená, že pokud příslušný členský stát nemá v daném místě zastoupení ani zde není zastoupen, může žadatel podat žádost na jednom z konzulátů v daném místě podle kritérií stanovených v tomto článku.

Ustanovení zajišťují určitá procesní zjednodušení pro blízké příbuzné občanů Unie s cílem přispět k zvýšení jejich mobility, zejména usnadněním rodinných návštěv (články 8, 13, 14 a 20).

Za prvé, ustanovení umožňují zjednodušení u rodinných příslušníků, kteří hodlají navštívit občany Unie pobývající na území členského státu, jehož jsou státními příslušníky, a pro rodinné příslušníky občanů Unie žijících ve třetí zemi, kteří chtějí společně navštívit členský stát, jehož jsou občané EU státními příslušníky. Na tyto dvě kategorie případů se nevztahuje oblast působnosti směrnice 2004/38/ES. Význam usnadnění těchto návštěv prokazují dohody o zjednodušení vízového režimu, které EU uzavřela a které provádí s řadou třetích zemí: pozměněné dohody o zjednodušení vízového režimu uzavřené s Ukrajinou a Moldavskem a rovněž nedávné dohody o zjednodušení vízového režimu uzavřené s Arménií a Ázerbájdžánem umožňují zjednodušení (např. zrušení vízové povinnosti a udělování víz pro více vstupů s dlouhou dobou platnosti) pro občany dotyčné třetí země, již chtějí navštívit blízké příbuzné, kteří mají státní příslušnost členského státu bydliště. Tento postup Unie by měl být ve vízovém kodexu zaveden jako obecný postup.

Za druhé, podle ustanovení je stejné zjednodušení umožněno minimálně v případech, na něž se vztahuje směrnice 2004/38/ES. Jak je stanoveno v čl. 5 odst. 2 dané směrnice, členské státy mohou v případech, kdy občan EU uplatňuje své právo na volný pohyb a pobyt na jejich území, požadovat po jejich rodinných příslušnících, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu, vstupní vízum. Jak potvrdil Soudní dvůr[5], takoví rodinní příslušníci mají nejen právo vstoupit na území členského státu, ale mají rovněž právo získat pro tento účel vstupní vízum. Podle čl. 5 odst. 2 druhého pododstavce uvedené směrnice musí členské státy těmto osobám poskytnout všechny prostředky, aby jim usnadnily[6] získání nezbytných víz, jež se musí udělovat bezplatně a zrychleným postupem v nejkratší možné lhůtě.

Je třeba poznamenat, že výše citovaný čl. 5 odst. 2 v zásadě obsahuje stejné ustanovení jako čl. 3 odst. 2 směrnice 68/360/EHS[7], která byla zrušena směrnicí 2004/38/ES. Ustanovení čl. 3 odst. 2 směrnice 68/360/EHS byla přijata v době, kdy Společenství nemělo pravomoc přijímat právní předpisy týkající se víz. Od vstupu Amsterodamské smlouvy v platnost dne 1. května 1999 má Společenství pravomoc přijímat právní předpisy v oblasti víz. Tato pravomoc, která je v současnosti stanovena v článku 77 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“), byla využita při přijímání vízového kodexu. Je vhodné zajistit přesnější zjednodušení, na něž odkazuje směrnice 2004/38/ES, a vhodným místem k tomu je vízový kodex, v němž jsou stanovena podrobná pravidla týkající se podmínek a postupů udělování víz. Ačkoli je respektována volnost členských států při stanovení dalších zjednodušení, zjednodušení navrhovaná u některých blízkých příbuzných občanů Unie, kteří nevyužili své právo volně se pohybovat a pobývat v Unii, by měla platit minimálně v případech, které spadají do oblasti působnosti směrnice 2004/38/ES. Těmito zjednodušeními je zavedení povinnosti obsažené v čl. 5 odst. 2 druhém pododstavci směrnice 2004/38/ES do vízového kodexu a dodržování této povinnosti ze strany členských států.

V zájmu zajištění rovného zacházení se žadateli se ustanovení o zrušení vízové povinnosti stala závaznými místo nepovinnými (článek 14). Některé kategorie žadatelů, kteří jsou způsobilí pro zrušení vízové povinnosti, byly rozšířeny, například nezletilé osoby mladší osmnácti let, nebo doplněny (blízcí příbuzní občanů EU, kteří nevykonávají své právo volného pohybu).

Obecná procesní zjednodušení:

– Byla zrušena zásada, že všichni žadatelé musí podat žádost osobně (viz pracovní dokument útvarů Komise, oddíl 2.1.1.1 bod 7). Žadatelé se budou obvykle muset dostavit osobně na konzulát nebo k externímu poskytovateli služeb pouze za účelem odebrání otisků prstů, které mají být uloženy ve Vízovém informačním systému (článek 9).

– Maximální lhůta pro podání žádosti byla prodloužena, aby mohli cestující plánovat předem a vyhnout se velmi vytíženým obdobím; stejně tak byla stanovena minimální lhůta pro podání žádosti, aby měly členské státy dostatek času na náležité posouzení žádostí a organizaci práce (článek 8).

– Byl zjednodušen standardní formulář žádosti o vízum (příloha I) a ve formuláři žádosti byl uveden odkaz na elektronické podání (článek 10).

– Seznam podpůrných dokladů v příloze II již není „příkladmý“ a rozlišuje se mezi neznámými žadateli a pravidelnými cestujícími zaregistrovanými v systému VIS, pokud jde o podpůrné doklady, které mají být předloženy (článek 13). V článku 13 byla posílena ustanovení týkající se přípravné práce k vypracování seznamů přizpůsobených místním okolnostem v rámci místní schengenské spolupráce.

– Neznámý žadatel o vízum (tj. osoba, která předtím o vízum nežádala) by měl prokázat, že splňuje podmínky pro udělení víza.

– V této souvislosti se upozorňuje na nedávný „rozsudek ve věci Koushkaki“[8], podle něhož musí být čl. 23 odst. 4, čl. 32 odst. 1 a čl. 35 odst. 6 (čl. 20 odst. 4, čl. 29 odst. 1 a čl. 32 odst. 5 přepracovaného vízového kodexu) „vykládány v tom smyslu, že po posouzení žádosti o udělení jednotného víza mohou příslušné orgány členského státu takovou žádost žadateli zamítnout pouze v případě, že lze vůči tomuto žadateli namítat některý z důvodů pro zamítnutí žádosti o udělení víza uvedených v těchto ustanoveních. Tyto orgány mají při posuzování této žádosti široký prostor pro uvážení, pokud jde o podmínky použití těchto ustanovení a o hodnocení rozhodných skutečností pro účely zjištění, zda lze vůči žadateli namítat některý z těchto důvodů pro zamítnutí žádosti.“

– Evropský soudní dvůr rovněž rozhodl, že čl. 32 odst. 1 (nyní čl. 29 odst. 1) vízového kodexu ve spojení s čl. 21 odst. 1 (nyní čl. 18 odst. 1) „musí být vykládán v tom smyslu, že povinnost příslušných orgánů členského státu udělit jednotné vízum je podmíněna tím, že neexistuje důvodná pochybnost o úmyslu žadatele opustit území členských států před skončením platnosti víza, o které žádá, s ohledem na celkovou situaci v zemi bydliště žadatele a na jeho individuální situaci doloženou informacemi, které poskytl“.

– Je třeba předpokládat, že „pravidelní cestující zaregistrovaní v systému VIS“ splňují podmínky vstupu, pokud jde o riziko nedovoleného přistěhovalectví a nutnost mít dostatečné prostředky na obživu. Tato domněnka by však měla být v jednotlivých případech vyvratitelná.

– Návrh stanoví, že orgány členských států mohou v jednotlivém případě vyvrátit domněnku splnění podmínek vstupu, a uvádí, na jakém základě k tomu může dojít (čl. 18 odst. 9).

– Celkové zkrácení lhůt pro vydání rozhodnutí o žádosti o vízum (článek 20) vzhledem ke zkrácení lhůty pro odpověď v rámci předchozích konzultací (článek 19). Jsou zavedeny krátké lhůty pro posouzení žádostí rodinných příslušníků občanů Unie, kteří vykonávají své právo volného pohybu, a blízkých příbuzných občanů Unie, kteří nevykonávají své právo volného pohybu.

– Vízum pro více vstupů lze udělit s dobou platnosti delší, než je doba platnosti cestovního dokladu (čl. 11 písm. a).

– Ustanovení o cestovním zdravotním pojištění by měla být odstraněna, jelikož skutečný význam opatření týkajícího se tohoto pojištění nebyl zjištěn (viz pracovní dokument útvarů Komise, oddíl 2.1.1.2 bod 14).

– Standardní formulář pro oznámení a odůvodnění zamítnutí víza, prohlášení víza za neplatné nebo zrušení víza byl revidován s cílem zahrnout zvláštní důvod zamítnutí letištního průjezdního víza a zajistit, aby byla dotyčná osoba náležitě informována o postupech pro podání odvolání.

– Byla zavedena ustanovení odchylující se od obecných ustanovení o udělování víz na vnějších hranicích ve výjimečných případech: za účelem podpory krátkodobé turistiky budou členské státy moci udělovat víza na vnějších hranicích na základě dočasného režimu a po oznámení a zveřejnění organizačních postupů režimu (článek 33).

– Byla doplněna pružná pravidla, která členským státům umožňují optimalizovat využívání zdrojů, zvýšit konzulární pokrytí a rozvíjet spolupráci mezi členskými státy (článek 38).

– Využívání externího poskytovatele služeb ze strany členského státu již nepředstavuje krajní možnost.

– Členské státy nemusí zachovat možnost „přímého přístupu“ k podávání žádostí na konzulátu v místech, kde byl shromažďováním žádostí o víza pověřen externí poskytovatel služeb (vyškrtnutí dřívějšího ustanovení v čl. 17 odst. 5). Rodinní příslušníci občanů EU, kteří vykonávají své právo volného pohybu, a blízcí příbuzní občanů EU, kteří nevykonávají své právo volného pohybu, a rovněž žadatelé, kteří mohou doložit naléhavost, by však měli mít možnost sjednat si schůzku ihned.

– Členské státy by měly Komisi podávat každoročně zprávu o spolupráci s externími poskytovateli služeb, včetně monitorování poskytovatelů služeb.

– Zjednodušení ustanovení týkajících se ujednání o zastupování (článek 39) (viz pracovní dokument útvarů Komise, oddíl 2.1.1.5 bod 20 a oddíl 2.1.4 bod 41).

– Jak je objasněno v hodnotící zprávě (bod 3.2), neexistence dostatečně podrobných statistických údajů znemožňuje posoudit uplatňování některých ustanovení. Příloha VII je proto pozměněna s cílem zajistit sběr všech příslušných údajů v dostatečném rozčlenění, aby bylo možné náležité posouzení. Všechny dotyčné údaje lze získat (ze strany členských států) ze systému VIS s výjimkou informací o počtu víz udělených bezplatně, jelikož je však toto spojeno se státní pokladnou členského státu, měly by být tyto údaje snadno dostupné.

– Posílení právního rámce týkajícího se informování veřejnosti (článek 45):

–        Komise má vytvořit společné internetové stránky věnované schengenským vízům

–       Komise má vypracovat vzor pro uvádění informací, které mají být poskytovány žadatelům o víza

Technické změny:

– Vyškrtnutí odkazu na zvláštní účel cesty „průjezd“ (především čl. 1 odst. 1), jelikož krátkodobá víza nejsou účelově vázána. Odkaz byl zachován pouze tam, kde se vztahoval na konkrétní účel cesty, například v příloze II vízového kodexu, v níž jsou uvedeny podpůrné doklady, které mají být předloženy podle účelu cesty.

– Zavedení harmonizovaných pravidel pro řešení případu ztráty dokladu totožnosti a platného víza (článek 7).

– Přesné lhůty pro různá oznámení členských států (patnáct dnů): ujednání o zastupování, zavedení předchozích konzultací a následné informace.

– V souladu s článkem 290 SFEU je Komisi svěřena pravomoc pozměnit některé prvky nařízení, které nejsou podstatné, pokud jde o seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci mají povinnost mít při průjezdu přes mezinárodní tranzitní prostory letišť na území členských států letištní průjezdní vízum (příloha III), a seznam povolení k pobytu, jejichž držitelé jsou oprávněni k průjezdu přes letiště členských států, aniž by museli mít letištní průjezdní vízum (příloha IV).

– V souladu s článkem 291 SFEU by Komisi měla být svěřena pravomoc přijímat prováděcí akty, jež stanoví seznam podpůrných dokladů, které mají být v daném místě používány s přihlédnutím k místním okolnostem, údaje týkající se vyplňování a připojování vízových štítků a pravidla pro udělování víz námořníkům na vnějších hranicích. Dřívější přílohy VII, VIII a IX by proto měly být odstraněny.

Právní základ

Ustanovení čl. 77 odst. 2 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie.

Tento návrh přepracovává nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex), která byla založena na rovnocenných ustanoveních Smlouvy o založení Evropského společenství, tj. čl. 62 odst. 2 písm. a) a b) bodu ii).

Zásada subsidiarity

Podle čl. 77 odst. 2 písm. a) SFEU má Unie pravomoc rozvíjet opatření týkající se „společné politiky v oblasti víz a jiných krátkodobých povolení k pobytu“.

Tento návrh nepřekračuje rámec tohoto ustanovení. Cílem tohoto návrhu je další rozvoj a zlepšení opatření vízového kodexu, která se týkají podmínek a postupů udělování víz pro předpokládaný pobyt na území členských států nepřesahující 90 dnů během jakéhokoli období 180 dnů. Tohoto cíle nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, jelikož změnu stávajícího aktu Unie (vízový kodex) může provést pouze Unie.

Zásada proporcionality

Podle čl. 5 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii nesmí obsah ani forma činnosti Unie překročit rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů Smluv. Forma zvolená pro toto opatření musí umožnit, aby návrh dosáhl svého cíle a byl proveden co nejúčinněji.

Zavedení vízového kodexu v roce 2009 mělo podobu nařízení, aby bylo zajištěno, že bude ve všech státech, které uplatňují schengenské acquis, používán stejně. Navrhovaná iniciativa představuje změnu stávajícího nařízení, a musí mít proto podobu nařízení. Co se týká obsahu, tato iniciativa je omezena na zdokonalení stávajícího nařízení a je založena na cílech politiky, k nimž je připojen jeden nový cíl: hospodářský růst. Návrh je proto v souladu se zásadou subsidiarity.

Volba nástroje

Tento návrh přepracovává nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex). Jako právní nástroj lze proto zvolit pouze nařízení.

4.         ROZPOČTOVÉ DŮSLEDKY

Navrhovaná změna nemá pro rozpočet EU žádné důsledky.

5.           DALŠÍ PRVKY

Důsledky různých protokolů připojených ke Smlouvám a dohodám o přidružení uzavřeným se třetími zeměmi

Právním základem tohoto návrhu je část třetí hlava V Smlouvy o fungování Evropské unie s tím, že se použije systém „proměnné geometrie“ stanovený v protokolech o postavení Spojeného království, Irska a Dánska a v Schengenském protokolu. Návrh navazuje na schengenské acquis. Je proto nutné uvážit důsledky pro různé protokoly, pokud jde o Dánsko, Irsko a Spojené království; Island a Norsko a Švýcarsko a Lichtenštejnsko. Stejně tak je nutno uvážit důsledky pro různé akty o přistoupení. Podrobná situace každého z dotčených států je popsána v 49.–57. bodě odůvodnění tohoto návrhu. Systém „proměnné geometrie“ použitý v tomto návrhu je totožný se systémem, který se vztahoval na původní vízový kodex, přičemž byl doplněn odkaz na akt o přistoupení Chorvatska z roku 2011.

Souvislost se současně předloženým návrhem nařízení o zavedení cestovních víz[9]

Na tento návrh budou mít dopad jednání o současně předloženém návrhu nařízení o zavedení cestovních víz, proto je během jednání třeba zvláštní pozornost věnovat zajištění potřebných synergií mezi oběma těmito návrhy. Jestliže se v průběhu těchto jednání bude jevit jako možné jejich přijetí v obdobném časovém rámci, je Komise připravena uvážit spojení obou návrhů do jednoho přepracovaného návrhu. Dospějí-li zákonodárci k dohodě ohledně tohoto návrhu dříve, než bude existovat vyhlídka na brzké dosažení dohody o návrhu nařízení o zavedení cestovních víz, neměla by být ustanovení v tomto návrhu, která se týkají plánovaných cestovních víz (čl. 3 odst. 7, čl. 12 odst. 3, čl. 18 odst. 6), zachována za účelem přijetí, nýbrž vložena později formou změny vízového kodexu, až bude dosaženo dohody ohledně návrhu týkajícího se cestovních víz.

Stručný přehled navrhovaných změn

Článek 1 – Změny vízového kodexu

Článek 1 – Předmět a oblast působnosti

– Horizontální změna: v celém textu byl vyškrtnut odkaz na „průjezd“ jako účel cesty.

Článek 2 – Definice

– Je vložen odstavec 6, který odkazuje na definici „cestovního víza“ v příslušném nařízení.

– Je vložen odstavec 7, který obsahuje definici „blízkých příbuzných“ (občanů Unie).

– Je vložen odstavec 8, který obsahuje definici „žadatele zaregistrovaného v systému VIS“, aby bylo zajištěno plné využívání Vízového informačního systému.

– Je vložen odstavec 9, který obsahuje definici „pravidelného cestujícího zaregistrovaného v systému VIS“, aby bylo zajištěno plné využívání Vízového informačního systému a zohledněna „vízová historie“ žadatele.

– Je vložen odstavec 12, který obsahuje definici pojmu „platný“ ve smyslu „s dobou platnosti, která dosud neskončila“, na rozdíl od pojmu „padělaný, napodobený nebo pozměněný“.

– Je vložen odstavec 16: je připojena definice „námořníka“, aby bylo zajištěno, že se různá procesní zjednodušení vztahují na veškeré osoby pracující na lodích.

Článek 3 – Státní příslušníci třetích zemí, kteří mají povinnost mít letištní průjezdní vízum

– Odstavec 4: ustanovení týkající se zavedení požadavku na letištní průjezdní víza ze strany jednotlivých členských států pro státní příslušníky určitých třetích zemí byla revidována, aby se na ně vztahoval příslušný institucionální právní rámec.

Článek 5 – Členský stát příslušný pro posouzení žádosti a vydání rozhodnutí

– V odstavci 1 je písmeno b) pozměněno tak, aby bylo zachováno pouze jedno objektivní kritérium, tj. délka pobytu, za účelem určení členského státu, který je příslušný pro posouzení žádosti, pokud plánovaná cesta zahrnuje více než jedno místo určení. Byla rovněž vložena ustanovení, která se vztahují na případy, kdy cestující uskuteční několik cest do různých členských států v krátké době, tj. během dvou měsíců.

– Odstavec 2 byl pozměněn s cílem odstranit situace, kdy „příslušný“ členský stát nemá v zemi, v níž žadatel oprávněně pobývá, zastoupení ani v ní není zastoupen. Ustanovení zahrnují všechny možné situace a nabízejí řešení v duchu spolupráce a důvěry, na nichž je schengenská spolupráce založena.

Článek 7 – Příslušnost pro udělování víz státním příslušníkům třetích zemí, kteří se oprávněně zdržují na území členského státu

– Odstavec 1 je pozměněn v důsledku změny článku 5.

– Jsou vloženy odstavce 2 a 3 s cílem vytvořit harmonizovaný právní rámec pro situace, kdy státní příslušník třetí země během pobytu na území členských států svůj cestovní doklad ztratí, nebo kdy je tento doklad zcizen.

Článek 8 – Praktické postupy pro podávání žádostí

– Odstavec 1 stanoví obecné maximální a minimální lhůty pro podání žádosti.

– Je vložen odstavec 3 s cílem zajistit zjednodušení v určitých situacích týkajících se příbuzných občanů Unie, kdy by se schůzka měla uskutečnit neprodleně.

– Odstavec 4 je pozměněn tak, aby se stal závazným („musí“) místo nepovinného ustanovení („může“), což znamená, že naléhavé případy musí být vždy vyřízeny neprodleně.

– Je vložen odstavec 5, který objasňuje pravidla týkající se toho, kdo může podat žádost jménem žadatele, a byl uveden odkaz na profesní, kulturní, sportovní nebo vzdělávací sdružení či instituci, které se odlišují od obchodních zprostředkovatelů.

– Odstavec 6 byl přesunut z dřívějšího čl. 40 odst. 4 a pozměněn tak, aby zahrnoval pouze ustanovení týkající se toho, že se žadatelé musí kvůli podání žádosti osobně dostavit pouze na jedno místo.

Článek 9 – Obecná pravidla pro podávání žádosti

– Odstavec 1 byl nahrazen novým zněním s přihlédnutím ke zrušení obecné zásady, že všichni žadatelé musí žádost podat osobně (viz pracovní dokument útvarů Komise, oddíl 2.1.1.1 bod 7).

– Odstavec 2 je pozměněn v důsledku změny odstavce 1.

Článek 10 – Formulář žádosti

– Odstavec 1 je pozměněn za účelem přidání odkazu na možnost podat formulář žádosti elektronicky.

– Je vložen odstavec 2, který zajišťuje, aby elektronická verze formuláře žádosti přesně odpovídala formuláři žádosti stanovenému v příloze I.

– Odstavec byl zjednodušen, aby bylo zajištěno, že formulář žádosti je vždy dostupný minimálně v úředním jazyce členského státu, pro který se o vízum žádá, a v jazyce hostitelského státu.

Článek 11 – Cestovní doklad

– Písmeno a) je pozměněno uvedením křížového odkazu na nové ustanovení v čl. 21 odst. 2, viz níže.

– Písmeno b) je pozměněno s cílem zajistit, aby v cestovním dokladu žadatele byla k dispozici jedna prázdná dvoustrana, takže vízový štítek a následný otisk vstupního a výstupního razítka jsou umístěny vedle sebe. To usnadní hraniční kontroly; viz pracovní dokument útvarů Komise, oddíl 2.1.1.2 bod 11.

Článek 12 – Biometrické identifikátory

– Odstavce 2 a 4 jsou pozměněny v důsledku změny čl. 9 odst. 1.

– Odstavec 3 je pozměněn, aby se zohlednil návrh týkající se „cestovních víz“.

Článek 13 – Podpůrné doklady

– Je vložen odstavec 2, aby se zohlednila procesní zjednodušení pro pravidelné cestující zaregistrované v systému VIS, což znamená, že tato kategorie žadatelů musí předložit pouze doklad o účelu cesty.

– Je vložen odstavec 3 s cílem umožnit nebo objasnit zjednodušení pro příbuzné občanů Unie v určitých situacích.

– Odstavec 4 je pozměněn s cílem stanovit, že harmonizovaný seznam podpůrných dokladů v příloze II je vyčerpávající.

– Je vložen odstavec 6, aby bylo zajištěno, že žadatelé mohou předložit faksimile nebo kopie originálů podpůrných dokladů. Žadatelé by měli předložit dodatečně originály dokladů pouze ve zvláštních případech, kdy si lze v případě pochybností o pravosti těchto dokladů vyžádat původní doklad.

– V odstavci 7 byl v písmenu a) vložen odkaz na ubytování „v soukromí“.

– Byl vložen odstavec 10 s cílem zohlednit ustanovení o prováděcích opatřeních.

Článek 14 – Vízový poplatek

– V odst. 3 písm. a) je osvobození od vízového poplatku rozšířeno na nezletilé osoby mladší osmnácti let (dříve šesti let), a je tudíž odstraněno snížení vízového poplatku u dětí ve věku od šesti do dvanácti let a nepovinné osvobození této věkové skupiny od vízového poplatku.

– V odstavci 3 je pozměněno písmeno c) s cílem odkázat jednoznačně na kategorii osob, které se to týká.

– V odst. 3 písm. d) je stanoveno jako závazné osvobození držitelů diplomatických a služebních pasů od vízového poplatku.

– V odst. 3 písm. e) je stanoveno jako závazné osvobození osob do věku 25 let, které se účastní seminářů, konferencí, sportovních, kulturních nebo vzdělávacích událostí organizovaných neziskovými organizacemi, od vízového poplatku, a je tudíž odstraněno nepovinné osvobození této skupiny od vízového poplatku a osvobození osob do věku 25 let, které se účastní seminářů, konferencí, sportovních, kulturních nebo vzdělávacích událostí organizovaných neziskovými organizacemi, od vízového poplatku je povinné.

– Jsou vložena písmena f) a g), která stanoví či objasňují osvobození příbuzných občanů Unie od vízového poplatku v určitých situacích.

Viz rovněž pracovní dokument útvarů Komise, oddíl 2.1.1.3 bod 15.

Článek 15 – Poplatek za služby

– V odstavci 1 byl vyškrtnut odkaz na „dodatečný“ poplatek za služby.

– Odstavec 3 je pozměněn v důsledku změny článku 14.

Článek 18 – Ověření podmínek vstupu a posouzení rizik

– Je vložen odstavec 2, který zohledňuje vložení bodu 9 do článku 2 a vložení písm. e) do čl. 13 odst. 1.

– Je vložen odstavec 3 s cílem objasnit, že příslušné orgány členských států odpovídají za zdůvodnění vyvracení domněnky splnění podmínek vstupu v jednotlivých případech, a důvody, na nichž může být toto vyvracení založeno.

– Odstavec 6 je pozměněn s cílem zohlednit návrh týkající se cestovních víz a byl zrušen odkaz na „které vydal jiný členský stát“, jenž byl matoucí.

– Odstavec 10 je pozměněn a umožňuje členským státům použít k uskutečnění pohovoru se žadatelem moderní komunikační prostředky namísto požadavku, aby se žadatel osobně dostavil na konzulát.

Článek 19 – Předchozí konzultace

– Odstavec 2 je pozměněn s cílem stanovit, že členské státy musí na žádosti o konzultace odpovědět do pěti kalendářních dnů místo do sedmi.

– Odstavec 3 stanoví, že členské státy oznámí Komisi žádosti o předchozí konzultace nejméně patnáct kalendářních dnů před zavedením opatření, aby bylo možné včas informovat žadatele a aby se ostatní členské státy mohly připravit na technické úrovni.

– Odstavec 5 je vyškrtnut, jelikož byl zastaralý.

Článek 20 – Rozhodnutí o žádosti

– Odstavec 1 stanoví, že se lhůta pro vydání rozhodnutí zkracuje na nejvýše deset kalendářních dnů. To je důsledkem změny v čl. 19 odst. 2 i zjištění hodnocení provádění vízového kodexu, viz pracovní dokument útvarů Komise, oddíl 2.1.1.6 bod 22.

– Odstavec 2 je pozměněn s cílem zkrátit maximální lhůtu pro vydání rozhodnutí na dvacet kalendářních dnů a poslední věta je vyškrtnuta v důsledku zrušení ustanovení, které umožňuje, aby zastupovaný členský stát požádal o konzultace ohledně případů vyřizovaných v zastoupení.

– Je vložen odstavec 3, který umožňuje a objasňuje zjednodušení pro blízké příbuzné občanů Unie v určitých situacích.

– Dřívější odstavec 3 je vyškrtnut, jelikož posouzení žádosti o krátkodobé vízum by nemělo trvat 60 kalendářních dnů.

– V odstavci 4 je vyškrtnuto písmeno d) v důsledku zrušení ustanovení, které umožňuje konzultování zastupovaného členského státu; to ruší požadavek, aby byly určité případy předány k vyřízení zastupovaným členským státem místo zastupujícího členského státu.

Článek 21 – Udělení jednotného víza

– Odstavec 2 nahrazuje dřívější čtvrtý a pátý pododstavec v čl. 24 odst. 1.

– V odstavci 2 se mění první pododstavec odstraněním odkazu na víza „pro dva vstupy“, který se jeví jako nadbytečný, a odkazuje se na možnost udělení víza pro více vstupů, jehož doba platnosti překračuje dobu platnosti cestovního dokladu.

– Jsou vloženy odstavce 3 a 4 s cílem zohlednit změnu bodu 10 v článku 2 a zavést objektivně stanovená kritéria pro umožnění zvláštních zjednodušení.

– Odstavec 5 je pozměněn tak, aby zahrnoval ostatní případy žadatelů o víza, kteří jsou způsobilí pro udělení víza pro více vstupů.

Článek 24 – Vyplňování vízového štítku

– Je vložen odstavec 2 s cílem zohlednit čl. 51 odst. 2.

– Odstavec 3 je pozměněn, aby se posílila ustanovení týkající se poznámek jednotlivých států na vízovém štítku, viz pracovní dokument útvarů Komise, oddíl 2.1.1.6 bod 27.

– Odstavec 5 je pozměněn, aby bylo zajištěno, že vyplnit ručně lze pouze víza pro jeden vstup.

Článek 25 – Zneplatnění vyplněných vízových štítků

– Odstavec 2 je pozměněn s cílem zohlednit potřebu stanovení náležitého právního základu pro osvědčené postupy doporučené v Příručce o vízovém kodexu.

Článek 26 – Připojení vízových štítků

– Je vložen odstavec 2 s cílem zohlednit ustanovení čl. 51 odst. 2.

Článek 28 – Informování ústředních orgánů jiných členských států

– Odstavec 2 je pozměněn, aby bylo zajištěno včasné informování ostatních členských států, viz připomínky týkající se článku 19.

Článek 29 – Zamítnutí žádosti o udělení víza

– Bod vii) v odst. 1 písm. a) je vyškrtnut v důsledku zrušení požadavku na cestovní zdravotní pojištění.

– Odstavec 3 je nahrazen s cílem doplnit odkaz na nutnost, aby členské státy poskytly podrobné údaje o postupech pro podání odvolání.

– Odstavec 4 je vyškrtnut v důsledku zrušení ustanovení, které požaduje, aby byly určité případy předány k vyřízení zastupovaným členským státem místo zastupujícího členského státu.

Článek 31 – Prohlášení víza za neplatné a zrušení víza

– Odstavec 4 je pozměněn, aby se zohlednila změna článku 13.

Článek 32 – Víza, o jejichž udělení je výjimečně zažádáno na vnějších hranicích

– Nadpis je pozměněn v důsledku vložení článku 33.

– Odstavec 2 je vyškrtnut v důsledku zrušení požadavku na cestovní zdravotní pojištění.

Článek 33 – Víza, o jejichž udělení je zažádáno na vnějších hranicích na základě dočasného režimu

– Tato ustanovení byla vložena s cílem umožnit členským státům podporovat krátkodobou turistiku, členské státy by měly mít možnost udělovat víza na vnějších hranicích nejen v jednotlivých případech na základě individuální situace státních příslušníků třetích zemí, nýbrž rovněž na základě dočasného režimu. Tento článek stanoví pravidla týkající se oznamování a zveřejňování organizačních postupů dočasného režimu a uvádí, že by platnost uděleného víza měla být omezena na území členského státu, který vízum udělil.

– Odstavec 6 upřesňuje požadavky na podávání zpráv ze strany dotčeného členského státu.

Článek 34 – Víza udělovaná námořníkům na vnějších hranicích

– Je vložen odstavec 3 s cílem zohlednit ustanovení čl. 51 odst. 2.

Článek 38 – Organizace a spolupráce konzulátů

– V odstavci 1 se druhá věta stala zastaralou.

– V odstavci 2 je znění písmena b) přepracováno v důsledku zrušení dřívějšího článku 41 a odstranění hodnocení externího zajišťování služeb jako „krajního případu“.

– Odstavec 4 je nahrazen vložením odstavce 6 v článku 8.

Článek 39 – Ujednání o zastupování

– Odstavec 1 odpovídá dřívějšímu odstavci 1 v článku 8.

– Odstavec 2 popisuje shromažďování a předávání souborů a údajů mezi členskými státy v případech, kdy určitý členský stát zastupuje jiný členský stát výhradně za účelem shromažďování žádostí a biometrických identifikátorů.

– Odstavec 3 je pozměněn, aby se zohlednilo vyškrtnutí možnosti zastoupeného členského státu požadovat podílení se na vyřizování případů projednávaných v zastoupení.

– Odstavce 4 a 5 odpovídají dřívějšímu odstavci 5, resp. 6 v článku 8.

– Odstavec 6 stanoví minimální lhůtu, v níž musí zastoupený členský stát oznámit Komisi uzavření nebo ukončení ujednání o zastupování.

– Odstavec 7 stanoví, že zastupující členské státy musí ostatním členským státům a delegaci Evropské unie v dané územní působnosti současně oznámit uzavření nebo ukončení ujednání o zastupování.

– Odstavec 8 odpovídá dřívějšímu odstavci 9 v článku 8.

Článek 40 – Pomoc honorárních konzulů

– V odstavci 1 se zrušuje slovo „také“.

Článek 41 – Spolupráce s externími poskytovateli služeb

– Dřívější odstavec 3 se zrušuje, jelikož tato harmonizace není ve skutečnosti možná, poněvadž členské státy obvykle s externími poskytovateli služeb uzavírají globální smlouvy.

– V odstavci 5 je pozměněno písmeno e) v důsledku změny článku 9.

– Odstavec 12 je pozměněn s cílem požadovat, aby členské státy podávaly každoročně zprávy o své spolupráci a monitorování externích poskytovatelů služeb, jak je stanoveno v příloze IX.

Článek 42 – Šifrování a bezpečné předávání údajů

– Odstavce 1, 2 a 4 jsou pozměněny, aby se zohlednilo zrušení dřívějšího článku 8.

Článek 43 – Spolupráce členských států s obchodními zprostředkovateli

– Odstavec 1 je pozměněn v důsledku zrušení dřívějšího bodu 11 v článku 2, tj. definice obchodního zprostředkovatele.

– V odstavci 5 je pozměněn druhý pododstavec, aby bylo zajištěno informování veřejnosti o akreditovaných obchodních zprostředkovatelích.

Článek 45 – Informace, které mají být poskytovány veřejnosti

– V odstavci 1 je pozměněno písmeno c), aby se zohlednilo zrušení dřívějšího článku 41.

– V odstavci 1 je zrušeno písmeno e), aby se zohlednilo zrušení dřívějšího článku 20.

– Je vložen odstavec 3, který stanoví, že Komise vypracuje harmonizovanou šablonu pro informace, jež mají být poskytovány podle čl. 45 odst. 1.

– Je vložen odstavec 4, který stanoví, že Komise vytvoří internetové stránky věnované schengenským vízům, které obsahují veškeré příslušné informace týkající se žádosti o udělení víza.

Článek 46 – Místní schengenská spolupráce

– V odstavci 1 se mění první věta a písmeno a) s cílem stanovit, že v rámci místní schengenské spolupráce jsou vypracovány harmonizované seznamy podpůrných dokladů.

– V důsledku změny článku 14 je pozměněno písmeno b) v odstavci 1 a poslední pododstavec.

– Odstavec 2 je pozměněn v důsledku vložení odstavce 3 v článku 45.

– V odstavci 3 je pozměněno písmeno a) za účelem zajištění sestavování čtvrtletních statistik o udělených vízech na místní úrovni a byl přidán odkaz na cestovní víza.

– V odstavci 3 je pozměněno písmeno b) v důsledku přepracování první věty.

– Odstavec 7 je pozměněn s cílem stanovit, že na základě výročních zpráv vyhotovených v rámci místní schengenské spolupráce vypracuje Komise jednu výroční zprávu, která bude předložena Evropskému parlamentu a Radě.

Články 48–49 Výkon přenesené pravomoci

– Tyto články jsou vloženy s cílem zohlednit článek 290 SFEU o aktech v přenesené pravomoci.

Článek 50 – Pokyny k praktickému uplatňování vízového kodexu

– Tento článek je pozměněn, aby se zohlednila ustanovení obsažená v čl. 51 odst. 2.

Článek 51 – Postup projednávání ve výboru

– Tento článek je pozměněn s cílem zohlednit ustanovení, která upravují výkon prováděcích pravomocí Komise v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011.

Článek 52 – Oznamování

– V odstavci 1 je pozměněno písmeno g) v důsledku změny článku 38.

– Odstavec 2 je pozměněn v důsledku vložení odstavce 4 v článku 45.

Článek 54 – Monitorování a hodnocení

– Jedná se o standardní ustanovení o monitorování a hodnocení právních nástrojů.

Článek 55 – Vstup v platnost

– Jedná se o standardní ustanovení o vstupu v platnost a přímé použitelnosti. Použitelnost tohoto nařízení je odložena o šest měsíců ode dne jeho vstupu v platnost s výjimkou ustanovení čl. 51 odst. 2, které se použije za tři měsíce od vstupu v platnost, aby bylo možné přijetí prováděcích aktů stanovených v článcích 24, 26, 32 a 50.

Přílohy

– Příloha I je nahrazena.

– Příloha V:

– je vyškrtnut dřívější bod 7 týkající se cestovního zdravotního pojištění,

– je vložen nový bod 10, který se vztahuje na případy, kdy je zamítnuta žádost o letištní průjezdní vízum.

ê810/2009 (přizpůsobený)

2014/0094 (COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o kodexu Ö Unie Õ o vízech (vízový kodex)

(přepracované znění)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství Ö o fungování Evropské unie (SFEU) Õ , a zejména na čl. 62 Ö 77 Õ odst. 2 písm. a) a b) bod ii) této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[10],

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

ò nový

(1)       Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009[11] bylo několikrát podstatně změněno. Vzhledem k novým změnám by uvedené nařízení mělo být z důvodu srozumitelnosti přepracováno.

ê810/2009 1. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Podle článku 61 Smlouvy by mělo být vytvoření prostoru, ve kterém se osoby mohou volně pohybovat, doplněno doprovodnými opatřeními, která se týkají kontrol na vnějších hranicích, azylu a přistěhovalectví.

ê810/2009 2. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Podle čl. 62 odst. 2 Smlouvy opatření o překračování vnějších hranic členských států musí stanovit vízové předpisy pro předpokládané pobyty v trvání nejvýše tří měsíců, včetně postupů a podmínek pro udělování víz členskými státy.

ò nový

(2)       Politika Unie v oblasti víz pro pobyty do 90 dnů během období 180 dnů má zásadní význam pro vytvoření společného prostoru bez vnitřních hranic. Společná pravidla týkající se podmínek a postupů pro udělování víz by se měla řídit zásadou solidarity a vzájemné důvěry mezi členskými státy.

ê810/2009 3. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(3)       Pokud jde o vízovou politiku, vytvoření „společného souboru“ právních předpisů prostřednictvím konsolidace acquis a vývoje, kterého v něm bylo dosaženo, (příslušná ustanovení Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985[12] a Společné konzulární instrukce[13]) je podle Haagského programu jedním z hlavních prvků Ö Cílem nařízení (ES) č. 810/2009 je mimo jiné Õ „dalšího rozvoje společné vízové politiky jakožto součásti mnohovrstevného systému zaměřeného na Ö k Õ usnadnění oprávněného cestování a na boj Ö boji Õ proti nedovolenému přistěhovalectví prostřednictvím další harmonizace vnitrostátních právních předpisů a postupů způsobů zpracování na místních konzulárních úřadech“: posílení svobody, bezpečnosti a práva v Evropské unii[14].

ê810/2009 8. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(4)       Pokud jsou splněny Ö Rovněž by se mělo zajistit, aby za určitých podmínek byla Õ určité podmínky, měla by být vydávána víza pro více vstupů, aby se ulehčila administrativní zátěž konzulátů členských států a aby se usnadnilo bezproblémové cestování častým či pravidelným cestujícím. Žadatelé známí konzulátu jako bezúhonné a spolehlivé osoby by měli mít možnost v co největší možné míře využívat zjednodušeného postupu.

ò nový

(5)       Nařízení (ES) č. 810/2009 vyjasnilo a zjednodušilo právní rámec a výrazně zmodernizovalo a standardizovalo postupy udělování víz. Zvláštní ustanovení, jež měla usnadnit postupy v jednotlivých případech na základě subjektivních kritérií, nejsou dostatečně uplatňována.

(6)       Inteligentní vízová politika by měla zahrnovat zachování bezpečnosti vnějších hranic a současně zajistit účinné fungování schengenského prostoru a usnadnit oprávněné cestování. Společná vízová politika by měla přispět k vytváření růstu a být v souladu s ostatními politikami Unie v oblastech jako např. vnější vztahy, obchod, vzdělávání, kultura a cestovní ruch.

(7)       V zájmu usnadnění mobility a rodinných návštěv státním příslušníkům třetích zemí navštěvujícím blízké příbuzné, kteří jsou občany Unie, již mají bydliště na území členského státu, jehož jsou státními příslušníky, a blízkým příbuzným občanů Unie, kteří mají bydliště ve třetí zemi a přejí si navštívit společně členský stát, jehož má občan Unie státní příslušnost, by tímto nařízením měla být stanovena některá procesní zjednodušení.

(8)       Stejná zjednodušení by měla být jako minimum přiznána rodinným příslušníkům v situacích, na které se vztahuje směrnice 2004/38/ES[15], a to v souladu s čl. 5 odst. 2 uvedené směrnice.

(9)       Mělo by se rozlišovat mezi novými žadateli, kteří podávají žádost poprvé, a osobami, jimž byla dříve udělena víza a které jsou registrovány ve Vízovém informačním systému (VIS), aby se zjednodušil postup pro registrované cestující a zároveň řešilo riziko nedovoleného přistěhovalectví a bezpečnostní otázky spojené s některými cestujícími. Toto rozlišení by se mělo odrazit ve všech fázích postupu.

(10)     Mělo by se přepokládat, že žadatelé, kteří jsou registrováni ve VIS a do 12 měsíců před podáním žádosti získali a legálním způsobem využili dvě víza, splňují podmínky pro vstup týkající se rizika nedovoleného přistěhovalectví a potřeby disponovat dostatečnými prostředky na obživu. Tento předpoklad by však měl být vyvratitelný, pokud příslušné orgány zjistí, že jedna nebo více těchto podmínek nejsou v jednotlivých případech splněny.

(11)     Posouzení toho, zda udělené vízum bylo využito legálním způsobem, by se mělo zakládat na prvcích, jako je dodržování délky povoleného pobytu, územní platnosti víza a pravidel pro přístup na trh práce a výkon hospodářské činnosti.

ê810/2009 5. bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

(12)     Za účelem boje proti nedovolenému přistěhovalectví je nezbytné stanovit pravidla pro průjezd přes mezinárodní tranzitní prostory letišť. ÖK tomu Õ ð by měl být zřízen společný seznamï Státní příslušníci třetích zemí uvedených na společném seznamu by proto ð, jejichž státní příslušníci by ï měli mít povinnost být vybaveni letištním průjezdním vízem. ðJestliže však v členském státě dojde k náhlému a podstatnému ï V naléhavých případech hromadného přílivu nelegálních přistěhovalců, by však měly by mít Ötento stát Õ členské státy možnost uložit takovou Ö dočasně zavést Õ povinnost Ö mít letištní průjezdní vízum Õ i Ö pro Õ státním příslušníkůmy Ö dané Õ třetích zemí Ö země Õ, které nejsou uvedeny na společném seznamu. Jednotlivá rozhodnutí členských států by měla být každoročně přezkoumávána. ðMěly by být stanoveny příslušné podmínky a postupy, aby se zajistilo, že uplatňování tohoto opatření je časově omezené a že v souladu se zásadou proporcionality nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení daného cíle. Rozsah povinnosti mít letištní průjezdní vízum by měl být omezen na reakci na konkrétní situaci, jež vyvolala zavedení uvedeného opatření. ï

ò nový

(13)     Od povinnosti mít letištní průjezdní vízum by mělo být upuštěno u držitelů víz a povolení k pobytu udělených některými zeměmi.

(14)     Mělo by být jasné, který členský stát je příslušný pro posouzení žádosti o udělení víza, zejména pokud plánovaná návštěva zahrnuje několik členských států.

(15)     Žadatelé o vízum by měli mít možnost podat žádost v zemi svého bydliště, i když členský stát příslušný podle obecných pravidel v dané zemi nemá své zastoupení ani v ní není zastoupen.

(16)     Měl by být zajištěn harmonizovaný přístup k držitelům víz, jejichž cestovní doklad se během pobytu na území členských států ztratil nebo byl zcizen.

ê810/2009 9. bod odůvodnění

(17)     Z důvodu vkládání biometrických identifikátorů do Vízového informačního systému (VIS), které bylo zavedeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2008 ze dne 9. července 2008 o Vízovém informačním systému (VIS) a o výměně údajů o krátkodobých vízech mezi členskými státy (nařízení o VIS)[16], by osobní přítomnost žadatele měla být, alespoň pro účely první žádosti, jedním ze základních požadavků pro podání žádosti o vízum.

ê810/2009 10. bod odůvodnění

(18)     Za účelem zjednodušení postupu v případě jakékoli následující žádosti by mělo být umožněno kopírovat otisky prstů z prvního záznamu vloženého do VIS po dobu 59 měsíců. Po uplynutí této doby je třeba otisky prstů sejmout znovu.

ê810/2009 11. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(19)     Jakýkoli dokument, údaj nebo biometrický identifikátor získaný během vyřizování žádosti o vízum členským státem se považuje Ö by se měl považovat Õ za konzulární dokument podle Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích ze dne 24. dubna 1963 a mělo by se Ö s Õ ním zacházet odpovídajícím způsobem.

ê810/2009 12. bod odůvodnění

(20)     Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů[17] se vztahuje také na členské státy v souvislosti se zpracováním osobních údajů podle tohoto nařízení.

ò nový

(21)     Měly by být stanoveny lhůty pro jednotlivé kroky postupu, zejména s cílem umožnit cestujícím plánovat dopředu a vyhnout se velmi vytíženým obdobím na konzulátech.

(22)     Konzuláty členských států by měly účtovat za zpracování žádostí o udělení víza stejný poplatek jako za udělení víza. Kategorie osob, které jsou osvobozeny od vízového poplatku, by měly být jednotné a jasně vymezené. Členské státy by měly mít možnost od vízového poplatku v jednotlivých případech osvobodit.

(23)     Žadatelé by při podání žádosti o krátkodobé vízum neměli být povinni předložit cestovní zdravotní pojištění, jelikož to pro žadatele o vízum představuje nepřiměřenou zátěž a neexistují žádné důkazy o tom, že držitelé krátkodobých víz představují vyšší riziko z hlediska veřejných výdajů na zdravotnictví v členských státech než státní příslušníci třetích zemí od vízové povinnosti osvobození.

(24)     Mělo by být povoleno podávat žádosti jménem žadatelů o víza profesním, kulturním a sportovním sdružením, jakož i akreditovaným obchodním zprostředkovatelům.

(25)     Ustanovení týkající se mimo jiné „odkladné lhůty“, vyplňování vízového štítku a zneplatnění vyplněných vízových štítků by měla být vyjasněna.

(26)     Víza pro více vstupů s dlouhodobou platností by měla být udělována podle objektivně stanovených kritérií. Platnost víza pro více vstupů by mohla přesáhnout platnost cestovního dokladu, k němuž je připojeno.

(27)     Formulář žádosti by měl zohledňovat fungování VIS. Členské státy by měly pokud možno umožnit vyplňování a předkládání formulářů žádostí o udělení víza v elektronické podobě a měly by akceptovat kopie podpůrných dokladů. Originály dokladů by měly být vyžadovány pouze ve zvláštních případech.

(28)     Standardní formulář pro oznamování důvodů pro zamítnutí víza, prohlášení víza za neplatné nebo jeho zrušení by měl obsahovat zvláštní důvod pro zamítnutí letištního průjezdního víza a zajistit, aby dotyčná osoba byla řádně informována o postupech odvolání.

(29)     Pravidla týkající se výměny informací mezi příslušnými orgány členských států za účelem udělování víz námořníkům na vnějších hranicích a formulář, který je třeba za tímto účelem vyplnit, by měly být co nejjednodušší a nejjasnější.

(30)     Udělování víz na vnějších hranicích by v zásadě mělo být výjimečným případem. Členské státy by však v zájmu podpory krátkodobého cestovního ruchu měly být oprávněny k udělování víz na vnějších hranicích na základě dočasného režimu a po oznámení a zveřejnění organizačních postupů tohoto režimu. Tyto režimy by měly být dočasné povahy a doba platnosti uděleného víza by měla být omezena na území členského státu, který vízum udělil.

ê810/2009 6. bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

(31)     Opatření při Ö pro Õ přijímání žadatelů by měla náležitě respektovat lidskou důstojnost. Vyřizování žádostí o víza by mělo být profesionální, Ö a Õ důstojné a přiměřené ð nemělo by překračovat rámec toho, co je nezbytné pro ï Ö dosažení Õ sledovanýmch cílům.

ê810/2009 7. bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

(32)     Členské státy by měly zajistit, aby kvalita služeb nabízených veřejnosti byla na vysoké úrovni a byla v souladu se zásadami dobré správy. Měly by poskytnout přiměřený počet vyškolených pracovníků a dostatečné zdroje s cílem usnadnit v co největší možné míře vyřizování žádostí o vízum. Členské státy by měly zajistit, aby byl postup dle zásady jednoho správního místa (tzv. „one-stop“) uplatněn na všechny žadatele Ö o vízum podával žádost pouze na jednom místě Õ. ðTím by však neměla být dotčena možnost uskutečnit s žadatelem osobní pohovor. ï

ê810/2009 13. bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

(33)     Za účelem usnadnění postupu by se mělo uvažovat o Ö Nařízení (ES) č. 810/2009 stanoví Õ několika formáchforem spolupráce, jakými jsou zastoupení v omezeném rozsahu, společné umístění, společná střediska pro žádosti o udělení víza, honorární konzulové a spolupráce s externími poskytovateli služeb, přičemž je třeba vzít v úvahu zejména požadavky na ochranu údajů uvedené ve směrnici 95/46/ES Ö mezi členskými státy, jejichž cílem je na jedné straně umožnit členským státům sdílet zdroje a na straně druhé posílit konzulární zastoupení ve prospěch žadatelů o víza Õ . Členské státy by si měly v souladu s podmínkami stanovenými v tomto nařízení určit typ organizační struktury, který využijí v jednotlivých třetích zemích. ðMěla by být stanovena pružná pravidla, která by členským státům umožnila optimalizovat sdílení zdrojů a zvýšit konzulární zastoupení. Spolupráce mezi členskými státy („střediska pro schengenská víza“) by mohla mít jakoukoli podobu přizpůsobenou místním okolnostem, přičemž by se zaměřovala na posílení územního konzulárního zastoupení, snížení nákladů členských států, větší zviditelnění Evropské unie a zlepšení služeb poskytovaných žadatelům o víza. ï

ê810/2009 4. bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

(34)     Členské státy by měly mít pro účely udělování víz své zastoupení či být zastoupeny ve všech třetích zemích, na jejichž státní příslušníky se vztahuje vízová povinnost. ðČlenské státy by měly usilovat o rozšíření konzulárního zastoupení. ï Členské státy, které v dané třetí zemi nebo v určité části dané třetí země nemají vlastní konzulát, by se Ö tudíž Õ měly vynasnažit uzavřít ujednání o zastupování, aby žadatelé o vízum nebyli nuceni vynaložit pro dosažení konzulátu nepřiměřené úsilí.

ò nový

(35)     Ujednání o zastupování by měla být zjednodušena a mělo by se zamezit překážkám bránícím uzavření těchto ujednání mezi členskými státy a zastupující členský stát by měl být odpovědný za provádění všech činností při vyřizování žádostí o víza bez účasti zastupovaného členského státu.

ê810/2009 14. bod odůvodnění

ð nový

(36)     Je třeba stanovit pravidla pro případy, kdy se členský stát rozhodne spolupracovat při přijímání žádostí s externími poskytovateli služeb. Takové rozhodnutí lze přijmout v případě, že vzhledem ke zvláštním okolnostem nebo z důvodů souvisejících s místní situací se spolupráce s dalšími členskými státy formou zastoupení, zastoupení v omezeném rozsahu, společného umístění nebo společného střediska pro žádosti o udělení váza ukáže být pro dotčený členský stát nevhodná. Tato úprava by měla být v souladu s obecnými zásadami pro udělování víz a s požadavky na ochranu údajů uvedenými ve směrnici 95/46/ES. Kromě toho by měla být při vypracování a provádění takové úpravy zohledněna nutnost zamezit spekulativnímu podávání žádostí o víza („visa shopping“).

ê810/2009 15. bod odůvodnění

Pokud se členský stát rozhodl spolupracovat s externím poskytovatelem služeb, měl by všem žadatelům nadále poskytovat možnost předkládat žádosti přímo na svých diplomatických misích nebo konzulárních úřadech.

ê810/2009 16. bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

(37)     Členský stát by měl spolupracovat s externím poskytovatelem služeb na základě právního nástroje, který by měl obsahovat ustanovení o jeho přesných povinnostech Ö externího poskytovatele služeb Õ , přímém a úplném přístupu Ö členských států Õ do jeho objektů Ö externího poskytovatele služeb Õ , informacích pro žadatele, zachování důvěrnosti a okolnostech, podmínkách a postupech pro pozastavení nebo ukončení spolupráce. ðČlenské státy by měly každoročně podávat Komisi zprávu o spolupráci s externími poskytovateli služeb, včetně sledování poskytovatelů služeb.ï

ê810/2009 17. bod odůvodnění

Toto nařízení členským státům umožňuje spolupracovat s externími poskytovateli služeb za účelem přijímání žádostí a současně zavádí zásadu jednoho správního místa (tzv. „one-stop“) pro předkládání žádostí, čímž se odchyluje od obecného pravidla osobní přítomnosti žadatele na diplomatické misi nebo konzulárním úřadu. Tím však není dotčena možnost pozvat žadatele k osobnímu pohovoru.

ê810/2009 19. bod odůvodnění

ð nový

(38)     Statistické údaje jsou důležitým prostředkem pro sledování migračních toků a mohou sloužit jako důležitý nástroj pro jejich řízení. Proto by se tyto údaje měly pravidelně shromažďovat podle společného vzoru. ðPodrobné údaje o vízech by měly být shromažďovány s ohledem na sestavování srovnávacích statistik, které umožní hodnocení provádění tohoto nařízení na základě důkazů.ï

ê810/2009 23. bod odůvodnění ð new

(39)     ÖŠiroká veřejnost by měla mít všechny podstatné informace týkající se žádosti o vízum a měla by se zlepšit viditelnost a jednotný obraz společné vízové politiky. Za tímto účelem by měla Õ S cílem zlepšit viditelnost společné vízové politiky a její jednotný obraz má být vytvořena společná internetová stránka o schengenských vízech Ö a vypracován společný vzor pro informace poskytované členskými státy veřejnosti Õ. Tato stránka poslouží široké veřejnosti jako prostředek k poskytování všech důležitých informací týkajících se žádosti o vízum.

ê810/2009 18. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(40)     Pro harmonizované uplatňování společné vízové politiky a pro náležité hodnocení migračních nebo bezpečnostních rizik je klíčová místní schengenská spolupráce. Vzhledem k místním rozdílům by měly diplomatické mise a konzulární úřady členských států posoudit praktické uplatňování jednotlivých Ö konkrétních Õ právních ustanovení na jednotlivých místech, za účelem zajištění harmonizovaného uplatňování zákonných ustanovení s cílem zamezit spekulativnímu podávání žádostí o víza („visa shopping“) a odlišnému zacházení s žadateli o víza.

ò nový

(41)     Neexistuje-li v daném místě harmonizovaný seznam podpůrných dokladů, členské státy mohou volně definovat konkrétní podpůrné doklady, jež mají předložit žadatelé o víza za účelem splnění podmínek pro vstup vyžadovaných tímto nařízením. Pokud takový harmonizovaný seznam podpůrných dokladů existuje, mělo by být členským státům umožněno poskytnout při konání významných mezinárodních akcí na jejich území z tohoto seznamu určité výjimky, aby zajistily zjednodušení pro žadatele o víza. Mělo by se jednat o akce velkého rozsahu a zvláštního významu díky jejich dopadům v oblasti cestovního ruchu a/nebo kultury, např. mezinárodní nebo světové výstavy a sportovní mistrovství.

ê810/2009 27. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(42)     Pokud se na území členského státu konají olympijské a paralympijské hry, měl by se uplatnit zvláštní Ö specifický Õ režim, který usnadní udělování víz členům olympijské rodiny.

ê810/2009 20. bod odůvodnění

Opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi[18].

ê810/2009 21. bod odůvodnění

Zejména je třeba zmocnit Komisi k přijetí změn příloh tohoto nařízení. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení, včetně jeho doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

ê810/2009 22. bod odůvodnění

K zajištění jednotného uplatňování tohoto nařízení by měly být vypracovány pokyny k praktickému provádění a postupy, které mají členské státy při vyřizování žádostí o víza dodržovat.

ò nový

(43)     Aby byl přizpůsoben měnícím se okolnostem společný seznam třetích zemí, jejichž statní příslušníci musí mít při průjezdu přes mezinárodní tranzitní prostor letišť na území členských států letištní průjezdní vízum, a seznam povolení k pobytu, která opravňují držitele k průjezdu přes letiště členských států, aniž by musel být vybaven letištním průjezdním vízem, by na Komisi měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni.

(44)     Aby byly zajištěny jednotné podmínky pro provádění tohoto nařízení, pokud jde o vytváření pokynů pro praktiky a postupy, které musí členské státy dodržovat při vyřizování žádostí o víza, seznamy podpůrných dokladů, které mají být použity v jednotlivých členských státech, povinné údaje na vízovém štítku, pravidla pro připojování vízového štítku a pravidla pro udělování víz námořníkům na hranicích, by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011[19]. Při přijímání těchto prováděcích aktů by se měl použít přezkumný postup.

ê810/2009 26. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(45)     Od ustanovení tohoto nařízení se mohou odchýlit pravidla stanovená v dvoustranných dohodách uzavřených Společenstvím Ö Unií Õ se třetími zeměmi, jejichž účelem je zjednodušit proces vyřizování žádostí o víza.

ê810/2009 30. bod odůvodnění

(46)     Podmínky vstupu na území členských států nebo udělování víz se nedotýkají platných předpisů o uznávání platnosti cestovních dokladů.

ê810/2009 28. bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

(47)     Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž stanovení postupů a ð společných ï podmínek Ö a postupů Õ pro udělování víz za účelem průjezdu členským státem či předpokládaného pobytu na jeho území Ö členských států Õ , který nepřesáhne tři měsíce Ö 90 dnů Õ během šestiměsíčního období Ö 180 dnů Õ , nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být lépe dosaženo ð pouze ï na úrovni Společenství Ö Unie Õ , může Společenství Ö Unie Õ přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy Ö o Evropské unii (SEU) Õ. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

ê810/2009 29. bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

(48)     Toto nařízení respektuje základní práva a zachovává zásady uznané zejména Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy a Listinou základních práv Evropské unie. ðToto nařízení se zejména snaží zajistit plné respektování soukromého a rodinného života uvedené v článku 7, ochranu osobních údajů uvedenou v článku 8 a práva dítěte uvedená v článku 24 Listiny základních práv Evropské unieï.

ê810/2009 31. bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

(49)     V souladu s články 1 a 2 Protokolu Ö č. 22 Õ o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii Ö SEU Õ a ke Smlouvě o založení Evropského společenství Ö o fungování Evropské unie (SFEU) Õ, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení, a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto nařízení navazuje na schengenské acquis podle hlavy IV části třetí Smlouvy o založení Evropského společenství, mělo by se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu rozhodnout do šesti měsíců ode dne přijetí ð poté, co Rada přijala rozhodnutí ohledně ï tohoto nařízení, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

ê810/2009 32. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(50)     Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o Ö jejich Õ přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis[20], která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí Rady 1999/437/ES[21] o některých opatřeních pro uplatňování uvedené dohody.

ê810/2009 33. bod odůvodnění (přizpůsobený)

Mělo by být přijato opatření umožňující zástupcům Islandu a Norska zapojení do práce výborů, jež jsou nápomocny Komisi při výkonu jejích výkonných pravomocí podle tohoto nařízení. Takové opatření je uvedeno ve výměně dopisů mezi Radou Evropské unie a Islandem a Norskem o výborech, které jsou nápomocny Evropské komisi při výkonu její výkonné moci[22], připojené k výše uvedené dohodě. Komise předložila Radě návrh doporučení pro sjednání této dohody.

ê810/2009 34. bod odůvodnění

(51)     Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis[23], která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES[24] o uzavření uvedené dohody.

ê810/2009 35. bod odůvodnění (přizpůsobený)

ð nový

(52)     Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu podepsaného mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě uzavřené mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/261/ES 2011/350/EU[25] o podpisu ð uzavření ï uvedeného protokolu.

ê154/2012 11. bod odůvodnění

(53)     Pokud jde o Kypr, představuje toto nařízení akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 3 odst. 12 aktu o přistoupení z roku 2003.

ê154/2012 12. bod odůvodnění

(54)     Pokud jde o Bulharsko a Rumunsko, představuje toto nařízení akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 4 odst. 12 aktu o přistoupení z roku 2005.

ò nový

(55)     Pokud jde o Chorvatsko, představuje toto nařízení akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2011.

ê810/2009 36. bod odůvodnění

(56)     Toto nařízení rozvíjí ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Spojené království v souladu s rozhodnutím Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis[26]. Spojené království se tudíž nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

ê810/2009 37. bod odůvodnění (přizpůsobený)

(57)     Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis[27]. Irsko se tudíž nepodílí na jeho přijímání a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

ê810/2009 38. bod odůvodnění (přizpůsobený)

S výjimkou článku 3 představuje toto nařízení akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 3 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2003 a ve smyslu čl. 4 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2005,

ê810/2009 (přizpůsobený)

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Účel Ö Předmět Õ a oblast působnosti

ê610/2013 čl. 6 bod 1 (přizpůsobený)

1. Toto nařízení stanoví postupy a podmínky Öpodmínky a postupy Õ udělování víz pro průjezd přes území členských států nebo předpokládané pobyty na tomto území Ö členských států Õ nepřesahující 90 dnů během jakéhokoliv období 180 dnů.

ê810/2009 (přizpůsobený)

2. Ustanovení tohoto nařízení se použijí na každého státního příslušníka třetí země, který musí mít při překračování vnějších hranic členského státu vízum podle nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni[28], aniž jsou dotčena:

              a) práva volného pohybu, kterých požívají státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou rodinnými příslušníky občanů Unie,;

              b) rovnocenná práva, kterých požívají státní příslušníci třetích zemí a jejich rodinní příslušníci, kteří na základě dohod uzavřených mezi Unií a jejími členskými státy na straně jedné a těmito třetími zeměmi na straně druhé požívají práva volného pohybu rovnocenná právům občanů Unie a jejich rodinných příslušníků.

3. Toto nařízení rovněž uvádí třetí země, po jejichž státních příslušnících se jako výjimka ze zásady volného průjezdu, kterou stanoví příloha 9 Chicagské úmluvy o mezinárodním civilním letectví, vyžaduje, aby měli letištní průjezdní vízum, a stanoví postupy a podmínky Ö podmínky a postupy Õ udělování víz pro účely průjezdu přes mezinárodní tranzitní prostory letišť členských států.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

              1) „státním příslušníkem třetí země“ jakákoli osoba, která není občanem Unie ve smyslu čl. 17 Ö 20 Õ odst. 1 Smlouvy Ö SFEU Õ;

              2) „vízem“ oprávnění udělené členským státem pro

ê610/2013 čl. 6 bod 2 (přizpůsobený)

         a) průjezd přes území členských států nebo předpokládaný pobyt na tomto území Ö členských států Õ , který nepřesáhne 90 dnů během jakéhokoliv období 180 dnů; Ö nebo Õ

ê 810/2009

         b) průjezd přes mezinárodní tranzitní prostory na letištích členských států;

              3) „jednotným vízem“ vízum platné pro celé území členských států;

              4) „vízem s omezenou územní platností“ vízum platné pro území jednoho nebo několika členských států, nikoli však všech;

              5) „letištním průjezdním vízem“ vízum platné pro průjezd přes mezinárodní tranzitní prostory jednoho nebo více letišť členských států;

ò nový

              6) „cestovním vízem“ vízum podle definice v čl. 3 odst. 2 [nařízení č. .../...];

7) „blízkými příbuznými“ manžel či manželka, děti, rodiče, vykonavatelé rodičovské odpovědnosti, prarodiče a vnuci;

8) „žadatelem registrovaným ve VIS“ žadatel, jehož údaje jsou zaregistrovány ve Vízovém informačním systému;

9) „pravidelným cestujícím registrovaným ve VIS“ žadatel o vízum, který je zaregistrován ve Vízovém informačním systému a který získal dvě víza do 12 měsíců před podáním žádosti;

ê 810/2009

ð nový

              610) „vízovým štítkem“ jednotný vzor víz definovaný v nařízení Rady (ES) č. 1683/95 ze dne 29. května 1995, kterým se stanoví jednotný vzor víz[29];

              711) „uznávaným cestovním dokladem“ cestovní doklad uznávaný jedním nebo více členskými státy, ð který se používá k překročení vnějších hranic aï do kterého se vyznačuje vízum ð , podle rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1105/2011/EU[30] ï;

ò nový

               12) „platným cestovním dokladem“ cestovní doklad, který není padělaný, napodobený nebo pozměněný a jehož doba platnosti definovaná vydávajícím orgánem neskončila;

ê 810/2009

ð nový

              813) „samostatným formulářem pro připojení víza“ jednotný vzor formulářů pro připojení víza uděleného členskými státy držitelům cestovních dokladů, které nejsou uznávány členským státem, který formulář vydal, ve smyslu nařízení (ES) č. 333/2002 ze dne 18. února 2002 o jednotném vzoru formulářů pro připojení víza uděleného členskými státy držitelům cestovních dokladů, které nejsou uznávány členským státem, který formulář vydal[31];

              914) „konzulátem“ diplomatická mise členského státu nebo konzulární úřad členského státu oprávněný k udělování víz vedený konzulárním úředníkem z povolání, jak jej definuje Vídeňská úmluva o konzulárních stycích ze dne 24. dubna 1963;

              1015) „žádostí“ žádost o udělení víza;

              11) „obchodními zprostředkovateli“ soukromé zprostředkovatelské agentury, dopravní společnosti nebo cestovní kanceláře (tour operátoři nebo prodejci zájezdů).

ò nový

              16) „námořníkem“ osoba, která je zaměstnána, najata či pracuje v jakémkoli postavení na palubě plavidla, na které se vztahuje úmluva o práci na moři z roku 2006.

ê 810/2009

ð nový

HLAVA II

LETIŠTNÍ PRŮJEZDNÍ VÍZUM

Článek 3

Státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou povinni mít letištní průjezdní vízum

1. Státní příslušníci třetích zemí uvedených v příloze IV III musí mít letištní průjezdní vízum pro průjezd přes tranzitní mezinárodní prostory letišť, která se nacházejí na území členských států.

ò nový

2. Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 48, pokud jde o změny seznamu třetích zemí uvedeného v příloze III.

Je-li to ze závažných naléhavých důvodů nutné v případě vznikajících rizik, použije se na akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto odstavce postup stanovený v článku 49.

ê810/2009 (přizpůsobený)

ð nový

3. V naléhavých případech hromadného Ö Jestliže dojde k náhlému a podstatnému Õ přílivu nelegálních přistěhovalců Ö , může Õ mohou jednotlivé členskéý státy od státních příslušníků třetích zemí, jiných než jsou třetí země uvedené v odstavci 1, požadovat, aby měli letištní průjezdní víza, pokud projíždějí mezinárodními tranzitními prostory letišť, která se nacházejí na Ö jeho Õ území těchto členských států. Členské státy taková rozhodnutí oznámí Komisi před jejich vstupem v platnost; rovněž Komisi oznámí i zrušení těchto požadavků. ðDoba trvání tohoto opatření nesmí přesahovat 12 měsíců. Rozsah a trvání povinnosti mít letištní průjezdní vízum nepřekročí míru, jež je nezbytně nutná jako reakce na tento náhlý a podstatný příliv nelegálních přistěhovalců. ï

ò nový

4. Jestliže členský stát plánuje zavést povinnost mít letištní průjezdní vízum podle odstavce 3, oznámí to co nejdříve Komisi a poskytne tyto informace:

(a) důvod pro plánovanou povinnost mít letištní průjezdní vízum a odůvodnění náhlého a podstatného přílivu nelegálních přistěhovalců;

(b) rozsah a trvání plánovaného zavedení povinnosti mít letištní průjezdní vízum.

5. Po oznámení dotčeným členským státem podle odstavce 4 může Komise vydat stanovisko.

6. Členský stát smí prodloužit použití povinnosti mít letištní průjezdní vízum pouze jednou, pokud by zrušení této povinnosti vedlo k podstatnému přílivu nelegálních migrantů. Na toto prodloužení se vztahuje odstavec 3.

7. Komise každoročně informuje Evropský parlament a Radu o provádění tohoto článku.

ê 810/2009

3. V rámci výboru uvedeného v čl. 52 odst. 1 se oznámení každoročně přezkoumávají za účelem převodu dotyčné třetí země do seznamu uvedeného v příloze IV.

4. Není-li třetí země převedena do přílohy IV, může dotyčný členský stát, pokud jsou splněny podmínky v uvedené v odstavci 2, požadavek na letištní průjezdní vízum zachovat, nebo ho zrušit.

ê 810/2009

ð nový

58. Z povinnosti mít letištní průjezdní vízum podle odstavců 1 a 3 jsou osvobozeny tyto kategorie osob:

              a) držitelé platného jednotného víza, ð cestovního víza, ï národního dlouhodobého víza nebo povolení k pobytu uděleného některým členským státem;

ê154/2012 článek 1 (přizpůsobený)

ð nový

              b) státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou držiteli platného povolení k pobytu uděleného členským státem, jenž se neúčastní přijímání tohoto nařízení, nebo členským státem, jenž ještě plně neuplatňuje ustanovení schengenského acquis, nebo státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou držiteli platných povolení k pobytu uvedených v příloze V IV, která udělila Andora, Kanada, Japonsko, San Marino nebo Spojené státy americké a která zaručují zpětné přebírání držitele bez jakýchkoli podmínek ð , nebo kteří jsou držiteli povolení k pobytu pro části Nizozemského království v karibské oblasti (Aruba, Curaçao, Sint Maarten, Bonaire, Sint Eustatius a Saba) ï;

              c) státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou držiteli platného víza do některého členského státu, jenž se neúčastní přijímání tohoto nařízení, nebo členského státu, jenž ještě plně neuplatňuje ustanovení schengenského acquis, ð nebo do státu, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, ï nebo do Kanady, Japonska nebo Spojených států amerických ð, nebo kteří jsou držiteli platného víza pro ï části Nizozemského království v karibské oblasti ð (Aruba, Curaçao, Sint Maarten, Bonaire, Sint Eustatius a Saba) ï anebo kteří se ze země, jež vízum udělila, po použití uvedeného víza vracejí;

ê 810/2009

ð nový

              d) rodinní příslušníci občanů Unie podle čl.ánku 1 odst. 2 písm. a)ð 3 směrnice 2004/38/ES ï;

              e) držitelé diplomatických ð, služebních/úředních nebo zvláštních ï pasů;

              f) členové posádek letadel, kteří jsou státními příslušníky smluvní strany Chicagské úmluvy o mezinárodním civilním letectví.

ò nový

9.           Komise je zmocněna k přijímání aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 48, pokud jde o změny seznamu platných povolení k pobytu, jež opravňují držitele k průjezdu přes letiště členských států, aniž by museli mít letištní průjezdní vízum stanovené v příloze IV.

ê810/2009 (přizpůsobený)

ð nový

HLAVA III

POSTUPY A PODMÍNKY Ö A POSTUPY Õ UDĚLOVÁNÍ VÍZ

KAPITOLA I

Orgány oprávněné k vyřizování žádostí

Článek 4

Orgány oprávněné k vyřizování žádostí

1. Žádosti posuzují a rozhodují o nich konzuláty.

2. Odchylně od odstavce 1 mohou na vnějších hranicích členských států posuzovat žádosti a vydávat rozhodnutí orgány odpovědné za kontroly osob v souladu s články 3532 ð , 33 ï a 3634.

3. Na zámořských územích členských států, která nenáleží k evropskému kontinentu, mohou žádosti posuzovat a rozhodnutí vydávat orgány určené dotyčnými členskými státy.

4. Členský stát může požadovat, aby se posuzování žádostí a vydávání rozhodnutí účastnily jiné orgány, než jsou orgány určené Ö uvedené Õ v odstavcích 1 a 2.

5. Členský stát může požadovat, aby byl konzultován nebo informován jiným členským státem v souladu s články 2219 a 3128.

Článek 5

Členský stát příslušný pro posouzení žádosti a vydání rozhodnutí

1. Členským státem příslušným pro posouzení žádosti o jednotné vízum a pro vydání rozhodnutí je

              a) členský stát, jehož území představuje jediný cíl návštěvy nebo návštěv;

              b) pokud návštěva zahrnuje více než jeden cíl ð nebo pokud se do dvou měsíců mají uskutečnit různé samostatné návštěvy ï , členský stát, jehož území tvoří hlavní cíl návštěvy nebo návštěv, pokud jde o délku nebo účel pobytu ð počítanou ve dnech ï ,; nebo

              c) pokud nelze určit hlavní cíl, členský stát, jehož vnější hranice zamýšlí žadatel překročit za účelem vstupu na území členských států.

42. Členské státy spolupracují s cílem zabránit situaci, kdy by žádost nemohla být posouzena a nemohlo by být vydáno rozhodnutí protože Ö Jestliže Õ členský stát příslušný podle odstavců. 1 až 3 ð písm. a) nebo b) ï nemá své zastoupení ani není zastoupen ve třetí zemi, v níž žadatel podává žádost v souladu s článkem 6, ð je žadatel oprávněn podat žádost: ï

ò nový

a) na konzulátu jednoho z členských států určení plánované návštěvy;

b) na konzulátu členského státu prvního vstupu, nelze-li písmeno a) uplatnit;

c) ve všech ostatních případech na konzulátu kteréhokoliv z členských států, jež mají své zastoupení v příslušné zemi.

ê 810/2009

3. Členským státem příslušným pro posouzení žádosti o udělení letištního průjezdního víza a vydání rozhodnutí je

              a) v případě jediného letištního průjezdu členský stát, na jehož území se nachází tranzitní letiště,; nebo

              b) v případě dvou nebo více letištních průjezdů členský stát, na jehož území se nachází první tranzitní letiště.

Článek 6

 Konzulární působnost

1. Žádost posuzuje a rozhodnutí vydává konzulát příslušného členského státu, v jehož působnosti má žadatel povolen pobyt.

2. Konzulát příslušného členského státu posoudí žádost podanou státním příslušníkem třetí země, který se v jeho působnosti oprávněně zdržuje, ale nemá v něm povolen pobyt, a vydá rozhodnutí, pokud žadatel podání žádosti na tomto konzulátu odůvodnil.

Článek 7

Příslušnost pro udělování víz státním příslušníkům třetích zemí, kteří se oprávněně zdržují na území členského státu

1. Státní příslušníci třetích zemí, kteří se oprávněně zdržují na území členského státu a od nichž se požaduje, aby měli vízum pro vstup na území jednoho nebo více členských států, požádají o vízum na konzulátu členského státu, který je příslušný podle čl. článku 5 odst. 1 nebo 2.

ò nový

2. Státní příslušníci třetích zemí, kteří během pobytu na území členského státu ztratili cestovní doklad nebo jimž byl tento doklad zcizen, mohou uvedené území opustit na základě platného cestovního dokladu, který je opravňuje k překročení hranice a který vydal konzulát země jejich státní příslušnosti, bez víza nebo jiného povolení.

3. Pokud má státní příslušník třetí země uvedený v odstavci 2 v úmyslu pokračovat v cestování v rámci schengenského prostoru, udělí orgány v členském státě, v němž nahlásil ztrátu nebo zcizení cestovního dokladu, vízum s dobou platnosti a s dobou povoleného pobytu stejnými jako u víza původního na základě údajů zaregistrovaných ve VIS.

ê 810/2009

ð nový

KAPITOLA II

Žádost

Článek 98

Praktické postupy pro podávání žádostí

1. Žádost se podává ð lze podat ï nejdříve tři ð šest ï měsíceů před ð a nejpozději 15 kalendářních dnů před ï zahájením plánované návštěvy. Držitelé víza pro více vstupů mohou podat žádost před skončením jeho platnosti za podmínky, že je platné po dobu nejméně šesti měsíců.

ê810/2009 (přizpůsobený)

2. Žadatel může Ö Konzuláty mohou Õ být Ö žadatele Õ požádánat, aby si k podání žádosti sjednal schůzku. Schůzka se zpravidla uskuteční do dvou týdnů od data, kdy o tuto schůzku bylo požádáno.

ò nový

3. Konzulát umožní podat žádost bez předchozí schůzky nebo s bezprostřední schůzkou blízkým příbuzným občanů Unie, kteří:

a) mají v úmyslu navštívit své blízké příbuzné, kteří jsou občany Unie a mají bydliště v členském státě, jehož jsou státními příslušníky;

b) mají v úmyslu cestovat společně se svými blízkými příbuznými, kteří jsou občany Unie a mají bydliště ve třetí zemi, do členského státu, jehož je občan Unie státním příslušníkem.

4. Konzulát umožní podat žádost bez předchozí schůzky nebo s bezprostřední schůzkou rodinným příslušníkům občanů Unie uvedeným v článku 3 směrnice 2004/38/ES.

ê810/2009 (přizpůsobený)

ð nový

5. V naléhavých případech, které jsou odůvodněné, může ð musí ï konzulát žadatelům umožnit podat žádost bez schůzky nebo se schůzka uskuteční neprodleně.

6. Žádosti mohou být podávány ð , aniž je dotčen článek 12, ï na konzulátu

a) žadatelem nebo

b) akreditovanými obchodními zprostředkovatelemi Ö uvedeným v článku 43; Õ podle čl. 45 odst. 1, aniž je dotčen článek 13, nebo v souladu s články 42 nebo 43.

Öc) profesním, kulturním, sportovním nebo vzdělávacím sdružením či institucí. Õ

Ö 7. Žadatel není povinen se za účelem podání žádosti osobně dostavit na více než jedno místo. Õ

ê810/2009 (přizpůsobený)

ð nový

Článek 109

Obecná pravidla pro podávání žádosti

1. Při podávání žádosti se žŽadatel se dostaví osobně, aniž jsou dotčena ustanovení článků 13, 42, 43 a 45 ð k odběru otisků prstů v souladu s čl. 12 odst. 2 a 3 ï .

ò nový

2. Žadatelé zaregistrovaní ve VIS se při podání žádosti nemusí dostavit osobně, pokud jejich otisky prstů byly vloženy do VIS méně než před 59 měsíci.

ê810/2009 (přizpůsobený)

2. Konzuláty mohou upustit od požadavku uvedeného v odstavci 1, pokud je jim žadatel znám jako bezúhonná a spolehlivá osoba.

3. Při podání žádosti žadatel

              a) předloží formulář žádosti v souladu s článkem 1110;

              b) předloží cestovní doklad v souladu s článkem 1211;

              c) předloží fotografii v souladu s normami stanovenými v nařízení (ES) č. 1683/95 nebo, pokud je VIS zprovozněn podle článku 48 nařízení o VIS Ö (ES) č. 767/2008 Õ , v souladu s normami stanovenými v článku 1312 tohoto nařízení;

              d) umožní odebrání svých otisků prstů v souladu s článkem 1312, pokud se na něj tato povinnost vztahuje;

              e) zaplatí vízový poplatek v souladu s článkem 1614;

              f) předloží podpůrné doklady v souladu s článkem 14 13 a přílohou II;.

              g) předloží doklad o dostatečném a platném cestovním zdravotním pojištění v souladu s článkem 15, pokud se na něj tato povinnost vztahuje.

Článek 1110

Formulář žádosti

1. Každý žadatel předloží Ö ručně nebo elektronicky Õ vyplněný a podepsaný formulář žádosti uvedený v příloze I. Osoby, jež jsou uvedeny v cestovním dokladu žadatele, předloží samostatný formulář žádosti. Nezletilé osoby předloží formulář žádosti podepsaný osobou vykonávající trvale nebo dočasně rodičovskou odpovědnost nebo poručnictví či opatrovnictví.

ò nový

2. Obsah elektronické verze formuláře žádosti je v příslušných případech stanoven v příloze I.

ê810/2009 (přizpůsobený)

ð nový

23. Konzuláty zajistí, aby formuláře žádosti byly žadatelům zdarma běžně k dispozici a snadno přístupné.

34. Formuláře žádostí musí být dostupné ð minimálně ï v těchto jazycích:

              a) v úředním jazyce nebo jazycích členského státu, pro který se o vízum žádá; Ö a Õ

              b) v úředním jazyce nebo jazycích hostitelské země;.

              c) v úředním jazyce nebo jazycích hostitelské země a v úředním jazyce nebo jazycích členského státu, pro který se o vízum žádá, nebo

              d) v případě zastupování, v úředním jazyce nebo jazycích zastupujícího členského státu.

Kromě jazyka nebo jazyků uvedených v písmenu a) může být formulář k dispozici v dalším Ö jakémkoli jiném Õ úředním jazyce Ö nebo jazycích Õ orgánů Evropské unie.

45. Není-li formulář k dispozici v úředním jazyce nebo jazycích hostitelské země, je žadatelům poskytnut zvlášť jeho překlad do tohoto jazyka nebo jazyků.

56. Překlad formuláře žádosti do úředního jazyka nebo jazyků hostitelské země se vyhotoví v rámci místní schengenské spolupráce stanovené Ö uvedené Õ v článku 4846.

67. Konzulát informuje žadatele o jazyku nebo jazycích, které mohou k vyplnění formuláře žádosti použít.

Článek 1211

Cestovní doklad

Žadatel předloží platný cestovní doklad splňující tato kritéria:

              a) Ö aniž je dotčen čl. 21 odst. 2, Õ musí být platný nejméně tři měsíce po předpokládaném datu odjezdu z území příslušných členských států nebo, v případě několika návštěv, po posledním předpokládaném datu odjezdu z území příslušných členských států. V naléhavých případech, které jsou odůvodněné, je však možné od této povinnosti upustit;

              b ) obsahuje nejméně dvě ð jednu ï prázdnéou stránky ð dvoustranu a v případě, že se stejný cestovní doklad vztahuje na více žadatelů, musí obsahovat jednu prázdnou dvoustranu na žadatele ï ;

              c) byl vydán v předchozích deseti letech.

Článek 1312

Biometrické identifikátory

1. Členské státy získají biometrické identifikátory žadatele, které tvoří jeho fotografie a otisky jeho deseti prstů, a to v souladu se zárukami stanovenými v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy, v Listině základních práv Evropské unie a v Úmluvě Organizace spojených národů o právech dítěte.

2. Při podání první žádosti se požaduje, aby se žadatel dostavil osobně. Při té příležitosti se od žadatele odebírají tyto biometrické identifikátory:

– fotografie, naskenovaná nebo pořízená při podání žádosti a

– otisky deseti prstů, které byly odebrány na plocho a digitálně zaznamenány.

3. Pokud byly otisky prstů odebrané žadateli v souvislosti s dřívější žádostí ð o krátkodobé vízum nebo o cestovní vízum ï poprvé vloženy do VIS v době kratší než 59 měsíců před datem podání nové žádosti, zkopírují se do následující žádosti.

Avšak v případě odůvodněných pochybností o totožnosti žadatele odebere konzulát otisky prstů v době uvedené v prvním pododstavci.

Dále, není-li v době podání žádosti možné okamžitě potvrdit, že otisky prstů byly odebrány v době uvedené v prvním pododstavci, může žadatel požádat, aby mu byly otisky prstů odebrány.

4. V souladu s čl. 9 odst. 5 nařízení o VIS Ö (ES) č. 767/2008 Õ je do VIS vložena fotografie připojená ke každé žádosti. Žadatel se za tímto účelem nemusí dostavit osobně.

Technické požadavky na fotografii musí být v souladu s mezinárodními normami stanovenými v 6. vydání dokumentu ICAO č. 9303 v části 1.

5. Otisky prstů se snímají v souladu s normami Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) a s rozhodnutím Komise 2006/648/ES[32].

6. Biometrické identifikátory odeberou kvalifikovaní a řádně pověření pracovníci příslušných orgánů podle čl. 4 odst. 1, 2 a 3. Pod dohledem konzulátů může biometrické identifikátory odebrat rovněž kvalifikovaný a řádně pověřený pracovník honorárního konzula uvedeného v článku 42 40 nebo externího poskytovatele služeb uvedeného v článku 4341. Dotčený členský stát nebo dotčené členské státy umožní v případě pochybností ověření otisků prstů, které byly odebrány u externího poskytovatele služeb.

7. Požadavek na odebrání otisků prstů se nevztahuje na tyto žadatele:

              a) děti mladší 12 let;

              b) osoby, u nichž je odebrání otisků prstů fyzicky nemožné. Pokud je možné získat otisky méně než deseti prstů, odebere se co největší počet otisků. Pokud je však tato nemožnost dočasná, žadatel je povinen poskytnout otisky prstů při následující žádosti. Příslušné orgány podle čl. 4 odst. 1, 2 a 3 jsou oprávněny požadovat další vysvětlení důvodů této dočasné nemožnosti. Členské státy zajistí, aby v případě potíží s odebíráním otisků prstů byly k dispozici vhodné postupy respektující důstojnost žadatele;

              c) hlavy států nebo předsedové vlád a členové vlád jednotlivých států, včetně doprovázejících manželů/manželek a členů jejich oficiálních delegací, pokud byli pozváni vládami členských států nebo mezinárodními organizacemi za oficiálním účelem;

              d) panovníci a další vysoce postavení členové královské rodiny, pokud byli pozváni vládami členských států nebo mezinárodními organizacemi za oficiálním účelem.

8. V případech uvedených v odstavci 7 se do VIS vkládá údaj „nepoužije se“ v souladu s čl. 8 odst. 5 nařízení o VIS Ö (ES) č. 767/2008 Õ .

Článek 1413

Podpůrné doklady

1. Při podání žádosti o udělení jednotného víza žadatel předloží

              a) doklady uvádějící účel cesty;

              b) doklady týkající se ubytování nebo důkaz dostatečných prostředků na ubytování;

              c) doklady, které prokazují, že žadatel má dostatečné prostředky jak na obživu na dobu předpokládaného pobytu, tak na návrat do země původu nebo jeho bydliště nebo na průjezd do třetí země, ve které je zaručeno jeho přijetí, nebo že je schopen si tyto prostředky opatřit legálním způsobem, jak je uvedeno v čl. 5 odst. 1 písm. c) a odst. 3 Schengenského hraničního kodexu Ö nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006[33] Õ ;

              d) informace, které umožňují posoudit záměr žadatele opustit území členských států před skončením platnosti víza, o něž žádá.

ò nový

2. Písmena b), c) a d) odstavce 1 se nevztahují na žadatele, kteří jsou pravidelnými cestujícími registrovanými ve VIS a kteří legálním způsobem využili dvě dříve získaná víza.

3. Blízcí příbuzní občanů Unie uvedení v čl. 8 odst. 3 předloží pouze doklady dokazující příbuzenský vztah s občanem Unie a skutečnost, že občana Unie navštěvují nebo s ním společně cestují.

Rodinní příslušníci občanů Unie uvedení v článku 3 směrnice 2004/38/ES předloží pouze doklady dokazující, že cestují za účelem doprovodu nebo následování občana Unie, a příbuzenský vztah s občanem Unie podle čl. 2 odst. 2 nebo jiné okolnosti podle čl. 3 odst. 2 uvedené směrnice.

ê810/2009 (přizpůsobený)

34. Příkladmý sSeznam podpůrných dokladů, které konzulát může požadovat Ö mohou být požadovány Õ od žadatele za účelem ověření, zda jsou splněny podmínky uvedené v odstavcíchi 1 a 2, je uveden v příloze II.

65. Konzuláty mohou upustit od jednoho nebo více požadavků předložit jeden nebo více dokladů uvedených v odstavci. 1 písm. a) až d) v případě žadatelů, kteří jsou jim známi jako bezúhonná a spolehlivá osoba, zejména při využití předchozích víz v souladu s právními předpisy, není-li pochyb o tom, že při překračování vnějších hranic členských států bude žadatel splňovat požadavky čl. 5 odst. 1 Schengenského hraničního kodexu Ö nařízení (ES) č. 562/2006 Õ.

ò nový

6. Konzulát začne zpracovávat žádost o vízum na základě kopií podpůrných dokladů. Žadatelé, kteří nejsou dosud registrováni ve VIS, předloží originál. Konzulát může požadovat originály dokumentů od žadatelů, kteří jsou žadateli registrovanými ve VIS nebo pravidelnými cestujícími registrovanými ve VIS, pouze pokud existují pochybnosti ohledně pravosti konkrétního dokladu.

ê810/2009 (přizpůsobený)

47. Členské státy mohou požadovat, aby žadatelé předložili doklad o převzetí finančních nákladů souvisejících s pobytem cizince nebo ubytování v soukromí prostřednictvím formuláře příslušného členského státu. Formulář obsahuje zejména:

              a) zda se jedná o doklad o převzetí finančních nákladů souvisejících s pobytem cizince Ö v soukromí Õ nebo o ubytování;

              b) zda je Ö sponzorem / Õ zvoucí osobou fyzická osoba, společnost, nebo organizace;

              c) totožnost Ö sponzora / Õ zvoucí osoby a kontaktní údaje;

              d) jméno pozvaného žadatele nebo žadatelů;

              e) adresu místa ubytování;

              f) délku a účel pobytu;

              g) případné rodinné vazby ke Ö sponzorovi / Õ zvoucí osobě.;

              h) informace požadované podle čl. 37 odst. 1 nařízení (ES) č. 767/2008.

Kromě úředního jazyka nebo jazyků členského státu musí být formulář vypracován minimálně v jednom dalším úředním jazyce orgánů Evropské Uunie. Formulář poskytne osobě, která jej podepisuje, informace podle čl. 37 odst. 1 nařízení o VIS. Vzor formuláře se oznámí Komisi.

28. Při podání žádosti o udělení letištního průjezdního víza žadatel předloží:

              a) doklady týkající se pokračování cesty do konečného cíle po předpokládaném letištním průjezdu;

              b) informace, které umožňují posoudit záměr žadatele nevstoupit na území členských států.

59. V rámci místní schengenské spolupráce se posoudí, zda je třeba doplnit a sjednotit Ö připraví Õ seznamy podpůrných dokladů v působnosti každého členského státu, aby byly zohledněny místní podmínky.

ò nový

10. Aniž je dotčen odstavec 1, členské státy mohou stanovit výjimky ze seznamu podpůrných dokladů uvedených v odstavcích 4 a 9 v případě, že se žadatelé účastní významných mezinárodních akcí na jejich území, jež jsou považovány za obzvláště důležité díky jejich dopadům v oblasti cestovního ruchu a/nebo kultury.

11. Komise seznamy podpůrných dokladů, které mají být použity v působnosti každého členského státu, aby byly zohledněny místní podmínky, přijme prostřednictvím prováděcích aktů. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 51 odst. 2.

ê810/2009 (přizpůsobený)

ð nový

Článek 15

Cestovní zdravotní pojištění

1. Žadatelé o jednotné vízum pro jeden nebo dva vstupy prokáží, že mají dostatečné a platné cestovní pojištění pokrývající veškeré náklady, které by mohly nastat během jejich pobytu nebo pobytů na území členských států v souvislosti s repatriací ze zdravotních důvodů nebo v souvislosti s naléhavou lékařskou péčí, pohotovostní nemocniční péčí nebo úmrtím.

2. Osoby, které podávají žádost o udělení jednotného víza pro více než dva vstupy („více vstupů“), prokáží, že mají uzavřeno dostatečné a platné cestovní zdravotní pojištění na dobu první předpokládané návštěvy.

Tito žadatelé musí navíc na formuláři žádosti podepsat prohlášení, že si jsou vědomi povinnosti uzavřít cestovní zdravotní pojištění pro následující pobyty.

3. Pojištění musí být platné na území členských států a vztahovat se na celou dobu předpokládaného pobytu nebo průjezdu žadatele. Minimální pojistné krytí musí činit 30 000 EUR.

Je-li vystaveno vízum s omezenou územní platností týkající se území více než jednoho členského státu, musí být pojistné krytí platné alespoň v daných členských státech.

4. Žadatelé v zásadě uzavírají pojištění v zemi svého pobytu. Pokud to není možné, uzavřou pojištění v jakékoli jiné zemi.

Pokud pojištění uzavře jménem žadatele jiná osoba, platí podmínky stanovené v odstavci 3.

5. Při posuzování, je-li pojištění dostatečné, konzuláty ověří, zda by nároky vůči pojišťovně byly vymahatelné v příslušném členském státě.

6. Požadavek uzavřít pojištění lze považovat za splněný, pokud je prokázáno, že odpovídající výše pojištění vyplývá z profesních poměrů žadatele. Tato výjimka z předložení dokladu o cestovním zdravotním pojištění se může týkat zvláštních profesních skupin, jako jsou například námořníci, na které se již vztahuje cestovní zdravotní pojištění v důsledku výkonu jejich profesní činnosti.

7. Požadavek na uzavření dostatečného a platného cestovního zdravotní pojištění se nevztahuje na držitele diplomatických pasů.

Článek 1614

Vízový poplatek

1. Žadatelé uhradí vízový poplatek ve výši 60 EUR.

2. Děti ve věku od šesti let a mladší dvanácti let uhradí vízový poplatek ve výši 35 EUR.

32. Vízový poplatek se pravidelně přezkoumává, aby odpovídal administrativním nákladům.

43. Od vízového poplatku jsou osvobozeni žadatelé z těchto Ö Vízový poplatek nehradí tyto Õ kategoriíe osob:

              a) děti mladší 6 let ð nezletilé osoby mladší 18 let ï ;

              b) žáci, studenti, postgraduální studenti a doprovázející učitelé, kteří podnikají cesty za účelem studia nebo vzdělávacích kurzů;

              c) výzkumní pracovníci ze třetích zemí ð definovaní ve směrnici Rady 2005/71/ES[34],ï cestující za účelem provádění vědeckého výzkumu, jak je stanoveno v doporučení Evropského parlamentu a Rady č. 2005/71/ES ze dne 28. září 2005 pro usnadnění vydávání jednotných víz členskými státy pro krátkodobý pobyt výzkumných pracovníků ze třetích zemí, kteří cestují v rámci Společenství za účelem provádění vědeckého výzkumu ð nebo účastnící se vědeckého semináře či konference ï;

ò nový

 b) držitelé diplomatických a služebních pasů;

ê810/2009 (přizpůsobený)

 de) zástupci neziskových organizací do věku 25 let, kteří se účastní Ö účastníci Õ seminářů, konferencí, sportovních, kulturních nebo vzdělávacích událostí organizovaných neziskovými organizacemi do věku 25 let.;

ò nový

f) blízcí příbuzní občanů Unie uvedení v čl. 8 odst. 3;

g) rodinní příslušníci občanů Unie podle článku 3 směrnice 2004/38/ES, a to v souladu s čl. 5 odst. 2 uvedené směrnice.

ê810/2009 (přizpůsobený)

ð nový

5. Od vízového poplatku mohou být osvobozeny:

              a) děti ve věku od šesti let a mladší dvanácti let;

              b) držitelé diplomatických a služebních pasů;

              c) osoby do věku 25 let, které se účastní seminářů, konferencí, sportovních, kulturních nebo vzdělávacích událostí organizovaných neziskovými organizacemi.

Členské státy se v rámci místní schengenské spolupráce zaměří na harmonizaci uplatňování těchto výjimek.

64. ÖČlenské státy mohou Õ Vv jednotlivých případech lze od vybíraného poplatku za vízum upustit nebo jej snížit, pokud to pomůže podpoře kulturních či sportovních zájmů, zájmů v oblasti zahraniční politiky, rozvojové politiky, jiných důležitých veřejných zájmů nebo z humanitárních důvodů.

75. Vízový poplatek se hradí v eurech, v národní měně třetí země nebo v běžně užívané měně ve třetí zemi, kde se žádost podává, a je nevratný, kromě případů uvedených v čl. 1816 odst. 2 a 1917 odst. 3.

Je-li vízový poplatek hrazen v jiné měně, než je euro, výše poplatku hrazená v této měně se stanoví a pravidelně přezkoumává za použití referenčního směnného kursu eura stanoveného Evropskou centrální bankou. Vybíraná částka může být zaokrouhlena a konzuláty v rámci místní schengenské spolupráce zajistí, aby byly účtovány podobné poplatky.

86. Žadatel obdrží potvrzení o zaplacení vízového poplatku.

Článek 1715

Poplatek za služby

1. Dodatečný pPoplatek za služby může být účtován externím poskytovatelem služeb uvedeným v článku 4341. Poplatek za služby musí být přiměřený nákladům, které externímu poskytovateli služeb vznikly při provádění jednoho nebo několika úkolů uvedených v čl. 4341 odst. 6.

2. Tento poplatek za služby musí být upřesněn v právním nástroji uvedeném v článku. 4341 odst. 2.

3. Členské státy v rámci místní schengenské spolupráce zajistí, aby poplatek za služby, který je žadateli účtován, náležitým způsobem odpovídal službám nabízeným externím poskytovatelem služeb a byl přizpůsoben místním okolnostem. Členské státy navíc usilují o harmonizaci poplatku za služby.

43. Poplatek za služby nesmí být vyšší než polovina vízového poplatku stanoveného v čl. 1614 odst. 1, a to bez ohledu na možné snížení poplatku nebo výjimky z poplatku podle čl. 1614 odst. 2, 4, 5 a 6 ð 3 a 4 ï .

5. Dotčený členský stát nebo dotčené členské státy musí všem žadatelům i nadále umožňovat podávání žádostí přímo na svých konzulátech.

KAPITOLA III

Posuzování žádosti a vydávání rozhodnutí

Článek 1816

Ověření příslušnosti konzulátu

1. Pokud byla podána žádost, konzulát ověří, zda je příslušný pro její posouzení a vydání rozhodnutí v souladu s články 5 a 6.

2. Není-li konzulát příslušný, neprodleně vrátí formulář žádosti, veškeré doklady, které žadatel předložil, a vízový poplatek a uvede, který konzulát je příslušný.

Článek 1917

Přípustnost

1. Příslušný konzulát ověří, zda

a)           žádost byla podána ve lhůtě uvedené v čl. 98 odst. 1,;

b)           žádost obsahuje náležitosti uvedené v čl. 109 odst. 3 písm. a) až c),;

c)           byly odebrány biometrické údaje žadatele; a

d)           byl uhrazen vízový poplatek.

2. Shledá-li příslušný konzulát, že podmínky uvedené v odstavci 1 byly splněny, žádost je přípustná a konzulát

a)           se řídí postupy uvedenými v článku 8 nařízení o VIS Ö (ES) č. 767/2008; Õ a

b)           dále příslušnou žádost posuzuje.

Údaje do VIS vkládá pouze řádně pověřený konzulární pracovník v souladu s čl. 6 odst. 1, článkem 7 a čl. 9 odst. 5 a 6 nařízení o VIS Ö (ES) č. 767/2008 Õ .

3. Shledá-li příslušný konzulát, že podmínky uvedené v odstavci 1 splněny nebyly, žádost je nepřípustná a konzulát neprodleně:

a)           vrátí formulář žádosti a veškeré doklady, které žadatel předložil,;

b)           znehodnotí odebrané biometrické údaje,;

c)           vrátí vízový poplatek; a

d)           příslušnou žádost neposuzuje.

4. Odchylně může být žádost, která nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 1, považována za přípustnou na základě humanitárních důvodů nebo z důvodů národního zájmu.

Článek 20

Razítko označující přípustnost žádosti

1. Je-li žádost přípustná, opatří příslušný konzulát cestovní doklad žadatele razítkem. Vzor razítka je uveden v příloze III a umístí se v souladu s touto přílohou.

2. Diplomatické, služební/úřední a zvláštní pasy se nerazítkují.

3. Ustanovení tohoto článku se použijí na konzuláty členských států, dokud nebude ve všech regionech plně zprovozněn vízový informační systém v souladu s článkem 48 nařízení o VIS.

Článek 2118

Ověření podmínek vstupu a posouzení rizik

1. Při posuzování žádosti o jednotné vízum se zjistí, zda žadatel splňuje podmínky pro vstup stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. a), c), d) a e) Schengenského hraničního kodexu Ö nařízení (ES) č. 562/2006 Õ , a zejména se posoudí, zda žadatel nepředstavuje riziko nedovoleného přistěhovalectví nebo riziko pro bezpečnost členských států a zda zamýšlí opustit území členských států před uplynutím platnosti víza, o něž žádá.

ò nový

2. Při posuzování žádosti o udělení jednotného víza podané pravidelným cestujícím registrovaným ve VIS, který legálním způsobem využil dvě dříve získaná víza, se předpokládá, že žadatel splňuje podmínky pro vstup týkající se rizika nedovoleného přistěhovalectví, rizika pro bezpečnost členských států a potřeby disponovat dostatečnými prostředky na obživu.

3. Předpoklad uvedený v odstavci 2 se nepoužije, jestliže konzulát má oprávněné pochybnosti ohledně splnění těchto podmínek pro vstup na základě informací uložených ve VIS, jako jsou rozhodnutí o zrušení dříve uděleného víza, nebo v cestovním pasu, například vstupní a výstupní razítka. V takových případech mohou konzuláty uskutečnit pohovor a požadovat dodatečné doklady.

ê810/2009 (přizpůsobený)

ð nový

24. U každé žádosti musí být v souladu s čl. 8 odst. 2 a článkem 15 nařízení o VIS Ö (ES) č. 767/2008 Õ konzultován vízový informační systém. Členské státy zajistí, aby se plně využívala veškerá vyhledávací kritéria podle článku 15 nařízení o VIS Ö (ES) č. 767/2008 Õ s cílem zabránit případům neopodstatněného zamítnutí žádostí a nesprávné identifikace.

35. ÖAniž je dotčen odstavec 2, Õ Bběhem kontroly, zda žadatel splňuje podmínky pro vstup, konzulát ověří:

              a) zda předložený cestovní doklad není padělaný, napodobený nebo pozměněný;

              b) žadatelovo zdůvodnění účelu a podmínek zamýšleného pobytu, a že má dostatečné prostředky jak na obživu po dobu zamýšleného pobytu, tak na návrat do země původu nebo svého bydliště nebo na průjezd do třetí země, ve které je zaručeno jeho přijetí, nebo že je schopen si tyto prostředky opatřit legálním způsobem;

              c) zda není žadatel osobou, na niž je v Schengenském informačním systému veden záznam pro účely odepření vstupu;

              d) že žadatel není považován za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví ve smyslu čl. 2 bodu 19 Schengenského hraničního kodexu Ö nařízení (ES) č. 562/2006 Õ nebo pro mezinárodní vztahy kteréhokoli z členských států, zejména pokud na něj ve vnitrostátních databázích členských států není veden záznam pro účely odepření vstupu ze stejných důvodů;.

              e) skutečnost, že žadatel uzavřel dostatečné a platné cestovní zdravotní pojištění, pokud se na něj tato povinnost vztahuje.

46. Konzulát případně prošetří délku předešlých a předpokládaných pobytů s cílem ověřit, že žadatel nepřekročil maximální dobu trvání povoleného pobytu na území příslušných členských států, bez ohledu na možné pobyty povolené ð cestovním vízem, ï národním dlouhodobým vízem nebo povolením k pobytu , které vydal jiný členský stát.

57. Prostředky k obživě během předpokládaného pobytu se posuzují v souladu s dobou trvání a účelem pobytu a porovnáním průměrných cen v dotyčném členském státu či státech, pokud jde o ubytování a stravu v rámci levného ubytování, vynásobených počtem pobytových dní na základě referenčních částek stanovených členskými státy v souladu s čl. 34 odst. 1 písm. c) Schengenského hraničního kodexu Ö nařízení (ES) č. 562/2006 Õ. Za důkaz dostatečných prostředků k obživě lze považovat též doklad o převzetí finančních nákladů nebo o ubytování v soukromí.

68. Při posuzování žádosti o letištní průjezdní vízum konzulát ověřuje zejména:

              a) zda předložený cestovní doklad není padělaný, napodobený nebo pozměněný;

              b) místo odjezdu a cílová třetí země dotyčného státního příslušníka třetí země a ucelenost cestovního plánu a letištního průjezdu;

              c) doklad prokazující pokračování cesty do konečného místa určení.

79. Posouzení žádosti se zakládá zejména na pravosti a spolehlivosti předložených dokladů a pravdivosti a spolehlivosti prohlášení učiněných žadatelem.

810. Při posuzování žádosti mohou konzuláty v odůvodněných případech cases předvolat žadatele k ð uskutečnit ï   pohovoru a požadovat dodatečné doklady.

911. Předchozí zamítnutí žádosti o udělení víza nevede automaticky k zamítnutí nové žádosti. Nová žádost se posuzuje na základě všech informací, které jsou k dispozici.

Článek 2219

Předchozí konzultace ústředních orgánů jiných členských států

1. Členský stát může požadovat, aby ústřední orgány jiných členských států konzultovaly jeho ústřední orgány při posuzování žádostí podaných státními příslušníky určitých třetích zemí nebo určitými kategoriemi těchto státních příslušníků. Tyto konzultace se netýkají žádostí o udělení letištního průjezdního víza.

2. Ústřední orgány, které byly konzultovány, musí zaslat konečnou odpověď ve lhůtě sedmi ð pěti ï kalendářních dnů od obdržení dotazu. Pokud odpověď v této lhůtě neposkytnou, má se za to, že proti udělení víza nemají námitky.

3. Členské státy oznámí Komisi zavedení nebo zrušení požadavku na takovou předchozí konzultaci ð nejpozději 15 kalendářních dnů ï přede dnem použitelnosti uvedeného opatření. Tato informace se rovněž poskytne v rámci místní schengenské spolupráce v dané územní působnosti.

4. Komise o takových oznámeních uvědomí členské státy.

5. Ode dne nahrazení schengenské konzultační sítě podle článku 46 nařízení o VIS se předchozí konzultace provádějí v souladu s čl. 16 odst. 2 uvedeného nařízení.

Článek 2320

Rozhodnutí o žádosti

1. O žádosti musí být rozhodnuto do patnácti ð deseti ï  kalendářních dnů ode dne podání žádosti, která je přípustná podle článku 1917.

2. Tato lhůta může být v jednotlivých případech prodloužena nejvýše na dobu 20 kalendářních dnů, a to zejména pokud je zapotřebí dalšího posouzení nebo v případě zastoupení, při němž jsou konzultovány orgány zastupovaného členského státu.

3. Pokud jsou ve zvláštních případech třeba další dokumenty, může být tato lhůta výjimečně prodloužena nejvýše na 60 kalendářních dnů.

ò nový

3. O žádostech blízkých příbuzných občanů Unie uvedených v čl. 8 odst. 3 a rodinných příslušníků občanů Unie uvedených v čl. 3 odst. 1 směrnice 2004/38/ES se rozhoduje do pěti kalendářních dnů od podání žádosti. Tato lhůta může být v jednotlivých případech prodloužena nejvýše na dobu 10 kalendářních dnů, a to zejména pokud je zapotřebí dalšího posouzení.

ò nový

4. Lhůty stanovené v odstavci 3 se použijí jako maximální pro rodinné příslušníky občanů Unie uvedené v článku 3 směrnice 2004/38/ES, a to v souladu s čl. 5 odst. 2 uvedené směrnice.

ê 810/2009

5. Pokud nebyla žádost vzata zpět, rozhodne se o:

              a) udělení jednotného víza podle článku 2421;

              b) udělení víza s omezenou územní platností podle článku 2522;

ò nový

              c) udělení letištního průjezdního víza podle článku 23; nebo

ê810/2009 (přizpůsobený)

ð nový

d) zamítnutí žádosti o udělení víza podle článku 3229;. nebo

              d) přerušení posuzování žádosti a o jejím předání příslušným orgánům zastupovaného členského státu podle čl. 8 odst. 2.

Skutečnost, že získat otisky prstů je fyzicky nemožné ve smyslu čl. 1312 odst. 7 písm. b), nesmí mít vliv na udělení či zamítnutí víza.

KAPITOLA IV

Udělení víza

Článek 2421

Udělení jednotného víza

1. Doba platnosti víza a délka povoleného pobytu vychází z posouzení provedeného v souladu s článkem 2118.

2. Vízum může být uděleno pro jeden, dva nebo více vstupů. Doba platnosti ð víza pro více vstupů ï je nejvýše pět let. ðDoba platnosti víza pro více vstupů může přesahovat dobu platnosti cestovního pasu, k němuž je vízum připojeno. ï

V případě průjezdu odpovídá délka povoleného pobytu době nezbytné pro účely průjezdu.

Aniž je dotčen čl. 1211 písm. a), doba platnosti ð jednorázového ï víza zahrnuje dodatečnou „odkladnou lhůtu“ v délce 15 dnů. Členské státy mohou rozhodnout tuto odkladnou lhůtu neudělit z důvodu veřejného pořádku nebo vzhledem k mezinárodním vztahům kteréhokoli členského státu.

ò nový

3. Pravidelným cestujícím registrovaným ve VIS, kteří legálním způsobem využili dvě dříve získaná víza, se udělí vízum pro více vstupů platné po dobu nejméně tří let.

4. Žadatelům uvedeným v odstavci 3, kteří legálním způsobem využili vízum pro více vstupů platné po dobu tří let, se udělí vízum pro více vstupů s dobou platnosti pěti let pod podmínkou, že je žádost podána do jednoho roku od data platnosti víza pro více vstupů platného po dobu tří let.

ê810/2009 (přizpůsobený)

ð nový

25. Aniž je dotčen čl. 12 písm. a), vVízaum pro více vstupů ð platné až pět let lze ï se udělujíit s dobou platnosti mezi šesti měsíci a pěti lety, pokud jsou splněny tyto podmínky:

              a) žadateli Ö , který Õ prokáže potřebu nebo zdůvodní záměr často nebo pravidelně cestovat, zejména z důvodu zaměstnání nebo rodinného stavu; jedná se například o podnikatele, úředníky s pravidelnými úředními kontakty se členskými státy a orgány Společenství, zástupce organizací občanské společnosti cestující za účelem vzdělávacích kurzů, seminářů a konferencí, rodinné příslušníky občanů Unie, rodinné příslušníky státních příslušníků třetí země oprávněně pobývajících v některém členském státu nebo námořníky; a

              b) ð, pokud ï žadatel prokáže svou bezúhonnost a spolehlivost, zejména využitím předchozích jednotných víz nebo víz s omezenou územní platností v souladu s právními předpisy, svou ekonomickou situaci v zemi původu a skutečný úmysl opustit území členských států před skončením platnosti víza, o něž žádá.

36. Údaje uvedené v čl. 10 odst. 1 nařízení o VIS Ö (ES) č. 767/2008 Õ jsou vloženy do vízového informačního systému, jakmile se o udělení takového víza rozhodne.

ê810/2009 (přizpůsobený)

Článek 2522

Udělení víza s omezenou územní platností

1. Vízum s omezenou územní platností se uděluje výjimečně v těchto případech:

              a) pokud členský stát považuje za nezbytné z humanitárních důvodů, z důvodů národního zájmu nebo vzhledem k mezinárodním závazkům

         i) odchýlit se od zásady, že musí být splněny podmínky vstupu stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. a), c), d) a e) Schengenského hraničního kodexu Ö nařízení (ES) č. 562/2006 Õ,;

         ii) udělit vízum, přestože má členský stát konzultovaný v souladu s článkem 22 19 proti udělení víza námitky,; nebo

         iii) z naléhavých důvodů vízum udělit, přestože nedošlo k předchozí konzultaci v souladu s článkem 22 19 ,;

              nebo

ê610/2013 čl. 6 bod 3

              b) pokud z důvodů, které konzulát považuje za opodstatněné, udělí nové vízum pro pobyt ve stejném období 180 dnů žadateli, který již v tomto období 180 dnů využil jednotné vízum nebo vízum s omezenou územní platností, jež mu umožňuje pobyt v délce 90 dnů.

ê810/2009 (přizpůsobený)

2. Vízum s omezenou územní platností je platné pro území členského státu, který je udělil. Ve výjimečných případech může být platné pro území více než jednoho členského státu, a to na základě souhlasu každého příslušného členského státu.

3. Je-li žadatel držitelem cestovního dokladu, který není uznáván jedním nebo více členskými státy, nikoli však všemi členskými státy, udělí se vízum platné pro území členských států, které tento cestovní doklad uznávají. Pokud členský stát, který vízum udělil, cestovní doklad žadatele neuznává, udělené vízum platí pouze v tomto členském státě.

4. Pokud bylo vízum s omezenou územní platností uděleno v případech uvedených v odst. 1 písm. a), ústřední orgány členského státu, který vízum uděluje, předají neprodleně příslušné informace ústředním orgánům ostatních členských států postupem podle čl. 16 odst. 3 nařízení o VIS Ö (ES) č. 767/2008 Õ .

5. Údaje uvedené v čl. 10 odst. 1 nařízení o VIS Ö (ES) č. 767/2008 Õ jsou vloženy do vízového informačního systému, jakmile se o udělení takového víza rozhodne.

Článek 2623

Udělení letištního průjezdního víza

1. Letištní průjezdní vízum platí pro průjezd přes mezinárodní tranzitní prostory letišť nacházejících se na území členských států.

2. Aniž je dotčen čl. 1211 písm. a), doba platnosti víza zahrnuje dodatečnou „odkladnou lhůtu“ v délce 15 dnů.

Členské státy mohou rozhodnout tuto odkladnou lhůtu neudělit z důvodu veřejného pořádku nebo vzhledem k mezinárodním vztahům kteréhokoli členského státu.

3. Aniž je dotčen čl. 1211 písm. a), letištní průjezdní víza pro více vstupů mohou být udělena s dobou platnosti nejvýše šest měsíců.

4. Při rozhodování o udělení letištního průjezdního víza pro více vstupů jsou důležitá zejména tato kritéria:

              a) potřeba žadatele projíždět často nebo pravidelně a

              b) bezúhonnost a spolehlivost žadatele, zejména využití předchozích jednotných víz, víz s omezenou územní platností nebo letištních průjezdních víz v souladu s právními předpisy, jeho ekonomická situace v zemi původu a skutečný úmysl pokračovat v cestě.

5. Pokud je žadatel povinen mít letištní průjezdní vízum podle čl. 3 odst. 2, platí letištní průjezdní vízum pouze pro průjezd mezinárodními tranzitními prostory letišť, která se nacházejí na území dotčeného členského státu nebo dotčených členských států.

6. Údaje uvedené v čl. 10 odst. 1 nařízení o VIS Ö (ES) č. 767/2008 Õ jsou vloženy do vízového informačního systému, jakmile se o udělení takového víza rozhodne.

ê810/2009 (přizpůsobený)

Článek 2724

Vyplňování vízového štítku

1. Při vyplňování vízového štítku se vyplní povinné údaje stanovené v příloze VII a vyplní se strojově čitelné zóny, jak je uvedeno v dokumentu ICAO 9303, část 2.

ò nový

2. Komise prostřednictvím prováděcích aktů přijme pravidla pro vyplňování vízového štítku. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 51 odst. 2.

ê810/2009 (přizpůsobený)

ð nový

Členské státy mohou v oddíle „poznámky“ vízového štítku doplnit vnitrostátní údaje, které neopakují povinné údaje v příloze VII ð zjištěné v souladu s postupem uvedeným v odstavci 2 ani neuvádějí konkrétní účel cesty ï .

34. Všechny údaje na vízovém štítku se provádějí tiskem a na vytištěném vízovém štítku nelze ručně provádět žádné změny.

45. Vízovéý štítkyek ð pro jednorázové vízum ï lze vyplnit ručně pouze v případě technických problémů způsobených vyšší mocí. Na ručně vyplněném vízovém štítku nelze provádět žádné změny.

56. Pokud byl štítek vyplněn ručně v souladu s odstavcem 4 tohoto článku, vloží se tato informace do vVízového informačního systému v souladu s čl. 10 odst. 1 písm. k) nařízení o VIS Ö (ES) č. 767/2008 Õ .

ê810/2009 (přizpůsobený)

ð nový

Článek 2825

Zneplatnění vyplněných vízových štítků

1. Je-li na vízovém štítku zjištěna chyba před jeho připojením do cestovního dokladu, štítek se zneplatní.

2. Je-li chyba zjištěna po připojení štítku do cestovního dokladu, štítek se zneplatní přeškrtnutím křížem nesmazatelným inkoustem ð , opticky proměnlivý prvek se zničí ï a na jinou stránku se vlepí nový štítek.

3. Je-li chyba zjištěna poté, co byly příslušné údaje vloženy do vVízového informačního systému podle čl. 10 odst. 1 nařízení o VIS Ö (ES) č. 767/2008 Õ , chyba se opraví v souladu s čl. 24 odst. 1 uvedeného nařízení.

ê810/2009 (přizpůsobený)

Článek 2926

Připojení vízových štítků

1. Vytištěný vízový štítek s údaji, které stanoví článek 27 24 a příloha VII, se připojí do cestovního dokladu v souladu s přílohou VIII.

ò nový

2. Komise prostřednictvím prováděcích aktů přijme pravidla pro připojení vízového štítku. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 51 odst. 2.

ê810/2009 (přizpůsobený)

3. Pokud členský stát, který vízum udělil, neuznává cestovní doklad žadatele, použije se pro připojení víza samostatný formulář pro připojení víza.

4. Pokud byl vízový štítek připojen na samostatný formulář pro připojení víza, uvede se tato informace do vVízového informačního systému v souladu s čl. 10 odst. 1 písm. j) nařízení o VIS Ö (ES) č. 767/2008 Õ .

5. Jednotlivá víza udělená osobám, které jsou uvedeny v cestovním dokladu žadatele, se připojí do tohoto cestovního dokladu.

6. Pokud není cestovní doklad, ve kterém jsou uvedeny tyto osoby, uznáván vydávajícím členským státem, připojí se jednotlivá víza na samostatné formuláře pro připojení víza.

Článek 3027

Práva vyplývající z uděleného víza

Pouhé držení jednotného víza nebo víza s omezenou územní platností neopravňuje automaticky ke vstupu.

ê810/2009

ð nový

Článek 3128

Informování ústředních orgánů jiných členských států

1. Členský stát může požadovat, aby byly jeho ústřední orgány informovány o vízech, která udělily konzuláty jiných členských států státním příslušníkům určitých třetích zemí nebo určitým kategoriím takových státních příslušníků, s výjimkou letištních průjezdních víz.

2. Členské státy oznámí Komisi zavedení nebo zrušení požadavku na poskytnutí takové informace ð nejpozději 15 kalendářních dnů ï přede dnem použitelnosti uvedeného opatření. Tato informace se rovněž poskytne v rámci místní schengenské spolupráce v dané územní působnosti.

3. Komise o takových oznámeních uvědomí členské státy.

4. Ode dne uvedeného v článku 46 nařízení o VIS se informace předávají v souladu s čl. 16 odst. 3 uvedeného nařízení.

Článek 3229

Zamítnutí žádosti o udělení víza

1. Aniž je dotčen čl. 2522 odst. 1, žádost o udělení víza se zamítne:

              a) pokud žadatel

         i) předloží cestovní doklad, který je padělaný, napodobený nebo pozměněný,;

         ii) nezdůvodní účel a podmínky předpokládaného pobytu,;

         iii) neprokáže dostatečné finanční prostředky jak na obživu po dobu předpokládaného pobytu, tak na návrat do země původu nebo jeho bydliště nebo na průjezd do třetí země, ve které je zaručeno jeho přijetí, nebo neprokáže, že je schopen si tyto prostředky opatřit legálním způsobem,;

ê610/2013 čl. 6 bod 4

         iv) během stávajícího období 180 dnů již 90 dnů pobýval na území členských států na základě jednotného víza nebo víza s omezenou územní platností,;

ê810/2009 (přizpůsobený)

ð nový

         v) je osobou, na niž je v SIS veden záznam pro účely odepření vstupu,;

         vi) je považován za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví ve smyslu čl. 2 bodu 19 Schengenského hraničního kodexu Ö nařízení (ES) č. 562/2006 Õ nebo pro mezinárodní vztahy kteréhokoli z členských států, zejména pokud je na něj ve vnitrostátních databázích členských států veden záznam pro účely odepření vstupu ze stejných důvodů,; nebo

         vii) neprokáže, že má uzavřeno dostatečné a platné cestovní zdravotní pojištění, pokud se na něj tato povinnost vztahuje,

              nebo

              b) existují-li důvodné pochybnosti, pokud jde o pravost podpůrných dokladů předložených žadatelem nebo pokud jde o pravdivost jejich obsahu, o spolehlivost prohlášení učiněných žadatelem nebo pokud jde o jeho úmysl opustit území členských států před skončením platnosti víza, o které žádá.

2. Rozhodnutí o zamítnutí a důvody, na nichž se zakládá, se oznámí žadateli prostřednictvím standardního formuláře uvedeného v příloze VI V.

3. Žadatelé, kterým byla žádost o udělení víza zamítnuta, mají právo na odvolání. Odvolání se podává Ö zahajuje Õ proti členskému státu, který přijal konečné rozhodnutí o žádosti, a v souladu s vnitrostátním právem tohoto členského státu. Členské státy poskytnou žadatelům ð podrobné ï informace týkající se postupu, který je třeba při odvolání dodržet, jak je stanoveno v příloze VI V.

4. Konzulát zastupujícího členského státu informuje v případech uvedených v čl. 8 odst. 2 žadatele o rozhodnutí, které přijal zastupovaný členský stát.

54. Informace o zamítnutých žádostech o udělení víza se zaznamenávají do vVízového informačního systému v souladu s článkem 12 nařízení o VIS Ö (ES) č. 767/2008 Õ .

KAPITOLA V

Změny uděleného víza

Článek 3330

Prodloužení

1. Doba platnosti nebo doba trvání povoleného pobytu v rámci uděleného víza může být prodloužena, pokud má příslušný orgán členského státu za to, že držitel víza poskytl důkaz o vyšší moci nebo humanitárních důvodech bránících mu opustit území členského státu před skončením doby platnosti víza nebo doby trvání pobytu povoleného vízem. Takové prodloužení se provede bezplatně.

2. Doba platnosti nebo doba trvání povoleného pobytu v rámci uděleného víza se prodlouží, pokud držitel víza poskytne doklad o vážných osobních důvodech, které odůvodňují prodloužení doby platnosti nebo trvání pobytu. Za takové prodloužení víza se hradí poplatek ve výši 30 EUR.

3. Pokud nerozhodne orgán prodlužující dobu platnosti víza jinak, zůstane územní platnost prodlouženého víza stejná jako u víza původního.

4. Orgány příslušnými pro prodloužení doby platnosti víza jsou orgány členského státu, na jehož území se státní příslušník třetí země v době podání žádosti o prodloužení zdržuje.

5. Členské státy oznámí Komisi orgány, které jsou příslušné pro prodlužování doby platnosti víz.

6. Prodloužení doby platnosti víza se provádí formou vízového štítku.

7. Údaje o prodloužení víza se zaznamenávají do vVízového informačního systému v souladu s článkem 14 nařízení o VIS Ö (ES) č. 767/2008 Õ .

Článek 3431

Prohlášení víza za neplatné a zrušení víza

1. Vízum se prohlásí za neplatné, pokud je zřejmé, že v době udělování víza nebyly splněny podmínky udělení víza, zejména pokud existují závažné důvody se domnívat, že vízum bylo získáno podvodným způsobem. Vízum v zásadě prohlašuje za neplatné příslušný orgán členského státu, který vízum udělil. Vízum může prohlásit za neplatné příslušný orgán jiného členského státu, v takovém případě jsou o tom informovány orgány členského státu, který vízum udělil.

2. Vízum ze zruší, pokud je zřejmé, že podmínky udělení víza již nejsou nadále plněny. Vízum v zásadě zrušuje příslušný orgán členského státu, který vízum udělil. Vízum může zrušit příslušný orgán jiného členského státu, v takovém případě jsou o tom informovány orgány členského státu, který vízum udělil.

3. Vízum může být zrušeno na žádost držitele víza. O takovém zrušení jsou informovány příslušné orgány členského státu, který vízum udělil.

4. Nepředloží-li držitel víza na hranicích jeden nebo více podpůrných dokladů uvedených v čl. 1413 odst. 4, nevede to automaticky k rozhodnutí o prohlášení víza za neplatné či k jeho zrušení.

5. Je-li vízum prohlášeno za neplatné či zrušeno, je na něj umístěno razítko „NEPLATNÉ“ či „ZRUŠENO“ a zneplatní se opticky proměnlivý prvek vízového štítku, bezpečnostní prvek „sklopný efekt“ a rovněž výraz „vízum“ tím, že se přeškrtne.

6. Rozhodnutí o prohlášení víza za neplatné či o jeho zrušení a důvody, na nichž se zakládá, se oznámí žadateli prostřednictvím standardního formuláře uvedeného v příloze VI V.

7. Držitel víza, jehož vízum bylo prohlášeno za neplatné či zrušeno, se může odvolat, pokud vízum nebylo zrušeno na jeho žádost podle odstavce 3. Odvolání se podává proti členskému státu, který přijal rozhodnutí o prohlášení víza za neplatné či o zrušení víza, a v souladu s vnitrostátními právními předpisy tohoto členského státu. Členské státy poskytnou žadatelům informace týkající se postupu, který je třeba při odvolání dodržet, jak je stanoveno v příloze VI V.

8. Informace o prohlášení víza za neplatné nebo o zrušení víza se zaznamenává do vVízového informačního systému v souladu s článkem 13 nařízení o VIS Ö (ES) č. 767/2008 Õ .

KAPITOLA VI

Víza udělená na vnějších hranicích

Článek 3532

Víza, o jejichž udělení je Ö výjimečně Õ zažádáno na vnějších hranicích

1. Ve výjimečných případech lze víza udělit na hraničních přechodech na vnějších hranicích, pokud jsou splněny tyto podmínky:

              a) žadatel splňuje podmínky stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. a), c), d) a e) Schengenského hraničního kodexu Ö nařízení (ES) č. 562/2006 Õ ;

              b) žadatel neměl možnost požádat o vízum předem a případně předloží podpůrné doklady, kterými prokáže nepředvídatelné a naléhavé důvody ke vstupu,; a

              c) návrat žadatele do země původu nebo pobytu, nebo průjezd přes jiné státy, než jsou členské státy, které plně uplatňují schengenské acquis, je považován za jistý.

2. Je-li žádost o udělení víza podána na vnějších hranicích, lze upustit od požadavku, aby měl žadatel uzavřené cestovní zdravotní pojištění, pokud nelze takové cestovní zdravotní pojištění sjednat na hraničním přechodu, nebo z humanitárních důvodů.

32. Vízum udělené na vnější hranici je jednotné vízum, které opravňuje držitele k pobytu na maximální dobu 15 dnů v závislosti na účelu a podmínkách předpokládaného pobytu. V případě průjezdu odpovídá délka povoleného pobytu době nezbytné pro účely průjezdu.

43. Nejsou-li splněny podmínky stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. a), c), d) a e) Schengenského hraničního kodexu Ö nařízení (ES) č. 562/2006 Õ , mohou orgány příslušné pro udělování víz na hranicích udělit vízum s omezenou územní platností v souladu s čl. 2522 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení pouze pro území členského státu, který vízum uděluje.

54. Státnímu příslušníku třetí země spadajícímu do kategorie osob, u kterých se vyžaduje předchozí konzultace podle článku 22 19, v zásadě nelze udělit vízum na vnějších hranicích.

Těmto osobám však lze ve výjimečných případech udělit na vnějších hranicích vízum s omezenou územní platností v souladu s čl. 2522 odst. 1 písm. a), a to pro území členského státu, který vízum uděluje.

65. Kromě důvodů pro zamítnutí víza podle čl. 3229 odst. 1 se vízum na hraničním přechodu zamítne, nejsou-li splněny podmínky uvedené v odst. 1 písm. b) tohoto článku.

76. Použijí se ustanovení o odůvodňování a oznamování rozhodnutí o zamítnutí a ustanovení týkající se práva na odvolání podle článku. 3229 odst. 3 a přílohy VI V.

ò nový

Článek 33

Víza, o jejichž udělení je zažádáno na vnějších hranicích na základě dočasného režimu

1. V zájmu podpory krátkodobého cestovního ruchu se může členský stát rozhodnout dočasně udělit víza na vnějších hranicích osobám, které splňují podmínky stanovené v čl. 32 odst. 1 písm. a) a c).

2. Doba trvání takového režimu je omezena na pět měsíců v každém kalendářním roce a příslušné kategorie příjemců jsou jasně definovány.

3. Odchylně od čl. 22 odst. 1 je vízum udělené na základě takového režimu platné pouze na území členského státu, který vízum uděluje, a opravňuje držitele k pobytu na maximální dobu 15 kalendářních dnů v závislosti na účelu a podmínkách předpokládaného pobytu.

4. V případech, kdy je udělení víza na vnějších hranicích zamítnuto, nemůže členský stát ukládat dopravcům povinnosti stanovené v článku 26 Úmluvy k provedení Schengenské dohody.

5. Členské státy oznámí zvažované režimy Evropskému parlamentu, Radě a Komisi nejpozději tři měsíce před zahájením jejich provádění. Oznámení určí kategorie příjemců, geografickou působnost, organizační postupy režimu a zamýšlená opatření pro ověření podmínek udělování víz.

Komise toto oznámení zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.

6. Do tří měsíců po skončení režimu dotyčný členský stát předloží Komisi podrobnou zprávu o provádění. Tato zpráva obsahuje informace o počtu udělených a zamítnutých víz (včetně občanství dotyčných osob); délce pobytu, datu návratu (včetně občanství osob, které se nevrátily).

ê810/2009 (přizpůsobený)

Článek 3634

Víza udělená projíždějícím námořníkům na vnějších hranicích

1. Námořníkovi, který musí mít při překračování vnějších hranic členských států vízum, může být na hranicích uděleno vízum pro účel průjezdu, pokud:

              a) splňuje podmínky stanovené v čl. 3532 odst. 1 a

              b) překračuje dotyčné hranice, aby nastoupil či znovu nastoupil na loď, na níž bude pracovat nebo pracoval jako námořník, nebo aby z ní vystoupil.

2. Než příslušné vnitrostátní orgány udělí na hranicích vízum projíždějícímu námořníkovi, musí dodržet pravidla stanovená v části 1 přílohy IX a zajistit, aby došlo k výměně potřebných údajů týkajících se tohoto námořníka prostřednictvím náležitě vyplněného formuláře pro projíždějící námořníky, jak stanoví část 2 přílohy IX.

ònový

3. Komise přijme prostřednictvím prováděcích aktů pokyny pro udělování víz námořníkům na hranicích. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 51 odst. 2.

ê 810/2009

34. Tento článek se použije, aniž je dotčen čl. 3532 odst. 32, 43 a 54.

ê810/2009 (přizpůsobený)

ð nový

HLAVA IV

SPRÁVA A ORGANIZACE

Článek 3735

Organizace vízových oddělení

1. Členské státy odpovídají za organizaci vízových oddělení svých konzulátů.

Aby se zabránilo snížení stupně pozornosti a aby byli pracovníci chráněni před tlakem na místní úrovni, vytvoří se tam, kde je to vhodné, systémy rotace pracovníků, kteří jsou v přímém styku s žadateli o vízum. Zvláštní pozornost se věnuje jasným strukturám práce a jednoznačnému přidělování/rozdělování povinností při přijímání konečných rozhodnutí o žádostech. Přístup do VIS a SIS a k dalším důvěrným informacím je vyhrazen omezenému počtu řádně oprávněných pracovníků. Aby nedocházelo k neoprávněnému přístupu do těchto databází, přijmou se vhodná opatření.

2. Uchovávání a používání vízových štítků podléhá vhodným bezpečnostním opatřením, aby se zabránilo podvodům nebo ztrátám. Každý konzulát si vede záznamy o zásobách vízových štítků a vede záznamy o tom, jak jsou jednotlivé vízové štítky použity.

3. Konzuláty členských států archivují žádosti. Každý jednotlivý spis obsahuje formulář žádosti, kopie příslušných podpůrných dokladů, záznam o provedených ověřeních a referenční číslo uděleného víza tak, aby mohli konzulární pracovníci případně nově posoudit okolnosti, za kterých bylo rozhodnuto o žádosti.

Jednotlivé spisy žádostí se uchovávají nejméně dva roky ode dne rozhodnutí o žádosti uvedeného v čl. 2320 odst. 1.

Článek 3836

Zdroje pro posuzování žádostí o víza a kontrola konzulátů

1. Členské státy pověří dostatečný počet příslušných pracovníků výkonem úkolů souvisejících s posuzováním žádostí takovým způsobem, že bude zajištěna přiměřená a jednotná kvalita služeb veřejnosti.

2. Prostory musí splňovat příslušné funkční požadavky a umožňovat příslušná bezpečnostní opatření.

3. Ústřední orgány členských států poskytnou jak vyslaným, tak v místě zaměstnaným pracovníkům vhodnou odbornou přípravu a odpovídají za poskytnutí úplných, přesných a aktualizovaných informací o příslušných ustanoveních práva Společenství Ö Unie Õ a vnitrostátních právních předpisů.

4. Ústřední orgány členských států zajistí častou a dostatečnou kontrolu postupu posuzování žádostí a v případě zjištění odchylek od ustanovení tohoto nařízení přijmou nápravná opatření.

Článek 3937

Chování příslušných pracovníků

1. Konzuláty členských států zajistí, aby se se žadateli jednalo zdvořile.

2. Konzulární pracovníci při výkonu svých povinností plně respektují lidskou důstojnost. Jakákoli přijatá opatření musí být přiměřená cílům, které tato opatření sledují.

3. Při plnění svých úkolů nesmějí konzulární pracovníci diskriminovat žádné osoby na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženského vyznání či přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.

Článek 4038

Formy Ö Organizace a Õ spolupráce Ö konzulátů Õ

1. Organizace postupů spojených se žádostmi je v pravomoci každého členského státu. Žádosti se v zásadě podávají na konzulátu členského státu.

2. Členské státy:

              a) opatří své konzuláty a orgány odpovědné za udělování víz na hranicích požadovaným vybavením pro odebírání biometrických identifikátorů, jakož i kanceláře svých honorárních konzulů, pokud je využívají k odebírání biometrických identifikátorů podle článku 4240,; nebo

              b) spolupracují s jedním nebo několika dalšími členskými státy v rámci místní schengenské spolupráce nebo prostřednictvím dalších vhodných kontaktů formou zastoupení v omezeném rozsahu, společného umístění nebo společného střediska pro žádosti podle článku 41 ð v rámci ujednání o zastupování nebo jakékoli jiné formy konzulární spolupráce ï.

3. Za výjimečných okolností nebo z důvodů souvisejících s místní situací, kdy například

              a) vysoký počet žadatelů neumožňuje organizovat přijímání žádostí a shromažďování údajů včas a v důstojných podmínkách nebo

              b) není možné žádným jiným způsobem zajistit řádné územní pokrytí v dotyčné třetí zemi,

a pokud se prokáže, že formy spolupráce uvedené v odst. 2 písm. b) nejsou pro dané členské státy vhodné, může

Ö 3. Õ čČlenský stát Ö může Õ v krajním případě v souladu s článkem 4341 rovněž spolupracovat s externím poskytovatelem služeb.

4. Aniž je dotčeno právo pozvat žadatele k osobnímu pohovoru, jak je stanoveno v čl. 21 odst. 8, nesmí vést volba formy organizace k tomu, aby byl žadatel povinen se osobně dostavit kvůli podání žádosti na více než jedno místo.

54. Členské státy informují Komisi o ð organizaci a spolupráci svých konzulátů ï tom, jak hodlají v jednotlivých místech, kde se nacházejí konzuláty,organizovat postupy spojené se žádostmi.

ò nový

65. V případě ukončení spolupráce s jinými členskými státy zajistí členské státy kontinuitu všech služeb.

ê810/2009 (přizpůsobený)

ð nový

Článek 839

Ujednání o zastupování

1. Členský stát může souhlasit se zastupováním jiného členského státu, který je příslušný podle článku 5, pro účely posuzování žádostí a udělování víz jménem tohoto členského státu. Členský stát může rovněž v omezeném rozsahu zastupovat jiný členský stát, a to výlučně Ö pouze Õ pro účely přijímání žádostí a vkládání biometrických identifikátorů.

2. Pokud konzulát zastupujícího členského státu zamýšlí vízum zamítnout, předloží žádost příslušným orgánům zastupovaného státu, aby přijaly konečné rozhodnutí o žádosti ve lhůtě stanovené v čl. 23 odst. 1, 2 nebo 3.

32. ðJe-li zastoupení omezeno na přijetí žádostí, ï provede se Ppřijetí a předání spisů a údajů zastupovanému členskému státu se provede v souladu s příslušnými pravidly pro ochranu údajů a s bezpečnostními pravidly.

3. Zastupující a zastupovaný členský stát uzavřou dvoustranné ujednání, které Ö . Toto ujednání Õ :

              a) upřesní dobu trvání takového zastupování, pokud je pouze dočasné, a způsoby jeho ukončení;

              b) může, zejména pokud má zastupovaný členský stát v dotyčné třetí zemi konzulát, stanovit podmínky poskytnutí prostor, personálu a plateb zastupovaným členským státem;.

              c) může stanovit, že žádosti podané některými kategoriemi státních příslušníků třetích zemí musí zastupující členský stát předložit ústředním orgánům zastupovaného členského státu k předchozí konzultaci podle článku 22;

              d) může odchylně od odstavce 2 opravňovat konzulát zastupujícího členského státu k zamítnutí víza po posouzení žádosti.

54. Členské státy, které nemají ve třetí zemi vlastní konzulát, budou usilovat o uzavření ujednání o zastupování s členskými státy, které konzulát v této zemi mají.

65. Členské státy, které nemají v daném regionu či oblasti vlastní konzulát, se budou snažit o uzavření ujednání o zastupování s členskými státy, které konzulát v tomto regionu či oblasti mají, aby bylo zajištěno, že v důsledku slabé dopravní infrastruktury nebo velkých vzdáleností v konkrétním regionu či zeměpisné oblasti žadatelé nebudou muset vynaložit pro dosažení konzulátu nepřiměřené úsilí.

76. Zastupovaný členský stát oznámí Komisi ujednání o zastupování nebo ukončení takových Ö těchto Õ ujednání ð nejméně dva měsíce ï před jejich vstupem v platnost nebo ukončením.

87. Konzulát zastupujícího členského státu současně Ö zároveň s oznámením uvedeným v odstavci 6 Õ informuje konzuláty ostatních členských států a delegaci Komise Ö Evropské Unie Õ v dané územní působnosti o ujednání o zastupovaní či o ukončení takových ujednání před jejich vstupem v platnost nebo ukončením.

98. Rozhodne-li se konzulát zastupujícího členského státu spolupracovat s externím poskytovatelem služeb v souladu s článkem 4341 nebo s akreditovanými obchodními zprostředkovateli podle článku 4543, musí taková Ö tato Õ spolupráce zahrnovat žádosti, na které se vztahují ujednání o zastupování. Ústřední orgány zastupovaného členského státu jsou o podrobnostech takové spolupráce předem informovány.

Článek 41

Spolupráce mezi členskými státy

1. V případě, že se zvolí „společná umístění“, zaměstnanci konzulátů jednoho nebo více členských států provádějí postupy spojené s žádostmi (včetně odebírání biometrických identifikátorů), které jim byly na konzulátu jiného členského státu předloženy, a používají zařízení tohoto členského státu. Dotyčné členské státy se dohodnou jak na trvání společného umístění, tak na podmínkách ukončení činnosti společného umístění, jakož i na podílu z vízových poplatků, který obdrží členský stát, jehož konzulát je využíván.

2. V případě zřízení „společných středisek pro podávání žádostí“ jsou zaměstnanci konzulátů dvou nebo více členských států společně umístěni v jedné budově za účelem podávání žádostí ze strany žadatelů (včetně biometrických identifikátorů). Žadatelé jsou odkázáni na členský stát příslušný k posouzení žádosti a vydání rozhodnutí. Členské státy se dohodnou na trvání této spolupráce a podmínkách jejího ukončení a také na sdílení nákladů mezi zúčastněnými členskými státy. Jeden členský stát musí odpovídat za smlouvy týkající se logistických a diplomatických vztahů s hostitelskou zemí.

3. V případě ukončení spolupráce s jinými členskými státy zajistí členské státy kontinuitu všech služeb.

Článek 4240

Pomoc honorárních konzulů

1. Také hHonorární konzulové mohou být pověřeni k provedení některých nebo všech úkolů uvedených v čl. 4341 odst. 65. V zájmu zajištění bezpečnosti a ochrany údajů musí být přijata přiměřená opatření.

2. Jestliže honorární konzul není státním zaměstnancem daného členského státu, plní tyto úkoly v souladu s požadavky uvedenými v příloze X VI, s výjimkou ustanovení v bodě D písm. c) uvedené přílohy.

3. Jestliže je honorární konzul státním zaměstnancem členského státu, pak dotyčný členský stát zajistí, aby se uplatňovaly požadavky srovnatelné s požadavky, které by se uplatňovaly, kdyby tyto úkoly plnil jeho konzulát.

Článek 4341

Spolupráce s externími poskytovateli služeb

1. Každý členský stát se vynasnaží o spolupráci s externím poskytovatelem služeb společně s jedním nebo více členskými státy, aniž by byla dotčena pravidla týkající se zadávání veřejných zakázek a hospodářské soutěže.

2. Spolupráce s externím poskytovatelem služeb se zakládá na právním nástroji, který musí být v souladu s požadavky uvedenými v příloze X VI.

3. Členské státy si v rámci místní schengenské spolupráce vyměňují informace o výběru externích poskytovatelů služeb a o stanovení podmínek týkajících se příslušných právních nástrojů.

43. Posouzení žádostí, případné osobní pohovory, rozhodování o žádostech a vytištění a připojení vízových štítků provádí pouze konzulát.

54. Externí poskytovatelé služeb nemají za žádných okolností přístup do VIS. Přístup do VIS je vyhrazen výlučně řádně pověřeným pracovníkům konzulátů.

65. Externí poskytovatel služeb může být pověřen plněním jednoho nebo několika z těchto úkolů:

              a) poskytování obecných informací týkajících se vízové povinnosti a formulářů žádosti o udělení víza;

              b) informování žadatele ohledně požadovaných podpůrných dokladů formou kontrolního seznamu;

              c) shromažďování údajů a žádostí, včetně shromažďování biometrických identifikátorů, a předávání žádostí konzulátu;

              d) výběr vízových poplatků;

              e) organizace sjednávání ð případných ï osobních schůzek ð pro žadatele ï na konzulátu nebo u externího poskytovatele služeb;

              f) vyzvedávání cestovních dokladů (včetně případného sdělení o zamítnutí) na konzulátu a jejich vracení žadateli.

76. Při výběru externího poskytovatele služeb prověří dotčený členský stát nebo dotčené členské státy solventnost a důvěryhodnost společnosti (včetně potřebných povolení, zápisu v obchodním rejstříku, stanov společnosti, bankovních smluv) a zajistí, aby nedošlo ke střetu zájmů.

87. Dotčený členský stát nebo dotčené členské státy zajistí, aby vybraní externí poskytovatelé služeb splňovali podmínky, které jsou jim uloženy v právním nástroji uvedeném v odstavci 2.

98. Dotčený členský stát nebo dotčené členské státy při zpracování údajů i nadále odpovídají za dodržování pravidel pro ochranu údajů a podléhají dohledu v souladu s článkem 28 směrnice 95/46/ES.

Spolupráce s externím poskytovatelem služeb neomezuje ani nevylučuje odpovědnost vyplývající z vnitrostátních právních předpisů dotčeného členského státu nebo dotčených členských států za porušení závazků, pokud jde o osobní údaje žadatelů a provádění jednoho či několika úkolů uvedených v odstavci 65. Tímto ustanovením nejsou dotčena opatření, která mohou být přijata přímo proti externímu poskytovateli služeb podle vnitrostátního práva dotčené třetí země.

109. Dotčený členský stát nebo dotčené členské státy vyškolí externího poskytovatele služeb na úroveň odpovídající znalostem nezbytným k poskytování odpovídajících služeb a dostatečných informací žadatelům.

1110. Dotčený členský stát nebo dotčené členské státy pečlivě kontrolují uplatňování právního nástroje uvedeného v odstavci 2, včetně

              a) obecných informací o vízových povinnostech a formulářích žádostí poskytovaných žadatelům externím poskytovatelem služeb;

              b) veškerých technických a organizačních bezpečnostních opatření vyžadovaných za účelem ochrany osobních údajů proti náhodnému nebo protiprávnímu zničení nebo náhodné ztrátě, pozměnění, neoprávněnému zveřejnění nebo přístupu, zejména pokud spolupráce zahrnuje předávání spisů a údajů konzulátu dotčeného členského státu nebo konzulátům dotčených členských států, a proti všem dalším protiprávním formám zpracování osobních údajů;

              c) odebírání a předávání biometrických identifikátorů;

              d) opatření přijatých pro zajištění souladu s ustanoveními o ochraně údajů.

Za tímto účelem konzulát dotčeného členského státu nebo konzuláty dotčených členských států pravidelně provádí kontroly na místě v prostorách externího poskytovatele služeb.

1211. V případě ukončení spolupráce s externím poskytovatelem služeb zajistí členské státy nepřetržitost všech služeb.

1312. Členské státy poskytnou Komisi jedno vyhotovení právního nástroje uvedeného v odstavci 2. ðDo 1. ledna každého roku členské státy předkládají Komisi zprávy o své spolupráci s externími poskytovateli služeb po celém světě a o jejich monitorování (jak je uvedeno v příloze VI bodu C). ï

ê810/2009 (přizpůsobený)

ð nový

Článek 4442

Šifrování a bezpečné předávání údajů

1. V případě rujednání o zastupování ð spolupráce ï mezi členskými státy a spolupráce členských států s externím poskytovatelem služeb a pomoci honorárních konzulů zajistí zastoupený členský stát či zastoupené členské státy nebo dotčený členský stát či dotčené členské státy, aby byly údaje plně šifrovány, ať již jsou předávány elektronicky nebo fyzicky na elektronickém zařízení k ukládání dat, orgány zastupujícího členského státu orgánům zastoupeného členského státu či zastoupených členských států nebo externím poskytovatelem služeb či honorárním konzulem orgánům dotčeného členského státu či dotčených členských států.

2. Ve třetích zemích, kde je šifrování údajů, jež mají být elektronicky předávány orgány zastupujícího členského státu orgánům zastoupeného členského státu či zastoupených členských států nebo externím poskytovatelem služeb či honorárním konzulem orgánům dotčeného členského státu či dotčených členských států, zakázáno, nepovolí zastoupený členský stát či zastoupené členské státy nebo dotčený členský stát či dotčené členské státy zastupujícímu členskému státu nebo externímu poskytovateli služeb nebo honorárnímu konzulovi elektronické předávání údajů.

V takovém případě zastoupený členský stát či zastoupené členské státy nebo dotčený členský stát či dotčené členské státy zajistí, aby orgány zastupujícího členského státu předávaly elektronické údaje ð byly předávány ï orgánům zastoupeného členského státu či zastoupených členských států fyzicky v plně šifrované podobě na elektronickém zařízení k ukládání dat, nebo aby je takto předali externí poskytovatel služeb či honorární konzul orgánům dotčeného členského státu či dotčených členských států prostřednictvím konzulárního úředníka některého členského státu, nebo v případech, kdy by toto předání vyžadovalo přijetí nepřiměřených nebo neopodstatněných opatření, jiným bezpečným a zabezpečeným způsobem, například s využitím zavedených operátorů majících zkušenosti s přepravou citlivých dokumentů a údajů v příslušné třetí zemi.

3. Ve všech případech musí být úroveň bezpečnosti předávání přizpůsobena důvěrné povaze údajů.

4. Členské státy nebo Společenství Ö Unie Õ usilujíe o dosažení dohody s příslušnými třetími zeměmi s cílem zrušit zákaz šifrování údajů, které mají být orgány zastupujícího členského státu elektronicky předávány orgánům zastoupeného členského státu či zastoupených členských států, nebo externím poskytovatelem služeb či honorárním konzulem orgánům dotčeného členského státu či dotčených členských států.

ê810/2009 (přizpůsobený)

Článek 4543

Spolupráce členských států s obchodními zprostředkovateli

1. Členské státy mohou spolupracovat s Ö uznat podávání žádostí soukromou zprostředkovatelskou agenturou, dopravní společností nebo cestovní kanceláří, např. tour operátorem nebo prodejcem zájezdů (obchodními zprostředkovateli) Õ , pokud jde o podávání žádostí, s výjimkou odebírání biometrických identifikátorů.

2. Tato sSpolupráce Ö s obchodními zprostředkovateli Õ je založena na udělení akreditace příslušnými orgány členských států. Akreditace vychází zejména z ověření těchto aspektů:

              a) stávající status obchodního zprostředkovatele: platná licence, obchodní rejstřík, smlouvy s bankami;

              b) stávající smlouvy s obchodními partnery se sídlem v členských státech, kteří nabízejí ubytování a ostatní komplexní turistické služby;

              c) smlouvy s dopravními společnostmi, které musí zahrnovat cestu tam a zaručenou a pevně stanovenou zpáteční cestu.

3. Akreditovaní obchodní zprostředkovatelé podléhají pravidelnému monitorování prostřednictvím namátkových kontrol zahrnujících osobní nebo telefonické pohovory se žadateli, ověřování zájezdů a ubytování, ověřování, že předložené cestovní zdravotní pojištění je dostatečné a že se vztahuje na jednotlivé cestující, a pokud je to považováno za nezbytné, ověřování dokladů týkajících se skupinového návratu.

4. V rámci místní schengenské spolupráce se vyměňují informace o působení akreditovaných obchodních zprostředkovatelů, pokud jde o zjištěné nesrovnalosti a zamítnutí žádostí podaných obchodními zprostředkovateli, o zjištěných formách podvodů týkajících se cestovních dokladů a o neuskutečnění plánovaných cest.

5. V rámci místní schengenské spolupráce se vyměňují seznamy obchodních zprostředkovatelů, kterým každý konzulát udělil akreditaci a kterým byla akreditace odebrána, spolu s důvody každého takového odebrání.

Každý konzulát informuje zajistí, aby byla veřejnost informována o seznamu akreditovaných obchodních zprostředkovatelů, se kterými konzulát spolupracuje.

Článek 4644

Sestavování statistik

Členské státy sestavují roční statistiky víz v souladu s tabulkou uvedenou v přílozehou XII VIII. Tyto statistiky se předkládají do 1. března každého roku za předcházející kalendářní rok.

ê810/2009 (přizpůsobený)

Článek 4745

Informování Ö Informace, které mají být poskytovány Õ veřejnosti

1. Ústřední orgány členských států a konzuláty poskytují široké veřejnosti veškeré příslušné informace týkající se žádosti, zejména informace

              a) o kritériích, podmínkách a postupech vztahujících se k žádostem;

              b) o případných způsobech sjednání schůzky;

              c) o místu, kde je možné žádost podat (příslušný konzulát, společné středisko pro podávání žádostí nebo externí poskytovatel služeb);

              d) o akreditovaných obchodních zprostředkovatelích;

              e) o skutečnosti, že razítko uvedené v článku 20 nemá žádné právní důsledky;

              fe) o lhůtách pro posouzení žádostí stanovených v čl. 2320 odst. 1, 2 a 3;

              gf) o třetích zemích, na jejichž státní příslušníky nebo zvláštní kategorie těchto státních příslušníků se vztahuje předchozí konzultace nebo informování;

              hg) o skutečnosti, že zamítavá rozhodnutí o žádostech musí být žadatelům oznámena, že taková rozhodnutí musí uvést důvody, na kterých se zakládají, a že žadatelé, jejichž žádost byla zamítnuta, mají právo na odvolání, spolu s informacemi o postupu, který je v případě odvolání třeba dodržet, včetně informace o příslušném orgánu a o lhůtách pro podání odvolání;

              ih) o skutečnosti, že pouhé udělení víza neopravňuje automaticky ke vstupu a že držitelé víza jsou na vnějších hranicích povinni prokázat, že splňují podmínky stanovené v odstavci 5 Schengenského hraničního kodexu Ö nařízení (ES) č. 562/2006 Õ.

2. Zastupující a zastoupený členský stát informují širokou veřejnost o ujednáních o zastupování podle článku 8 39 před vstupem těchto ujednání v platnost.

ò nový

3.         Komise vytvoří standardní vzor pro uvádění informací pro provádění ustanovení odstavce 1.

4.         Komise vytvoří internetové stránky věnované schengenským vízům, které obsahují veškeré příslušné informace týkající se žádosti o udělení víza.

ê810/2009 (přizpůsobený)

ð nový

HLAVA V

MÍSTNÍ SCHENGENSKÁ SPOLUPRÁCE

Článek 4846

Místní schengenská spolupráce konzulátů členských států

1. Konzuláty členských států a Komise spolupracují v rámci dané územní působnosti za účelem zajištění harmonizovaného uplatňování společné vízové politiky, přičemž berou případně v úvahu místní okolnosti Ö, Õ a posuzují potřebu vypracovat zejména Ö aby Õ

              a) Ö připravily Õ harmonizovaný seznam podpůrných dokladů, které mají žadatelé předložit, s přihlédnutím k článku 14 13 a příloze II;

              b) Ö zajistily Õ společnáý kritéria pro posuzování žádostí, pokud jde o výjimky z povinnosti uhradit vízový poplatek podle čl. 16 odst 5 a záležitosti týkající se překladu formuláře žádosti podle čl. 1110 odst. 56;

              c) Ö vypracovaly Õ vyčerpávající seznam cestovních dokladů vydávaných hostitelskou zemí, který bude Ö a Õ pravidelně Ö jej Õ aktualizovánaly.

Pokud posouzení v rámci místní schengenské spolupráce potvrdí, že u jednoho nebo více z výše uvedených písmen a) až c) je zapotřebí místního harmonizovaného přístupu, přijmou se opatření týkající se takového přístupu postupem podle čl. 52 odst. 2 .

2. V rámci místní schengenské spolupráce se vypracuje společný informační list ð na základě standardního vzoru pro uvádění informací vypracovaného Komisí podle čl. 45 odst. 3 ï k jednotlivým vízům, vízům s omezenou územní platností a letištním průjezdním vízům, obsahující zejména informace oprávech vyplývajících z těchto víz a o podmínkách vztahujících se k žádostem o udělení víza, včetně případného seznamu podpůrných dokladů podle odst. 1 písm a).

3. V rámci místní schengenské spolupráce dochází k výměně těchto údajů ð si členské státy vyměňují ï :

              a) měsíční ð čtvrtletní ï statistiky o udělených ð a zamítnutých ï jednotných vízech, vízech s omezenou územní platností ð, ï a letištních průjezdních vízech Ö a Õ ðcestovních vízech, o které bylo zažádáno ï , jakož i o počtu zamítnutých žádostí;

              b) v souvislosti s posuzováním migračních nebo bezpečnostních rizik Ö zejména Õ informace o

         i) socioekonomické struktuře hostitelské země,;

         ii) zdrojích informací na místní úrovni, včetně informací o sociálním zabezpečení, zdravotním pojištění, daňových rejstřících, evidenci vstupů a výjezdů atd.,;

         iii) používání padělaných, napodobených a pozměněných dokladů,;

         iv) trasách nedovoleného přistěhovalectví,;

         v) zamítnutích;

              c) informace o spolupráci s dopravními společnostmi;.

              d) informace o pojišťovnách poskytujících dostatečné cestovní zdravotní pojištění, včetně ověření druhů pojistného krytí a možných nadlimitních částek.

4. Pravidelně se pořádají schůzky mezi členskými státy a Komisí v rámci místní schengenské spolupráce o konkrétních otázkách týkajících se uplatňování společné vízové politiky. Tyto schůzky v rámci dané územní působnosti svolává Komise, pokud není na její žádost dohodnuto jinak.

V rámci místní schengenské spolupráce mohou být organizovány tematické schůzky a zřizovány pracovní skupiny zabývající se konkrétními otázkami.

65. Zástupci konzulátů členských států, které neuplatňují acquis Unie týkající se víz, nebo zástupci konzulátů třetích zemí mohou být ad hoc přizváni k účasti na schůzkách, aby mohlo dojít k výměně informací o otázkách týkajících se víz.

56. Ze schůzek konaných v rámci místní schengenské spolupráce se systematicky vypracovávají shrnující zprávy, které se rozesílají na místní úrovni. Komise může vypracováním zpráv pověřit některý členský stát. Konzuláty každého členského státu předají tyto zprávy svým ústředním orgánům.

ð 7. Do 31. prosince každého roku musí být vypracována výroční zpráva podle konzulární působnosti jednotlivých členských států. ï Na základě těchto zpráv vypracuje Komise podle konzulární působnosti jednotlivých členských států výroční zprávu ð o situaci ohledně místní schengenské spolupráce ï a předloží ji Evropskému parlamentu a Radě.

HLAVA VI

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 4947

Ustanovení o olympijských a paralympijských hrách

Členské státy, které hostí olympijské a paralympijské hry, uplatňují zvláštní postupy a podmínky usnadňující udělování víz uvedené v příloze XI VII.

Článek 50

Změny příloh

Opatření, jež mají za účel změnu jiných než podstatných prvků tohoto nařízení a jež se týkají změn příloh I, II, III, IV, V, VI, VII, VIII a XII, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 52 odst. 3.

ò nový

Článek 48

Výkon přenesené pravomoci

1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 3 odst. 2 a 9 je svěřena Komisi na dobu neurčitou.

3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedená v čl. 3 odst. 2 a 9 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 3 odst. 2 a 9 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada ve lhůtě dvou měsíců od oznámení uvedeného aktu Evropskému parlamentu a Radě nevysloví námitky nebo pokud před uplynutím této lhůty Evropský parlament i Rada informují Komisi o tom, že nevysloví námitky. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 49

Postup pro naléhavé případy

1. Akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto článku vstupují v platnost bezodkladně a jsou použitelné, pokud proti nim není vyslovena námitka v souladu s odstavcem 2. V oznámení aktu v přenesené pravomoci Evropskému parlamentu a Radě se uvedou důvody použití postupu pro naléhavé případy.

2. Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v přenesené pravomoci vyslovit námitky postupem uvedeným v čl. 48 odst. 5. V takových případech Komise po oznámení rozhodnutí Evropského parlamentu nebo Rady o vyslovení námitky neprodleně dotyčný akt zruší.

ê810/2009 (přizpůsobený)

Článek 51 50

Pokyny k praktickému uplatňování vízového kodexu Ötohoto nařízení Õ

Pokyny pro praktické uplatňování tohoto nařízení se vypracují postupem podle čl. 52 odst. 2.

ò nový

Komise prostřednictvím prováděcích aktů přijímá pokyny pro praktické uplatňování ustanovení tohoto nařízení se vypracují postupem podle čl. 52 odst. 2. Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 51 odst. 2.

ê810/2009 (přizpůsobený)

ð nový

Článek 52 51

Postup projednávání ve výboru

1. Komisi je nápomocen výbor (Výbor pro víza). ðTento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011. ï

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se ð článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011 ï články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí a za předpokladu, že prováděcí opatření přijatá tímto postupem nezmění podstatná ustanovení tohoto nařízení.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

3. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na ustanovení článku 8 zmíněného rozhodnutí.

Článek 53 52

Oznamování

1. Členské státy oznámí Komisi:

              a) ujednání o zastoupení podle článku 839;

              b) třetí země, u jejichž státních příslušníků členské státy požadují letištní průjezdní vízum při průjezdu mezinárodními tranzitními prostory letišť nacházejících se na jejich území, podle článku 3;

              c) případně vnitrostátní formulář dokládající převzetí finančních nákladů nebo ubytování v soukromí podle čl. 1413 odst. 47;

              d) seznam třetích zemí, u kterých se požaduje předchozí konzultace podle čl. 2219 odst. 1;

              e) seznam třetích zemí, u kterých se požaduje informování podle čl. 3128 odst. 1;

              f) doplňující vnitrostátní údaje v oddíle „poznámky“ vízového štítku, jak je uvedeno v čl. 2724 odst. 3;

              g) orgány příslušné pro prodlužování víz podle čl. 3330 odst. 5;

              h) zvolené formy Ö výběr Õ ð konzulární organizace a ï spolupráce podle článku 4038;

              i) statistiky sestavené podle článku 46 44 a přílohy XII VIII.

2. Komise poskytne informace oznámené podle odstavce 1 členským státům a veřejnosti prostřednictvím pravidelně aktualizované publikace v elektronické podobě ð internetové stránky o schengenských vízech podle čl. 45 odst. 4 ï .

Článek 54

Změny nařízení (ES) č. 767/2008

Nařízení (ES) č. 767/2008 se mění takto:

              1. V článku 4 se odstavec 1 mění takto:

         a) písmeno a) se nahrazuje tímto:

          „a) „jednotné vízum“ vymezené v čl. 2 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex)[35] (*);

         b) písmeno b) se zrušuje;

         c) písmeno c) se nahrazuje tímto:

          „c) „letištní průjezdní vízum“, vymezené v čl. 2 odst. 5 nařízení (ES) č. 810/2009;“;

         d) písmeno d) se nahrazuje tímto:

          „d) „vízum s omezenou územní platností“, vymezené v čl. 2 odst. 4 nařízení (ES) č. 810/2009;“;

         e) písmeno e) se zrušuje.

              2. V čl. 8 odst. 1 se slova „Po přijetí žádosti“ nahrazují slovy:

              „Pokud je žádost přípustná podle článku 19 nařízení (ES) č. 810/2009,“.

              3. Článek 9 se mění takto:

         a) nadpis se nahrazuje tímto:

„Údaje, které mají být uvedeny v žádosti“;

         b) odstavec 4 se mění takto:

          i) písmeno a) se nahrazuje tímto:

          „a) příjmení, rodné příjmení (dřívější příjmení), jméno (jména) (křestní jméno (jména)); datum narození, místo narození, země narození, pohlaví;“,

          ii) písmeno e) se zrušuje,

          iii) písmeno g) nahrazuje tímto:

          „g) členský stát (státy) určení a doba trvání předpokládaného pobytu nebo průjezdu;“,

          iv) písmeno h) se nahrazuje tímto:

          „h) hlavní účel(y) cesty;“,

          v) písmeno i) se nahrazuje tímto:

          „i) předpokládané datum příjezdu do schengenského prostoru a předpokládané datum odjezdu ze schengenského prostoru;“,

          vi) písmeno j) se nahrazuje tímto:

          „j) členský stát prvního vstupu;“,

          vii) písmeno k) se nahrazuje tímto:

          „k) adresa bydliště žadatele;“,

          viii) v písmenu l) se slovo „školy“ nahrazuje slovy „vzdělávacího zařízení“,

          ix) v písmenu m) se slova „otce a matky“ nahrazují slovy „rodičů nebo poručníka či opatrovníka“.

              4. V čl. 10 odst. 1 se doplňuje nové písmeno, které zní:

         „k) případně informace, že vízový štítek byl vyplněn ručně.“

              5. V článku 11 se návětí nahrazuje tímto:

              „Pokud vízový orgán zastupující jiný členský stát přeruší posuzování žádosti, doplní do souboru žádosti tyto údaje:“.

              6. Článek 12 se mění takto:

         a) v odst. 1 písm. a) se doplňují slova:

          „a zda jej uvedený orgán odmítl udělit jménem jiného členského státu“;

         b) odstavec 2 se nahrazuje tímto:

         „2. Spis žádosti také obsahuje rovněž údaj o důvodu (důvodech) pro zamítnutí víza, přičemž se může jednat o jeden nebo více následujících důvodů:

          a) žadatel

          i) předloží cestovní doklad, který je padělaný, napodobený nebo pozměněný,

          ii) nezdůvodní účel a podmínky předpokládaného pobytu,

          iii) neprokáže dostatečné finanční prostředky jak na obživu na dobu trvání předpokládaného pobytu, tak na návrat do země původu nebo svého bydliště nebo na průjezd do třetí země, ve které je zaručeno jeho přijetí, nebo neprokáže, že je schopen si tyto prostředky opatřit legálním způsobem,

          iv) během stávajícího šestiměsíčního období již tři měsíce pobýval na území členských států na základě jednotného víza nebo víza s omezenou územní platností,

          v) je osobou, na niž je v Schengenském informačním systému (SIS) veden záznam pro účely odepření vstupu,

          vi) je považován za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost nebo veřejné zdraví, ve smyslu čl. 2 bodu 19 Schengenského hraničního kodexu nebo mezinárodní vztahy kteréhokoli z členských států, zejména pokud je na něj ve vnitrostátních databázích členských států veden záznam pro účely odepření vstupu ze stejných důvodů,

          vii) neprokáže, že má uzavřeno dostatečné a platné cestovní zdravotní pojištění, pokud se na něj tato povinnost vztahuje,

          b) informace předložené za účelem prokázání účelu a podmínek předpokládaného pobytu nebyly spolehlivé;

          c) úmysl žadatele opustit území členských států před skončením platnosti víza nebylo možné prokázat;

          d) při podání žádosti na hranicích nebylo dostatečně prokázáno, že žadatel neměl možnost požádat o vízum předem.“

              7. Článek 13 se nahrazuje tímto:

„Článek 13

Údaje, které se doplňují v případě, že je vízum prohlášeno za neplatné nebo zrušeno

              1. Pokud bylo přijato rozhodnutí o prohlášení víza za neplatné nebo o jeho zrušení, doplní vízový orgán, který takto rozhodl, do spisu žádosti tyto údaje:

         a) informaci o statusu uvádějící, že vízum bylo prohlášeno za neplatné nebo zrušeno;

         b) orgán, který prohlásil vízum za neplatné nebo ho zrušil, včetně sídla tohoto orgánu;

         c) místo a datum vydání rozhodnutí.

              2. Soubor žádosti také obsahuje údaj o důvodu nebo důvodech pro prohlášení víza za neplatné nebo jeho zrušení, kterými jsou

         a) jeden nebo více důvodů uvedených v čl. 12 odst. 2;

         b) žádost držitele víza o zrušení víza.“

              8. Článek 14 se mění takto:

         a) odstavec 1 se mění takto:

          i) návětí se nahrazuje tímto:

          „1. Pokud bylo přijato rozhodnutí o prodloužení doby platnosti uděleného víza nebo doby trvání pobytu, na nějž je vízum uděleno, doplní vízový orgán, který platnost víza prodloužil, do souboru žádosti tyto údaje:“,

          ii) písmeno d) se nahrazuje tímto:

          „d) číslo vízového štítku prodlouženého víza;“,

          iii) písmeno g) nahrazuje tímto:

          „g) na území, na kterém je držitel víza oprávněn cestovat, pokud se územní platnost prodlouženého víza liší od územní platnosti původního víza;“;

         b) v odstavci 2 se písmeno c) zrušuje.

              9. V čl. 15 odst. 1 se slova „prodloužení nebo zkrácení jeho platnosti“ nahrazují slovy „nebo prodloužení jeho platnosti“.

              10. Článek 17 se mění takto:

         a) bod 4 se nahrazuje tímto:

          „4. členský stát prvního vstupu;“;

         b) v bodu 6 se zrušují slova

          „6. „požadovaného nebo“;

         c) bod 11 se nahrazuje tímto:

          „11. hlavní účel(y) cesty;“.

              11. V čl. 18 odst. 4 písm. c), čl. 19 odst. 2 písm. c), čl. 20 odst. 2 písm. d), čl. 22 odst. 2 písm. d) se zrušují slova „či zkrácenou“.

              12. V čl. 23 odst. 1 písm. d) se zrušují slova „anebo zkrácení“.

Článek 55

Změny nařízení (ES) č. 562/2006

Příloha V část A nařízení (ES) č. 562/2006 se mění takto:

              a) bod 1 písm. c) se nahrazuje tímto:

         „c) prohlásí vízum za neplatné nebo je případně zruší za podmínek stanovených v článku 34 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex)[36];“

              b) bod 2 se zrušuje.

Článek 5653

Zrušující ustanovení

1. Články 9 až 17 Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 Ö Nařízení (ES) č. 810/2009 Õ se zrušujíe Ö a nahrazuje se tímto nařízením po uplynutí šesti měsíců ode dne vstupu v platnost Õ.

2. Zrušují se:

              a) rozhodnutí schengenského výkonného výboru ze dne 28. dubna 1999 o konečném znění Společného manuálu a Společné konzulární instrukce (SCH/Com-ex (99) 13) (společná konzulární instrukce včetně příloh);

              b) rozhodnutí schengenského výkonného výboru ze dne 14. prosince 1993 o prodlužování jednotných víz (SCH/Com-ex (93) 21) a o společných zásadách pro prohlášení jednotných víz za neplatná od počátku, pro jejich zrušení nebo pro zkracování jejich doby platnosti (SCH/Com-ex (93)24), rozhodnutí schengenského výkonného výboru ze dne 22. prosince 1994 o výměně statistických informací o udělování víz (SCH/Com-ex (94) 25), rozhodnutí schengenského výkonného výboru ze dne 21. dubna 1998 o výměně statistických informací o udělených vízech (SCH/Com-ex (98)12) a rozhodnutí schengenského výkonného výboru ze dne 16. prosince 1998 o zavedení jednotného formuláře, kterým se prokazuje pozvání, závazek poskytnutí podpory nebo potvrzení o ubytování (SCH/Com-ex (98)57);

              c) společná akce 96/197/SVV ze dne 4. března 1996 přijatá Radou na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o letištním tranzitu[37];

              d) nařízení Rady (ES) č. 789/2001ze dne 24. dubna 2001, kterým se Radě vyhrazují prováděcí pravomoci v oblasti určitých podrobných předpisů a praktických postupů týkajících se posuzování žádostí o udělení víza[38];

              e) nařízení Rady (ES) č. 1091/2001 ze dne 28. května 2001 o volném pohybu s dlouhodobým vízem[39];

              f) nařízení Rady (ES) č. 415/2003 ze dne 27. února 2003 o udělování víz na hranicích včetně udělování takových víz projíždějícím námořníkům[40];

              g) článek 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 390/2009 ze dne 23. dubna 2009, kterým se mění Společná konzulární instrukce k vízům pro diplomatické mise a konzulární úřady v souvislosti se zavedením biometrických prvků, včetně ustanovení o organizaci přijímání a zpracování žádostí o víza[41].

3. Odkazy na zrušené právní předpisy Ö nařízení Õ se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou uvedenou v příloze XIII.

Článek 5754

Monitorování a hodnocení

1. Dva ð Tři ï roky poté, co budou použitelná všechna ustanovení tohoto nařízení, ð od data stanoveného v čl. 55 odst. 2 ï vypracuje Komise hodnocení jeho uplatňování ð tohoto nařízení ï . Toto celkové hodnocení bude zahrnovat posouzení výsledků, kterých bylo dosaženo ve vztahu k cílům, a posouzení uplatňování ustanovení tohoto nařízení, aniž jsou dotčeny zprávy uvedené v odstavci 3.

2. Komise předá hodnocení uvedené v odstavci 1 Evropskému parlamentu a Radě. Na základě hodnocení Komise v případě potřeby předloží odpovídající návrhy na změnu tohoto nařízení.

3. Komise předloží tři roky po zahájení provozu VIS a dále každé čtyři roky Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování článků 13 12, 17 15, 38, 40 až 44 42 tohoto nařízení, která bude zahrnovat informace o odebírání a využití biometrických identifikátorů, vhodnosti zvoleného standardu ICAO, souladu s pravidly na ochranu údajů, zkušenostech s externími poskytovateli služeb se zvláštním zaměřením na odebírání biometrických údajů, uplatňování pravidla 59 měsíců pro odebrání otisků prstů a organizaci postupů spojených se žádostmi. Součástí této zprávy budou na základě čl. 17 bodů 12, 13 a 14 a čl. 50 odst. 4 nařízení o VIS Ö (ES) č. 767/2008 Õ rovněž případy, kdy otisky prstů nemohly být prakticky poskytnuty nebo kdy jejich poskytnutí nebylo z právních důvodů požadováno, v porovnání s počtem případů, kdy otisky prstů odebrány byly. Zpráva bude obsahovat informace o případech, kdy byla osobám, které z praktických důvodů nemohly poskytnout otisky prstů, zamítnuta žádost o udělení víza. V případě nutnosti budou ke zprávě přiloženy vhodné návrhy na změnu tohoto nařízení.

4. První ze zpráv uvedených v odstavci 3 se bude týkat rovněž otázky dostatečné spolehlivosti pro účely identifikace a ověřování otisků prstů dětí mladších 12 let, zejména toho, jak se otisky prstů s věkem mění, a bude založena na výsledcích studie provedené na Komisí.

Článek 5855

Vstup v platnost

1. Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým Ö prvním Õ dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

2. Použije se ode dne 5. dubna 2010 Ö [6 months after the day of entry into force] Õ .

3. ÖČlánek 51 se použije ode dne [3 months after the day of entry into force] Õ.

3. Článek 52 a čl. 53 odst. 1 písm. a) až h) a odst. 2 se použijí ode dne 5. října 2009.

4. Pokud jde o Schengenskou konzultační síť (technické specifikace), čl. 56 odst. 2 písm. d) se použije ode dne uvedeného v článku 46 nařízení o VIS.

5. Ustanovení čl. 32 odst. 2 a 3, čl. 34 odst. 6 a 7 a čl. 35 odst. 7 se použijí ode dne 5. dubna 2011.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech v souladu se Smlouvou o založení Evropského společenství Ö Smlouvami Õ .

V […] dne

Za Evropský parlament                                  Za Radu

předseda                                                        předseda

[1]               COM(2012) 649 final.

[2]               COM(2014) 165.

[3]               SWD(2014) 101.

[4]               SWD(2014) 67 a SWD 68.

[5]               Viz mimo jiné rozsudek Soudního dvora ze dne 31. ledna 2006 ve věci C–503/03 Komise v. Španělsko.

[6]               Pojem usnadnění vyložil Soudní dvůr v souvislosti se vstupem a pobytem rodinných příslušníků, na které se vztahuje čl. 3 odst. 2 uvedené směrnice, jako uložení povinnosti členským státům poskytnout určité zvýhodnění u žádostí podaných osobami, které prokáží zvláštní vztah závislosti vůči občanu Unie, oproti žádostem o vstup a pobyt ostatních občanů třetích států; rozsudek Soudního dvora ze dne 5. září 2012 ve věci C-83/11, Rahman.

[7]               Směrnice Rady ze dne 15. října 1968 o odstranění omezení pohybu a pobytu pracovníků členských států a jejich rodinných příslušníků uvnitř Společenství (68/360/EHS), Úř. věst. L 257, 19.10.1968, s. 13.

[8]               Rozsudek ze dne 19. prosince 2013 ve věci Koushkaki (C-84/12), dosud nezveřejněno ve Sb. rozh.

[9]               COM(2014) 163 final.

[10]             Úř. věst. […].

[11]             Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex) (Úř. věst. L 243, 15.9.2009, s. 1).

[12]             Úř. věst. L 239, 22.9.2000, s. 19.

[13]             Úř. věst. C 326, 22.12.2005, s. 1.

[14]             Úř. věst. C 53, 3.3.2005, s. 1.

[15]             Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (Úř. věst. L 158, 30. 4. 2004, s. 77).

[16]             Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2008 ze dne 9. července 2008 o Vízovém informačním systému (VIS) a o výměně údajů o krátkodobých vízech mezi členskými státy (nařízení o VIS) (Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 60).

[17]             Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31).

[18]             Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

[19]             Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

[20]             Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 36.

[21]             Rozhodnutí Rady ze dne 17. května 1999 o některých opatřeních pro uplatňování dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 31).

[22]             Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 53.

[23]             Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 52.

[24]             Rozhodnutí Rady 2008/146/ES ze dne 28. ledna 2008 o uzavření Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis jménem Evropského společenství (Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 1).

[25]             Úř. věst. L 83, 26.3.2008, s. 3 Rozhodnutí Rady ze dne 7. března 2011 o uzavření Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis jménem Evropské unie, pokud jde o zrušení kontrol na vnitřních hranicích a pohyb osob (Úř. věst. L 160, 18.6.2011, s. 19).

[26]             Rozhodnutí Rady 2000/365/ES ze dne 29. května 2000 o žádosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis (Úř. věst. L 131, 1.6.2000, s. 43).

[27]             Rozhodnutí Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis (Úř. věst. L 64, 7.3.2002, s. 20).

[28]             Nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (Úř. věst. L 81, 21.3.2001, s. 1).

[29]             Nařízení Rady (ES) č. 1683/95 ze dne 29. května 1995, kterým se stanoví jednotný vzor víz (Úř. věst. L 164, 14.7.1995, s. 1).

[30]             Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1105/2011/EU ze dne 25. října 2011 o seznamu cestovních dokladů, které opravňují držitele k překročení vnějších hranic a které mohou být opatřeny vízem, a o zavedení mechanismu pro sestavování tohoto seznamu (Úř. věst. L 287, 4.11.2011, s. 9).

[31]             Nařízení Rady (ES) č. 333/2002 ze dne 18. února 2002 o jednotném vzoru formulářů pro připojení víza uděleného členskými státy držitelům cestovních dokladů, které nejsou uznávány členským státem, který formulář vydal (Úř. věst. L 53, 23.2.2002, s. 4).

[32]             Rozhodnutí Komise 2006/648/ES ze dne 22. září 2006, kterým se stanoví technické specifikace k normám pro biometrické prvky v souvislosti s rozvojem Vízového informačního systému, Úř. věst. L 267, 27.9.2006, s. 41.

[33]             Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (Úř. věst. L 105, 13.4.2006, s. 1).

[34]             Směrnice Rady 2005/71/ES ze dne 12. října 2005 o zvláštním postupu pro přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu (Úř. věst. L 289, 3.11.2005, s. 15).

[35]             Úř. věst. L 243, 15.9.2009, s. 1;

[36]             Úř. věst. L 243, 15.9.2009, s. 1;

[37]             Úř. věst. L 63, 13.3.1996, s. 8.

[38]             Úř. věst. L 116, 26.4.2001, s. 2.

[39]             Úř. věst. L 150, 6.6.2001, s. 4.

[40]             Úř. věst. L 64, 7.3.2003, s. 1.

[41]             Úř. věst. L 131, 28.5.2009, s. 1.