12.6.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 195/22

1.

vítá sdělení s názvem Na cestě k integrovanému přístupu ke kulturnímu dědictví pro Evropu, jehož cílem je jednak analyzovat ekonomický a sociální dopad kulturního dědictví a jednak upozornit na skutečnost, že se Evropa nachází v rozhodujícím období, kdy můžeme na výzvy v odvětví kulturního dědictví odpovědět strategickým, holistickým a integrovaným přístupem. Výbor vítá zejména to, že Komise ve sdělení klade důraz na to, že je důležité využít příležitostí, které umožní inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, a že vyzývá k plnému využívání evropských zdrojů vyčleněných na kulturní dědictví. Evropský výbor regionů souhlasí s tím, že výměna osvědčených postupů a nápadů vyžaduje, aby od místní úrovně až po úroveň evropskou probíhala užší a koordinovaná spolupráce, a navrhuje za tím účelem svou spolupráci;

2.

uznává plody práce, kterou již dlouho ve prospěch kulturního dědictví vyvíjí Rada Evropy, a vyzývá k tomu, aby se zachovala těsná spolupráce jak na úrovni legislativy, tak v praxi. V souvislosti s tématem sdělení Výbor poukazuje na rámcovou úmluvu z Fara o ochraně kulturního dědictví, která chrání všechny formy kulturního dědictví, které v Evropě existují, a které společně tvoří společný základ paměti, vzájemného porozumění, identity, pocitu sounáležitosti a tvořivosti (1). VR zároveň bedlivě sleduje světové fórum UNESCO pro kulturu a kulturní odvětví, jehož cíle jsou v součinnosti s postojem Evropského výboru regionů, podle něhož je za plného dodržení zásady subsidiarity zapotřebí plně začlenit kulturu a kulturní dědictví do rozvojového programu na období po roce 2015 (2);

3.

podtrhuje význam úlohy, kterou mají všechny úrovně správy, za aktivního zapojení zainteresovaných stran do ochrany a podpory evropského kulturního dědictví, a vzhledem k výzvám 21. století i do využití rozmanitosti kulturního dědictví k hospodářskému oživení. Unie v souladu s Lisabonskou smlouvou respektuje svou bohatou kulturní a jazykovou rozmanitost a dbá na zachování a rozvoj evropského kulturního dědictví (3). Unie přispívá k rozkvětu kultur členských států a přitom respektuje zásadu subsidiarity a jejich národní a regionální různorodost a zároveň zdůrazňuje společné kulturní dědictví (4). Právě kulturní, historická a sociální rozmanitost bude zdrojem budoucích inovací v ekonomice, vědě či umění, politice i každodenním životě;

4.

zdůrazňuje, že kulturní dědictví je nedílnou součástí kulturních a tvůrčích odvětví, že představuje souhrn hmotných i nehmotných a přírodních zdrojů, statků a znalostí z minulosti, a že může pomoci vytvořit identitu obcí, měst i regionů a významně přispět k dosažení cílů strategie Evropa 2020 a posilování sociální soudržnosti. Kulturní dědictví je společnou hodnotou a společným statkem, jehož uznáním je možné vytvořit vizi do budoucna. Zachování dědictví a jeho zhodnocení a zaručení jeho trvalosti představují společný úkol, odpovědnost a cíl. Co se týče ochrany a zachování kulturního dědictví členských států EU, Výbor schvaluje důraz, jaký sdělení klade na článek 36 Smlouvy (5), nařízení Rady (ES) č. 116/2009 o vývozu kulturních statků (6) a směrnici 2014/60/EU o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu;

5.

domnívá se, že se úloha kulturního dědictví i nadále podceňuje. Na cíle spojené s kulturním dědictvím plyne stále menší část státních podpor. Poněvadž kulturní dědictví je více než pouhá ekonomická hodnota, a s ohledem na škrty, jež na něj mohou mít dopad, je nutné hledat rovněž nové způsoby financování ochrany rozsáhlého kulturního dědictví, jež Evropská unie vlastní. Vzhledem k tomu Výbor vítá kroky Evropské komise v oblasti legislativních opatření, rozšíření působnosti obecného nařízení o blokových výjimkách v rámci modernizace pravidel pro státní podpory (7) o podporu určenou na podporu kultury a zachování kulturního dědictví. Tímto vývojem se jednak uznává důležitost kulturního dědictví jako faktoru při vytváření pracovních míst a jednak jeho úloha při předávání identity a hodnot, na nichž společnost stojí, což jsou dvě charakteristiky, které by se měly při přidělování státních podpor zohlednit;

6.

poukazuje na to, že přírodní dědictví je podstatnou součástí kulturního dědictví, a lituje, že se o tom sdělení nezmiňuje. V tomto ohledu vítá fakt, že nařízení Komise (EU) č. 651/2014 (8) jasně uvádí, že „vzhledem k tomu, že přírodní dědictví má často zásadní význam při formování uměleckého a kulturního dědictví, zachování dědictví ve smyslu tohoto nařízení by mělo být chápáno tak, že se vztahuje i na přírodní dědictví, které má vazbu na kulturní dědictví nebo tak bylo formálně uznáno příslušnými orgány veřejné moci daného členského státu“;

7.

vítá, že byla v nedávno revidované směrnici 2014/52/EU o posuzování vlivů na životní prostředí (9) zakotvena myšlenka, že je důležité posuzovat i možný dopad veřejných a soukromých projektů na kulturní dědictví. Tato evropská ustanovení mohou stimulovat přijímání opatření územními celky v kulturní oblasti i integrovaný rozvoj a realizaci ochrany a zachování kulturního dědictví v rámci jejich komplexních plánů městského a územního rozvoje;

8.

upozorňuje na to, že ničení kulturních statků, nepovolené vykopávky a nezákonné obchodování s kulturními díly ohrožují udržitelnost a ochranu kulturního dědictví a i nadále představují problém, který vyžaduje kolektivní akci na evropské a mezinárodní úrovni. K takové akci je nutná otevřená komunikace a těsná spolupráce za zapojení členských států EU i kandidátských a třetích zemí. Výbor vítá zavedení systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (systém IMI), který byl vytvořen nařízením (EU) č. 1024/2012, a očekává, že bude zřízen modul systému IMI, který bude speciálně přizpůsoben kulturním statkům, čímž by se mělo napomoci provádění směrnice 2014/60/EU;

9.

domnívá se, že by Komise měla účinně řešit absenci celounijních údajů o přínosech kulturního dědictví k hospodářskému růstu a sociální soudržnosti. Proto vybízí k vytvoření a zprovoznění evropské databáze, do níž by mohly přispívat projekty, jež se v tomto směru realizují (10). Vybízí rovněž k vypracování norem, jež by mohly být základem pro určité analýzy nákladů a přínosů, které mohou ukázat rozsah ekonomického a společenského příspěvku kulturního dědictví, a tak vyzdvihnout skutečný přínos tohoto dědictví, z něhož mohou vycházet dodatečná opatření na jeho ochranu;

10.

podporuje otevřenou metodu koordinace v rámci evropské agendy pro kulturu, protože strukturuje kulturní spolupráci prostřednictvím strategických cílů a usnadňuje komunikaci mezi členskými státy, šíření osvědčených postupů a vzájemné učení. VR doporučuje, aby se ve spolupráci s Evropskou komisí prozkoumala možnost, zda by mohl i Výbor být od roku 2015 zastoupen v pracovních skupinách, s nimiž počítá nový pracovní plán pro kulturu. Vedle toho opakuje, že národní představitelé by měli systematicky konzultovat místní a regionální aktéry, aby mohli pokládat otázky co nejspolehlivěji (11) a ujistit se, že odborné znalosti, poznatky a zkušenosti nabyté na místní a regionální úrovni stejně jako tvůrčí a inovativní návrhy, které se týkají výsledků dosažených v klíčových oblastech, byly díky šíření osvědčených postupů zhodnoceny;

11.

podtrhuje, že kulturní dědictví představuje základní kámen místní, regionální, státní i evropské identity. Jeho zachování a jeho ochrana stejně jako posilování sociální identity na místní a regionální úrovni jsou nezbytnými podmínkami udržitelnosti, které zajišťují zachování společných hodnot budoucím generacím a trvalost specifických tradic a znalostí. Kulturní dědictví se zaměřuje na společnost a hraje prvořadou roli v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení, jelikož je zdrojem hospodářského rozvoje a sociální soudržnosti. Seznamování se s kulturním dědictvím na místní a regionální úrovni by zároveň mělo být nedílnou součástí všech učebních osnov v rámci formálního vzdělávání;

12.

vyzdvihuje, že místní kulturní hodnoty – umělecká, literární, audiovizuální a architektonická tvorba, tvůrčí práce, současná kultura, řemesla, folklor, archeologické, historické, náboženské a etnografické dědictví, dialekty, hudba, potraviny a gastronomie, krajinné a přírodní zvláštnosti, odborné znalosti a tradiční poznatky, know-how, přetrvávající tradice atd. – těsně souvisejí s identitou, která má kořeny v hmotném, nehmotném i přírodním dědictví daných společenství. Připomíná, že rozvoj kultury na místní úrovni posiluje místní identitu a rozlišitelnost, a kombinace různých identit na základě vzájemného respektování napomáhá budovat společné kulturní dědictví. Vytváří kulturní produkty, čímž vzniká jedinečná místně vázaná hodnota. Tyto kulturní faktory jsou rovněž důležité na evropské úrovni (12);

13.

zdůrazňuje, že pro identitu regionu je rozhodující nehmotné kulturní dědictví a jeho využití napomáhá regionálnímu rozvoji. Konstatuje, že v rámci přeshraniční a nadnárodní spolupráce existuje řada osvědčených postupů v oblasti rozvoje strategií, které vycházejí z nehmotných kulturních zdrojů. Tím, že se soustředí na to, co je jedinečné a zvláštní, přitahují pozornost k tomu, na co můžeme být pyšní, a zároveň posilují místní či regionální atraktivitu z hlediska konkurenceschopnosti podniků (13) a pomáhají vytvářet pracovní místa;

14.

poznamenává, že ochrana kulturního dědictví napomáhá rozvoji pocitu identity, protože zvyšuje povědomí o hodnotách kulturního dědictví tím, že pěstuje pocit sounáležitosti, propojuje je s koncepcemi rozvoje veřejného prostoru a pozitivně hodnotí jejich přínos. To může přispět k rozvoji sociálního partnerství i struktur z veřejného a soukromého sektoru a trvalé úsilí o zachování kulturního dědictví může vytvářet pracovní místa a napomáhat sociální ekonomice. V tomto ohledu považuje za důležitou výměnu zkušeností, které mají jiné členské státy se soupisem a komplexní ochranou místního dědictví;

15.

považuje za důležité, aby měla politika udržitelného rozvoje kulturního dědictví příznivé krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé dopady na zlepšování hospodářské situace a kvality života v daném regionu. Kulturní dědictví může být motorem pro plánování místního a regionálního rozvoje a rozvoje tvůrčích odvětví a tím, že rozšiřuje přístup ke kulturním statkům, přispívá k hospodářskému růstu. Jedním z důležitých prvků konkurenceschopnosti je otevřenost k inovativním řešením v oblasti ochrany kulturního dědictví realizovaným i v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru;

16.

trvá na tom, že je zapotřebí lépe začlenit odvětví kulturního dědictví, kulturu, tvořivost a s tím spojené stěžejní iniciativy do revidované strategie Evropa 2020, a dbát na to, aby strategie zohledňovala prvky, které svědčí o příspěvku kulturního dědictví k ekonomice;

17.

považuje za nutné, aby se odvětvím kultury a tvůrčích odvětví dávalo v rozpočtu nových fondů EU (např. EFRR, ESF, EZFRV a EFR) a programů EU (např. program Tvůrčí Evropa a 7. RP) k dispozici více prostředků, a aby kulturní dědictví bylo lépe začleněno do nového finančního období EU (2014–2020). Obzvláště vítá mapování opatření v oblasti kulturního opatření v politikách a programech EU (14). Doporučuje využívat plně zdrojů EU, a vypracovat tak a provádět místní a regionální strategie s tvůrčími a inovačními cíli. Kromě toho je zásadně důležité, aby se mezi evropskými fondy a programy vytvářely optimální synergie, které by umožnily jejich účinnost a efektivitu. Evropská komise k tomu přispívá díky svým pokynům pro koordinaci, synergie a komplementaritu mezi strukturálními a investičními fondy, programem Horizont 2020 a dalšími programy Unie, které Komise provádí přímo na poli výzkumu, inovací a konkurenceschopnosti (15);

18.

vyzdvihuje, že v rámci rozvoje regionální ekonomiky a strategií a programů pro místní, územní a městský rozvoj se důrazně doporučuje zohledňovat zachování kultur, které jsou nositeli hodnot a kulturních zdrojů, dále zátěž, kterou může unést životní prostředí a regiony a také hlediska spojená s ochranou životního prostředí. Akce, opatření a nástroje, které jsou šetrné k životnímu prostředí a přírodě a účinné z energetického hlediska – ty, které by mohly zabránit následkům přírodních katastrof (např. záplavám) či katastrof způsobených člověkem – mají významnou úlohu při zmírňování dopadů změny klimatu, i pokud se jedná o účinnost rozvoje, který vychází ze silných stránek obcí a regionů;

19.

považuje za důležité, aby se k rozvoji využívalo architektonické dědictví, které může dát objektům dědictví v rámci obnovy měst nové funkce a přispět s pomocí malých a středních podniků k zaměstnanosti a tvorbě pracovních míst. Profesní věrohodnost renovace budov se zvýší, když se práce provádějí nejen s tradičními materiály, ale i tradičními a současnými technikami. Tyto znalosti – i památku jako takovou – je nutné v rámci profesní přípravy zachovat a předat dále. Na trhu bude poptávka po kvalifikované a specializované pracovní síle. Na místní a regionální úrovni existuje řada postupů, které mohou sloužit jako vzor v oblasti podpory a prosazování tvůrčího prostředí, využívání možností kulturní rozmanitosti, začlenění kulturních strategií do místního a regionálního rozvoje s cílem dosáhnout cílů strategie Evropa 2020, a Evropský výbor regionů přispívá k šíření poznatků a sdílení zkušeností v těchto otázkách. Tyto přístupy a modely napomáhají rozvoji udržitelného kulturního ekosystému, protože stimulují tvůrčího podnikatelského ducha;

20.

s potěšením konstatuje skutečnost, že Evropská komise v rámci ekonomické hodnoty kulturního dědictví vyzdvihuje evropské stavebnictví a investice do historického prostředí, které vytvářejí pracovní místa a přispívají k zahájení nové ekonomické aktivity. Vyzývá místní a regionální orgány, aby se účastnily správy architektonického dědictví a historických budov – v řadě případů veřejných – a nejrůznějším způsobem je využívaly tak, aby generovaly příjmy a zajistily tak jejich údržbu a udržitelnost. Konstatuje, že významný příspěvek Unie k zachování a nové dimenzi architektonického dědictví představuje i program Evropská hlavní města kultury. V jeho rámci může být určitý počet historických památek a částí měst obnoven současně s procesy správy a reflexe souvisejícími s průmyslovým dědictvím a zanedbanými průmyslovými lokalitami;

21.

poukazuje na to, že při rozvoji odpovědnosti za ochranu vybudovaného i přírodního prostředí a při změně myšlení a mobilizace občanů v tomto smyslu musí prvořadou roli zastávat místní a regionální orgány jako úroveň, která je občanům nejbližší. Běžným postupem by mělo být pravidelné sledování stavu architektonického dědictví. Úřady by rovněž měly šířit postupy pro údržbu památek a poskytovat svým zaměstnancům i majitelům památek školení;

22.

opakuje, že na všech úrovních musí politika pro malé a střední podniky zohledňovat různé modely podniků a pracovat s nimi tak, aby maximalizovala tvorbu pracovních míst a udržitelný ekonomický růst (např. pomocí kulturních a tvůrčích odvětví) (16);

23.

ve všech oblastech kulturního dědictví se doporučuje stimulovat účast soukromého kapitálu, což vyžaduje současně jak daňové pobídky, tak zformování veřejného mínění, které bude cítit odpovědnost za hmotné i nehmotné dědictví. Připomíná, že soukromý sektor často zastává významnou úlohu v propagaci kultury tím, že poskytuje dary či ji podporuje v rámci sociální odpovědnosti podniků. Místní a regionální orgány by zase mohly přispět k vytvoření prostředí, které by umožňovalo co nejlepší využití těchto prostředků (17);

24.

je přesvědčen, že kulturní dědictví je výrazným motorem místního a regionálního rozvoje celé populace a že vytváří významné hmotné statky díky podpoře udržitelného, kvalitního a odpovědného kulturního cestovního ruchu, jehož rozvoj spočívá na hmotném a nehmotném dědictví místních a regionálních komunit. Evropský výbor regionů se domnívá, že již nyní je nesmírně důležité vytvářet synergie mezi strategiemi pro udržitelný cestovní ruch a místními a regionálními tvůrčími a kulturními odvětvími, aby se tak podpořil růst ekonomiky a zaměstnanosti a usnadnil přístup ke kultuře;

25.

zdůrazňuje však, že je důležité dosáhnout vhodné rovnováhy mezi rozvojem odvětví kulturního cestovního ruchu a ochranou kulturního dědictví;

26.

co se týká využívání multifunkčního potenciálu kulturního dědictví, poukazuje na kulturní trasy, které uvnitř země či za jejími hranicemi a za účasti obyvatelstva a všech zainteresovaných subjektů nabízejí hodnotný příspěvek k šíření místních a regionálních kulturních hodnot a zároveň komplexním způsobem přispívají k zaměstnanosti a vytváření pracovních míst, stejně jako k fungování podniků (např. výrobě a přepravě místních produktů, ubytování, restaurace). Trasy, které jsou stanoveny tematicky (18) – mají společné téma – často propojují méně známé turistické destinace, obce a vesnice, čímž zvyšují rozmanitost nabídky cestovního ruchu a viditelnost kulturního dědictví (architektonického, krajinného, kulinářského a nehmotného) venkovských oblastí. Kulturní trasy (pěší stezky, cyklostezky atd.) mohou rovněž výrazně přispět k pevnějšímu zdraví obyvatelstva;

27.

poukazuje na to, že v rámci kulturního cestovního ruchu spojeného s gastronomií jsou místní gastronomické speciality díky místním a tradičním potravinám a zemědělským produktům považovány za důležitý prvek kultury, který přitahuje turisty. Podtrhuje, že udržitelná produkce potravin a opatření na ochranu rozmanitosti místního a regionálního gastronomického dědictví přispívají k vytváření udržitelných a nových pracovních míst, což může sehrát klíčovou úlohu v rámci místního a regionálního růstu a soudržnosti;

28.

zdůrazňuje, že velkou přidanou hodnotu mají pro přeshraniční zachování a podporu kulturního dědictví programy evropské územní spolupráce – prostřednictvím odstraňování hranic a díky místní a regionální spolupráci dávají Evropě a jejím regionům, městům a obcím větší viditelnost, v oblasti kulturního cestovního ruchu napomáhají prodeji místních produktů, a co se týče tvůrčích odvětví, umožňují výměnu dovedností a poznatků, posilování regionální ekonomiky a otvírání nových trhů. Dále pomáhají předcházet tomu, aby pod tlakem demografických změn mizely tradiční dovednosti a řemesla (19). Výbor považuje za důležité, že makroregionální strategie rozvoje mohou taktéž v rámci nadnárodní spolupráce přispívat k sociální, hospodářské a územní soudržnosti, protože mění hodnoty evropského kulturního dědictví v produkt cestovního ruchu a uplatňují inovativní a tvůrčí řešení;

29.

konstatuje, že jednou z výzev Digitální agendy pro Evropu je digitalizace kulturního dědictví a evropských historických památek, jejich přístupnost na internetu a zachování pro příští generace. Zde již bylo dosaženo pokroku (20). Při přehodnocování globálního přístupu a úlohy kulturního dědictví je třeba věnovat pozornost tomu, abychom si získali rozsáhlé a nové publikum, a to díky využití výhod technologií a nových nástrojů komunikace, jež napomáhají vytváření komunit, výměně a rozšiřování znalostí, kulturních aktivit, učení a výzkumu. Výbor soudí, že digitalizace a nové technologie zároveň přinášejí možnosti pro inovace a díky tomu i zvýšení konkurenceschopnosti. Tvůrčí a inovativní odvětví a kulturní statky, které jsou digitalizovány a jsou jim dány k dispozici, se vzájemně posilují;

30.

zdůrazňuje, že v posilování soudržnosti společenství hrají v otázkách kulturního dědictví významnou úlohu muzea, knihovny a archivy. V informační společnosti 21. století je vhodné uvažovat o úloze a budoucnosti místních knihoven (které v řadě členských států financují a spravují místní orgány), s ohledem na přístupnost a šíření poznatků o kulturním dědictví. Při koncipování obsahu nových služeb a vznikajících digitálních médií se nesmí zohledňovat pouze ekonomické aspekty, ale i sociální a kulturní potřeby (21). K výměně zkušeností s hledáním moderních řešení a osvědčených postupů by mohly přispět konference, školení a studijní návštěvy v rámci partnerství měst;

31.

domnívá se, že zásadní úlohu mají při prosazování digitalizace projekty EU, a vyzdvihuje význam kulturní platformy Europeana, kde je shromážděn internetový obsah evropských knihoven, muzeí a archivů a jejímž cílem je to, aby měl na internetu každý přístup ke kulturnímu a vědeckému dědictví Evropy. Konstatuje, že zůstává vyřešit otázky související s autorskými právy a vyjasnit práva na internetu. Zasazuje se o to, aby byl pro digitalizaci vymezen právní rámec;

32.

poznamenává, že nedílnou součástí evropského kulturního dědictví je filmové dědictví a filmová tvorba jako zdroj informací o dějinách evropské společnosti. Je žádoucí lépe využívat jejich průmyslový a kulturní potenciál. Stále existují překážky, pokud jde o digitalizaci filmů a jejich zpřístupňování na internetu (22). Kina kromě toho zastávají významnou úlohu v prezentaci kultury a civilizaci, která je vlastní každému národu. Vzhledem k tomu, že digitální revoluce a finanční zátěž by mohly znamenat pro místní a regionální průmysl trvalé změny, Výbor opakuje svůj požadavek, pokud jde o společné úsilí a spolupráci s cílem zabránit zániku malých kin (23) a nabádá místní a regionální orgány, aby k modernizaci svých místních kin využívaly k tomu určených fondů Unie;

33.

zdůrazňuje, že je důležité v rámci vzdělávání získávat digitální dovednosti již od útlého věku. Umožní to mladé generaci plně užívat výhod nových forem přístupu ke kultuře a lépe se připravit na budoucí povolání, především tím, že společně s širší veřejností se jí dostane pomoci při zvládání důsledků digitalizace (24);

34.

vítá, že Komise ve sdělení uznává výsledky programů a iniciativ Unie, které mají za cíl zvyšovat povědomí veřejnosti o společenské hodnotě kulturního dědictví a propagovat mezikulturní dialog. Označení „evropské kulturní dědictví“ a „evropské hlavní město kultury“ představují iniciativy, jež oceňují bohatství, rozmanitost a společné aspekty evropských kultur (25), a zdůrazňuje, že kandidátská města musejí na základě místních a regionálních zdrojů vyvinout specifický kulturní program a dát mu silný evropský rozměr, což by umožnilo dlouhodobě pozitivní působení na oblast kultury a dané město (26). Je třeba připomenout, že společenské vnímání hodnoty evropského dědictví jako faktoru rozvoje může pomoci stanovit standardizované ukazatele v evropském kontextu, které by umožnily měřit dopad tohoto odvětví na hospodářství daných územních celků a na vytváření a zachování pracovních míst;

35.

domnívá se, že ustanovení „Evropského roku kulturního dědictví“, jak navrhuje Rada Evropské unie (27), by napomohlo seznámit širší veřejnost s kulturním dědictvím;

36.

uznává význam ceny Evropské unie za kulturní dědictví/Europa Nostra, která byla vytvořena k tomu, aby zaručila uznání vynikajících počinů k ochraně dědictví a šíření technických výstupů vysoké úrovně a která mobilizuje angažované občany, občanskou společnost, místní a regionální orgány, soukromé nadace a podniky k tomu, aby pomohly oživit historické památky a místa, k čemuž přispívá i nový program Tvůrčí Evropa, zacílený zejména na potřeby kulturních a tvůrčích odvětví, která vyvíjejí přeshraniční činnost (28);

37.

domnívá se, že je třeba dále zpřísnit sankce za vandalismus na památkách, okolním prostředí i jeho uměleckých složkách a archeologických nalezištích;

38.

sdílí názor, že k zachování, propagaci a zhodnocování kulturního dědictví přispívá výzkum na poli kulturního dědictví. Sedmý rámcový program pro výzkum a vývoj (7. RP), iniciativa společného plánování a program Horizont 2020 mohou zaručit dynamiku a trvalost evropského kulturního dědictví díky propagaci výzkumných a inovačních činností, které mají za cíl boj proti změně klimatu a přírodním hrozbám a katastrofám. Výbor vítá program a akční rámec pro výzkum a inovace v oblasti kulturního dědictví, jenž bude brzy spuštěn, a požaduje v této souvislosti zavedení mechanismu spolupráce v partnerství s místními a regionálními orgány;

39.

zdůrazňuje, že kulturní statky a služby musejí být přístupné všem a zmírňovat nerovnost příležitostí mezi bohatými a chudými, obyvateli měst a venkova, mladými a starými a také osobami se zdravotním postižením. Opatření na zmírňování nerovnosti přinesou ovoce pouze tehdy, když se budou uplatňovat za přispění a účasti dotčených osob a budou rozšiřovat možnosti přístupu k dovednostem. Rovnost příležitostí je nezbytnou podmínkou kulturní demokracie;

40.

považuje za důležité, aby se mladá generace seznámila se svým vlastním hmotným i nehmotným dědictvím, pochopila, proč je důležité je chránit, a účastnila se propagace kulturních statků (např. prostřednictvím Dnů evropského dědictví). Zastává názor, že díky těmto poznatkům budou moci vznikat partnerství s cílem udržitelným způsobem využívat kulturní dědictví a uvědoměle využívat životní prostředí. Doporučuje, aby byl v rámci Dnů evropského dědictví vymezen obsah tematického týdne tak, aby představoval síť mezi kulturními činnostmi místních orgánů;

41.

má za to, že jednou ze slibných forem účasti místního obyvatelstva a rozvoje vztahů s veřejností je dobrovolnická činnost, která hraje významnou úlohu při nabývání poznatků a zrodu zájmu o kulturu a napomáhá předcházet marginalizaci zranitelných skupin společnosti;

42.

považuje za důležité, aby se v zájmu upevnění trvalosti, rozvoje a viditelnosti kulturního dědictví chránily a udržitelně využívaly základní hodnoty řetězce kulturního dědictví a aby instituce odpovědné za vzdělávání, kulturu a kulturní dědictví spolupracovaly a rozvíjely se – pokud možno systematicky – což by mohlo být užitečné k tomu, aby bylo možné srozumitelně informovat veřejnost. Spolupráce znamená nastolení důvěry, navázání kontaktů mezi národy a vytvoření záruky nalezení společných řešení společných problémů;

43.

zdůrazňuje, že při vzájemném interaktivním a na zkušenosti zaměřeném poznávání místního a regionálního kulturního dědictví a jeho rozmanitosti hrají díky aktivní účasti občanů významnou úlohu přeshraniční partnerství měst. Na celoevropské úrovni v této souvislosti vyzdvihuje přidanou hodnotu programu Evropa pro občany při vypracovávání programů partnerství a sítí měst. Díky projektům pro historické povědomí s evropským rozměrem stimuluje toleranci a lepší pochopení dějin a rozmanitosti Evropské unie a vytváří pouto mezi Evropou a občany. Výbor taktéž vítá, že je pokračování tohoto programu zařazeno do nového finančního období EU (29);

44.

doporučuje, aby se oceňovaly osvědčené postupy v oblasti ochrany kulturního dědictví, které vyplynou z partnerství a spolupráce mezi místními orgány, což také umožní posilovat identitu Evropské unie;

45.

považuje za důležité, aby mezi venkovskými obcemi i městy vznikala a fungovala tematická spolupráce v oblasti kulturního dědictví a aby se povzbuzovala aktivní účast všech subjektů zapojených do přijímání rozhodnutí, tak aby se stimulovala efektivní participativní správa. Vyzdvihuje hodnotu a význam víceúrovňové správy (30), která napomáhá mimo jiné šíření osvědčených postupů v oblasti politiky kulturního dědictví, rozvoji participativní demokracie, vzájemnému učení, vzniku nových forem partnerství a dialogu stejně jako efektivitě a soudržnosti odvětvových politik ve vztahu ke kulturnímu dědictví;

46.

má za to, že přehodnocení významu kultury a kulturního dědictví je dlouhodobým procesem, který se týká všech aktérů ve společnosti. Je toho názoru, že k takové změně myšlení může dojít pouze tehdy, když se podaří, aby se touto otázkou cítila oslovena ještě větší část společnosti – například zmírněním sociální nerovnosti, rozvojem místních komunit, rozšiřováním možností účasti na společnosti, vytvářením otevřenosti vůči novým věcem a rozvojem přístupů nutných ke vzniku, rozpoznání a uznání inovačních dovedností a kulturních hodnot. Soudí, že společným úkolem všech zainteresovaných subjektů je nabytí konkurenceschopných vědomostí a kultury, jež jsou naprosto nezbytné k tomu, aby EU mohla čelit výzvám, jež před ní stojí. V tomto ohledu vítá a schvaluje odstavec 28 závěrů ze zasedání Rady pro vzdělávání, mládež, kulturu a sport dne 25. listopadu 2014, podle něhož je třeba zvážit zavedení Evropského roku kulturního dědictví. Podpořilo by to plnění společných cílů v celoevropském kontextu;

47.

zdůrazňuje významnou úlohu, kterou může kultura plnit v oblasti zahraničních věcí pro překonání rozdílů a pro uznávání společných hodnot, které národy sdílejí. Z toho důvodu vyzývá k tomu, aby se více zviditelnily kulturní vztahy na vysoké úrovni, a v tomto ohledu bere na vědomí nedávné snahy zahrnout kulturní diplomacii do oblasti vnějších vztahů Evropské unie, zejména prostřednictvím přípravné akce „Kultura ve vnějších vztazích EU“;

48.

zdůrazňuje, že je třeba rovněž posílit spolupráci v boji proti nedovolenému obchodu s kulturními statky a kulturními předměty. Z toho důvodu naléhavě vyzývá členské státy, aby ratifikovaly úmluvu UNESCO z roku 1970 a Úmluvu UNIDROIT z roku 1995 a zajistily jejich účinné provádění prostřednictvím vhodného přizpůsobení vnitrostátních právních předpisů a posílení policejních orgánů a celní kontroly na hranicích EU.