21.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 19/28

1.

vítá sdělení Evropské komise, v němž se uvádí, že systémy zdravotní péče by měly zajistit, že lidé budou žít nejen déle, nýbrž i lépe, a přispívat tak ke zlepšování zdraví občanů. Pro zdraví jednotlivce, které je definováno jako fyzická i duševní pohoda, jsou rozhodující i jiné faktory než služby v oblasti zdravotní péče;

2.

vyzývá k tomu, aby bylo zdraví uznáno jako hodnota sama o sobě, přičemž výdaje na systémy zdravotní péče je třeba považovat za investice do zdraví obyvatelstva a kromě toho mohou mít pozitivní dopady ve formě vyšší produktivity, větší nabídky pracovních sil a udržitelných veřejných financí;

3.

konstatuje, že decentralizované správní orgány v celé EU řeší tytéž problémy: rostoucí náklady na zdravotní péči, stárnoucí obyvatelstvo trpící stále častěji chronickými onemocněními a multimorbiditou a z toho plynoucí rostoucí poptávka po zdravotních službách. Výbor regionů upozorňuje na to, že řešení těchto problémů spadá do působnosti vnitrostátních, regionálních a místních orgánů;

4.

vítá a podporuje skutečnost, že občané EU mají přístup k účinné a kvalitní lékařské péči a že Evropská komise chce vzhledem ke zkušenostem z posledních let podpořit členské státy v přípravě strategií, které zvýší účinnost systémů zdravotní péče, zlepší přístup k lékařské péči a učiní systémy zdravotní péče odolnějšími;

5.

vychází z toho, že je dodržován článek 168 Smlouvy, podle nějž spadá zdravotní péče jako taková do pravomoci členských států, a že bude v tomto ohledu i nadále platit zásada subsidiarity. Výbor regionů v této souvislosti připomíná, že odpovědnost za politiku zdravotnictví nesou členské státy a že značná část odpovědnosti za oblast zdravotnictví spadá ve většině případů do působnosti místních a regionálních orgánů;

6.

konstatuje, že 11 členských států v roce 2013 obdrželo doporučení, aby zreformovaly své systémy zdravotní péče v rámci evropského semestru. Výbor regionů chce v této souvislosti upozornit na to, že rozdíly mezi systémy zdravotní péče jednotlivých členských států odrážejí různou společenskou volbu, a na článek 168 Smlouvy, který stanoví, že činnost EU v oblasti zdraví má být pouze doplňkem vnitrostátních politik;

7.

souhlasí s tím, že zdravotnictví je do velké míry ovlivňováno inovacemi, a uznává, že má velký hospodářský význam, nicméně doporučuje, aby společné hodnoty jako všeobecnost systémů zdravotní péče v EU, přístup ke kvalitní péči, spravedlnost a solidarita, které uznala Rada (ve složení pro zdraví) v roce 2006, měly vždy přednost před zohledňováním aktuálního hospodářského cyklu;

8.

uznává, že hospodářská krize zesílila tlak na finanční zdroje členských států, avšak zároveň připomíná, že systémy zdravotní péče musí být určitým způsobem udržitelné, tak aby byly do budoucna zaručeny základní společné hodnoty, a zároveň musí zajistit plnění těchto hodnot v současnosti;

9.

vítá, že Evropská komise chce v rámci své podpory členským státům při posuzování účinnosti systémů zdravotní péče zintenzivnit spolupráci s mezinárodními organizacemi jako WHO a OECD;

10.

zdůrazňuje, že by Evropská komise měla být při budování rozsáhlého systému podávání zpráv o hodnocení výsledků systémů zdravotní péče opatrná, a upozorňuje na skutečnost, že lze dostupné údaje účelně využívat prostřednictvím intenzivnější spolupráce s WHO a OECD;

11.

vyzývá členské státy, aby posílily a v případě potřeby rozšířily své stávající kapacity, a zajistily tak nepřetržitý a rutinní sběr údajů o zdravotní péči, neboť to přispěje k vyšší kvalitě mezinárodních údajů v organizacích jako WHO a OECD;

12.

upozorňuje na to, že by se výsledky systémů zdravotní péče měly hodnotit na základě obecných a snadno dostupných ukazatelů, jako např. míra přežití u určitých typů onemocnění nebo čekací doby, a vítá rámec pro určitá společná evropská kritéria pro hodnocení výsledků systémů zdravotní péče, která podpoří politickou diskusi a určování priorit v členských státech;

13.

souhlasí s tím, že rostoucí mobilita pacientů a zdravotnického personálu znamená, že se zdravotnické systémy členských států vzájemně stále více ovlivňují, a upozorňuje na to, že při užší spolupráci mezi systémy zdravotní péče, která je reakcí na tento vývoj, by měly být využity odborné znalosti, které má k dispozici místní a regionální správní úroveň;

14.

podotýká, že pro systémy zdravotní péče vycházející z delegování pravomocí na regionální a místní úroveň je do značné míry určující zajištění vysoce kvalifikovaných pracovních sil s dobrými možnostmi rozvoje kvalifikace, zaručení potřebných kvalifikací, řádné vedení a správný tok informací v systému;

15.

upozorňuje na skutečnost, že k integraci péče by mělo dojít zároveň se zvýšením pozornosti k zapojení pacientů a ke kvalitě léčby, a poukazuje na to, že by se s decentralizovanými správními orgány mělo diskutovat o práci skupiny odborníků Evropské komise v této oblasti i v oblastech jiných, a to např. formou veřejných slyšení k výsledkům práce skupiny;

16.

uznává, že systémy zdravotní péče musí být schopny být odolné, přizpůsobit se různým podmínkám a řešit velké problémy i s omezenými zdroji, a domnívá se, že tyto charakteristiky je třeba zaručit vycházeje z regionálních a místních pravomocí v oblasti veřejného zdraví;

17.

vítá, že Evropská komise uznává význam zdravotnictví v souvislosti s bojem proti sociálním dopadům hospodářské krize, ale upozorňuje na to, že rozhodnutí přijímaná za účelem řešení rozsáhlejších hospodářských krizí a problémů je třeba analyzovat z hlediska jejich potenciálního negativního dopadu na zdraví lidí, tak aby těmto dopadům bylo možné předejít;

18.

vítá a podporuje vypracování strategie sociálního začlenění, jejíž součástí bude široký přístup ke kvalitní zdravotní péči za rozumnou cenu, aby se odstranily prohlubující se rozdíly v oblasti zdraví v členských státech;

19.

vítá a podporuje probíhající činnost v oblasti bezpečnosti pacientů na úrovni EU a vyzývá k tomu, aby se práce týkající se zkušeností pacientů a zapojení pacientů jakožto klíčová oblast stala prioritou budoucích iniciativ EU v oblasti zdraví, stejně jako zvyšování kvalifikace personálu;

20.

upozorňuje na skutečnost, že je obtížné definovat výsledky zdravotnictví, a proto je jejich přeshraniční srovnávání nesnadným úkolem, avšak souhlasí s tím, že měření a srovnávání účinnosti systémů zdravotní péče je důležité téma;

21.

dále se domnívá, že by se přeshraniční srovnávání mělo provádět pouze za účelem učení a výměny zkušeností s osvědčenými postupy, což členským státům umožní hodnotit pokrok svého úsilí o neustálé zlepšování z mezinárodního hlediska;

22.

uznává, že ve zvláštních oblastech, v nichž jsou údaje poskytované mezinárodními organizacemi jako WHO a OECD nedostatečné, může být nutné vytvořit evropskou databázi vycházející z údajů EU;

23.

oceňuje, že sdělení Evropské komise přebírá zásady Evropské sociální charty, v níž je vyzdvižen význam transparentních kritérií pro přístup k lékařské péči a závazek nebránit určitým skupinám obyvatelstva v přístupu ke zdravotní péči;

24.

souhlasí s tím, že měření přístupu ke zdravotní péči je obtížné, nicméně upozorňuje na skutečnost, že ukazatelé, které berou v úvahu zprávy občanů o jejich osobních zkušenostech, jsou důležitým měřítkem názorů občanů na přístup ke zdravotní péči;

25.

souhlasí s tím, že by při hodnocení přístupu ke zdravotní péči měl být rozhodující jak podíl obyvatelstva, který má k péči přístup, tak i rozsah této péče, nicméně připomíná, že rozdíly v pokrytí a jeho rozsahu odrážejí různou společenskou volbu na vnitrostátní, regionální a místní úrovni;

26.

souhlasí s tím, že dostupnost je předpokladem přístupu ke zdravotní péči a že se týká jak čekací doby, tak i vzdáleností a pracovních sil ve zdravotnictví, avšak poukazuje na to, že koncentrace nabídek specializované léčby v hlavních střediscích a z ní plynoucí přepravní vzdálenosti mohou být nezbytné k zachování odpovídající odbornosti v určitých terapeutických oblastech. Je však třeba vždy dohlížet na to, aby přístup k těmto specializovaným zdravotnickým službám získali i obyvatelé demograficky a geograficky znevýhodněných regionů;

27.

připomíná, že geograficky a demograficky znevýhodněné regiony (velký rozptyl obyvatelstva, nízká hustota obyvatelstva, akutní demografické stárnutí, ostrovní či horské regiony) čelí specifickým problémům, jež se v oblasti zdravotnictví projevují s obzvláštní důrazností;

28.

uznává, že integrované modely péče a elektronické zdravotnictví jsou součástí řešení dostupnosti systémů zdravotní péče členských států a že tomu tak může být zejména v geograficky a demograficky znevýhodněných regionech;

29.

v této souvislosti postrádá zmínku o skutečnosti, že zejména osoby se zdravotním postižením mají někdy omezený přístup ke zdravotnickým službám, a vzhledem k článku 9 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením připomíná Evropské komisi její závazek [COM(2010) 636 final] věnovat při provádění strategií pro potírání nerovnosti v oblasti zdraví zvláštní pozornost osobám se zdravotním postižením;

30.

hodnotí pozitivně, že se směrnice Evropského parlamentu a Rady o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči více zaměřuje na odpovědnost systémů zdravotní péče za přístup k léčbě;

31.

je potěšen, že se Evropská komise zaměřuje na to, aby měl zdravotnický personál i v budoucnu důležitou poradní funkci a aby se to mohlo dít ve spolupráci s jinými sektory. Dále připomíná, že rozsáhlé odborné znalosti na místní a regionální úrovni související s touto spoluprací lze účelně využít i při další práci;

32.

podporuje výměnu informací o lepším přístupu k lékům, nicméně upozorňuje na to, že rozhodnutí o stanovení cen a úhradách pacientům jsou výsledkem společenské volby a vnitrostátních, regionálních a místních priorit. Poukazuje však na skutečnost, že vyšší transparentnost při stanovování cen lékařských produktů umožní účinněji využívat zdroje;

33.

konstatuje, že Evropská komise bude i nadále podporovat členské státy při plánování potřeby pracovních sil ve zdravotnictví a přispívat tak k řešení problémů s mobilitou zdravotnického personálu;

34.

souhlasí s tím, že by členské státy měly zajistit řádné provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči;

35.

konstatuje, že Evropská komise doporučila zreformovat systémy zdravotní péče členských států v rámci evropského semestru, a poukazuje v této souvislosti na článek 168 Smlouvy, který stanoví, že činnost EU v oblasti zdraví má být pouze doplňkem vnitrostátních politik;

36.

vítá, že Evropská komise podporuje členské státy v reformování jejich systémů zdravotní péče prostřednictvím zahájení iniciativ v oblasti učení a výměny osvědčených postupů s jinými členskými státy a regiony;

37.

poukazuje na to, že dostatečné a dlouhodobé investice do systémů zdravotní péče mohou být z dlouhodobého hlediska levnější než krátkodobé finanční záměry vyvolané hospodářským cyklem, a domnívá se, že zjištění krátkodobého i dlouhodobého dopadu investic do zdravotnictví by do budoucna mělo být prioritou;

38.

připouští, že by systémy zdravotní péče měly být finančně odolné. Krátkodobé finanční faktory vyvolané hospodářským cyklem nesmí převážit nad zdravím jakožto hodnotou samo o sobě ani nad bezpečností a účastí pacientů či rozvojem kvalifikace pracovních sil;

39.

oceňuje a vítá práci Evropské komise, která určila šest faktorů odolnosti, jež mohou systémům zdravotní péče pomoci zaručit svým občanům dostupnou a účinnou zdravotní péči;

40.

vítá, že Evropská komise podporuje ambiciózní cíl sítě pro hodnocení zdravotnických technologií, která byla vytvořena na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči, a souhlasí s tím, že se tím omezí duplicitní práce pro správní orgány;

41.

konstatuje, že se Evropská komise zaměřuje na řízení toků informací o pacientech směrem k příslušným poskytovatelům péče, a vyzývá Evropskou komisi, aby v tomto ohledu podpořila členské státy tím, že usnadní sdílení znalostí a výměnu osvědčených postupů v oblasti informačních toků;

42.

připomíná, že na regionální a místní úrovni jsou k dispozici značné znalosti o zdravotnictví z pohledu občanů, a domnívá se, že aktivní využívání těchto znalostí je důležitější než zkoumání možností vytvoření rozsáhlého konsorcia pro evropskou výzkumnou infrastrukturu;

43.

domnívá se, že dosud nebyly optimalizovány potenciální synergie mezi zdravotnickými službami, jež se nacházejí v příhraničních regionech. To by však pomohlo zvýšit dostupnost systémů zdravotní péče, což by bylo ku prospěchu pacientů. Výbor regionů vyzývá veřejnou správu členských států, aby podporovala uzavírání příslušných dohod o spolupráci;

44.

upozorňuje na skutečnost, že i s ohledem na výzkumnou infrastrukturu lze účelně využívat dostupné údaje prostřednictvím intenzivnější spolupráce s WHO a OECD.