20.11.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 415/14

Zpravodajka

paní Annabelle Jaeger (FR/SES)

členka rady regionu Provence-Alpes-Côte d’Azur

Odkaz

dopis Evropské komise s žádostí o vypracování stanoviska ze dne 12. února 2014

1.

žádá EU, aby přijala za své tři prospěšné cíle pro oblast klimatu a energetiky v období do roku 2030, a to jako cíle závazné:

Tyto tři cíle jsou nezbytné, máme-li si uchovat šanci, že se vyhneme katastrofickému globálnímu oteplení o více než 2 oC, a máme-li dosáhnout dlouhodobého cíle EU (snížení emisí skleníkových plynů o 80–95 %);

2.

připomíná závěry ze zasedání Evropské rady ve dnech 20. a 21. března 2014, v nichž se hlavy států a předsedové vlád dohodli na tom, že nejpozději do října roku 2014 přijmou rozhodnutí o novém rámci politiky. VR očekává, že toto rozhodnutí bude zahrnovat ambiciózní cíle. Je však v tomto ohledu znepokojen z důvodu chybějících ambicí návrhů, jež Evropská komise doposud učinila: jsou příliš chabé ve vztahu k navrhovaným procentům, kvůli povinnosti splnit je pouze na úrovni EU, a z důvodu navrhované správní struktury;

3.

domnívá se, že uvedené tři cíle jsou technicky proveditelné a že budou evropské ekonomice přínosem; jsou podmínkou dlouhodobé strukturální vize, která bude moci Evropě poskytnout udržitelnou, bezpečnou a zabezpečenou budoucnost v oblasti energetiky;

4.

upozorňuje, že EU by si měla stanovit cíl přiblížit se nulovým čistým emisím do poloviny století a zároveň dbát na to, aby ještě neprohloubila energetickou chudobu. Vedle neustálého snižování emisí skleníkových plynů je třeba podpořit zvýšené úsilí v oblasti výzkumu a vývoje, pokud jde o odstraňování CO2 z ovzduší, a posílit úlohu přirozených způsobů zachycování uhlíku;

5.

konstatuje, že by EU, posílená stanovenými cíli, byla připravena vyjednávat o celosvětové dohodě pro 21. konferenci stran (COP 19) Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), která bude v listopadu a prosinci 2015 uspořádána v Paříži, zejména oznámením úmyslu stanovit ‘národní příspěvky’ v rámci UNFCCC, a to co nejdříve, nejpozději však do konce března 2015;

6.

doporučuje, aby navrhovaný rámec nové energetické správy vycházel ze zkušeností s balíčkem 2020, zejména stanovením závazných cílů na evropské a vnitrostátní úrovni, za něž by členské státy byly odpovědny. Proto se domnívá, že navrhovaný přístup založený na spolupráci s cíli stanovenými pouze na úrovni EU neposkytne potřebné pobídky pro dosažení těchto cílů a ambicióznějších výsledků;

7.

považuje za naprosto nezbytné, aby vnitrostátní cíle zvýšení využití obnovitelných zdrojů a snížení spotřeby energie byly závazně stanoveny pro každý členský stát a za tímto účelem země vycházely z regionálních a místních strategií, což by bylo nejen efektivnější, ale také by odpovídalo zásadě subsidiarity. Tato architektura by se měla odrazit v novém rámci energetické správy;

8.

zdůrazňuje, že nová SZP může hrát zásadní roli při snižování emisí skleníkových plynů a při podpoře ukládání uhlíku v odvětvích zemědělství, lesnictví a živočišné výroby;

9.

podtrhuje základní úlohu místní a regionální úrovně při přípravě a provádění politik v oblasti změny klimatu, rozvoje zdrojů obnovitelné energie a energetické účinnosti, avšak zároveň podtrhuje skutečnost, že jejich opatření nemohou být optimální, pokud se nepromítne uznání jejich významu do mandátu a finančních zdrojů v dlouhodobém horizontu;

10.

vyzývá tedy Komisi, aby uznala úlohu místních a regionálních orgánů a využila je při reakci na výzvy spojené se změnou klimatu a s oblastí energetiky; aby je zapojila do akčního rámce 2030 a včlenila je do nového řízení energetiky v souladu se zásadami víceúrovňové správy, jež uznávají úlohu všech úrovní správy při účinném uskutečňování veřejných politik;

11.

a závěrem vyzývá místní a regionální orgány, aby se klimatickou výzvou zabývaly ještě více a stanovily své vlastní ambiciózní cíle do roku 2030 a společně prosazovaly iniciativy v souvislosti s konferencí COP21 v prosinci 2015 v Paříži; a to v souladu s rozhodnutími konference COP19, která se konala v listopadu 2013 ve Varšavě, o uznání úlohy regionálních a místních orgánů, než bude schválena celosvětová dohoda;

12.

zdůrazňuje, že pokud má cíl snížení emisí skleníkových plynů zásadní význam pro vyslání jasného signálu, který umožní internalizovat všechny náklady znečištění ovzduší a snížit tak jeho úroveň, zásadní význam má také doplnění tohoto cíle cíli v oblasti obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti, aby bylo zajištěno, že transformace energetiky skutečně povede k bezpečné, konkurenceschopné a udržitelné nízkouhlíkové ekonomice a bude mít synergický účinek na změnu klimatu;

13.

zdůrazňuje nezbytnost závazných cílů, které přispějí k nasměrování investic do vývoje čistých technologií. V tomto směru je dále naléhavě nutné poskytnout právní jistotu investorům do nízkouhlíkových technologií. Členské státy budou muset zaručit existenci jasného a stabilního právního rámce, který bude zabraňovat retroaktivitě nových právních předpisů;

14.

připomíná, že je vhodné náklady spravedlivě sdílet mezi zeměmi, regiony a městy a brát zřetel na požadavky územního plánování a místně dostupných obnovitelných zdrojů energie, aniž by bylo určitým regionům a městům bráněno ve větším zapojení, pokud si to budou přát;

15.

zdůrazňuje, že během přípravy politik na úrovni EU a členských států je nezbytné zohlednit nutnost zachování výdajů za energie na rozumné úrovni a že za tímto účelem je energetická účinnost klíčovým nástrojem, protože spotřebitelům a členským státům EU umožňuje až do roku 2030 ušetřit více než 200 mld. EUR ročně (1); domnívá se rovněž, že je vhodné doporučit členským státům, stejně jako místním a regionálním celkům, aby přijaly specifická opatření pro rodiny a zranitelné spotřebitele v oblasti boje proti energetické chudobě. Jednou z prioritních cest, jak dosáhnout zlepšení účinnosti, musí být oprava budov, která bude znamenat výrazný zdroj pro vytváření pracovních příležitostí v tak sociálně citlivém odvětví, jako je stavebnictví. Navíc umožní inovace v oblasti nových energeticky účinných a biologických materiálů, což s sebou přinese investice do VaVaI. Za tímto účelem by se měly na evropské úrovni vytvořit specifické fondy na podporu rozvoje energetické účinnosti budov;

16.

připomíná, že Evropa je největším světovým dovozcem energií, a má za to, že by ambicióznější evropské cíle úspor energie do roku 2030 a zároveň nárůstu podílu obnovitelných zdrojů energie značně snížily dovoz energie do Evropy a zlepšily její energetickou nezávislost;

17.

jednou z prioritních cest, jak dosáhnout zlepšení energetické účinnosti, musí být oprava budov, ale zároveň je třeba budovat nové energeticky účinné byty. Zároveň není žádoucí pohlížet při rozhodování na tyto otázky stejně – místní a regionální orgány představují odpovídající úroveň, kde je možné přijímat vhodná rozhodnutí. To by mělo být doprovázeno širokým vytvářením pracovních příležitostí v tak sociálně citlivém odvětví, jako je stavebnictví. Navíc by to umožnilo inovace v oblasti nových energeticky účinných a biologických materiálů, což by s sebou přineslo investice do VaVaI;

18.

zdůrazňuje, že obnovitelné zdroje energie by mohly v roce 2030 pokrýt téměř polovinu spotřeby energií v Evropě (zdroje: institut Fraunhofer (2) a Německé středisko pro letectví a kosmonautiku (3));

19.

zdůrazňuje význam potenciálních úspor energie, které jsou největší v zemích EU nejvíce vystavených nutnosti dovozu plynu a ropy. Investice do úspor energie v EU do roku 2030 Evropské unii umožní značně snížit dovoz energií, a tím zlepší energetickou bezpečnost EU a posílí rozvoj nových technologií, které budou účinnější, bezpečnější, hospodárnější a budou vytvářet pracovní místa;

20.

domnívá se dále, že energetickou nezávislost a bezpečnost dodávek energií do EU lze s využitím všech místních obnovitelných zdrojů energie zvýšit dalším prohloubením jednotného trhu v oblasti energetiky například za pomoci malovýroby energie z obnovitelných zdrojů samotnými spotřebiteli, nových propojení, skladování energie a inteligentních soustav, k čemuž by se od členských států mělo požadovat zavedení vhodných právních předpisů. Zdůrazňuje, že rozmanitost obnovitelných zdrojů energie zmírňuje cenovou rozkolísanost, snižuje zranitelnost energetického systému a umožňuje vyhnout se přerušení dodávek;

21.

domnívá se, že by Evropská unie a členské státy měly usnadnit transformaci energetické infrastruktury s cílem zlepšit přeshraniční propojení, přičemž obzvlášť naléhavé je to u propojení mezi členskými státy, které jsou nejvíce vzdáleny od splnění již dohodnutého cíle, aby členské státy zajistily propojení odpovídající nebo přesahující 10 % jejich instalované produkční kapacity;

22.

vítá schválení přesouvání prostředků za účelem zlepšení fungování ETS, avšak považuje za nezbytné pokračovat ve strukturální reformě systému pro obchodování s emisemi. V této souvislosti podporuje návrh Evropské komise vytvořit ‘rezervu pro stabilitu trhu’, která by však měla vstoupit v platnost dříve než po roce 2020. Považuje za nezbytné, aby byla rezerva pro stabilitu trhu doplněna o další opatření, jako je trvalé zrušení přebytečných emisních povolenek a stanovení minimální ceny;

23.

žádá Evropskou komisi, aby omezila využívání nákupu mezinárodních kreditů pro uhlíkovou kompenzaci. Tyto kredity neumožňují zahájit strukturální změny, které je zapotřebí iniciovat uvnitř EU, ani nepodporují investice na tomto území. Vyzývá rovněž k uplatnění opatření, jež by podpořila ukládání uhlíku do udržitelně řízených lesů;

24.

domnívá se, že část výnosů z obchodování s emisemi by měla být vyčleněna na opatření na místní a regionální úrovni;

25.

je toho názoru, že by se měly dále rozvinout i jiné společné nástroje na snižování dopadu na klima, např. ekodesign nebo veřejné zakázky. Uhlíková daň je účinným nástrojem tam, kde existují osvědčené postupy, na nichž lze dále stavět;

26.

domnívá se, že malovýroba energie z obnovitelných zdrojů samotnými spotřebiteli by měla být součástí řešení v oblasti energetiky podporovaných Evropou v budoucnu, což umožní posílit odolnost evropské ekonomiky vůči kolísání cen. K tomuto účelu by se od všech členských států mělo požadovat zavedení vhodných právních předpisů;

27.

domnívá se, že je nutné věnovat zvláštní pozornost družstvům zakládaným občany na místní a regionální úrovni za účelem vyšší podpory energie z obnovitelných zdrojů, zaprvé, protože představují další dodavatele energie, a zadruhé, protože mají značný vzdělávací dopad, a zvyšují tak povědomí o racionálním využívání energie;

28.

upozorňuje, že obyvatelé mají zájem na tom, aby je při řešení problémů v oblasti energetiky doprovázely při nezměněných nákladech co možná nejvíce místní orgány a aby byla připravována místní řešení výroby energie vzhledem k růstu cen na světových trzích. Místní a regionální orgány jakožto vlastníci zařízení k výrobě energie by rovněž měly zastávat výraznější úlohu v expanzi energie z obnovitelných zdrojů;

29.

připomíná, že je nezbytné zajistit soudržnost na jedné straně mezi právními předpisy v oblasti hospodářské soutěže na úrovni EU, která má v této oblasti exkluzivní pravomoc, a na druhé straně základními zásadami energetické politiky, které předpokládají sdílenou odpovědnost mezi EU a členskými státy, s povinností respektovat významnou úlohu místních a regionálních orgánů, zejména místních a regionálních energetických agentur;

30.

zdůrazňuje, že jsou to právě místní orgány (jak nám to v poslední době ukázaly četné extrémní klimatické jevy), na něž silně dopadá nečinnost a které budou muset zaplatit cenu spojenou s budoucími dopady, pokud nebude transformace energetiky urychlena;

31.

bere na vědomí, že podle odhadu Rozvojového programu OSN (4) více než 70 % opatření na minimalizaci změny klimatu a až 90 % opatření pro přizpůsobení se změně klimatu provádí místní orgány;

32.

připomíná, že Evropská unie vypracovala strategii přizpůsobení a v příštích desetiletích budou největším výzvám v oblasti přizpůsobování se změně klimatu čelit regionální a místní orgány. Za účelem revidování této strategie na období po roce 2020 je proto v regionech a městech třeba vyvinout značné úsilí pro zahájení programů pro přizpůsobení se změně klimatu a dát jim k dispozici finanční zdroje Evropské unie;

33.

zdůrazňuje skutečnost, že místní a regionální orgány mohou díky svým blízkým vztahům s občany pomoci informovat a zvyšovat povědomí o hospodářských a sociálních výhodách, jež na místní úrovni skýtají opatření transformace energetiky;

34.

zdůrazňuje, že akční rámec 2030 by se měl opírat o iniciativy EU na místní úrovni a měl by je posilovat, jako např. Pakt starostů a primátorů EU (který Výbor navrhuje prodloužit do roku 2030), Mayors Adapt a další projekty financované EU. Vyzývá v této souvislosti Evropskou komisi, aby zajistila soudržnost politik a synergie mezi jednotlivými iniciativami a případně zapojila VR do tvorby a provádění. Je zásadně důležité, aby se tyto možnosti poskytované EU zpřístupnily malým městům a venkovským oblastem;

35.

zdůrazňuje, že v zájmu ještě většího pokroku je vhodné, aby si místní a regionální orgány stanovily specifické kvantifikovatelné cíle pro rok 2030 v oblasti snižování emisí a obnovitelných zdrojů energie a úspor energie podpořené vhodnými místními a regionálními strategiemi ke zrychlení dynamiky přicházející z regionů. Tyto cíle by mohly být stanoveny za posílení a rozšíření Paktu starostů a primátorů, který by měl být prodloužen a platit po roce 2020;

36.

žádá Evropskou komisi, aby učinila návrhy na financování opatření transformace energetiky – zejména prostřednictvím EIB – která by mohla podpořit stávající nebo budoucí místní finanční struktury nad rámec evropského financování vyčleněného pro období 2014–2020 (Life+Clima, strukturální fondy, Horizont 2020, Nástroj pro propojení Evropy atd.);

37.

a na základě tohoto stanoviska vyzývá místní a regionální orgány, aby spojily své síly a před konferencí COP21 a během ní byl jejich hlas slyšet díky společnému úsilí, přičemž důležitým okamžikem tohoto postupu je summit o klimatu organizovaný generálním tajemníkem OSN dne 23. září v New Yorku.