21.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 19/65

1.

poukazuje na to, že se Internet jako globální informační prostor stal neodmyslitelnou součástí dnešní společnosti a veřejným majetkem, a proto je jeho řádné fungování v obecném mezinárodním zájmu;

2.

vítá současné snahy o posílenou mezinárodní správu internetu, a zejména kroky americké vlády, která měla zásadní roli při vzniku internetu, na podporu přechodu ke globální a komplexní správě internetu;

3.

požaduje po Evropské unii aktivní zapojení do procesu tvorby globální internetové správy, s cílem konsolidace a posílení jejího vzoru v oblasti řádné správy věcí veřejných; vítá v této souvislosti iniciativu Komise, která je zmíněna ve sdělení o politice v oblasti internetu a jeho správě, zaměřenou na vyjasnění role EU v oblasti celosvětové politiky týkající se správy internetu, jakož i cíl předsedy Komise Jeana-Clauda Junckera vytvořit digitální vnitřní trh a jednotnou digitální agendu;

4.

zdůrazňuje, že Internet jako prostor lidského soužití a výměny informací mezi lidmi založený na technologiích se nemůže vyvíjet nezávisle na hodnotách, které jsou pro mezilidské vztahy rozhodující, a proto nelze oddělit roli EU v politice zlepšení internetu od jejích základních hodnot;

5.

podtrhuje tedy, že evropský přístup k budoucnosti internetu musí být založen na zásadě svobody, otevřenosti a neutrality;

6.

zdůrazňuje význam internetu jako prostředku k zachování a podpoře kulturní rozmanitosti, která představuje jednu ze základních hodnot EU (1), a proto musí být v politice v oblasti správy internetu i nadále zohledněna, zachována a podporována kulturní a jazyková rozmanitost;

7.

vítá postoj Evropské komise, že procesy se zapojením mnoha zúčastněných stran týkající se politik v oblasti internetu musí být v souladu se základními právy a splňovat tyto zásady: transparentnost (možnost zapojení všech zúčastněných stran), zapojení zúčastněných stran a rovnováha (povinnost odpovědných subjektů poskytnout všem zainteresovaným stranám možnost se zapojit) a odpovědnost (povinnost pravidelně předkládat všem zainteresovaným stranám zprávu o vlastních činnostech) (2);

8.

odkazuje na aktuální debaty k otázce, zda má být právo na přístup k internetu uznáno jako lidské právo, na příslušná rozhodnutí různých států, včetně několika členských států EU (3), a na jiné názory, podle nichž je Internet pouze technologie, která usnadňuje výkon základních práv (4); doporučuje prohlásit právo na využívání internetu nezadatelným občanským právem, k jehož provádění mohou vnitrostátní, místní i regionální orgány v rámci svých pravomocí přispívat;

9.

připomíná, že hlavní směry pro rozvoj internetu, stanovené v roce 2005 v Tuniské agendě pro informační společnost (5), uvádí, že do správy internetu musí být zapojeny vlády, soukromý sektor a občanská společnost (odstavec 34), což však nemá být v žádném případě chápáno v úzkém slova smyslu, tzn. nemyslí se zde pouze národní vlády, ale má být zapojena rovněž vládní úroveň nejbližší všem občanům, tedy místní a regionální orgány;

10.

poukazuje na to, že přes 1 00  000 místních a regionálních orgánů, které v 28 členských státech Evropské unie představují úroveň správy na nižší než celostátní úrovni, je důležitými aktéry politiky v oblasti internetu, kteří jednak vytváří obsah internetu, jednak pečují o zlepšení přístupu k internetu, a proto by měly mít dostatečné možnosti bezprostředně se zapojit na národní i celoevropské úrovni do hledání evropského postoje ke globálním otázkám týkajícím se politiky v oblasti správy internetu;

11.

zdůrazňuje, že politická strategie EU ohledně správy internetu se může prokázat jako účinný prostředek pro vytvoření mezinárodně atraktivního celkového obrazu Evropské unie a představit EU jako rozhodujícího aktéra při vytváření politiky v oblasti internetu a při stanovování standardů pro vzorové politické postupy na globální úrovni;

12.

konstatuje, že rozdíly v přístupech zastupovaných na mezinárodní úrovni v oblasti správy internetu (uvedené v rámci Tuniské agendy pro informační společnost, závěrů konference NETmundial (6), prohlášení OECD a závěrů světového summitu o informační společnosti (WSIS) (7)) jsou nepatrné, což poukazuje na to, že v otázce správy internetu vzniká celosvětový konsenzus;

13.

poukazuje na aktuálnost přístupu předloženého v rámci Tuniské agendy o budoucnosti internetu, který se vyjadřuje anglickou zkratkou COMPACT a znamená, že Internet by měl být prostor občanské odpovědnosti (Civic responsibilities), jeden nefragmentovaný zdroj řízený prostřednictvím modelu spolurozhodování se zapojením mnoha zúčastněných stran (One unfragmented resource governed via a Multistakeholder approach) za účelem podpory demokracie a lidských práv (to Promote democracy and human rights), který je založený na spolehlivé technologické architektuře (sound Architecture), která vyvolává důvěru (Confidence) a umožňuje transparentní správu (Transparent governance) jak základní internetové infrastruktury, tak služeb, které zprostředkovává. Tento přístup by měl být hlavním motivem při formulaci evropské pozice k této otázce;

14.

vítá závazek americké vlády k novému uspořádání přidělování domén nejvyššího řádu (ccTLD), od jednostranného přidělování Internetovým sdružením pro přidělování jmen a čísel (ICANN) a Autoritou pro přidělování čísel na internetu (IANA) směrem k modelu založeném na globálním partnerství; požaduje, aby v souladu se závěry globálního zasedání se zapojením mnoha zúčastněných stran o budoucnosti správy internetu z dubna 2014 byla tato iniciativa plně prováděna;

15.

vítá iniciativu Evropské komise k vytvoření globální platformy, střediska pro sledování globální politiky v oblasti internetu (Global Internet Policy Observatory, GIPO), jež má fungovat jako spojovací článek mezi zainteresovanými stranami a mělo by se stát globálním online médiem pro rozvoj a regulaci internetové politiky a pro koordinaci technologických novinek;

16.

vítá stanovisko Komise, podle nějž bude plánované GIPO považováno za globální majetek, u něhož nemají jednotliví účastníci či zainteresované strany možnost vnucovat svůj názor jiným, a vyzývá všechny zainteresované strany, a zejména místní a regionální orgány k tomu, aby se zapojily do příslušných konzultačních struktur k otázkám správy internetu;

17.

zdůrazňuje, že v debatách o budoucnosti internetu nesmí být – nehledě na hodnoty deklarované zainteresovanými stranami – dotčena klíčová zásada neutrality sítě;

18.

vítá, že Komise ve sdělení COM(2014) 72 oznamuje, že bude provádět analýzu rizik kompetenčních konfliktů vznikajících v souvislosti s internetem a vyvine mechanismus Unie pro řešení těchto konfliktů;

19.

požaduje, aby byly i v budoucnu zaručeny standardy pro tvorbu internetu stanovené stávajícími technickými odborníky vycházejícími z činnosti mezinárodní pracovní skupiny Internet Engineering Task Force;

20.

vítá snahy technických skupin k zavedení koncepce pro stanovení specifikací, v nichž by se zohlednily aktuální otázky jako je ochrana soukromí na úrovni protokolu, zakotvení možností vícejazyčných domén a zlepšení přístupu pro osoby s postižením, jakož i pokrok, který činí EU, když tyto novinky ukotvuje ve svých právních předpisech (8);

21.

vzhledem k tomu, že různé státy mají různé zájmy a možnosti tyto zájmy prosazovat, poukazuje na výzvu, před níž stojí EU v jednáních o budoucnosti regulace internetu, a proto zdůrazňuje, že při jednáních o jednotných ustanoveních k budoucnosti internetu nesmí být opomenuta zásada subsidiarity;

22.

poukazuje na význam spolupráce veřejného a soukromého sektoru při zaručení účinného a bezpečného fungování internetu, zejména když se zohlední, že většina sítí a informačních systémů je provozována soukromě, a vyslovuje se pro to, aby podnikům z důvodu této spolupráce nevznikaly další náklady;

23.

poukazuje na význam infrastruktury sítě, a to zejména širokopásmové, pro řádné fungování internetu; a vyzývá členské státy ke spolupráci s místními a regionálními orgány vedoucí k pokud možno plošnému šíření internetu, a to jak z hlediska územního pokrytí, tak z hlediska použitelnosti všemi skupinami obyvatelstva;

24.

upozorňuje na význam komplexního vertikálního partnerství při využívání možností plynoucích z platných pravidel EFRR, zejména těch týkajících se zlepšení přístupu, používání a kvality informačních a komunikačních technologií prostřednictvím rozšiřování širokopásmového připojení a zavádění vysokorychlostních sítí a podpory zavádění vznikajících technologií a sítí pro digitální ekonomiku, což pomůže stimulovat digitální potenciál evropských regionů a EU jako celku;

25.

vyslovuje se rozhodně proti cenzuře internetu, nezávisle na tom, jaké cíle tím jsou sledovány, poukazuje však současně na to, že je třeba koordinovat úsilí související se snahou zabránit, aby se Internet stal médiem usnadňujícím extremistické, radikální nebo kriminální aktivity, s cílem zachovat práva zvláště zranitelných složek obyvatel;

26.

poukazuje na to, že také veřejné instituce, k nimž patří i místní a regionální orgány, se mohou a musí stát vzory politiky bezpečného a odpovědného využití internetu a svým praktickým jednáním a příkladem být pobídkou inovativního technologického vývoje, jenž bude šetrný ke zdrojům a životnímu prostředí;

27.

poukazuje na to, že veřejné instituce, k nimž patří i místní a regionální orgány, se mohou a musí stát průkopníky vývoje bezpečného internetu a vzory zodpovědného zacházení s internetem, k nimž patří náležitá ochrana důvěrných osobních údajů (k čemuž patří i jejich odstranění, pokud již nejsou za daným účelem využívány), boj proti kyberkriminalitě a vytváření podmínek pro její předcházení, včetně přiměřené ochrany IKT systémů;

28.

poukazuje na možnosti internetu jako média pro poskytování veřejných služeb a vyzývá místní a regionální orgány EU, aby urychlily přesun správních služeb do digitálního prostoru, a vyzývá členské státy, aby pro to vytvořily nutné právní základy;

29.

vyzývá místní a regionální orgány EU, aby pro zlepšení své práce, transparentnosti a přiblížení občanům Internet nejen rozsáhleji využívaly, nýbrž aby se aktivněji podílely i na formulování národních a evropských postojů k budoucnosti internetu;

30.

poukazuje v této souvislosti zejména na možnosti, jež nabízí bezpečná elektronická identifikace: občané díky ní mohou měnit své údaje v rejstříku a evropské regiony zavádět elektronické hlasování;

31.

poukazuje na to, že je pro všechny zainteresované strany důležité zajistit bezpečnost a integritu infrastruktury a obsahu internetu, jelikož se Internet stal zásadní součástí hospodářství, správy a soukromého života;

32.

konstatuje, že s rostoucím počtem internetových uživatelů a vývojem nových technologií roste i počet zneužití a s tím souvisejících ztrát, a dokonce místní a regionální orgány členských států, které aktivně spoluutvářejí internetové společenství, disponují velmi rozvinutou infrastrukturou internetu a jsou viditelnou složkou společnosti, se nezřídka stávají obětí různých útoků na internetu;

33.

lituje, že prostřednictvím informačních a komunikačních technologií, jež přispívají ke sbližování lidí a urychlují výměnu informací, zkušeností a znalostí, nezřídka dochází k páchání trestných činů, a proto vyzývá členské státy a mezinárodní organizace, aby všemi možnými způsoby bojovaly proti kyberkriminalitě a společně s dalšími zainteresovanými stranami vytvořily obecné prostředí, v němž není kyberkriminalita tolerována;

34.

poukazuje na to, že elektronická média skýtají možnost jiných, často anonymních činností, jež sice nejsou nutně trestné, nebo zatím nejsou jako takové kvalifikovány, avšak narušují lidskou důstojnost dalších lidí. Žádá proto, aby se zvláštní pozornost věnovala zabraňování kybernetické šikaně a jiným nebezpečím, jež mohou v internetu vzniknout a které se dotýkají zejména práv dětí a mladých lidí a dalších zranitelných skupin obyvatelstva;

35.

zdůrazňuje proto, že Internet může být úspěšný pouze tehdy, bude-li vyřešena otázka bezpečnosti, a podporuje úsilí Komise (9), které vyjádřila paní Neelie Kroes, a sice zaručit, že EU poskytne celosvětově nejbezpečnější online prostředí; vyzývá dále Komisi, aby se současně s otázkami správy internetu zabývala i problematikou bezpečnosti internetu;

36.

zdůrazňuje význam spolupráce všech členských států a zahraničních partnerů v boji s trestnými činy na internetu a řešení problémů bezpečnosti sítě a informací, včetně provádění již přijatých rozhodnutí (10) a zapojení těchto opatření do společné politické strategie EU ohledně správy internetu;

37.

zdůrazňuje, že na úrovni členských států jsou nutná účinná národní opatření pro vyšetřování přestupků na internetu, jakož i evropské mechanismy pro podporu odstraňování těchto nebezpečí;

38.

poukazuje na to, že strategie k celosvětové správě v oblasti internetu musí věnovat náležitou pozornost jednomu lidskému právu, a sice právu na soukromí, mezinárodnímu nařízení pro požadování, používání a shromažďování osobních údajů, ochraně těchto údajů před nedovoleným zveřejňováním a náhodným vyzrazením jakož i ztrátou, výměně a odstraňování osobních údajů z paměti elektronických databází, přičemž by se osvědčené postupy mohly opírat o stávající právo EU (11);

39.

doporučuje, aby EU formulovala jasnou pozici ohledně využívání osobních údajů v internetu a zastupovala ji na mezinárodní úrovni, která by měla spočívat na článku 8 Listiny základních práv Evropské unie (2010/C 83/02), a zejména na zásadě, že se lidé mohou sami rozhodovat, jaké údaje chtějí poskytovat a jaké nikoliv, a že vzhledem ke globálnímu charakteru a značným možnostem zneužití musí být využití všech osobních údajů v internetu omezeno a umožněno pouze za konkrétním, předem známým a přesně stanoveným účelem;

40.

poukazuje na to, že stále dochází k tomu, že velké IT koncerny zneužívají svou strukturální moc a protiprávně shromažďují a používají osobní údaje uživatelů jak ke komerčním, tak i k politickým účelům, a žádá Komisi, aby se zasadila o zamezení tomuto zneužívání na celosvětové úrovni;

41.

zdůrazňuje zároveň, že při vyšetřování trestných činů v souvislosti s používáním internetu je velmi důležité zakotvit zásadu, že poskytovatelé internetových služeb nemohou nést zodpovědnost za obsahy, které sami nevytvořili, toto omezení odpovědnosti však nesmí vést k tomu, že bude odmítnuta spolupráce s orgány činnými v trestním řízení, pokud tyto o to na základě zákona požádají a pokud existují odpovídající sankce ze strany soudních orgánů;

42.

zdůrazňuje, že EU v oblasti tvořící se struktury pro správu internetu stejně jako v mnoha jiných oblastech udává směr, a může a musí se tedy stát vzorem celosvětově odpovědné kultury správy a využití v oblasti internetu a přispívat tak k vytváření celosvětové kultury internetu.