19.8.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 271/66

Zpravodaj

pan Giuseppe VARACALLI, starosta obce Gerace (IT/SES)

Odkaz

zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru Zemědělské genetické zdroje – od ochrany k udržitelnému využívání COM(2013) 838 final využívání

1.

konstatuje, že evropská strategie ochrany a udržitelného využívání zemědělských genetických zdrojů obsažená ve zprávě Evropské komise a předložená Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, má svůj původ v závazcích, které Evropská unie přijala za účelem zastavení postupné ztráty biologické rozmanitosti na evropském území do roku 2020;

2.

zaznamenává, že základem této strategie je zejména to, co bylo kdysi stanoveno v Úmluvě o biologické rozmanitosti přijaté v roce 1992 v Riu de Janeiro, na niž postupně navazovaly významné mezinárodní prováděcí dohody, především Cartagenský protokol (2000), Mezinárodní smlouva FAO o genetických zdrojích rostlin pro výživu a zemědělství (2004) a nejnověji Nagojský protokol o přístupu k přínosům plynoucím z využívání biologické rozmanitosti a jejich rozdělení (2010);

3.

domnívá se, že se opatření Unie opírají o dvě základní provozní politiky: na jedné straně je to politika rozvoje venkova s širokou škálou komplexních agroenvironmentálních opatření a dobře fungující činností evropského partnerství, na druhé straně pak politika výzkumu a inovací s rámcovým programem Horizont 2020 zaměřeným na zpřesnění a zdokonalení poznatků v oblasti genetické rozmanitosti v zemědělství. Tato opatření by měla rovněž vcházet z předpisů upravujících rostlinné a živočišné produkty i ze samotné zemědělské politiky, aby byla zajištěna rozmanitost genetického dědictví užívaného všemi zemědělci;

4.

má za to, že s ohledem na objektivní dopad ztráty biologické rozmanitosti na dané území se postupné ubývání biologické rozmanitosti z různých a konvergentních důvodů týká především místních komunit a institucí, jež je zastupují;

5.

v tomto ohledu připomíná, že místní a regionální orgány mají příslušné pravomoci ke správě biologické rozmanitosti na vlastním území, například v komplexní oblasti vydávání povolení k využívání přírodních zdrojů a také institucionální výsady těchto orgánů v oblasti správy lokalit soustavy Natura 2000, jež jsou jedním ze stěžejních prvků činnosti Evropské unie související s biologickou rozmanitostí, nebo pravomoci v oblasti spolufinancování programů rozvoje venkova a přeshraniční spolupráce, kterou je třeba rozvíjet, aby se posílila správa a výměna informací, neboť mnoho genetických zdrojů lze v přeshraničním prostoru sdílet;

6.

domnívá se tedy, že by se mělo stále konkrétněji usilovat o vyváženou institucionální zainteresovanost místních a regionálních orgánů v programech zaměřených na ochranu a udržitelné využívání zemědělských genetických zdrojů a o výhodné propojení s dostupností efektivních právních nástrojů a dostatečných finančních prostředků v zájmu účinného zásahu v této oblasti;

7.

poznamenává, že co se týče zejména finančních prostředků, je s ohledem na tvrzení Komise uvedené v závěrečné části zprávy (s. 13) („Do roku 2020 lze v oblasti genetických zdrojů počítat s větším množstvím finančních prostředků a širší škálou možností financování v rámci politiky rozvoje venkova a iniciativy Horizont 2020, jakož i v rámci jiných politik Unie.“) potřeba, aby uvedená tvrzení bylo možné objektivně potvrdit, tj. aby takové větší množství prostředků bylo skutečně k dispozici a bylo možné jím disponovat co nejdříve, přičemž je také třeba mít na paměti, že převážná část finančních prostředků Unie určených na zachování genetické rozmanitosti v zemědělství půjde do výzkumu;

8.

zdůrazňuje, že v souvislosti s možnostmi provádění činnosti uvedené ve zprávě je důležitá problematika právního a institucionálního rámce, do nějž spadá a jímž je upravena oblast genetických zdrojů. Na evropské úrovni tento rámec v zásadě tvoří kromě výše uvedené politiky rozvoje venkova a politiky EU v oblasti výzkumu a inovací také předpisy o živočišných a rostlinných produktech a obecněji zemědělská politika;

9.

pokud jde o politiky rozvoje venkova, znovu odkazuje na úvahy, které uvedl ve svém nedávno zveřejněném stanovisku „Udržitelný rozvoj venkovských oblastí“ ze dne 9. října 2013, zvláště na patrné možnosti venkovských oblastí, pokud jde o biologickou rozmanitost;

10.

upozorňuje, že předmětné iniciativy, jak již bylo zmíněno, spadají do specifického celosvětového rámce, jehož stěžejním prvkem je uvedená Mezinárodní smlouva FAO o genetických zdrojích rostlin pro výživu a zemědělství, k níž Evropské unie formálně přistoupila. Tato smlouva je impulsem koordinace a podpory iniciativ týkajících se správy genetických zdrojů rostlin a státy, jež ji podepsaly, jsou právně vázány k ochraně genetické rozmanitosti;

11.

zdůrazňuje, že Evropská unie s postupem času vymezila problematice ochrany rozmanitosti zemědělských genetických zdrojů široký prostor. Naposledy přijaly v roce 2010 hlavy států EU rozhodnutí zastavit do roku 2020 úbytek biologické rozmanitosti na území EU, s čímž souvisí i přijetí odpovídajících závazků, jež byly poté ústrojně převedeny do evropské strategie v oblasti biologické rozmanitosti přijaté v roce 2011. Tato orientace však dosud nepřinesla žádoucí výsledky;

12.

vyjadřuje znepokojení, že unijní programování, jež se během doby ustálilo, nicméně nezabránilo postupné „ztrátě biologické rozmanitosti“ v zemědělství, jak ostatně uznala i zpráva Komise. Lze proto souhlasit s tím, že Komise zvolila přístup založený na ochraně jakožto jeden z určujících prvků opatření na ochranu a udržitelné využívání genetických zdrojů;

13.

domnívá se však, že tato metodika, již je třeba dále rozvíjet a diverzifikovat, nepřinesla kýžené výsledky, co se týče využívání těchto zdrojů. Bylo naopak zaznamenáno objektivně omezené zapojení koncových uživatelů, proto je třeba usilovat o odstranění stále existující široké propasti mezi výsledky výzkumné činnosti a skutečně udržitelným využíváním genetických zdrojů;

14.

vítá, že zpráva, která klade důraz konkrétně na toto téma, zaměřuje pozornost na potřebné převrácení vztahu mezi výzkumem a praxí v tom smyslu, že se vědecká činnost musí odvíjet od specifických potřeb zemědělců, kteří jsou nezbytnými a neopominutelnými adresáty řešení předkládaných výzkumem, a také k zajištění zabezpečení potravin pro občany a produkci účinných látek, jež jsou hodnotné pro farmaceutický a chemický průmysl;

15.

připomíná, že koncem roku 2013 byla sestavena pracovní skupina zaměřená na genetické zdroje. Informace o práci této pracovní skupiny jsou bohužel k dispozici pouze v angličtině, což značně omezuje předávání informací konečným uživatelům. Bylo by tedy velmi užitečné, kdyby Komise aktivovala prostředky pro šíření provozních informací v širším měřítku;

16.

vítá také důraz kladený Komisí na víceúrovňovou správu, která je zapotřebí ke komplexní a ucelené strategii, jež bude schopná vytvořit nezbytnou rovnováhu mezi politikou výzkumu a inovací a politikou rozvoje venkova;

17.

považuje za stejně nezbytné, jak se ostatně uvádí i ve zprávě, aby se příslušná dostupnost stávajících databází a kolekcí zlepšila, a tak se zvýšilo jejich skutečné využití, jelikož je známo, že v mnoha případech klesá kvůli jejich neznalosti případný užitek;

18.

považuje dále za nezbytné, aby ochranný účinek probíhal souběžně se systematickým integrovaným přístupem, a tak se umožnily stabilní operační vztahy mezi těmi, kdo se různým způsobem zapojují do tohoto procesu, počínaje nutným odkazem na tradiční a místní plemena a plodiny na úrovni zemědělských podniků a podporou širokého využití tradičních a místních plemen a plodin mezi zemědělci formou sady soustředěných opatření zaměřených na obnovení a zvyšování biologické rozmanitosti v zemědělské výrobě;

19.

v této souvislosti kladně hodnotí, že je ve zprávě formulován požadavek na zavedení „celounijních sítí, aby bylo možné zhodnotit tento materiál“, což je integrační mechanismus, jenž musí předpokládat skutečné zapojení od nejnižších úrovní, tj. včetně regionální a místní institucionální úrovně;

20.

sdílí a přebírá názor, že je nutné, aby místní a regionální orgány rázně usilovaly o dosažení očekávaného výsledku vzhledem k tomu, že zpráva mimo jiné konkrétně vyzývá subjekty, které přijímají rozhodnutí, a správní orgány, aby se podílely „na rozvoji institucionálního a právního rámce“;

21.

považuje za vhodné, že Komise dále upřesňuje „zásadní revizi právních předpisů“ zaměřenou na konkrétní zlepšení mechanismů ochrany zdrojů, a to i prostřednictvím spolupráce různých zúčastněných odvětví, a s tím související lepší přístup na trhy tradičních odrůd a skutečné zemědělské využití genetického materiálu přirozeně rozmanitějšího ve srovnání se současnou situací, což by návrh nařízení měl brát víc v potaz;

22.

souhlasí se zásadou integrovaného rozhodovacího postupu a doufá, že hlavními subjekty v něm budou moci být místní a regionální orgány, aby mohly hájit nespočet konkrétních územních prvků a specifických genetických vlastností rostlin a živočichů vázaných na dané území zasluhujících si ochranu a předložit svůj příspěvek k začlenění činnosti hlavních, přímo zapojených subjektů (vědců, zemědělců, šlechtitelů, spotřebitelů), jejichž zvláštní charakteristiky jsou ve zprávě náležitě shrnuty;

23.

je nezbytné zvýšit povědomí společnosti o hodnotě genetických zdrojů a důležitosti jejich zachování, studia a udržitelného využívání a současně podporovat programy odborné přípravy pro technické pracovníky a zemědělce a rovněž mechanismy koordinace, sledování a hodnocení za účelem ochrany biologické rozmanitosti v zemědělství;

24.

zvlášť pozitivně proto hodnotí silný důraz kladený na mechanismy evropského inovačního partnerství „Produktivita a udržitelnost zemědělství“ (a souběžné zapojení výboru pro genetické zdroje, jenž byl zřízen nařízením (ES) č. 870/2004) jako prostředek konkrétního zlepšení integrace výzkumné činnosti a forem využívání zdrojů i s deklarovaným cílem přizpůsobit se místním podmínkám a potřebám;

25.

navrhuje kromě toho v souvislosti se skutečnou výměnou poznatků mezi všemi zapojenými subjekty rovněž podpořit i formy tzv. coworkingu (sdílení pracovního prostředí) uvnitř jednotlivých místních komunit a mezi nimi jakožto účinný systém výměny zkušeností, které by tak bylo možné vzájemně srovnávat a předávat přirozeným způsobem;

26.

navrhuje zavedení loga vyvinutého a financovaného Komisí pro označování produktů vzešlých z genetických zdrojů, které jsou ohrožené nebo chráněné a rozvíjené. Podmínky pro užívání tohoto loga by měly být stanoveny tak, aby podněcovaly a podporovaly producenty a další místní a regionální subjekty;

27.

vyslovuje rozpaky, které jsou ostatně otevřeně projeveny i ve zprávě, ohledně nedostatečného dopadu rozsáhlé vědecké činnosti, který po čase začali zemědělci-uživatelé pociťovat, nemluvě mimoto o tom, že ve zprávě skupiny nezávislých odborníků pro program Společenství pro zachování, popis, sběr a využití genetických zdrojů v zemědělství, jejž upravuje citované nařízení Rady č. 870/2004, je uvedeno, že příjemci jsou hlavně výzkumné ústavy, proto je v novém programu nutné více zapojit konečné uživatele, a to zejména za účelem plnění cílů programu, hlavně co se týče konkrétního a efektivního využití jeho výsledků v praxi, a to i prostřednictvím odpovídajících pobídek předkládat projekty v rámci výběrového řízení;

28.

bere na vědomí, že návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o produkci rozmnožovacího materiálu rostlin a jeho dodávání na trh (COM(2013) 262 final), jenž je silně provázán s tématem tohoto stanoviska, byl Evropským parlamentem dne 11. března 2014 zamítnut;

29.

bere tedy na sebe odpovídající závazek pozorně sledovat vývoj v této záležitosti, přičemž zcela prioritní by měl být přezkum návrhu nařízení, a v mezičase upozorňuje v souvislosti s obsahem uvedeného návrhu na oznámenou a významnou potřebu podporovat malé a středně velké producenty starodávných, vzácných, tradičních odrůd a tzv. menšinových odrůd reprezentujících značnou část genetické rozmanitosti pěstovaných rostlinných druhů, jejichž producenti nejsou adekvátně chráněni stanovením obtížných procesních podmínek pro uznání, vzhledem k tomu, že užívání těchto druhů ve vhodných místních podmínkách není dostatečně podporováno, a to s ohledem na objektivní a přímý zájem místních a regionálních orgánů na tom, aby činnost těchto subjektů, které jsou s to lépe zaručit biologickou rozmanitost a které tuto činnost provádějí na omezeném území, nenarážela na přílišné provozní potíže;

30.

žádá, aby nové nařízení Evropského parlamentu a Rady o produkci rozmnožovacího materiálu rostlin a jeho dodávání na trh umožnilo certifikaci ekologických osiv podle kritérií, která budou uzpůsobena ekologické produkci, což umožní rozvoj rostlin podle prostředí a vývoje odrůd a populací;

31.

považuje také v souladu s dříve přijatými stanovisky z hlediska genetických zdrojů za zvláště důležité, aby byl jeho postoj k otázce schvalování GMO a jejich dovozu zcela jasný a aby tyto případy byly umožněny pouze výjimečně, se zvláštním ohledem na soulad se strategií ochrany samotných genetických zdrojů;

32.

klade tedy důraz na důsledné uplatňování zásady předběžné opatrnosti v souvislosti se schvalováním a používáním geneticky modifikovaných organismů a na související nutnost přijmout na všech institucionálních úrovních konkrétní opatření týkající se koexistence, jež budou zaměřena na odpovídající ochranu všech zemědělských oblastí, zvláště pak těch, které jsou ekologicky nejcitlivější, zejména tím, že se provede cílené posouzení rizik pro biologickou rozmanitost.