a)

vítá dohodu PCA, která je první svého druhu mezi EU a zeměmi ASEAN; domnívá se, že její uzavření svědčí o rychle rostoucím významu vazeb mezi EU a Indonésií, a očekává zahájení nové éry bilaterálních vztahů, které budou vycházet ze společných zásad, jako je demokracie, právní stát a lidská práva, rovnost, vzájemný respekt a oboustranný prospěch;

b)

zdůrazňuje 15letý proces demokratické, politické, sociální a hospodářské transformace Indonésie, který byl zahájen po skončení 33 let trvající autoritářské vojenské vlády; konstatuje, že Indonésie prochází rychlou urbanizací, rychle v ní roste střední třída (čítající více než 70 milionů osob), vlastní rozsáhlé přírodní zdroje, je největší ekonomikou v jihovýchodní Asii (s více než 6 % růstem HDP v posledních dvou letech), přes jejíž severní námořní hranici prochází polovina světového obchodu a jejíž diplomatický význam na regionálních a celosvětových fórech – jako jsou např. OSN, WTO, Mezinárodní olympijský výbor, G20 a sdružení ASEAN, jehož je Indonésie zakládajícím a největším členem – roste, a uznává důležitou úlohu Indonésie v širším regionu;

c)

oceňuje pokrok, jehož Indonésie dosáhla při rozvíjení demokratické správy, a její závazek, že zůstane věrná demokracii, který odráží její pluralistická společnost, svobodné a spravedlivé volby, svoboda sdělovacích prostředků, angažovanost občanské společnosti, hospodářská odolnost a snižování chudoby, vzdělávání a další ukazatele rozvojových cílů tisíciletí, budování dobrých vztahů se sousedy a hájení demokracie a lidských práv; konstatuje nicméně, že závažné problémy stále přetrvávají v oblasti právního státu a ochrany lidských práv, jmenovitě co se týče odpovědnosti pachatelů porušení lidských práv včetně příslušníků armády a osob porušujících práva menšin, jako jsou práva členů náboženských, etnických a genderových skupin a lesbických žen, gayů, bisexuálů, transexuálů a intersexuálů, a problémy v oblasti boje proti korupci; zdůrazňuje, že těmito problémy se lze zabývat v rámci mezinárodní spolupráce, konkrétně v rámci dohody PCA;

d)

vzhledem k obchodním příležitostem, které skýtá ekonomika, jež láká stále větší množství zahraničních i domácích investic, zdůrazňuje rychle sílící vazby mezi EU a Indonésií v obchodu a dalších hospodářských oblastech; navrhuje, aby byla zkvalitněna infrastruktura, posílena propojenost a aby byl zlepšen regulační rámec, a to skrze spolupráci založenou na ustanovení PCA, která se týkají obchodu a investic, daní a cel, dialogu o hospodářské politice, životního prostředí, průmyslové politiky a malých a středních podniků a dopravy, s cílem umožnit plné rozvinutí hospodářského potenciálu Indonésie a podporovat udržitelný růst, vytváření pracovních míst a snižování chudoby v členských státech EU i v Indonésii;

e)

zdůrazňuje, že cílem PCA je spolu se stávajícími nástroji spolupráce prohloubit vztahy mezi EU a Indonésií a spolupracovat na řešení světových problémů, přičemž je třeba vycházet ze sdílených zásad rovnosti, vzájemné úcty, vzájemného přínosu, demokracie, aktivní účasti občanské společnosti, právního státu, řádné správy věcí veřejných a lidských práv, a to prostřednictvím rozvoje politické a hospodářské spolupráce v otázkách týkajících se obchodu, investic, průmyslové politiky a malých a středních podniků, životního prostředí, změny klimatu, energetiky, vědy a techniky, práv duševního vlastnictví, cestovního ruchu, vzdělání a kultury, migrace a boje proti praní peněz, financování terorismu, obchodu s drogami, korupci, organizovanému zločinu a obchodu s lidmi;

f)

je přesvědčen, že vztahy mezi Indonésií a EU by měly být považovány za strategické a že je třeba pořádat pravidelné summity s cílem pravidelně projednávat bilaterální a celosvětový vývoj; doporučuje, aby byly pravidelně organizovány návštěvy Indonésie na vysoké úrovni, a to za účasti předsedy Evropské komise, vysoké představitelky/místopředsedkyně a poslanců Evropského parlamentu, a aby bylo oboustranně usnadněno vydávání víz a přístup mezinárodních organizací občanské společnosti, čímž se zintenzívní kontakty mezi lidmi a výměny v rámci občanské společnosti; v souvislosti s tím vítá zřízení smíšeného výboru podle článku 41 dohody, který se má scházet alespoň jednou za dva roky střídavě v Indonésii a v Bruselu;

g)

naléhavě vybízí EU a Indonésii, aby plně využily PCA jako příležitosti k dosažení dlouhodobých geostrategických přínosů při řešení celosvětových bezpečnostních výzev na dvoustranných, regionálních a celosvětových mnohostranných fórech, jako jsou např. řešení změny klimatu a šíření zbraní hromadného ničení, boj proti terorismu, korupci, organizovanému zločinu, obchodu s drogami, praní peněz a financování terorismu, spolupráce v oblasti ochrany údajů a pokračování spolupráce v oblastech, které nejsou výslovně součástí dohody, jako je příprava a reakce na pohromy, řešení konfliktů, otázka ručních palných a lehkých zbraní a námořní bezpečnost, včetně pirátství;

h)

vítá skutečnost, že Indonésie v roce 2006 ratifikovala Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech a že v poslední době ratifikovala různé nástroje OSN v oblasti lidských práv týkající se migrujících pracovníků, osob se zdravotním postižením, dětí v ozbrojených konfliktech a prodeje děti, dětské prostituce a dětské pornografie; očekává, že dojde k provedení nezbytných institucionálních reforem a reforem právního řádu, které povedou k dodržování těchto nástrojů;

i)

velmi si cení skutečnosti, že během uplynulých osmi let bylo v provincii Aceh dosaženo mírové dohody a hospodářského rozvoje, a doufá, že další pokrok bude směřovat k vymanění této provincie a jejích obyvatel z chudoby;

j)

oceňuje úsilí indonéských orgánů v oblasti boje proti korupci, včetně činnosti Komise pro vymýcení korupce (KPK); vyjadřuje však znepokojení nad tím, že korupce zůstává závažným problémem a hlavní překážkou rozvoje, ačkoli Indonésie v roce 2006 ratifikovala Úmluvu OSN proti korupci, a proto naléhavě vybízí k přijetí dalších opatření podle článku 35 dohody PCA v zájmu sdílení osvědčených postupů v boji proti korupci, včetně zpětného získávání majetku ukrytého v členských státech EU nebo jiných jurisdikcích, a proti hospodářské a finanční trestné činnosti;

k)

vybízí členské státy EU, aby vzájemnou právní pomoc s Indonésií rozšířily o boj proti korupci a aby ve spolupráci s Indonésií odpíraly útočiště subjektům, které se podílejí na korupci a porušování lidských práv;

l)

poukazuje na význam indonéského zákona č. 34/2004 a ministerské vyhlášky č. 22 z roku 2009, které stanoví povinné převzetí všech vojenských podniků a hospodářských aktivit indonéskou vládou; zdůrazňuje, že dodržování tohoto zákona a této vyhlášky má zásadní vliv na demokratickou odpovědnost v rámci boje proti korupci a ochrany lidských práv;

m)

cení si toho, jakou úlohu sehrála Indonésie v řízení procesu Balijského fóra pro lidská práva na regionální úrovni; vyjadřuje však znepokojení nad nejednotností zákona č. 8/1985 a nového zákona o hromadných organizacích č. 17/2013 (zrušujícího bývalý zákon o sdružování č. 8/1985), který se týká občanských společností, („zákon ORMAS“), jehož uvedeným účelem je sice zajistit toleranci a přecházet násilí na skupinách společnosti, avšak u nějž hrozí, že nebude-li upraven v souladu s mezinárodními normami v oblasti lidských práv, bude vytvářet zbytečná a v některých případech až zatěžující administrativní, právní a finanční omezení činnosti nevládních organizací, čímž značně omezí možnosti občanské společnosti se v Indonésii angažovat a rovněž svobodu shromažďování, projevu, sdružování, a svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání; v souvislosti s tím je přesvědčen, že vhodnou platformou pro řešení těchto nedostatků je každoroční dialog o lidských právech mezi EU a Indonésií;

n)

zdůrazňuje, že vnitrostátní i zahraniční podniky působící v Indonésii musí svou činnost rozvíjet v souladu se zásadami sociální odpovědnosti podniků; vítá nařízení vlády č. GR 47/2012 o sociální a environmentální odpovědnosti akciových společností, které se vztahuje na indonéské společnosti všeobecně a stanovuje pobídky a sankce; zdůrazňuje však, že je nutné budovat kapacity pro provádění hlavních zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv; vyzývá EU, aby v rámci dohody PCA poskytla nezbytnou technickou pomoc, a Indonésii, aby vypracovala vlastní vnitrostátní plán provádění obecných zásad OSN; oceňuje Indonésii za to, že v listopadu 2012 uspořádala mezinárodní setkání pod společným vedením Komise pro vymýcení korupce, Rozvojového program OSN a Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu, na němž se jednalo o „zásadách protikorupčních agentur“;

o)

s politováním konstatuje, že stále větší zaměření veřejného systému vzdělávání na islámské učení na úkor důrazu na náboženskou, etnickou a kulturní pluralitu a rozmanitost zakotvenou v indonéském mottu „Bhineka Tunggal Ika“ (jednota v rozmanitosti) a rozšířené přesvědčení, že orgány přistupují nerozhodně k řešení případů náboženského extremismu, jsou považovány za jedny z příčin nárůstu případů sektářského násilí a diskriminace příslušníků náboženských a etnických menšin; je i nadále znepokojen případy diskriminace, šikany nebo násilí, jimž jsou vystaveni příslušníci náboženských a etnických menšin, ženy a lesbické ženy, gayové, bisexuálové, transexuálové a intersexuálové a jejichž základem jsou různé právní a správní předpisy týkající se pornografie, rouhačství nebo činností náboženských menšin;

p)

vyjadřuje znepokojení nad pácháním násilí na náboženských menšinách, které se projevuje formou útoků namířených proti členům společenství Ahmadíja a šíitským muslimům a zavírání kostelů v některých částech země, a nad diskriminačními předpisy a postupy státu vůči osobám, které nepatří ani k jednomu ze šesti uznaných náboženství, při registraci sňatků a narození nebo při vydávání občanských průkazů; naléhavě vyzývá indonéské orgány, aby zajistily praktické dodržování svobody náboženského vyznání, která je zaručena ústavou, a aby nadále podporovaly náboženskou toleranci; v souvislosti s tím je přesvědčen, že vhodnou platformou pro řešení těchto nedostatků je každoroční dialog o lidských právech mezi EU a Indonésií a rovněž článek 39 dohody PCA o modernizaci státní a veřejné správy;

q)

připomíná, že zrušení trestu smrti je klíčovým cílem politiky Unie v oblasti lidských práv; žádá indonéské orgány, aby zvážily zrušení trestu smrti nebo alespoň vyhlášení moratoria na výkon tohoto trestu; v souvislosti s tím je přesvědčen, že vhodnou platformou pro řešení těchto nedostatků je každoroční dialog o lidských právech mezi EU a Indonésií; mimoto naléhavě vybízí EU, aby navázala těsnější kontakty s indonéskou občanskou společností s cílem podpořit lidská práva, právní stát a boj proti korupci a hájit zrušení trestu smrti;

r)

je i nadále hluboce znepokojen případy mučení a dalšího porušování lidských práv páchaného na civilním obyvatelstvu Papuy a Západní Papuy, kde bylo v uplynulých 50 letech podle odhadů usmrceno více než 100 tisíc lidí; vítá skutečnost, že guvernér Papuy nedávno oznámil, že Papua bude poprvé po mnoha letech přístupná zahraničním novinářům a nevládním organizacím; vyzývá EU, aby indonéským úřadům nabídla pomoc při rozvíjení komplexního přístupu ke zlepšení situace v Papui, jako tomu bylo v případě provincie Aceh; vyjadřuje i nadále znepokojení v souvislosti se střety mezi bezpečnostními složkami a skupinami, které prosazují nezávislost, znepokojivými zprávami o porušování lidských práv údajně páchaném bezpečnostními složkami, s nedostatečným pokrokem v oblasti vzdělávání, zdravotní péče a pracovních příležitostí a s možnostmi uplatňovat svobodu projevu a sdružování, což jsou pro obyvatele Papuy zásadní otázky, společně s ochranou životního prostředí, přírodních zdrojů a jejich kulturní identity; naléhavě vyzývá indonéské orgány, aby do oblasti umožnily přístup nezávislým pozorovatelům EU;

s)

oceňuje snahu indonéské vlády umožnit fungování Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) v zemi a poskytovat součinnost ve věci vyřizování žádostí žadatelů o azyl a uprchlíků; konstatuje, že pro rozšíření podpory společnosti ve vztahu k žadatelům o azyl a uprchlíkům je důležitá veřejná politická diskuse; dále navrhuje, aby Indonésie a EU v plném rozsahu provedly článek 34 PCA v zájmu spolupráce v otázkách legální a nelegální migrace, převaděčství a obchodu s lidmi;

t)

naléhavě žádá EU a Indonésii, aby v souladu s článkem 4 PCA o právní spolupráci úzce spolupracovaly za účelem dokončení ratifikace Úmluvy OSN o zabránění a trestání zločinu genocidia z roku 1948 a Římského statutu Mezinárodního trestního soudu ze strany Indonésie;

u)

vítá skutečnost, že dialog o lidských právech mezi EU a Indonésií, zahájený v roce 2010, stále pokračuje, a vybízí k širší účasti a většímu zapojení občanské společnosti v rámci tohoto dialogu a při provádění národního akčního plánu v oblasti lidských práv;

v)

vítá vyhlášky z let 2006, 2008 a 2010, které zakazují mrzačení ženských pohlavních orgánů; bere na vědomí úsilí indonéských orgánů, včetně ratifikace Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen a Úmluvy OSN o právech dítěte, a rovněž výsledky činnosti Národní komisí pro násilí na páchané na ženách (Komnas Perempuan) a místní občanské společnosti v oblasti šíření informací o rizicích mrzačení ženských pohlavních orgánů; konstatuje, že navzdory tomuto úsilí a přijetí rezoluce OSN o zákazu mrzačení ženských pohlavních orgánů je v některých částech Indonésie tato tradice stále praktikována; v této souvislosti doporučuje, aby EU a Indonésie úzce spolupracovaly podle článku 31 PCA v oblasti zdraví a aby využily dialog o lidských právech k výměně osvědčených postupů za účelem vymýcení praxe mrzačení ženských pohlavních orgánů a minimalizace zdravotních rizik, která tyto praktiky představují pro mladé dívky a ženy; vyzývá Indonésii, aby znásobila své úsilí o vymýcení této závažné formy násilí na základě pohlaví páchaného na dívkách a ženách, které je hrubým porušením jejich lidských práv;

w)

oceňuje pokrok Indonésie dosažený prostřednictvím národního akčního plánu pro odstranění nejhorších forem dětské práce a právního rámce určeného k odstranění vykořisťování dětí, který zavedla;

x)

uznává, že pracovní hnutí hrají v Indonésii důležitou úlohu v dialozích a jednáních s vládou a dalšími zúčastněnými stranami v oblasti podpory pracovních podmínek a práv týkajících se sociálního zabezpečení; doporučuje, aby spolupráce popsaná v ustanoveních PCA, která se týkají ochrany lidských práv a nepřípustnosti diskriminace, zahrnula řešení otázek týkajících se rovnosti žen a mužů na pracovišti a rozdílů v jejich odměňování; zdůrazňuje především význam konkrétních opatření zaměřených na to, aby byly komplexně uplatňovány základní mezinárodní pracovní normy, vzhledem k tomu, že pracující ženy jsou nadále obětí vykořisťování a diskriminace v podobě nadměrné pracovní zátěže, nedostatečného platového ohodnocení a špatného zacházení ze strany vedení podniků;

y)

zdůrazňuje, že vývoz z EU do Indonésie se za posledních šest let zdvojnásobil, když v roce 2012 dosáhl hodnoty 9,6 miliard EUR; konstatuje, že dvoustranný obchod představoval pouze 25 miliard EUR, což činí z Indonésie 29. obchodního partnera EU a až 4. obchodního partnera EU v tomto regionu, ačkoli Indonésie představuje 40 % HDP a počtu obyvatel sdružení ASEAN; konstatuje nicméně, že investice v Indonésii ze strany EU rychle narůstají – pokud jde o přímé zahraniční investice, je Indonésie na druhém místě za Singapurem – a že 1 000 podniků z EU zde investovalo více než 1 000 miliard EUR a zaměstnává více než 1,1 milionu Indonésanů;

z)

vyzývá Indonésii a EU, aby kromě požadované spolupráce v rámci PCA rovněž zvážily zahájení jednání o dohodě o volném obchodu s cílem postupně odstranit hlavní překážky obchodu, k čemuž patří posílení konzultací ohledně souladu s pravidly WTO, podpora uplatňování mezinárodních norem pro technické překážky obchodu, zlepšení ochrany práv duševního vlastnictví, zvýšení transparentnosti obchodních předpisů, rozvoj celní spolupráce a podpora nediskriminačního režimu pro investice, čímž se dále posílí obchod se zbožím, investice a služby a otevře se trh veřejných zakázek;

aa)

oceňuje úsilí Indonésie o partnerskou spolupráci s EU na vymýcení obchodu s nezákonně vytěženým dřevem a dřevařskými výrobky; konstatuje, že v září 2013 uzavřely EU a Indonésie dobrovolnou dohodu o partnerství v oblasti prosazování práva, správy a obchodu v lesnictví (FLEGT – VPA); konstatuje, že vývoz dřevařských výrobků z Indonésie do EU se v prvním čtvrtletí roku 2013 zvýšil o 114 %; očekává vydání licencí v rámci režimu FLEGT, které stvrdí zákonný původ dřeva a dřevařských výrobků u dřeva a dřevařských výrobků, které mají být z Indonésie vyvezeny do EU, a to jakmile obě strany dospějí k závěru, že systém zajištění zákonného původu dřeva (TLAS) v Indonésii je dostatečně spolehlivý; a očekává, že pravidelná společná hodnocení prověří schopnost příslušných subjektů zapojit se do režimu FLEGT-VPA;

ab)

uznává, že Indonésie a EU mají vzhledem ke svému geopolitickému a hospodářskému významu a velikosti svého území a populace klíčové postavení v boji se změnou klimatu, a vítá rostoucí význam Indonésie v mezinárodních jednáních o změně klimatu; cení si ambiciózních plánů, které Indonésie oznámila v roce 2009 v oblasti omezení růstu emisí, a její výzvy k mezinárodní podpoře, aby tato země mohla dosáhnout ještě většího snížení; konstatuje, že hlavní příčinou emisí skleníkových plynů v Indonésii jsou odlesňování a změny ve využívání půdy, avšak očekává se, že tuto pozici do roku 2027 převezme odvětví energetiky; žádá proto, aby smluvní strany PCA neprodleně zavedly institucionalizovaný mechanismus dvoustranné spolupráce podle článku 23 dohody, který se týká energetiky, a aby přitom případně vycházely z příkladu oddělení pro změnu klimatu Spojeného království (UKCCU) v Indonésii zřízeného v roce 2011, s cílem diverzifikovat dodávky energie rozvíjením nových, obnovitelných zdrojů energie a infrastruktury pro její přenos do ústředních míst poptávky a dosáhnout racionálního využívání energie za účelem boje se změnou klimatu a podpory udržitelného rozvoje;

ac)

vyjadřuje vážné znepokojení nad tím, jaké dopady má poptávka po palmovém oleji na odlesňování v Indonésii, která je největším výrobcem a spotřebitelem palmového oleje na světě; vítá moratorium na mýcení nového lesa, o němž rozhodla vláda v roce 2011, naléhavě však vyzývá k přijetí opatření, aby byly dořešeny jeho četné nedostatky, které doposud značně omezují jeho účinky;

ad)

vítá skutečnost, že EU a Indonésie v roce 2011 podepsaly dohodu v oblasti letectví, která zrušila omezení státní příslušnosti v dvoustranných leteckých službách a posílila celkovou spolupráci mezi EU a Indonésií; doporučuje, aby byly podniknuty další kroky podle článku 34 PCA, který se týká dopravy, zejména pokud jde o navázání úzkého dialogu v oblasti námořní a pozemní dopravy s cílem zlepšit infrastrukturu na indonéském souostroví, a aby byla přijata opatření, která zajistí plné dodržování mezinárodních norem pro bezpečnost dopravy a předcházení znečištění;

ae)

vyjadřuje hluboké znepokojení nad každoročně se opakujícími lesními požáry, které jsou z velké části připisovány plantážím palmy olejné, těžebním společnostem a zemědělcům jako prostředek mýcení půdy pro plantáže, avšak které přispívají ke globálnímu oteplování a z Indonésie činí největšího jednoho z největších producentů skleníkových plynů; vítá příslib indonéské vlády, že na začátku příštího roku ratifikuje dohodu ASEAN o přeshraničním znečištění ovzduší, a naléhavě vyzývá orgány, aby bezodkladně přijaly účinnější preventivní opatření;

af)

konstatuje, že k hlavním odvětvím indonéské ekonomiky patří cestovní ruch; v souvislosti s tím zdůrazňuje, že článek 17 PCA skýtá vynikající příležitost k výměně informací a zavedení osvědčených postupů, díky nimž lze naplno využít potenciál přírodního a kulturního dědictví této země a zmírnit negativní dopady, jako je znečištění nebo poškození mořských ekosystémů, s cílem rozvíjet modely udržitelného cestovního ruchu a zvýšit pozitivní přínos cestovního ruchu při respektování zájmů místních komunit;

ag)

konstatuje, že k výměnám lidí mezi Indonésií a EU docházelo prostřednictvím programu Erasmus Mundus II, který v letech 2008–2010 udělil 200 stipendií; bere na vědomí, že Evropská komise předpokládá uspořádání seminářů zaměřených na lepší pochopení mezinárodních norem a požadavků v oblasti kvality a zvýšení povědomí o nich mezi indonéskými malými a středními podniky; naléhavě však vyzývá k dalšímu rozšíření výměn studentů a akademických pracovníků a k zavedení pravidelných programů odborné přípravy v souladu s článkem 25 PCA, který se týká kultury a vzdělávání, a rovněž k výměně osvědčených postupů a know-how v oblasti cestovního ruchu, podnikání a jazyků; v této souvislosti dále vyzývá Indonésii a EU, aby zvážily zahájení jednání o uvolnění vízového režimu, které by usnadnilo výměny mezi lidmi;

ah)

konstatuje, že EU v letech 2007 až 2013 poskytla Indonésii rozvojovou pomoc ve výši cca 400 milionů EUR; konstatuje, že od roku 2014 nebude Indonésie způsobilá k využívání orientačních víceletých programů, poté co získá status země s nižšími středními příjmy, bude však nadále využívat všeobecného systému preferencí EU; naléhavě proto žádá Indonésii, aby pokračovala v provádění politik, které byly dosud v rámci orientačních víceletých programů považovány za prioritní a financovány, například v oblasti vzdělávání, obchodu a investic, prosazování práva a spravedlnosti, všeobecného budování kapacit a boje proti změně klimatu; domnívá se, že důležitou roli v dalším uskutečňování těchto priorit v Indonésii budou hrát dvoustranná spolupráce v rámci PCA ve spojení s finančními prostředky Evropské investiční banky a případné budoucí dohody o hospodářském partnerství;

ai)

navrhuje, aby Indonésie a EU určily oblasti spolupráce v souladu s ustanoveními PCA s cílem lépe provádět a řídit hlavní hospodářský plán Indonésie (MP3EI), a to pomocí výměny know-how a osvědčených postupů v oblasti partnerství veřejného a soukromého sektoru a jako součást závazků Indonésie a některých členských států EU v rámci G20 úzce spolupracovat v boji proti přesouvání zisků a vyhýbání se daňovým povinnostem a v oblasti zavedení automatické výměny daňových informací;

aj)

naléhavě vyzývá EU, aby v rámci dohody PCA podpořila úsilí Indonésie o modernizaci své veřejné správy, zejména pokud jde o budování kapacit pro navrhování a provádění politik, posílení soudnictví a orgánů činných v prosazování práva;

ak)

vyzývá EU a Indonésii, aby spolupracovaly na provádění Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) a na zachování a udržitelném řízení přírodních zdrojů a biologické rozmanitosti, především lesních, mořských a rybolovných zdrojů; vyjadřuje znepokojení nad nárůstem odlesňování v soukromém sektoru kvůli plantážím palmy olejné a kaučukovníku, na úkor monokultur;

al)

vítá skutečnost, že Indonésie ratifikovala Úmluvu OSN o mořském právu, a vyzývá EU, aby jí nabídla pomoc při provádění institucionálních a jiných reforem nezbytných ke splnění požadavků této úmluvy a ke zvýšení námořní bezpečnosti v regionu;

am)

vítá PCA, která svědčí o rostoucím významu vazeb mezi EU a Indonésií a zahajuje novou éru bilaterálních vztahů posílením politické, hospodářské a odvětvové spolupráce v celé řadě politických oblastí, neboť usnadňuje obchodní a investiční toky a výměny mezi lidmi, mimo jiné v rámci iniciativ EU-ASEAN, a prohlubuje spolupráci mezi Indonésii a EU v oblasti řešení celosvětových výzev, jako doplněk ke stávající spolupráci v rámci jiných mezinárodních organizací, v nichž hrají EU i Indonésie stále významnější úlohu; zdůrazňuje, že dvoustranná a mnohostranná spolupráce může napomoci řešení konfliktů na regionální i celosvětové úrovni a zvýšit účinnost navracení majetku a boje proti terorismu, pirátství, organizovanému zločinu, praní peněz a daňovým rájům; proto vítá, že dohodu PCA, která byla podepsána již v roce 2009, ratifikovaly všechny členské státy;