23.12.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 482/152

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Úmluvu odstranění všech forem diskriminace žen, Africkou chartu lidských práv a práv národů a indickou ústavu,

—

s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva A/HRC/17/19 o lidských právech, sexuální orientaci a genderové identitě ze dne 17. června 2011,

—

s ohledem na druhé přepracování Dohody o partnerství mezi africkými, karibskými a tichomořskými státy na jedné straně a Evropskou unií a jeho členskými státy na straně druhé (Dohoda z Cotonou) a na doložky o lidských právech, které jsou v ní obsaženy, zejména na čl. 8 odst. 4 a článek 9,

—

s ohledem na článek 2, čl. 3 odst. 5 a čl. 21 Smlouvy o Evropské unii a na článek 10 Smlouvy o fungování Evropské unie, které zavazují Evropskou unii a její členské státy v rámci jejich vztahů s vnějším světem k dodržování a propagování všeobecných lidských práv a k ochraně osob,

—

s ohledem na pokyny pro podporu a ochranu uplatňování všech lidských práv lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů, transsexuálů a intersexuálů, které přijala Rada dne 24. června 2013,

—

s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 20. prosince 2013 k přijetí zákona proti homosexualitě v Ugandě,

—

s ohledem na prohlášení Catherine Ashtonové ze dne 15. ledna 2014, v němž vyjádřila své obavy ohledně podpisu zákona o (zákazu) sňatku osob stejného pohlaví v Nigérii,

—

s ohledem na své předchozí usnesení ze dne 5. července 2012 o násilí vůči lesbickým ženám a právech lesbických, homosexuálních, bisexuálních, transsexuálních a intersexuálních osob (LGBTI) v Africe (1), na svůj postoj ze dne 13. června 2013 o návrhu rozhodnutí Rady týkajícím se uzavření dohody, kterou se podruhé mění Dohoda o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsaná v Cotonou dne 23. června 2000 a poprvé revidovaná v Lucemburku dne 25. června 2005 (2), a na své usnesení ze dne 11. prosince 2013 o výroční zprávě o stavu lidských práv a demokracie ve světě v roce 2012 a o politice Evropské unie v této oblasti (3),

—

s ohledem na svá předchozí usnesení ze dne 17. prosince 2009 o Ugandě: návrhy právních předpisů zaměřených proti homosexuálům (4), ze dne 16. prosince 2010 o Ugandě: tzv. Bahatiho zákon a diskriminace lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů (5), a ze dne 17. února 2011 o Ugandě: zavraždění Davida Kata (6),

—

s ohledem na svá předchozí usnesení ze dne 15. března 2012 (7) a ze dne 4. července 2013 (8) o situaci v Nigérii,

—

s ohledem na usnesení ze dne 11. května 2011 o současném stavu jednání o dohodě o volném obchodu mezi EU a Indií (9),

—

s ohledem na čl. 122 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu,

A.

vzhledem k tomu, že všechny lidské bytosti se rodí svobodné a požívají stejných práv a důstojnosti; vzhledem k tomu, že všechny státy mají povinnost předcházet násilí, podněcování nenávisti a stigmatizaci na základě individuálních charakteristik, včetně sexuální orientace, genderové identity a projevu genderové identity;

B.

vzhledem k tomu, že až 78 zemí i nadále považuje konsenzuální aktivity mezi dospělými jedinci téhož pohlaví za trestný čin, v 7 zemích se za takové „trestné činy“ ukládá trest smrti (v Íránu, v Mauritánii, v některých částech Nigérie, v Saúdská Arábii, v některých částech Somálska, v Súdánu a v Jemenu); vzhledem k tomu, že tato právní omezení jsou již překonaná v situaci, kdy se v posledních desetiletích obecně ve společnosti otevřeně hovoří o právech lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů, transsexuálů a intersexuálů, a vzhledem k tomu, že pozitivní změny v mnoha zemích by měly sloužit jako příklad pro globální zlepšení přístupu k problematice lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů, transsexuálů a intersexuálů;

C.

vzhledem k tomu, že za konsenzuální styky mezi osobami téhož pohlaví již byl uložen trest odnětí svobody v trvání 14 let v Ugandě a trest 7letého vězení v Nigérii (nebo trest smrti ve 12 státech, v nichž platí právo šarí’a), a v Indii přestaly být tyto styky trestným činem rozhodnutím vrchního soudu v Dillí v roce 2009;

D.

vzhledem k tomu, že dne 20. prosince 2013 přijal ugandský parlament zákon proti homosexualitě, který trestá podporu práv lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů, transsexuálů a intersexuálů až 7 lety odnětí svobody, nenahlášení lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů, transsexuálů a intersexuálů až 3 roky odnětí svobody a „recidivisty“ nebo HIV pozitivní pachatele doživotním vězením, a vzhledem k tomu, že pohlavní styk mezi osobami stejného pohlaví, které s tímto stykem souhlasí, je podle oddílu 145 ugandského trestního zákoníku trestným činem;

E.

vzhledem k tomu, že dne 17. prosince 2013 přijal nigerijský senát zákon o (zákazu) sňatku osob stejného pohlaví (Same-Sex Marriage (Prohibition) Bill), který trestá vztahy mezi osobami stejného pohlaví až 14 lety odnětí svobody a ty, kteří byli přítomni sňatku osob stejného pohlaví, nebo ty, kteří provozují podniky, v nichž se lesbické ženy, homosexuálové, bisexuálové, transsexuálové a intersexuálové scházejí, řídí jejich organizace nebo pořádají jejich setkání, až 10 lety odnětí svobody; vzhledem k tomu, že tento zákon stvrdil podpisem prezident Goodluck Jonathan v lednu 2014;

F.

vzhledem k tomu, že dne 11. prosince 2013 indický nejvyšší soud zvrátil rozhodnutí vrchního soudu v Dillí z roku 2009 o tom, že oddíl 377 indického trestního zákoníku, právní úpravy z koloniální éry zakazující homosexualitu, porušuje princip rovnosti zakotvený v indické ústavě, a vzhledem k tomu, že se tak homosexualita znovu stala trestným činem, přičemž horní sazbou trestu může být až doživotní vězení;

G.

vzhledem k tomu, že v červnu 2013 přijala ruská Státní duma zákon zakazující tzv. „homosexuální propagandu“, který výrazně omezuje organizacím lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů, transsexuálů a intersexuálů svobodu projevu a shromažďování, a vzhledem k tomu, že prezident Vladimir Putin tento zákon stvrdil podpisem;

H.

vzhledem k tomu, že sdělovací prostředky, veřejnost a vedoucí političtí a náboženští představitelé v těchto zemích se čím dál častěji snaží lesbické ženy, homosexuály, bisexuály, transsexuály a intersexuály zastrašit, omezit jejich práva a legitimizovat násilí na nich páchané;

I.

vzhledem k tomu, že mnoho hlav států a předsedů vlád, vedoucích představitelů OSN, představitelů vlád a parlamentů, EU (včetně Rady, Parlamentu, Komise a vysoké představitelky) a velké množství význačných světových osobností zákony kriminalizující lesbické ženy, homosexuály, bisexuály, transsexuály a intersexuály příkře odsoudilo;

1.

důrazně odsuzuje tyto závažné hrozby pro všeobecná práva na život, na jeho prožívání bez mučení, krutého, nelidského a ponižujícího zacházení, na soukromí a na svobodu projevu a shromažďování, a také veškeré formy diskriminace lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů, transsexuálů a intersexuálů a každého, kdo vystupuje na obranu jejich lidských práv, a právní omezení, která se na ně vztahují; zdůrazňuje skutečnost, že rovnost lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů, transsexuálů a intersexuálů je nezpochybnitelnou součástí základních lidských práv;

2.

rozhodně odsuzuje přijímání stále represivnějších zákonů proti lesbických ženám, homosexuálům, bisexuálům, transsexuálům a intersexuálům; opakuje, že sexuální orientace a genderová identita jsou záležitostmi, které spadají do působnosti práva jednotlivců na soukromí, které zaručuje mezinárodní právo a ústavy jednotlivých států; vyzývá výše zmíněných 78 zemí, aby upustily od kriminalizace konsenzuálních styků mezi dospělými jedinci téhož pohlaví;

3.

vyzývá prezidenta Ugandy, aby nestvrzoval podpisem zákon proti homosexualitě a zrušil oddíl 145 ugandského trestního zákoníku; připomíná ugandské vládě její závazky podle mezinárodního práva a podle Dohody z Cotonou, která požaduje dodržování všeobecných lidských práv;

4.

důrazně odsuzuje přijetí a podepsání zákona o (zákazu) sňatku osob stejného pohlaví v Nigérii; vyzývá prezidenta Nigérie, aby tento zákon zrušil, a to spolu s oddíly 214 a 217 nigerijského trestního zákoníku;

5.

upozorňuje na skutečnost, že konsenzuální styky mezi dospělými jedinci téhož pohlaví jsou legální v Burkině Faso, v Beninu, v Čadu, ve Středoafrické republice, v Kongu, v Konžské demokratické republice, v Rovníkové Guineji, v Gabonu, v Guineji-Bissau, v Pobřeží slonoviny, na Madagaskaru, v Mali, v Nigeru, ve Rwandě a v JAR a že diskriminace na základě sexuální orientace je podle jihoafrické ústavy nezákonná, což svědčí o tom, že i na africkém kontinentu se přístupy v této věci různí;

6.

žádá Komisi, Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a členské státy, aby co nejdůrazněji vyjádřily, že jsou proti uvedeným třem zákonům, a jasně prohlásily, že jejich přijetí bude mít závažné důsledky pro dvoustranné vztahy příslušných zemí s EU a jejími členskými státy;

7.

vítá iniciativu indické vlády, jež má v úmyslu požádat nejvyšší soud, aby přezkoumal své rozhodnutí, neboť porušuje ústavní princip rovnosti; vyzývá indický parlament, aby zrušil oddíl 377 indického trestního zákoníku, pokud by nejvyšší soud své rozhodnutí nepřehodnotil;

8.

je hluboce znepokojen negativními důsledky zákona o zákazu propagace „netradičních sexuálních vztahů“ v Rusku, který zvyšuje míru diskriminace a násilí vůči lesbickým ženám, homosexuálům, bisexuálům, transsexuálům a intersexuálům; vyzývá ruské orgány, aby tento zákon zrušily, a žádá, aby mezinárodní společenství nadále situaci kolem něj bedlivě sledovalo;

9.

připomíná, že zákony kriminalizující konsenzuální aktivity mezi dospělými jedinci téhož pohlaví a obranu lidských práv lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů, transsexuálů a intersexuálů jsou zásadní překážkou při boji proti HIV/AIDS, systematicky zvyšují přenos viru HIV a chorob přenosných pohlavním stykem, protože se rizikové skupiny bojí vyhledat pomoc lékařů a zdravotníků, a přispívají k atmosféře extrémní homofobie a diskriminace; poznamenává, že tyto zákony mimo jiné ještě více ztíží prevenci HIV/AIDS v zemích s vysokou mírou jejich výskytu;

10.

zdůrazňuje, že další kriminalizace konsenzuálních aktivit mezi dospělými jedinci téhož pohlaví ještě ztíží snahu dosáhnout rozvojových cílů tisíciletí, zvláště pokud jde o rovnost pohlaví a boj proti chorobám, a jakýkoli úspěch rámce rozvojové pomoci v období po roce 2015;

11.

vyzývá Komisi, ESVČ a členské státy, aby využily všech existujících možností vyjádřit svůj postoj, včetně dvoustranných a vícestranných fór a probíhajících jednání o dohodě o volném obchodu s Indií, aby se co nejdůrazněji vyslovily proti kriminalizaci lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů, transsexuálů a intersexuálů;

12.

vyzývá Komise, ESVČ a členské státy, aby poskytovaly nevládním organizacím a obráncům lidských práv veškerou možnou pomoc a využívaly k tomu pokyny týkající se lesbických žen, homosexuálů, bisexuálů, transsexuálů a intersexuálů, evropský nástroj pro demokracii a lidská práva a další programy;

13.

vyzývá Komisi a Radu, aby při příští revizi zařadila do Dohody z Cotonou výslovnou zmínku o zákazu diskriminace na základě sexuální orientace, jak již Parlament mnohokrát požadoval;

14.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě, Evropské službě pro vnější činnost, členským státům, centrálním vládám a parlamentům Ugandy, Nigérie, Indie a Ruska a prezidentům Ugandy, Nigérie a Ruska.