14.8.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 268/14

Zpravodaj:

Pierre-Jean COULON

1.1.

EHSV považuje posílenou evropskou spolupráci v oblasti energetických sítí pro občany a podniky za zásadní.

1.2.

Subjekty občanské společnosti a regiony hrají klíčovou roli při transformaci energetiky, což je jedinou zárukou účinnosti, cenové kontroly a boje proti změně klimatu.

1.3.

EHSV navrhuje zřízení fór pro výměnu informací mezi územními celky a zástupci občanské společnosti jako společnou iniciativu Evropského hospodářského a sociálního výboru a Výboru regionů, včetně hospodářských a sociálních rad a podobných institucí jednotlivých členských států.

1.3.1.

EHSV vítá návrh, který Komise uvedla ve svém sdělení k energetické unii a který spočívá ve vytvoření fóra energetických infrastruktur. Toto fórum musí věnovat značný prostor občanské společnosti, aby byla zohledněna:

1.4.

EHSV navrhuje, aby byla vytvořena „evropská energetická vkladní knížka“. Tato vkladní knížka, již by si mohl otevřít kterýkoli Evropan, který pobírá plat lehce vyšší, nežli je roční inflace v Unii, by umožňovala shromažďovat částky určené výhradně na evropské projekty v oblasti energetiky a přispěla by k obohacení veřejného či soukromého financování (podniky).

2.1.

V příštích několika letech bude rozvoj energetických sítí „zásadní“ výzvou pro Evropu. Jejich rozšíření a posílení jsou nezbytnou podmínkou úspěchu energetické transformace a jsou naprosto nezbytné pro boj proti změně klimatu, konkurenceschopnost, hospodářskou atraktivitu Evropy a zabezpečení dodávek pro spotřebitele.

2.2.

Tento dynamický proces vyžaduje, aby na něj byly vyčleněny stovky miliard eur, jejichž základ se nachází v programu Komise pro obnovu hospodářského růstu a vytváření hospodářské činnosti a pracovních míst. Tyto investice půjdou ruku v ruce s širokým uplatňováním inteligentních rozvodných sítí (přenos i distribuce), které se uplatňují jako hlavní trh. Je třeba vytvořit dodatečné inovační finanční prostředky, včetně prostřednictvím výzvy ke komunitně financovaným projektům.

2.3.

Skutečná evropská politika v oblasti energetické infrastruktury vyžaduje, aby se rozvíjela klíčová odvětví v oblasti inovací s cílem posílit konkurenceschopnost Evropy v globální hospodářské soutěži.

2.4.

Tato priorita přikládaná energetickým sítím v prvé řadě přispěje k větší spolupráci/evropské energetické integraci, které je nyní naléhavě zapotřebí a jíž se v široké míře zabývají předchozí stanoviska EHSV, zejména ta, která se týkají vytvoření Evropského energetického společenství. Přesně to je ambicí energetické unie, kterou navrhuje nová Komise a kterou vede místopředseda Komise Maroš Šefčovič.

2.5.

V souladu s prioritami EHSV je cílem energetické unie vhodně posilovat dialog a spolupráci, což je jediný způsob, jak snižovat náklady, zvyšovat účinnost a reagovat na potřeby občanů a podniků.

3.1.

V roce 2014 situace na Ukrajině oživila obavy Evropy, pokud jde o dodávky zemního plynu. Vzhledem k tomu, že zdroje v Severním moři nebo v Nizozemsku ubývají, je v dnešní době diverzifikace vývozu hlavním problémem, stejně jako schopnost Evropy řešit případné narušení těchto dodávek. To znamená, že v příštích letech bude zapotřebí zahájit nebo dokončit řadu přeshraničních projektů v oblasti plynovodů, kompresorů pro zpětný tok v případě nutnosti nebo také metanových terminálů. Zároveň bude nezbytné vytvořit v Evropě vnitřní infrastrukturu pro posílení integrace vnitřního trhu a zamezení cenových rozdílů v důsledku nedostatku.

3.2.

Kromě toho energetická transformace mění v několika ohledech vyhlídky plynárenského průmyslu, jelikož předává různé signály, které mohou být někdy protichůdné. Plynové infrastruktury ve skutečnosti spoléhají na investice, jež budou spláceny v průběhu několika desetiletí. V této souvislosti snaha snížit spotřebu energie nebo přeměnit využívání energie ze zdrojů energie obsahujících uhlík na obnovitelné zdroje energie jen málo podněcuje takovéto investice. Kromě toho se nepředpokládalo, že dojde k rozvoji břidlicového plynu v USA a dovozu amerického uhlí, což vedlo k přílišnému investování do zařízení na výrobu elektřiny s kombinovaným cyklem, jež měla být doplněním elektráren s nepravidelnou výrobou energie. Energetická transformace však souvisí s rozvojem bioplynu, což bude vyžadovat určité úpravy sítí, aby se zohlednilo shromažďování a rozptýlená povaha těchto zdrojů výroby.

3.3.

Co se týká zemního plynu, jasná a přehledná cesta k evropské energetické strategii se jeví jako klíčová výzva vzhledem ke značným investicím, které je třeba vynaložit a které budou do roku 2020 dle odhadu Evropské komise představovat 70 miliard EUR a dle Evropské sítě provozovatelů plynárenských přepravních soustav (ENTSO-G) 90 miliard EUR.

4.1.

Přenosové soustavy a sítě na distribuci elektřiny jsou páteří evropské elektrizační soustavy a klíčovým faktorem pro energetickou transformaci. Je nutné, aby se přizpůsobily novým způsobům výroby energie, které jsou obnovitelné, více rozptýlené v prostoru a nestálé, a novým potřebám spotřeby, aby byla zajištěna rovnováha mezi nabídkou a poptávkou elektřiny. V mnoha zemích vznikalo první vedení vysokého a velmi vysokého napětí původně v místě, kde docházelo k centralizované výrobě tepelné, později vodní a následně jaderné energie. Potřeby spotřebitelů v městských a průmyslových oblastech, jejichž růst byl od 50. let 20. století velmi rychlý, určovaly rozmisťování nového elektrického vedení. Evropa se dnes vyznačuje velkými toky energie z obnovitelných zdrojů překračujícími státní hranice a nezbytná solidarita mezi územními celky je důležitější než kdy jindy.

4.2.

Cíle EU na roky 2020 a 2050 zohledňující klima a životní prostředí, zabezpečení dodávek energie a konkurenceschopnost vedou k prudkému nárůstu investic do decentralizovaných kapacit na výrobu elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Ve Francii a v Německu, ale také ve Španělsku a v Itálii je přibližně 95 % takovýchto zařízení na výrobu elektrické energie již napojeno na distribuční soustavu elektřiny (nízké nebo střední napětí). Jedná se totiž převážně o decentralizovanou, nepravidelnou výrobu energie, když je dostatek větru a slunce. Role a úkoly dodavatelů elektřiny se proto zřejmě radikálně změní. V minulosti distribuční soustavy čelily pouze několika „překážkám v elektrické síti“ a šířily konečnému spotřebiteli elektřinu vyráběnou centrálně a přenášenou po přenosových sítích (vysoké a velmi vysoké napětí) ve směru „shora dolů“. Správa sítí se však v budoucnu změní. Rostoucí podíl decentralizovaných obnovitelných zdrojů energie, dobíjení baterií elektrických vozidel a větší úloha zákazníků, kteří se mohou aktivně zapojit do reakce na poptávku v rámci vyrovnávacích trhů energie, zajisté změní odpovědnosti a činnosti dodavatelů elektřiny a také vztahy mezi sítěmi na distribuci elektřiny a přenosovými soustavami. Přenosové soustavy budou tedy v budoucnosti čím dál více vzájemně propojené a složité sítě zahrnující různé zdroje výroby energie a stále různorodější a postupně pestřejší spotřebitelské vzorce. Toky elektřiny bude dokonce možné obrátit a přesunout z distribučních na přenosové sítě, v případě, že bude výroba v daném místě výrazně vyšší nežli spotřeba. Zpravidla lze očekávat, že problémy, kterým čelí dnešní sítě pro přenos elektřiny, zejména řízení překročení kapacity, bude brzy realitou v každodenní činnosti provozovatelů distribučních soustav elektřiny.

4.3.

Tato energetická transformace, do níž se zapojují všechny evropské země, vede k různému rozmístění zdrojů výroby. Nová místa, jež jsou rozptýlenější než „konvenční“ zdroje výroby, neodpovídají předchozímu geografickému rozložení. Výroba větrné nebo fotovoltaické energie je obvykle situována do oblastí, jež jsou vzdáleny od hlavních center spotřeby. Například v Německu je hlavní výzvou přeprava větrné energie vyrobené v regionu Severního či Baltského moře a směrované do středisek spotřeby na jihu. Vzhledem k tomu, že v současnosti neexistují dostatečné přenosové kapacity, musí být výroba energie z obnovitelných zdrojů omezena, což je plýtvání materiálních a ekonomických prostředků. Síť se tedy musí rychle přizpůsobit, aby bylo možné zohlednit nové zdroje výroby. Energetické politiky v každém členském státě by rovněž měly vzít v úvahu dopad na energetické systémy v jiných členských státech, například pokud jde o rychlost a rozsah provádění energie obnovitelných zdrojů.

4.4.

Kromě problematiky připojení k síti vede masivní rozvoj těchto nových variabilních zdrojů výroby (na rozdíl od kontrolovaných zdrojů výroby, které byly až doposud dominantní) aktéry k tomu, aby se zabývali řízením elektroenergetických soustav a zamysleli se nad novými nástroji pro řízení.

4.5.

Skladování elektrické energie, jakmile bude provozuschopné, bude velmi dobrou reakcí na nestabilitu obnovitelných zdrojů energie a různorodost (denní nebo sezonní) spotřeby. Tyto technologie jsou však v současnosti limitované a v podstatě se omezují na hydraulické čerpadlo, což je velice osvědčená technologie (využívaná takřka 80 let), ale ovlivněná nedostatkem lokalit a jejím dopadem na životní prostředí. Kromě toho se jedná o velká zařízení, která vyžadují přenos elektrické energie oběma směry: pumpování a výroba. Ideálním řešením by bylo difúzní skladování.

4.5.1.

Další možnosti existují, například skladování ve formě vodíku, ale žádná z nich nepovede k rozsáhlému průmyslovému rozvoji v horizontu menším než deset let.

4.6.

Vzhledem k současné neexistenci vhodných decentralizovaných skladovacích kapacit, jež by byly účinné, rentabilní a šetrné k životnímu prostředí, a které by zároveň zahrnovaly různé možnosti související s vlastní spotřebou, je v dnešní době nejlepším řešením pro získávání a využívání nových obnovitelných zdrojů energie řádné řízení toků. To je přesně to, co umožňuje dostatečně propojená a odolná síť na evropské, vnitrostátní a regionální úrovni. Zajištěním společného využívání výrobní kapacity v různých měřítkách prostřednictvím vzájemného propojení by struktura energetických sítí umožnila výrazné úspory a zároveň by byly zabezpečeny dodávky elektřiny v celé Evropské unii.

4.7.

Tato úspora prostředků není spojena pouze s velikostí sítě, ale je také ovlivněna souhrou odlišností (sociálních, kulturních, geografických, meteorologických nebo také odlišností ve způsobech výroby). Vraťme se k našemu příkladu vzájemného propojení evropských sítí. Především, večerní doba nejvyšší spotřeby se posouvá v závislosti na různém způsobu života v sousedských zemích. Nevečeříme ve stejnou hodinu v Belgii, v Německu, ve Francii či ve Španělsku. Existují též rozdíly mezi Rumunskem, Bulharskem, Řeckem a Polskem. Kromě toho, elektroenergetické systémy evropských zemí jsou víceméně citlivé na určité okolnosti. Období s vysokou poptávkou ve Francii velmi výrazně souvisí s nízkými teplotami (k nejvyšší spotřebě bude docházet v době mimořádně chladných zimních večerů kolem 19. hodiny), zatímco Německo je naopak velice citlivé na výrobu větrné energie a Španělsko má své energetické špičky uprostřed letních dnů kolem 13. hodiny v souvislosti s používáním klimatizace.

4.8.

Společné využívání výrobní kapacity prostřednictvím propojení umožní každé zemi sdílet rizika spojená s těmito okolnostmi, a snížit tak potřebu výrobní kapacity.

4.9.

Sítě na přenos elektrické energie umožňují rozsáhlý rozvoj energie z obnovitelných zdrojů a lépe se vypořádávají s překážkami, jež souvisejí s jejich nepravidelností. Síť umožňuje méně využívat potřeb záložních kapacit, tzv. „back-up“, jimiž jsou často tepelné elektrárny využívající fosilní paliva (uhlí, zemní plyn, topný olej), které výrazně produkují skleníkové plyny. Tyto sítě (přenosové a distribuční) zajišťují, že příležitostná místní nadprodukce, např. významná fotovoltaická výroba při polední přestávce v obytné čtvrti, může být přesměrována do oblastí spotřeby. Umožní také pokrytí potřeb této stejné populace v noci a po dobu málo slunečných dnů nebo když je zcela zataženo.

4.10.

Dobře řízené evropské sítě založené na infrastruktuře přizpůsobené novému rozmístění výroby se tedy zdají být nezbytným nástrojem pro transformaci v oblasti energetiky. To je však pouze jedna strana mince.

4.11.

V průmyslových zemích vedly plně kontrolované způsoby výroby, používané až do počátku 90. let 20. století, jako např. vodní nebo jaderná energie, k úvahám, že je nezbytné přizpůsobit výrobu spotřebě (nabídka a poptávka), a nikoli naopak. Provozovatel sítě měl zajistit, že výroba a dodávky energie budou přizpůsobeny rozdílům ve spotřebě, aby byla zajištěna trvalá rovnováha mezi výrobou a spotřebou elektrické energie.

4.12.

Situace se však nevratným způsobem změnila. Rozvoj nových způsobů využívání elektrické energie (hojné využívání klimatizace, šíření elektronických přístrojů, mobilních telefonů a různých aplikací atd.) a probíhající přesun na elektrickou energii, zejména v odvětví dopravy (elektrická vozidla) znamenají, že stávající spotřeba musí být řízena tak, aby nedošlo k přetížení výrobních míst a elektrických sítí, a předešlo se tak nadměrným investicím.

4.13.

Je třeba zohlednit energetické špičky související s větší proměnlivostí počasí. V zemích, kde je elektřina zdrojem topení, jsou energetické špičky čím dál častější, když je nepříznivé počasí. Ve Francii v únoru 2012 přesáhla spotřeba 102 GW, což je o 30 % více než před deseti lety. Častější vlny veder spojené s větším využíváním klimatizace již způsobují energetické špičky. To může představovat problém z hlediska výroby. Například v západní Evropě odpovídají energetické špičky období studené zimy a teplého léta, tedy anticyklónu, který je bez větru. To není příliš důležité, pokud větrná energie představuje pouze několik procent z celkové výroby energie, avšak současný nárůst podílu tohoto zdroje energie mění situaci.

4.14.

Reakce na poptávku je zvláštní užitečnou formou řízení poptávky, která umožňuje snížit energetické špičky a obecněji narovnat „výkonovou křivku“. Spočívá v tom, že v určité době dojde ke snížení fyzické spotřeby na daném místě nebo u dané skupiny aktérů. Reakce na poptávku bude přenesena do odvětví bydlení nebo bude mít jinou podobu, pokud jde o průmyslové prostory. Je třeba také zohlednit efekt „přenosu spotřeby“.

4.15.

Regulování spotřeby je jedním z nástrojů, mezi další patří rozvoj inteligentních sítí (nižší investice) či různé formy výroby a ukládání energie. Provozovatelé sítě zde musí hrát aktivní úlohu a přispívat k rozvoji nových spotřebitelských metod řízení. Nejde jen o technologii, ale také o reálné tržní mechanismy, které umožní postupnou přeměnu spotřebitelů na spotřebitele vyrábějící energii. Spotřebitelé vyrábějící energii se nyní spoléhají na vlastní zdroje a správci sítí (přeprava a distribuce) jsou klíčovými aktéry. Například ve Francii nabídková řízení již nyní umožnila výrazný nárůst objemu reakce na poptávku od jejich zavedení roce 2010. Od doby prvního experimentu jsme se dostali ze 100 MW na více než 700 MW na konci roku 2013. I zde je třeba diskutovat o řadě aspektů mezi provozovateli, místními úřady, zaměstnanci v tomto odvětví a sdruženími spotřebitelů.

4.16.

Nové tržní mechanismy, jež mají být zavedeny v nadcházejících letech, jako např. kapacitní mechanismus, by měly umožnit podporu tohoto trendu ve střednědobém a dlouhodobém časovém horizontu, a přispět tak ke zvýšení hodnoty flexibility poptávky po elektrické energii.

5.1.

Zjednodušení a optimalizace způsobů výroby energie na straně jedné a nárůst a flexibilita spotřeby na straně druhé, všechny tyto aspekty nás vedou zpět k hlavní úloze přenosových soustav a sítí na distribuci elektřiny, a tou je územní solidarita. Přenosové soustavy totiž slouží ke sladění rozdílných regionálních či dokonce národních bilancí, různorodých potenciálů výroby a různých a nepravidelných profilů spotřeby. Kromě flexibility, kterou přenosové soustavy přináší mezi výrobou a spotřebou, se rovněž jedná o nástroj environmentální optimalizace elektroenergetického systému.

5.2.

Řízení toku elektřiny zohledňuje technické překážky a hospodářskou a sociální „hierarchii“ různých zdrojů na výrobu elektrické energie. Tzv. kolísavá energie (ta, jež by se ztratila, pokud by nebyla využita okamžitě, např. větrná nebo solární, fotovoltaická energie), je využívána přednostně. Poté přichází na řadu vodní energie z řek a jaderná elektrická energie, jejichž okrajové náklady jsou nízké. A následně jsou v pořadí způsoby výroby energie z fosilních paliv – uhlí, zemní plyn a topný olej. Zádržný systém elektřiny z vodních zdrojů rovněž slouží jako „regulátor“ ostatních. Jako další flexibilní konvenční výrobní zařízení (například plynové elektrárny).

5.3.

Tento systém teoreticky zajišťuje optimální a hospodárné využití zdrojů výroby. Nicméně mnoho parametrů, které je třeba vzít v úvahu, vyvíjí na tento systém tlak a rostoucí úloha obnovitelných zdrojů energie může přispět k jeho nestabilitě.

5.4.

Kromě technického přispění obnovitelných zdrojů energie do elektrizační soustavy vyzdvihuje jejich rozvoj v rámci mechanismů podpory, zejména finanční, problematiku jejich propojení s klasickými tržními mechanismy.

5.5.

Tato skutečnost musí být viděna v kontextu. Výroba tepelné energie, zejména plynových kombinovaných cyklů, je velmi málo rentabilní v důsledku stagnující spotřeby, což lze považovat za klad ze sociálního hlediska, ale jde také o pokles ceny uhlí a CO2 v Evropě. V této souvislosti může být rozšiřování výroby energie z obnovitelných zdrojů důvodem nerovnováh pro organizované trhy. Proto jsme byli opakovaně svědky negativních cen na velkoobchodních trzích, což je paradoxní situace. Hrozí, že v některých členských státech bude k této situaci docházet několik stovek hodin ročně. Odstavení více než 70  000 MW plynových kombinovaných cyklů v posledních letech z důvodu ekonomického zhodnocení, se všemi souvisejícími technickými, sociálními a ekonomickými dopady, odráží nedostatek koordinace mezi vytvořením nového evropského energetického modelu a pravidly vnitřního trhu s energií.

5.6.

Vyřazení řady tepelných elektráren, zejména plynových, v celé Evropě by mohlo způsobit problémy. Kromě sociálních problémů dojde v období 2014–2018 ke snížení stávajících dostupných bezpečnostních rezerv (vzhledem k plánovanému snížení v letech 2015 a 2016), jež umožnily např. překonat vlnu mrazů, ke kterým došlo v Evropě v roce 2012. Různé scénáře vypracované několika společnostmi ukazují, že události typu vlna mrazů v únoru 2012 se budou opakovat ve stejných klimatických podmínkách (vítr, slunečné počasí, teplota), a v roce 2016 již nebude možné splnit kritérium týkající se zabezpečení dodávek stanovené některými členskými státy, které představuje v průměru tříhodinové přerušení dodávek elektřiny denně.

5.7.

Trh s elektřinou má v dnešní době problémy s vysíláním účinných dlouhodobých signálů, které jsou nezbytné, aby došlo ke stimulaci potřebných investic a aby Evropa splnila své cíle v oblasti energetiky a klimatu. V Evropské unii a ve většině sousedních zemí je naléhavě nezbytné vytvořit nový model, aby bylo zajištěno zabezpečení dodávek elektřiny. Tento model by měl umožnit podporu rozvoje nových technologických a průmyslových příležitostí v rámci inteligentních sítí a zároveň by se měl znovu zabývat úsporami energetických systémů jako celku, aby byly v souladu s jednotlivými cíli stanovenými pro rok 2030 a dále.