31.7.2015

Úřední věstník Evropské unie

C 251/1

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Návrh na mapování makroregionálních strategií v Evropě

(stanovisko z vlastní iniciativy)

(2015/C 251/01)

Zpravodaj:

Etele BARÁTH

Dne 27. února 2014 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Návrh na mapování makroregionálních strategií v Evropě.

Specializovaná sekce Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 3. února 2015.

Na 505. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 18. a 19. února 2015 (jednání dne 18. února 2015), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 166 hlasy pro, 1 hlas byl proti a 6 členů se zdrželo hlasování.

Úvod

Způsob, jakým Evropa doposud reagovala na všeobecnou krizi, jež se vyvinula z krize finanční, není postačující. V řadě studií bylo zdůrazněno, že se rozhodnutí příliš soustředí na finanční odvětví a že rozhodovací mechanismus Unie je příliš hierarchický, takže nedokáže přijímat opatření, jež jsou nutná k vyřešení napětí ve společnosti. Dále lze pozorovat závažný nesoulad mezi cíli a akčními plány strategie Evropa 2020, jež mají sloužit dlouhodobému rozvoji EU, a prostředky, které jsou k dispozici. Zásadně důležité je nyní to, aby se mezi sebou lépe sladila různá opatření hospodářské politiky.

Ačkoli se některým zemím střední a východní Evropy podařilo dohnat své zpoždění, rozdíly mezi jinými zeměmi naopak vzrostly, a to jak pokud jde o jejich celkovou hospodářskou produkci, tak o jejich příjmy a životní úroveň. Tento jev ještě posílila určitá regionální specifika a v některých oblastech roste neudržitelné napětí.

Jak vývoj sociální politiky, který si vynutilo překonání krize, tak obnovené cíle a programy politiky soudržnosti vyžadují větší důraz na územní rozměr evropských politik.

Tuto skutečnost uznala Evropská komise ve svém novém složení, když zahájila program „Nový začátek“, jehož cílem je hospodářský růst, zvýšení počtu pracovních míst a zlepšení životních podmínek. Program Evropské komise znamená jak nové příležitosti, tak novou odpovědnost, a to nejen pokud jde o podstatné navýšení investičních fondů a fondů pro rozvoj v období 2015–2017 a odstranění právních a organizačních překážek, ale i o makroregionální strategie. Skutečnost, že 10 priorit stanovených v tomto pracovním programu přímo nebo nepřímo posiluje vzájemné propojení evropských makroregionů a jejich společný rozvoj, přispívá i k tomu, aby byla přehodnocena úloha makroregionální politiky i místo a proveditelnost strategií.

K obnově růstu a zvýšení efektivnosti a účinnosti investic by mohla významně přispět nová praxe ve veřejné správě, která se za zohlednění makroregionálních strategií orientuje na rozvoj, je výrazně decentralizovaná a úžeji zapojuje hospodářské a sociální partnery (1).

Makroregionální strategie mohou být díky novému řízení skvělým nástrojem k tomu, aby se urychlil proces rozvoje, posílila územní soudržnost a podpořilo uskutečňování strategie Evropa 2020 a v neposlední řadě chránilo životní prostředí. Pravidlo „tří ne“ již není překážkou – VFR na období 2014–2020 obsahuje finanční možnosti, společný strategický rámec stanoví pravidla a v praxi vznikl rozsahem omezený prováděcí mechanismus.

EHSV vypracováním tohoto stanoviska z vlastní iniciativy usiluje o splnění toho, co bylo odhlasováno na jeho plenárním zasedání na podzim roku 2013, a o analýzu dopadu makroregionálních strategií v Evropě, zejména z hlediska občanské společnosti. Rovněž hodlá předložit návrhy, jak tyto strategie začlenit do evropské rozvojové politiky.

1. Závěry a doporučení

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor poté, co prostudoval stav makroregionálních strategií, stejně jako stanoviska a návrhy, které se jich týkají (2), došel k závěru, že na základě dosažených výsledků je jednoznačně nutné rozvíjet makroregionální strategie na celoevropské úrovni. Účelem makroregionů není rozdělovat, ale spojovat.

1.2.

EHSV doporučuje Evropské radě, aby se vyslovila pro začlenění makroregionální politiky do řídící struktury Unie a aby nechala vypracovat pokyny pro celé území EU, které by sloužily k přípravě makroregionální rozvojové strategie s cílem ekonomického a sociálního rozvoje.

1.3.

EHSV soudí, že makroregionální strategie jsou z hlediska budoucnosti Unie čím dál důležitější. Stávající makroregionální programy:

—	v politickém smyslu přispěly ke vzniku střední evropské úrovně, která v současnosti chybí a která by mohla sblížit federalistické a národní postoje, které jsou diametrálně odlišné,

—	jakožto nástroj správy založený na horizontální spolupráci vyřešily problém přílišné hierarchické a byrokratické koncentrace EU,

—	vyústily v systematické zapojení občanské sféry a zejména hospodářských a sociálních partnerů do celého procesu vypracovávání a provádění strategií.

1.4.

Makroregionální strategie mohou přispět ke zlepšení ekonomické konkurenceschopnosti, k tolik žádoucímu zvýšení HDP a k posílení evropské přidané hodnoty. Tyto strategie se díky monitorování vycházejícímu z příslušné databáze, účinného uplatňování zásady partnerství a srovnávací analýzy založené na nasbíraných zkušenostech osvědčily jako účinná politika. Díky tomu:

1.4.1.

by šlo v rámci evropského semestru vyzdvihnout plnění cílů strategie Evropa 2020 na územní úrovni;

1.4.2.

by bylo možné v průběhu procesu přezkumu obecných a konkrétních cílů a výsledků strategie Evropa 2020 v polovině období zapracovat v zájmu účinnosti prvky pro rozvoj makroregionální spolupráce, ochranu životního prostředí a urbanistické prvky, které figurují v různých dohodách o partnerství;

1.4.3.

bude moci posílení makroregionálních souvislostí plánovaných opatření, uvedených v operačních programech, na základě 11 strategických cílů politiky soudržnosti vytyčených na období 2014–2020 zajistit jejich celoevropskou přidanou hodnotu, účinnost a efektivitu;

1.4.4.

budou moci makroregionální souvislosti programů pro regionální spolupráci, o nichž bylo rozhodnuto v rámci městské agendy a které se týkají sítě aglomerací v EU, napomoci sociokulturní integraci a vytvoření podmínek nutných k uspokojení sociálních potřeb;

1.4.5.

vznikne nový makroregionální nástroj k ochraně životního prostředí a udržitelnému využívání zdrojů.

1.5.

EHSV doporučuje, aby se řídící struktura na celoevropské úrovni posílila tak, že se do všech fází rozhodovacího procesu vedle koordinační skupiny na vysoké úrovni, složené ze zástupců všech 28 zemí, jež odpovídá za makroregionální řízení, zapojí občanská společnost a města a územní celky.

2. Diskuse

2.1.

Z dosavadních zkušeností vyplývá (a analýzy Komise to potvrzují), že makroregionální strategie mají pro EU přínos v následujících oblastech:

—	posilování evropské a regionální identity,

—	plánování a provádění evropských strategií,

—	koordinované využívání zdrojů.

2.2.

Makroregionální strategie představují nové nástroje, jež jsou velmi potřebné, poněvadž:

—	reakce na krizi nejsou komplexní, a tak je zapotřebí nalézt rovnováhu mezi různými územními a společenskými aspekty,

—	se ve volbách do EP ukázalo, že Evropská unie nemá vždy odpovídající vztahy s občanskou společností,

—	je nutné zreformovat institucionální systém EU (např. co se týče demokratizace a decentralizace, posílení horizontálních struktur, účinnosti a efektivity realizace jejích politik či socio-ekonomického partnerství).

2.3.

Makroregionální strategie jsou aktuální, neboť:

—	se na základě volebních výsledků utvořila nová Komise, která má nové priority a jejíž hlavní cíle, jimiž je zejména tvorba pracovních míst, posílení růstu a efektivita investic plánovaných podniky, do velké míry závisejí na adaptabilitě regionů,

—	se právě připravuje hodnocení strategie Evropa 2020 v polovině období a v roce 2015 by měly být přijaty revidované směrnice, čímž by se měl posílit makroregionální přístup,

—

se ukázalo, že dosud přijaté a v současnosti prováděné makroregionální strategie (pro Podunají a pro region Baltského moře) odhalily jak v oblasti správy, tak v oblasti evropské přidané hodnoty (zejména pokud jde o zachování životního prostředí – moře – a předcházení katastrofám – ochrana před povodněmi – a v kontextu ekonomické spolupráce v oblasti turistického ruchu a v inovativních odvětvích) nové zdroje,

—	se rozšiřují iniciativy Komise (pro Jaderské moře, pro Alpy), a tak členské státy a regiony čím dál více potřebují plánovat makroregionální provázanost (a soustředit se přitom obzvláště na zapojení třetích zemí do spolupráce),

—	výrazně se rozvíjejí možnosti makroregionální spolupráce, které identifikovala socio-ekonomická sféra (v regionu Středomoří, na pobřeží Atlantského oceánu). To také významně přispívá ke koordinaci námořních strategií a politik ve vnitrozemí,

—	podél hlavních přeshraničních a lineárních infrastruktur nabývá na síle již dlouho zavedená makroregionální spolupráce, zejména díky rozvoji makroregionálních os v rámci nástroje pro propojení Evropy,

—	prezentace makroregionální spolupráce se v programovém období 2014–2020 stala povinnou součástí dohod o partnerství.

2.4.

Makroregionální strategie jsou ze své povahy orientované na rozvoj, a proto mohou výrazně přispět k posílení a provádění rozvojové politiky Unie, obzvláště pokud jde o iniciativy vycházející „zdola“. To platí obzvláště pro tyto oblasti (funkce):

—	ekonomická aktivita malých a středních podniků,

—	výzkum, vzdělávání, výuka jazyků, spolupráce v kultuře a zdravotnictví,

—	spolupráce v energetice, ochraně životního prostředí, logistice, veřejných službách (voda, odpadní voda, odpady),

—	společné plánování státních orgánů, regionálních institucí i místních samospráv,

—	spolupráce v otázkách bezpečnosti a migrace,

—	praktické posílení konkurenceschopnosti na trhu (konkrétní spolupráce na trhu práce podporou malých a středních podniků nebo vytvářením fondů pro rozvoj),

—	spolupráce v oblasti statistiky.

Většinou se jedná o oblasti, kde mají opodstatnění v první řadě iniciativy vycházející zdola, protože přímá regulatorní úloha evropských institucí je tam okrajová.

2.5.

Účastníci makroregionálních strategií by měli spolupracovat jako subjekty se zodpovědností za horizontální úkoly svých vlád.

2.6.

V makroregionálním přístupu se jak z hlediska perspektivy, tak z hlediska nástrojů správy, odráží možné směry pro obnovu Unie:

—	poskytuje politickou správu a strategické řízení, které koordinuje účast aktérů z jednotlivých úrovní, aniž by bylo nutné vytvářet nové rozsáhlé instituce,

—	dokáže integrovat politiky a programy na různých úrovních (EU, jednotlivých členských států, týkající se územní spolupráce, v přidružených nebo kandidátských zemích, odvětvové a finanční nástroje atd.),

—	koordinuje politické, strategické a finanční nástroje v zájmu účinného a efektivního provádění,

—	napomáhá překonávání regionálních hranic mezi územními správními organizacemi a různými odvětvími,

—	zajišťuje, že zúčastněné subjekty celý proces koncepce a provádění strategie přijímají za svůj.

2.7.

Podmínky „dobré“ makroregionální správy jsou následující:

—	schopnost strategického plánování,

—	spolehlivá územně specifická databáze a schopnost analýzy,

—	odpovídající výkonný orgán,

—	rozsáhlý kontrolní mechanismus, který by se vztahoval jak na plánování, tak na provádění,

—	dostatečné komunikační nástroje,

—	nutná schopnost adaptace a

—	transparence činností nezbytná ke kontrole.

2.8.

Podle definice makroregionálních strategií makroregiony:

—	pokrývají zóny se společnými zeměpisnými, hospodářskými a kulturními charakteristikami,

—	řeší tytéž výzvy a nabízejí se jim tytéž příležitosti,

—	za účelem prosazování územní soudržnosti realizují prostřednictvím koordinace zdrojů posílenou spolupráci.

2.9.

V současné evropské praxi této definici odpovídají dva druhy makroregionů. Pro oba je charakteristické, že mohou mít členy ze třetích zemí:

—	makroregiony lineárního typu, které v zásadě navazují na velké infrastruktury, jako je například Podunají nebo regiony podél koridorů,

—	makroregiony, které pokrývají velká území, jako je Pobaltí, Jadran a Alpy, oblast Středozemního moře a pobřeží Atlantiku.

2.10.

S vytvořením EU se historické hranice Evropy staly z funkčního hlediska virtuálními. Přijetím makroregionálního přístupu můžeme na mapě Evropy nakreslit nové funkční hranice. Mechanismy pro otevřenou spolupráci, která je posílená, nebo právě prochází procesem posilování, na základě makroregionální koncepce odrážejí politický přístup 21. století, jenž by měl v demokratické Evropě pěstovat stále se vyvíjející spolupráci s cílem stimulovat ekonomiku a společnost podporující začlenění a udržitelně přitom zachovávat životní prostředí.

3. Obecné poznámky a doporučení k rozšíření úlohy makroregionálních strategií

3.1.

Je možné nalézt rovnováhu mezi novým zaměřením strategie Evropa 2020 a finanční a ekonomickou správou na straně jedné a koncepcí, která přesahuje HDP, na straně druhé, a to snižováním regionálních rozdílů a úsilím o harmonický rozvoj za zohlednění sociálních potřeb a environmentálních aspektů.

3.2.

Makroregionální strategie napomáhají územní soudržnosti posilováním mechanismů založených na solidaritě. Zároveň je při ohledu na rozdíly mezi jednotlivými regiony možné efektivněji koordinovat rozvojové nástroje.

3.3.

Návrhy na koordinovaný makroregionální rozvoj a ekonomický přínos těsnější makroregionální spolupráce pomohou přitáhnout více investic do inovací a kapacity pro výrobu a dodávky ve velkém měřítku.

3.4.

Sítě a institucionální a hospodářské vazby uvnitř makroregionů mohou výrazně zmírnit dopady globalizační krize, a to tak, že využívají zdroje a pomáhají vyrovnávat rozdíly mezi regiony na různých stupních rozvoje. Významnou úlohu přitom hrají metropolitní a další rozvinuté městské regiony, které jsou motorem rozvoje.

3.5.

Sítě metropolitních a polycentrických regionů nabízejí podstatný hospodářský a inovační potenciál a stimulují tvorbu pracovních míst. Současně mohou představovat výraznou hrozbu pro životní prostředí. Makroregionální strategie mohou kompenzovat rizika spojená se změnou klimatu, kterou hustě zalidněné městské oblasti vyvolávají, a umožnit plánování k jejich překonání.

3.6.

Makroregionální strategie také mohou napomoci zajistit rovnoměrný rozvoj malých a středně velkých měst, upevňovat vazby mezi nimi a prosazovat místní a regionální hodnoty.

3.7.

Makroregionální politika může přispět k oslabení územních a hospodářských rozdílů tím, že přizpůsobí stěžejní programy strategie Evropa 2020 podmínkám daných regionů.

3.8.

Makroregionální strategie může být nástrojem k vytvoření kritického množství, které je zapotřebí ke kombinaci hospodářského, sociálního a environmentálního bohatství v zájmu rozvoje. To může být obzvláště důležité v případech přeshraničních nadnárodních programů.

3.9.

Makroregionální strategie mohou vzhledem ke svému rozsahu napomoci rozvinout služby obecného zájmu tak, aby byly spravedlivější a dostupnější, a zároveň usnadnit přístup k informacím a znalostem a zlepšit podmínky pro mobilitu.

V Bruselu dne 18. února 2015.

Předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Henri MALOSSE

(1) Zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o správě a řízení makroregionálních strategií, COM(2014) 284 final.

(2) Nedávná a připravovaná stanoviska EHSV k makroregionálním oblastem a strategiím a souvisejícím horizontálním otázkám – klíčové body.