14.8.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 268/1

Zpravodaj:

Igor ŠARMÍR

1.1.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) oceňuje, že bezpečnost potravin je jednou z priorit Evropské unie a že byl zaveden stabilní systém, jehož úkolem je ji zaručit. Obzvláště potěšující je skutečnost, že bezpečnost potravin v EU je od roku 2002 v gesci specializované agentury – Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (zkratka EFSA odpovídá anglickému názvu) –, která má k dispozici veškeré nezbytné prostředky pro vyhodnocení bezpečnosti produktů, jež se dostanou na evropský trh.

1.2.

EHSV se domnívá, že úřad EFSA za dobu své existence prokázal svou kompetentnost. Je nepopiratelné, že hraje velmi důležitou úlohu v oblasti předcházení zdravotním rizikům v Evropě. EU díky němu disponuje jedním z nejvýkonnějších systémů ochrany veřejného zdraví na světě. Avšak vzhledem k tomu, že veřejné zdraví je velmi citlivým tématem a důvěra spotřebitelů je pro EFSA záležitostí značného významu, je nutné možnosti zlepšení stávajícího systému nadále zkoumat, zejména s ohledem na nové otázky, které vyvstávají díky vědě. V zájmu tohoto cíle chce EHSV učinit několik návrhů.

1.3.

Transparentnost postupů hodnocení nových výrobků, chemických i jiných, jež mají vstoupit do potravinového řetězce, zajisté představuje důležitou podmínku pro důvěru, kterou mají spotřebitelé k systému a k hodnoceným výrobkům. EHSV se domnívá, že jsou v této oblasti možná určitá zlepšení. Například povinné studie, které předkládají výrobci a jež musí prokázat nezávadnost dotyčného produktu, nejsou zveřejňovány ve vědeckých časopisech, a pokud jde o hrubá data těchto studií, nejenže nejsou systematicky poskytována vědecké obci, ale v mnoha případech se dokonce otevřeně hovoří o obchodním tajemství. EHSV je přesvědčen, že to z právního hlediska není správné, neboť podle samotného úřadu EFSA nejsou data povinných studií důvěrné povahy.

1.4.

EHSV žádá Evropskou komisi, aby přistoupila k náležitým změnám dotčených předpisů tak, aby tyto předpisy ukládaly, že po odborném posouzení provedeném EFSA je třeba systematicky zveřejňovat příslušné povinné studie a také hrubá data těchto studií na internetových stránkách EFSA.

1.5.

EHSV vítá, že tato agentura v poslední době vyvinula iniciativu a zveřejňuje informace proaktivně.

1.6.

Agentura se v minulosti dostala do choulostivé situace kvůli střetům zájmů některých z jejích odborníků. EHSV blahopřeje EFSA k úsilí vyvinutému v roce 2012 ve snaze normalizovat situaci, ale doporučuje zachovat ostražitost vzhledem k mimořádné citlivosti tohoto specifického aspektu úředního hodnocení.

1.7.

Úkol EFSA je komplikován tím, že existují vědecké studie, jejichž výsledky jsou jasně ovlivněny zdrojem jejich financování a mohly by být příčinou značných kontroverzí. EHSV doporučuje EFSA, aby tomuto jevu věnovala mimořádnou pozornost, neboť vědecká literatura je pro systém hodnocení důležitým podkladem.

1.8.

EHSV oceňuje značné úsilí, které EFSA již několik let vynakládá ve snaze lépe porozumět směsím a vyvinout nové metody pro použití během postupu hodnocení, a vybízí EFSA, aby je co nejdříve zavedla do praxe.

1.9.

EHSV doporučuje obezřetnost, pokud jde o uplatňování zásady „záleží pouze na dávce, je-li jed jedem, nebo ne“, neboť četní endokrinologové již dvacet let přinášejí důkazy o tom, že v případě látek pojmenovaných jako „endokrinní disruptory“ není rozhodující proměnnou dávka, ale okamžik vystavení. Regulační rámec tyto nové vědomosti dosud nebere v potaz, na což již upozornila nedávná zpráva Evropského parlamentu (1).

1.10.

EHSV doporučuje Evropské komisi, aby na základě konzultace s endokrinologickou obcí definovala seznam látek, u nichž existuje podezření, že negativně ovlivňují vývoj endokrinní soustavy. EHSV žádá Komisi, aby vůči látkám na tomto seznamu uplatnila zásadu předběžné opatrnosti a vyčkala dosažení konsensu ve vědecké obci v otázce, zda jsou hormonálně škodlivé, nebo nezávadné.

1.11.

Zavlečení škůdců a chorob ze třetích zemí může mít nedozírné důsledky pro výrobce i spotřebitele Evropské unie. Pro zajištění soudržnosti systému je zapotřebí posílení kontrol na hranicích, uplatňování zásady reciprocity a politická vůle evropských orgánů.

1.12.

EU musí zavést takový obchodní systém, který nebude podrývat záruky v oblasti bezpečnosti potravin pro evropské občany. Přezkum předpisu týkajícího se ochrany zdraví rostlin a zvířat představuje příležitost k lepšímu uplatnění kontrolních systémů, jejich jednotné aplikaci a zabránění negativnímu sociálnímu, environmentálnímu a ekonomickému dopadu.

1.13.

EHSV požaduje zajištění plné sledovatelnosti potravin „od farmy ke stolu“ (včetně potravin dovážených), aby spotřebitelé měli možnost zvolit si potraviny s určitou úrovní kvality, jež splňují bezpečnostní normy platné v EU.

2.1.

Stanovisko se zabývá dvěma tématy, která se od sebe sice liší, ale mají společného jmenovatele: ujistit evropskou společnost, že má zajištěny bezpečné potraviny. První část se zabývá současným systémem hodnocení nových produktů, jež mají vstoupit do potravinového řetězce, cílem druhé části je pak upozornit na některé problematické aspekty mezinárodního obchodu v souvislosti se zemědělsko-potravinářským zbožím, a to jak pro zemědělce, tak pro spotřebitele i občany obecně.

2.2.

Bezpečnost potravin je jednou z oficiálních priorit EU a na institucionální úrovni je nepochybně dobře zajištěna Evropskou komisí a EFSA. Řízení mikrobiologických rizik lze bez sebemenší pochybnosti považovat za zvládnuté. Nicméně ve 20. století přibyla k mikrobiologickým rizikům rizika chemická, a v této oblasti není situace tak jednoznačná.

2.3.

V průběhu posledních šedesáti let bylo do životního prostředí uvolněno více než sto tisíc nových molekul látek, jež jsou produkty syntetické chemie. Avšak pouze jejich zanedbatelná část (1–2 %) byla hodnocena z hlediska možných rizik pro lidské zdraví (2), což vzbuzuje obavy, mimo jiné v oblasti bezpečnosti potravin. Vedle látek, které do potravinového řetězce vstupují přímo (přídatné potravinové látky, rezidua pesticidů nebo plastů) a které jsou v zásadě podrobeny metodě hodnocení, do něj nepřímo mohou vstupovat další látky, a to prostřednictvím půdy, vzduchu a vody.

2.4.

Po kratším či delším používání a konzumaci byl již určitý počet produktů syntetické chemie stažen z trhu vzhledem k tomu, že jejich toxicita nebo karcinogenní vlastnosti byly vědecky prokázány (viz např. odstavec 2.5). Jiné produkty však dosud zakázány nebyly, a to přes více či méně podložené vědecké pochybnosti. Je tedy zcela legitimní pokládat si otázku, jaká je souvislost mezi tím, že na jedné straně obyvatelé přicházejí do styku s těmito novými syntetickými chemickými látkami a na straně druhé ve vyspělých zemích geometrickou řadou vzrůstá počet případů zhoubných nádorů a neurodegenerativních nemocí, jako je sterilita, cukrovka či obezita.

2.5.

EU zavedla stabilní systém, jehož úkolem je předcházet rizikům spojeným se vstupem nových chemických přípravků a dalších produktů do potravinového řetězce. Na institucionální úrovni je za řízení rizik odpovědná Evropská komise (GŘ SANCO), zatímco z technického hlediska je příslušným úřadem evropská agentura EFSA, jež má na starosti posuzování rizik. Zavedení nového systému již spotřebitelům přineslo určité uklidňující výsledky – např. v návaznosti na důkladná hodnocení byl v letech 2000 až 2008 v EU výrazně snížen počet povolených pesticidů (z 1  000 na 250). Na druhou stranu tento vývoj znepokojuje zemědělce, kteří začínají pociťovat nedostatek účinných látek, jež by jim umožnily bojovat proti škůdcům. Paradoxně je značná část těchto aktivních látek, jež jsou v EU zakázány, povolena ve třetích zemích, jež vyvážejí svou produkci na evropský trh.

2.6.

Navzdory tomu, že existuje solidní systém, zkušenosti s jeho fungováním ukazují, že některé aspekty odborných posudků mohou být dále zlepšeny, a to tím spíše, že nové vědecké objevy a jejich komerční uplatnění často představují nové výzvy pro postup posuzování. Jedná se o výzvy systémové a metodické povahy.

3.1.

Hodnocení, které provádí EFSA, vychází z vědecké studie, jež by měla doložit nezávadnost příslušného výrobku. Podle stávajících právních předpisů musí tuto referenční studii předložit žadatel, tedy společnost, jež zamýšlí tento výrobek uvést na trh. Jedná se tedy o nepříliš důvěryhodný aspekt, neboť výsledky vědeckých studií se mohou významně lišit v závislosti na tom, z jakého zdroje jsou financovány (viz odstavec 3.4). Nicméně je pravda, že evropská pravidla uplatňovaná úřadem EFSA stanovují podmínky, jež mají být splněny při provádění těchto studií, a pro další fáze metody hodnocení mechanismy, jež by měly vyvažovat trend popsaný v předchozí větě.

3.2.

Dalším problematickým aspektem metody hodnocení je důvěrný charakter těchto povinných studií, jenž se zdá být kontroverzní: studie nejsou zveřejňovány ve vědeckých časopisech a získaná hrubá data jsou často chráněna „obchodním tajemstvím“, což vědecké obci znemožňuje provedení oponentního posudku (3). Máme za to, že je nezbytné chránit obchodním tajemstvím údaje a informace vztahující se k novým produktům, jež by mohly prozradit buď složení produktu, nebo postup jeho výroby. To však není případ údajů z povinných studií, jež vypovídají pouze o reakci laboratorních zvířat, která zkonzumovala produkty, které byly předmětem studie. Vzhledem k tomu, že v těchto případech není uplatňování obchodního tajemství odůvodnitelné ochranou legitimních zájmů výrobců (4), považuje jej EHSV za zneužívání a požaduje úpravu právních předpisů tak, aby hrubá data povinných studií byla systematicky dávána k dispozici vědecké obci (na internetových stránkách agentury), jakmile EFSA provede odborný posudek.

3.3.

EFSA je veřejným orgánem, jenž byl zřízen za účelem zajištění nezávislých vědeckých posuzování nových produktů, které se stávají součástí složení potravin. EFSA byla však v minulosti kritizována kvůli střetům zájmů některých z jejích odborníků. Nejčastějším důvodem bylo to, že byli současně konzultanty ILSI (5). EHSV oceňuje, že v roce 2012 EFSA vyvinula významné úsilí o vyřešení tohoto problému, a tak se situace normalizovala. S ohledem na to, o jak citlivé téma se jedná, doporučuje EHSV i nadále zaujímat obezřetný přístup.

3.4.

V rámci procesu hodnocení odpovědné úřady odkazují rovněž na studie týkající se příslušné oblasti, jež vycházejí ve vědeckých publikacích. Bylo však prokázáno, že se výsledky vědeckých studií mohou významně lišit v závislosti na tom, z jakého zdroje jsou financovány (6). Nezávislost výzkumných pracovníků má zásadní význam pro zajištění udržitelnosti systému; úkol EFSA se komplikuje kvůli potřebě rozlišovat mezi vědeckými studiemi na vysoké úrovni a studiemi, které mají pochybnou hodnotu vzhledem k metodologickým nebo jiným chybám.

4.1.

Metodika hodnocení chemických přípravků, jež se mohou stát součástí potravin, vychází z tzv. Paracelsovy zásady. Podle této zásady: „Jed je ve všech věcech a nic není bez jedu. Záleží pouze na dávce, je-li jed jedem, nebo ne.“ U každého produktu tak stačí určit jeho „přijatelný denní příjem“ či ADI. Jinak řečeno lze každodenně požívat velkou většinu nových produktů, pokud není překročena stanovená dávka.

4.2.

Po staletí bylo možné Paracelsovu zásadu považovat za spolehlivou. Ale nové syntetické látky, jež jsou již po několik desetiletí obsaženy v potravinách, představují novou výzvu a vylučují slepé uplatňování této zásady.

4.3.

První problém se týká řízení výživy osob nahlížených individuálně. Spotřebitelé totiž vůbec nevědí o existenci ADI, a tak nemají ani teoretickou možnost ověřit si, zda nepřekračují „povolenou“ dávku konkrétní látky, která může být obsažena v řadě potravin, které konzumují každý den (7). Ve skutečnosti zůstává tento pojem velmi vědeckou a technickou záležitostí a používá jej pouze úzký kruh odborníků.

4.4.

Lidský organismus není vystavován pouze jedné chemické látce, ale vysokému počtu reziduí pesticidů, umělých hmot a přídatných potravinových látek, jež jsou obsaženy v potravinách. ADI je však stanoven jednotlivě pro každou látku, aniž by byl brán v potaz možný kumulativní, či dokonce synergický efekt. Tento efekt bohužel zdaleka není čistě hypotetický, neboť řada studií již upozornila, že kumulované působení několika různých látek, u nichž individuální testy neprokázaly žádný problém, může mít závažné důsledky (8).

4.5.

Orgány odpovědné za posuzování potenciálně nebezpečných produktů, jako je EFSA či FDA v USA, již několik let studují kumulativní a synergický účinek, avšak výsledky jejich úsilí dosud nebyly převedeny do právních předpisů (9), což souvisí s vědeckou obtížností a složitostí tohoto úkolu. Nicméně EFSA prohlašuje, že je docela blízko převedení vědeckých poznatků získaných v této oblasti do právních předpisů, a EHSV ji vyzývá, aby tak učinila co nejdříve.

4.6.

Paracelsova zásada pak byla zpochybněna fenoménem látek nazývaných „endokrinními disruptory“. Jedná se o látky, které často napodobují způsob fungování hormonů, nejčastěji ženského hormonu estrogenu. Podle četných endokrinologů mají tyto látky často škodlivé důsledky i v případě, že je organismus vystaven daleko nižším dávkám, než jakou představuje ADI. Není dokonce ani možné stanovit minimální prahovou hodnotu dávky, tak aby všechny nižší dávky byly neškodné (10). Bylo dokázáno, že u endokrinních disruptorů není hlavní proměnnou dávka, ale okamžik vystavení. V tomto případě je nejnebezpečnějším obdobím doba vývoje endokrinního systému jedinců (prenatální období, dětství a puberta). Jiným specifikem endokrinních disruptorů je skutečnost, že jejich toxicita se může projevit až několik let, či dokonce několik desetiletí poté, co jim byla osoba vystavena.

4.7.

Dnes je endokrinology za endokrinní disruptory považována celá řada látek, přírodních i syntetických, z nichž mnohé jsou pravidelnou součástí potravin. Jde například o řadu pesticidů, dioxiny, různé PCB či ftaláty, ale nejživější diskuse probíhá ohledně tzv. bisfenolu A (11), jenž je obalovým materiálem.

4.8.

Bylo prokázáno, že endokrinní disruptory rozhodujícím způsobem přispívají ke znepokojivému snižování plodnosti mužů (jev pozorovaný od druhé světové války) a k významnému nárůstu případů rakoviny varlat a prostaty u mužů a zhoubných nádorů prsu u žen či k dalším závažným onemocněním (12).

4.9.

Příslušné evropské orgány, tedy EFSA a GŘ SANCO, váhají s přijetím opatření, která endokrinologové důrazně doporučují, protože vědecká obec se nezdá být jednotná v názoru na škodlivost velmi nízkých dávek (13). Četní vědečtí pracovníci, kteří v endokrinologii dělají původní výzkum, však považují působení velmi nízkých dávek látek uznaných jako endokrinní disruptory za velmi nebezpečné, zejména pro těhotné ženy a malé děti. Podle nich jde o prokázanou skutečnost podloženou „tisíci vědeckých studií“ (14), zatímco pro EFSA je působení velmi nízkých dávek pouhou hypotézou.

4.10.

V návaznosti na vyčerpávající zprávu (15), kterou zadalo GŘ pro životní prostředí a která potvrdila postoj endokrinologů, GŘ SANCO v říjnu 2012 vyzvalo EFSA, aby přezkoumala kritéria definice endokrinních disruptorů a vyhodnotila vhodnost pokusných metod v této oblasti. Tyto kroky se však zatím neprovedly a Evropská komise v současnosti navrhuje pouze plán, který vytyčuje postup k definici endokrinních disruptorů (16). Samotný úkol se tudíž přesouvá na konec roku 2016.

4.11.

Obec endokrinologů opakovaně vyjádřila nesouhlas s postojem EFSA a dalších poradních orgánů nebo regulačních agentur v otázce endokrinních disruptorů. Příkladem je zejména konsensuální prohlášení vydané Americkou endokrinologickou společností, která čítá více než tisíc odborníků (17), mezinárodní konference uspořádaná v září 2012 v Berlíně či „prohlášení z Berlaymontu“ z května 2013 (18). Všichni signatáři tohoto prohlášení byli odborníci, kteří aktivně zveřejňovali práce o tomto tématu a kteří považovali za naléhavě nutné, aby právní předpisy EU začaly zohledňovat poznatky získané v průběhu let. Například poslední nařízení o pesticidech z března 2013 požaduje provedení testů, aby se zjistilo, zda je nový výrobek, mimo jiné, mutagenní, ale nikoli posouzení jeho hormonálního působení. Z toho vyplývá, že obavy vyjádřené endokrinology ještě zdaleka nejsou příslušnými orgány brány vážně.

4.12.

EHSV se domnívá, že je naléhavě třeba začít v rámci právních předpisů zohledňovat poznatky získané v oblasti endokrinologie, a souhlasí tedy s postojem vyjádřeným Evropským parlamentem (19). Ačkoli názor „vědecké obce v širším slova smyslu“ není jednotný, názor velké části obce endokrinologů by měl být více než dostatečný pro uplatnění alespoň zásady předběžné opatrnosti v souvislosti s látkami uznanými endokrinology jako endokrinní disruptory.

5.1.

Světová obchodní organizace (WTO) ukládá svým členům povinnost zahájit jednání za účelem obchodní výměny zemědělských produktů a jejího usnadnění formou podstatného a postupného omezování vnitrostátních podpor a ochrany jejich produktů, a to s cílem podpořit rostoucí liberalizaci.

5.2.

Na světovém trhu, jenž je stále více liberalizován a na němž se zvyšuje objem rostlinné produkce – v návaznosti na obchodní dohody, jež EU neustále uzavírá se třetími zeměmi –, je stále vyšší také riziko zavlečení nových škůdců a chorob.

5.3.

Evropští výrobci jsou velmi znepokojeni a velmi se obávají vstupu škodlivých činitelů, z nichž mnozí představují značné nebezpečí a na evropské území dosud nebyli zavlečeni. V případě některých z nich by zavlečení a rozšíření mohlo způsobit závratné snížení produkce různých plodin v Evropě, zejména u těch méně rozšířených, a přivodit tak výrobcům těžké ekonomické ztráty.

5.4.

Nehledě na to, jakou hrozbu představuje proniknutí škůdců a chorob cizího původu pro produkci některých plodin, je jeho důsledkem zvýšení výrobních nákladů evropských zemědělců a potažmo snížení výnosnosti jejich zemědělských podniků. Kromě toho může mít dalekosáhlé ekonomické, environmentální či sociální dopady na celé evropské území.

5.5.

Jasným, výmluvným a nevyvratitelným příkladem závažnosti tohoto problému z nedávné doby je dovoz citrusových plodů pocházejících z Jižní Afriky. V průběhu poslední sezóny byl v evropských přístavech vyložen obrovský objem těchto jihoafrických citrusových plodů nakažených nebezpečnou houbou zvanou Guignardia Citricarpa, která způsobuje chorobu projevující se černými skvrnami. Abychom byli konkrétnější, tento patogen byl na dovezených jihoafrických citrusech zjištěn pětatřicetkrát.

5.6.

Laxní přístup EU tak ohrožuje 5 00  000 hektarů, na nichž se na jejím území pěstují citrusové plody, neboť neexistuje účinný způsob, jak tuto chorobu vymýtit. Její výskyt by měl zničující ekonomické, environmentální i sociální účinky, protože by ohrozil zabezpečení dodávek potravin.

5.7.

Návrh nové právní úpravy v oblasti ochrany zdraví rostlin sice v jistém ohledu vylepšuje směrnici Rady 2000/29/ES ze dne 8. května 2000 o ochranných opatřeních proti zavlékání organismů škodlivých rostlinám nebo rostlinným produktům do Společenství a proti jejich rozšiřování na území Společenství (20), avšak stále se nezabývá některými aspekty kritického významu, a většina nejzávažnějších problémů tak stále čeká na vyřešení.

5.8.

Podobně je třeba poukázat na to, že podmínky, v nichž se vyrábějí dovážené potraviny ze třetích zemí, neodpovídají těm, které jsou platné v EU. Tyto státy umožňují využívání řady přípravků na ochranu rostlin, které v Evropě nejsou povoleny, maximální limity reziduí (MLR) jsou vyšší než ty, jež jsou tolerovány na evropském území, a společensko-profesní podmínky se od těch evropských liší – poskytovaná ochrana je minimální, pokud vůbec nějaká existuje.

5.9.

Z pohledu evropských spotřebitelů je vhodné zdůraznit významný rozdíl mezi zahraniční a unijní produkcí, pokud jde o bezpečnost a sledovatelnost.

5.10.

Současná právní úprava limituje a omezuje využívání rostoucího počtu účinných látek v boji proti různým škůdcům a chorobám. Tato omezení uložená evropským zemědělcům by se mohla týkat až 50 % produktů, jež byly v posledních letech k dispozici. Kromě toho jsou na osoby používající tyto látky kladeny zvýšené požadavky – musí být nejdříve proškoleny a dále musí při jejich aplikaci používat více ochranných prostředků.

5.11.

Zásada reciprocity by měla zajistit, aby všechny produkty, které vstoupí na tentýž trh, byly výsledkem výrobního procesu respektujícího platné požadavky či normy dodržované v Evropě v oblasti bezpečnosti potravin, používání aktivních látek atd.