23.7.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 242/15

Zpravodaj:

pan Kaul NURM

1.1.

Toto stanovisko pojednává o problému zabírání půdy (land grabbing) a koncentrace půdy, který existuje všude ve světě i v EU a který ohrožuje existenci rodinných hospodářství.

1.2.

Zemědělská půda je základem produkce potravin, a proto je předpokladem pro zajištění potravin v souladu s článkem 11 Mezinárodního paktu OSN o hospodářských, sociálních a kulturních právech a s článkem 25 Všeobecné deklarace lidských práv.

1.3.

Zabírání půdy vyvolávají následující faktory: stále více globalizovaný svět a s ním související zásada volného pohybu kapitálu; růst počtu obyvatel a urbanizace; neustále rostoucí poptávka po potravinách a bioenergii; rostoucí poptávka po přírodních surovinách; stinné stránky zemědělské a environmentální politiky; možnost spekulací s přidanou hodnotou zemědělské půdy.

1.4.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) spatřuje vážné nebezpečí vycházející z vysoké koncentrace půdy v rukou velkých nezemědělských investorů a velkých zemědělských podniků, a to i v některých částech Evropské unie. Ta je v rozporu s evropským modelem udržitelného, multifunkčního zemědělství utvářeného do velké míry rodinnými hospodářstvími a ohrožuje plnění cílů stanovených v článcích 39 a 191 SFEU. Je v rozporu i se strukturálním zemědělským cílem široce rozptýleného vlastnictví, vede k nevratným poškozením hospodářské struktury ve venkovských oblastech a k industrializovanému zemědělství, které společnost nechce.

1.5.

V důsledku průmyslově provozovaného zemědělství se vyhrocují rizika spojená s bezpečností potravin a degradací půdy a klesá zajišťování dodávek potravin.

1.6.

Rodinné hospodářství plní vedle funkce produkce potravin ještě další významné společenské a ekologické funkce, které průmyslový model zemědělství ovládaného velkopodniky nemůže nabídnout. Mají-li být rodinná hospodářství životaschopnou alternativou průmyslově provozovaného zemědělství a zabírání půdy jakožto jednoho z jeho projevů, musejí být přijata aktivní opatření na ochranu rodinných zemědělských podniků.

1.7.

Půda není běžnou komoditou, které by jednoduše bylo možné vyrábět více. Půda je omezeným zdrojem, takže by zde neměla platit ani obvyklá tržní pravidla. Majetkové poměry týkající se půdy a využívání půdy je proto třeba regulovat více než doposud. Kvůli uznávaným chybným trendům považuje EHSV za nezbytné stanovit na úrovni členských států i EU jednoznačný strukturální zemědělský model. Z toho musí být vyvozeny důsledky pro využívání půdy a pozemkové právo.

1.8.

Trh se zemědělskou půdou je v členských státech EU regulován velmi odlišně. Zatímco v některých zemích existují omezení, v jiných žádná nejsou, a tím vznikají mezi členskými státy nerovnosti.

1.9.

Pozemková politika sice spadá do působnosti členských států, nicméně kvůli zásadě volného pohybu kapitálu a zboží, zakotvené ve smlouvách, podléhá určitým omezením. EHSV proto vyzývá Evropský parlament a Radu, aby společně uvažovaly o tom, zda musí být volný pohyb kapitálu zaručen i v souvislosti s prodejem a nákupem zemědělské půdy a zemědělských podniků, a to především s ohledem na třetí země, ale i v rámci EU.

1.10.

EHSV vyzývá členské státy, aby využívání půdy usměrňovaly tak, aby byly vyčerpány stávající možnosti, jako jsou daně, podpory a prostředky ze SZP, a byl tak na celém území EU zachován model zemědělství opírající se o rodinná hospodářství.

1.11.

Členským státům musí být povoleno určit horní hranice pro nabývání zemědělské půdy a vytvořit systém předkupních práv pro ty, kdo vlastní takové množství půdy, které nedosahuje této horní hranice.

1.12.

EHSV vyzývá Evropskou komisi a Parlament, aby na základě jednotné metody provedly rozsáhlý průzkum o dopadu politických opatření přijatých v jednotlivých státech (podpora a omezení), co se týče koncentrace zemědělské půdy a zemědělské produkce. Zároveň by se měla prozkoumat rizika koncentrace půdy pro zajišťování potravin, zaměstnanost, životní prostředí, kvalitu půdy a rozvoj venkova.

1.13.

EHSV vyzývá všechny členské státy EU, aby zavedly dobrovolné pokyny pro odpovědnou správu (VGGT) a podávaly Komisi EU a FAO zprávy o používání a uplatňování těchto pokynů ve svých politikách pro správu půdy.

1.14.

Namísto politiky koncentrace půdy je třeba uplatňovat politiku zaměřenou na přechod od průmyslově hospodařících velkých zemědělských podniků k menším výrobním jednotkám pomocí posílení rodinných hospodářství, což by rovněž zaručilo potravinovou soběstačnost.

1.15.

EHSV bude i nadále pozorně sledovat vývoj v oblasti koncentrace půdy, zkoumat její dopady a podílet se na předkládání návrhů na její omezení.

2.1.

Toto stanovisko pojednává o problému zabírání půdy (land grabbing) a koncentrace půdy, jejichž důsledky představují ohrožení existence rodinných hospodářství.

2.2.

Neexistuje žádná mezinárodně uznávaná jednotná definice „zabírání půdy“. Zabíráním půdy se obecně rozumí proces skupování zemědělské půdy ve velkém měřítku bez konzultací místního obyvatelstva a bez jejich souhlasu. Ve výsledku vede k tomu, že místní obyvatelé mají stále méně možností samostatného provozování zemědělského podnikání a zabezpečení dodávek potravin. Vlastníci mají také právo využívat zdroje (půdu, vodu, lesy) a zisky plynoucí z jejich využívání. Jedním z možných průvodních jevů je to, že dosavadní zemědělské využívání půdy ustoupí jiným, nezemědělským činnostem.

2.3.

Zemědělská půda a přístup k vodě jsou základem produkce potravin. Míra soběstačnosti zemí v zásobování potravinami závisí na různých faktorech, základním předpokladem je však existence dostatečně velkých zemědělských ploch a právo států upravovat majetkové a uživatelské poměry u zemědělské půdy.

2.4.

Na každého obyvatele na Zemi připadá v průměru zhruba 2  000 m2 zemědělské půdy. Půda vhodná k zemědělské činnosti je v jednotlivých zemích na celém světě velmi rozdílně rozdělena mezi obyvatele, a proto se některé země snaží zvýšit rozlohu ploch vhodných k zemědělské produkci nákupem půdy v jiných zemích.

2.5.

K zabírání půdy přispívají následující faktory:

2.5.1.

zvyšující se globalizace a s ní související zásada volného pohybu kapitálu;

2.5.2.

růst počtu obyvatel a urbanizace;

2.5.3.

neustálý nárůst poptávky po potravinách;

2.5.4.

rostoucí poptávka po bioenergii;

2.5.5.

rostoucí poptávka po přírodních surovinách (vlákna a další výrobky ze dřeva);

2.5.6.

stinné stránky zemědělské a environmentální politiky;

2.5.7.

možnost spekulovat s potravinářskými výrobky na mezinárodním nebo přinejmenším na evropském trhu;

2.5.8.

možnost spekulací s rostoucí hodnotou zemědělské půdy a budoucími dotacemi;

2.5.9.

úsilí velkých investorů investovat kapitál uvolněný v důsledku finanční krize z roku 2008 do zemědělské půdy jako bezpečnější investice.

2.6.

K tomuto zabírání zemědělské půdy dochází ve značné míře v Africe, Jižní Americe a jinde – také v evropských regionech, v nichž je půda ve srovnání s rozvinutými zeměmi a celosvětovým průměrem relativně levná.

2.7.

Není snadné získat spolehlivé informace o rozsahu zabírání půdy, jelikož ne všechny obchody s půdou se registrují a transakce mezi právnickými osobami navzájem nejsou často příliš transparentní, jako je tomu například v případě nákupu půdy prostřednictvím dceřiných a partnerských společností. Některé nevládní organizace a výzkumné ústavy však provedly příslušná šetření. Podle nich bylo v letech 2008–2009 podle odhadů Světové banky na celém světě zabráno 45 mil. ha půdy. Ve zprávě iniciativy Land Matrix (1) se říká, že v rámci 1  217 rozsáhlých obchodů v rozvojových zemích bylo prodáno celkem 83,2 mil. ha zemědělské půdy, tj. 1,7 % zemědělsky využívané plochy na celém světě.

2.8.

V největším měřítku byla půda skupována v Africe (56,2 mil. ha, resp. 4,8 % zemědělsky využívané plochy Afriky), následovala Asie (17,7 mil. ha) a Latinská Amerika (7 mil. ha). Přednostně byla vždy zabírána půda s dobrou polohou a dostupností, disponující zásobováním vodou, vhodná k pěstování obilí a zeleniny a s potenciální vysokou úrodou. Investoři se zajímají i o zalesněná území. Investoři pocházejí v prvé řadě z Číny, Indie, Koreje, Egypta, zemí v oblasti Perského zálivu, Brazílie a Jihoafrické republiky, ale také z USA a členských států EU. Země s vysokou cenou půdy výkupčí nezajímají. Tam dochází spíše ke koncentraci vlastnictví půdy, když velké zemědělské podniky skupují půdu malých producentů.

2.9.

Podle zprávy nadace Madariaga (2) ze dne 10. července 2013 mají některé oblasti politiky EU přímý nebo nepřímý dopad na zabírání půdy v EU i v celosvětovém měřítku, např. politika v oblasti biohospodářství, obchodu a zemědělství. Nahrává tomu i liberalistická pozemková politika a obecně uznávaná zásada volného pohybu kapitálu a zboží.

2.10.

V prvé řadě se uvádí požadavek vyššího podílu biopaliv a umožnění bezcelního a bezkvótového obchodování s cukrem, jenž vznesla EU a který stojí za zrodem některých projektů v Asii a v Africe spojených se zabíráním půdy.

3.1.

Evropa je zapojena do globálních procesů, čili tyto procesy probíhají i mimo Evropu, v některých oblastech nepřehlédnutelně, v jiných spíše nenápadně. K zabírání půdy dochází především v zemích východní a střední Evropy.

3.2.

Vedle tradiční koupě půdy dochází k převzetí kontroly nad osevními plochami i tím, že jsou skupovány podniky vlastnící půdu nebo majícími půdu v nájmu nebo jsou snahy získat jejich podíly na takových podnicích. To vede k tomu, že se vlastnictví půdy stále více koncentruje v malém počtu velkých podniků, a v některých zemích střední a východní Evropy tak převládá zemědělství průmyslového ražení.

3.3.

Zatímco zemědělská půda v Evropě celkově ubývá, jednotlivé velké podniky drží v rukou stále větší půdní fond. 1 % zemědělských podniků kontroluje 20 % zemědělské půdy v Evropské unii. 3 % zemědělských podniků kontrolují 50 % zemědělské půdy v Evropské unii. Na druhé straně ale 80 % zemědělských podniků kontroluje pouze 14,5 % zemědělské půdy.

3.4.

V Evropě lze pozorovat souvislost mezi klesajícím počtem zemědělských jednotek a snižujícím se počtem zaměstnanců v zemědělství. Kupříkladu v letech 2005–2010 klesal počet výrobních jednotek nejvíce ve východní Evropě – zejména v pobaltských státech (Estonsko, Lotyšsko, Litva) – a zároveň se v tomto regionu nejvíce snížila také potřeba pracovních sil (v Bulharsku a Rumunsku o 8,9 % za rok a v pobaltských státech o 8,3 % za rok). V Irsku a na Maltě se naopak počet zemědělských podniků zvýšil, a vzrostla tak i poptávka po pracovních silách v zemědělství.

3.5.

Za skupováním půdy a koncentrací vlastnictví půdy stojí v zásadě tři kategorie investorů: investoři z třetích zemí, investoři z EU a domácí investoři.

3.6.

Nejlepší přehled o koncentraci vlastnictví půdy v Evropě (i v Evropské unii) podává zpráva Concentration, land grabbing and people’s struggles in Europe  (3), kterou v dubnu 2013 předložily Via Campesina a síť Hands off the Land. Ve zprávě se uvádí, že v současné době probíhá v Evropské unii pomalý proces zabírání půdy a koncentrace vlastnictví půdy. To má dopad na lidská práva, zejména pak na právo na přiměřenou výživu. Největší rozsah mělo zabírání půdy v Maďarsku a v Rumunsku. Tento proces však lze pozorovat i v dalších zemích střední a východní Evropy.

3.6.1.

Podle nejrůznějších zdrojů je v Rumunsku již asi 10 % zemědělských ploch v rukou investorů z třetích zemí a dalších 20 až 30 % kontrolují investoři z EU. V Maďarsku se díky tajným dohodám dostal 1 mil. ha půdy pod kontrolu kapitálu převážně z členských států EU. Přestože v Polsku platí pro cizince do května 2016 zákaz kupování půdy, je známo, že zahraniční podnikatelé zejména ze zemí EU již skoupili 2 00  000 ha půdy. Ve francouzské oblasti Bordeaux skoupili Číňané přibližně 100 vinic. Po sjednocení Německa byla na území bývalé NDR rozpuštěna zemědělská družstva a vznikly jak rodinné zemědělské podniky, tak i právnické osoby. V mezičase se množí známky toho, že právnické osoby jsou pro nezemědělské investory a poskytovatele kapitálu obzvlášť atraktivní.

3.7.

Z následujících příkladů lze odhadnout rozsah této koncentrace v podnicích: V Rumunsku obhospodařuje největší zemědělský podnik zhruba 65  000 ha půdy, v Německu 38  000 ha. Největší mlékárna v Estonsku má 2  200 krav, jejich počet však má být navýšen dokonce až na 3  300 dojnic.

3.8.

Jedním z důvodů koncentrace půdy v Evropě je jednotná platba na plochu v rámci prvního pilíře SZP, neboť velkoproducentům zajišťuje větší finanční průraznost, a tím i výhody a více volného kapitálu na nákup další půdy. V zemích EU-15 se využívá především jednotná platba pro zemědělský podnik a v zemích EU-12 zejména jednotná platby na plochu. Zároveň v EU-15 postupuje koncentrace půdy pomaleji než v EU-12.

3.9.

Koncentrace půdy vede ke koncentraci podpory poskytované v rámci SZP. V roce 2009 obdržela 2 % rodinných hospodářství 32 % plateb poskytovaných v rámci SZP. Přitom existují rozdíly mezi západoevropskými a východoevropskými zeměmi. Například v roce 2009 obdržely velké zemědělské podniky, které v Bulharsku představují celkem 2,8 % všech podniků, 66,6 % podpory. Příslušné údaje pro Estonsko činí 3 % a 53 %, pro Dánsko naopak 3 % a 25 % a pro Rakousko 5,5 % a 25 %.

4.1.

V zemích, v nichž dochází ke koncentraci půdy a skupování půdy, je multifunkční evropský model zemědělství, pro nějž jsou typické rodinné farmy, na ústupu a na jeho místo nastupuje průmyslová zemědělská velkovýroba.

4.2.

Z dostupných průzkumů vyplývá, že potraviny a plodiny vypěstované na skoupené půdě se vyvážejí převážně do zemí, z nichž plynou investice. Pouze zlomek těchto produktů je určen pro domácí trh. Podle rozsahu zabírání se odpovídajícím způsobem zhoršuje domácí zajišťování potravin.

4.3.

Zabírání půdy a koncentrace vlastnictví půdy vede k vytlačování zemědělských podniků, které půdu dosud využívaly. Důsledkem je úbytek pracovních a životních příležitostí ve venkovských oblastech. Tento proces je obvykle nevratný, protože pro malé producenty nebo i pro nové podniky (a mladé zemědělce) je velmi těžké půdu získat a uchytit se v tomto hospodářském odvětví, pokud nemají dostatek kapitálu.

4.4.

Přestože se Světová banka snažila vyzdvihnout pozitivní stránku zabírání půdy, jako např. zvýšení účinnosti, inovace a rozvoj, řada organizací občanské společnosti a hnutí zabírání půdy kritizuje. Podle ní způsobuje škody na životním prostředí, znehodnocování půdy a ztrátu životních příležitostí ve venkovských oblastech, a namísto udržitelného zemědělství se rozvíjí masové zemědělství založené na monokulturách.

4.5.

Zabírání půdy má negativní dopad na rozvoj venkovských společenství. Negativní stránkou velkoplošného pěstování je nárůst nezaměstnanosti ve venkovských oblastech, který způsobuje sociální náklady.

4.6.

Willis Peterson, vědec z univerzity v Minnesotě, dokonce tvrdí, že malé rodinné farmy jsou přinejmenším dvakrát efektivnější než zemědělské velkopodniky. Skutečnosti neodpovídá ani tvrzení, že koncentrace půdy vede k vyšším ziskům (4). Údaje FAO dokládají opak, neboť 90 % zemědělských podniků na celém světě představují rodinná hospodářství, která obhospodařují 75 % zemědělské půdy a produkují 80 % potravin na celém světě.

4.7.

Varovným příkladem důsledků skupování půdy je Skotsko, kde byla před 200 lety plocha o velikosti Holandska rozdělena na jednotky o velikosti 8  000 až 20  000 hektarů a prodána investorům. Na tomto území žilo 1,5 až 2 mil. lidí. Tato oblast je až dodnes kvůli průmyslově provozovanému zemědělství vylidněna. Skotský parlament se v současné době zabývá novým osídlením tohoto území, ale to je podstatně dražší, než kdyby byl býval zachován zemědělský model spočívající na menších hospodářstvích.

5.1.

EHSV vzal s uspokojením na vědomí, že OSN vyhlásila rok 2014 Mezinárodním rokem rodinných zemědělských podniků. Podílel se nejrůznějším způsobem na tom, aby byl vyzdvižen strategický význam rodinných hospodářství pro zajištění dodávek potravin a rozvoj venkova a aby se o něm ve společnosti diskutovalo častěji.

5.2.

Jelikož na mezinárodní úrovni ani na úrovni EU zatím neexistuje obecně uznávaná definice rodinného hospodářství, vyzývá EHSV Evropskou komisi, Parlament a Radu, aby tento pojem zakotvily. EHSV navrhuje následující znaky, které musí zemědělský podnik mít, aby byl považován za rodinné hospodářství:

5.2.1.

provozní rozhodnutí činí rodinní příslušníci;

5.2.2.

převážnou část prací na statku vykonávají rodinní příslušníci;

5.2.3.

majetek i převážná část kapitálu patří rodině, anebo je půda v rukou místní komunity;

5.2.4.

také kontrola nad hospodařením je v rukou rodiny;

5.2.5.

hospodářství se v rodině předává z generace na generaci;

5.2.6.

rodina bydlí na vlastním pozemku patřícím k hospodářství nebo v jeho blízkosti.

5.3.

Společensky a ekologicky přijatelný život a práce na rodinných hospodářstvích na venkově a v zemědělství má za sebou na většině míst na světě tradici dlouhou tisíce let. Tam, kde existuje právní jistota a politická spolehlivost, se rodinné zemědělské podniky na celém světě ukázaly být na rozdíl od jiných zemědělských modelů stabilní, resp. nadřazené.

5.4.

Rodinné hospodářství plní vedle funkce produkce potravin ještě další užitečné společenské funkce, které průmyslový model zemědělství ovládaného velkopodniky a opírajícího se o závislé pracovníky nemůže nabídnout.

5.4.1.

Rodinná hospodářství i zemědělská družstva hrají aktivní roli v hospodářské struktuře venkovských oblastí. K jejich stabilitě a flexibilitě je nesmírně důležité členství v družstevních a profesních organizacích. Hospodářství chrání kulturní dědictví a venkovský způsob života, posilují společenský život venkova, vytvářejí vysoce hodnotné produkty, udržitelným způsobem zacházejí s přírodními zdroji a zajišťují široký rozptyl vlastnictví ve venkovských oblastech.

5.4.2.

Rodinná hospodářství si nestěžují na nedostatek pracovních míst, naopak je sama vytváří a jsou přístupná inovacím.

5.4.3.

Statek nabízí dětem ideální prostředí, v němž lze předávat z generace na generaci nezbytné znalosti a dovednosti, což zajišťuje kontinuitu těchto hospodářství.

5.4.4.

Zemědělská produkce v rodinných hospodářstvích se vyznačuje tím, že je rozmanitá a decentralizovaná. Zajišťuje tak hospodářskou soutěž na trhu a omezuje rizikové faktory spojené s koncentrací půdy.

5.4.5.

Velký počet zemědělských podniků je z hlediska pokračování lidstva hodnotou sám o sobě, neboť zajišťuje dovednosti a znalosti o produkci potravin u většího počtu lidí, a vytváří tak základ pro to, aby byly dovednosti a znalosti nezbytné k přežití k dispozici i v dobách krize. Mají-li být rodinná hospodářství životaschopnou alternativou průmyslově provozovaného zemědělství a zabírání půdy jakožto jednoho z jeho projevů, musejí být přijata aktivní opatření na ochranu rodinných zemědělských podniků, včetně podpory pro organizace producentů a opatření proti nekalým obchodním praktikám. Politická opatření na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni mohou přispět k tomu, aby byla rodinná hospodářství udržitelnější a odolnější (5).

6.1.

Půda je základem produkce potravin. Článek 11 Mezinárodního paktu OSN o hospodářských, sociálních a kulturních právech (6) spolu s článkem 25 Všeobecné deklarace lidských práv (7) státům ukládá, aby uznaly právo všech osob, které mají bydliště na jejich území, na dostatečné množství bezpečných potravin, což má přímou souvislost s přístupem k půdě.

6.2.

Jelikož je v EU jen málo ropy a zemního plynu, je tak ohroženo zajišťování dodávek potravin. Proto je třeba zachovat udržitelné zemědělství a rodinná hospodářství.

6.3.

Půda není běžnou komoditou, které by jednoduše bylo možné vyrábět více. Půda je omezeným zdrojem, takže by pro ni neměla platit ani obvyklá tržní pravidla. EHSV je přesvědčen, že v členských státech a EU musí probíhat důkladná diskuse o jednoznačném strukturálním zemědělském modelu. Pouze na tomto základě mohou a musí být vyvozeny politické důsledky a opatření. Jako příklad lze uvést například právní posouzení získávání vlastnických podílů na zemědělských podnicích (tzv. share deals). Majetkové poměry týkající se půdy a využívání půdy je proto třeba regulovat více než doposud.

6.4.

Organizace různých politických barev se zabývaly regulací vlastnictví půdy a přípravou odpovídajících politických opatření a upozornily na to, že je v této oblasti nezbytně nutná řádná správa věcí veřejných. FAO k tomuto tématu vydala nezávazné pokyny: The Voluntary Guidelines of the Responsible Governance of Tenure of Land, Fisheries and Forestry  (8). Cílem těchto pokynů jsou jasná a jistá práva k užívání půdy, která mají zaručit rovný přístup ke zdrojům (půdě, lovištím ryb, lesům), aby klesla chudoba a hlad, byl podpořen udržitelný rozvoj a zlepšilo se životního prostředí. Unctad, FAO, IFAD a Světová banka společně vypracovaly zásady pro odpovědné investice do zemědělství (9), která uznávají práva, prostředky na zajištění obživy a zdroje. OECD zveřejnila politický rámec pro investice do zemědělství (Policy Framework for Investment in Agriculture – PFIA) (10). Státům tak mají být při přípravě politických opatření poskytnuta vodítka pro podněcování soukromých investic do zemědělství.

6.5.

EHSV považuje pokyny OSN/FAO pojednávající o právech zemědělců k užívání pozemků za milníky a požaduje jejich rozhodné a přesné uplatňování ve všech státech. Nejasná vlastnická práva jsou známkou „špatné správy“ a naopak motivací k zabírání půdy.

6.6.

Factor Markets ve svém dokumentu z roku 2012 (11) zkoumá právní předpisy upravující prodej půdy v členských státech EU a v kandidátských zemích. Z toho plyne, že řada členských států má vlastní právní předpisy, které zamezují koncentraci půdy a skupování půdy cizinci, např. díky možnosti využít předkupního práva. V některých zemích musí být na veškeré transakce se zemědělskou půdou bez ohledu na zemi původu kupujícího vydáno úřední povolení. To je běžné například ve Francii, Německu a Švédsku. Zároveň existují země (např. Maďarsko a Litva), kde byla pro zemědělskou půdu stanovena maximální rozloha, která může být v držení jednoho vlastníka.

6.6.1.

Ve Francii spadá kontrola pozemkových transakcí do působnosti regionálních pozemkových úřadů (Sociétés d’Aménagement Foncier et d’Etablissement Rural, SAFER). SAFER je úřad, jehož úkolem je podporovat zemědělce, v tomto případě mladé zemědělce, při novém uspořádání majetkových poměrů a zajišťovat transparentnost trhu se zemědělskou půdou.

6.6.2.

Ve Švédsku je k nákupu půdy v řídce osídlených oblastech nutné povolení. Při vydávání takových povolení zohledňují orgány také vzdělání popř. předchozí zkušenosti kupujícího, a někdy se rovněž požaduje, aby kupec na zakoupené půdě i bydlel. Ve Švédsku mohou zemědělskou půdu kupovat pouze fyzické osoby.

6.6.3.

V Litvě smí právnická osoba kupovat půdu, pokud jí ze zemědělské činnosti plyne alespoň 50 % jejích veškerých příjmů. Domácí fyzické a právnické osoby mohou vlastnit až 500 hektarů půdy.

6.6.4.

V Belgii, Itálii a Francii mají nájemci zemědělské půdy při jejím prodeji předkupní právo.

6.7.

Tento přehled jasně ukazuje, že trh se zemědělskou půdou je v členských státech EU regulován velmi odlišně. Zatímco v některých zemích existují omezení, v jiných žádná nejsou, a tím vznikají mezi členskými státy nerovnosti. Tak je také třeba chápat rozhodnutí bulharského parlamentu, kterým byla navzdory varování ze strany EU prodloužena lhůta platby za nákup zemědělské půdy, která měla vypršet dne 22. října 2013, až do roku 2020, protože parlament rozpoznal bezprostřední ohrožení domácích zemědělských ploch, jelikož v Bulharsku se cena půdy, ale i kupní sila zemědělců pohybuje hluboko pod úrovní prosperujících zemí.

6.8.

V analýze Factor Markets z roku 2012 (12) se konstatuje, že dominantní postavení velkých korporací na trhu se zemědělskou půdou ovlivňuje i řádné fungování tohoto trhu. Velké korporace zabírající půdu využívají svou moc jak na místních, tak i na regionálních trzích se zemědělskou půdou k tomu, aby ovlivnily cenu půdy a podmínky nájemních smluv.

6.9.

Politika v oblasti půdy spadá do pravomoci členských států, které mohou stanovit omezení transakcí, je-li ohrožena národní bezpečnost dodávek energie či potravin a je-li omezení v zájmu převážné většiny veřejnosti. Omezení jsou přípustná za účelem zamezení spekulacím, zachování místních tradic a zabezpečení řádného využívání půdy. Tato omezení zároveň omezují zásadu volného pohybu zboží a kapitálu zakotvené ve Smlouvách. EHSV proto vyzývá Evropský parlament a Radu, aby objasnily, zda musí být vždy zaručen volný pohyb kapitálu v souvislosti s prodejem a nákupem zemědělské půdy a zemědělských podniků, a to především s ohledem na třetí země, ale i v rámci EU. V tomto ohledu je třeba mít na zřeteli, že se ceny zemědělské půdy a příjmy lidí v jednotlivých členských státech značně liší. Je třeba nalézt odpověď na otázku, zda volný pohyb kapitálu a volný trh poskytuje rovné příležitosti k nabývání půdy všem občanům a právnickým osobám.

6.10.

Podle názoru EHSV musí mít členské státy s ohledem na zajištění potravin a další legitimní cíle na základě udržitelného modelu zemědělství více možností, jak regulovat svůj trh se zemědělskou půdou a uvalovat na něm omezení. EHSV zároveň vyzývá všechny členské státy EU, aby plně využívaly veškerých svých možností, co se týče přijímání právních předpisů. Jasné politické cíle v některých zemích očividně chybí nebo obsahují diskriminační aspekty.

6.11.

Pokud Evropský parlament a Rada dospějí k závěru, že je omezení pohybu kapitálu, pokud jde o zajištění potravin, opodstatněné, musí se o tom jednat i na mezinárodní úrovni, neboť volný pohyb kapitálu zaručují různé mezinárodní dohody.

6.12.

Stávající právní a politické možnosti EU a členských států umožňují ovlivňovat využívání půdy prostřednictvím dotací nebo daní. Zkušené využívání nástrojů SZP a pozemkové politiky může zajistit, aby zemědělskou výrobu mohly provozovat i malé zemědělské podniky a aby byla zisková, čímž by se předcházelo koncentraci půdy.

6.13.

V rámci reformované SZP by bylo jistě možné zavést limity a upravit přímé platby tak, aby měly první hektary větší váhu, a vyplácet investiční a přímou podporu malým zemědělským podnikům zjednodušeným postupem. EHSV však pochybuje, že mají současná omezení velký vliv na zamezení koncentracím půdy a že se tato možnost bude dostatečně využívat v těch členských státech, v nichž jsou strukturální rozdíly mezi zemědělskými podniky a intenzita koncentrace půdy největší. EHSV doporučuje členským státům, aby tuto možnost plně využily, a vyzývá instituce Evropské unie, aby zavedly posílený mechanismus pro přerozdělování podpor.

6.14.

Zemědělská půda je omezený přírodní zdroj, a její zabírání proto ohrožuje plnění cílů stanovených v článcích 39 a 191 SFEU. EHSV proto vyzývá Evropskou komisi a Evropský parlament, aby se aktivně zabývaly správou (governance) využívání půdy.

6.15.

EHSV doporučuje, aby byly ve všech členských státech zavedeny horní hranice pro nákup zemědělské půdy u fyzických, tak i právnických osob. Ten, kdo by se pohyboval pod touto hranicí, by měl předkupní právo. Příslušné subjekty mohou využít předkupního práva pouze v případě těch zemědělců, kteří této horní hranice nedosahují.

6.16.

Místní společenství by měla být zapojena do procesu rozhodování o využívání půdy, což zároveň znamená, že jim musí být přiznáno více práv a možností.

6.17.

Při využívání zemědělské půdy by produkce potravin měla mít přednost před výrobou biopaliv.

6.18.

Namísto politiky koncentrace půdy je třeba uplatňovat politiku zaměřenou na přechod od průmyslové výroby k menším výrobním jednotkám, což by rovněž zvýšilo potravinovou soběstačnost. V členských státech EU by měla existovat státní zařízení, která by měla přehled o vlastnických poměrech a o využívání zemědělské půdy. Za tímto účelem by na úrovni členských států měly být ve státních databázích kromě údajů o vlastnících půdy uváděny i údaje o uživatelích. Díky těmto údajům by mohlo být možné provádět nezbytná šetření a reagovat na změny.

6.19.

EHSV vyzývá Evropskou komisi a Parlament, aby na základě jednotné metody provedly rozsáhlý průzkum o vlivu politických opatření a omezení v jednotlivých státech na koncentraci půdy. Zároveň by se měla prozkoumat rizika koncentrace půdy pro zajišťování potravin, zaměstnanost, životní prostředí a rozvoj venkova.

6.20.

EHSV vyzývá všechny členské státy EU, aby Evropské komisi a FAO podávaly zprávy o používání a uplatňování dobrovolných pokynů pro odpovědnou správu (VGGT, přijatých ve FAO v roce 2012) ve svých politikách pro správu půdy. VGGT mají celosvětový dosah (článek 2.4), což zahrnuje i Evropu. VGGT požadují, aby státy vytvořily platformy mnoha zúčastněných stran, v nichž by byly zapojeny a jichž by se účastnily nejvíce zasažené strany. Úkolem těchto platforem by měla být kontrola provádění pokynů a uvedení jednotlivých politik do souladu s těmito pokyny (13).

6.21.

EHSV bude i nadále pozorně sledovat vývoj v oblasti koncentrace půdy, zkoumat její dopady a podílet se na předkládání návrhů na její omezení. Kromě toho podporuje i iniciativu WFAL (World Forum on Access to Land and Natural Resources) a vyzývá Evropskou komisi a Evropský parlament, aby tyto aktivity podpořily.