SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ Lepší informovanost o situaci díky posílené spolupráci mezi orgány námořního dohledu: další kroky v rámci společného prostředí pro sdílení informací v námořní oblasti EU /* COM/2014/0451 final */
SDĚLENÍ
KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ Lepší
informovanost o situaci díky posílené spolupráci mezi orgány námořního
dohledu: další kroky v rámci společného prostředí pro sdílení
informací v námořní oblasti EU 1. Úvod Lepší
výměna informací mezi orgány námořního dohledu je jedním
z klíčových strategických cílů Unie v rámci integrované
námořní politiky a tvoří významnou součást námořní
bezpečnostní strategie[1].
Posílení bezpečnosti našich moří a oceánů je také nezbytnou
součástí agendy modrého růstu, která usiluje o zajištění
růstu a tvorbu pracovních míst. V současnosti probíhá formou spolupráce rozvoj
společného prostředí pro sdílení informací v námořní
oblasti EU (CISE v námořní oblasti), jehož se již týkala dvě
sdělení Komise z let 2009 a 2010[2].
Mezi pozitivní výsledky patří posílená spolupráce mezi agenturami EU,
iniciativy několika námořních odvětví na úrovni EU a také
různé iniciativy na vnitrostátní úrovni. Prostředí CISE v
námořní oblasti podporují zúčastněné strany ze členských
států, Rada a Evropský parlament[3]. Orgány
členských států vykonávají mnoho odlišných úkolů operativního
dohledu, z nichž řada je dána stávajícími povinnostmi vyplývajícími
z právních předpisů EU, s cílem zajistit bezpečnost a
ochranu našich moří a oceánů. Tyto úkoly vyžadují zvláštní pravomoci
a zařízení v různých oblastech: v oblasti obrany, cel,
hraničních kontrol, obecného prosazování práva, kontroly rybolovu, ochrany
mořského prostředí / reakce na znečištění mořského prostředí
a námořní bezpečnosti a ochrany. Rizika a hrozby
pro mořské prostředí nejsou nijak omezovány vnitrostátními či
správními hranicemi, a mohou proto těžit z příležitostí, jež
skýtá otevřený námořní prostor. Vzhledem k tomu, že tyto orgány
čelí rostoucím námořním rizikům a mají jen omezené operativní
a finanční zdroje, může být účinnějším postupem – i
z hlediska nákladů – optimalizovaná výměna informací. Cílem je,
aby všechny subjekty podílející se na provádění námořního dohledu
měly včas přístup k relevantním a co
nejpřesnějším informacím, které jim umožní výkon činností a
hladkou výměnu informací mezi jejich systémy, koordinačními centry
i zařízeními pro hlídkování a dohled (lodě, letadla, družice
atd.). Cílem tohoto
sdělení je zhodnotit současnou situaci a s ohledem na dosažené
výsledky určit oblasti, které vyžadují vynaložení dalšího úsilí. 2. Co je
prostředí CISE v námořní oblasti a jaké přináší výhody? Prostředí
CISE v námořní oblasti je dobrovolný proces v Evropské unii, který je
založen na spolupráci a jehož cílem je dále posílit a podpořit sdílení
relevantních informací mezi orgány podílejícími se na námořním dohledu.
Nemá nahrazovat ani zdvojovat současné systémy a platformy pro
výměnu a sdílení informací, nýbrž má z těchto systémů a
platforem vycházet. Jeho konečným cílem je zvýšit účinnost, kvalitu,
reakční schopnosti a koordinaci operací dohledu v evropské
námořní oblasti a podporovat inovace za účelem prosperity a
bezpečnosti EU a jejích občanů. Prostředí
CISE v námořní oblasti nebude mít dopad ani na správní struktury
členských států, ani na stávající právní předpisy EU v této
oblasti, ani na provádění probíhajících iniciativ na úrovni EU, a zejména
pak nebude mít dopad na ty iniciativy, které vycházejí z právních
požadavků Unie. Vzhledem k tomu, že správní struktury
v členských státech jsou různé, bude správní úsilí potřebné
k provedení této iniciativy na vnitrostátní úrovni záviset na situaci
v každém členském státě. Cílem je
zajistit, aby informace týkající se námořního dohledu shromážděné
jedním orgánem námořního dohledu mohly být sdíleny a užity
vícenásobně, pokud je to považováno za nezbytné pro operativní
činnosti jiných orgánů, namísto toho, aby byly shromážděny
a poskytnuty pouze několikrát nebo shromážděny a uchovávány
k jedinému účelu. Informacemi o námořním dohledu se mohou
rozumět buď výchozí anebo nezpracované údaje, které jsou zvláštním
způsobem formátovány, či informace získané z údajů, které
byly zpracovány a nabyly určitého významu. Informace mohou být základní
nebo obohacené. Informace týkající se námořního dohledu zahrnují např.
polohu lodí a jejich trasu, údaje o nákladu, údaje z čidel,
námořní i jiné mapy, údaje o meteorologické situaci v oblasti oceánu
atd. V případě, že pomocí těchto údajů bude identifikován
jednotlivec, nebo pokud bude identifikace jednotlivce na základě
těchto údajů možná, bude nutné použít[4]
nástroje EU na ochranu údajů[5].
Přesunem k víceúčelovému využívání údajů a zajištěním
interoperability stávajících systémů námořního dohledu[6]
se shromažďování údajů stane méně náročným úkonem
z hlediska potřebného času i zdrojů a v ideálním
případě budou mít orgány vždy k dispozici nejlepší dostupné
informace o situaci na moři. Zdvojování úsilí
v oblasti shromažďování údajů může být nepřímým
důsledkem nedokonalé spolupráce mezi orgány. To může rovněž
poznamenat získávání, údržbu a využívání zařízení pro dohled, jako jsou
radary, komunikační systémy, lodě, vrtulníky, letadla a družice.
Posílená výměna informací by mohla pomoci předejít tomu, aby se tyto
zdroje získávaly duplicitně, aby se táž mořská oblast kontrolovala dvakrát
nebo aby se několikrát shromažďovaly tytéž informace či
vykonávaly námořní mise, které se překrývají. Vytváření
podmínek pro posílené sdílení informací je nezbytným předpokladem
bezproblémové praktické spolupráce na moři mezi vnitrostátními orgány podílejícími
se na námořním dohledu. Výsledky, jichž
bylo dosaženo, prokazují, že prostředí CISE v námořní oblasti by
mělo řadu jasných výhod. Posílená výměna informací je pak
důležitou podmínkou především pro: ·
rozšíření
znalostí a zlepšení informovanosti o námořní situaci. Oba tyto prvky mohou
posílit prevenci, připravenost a reakci na události v oblasti
námořní bezpečnosti, které souvisejí s přeshraniční a
organizovanou trestnou činností (např. nedovoleným obchodem,
nezákonným rybolovem, pirátstvím, ozbrojenou loupeží, terorismem), námořní
ochrany, nezákonného vypouštění látek nebo znečištění moří
v důsledku nehod. Posouzení, na nichž se podíleli odborníci
členských států[7],
jasně prokázala, že orgány řídí námořní dohled
účinněji, pokud mají při plánování a výkonu operací
k dispozici všechny relevantní informace. To může případně
vést ke snížení těchto hrozeb a rizik v průměru o
30 %. Příhodnými příklady může být sdílení informací mezi
civilními a vojenskými orgány o přílivu migrantů do schengenského
prostoru přes Středozemní moře nebo v případě
nouze propojení běžného rutinního dohledu a nástrojů pro
řízení mimořádných situacích v dané mořské oblasti jedním
„kliknutím“, ·
podstatné
snížení úsilí vynaloženého na shromažďování údajů.
Zúčastněné strany uvedly, že existuje velká poptávka po další
výměně údajů, zejména mezi civilními a vojenskými orgány, a
že více než 40 % údajů shromážděných v EU shromažďuje
zároveň několik orgánů, např. nekooperativní cílové objekty
a identifikační informace lodí, ·
snížení
správních a operativních nákladů námořního dohledu.
Z výpočtů, jež provedli odborníci ze členských států,
vyplývá, že celková potenciální úspora nákladů díky posílené
výměně informací by mohla dosáhnout celkového přínosu pro
evropské hospodářství ve výši asi 400 milionů EUR ročně a
přímé úspory ze strany orgánů veřejné správy by ročně
mohly činit nejméně 40 milionů EUR. Příslušné
investiční náklady by pak dosáhly 10 milionů EUR ročně za
prvních deset let. 3. Pokrok
při zavádění posíleného námořního dohledu – čeho bylo dosud
dosaženo? Určitou
dobu již probíhají iniciativy za účelem zlepšení výměny informací
v námořní oblasti. Od roku 2002 byly podniknuty významné kroky jak na
vnitrostátní, tak na unijní úrovni, zejména na straně civilních
orgánů. Pokroku bylo již dosaženo prostřednictvím řady
legislativních nástrojů na úrovni EU, jimiž jsou zavedeny systémy,
které slouží různým oblastem politiky a v některých
případech přesahují rámec jednoho odvětví. Jedná se zejména
o tyto systémy: systém Unie pro námořní informace a jejich
výměnu SafeSeaNet, který poskytuje integrované námořní služby[8]
mimo jiné pro sledování dopravy (informovanost o situaci) a
k zajištění provádění právních předpisů EU, jenž sídlí
v prostorách Evropské agentury pro námořní bezpečnost (EMSA) a
jejž v rámci Komise spravuje Generální ředitelství pro mobilitu a dopravu
(MOVE) spolu s členskými státy EU/EHP v rámci řídící
skupiny na vysoké úrovni[9];
společný komunikační a informační systém pro případy
mimořádných událostí (CECIS), který usnadňuje komunikaci
v průběhu námořních incidentů nebo katastrof a jejž v
rámci Komise řídí Generální ředitelství pro humanitární pomoc a
civilní ochranu (ECHO); systém sledování plavidel spravovaný členskými
státy, systém elektronické komunikace (DEH – Data Exchange Highway) a
rybářský jazyk pro univerzální výměnu (FLUX – Fisheries Language for
Universal eXchange), jejž v rámci Komise spravuje Generální ředitelství
pro námořní záležitosti a rybolov (MARE), přičemž tyto nástroje
slouží k podpoře společné rybářské politiky; síť
námořního dohledu MARSUR, již spravuje Evropská obranná agentura (EDA) a
jež slouží k podpoře společné zahraniční
a bezpečnostní politiky; Evropský systém ochrany hranic (EUROSUR),
který zlepšuje informovanost o situaci a schopnost reakce členských států
a agentury pro ostrahu vnějších hranic EU (FRONTEX) na vnějších
hranicích; a také síť pro bezpečnou výměnu informací (SIENA),
systém výměny informací Europolu, platforma Blue Hub Společného
výzkumného střediska, která podporuje výzkum a vývoj EU v oblasti
námořního dohledu a informovanosti o situaci a provádí experimenty
s novými zdroji údajů, které nebyly dosud využívány. Na úrovni EU má
zvláštní význam směrnice o ohlašovacích formalitách[10],
která zřizuje jednotné vnitrostátní portály. Až budou tyto portály
v červnu 2015 plně funkční, budou představovat
ústřední vnitrostátní platformy pro výměnu informací, které se týkají
ohlašování a sdílení informací o lodích mezi všemi příslušnými orgány a
budou propojeny se systémem pro námořní informace Unie a jejich
výměnu, a tedy i dalšími systémy, čímž budou všem orgánům,
zejména civilním, poskytovány relevantní informace v námořní oblasti
napříč odvětvími a státy. Mezi další iniciativy, které zlepšují
sdílení informací, patří mimo jiné nadcházející strategie o řízení
celních rizik a bezpečnosti dodavatelského řetězce
v souvislosti s celním kodexem Unie[11],
opatření stanovená v novém nařízení o společné
rybářské politice[12]a
Evropská námořní síť pro pozorování a sběr dat (EMODNET,
European Marine Observation and Data Network)[13]. Ze zkušeností
vyplynulo, že prohloubení spolupráce přináší přidanou hodnotu.
Příkladem může být operativní užití integrovaných námořních
služeb (přehled o posílené námořní informovanosti), jež poskytuje
agentura EMSA agentuře FRONTEX a EFCA. To může být inspirací, jak
dále pokračovat ve spolupráci na vnitrostátní úrovni. Na vnitrostátní
úrovni již několik členských států zavedlo mechanismy, jako
jsou vnitrostátní koordinační centra, na nichž se podílí všechny
příslušné orgány (civilní i vojenské), s cílem zlepšit koordinaci.
Tato centra mohou být inspirací pro zřízení dalších center. Od
zveřejnění sdělení o prostředí CISE z roku 2010 bylo
dosaženo pokroku při provádění plánu týkajícího se tohoto
prostředí. Členské státy úzce spolupracovaly při projektech
„BlueMassMed“, „MARSUNO“ a „Cooperation“[14]. Členské
státy[15],
které se podílely na projektu BlueMassMed, vypracovaly koncepci
vnitrostátních „IT uzlů“, které mohou v budoucnu zastávat úlohu
vnitrostátních informačních centrál. Členské
státy[16],
které se zapojily do projektu MARSUNO, dosáhly zejména pokroku
v oblasti přezkumu právního stavu a vznesly návrhy ohledně možné
struktury řízení. Členské
státy[17],
které se podílely na projektu Cooperation, vypočítaly možnou
hospodářskou přidanou hodnotu prostředí CISE v námořní
oblasti ve scénářích námořního dohledu, které vycházejí ze
skutečného provozu. Provedly rovněž studii o přístupových
právech orgánů k výměně informací a vypracovaly koncepci
pro flexibilní „společný počítačový jazyk“ (společný model
údajů), který lze případně použít k zajištění
interoperability systémů informování. Tyto iniciativy
napomohly přesnějšímu určení operativní potřeby výměny
informací napříč odvětvími a potvrdily ji a byly pravidelně
projednávány ve skupině odborníků členských států v oblasti
námořního dohledu a v technické poradní skupině pro
prostředí CISE, jež se skládá ze zástupců různých orgánů
veřejné správy v oblasti námořního dohledu a agentur EU,
s cílem zajistit soudržný rozvoj. 4. Další kroky
pro rozvíjení prostředí CISE v námořní oblasti Pokrok, jehož
bylo doposud dosaženo, je základem pro další práci; zejména umožňuje
zaměřit se na zbývající výzvy a ukazuje, že vize prostředí CISE
v námořní oblasti je na úrovni členských států i EU
postupně uskutečňována. Jednou z nejdůležitějších
potřeb je zlepšení výměny informací mezi vojenskými a civilními
orgány. Významným prvkem bude zapojení obranné komunity a určení
informací, které by mohly být vyměňovány mezi civilními a vojenskými
orgány prostřednictvím prostředí CISE v námořní oblasti,
neboť vojenské orgány patří mezi hlavní držitele údajů
týkajících se námořního dohledu. Prioritní
oblasti pro další přeshraniční a meziodvětvovou spolupráci byly
určeny v rámci výše uvedených projektů MARSUNO,
BlueMassMed a Cooperation. Mezi tyto oblasti patří mimo jiné: – sdílení polohy
hlídkujících plavidel a letadel v reálném čase a funkční
specifikace s cílem zajistit co nejrychlejší reakci na hromadné záchranné
operace a/nebo jiné události na moři, – nástroje
spolupráce pro přeshraniční řízení krizí, – konsolidace
údajů a výměna informací o podezřelých plavidlech plavících se
ve vodách EU a – vnitrostátní
registry rekreačních plavidel: počítačové zpracování žádostí o
informace mezi členskými státy. Má-li se
předejít zdvojování úsilí, bude klíčové, aby se i nadále
zkvalitňovaly stávající nástroje a využívaly dosažené výsledky. Cílem dalších
opatření je usnadnit výměnu informací, a tudíž by tato opatření
neměla vytvářet žádné nové povinnosti týkající se shromažďování
údajů ani by neměla stanovovat povahu informací, jež mají být
vyměňovány. O tom bude rozhodovat vlastník údajů. Komise má
v úmyslu přijmout tato další opatření: ·
Komise
má v plánu zahájit v roce 2014 projekt v rámci sedmého rámcového
programu EU pro výzkum (7. RP) s cílem ověřit fungování
prostředí CISE v námořní oblasti ve větším
měřítku, zejména mezi civilními a vojenskými orgány. Dále bude Komise
prostřednictvím rámcových programů Evropské unie pro výzkum a inovace
podporovat zavádění inovací. ·
Komise
vytvoří v úzké spolupráci s členskými státy do konce roku
2016 nezávaznou příručku o prostředí CISE v námořní
oblasti, která bude obsahovat doporučení ohledně
osvědčených postupů a užitečné informace o tom, jak toto
prostředí využívat. Cílem doporučení je mimo jiné podporovat u
vnitrostátních orgánů podílejících se na námořním dohledu jednání
charakterizované zásadou „zvyšujte povědomí, a tedy sdílejte informace“
(care to share to be aware) napříč různými odvětvími a mezi
nimi. Příručka také poskytne pokyny ohledně doporučeného
postupu, jak mají příslušné orgány nakládat s osobními či
citlivými obchodními informacemi. Příručka by měla zohlednit
výsledky různých přípravných akcí, jako je mimo jiné projekt 7. RP,
projekt Cooperation a pilotní projekty, např. Marsuno, BlueMassMed a
projekt financovaný v rámci programu integrované námořní politiky
„Vývoj sítě SafeSeaNet na podporu prostředí CISE a jiných komunit“. ·
Komise
podpoří opatření na rozvoj, zachování a šíření norem, což umožní
interoperabilitu systémů námořního dohledu. Tyto normy usnadní
výměnu informací týkajících se námořního prostředí mezi orgány
dohledu a rozvoj řešení v oblasti IT, což je stěžejní výzva pro
spolupráci mezi členskými státy, rozvoj odvětví a konkurenceschopnost.
Bude mezi ně patřit i společný model údajů[18],
který vychází z technologických řešení, která jsou již zavedena a
vyžadována právními předpisy Unie, s cílem sloužit jako nástroj pro
převod mezi informačními systémy námořního dohledu, zejména mezi
civilními a vojenskými systémy. Referenční technická architektura pro
veřejné služby bude definována do roku 2017 v souladu
s referenční architekturou evropské interoperability, jež byla
vyvinuta programem „Řešení interoperability pro evropské orgány
veřejné správy“ (program ISA) v rámci Digitální agendy pro Evropu.
Budou rovněž zapotřebí specifikace na podporu virtuální spolupráce
mezi stávajícími systémy IT[19]. ·
Souběžně
by měly být členské státy vybízeny, aby v případě
potřeby pokračovaly v modernizaci nastavení IT systémů pro
námořní dohled a dále zlepšovaly sdílení informací mezi orgány
podílejícími se na námořním dohledu. Na podporu drobných zlepšení je
k dispozici financování na úrovni EU. ·
Členské
státy by také měly co nejdříve zapojit příslušné vnitrostátní
orgány na ochranu údajů, aby tak zajistily, že operativní prostředky
a cíle budou v souladu s vnitrostátními požadavky na ochranu
údajů. Jedním způsobem, jak podpořit vnitrostátní iniciativy a
zajistit tak, že budou zavedena nejúčinnější a nákladově nejefektivnější
opatření, je předchozí posouzení dopadů. ·
Komise
bude i nadále přezkoumávat stávající odvětvové právní předpisy
na úrovni EU, aby tak odstranila případné zbývající právní překážky
pro sdílení informací mezi odvětvími a zároveň zajistila soulad s příslušnými
požadavky na ochranu údajů. Ačkoliv se Komise domnívá, že
většina těchto překážek již byla odstraněna, je možné, že
některé stále existují na vnitrostátní úrovni. Tyto překážky mohou
přetrvávat z důvodu organizačních struktur orgánů
členských států[20]. ·
Je
třeba se dále zamyslet nad správními strukturami, které jsou
zapotřebí k řízení prostředí CISE v námořní
oblasti, a zejména nad potřebou dohod o poskytování služeb mezi
vnitrostátními orgány. Komise také do
roku 2018 zahájí proces přezkumu s cílem zhodnotit provedení
prostředí CISE v námořní oblasti a potřebu přijetí
dalších opatření. Komise
zdůrazňuje, že za zajištění účinného dohledu nad svými
výsostnými vodami a vodami, které spadají do jejich jurisdikce, a
případně i na volném moři nesou odpovědnost členské
státy. Členské státy nesou odpovědnost také za zajištění služeb
operativní výměny informací v oblasti námořního dohledu mezi
těmito orgány, avšak v některých případech mohou tento
postup podporovat a usnadňovat agentury EU. Proto je třeba, aby
operativní aspekty výměny informací byly v souladu se zásadou
subsidiarity z velké části decentralizovány ve prospěch
vnitrostátních orgánů. Současně
jsou také nezbytná opatření na úrovni EU, protože výměna informací
zahrnuje rovněž nadnárodní složku, která obvykle obnáší spolupráci na
regionální úrovni či na úrovni států v dané mořské oblasti.
Kromě toho jsou pravidla a podmínky pro sdílení informací již regulovány
na úrovni EU. Úlohou Komise by tedy mělo být – kromě její úlohy
při zajišťování provádění a fungování již přijatých
právních předpisů Unie – i nadále vystupovat jako
zprostředkovatel a koordinátor postupu zavádění prostředí CISE
pro námořní oblast s cílem zlepšit a podpořit příslušnou
výměnu informací zejména mezi civilními a vojenskými orgány, které se
podílejí na námořním dohledu, a zajistit interoperabilitu systémů
námořního dohledu na úrovni EU a vycházet přitom ze stávajících
systémů a řešení, aniž by došlo k vytváření nového systému. 5. Závěry Prostředí
CISE v námořní oblasti představuje významný krok
k naplnění zamýšlené námořní bezpečnostní strategie EU a
splňuje její zásady a cíle, neboť se jedná o soudržnou,
meziodvětvovou a nákladově efektivní strategii. Je nezbytné
podpořit námořní dohled v námořní oblasti EU. I nadále bude
věnováno další úsilí tomu, aby byly dodrženy klíčové zásady, jimiž je
zabránit zdvojování činností a používat účinná a nákladově
efektivní řešení, a toto úsilí se bude zakládat na opatřeních
nastíněných v tomto sdělení a na značných zkušenostech
všech orgánů a funkcí v členských státech a příslušných
agenturách. V této fázi nepovažuje Komise za nutné předkládat
meziodvětvové legislativní iniciativy. Provádění
prostředí CISE v námořní oblasti bude i nadále vyžadovat práci
jak na úrovni EU, tak členských států. Má-li být
zajištěno, že bude možná zamýšlená výměna informací mezi
příslušnými orgány, a zejména mezi orgány civilními a vojenskými,
bude zapotřebí přijmout opatření na vnitrostátní úrovni. Komise
proto vybízí členské státy, aby se od sebe vzájemně učily
a čerpaly inspiraci ze zkušeností získaných při zavádění
vnitrostátních koordinačních mechanismů, jež již zavedlo několik
zemí, a aby na vnitrostátní úrovni prováděly společné prostředí
pro sdílení informací v námořní oblasti v souladu
s přístupem rozvinutým na úrovni EU v rámci prostředí CISE
v námořní oblasti a za plného využití přínosů stávajících
mechanismů výměny informací. Komise vyzývá
Evropský parlament a Radu, aby poskytly politické pokyny a potvrdily svou
ochotu podpořit návrhy předložené v tomto sdělení. [1] Společné
sdělení Komise a ESVČ ze dne 6. března 2014. Join (2014) 9
final. [2] KOM(2009)
538 v konečném znění a KOM(2010) 584 v konečném
znění. [3] Viz
například takzvanou Limasolskou deklaraci přijatou v roce 2013
evropskými ministry a schválenou Radou ministrů a závěry Rady
týkající se námořního dohledu v letech 2009–2013, na něž je
rovněž odkazováno v posouzení dopadů. [4] Směrnice
(ES) č. 46/1995, rámcové rozhodnutí Rady 2008/977/SVV a nařízení (ES)
č. 45/2001. [5] Informacemi
týkajícími se námořního dohledu, které podléhají pravidlům o
ochraně údajů, se rozumí například údaje o kapitánovi a jiných
členech posádky plavidla. V těchto případech lze umožnit
výměnu údajů pouze za velmi konkrétním účelem a měla by být
omezena v souladu se zásadou minimalizace zpracování osobních údajů
pouze na situace, v nichž vyvstane definovaná operační potřeba. [6] Interoperabilní
znamená, že informace mohou být automaticky odesílány ze systému jednoho orgánu
námořního dohledu jinému takovému orgánu. [7] Zprávy o
přípravných akcích a projektech uvedené v oddíle 3. [8] SafeSeaNet,
CleanSeaNet, datové centrum EU LRIT a projekt THETIS. [9] Rozhodnutí
Komise 2009/584/ES. [10] Směrnice
(EU) č. 65/2010. [11] Nařízení (EU)
č. 952/2013. [12] Nařízení (EU)
č. 1380/2013. [13] www.emodnet.eu. [14] www.bluemassmed.net, www.marsuno.eu,
http://www.coopp.eu/. [15] Francie, Řecko,
Itálie, Malta, Portugalsko a Španělsko. [16] Švédsko, Belgie,
Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Lotyšsko, Litva, Norsko a Polsko a
Rusko jako pozorovatel. [17] Finsko, Bulharsko,
Estonsko, Francie, Německo, Irsko, Norsko, Portugalsko, Rumunsko, Švédsko
a Španělsko. [18] Tj. seznam pojmů,
významů, pojmenovávacích zvyklostí, formátů údajů a vztahů
mezi nimi. [19] Výměna rychlých
zpráv (instant messaging), sdílení videí (streaming), pořádání audio
a videokonferencí. [20] Běžnou
překážkou, jež byla zjištěna v rámci přípravných akcí, je
to, že mandát úředníků v oblasti námořního dohledu je
v členských státech omezen na funkci v jednom odvětví,
čímž je jim zabráněno ve spolupráci a výměně informací
s jinými orgány.
Komise proto
podpoří odstranění těchto právních omezení na vnitrostátní
úrovni.