SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

o použití nařízení (EU) č. 472/2013

1. ÚVOD

Hospodářská a finanční krize odhalila ve správě ekonomických záležitostí a dohledu v EU řadu slabých míst. Většina nedostatků v dohledu byla účinně vyřešena vytvořením evropského semestru pro koordinaci hospodářských politik a vypracováním šesti právních opatření obecně známých jako „six-pack“ (balíček šesti právních aktů). Vzhledem k vysoké pravděpodobnosti, že hospodářské a rozpočtové politiky v prostoru s jednotnou měnou mohou mít značné vedlejší účinky, bylo nicméně nutné vytvořit silnější mechanismy. Pro tyto účely byla zákonodárcem přijata nařízení (EU) č. 472/2013 a (EU) č. 473/2013[1]. Nařízení (EU) č. 472/2013 týkající se posíleného dohledu, dohledu během programu a dohledu po jeho ukončení, kterým podléhají členské státy eurozóny, jejichž pomocí jsou formalizovány dřívější přístupy ad hoc a je vytvořena vazba mezi finanční pomocí a rámcem Smlouvy ve vztahu ke koordinací hospodářských politik členských států. Tento tzv. balíček dvou legislativních aktů („two pack“) vstoupil v platnost dne 30. května 2013.

Nařízení (EU) č. 472/2013 (dále jen „nařízení“) stanoví pravidla pro posílený dohled, makroekonomické ozdravné programy a dohled po ukončení programu, v jehož rámci mohou Komise a Rada vykonávat míru dohledu přizpůsobenou konkrétnímu případu a který doplňuje ostatní stávající postupy mnohostranného dohledu. Přitom mohou dospět k závěru, že členský stát musí přijmout další opatření k řešení zvláštních rizik, která tento členský stát představuje pro finanční stabilitu v eurozóně; cílem uvedených opatření by bylo rychlé opětovné nastolení zdravé a udržitelné hospodářské a finanční situace a obnovení úplné finanční soběstačnosti členského státu na finančních trzích.

Nařízení bylo vytvořeno s cílem uvést v soulad stávající praxi používanou při provádění programů finanční pomoci v členských státech eurozóny s institucionálním rámcem Smlouvy, a tak současně zajistit lepší uplatňování uvedených zásad ve všech členských státech. Míra, jakou budou sledování a dohled zasahovat do záležitostí daného státu, bude záviset na závažnosti finanční situace dotčeného členského státu. Nařízení rovněž umožňuje zjednodušení překrývajících se povinností předkládat zprávy pro zvláštní případy, kdy je členskému státu poskytována finanční pomoc.

Podle článku 19 tohoto nařízení Komise do ledna 2014 a poté každých pět let předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování tohoto nařízení, případně doplněnou o návrh na změnu tohoto nařízení. Tato zpráva mimo jiné zhodnotí: a) účinnost tohoto nařízení, b) pokrok při zajišťování užší koordinace hospodářských politik a trvalé konvergence hospodářské výkonnosti členských států v souladu se Smlouvou o fungování EU, c) přínos tohoto nařízení ke splnění strategie Unie pro růst a zaměstnanost.

Je třeba poznamenat, že cílem přezkumu nařízení je poskytnout přehled o provádění tohoto nařízení od jeho vstupu v platnost. Cílem informací, které jsou zde uvedeny jako součást tohoto přezkumu a které se týkají hospodářského pokroku, kterého dosáhly členské státy v rámci programu, není duplikovat či shrnout pravidelné kontrolní mise prováděné v rámci těchto programů.

Nařízení je v platnosti teprve velmi krátkou dobu, což v této fázi představuje značná omezení, pokud jde o to, co a v jakém rozsahu může být hodnoceno. Přezkum balíčku šesti právních aktů a balíčku dvou právních aktů na konci roku 2014 naopak umožní provedení komplexnějšího a hlubšího posouzení účinnosti nařízení.

2. POUŽITÍ NAŘÍZENÍ (EU) č. 472/2013

2.1. Provádění nařízení

Ustanovení čl. 2 odst. 5 a čl. 7 odst. 12 nařízení pověřují Komisi, aby pro informaci zveřejnila dva seznamy nástrojů finanční pomoci: i) nástrojů, které jsou preventivního charakteru, a odděleně ii) nástrojů, u nichž pravidla v rámci evropského mechanismu stability (ESM) nevyžadují makroekonomický ozdravný program. Komise uvedené sdělení přijala v říjnu 2013[2].

Ode dne vstupu nařízení v platnost nepodléhal dosud žádný členský stát eurozóny zvýšenému dohledu v souladu s článkem 2 a s žádným z členských států eurozóny nebyl dosud uzavřen nový makroekonomický ozdravný program. 

Avšak podle článku 16 uvedeného nařízení se na členské státy využívající finanční pomoc vztahují pravidla tohoto nařízení ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost. Použije se tedy na ty členské státy eurozóny, na které se k 30. květnu 2013 vztahuje nástroj finanční pomoci.

Příjemci finanční pomoci od jednoho nebo několika jiných členských států, od EFSM, EFSF nebo ESM či jiné příslušné mezinárodní finanční instituce, jako je například MMF byly v době vstupu tohoto nařízení v platnost Řecko, Irska, Portugalsko, Španělsko, Kypr  V rámci tohoto nařízení byla přijata nová rozhodnutí, kterými se upravují stávající makroekonomické ozdravné programy.

Čtyři členské státy využívají finanční pomoc spojenou s makroekonomickým ozdravným programem, a vztahuje se tedy na ně článek 7 nařízení:

Řecko

S Řeckem byly již dohodnuty dva ozdravné programy. První z nich byl podrobně popsán v rozhodnutí Rady 2010/320/EU ze dne 26. května 2010 a následně několikrát změněn. Druhý ekonomický ozdravný program byl proveden rozhodnutím Rady 2011/734/EU ze dne 12. července 2011, které bylo posléze změněno rozhodnutím Rady 2013/6/EU[3].

Irsko

Irský ekonomický ozdravný program byl zaveden rozhodnutím Rady 2011/77/EU v únoru 2011. Aktualizace makroekonomického ozdravného programu byly přijaty podle čl. 7 odst. 5 nařízení dne 9. července 2013 prostřednictvím prováděcího rozhodnutí Rady 2013/373/EU.[4]

Portugalsko

Portugalský ekonomický ozdravný program byl zaveden rozhodnutím Rady 2011/344/EU dne 20. května 2011. Aktualizace makroekonomického ozdravného programu byly přijaty podle čl. 7 odst. 5 nařízení dne 9. července 2013 prostřednictvím prováděcího rozhodnutí Rady 2013/375/EU.[5]

Kypr

Kyperský ekonomický ozdravný program byl zaveden rozhodnutím Rady 2013/236/EU ze dne 23. dubna 2013, krátce před vstupem tohoto nařízení v platnost. V zájmu jasnosti a právní jistoty byl makroekonomický ozdravný program poté schválen podle čl. 7 odst. 2 nařízení prostřednictvím rozhodnutí Rady 2013/463/EU ze dne 13. září 2013[6].

Španělsko využívalo finanční pomoc na rekapitalizaci finančních institucí. To znamená, že se na Španělsko nevztahují ustanovení tohoto nařízení týkající se makroekonomického ozdravného programu. Po ukončení současného programu finanční pomoci však bude Španělsko podléhat dohledu po ukončení programu v souladu s článkem 14 nařízení.

2.2. Účinnost nařízení

Hlavním cílem nařízení je posílit sledování a dohled pro členské státy, které jsou ohrožené nebo již zasažené závažnými obtížemi, pokud jde o jejich finanční stabilitu. Jeho zaměřením je vytvořit transparentní, účinné, efektivní a předvídatelné postupy dohledu pro členské státy, které podléhají posílenému dohledu, makroekonomickému ozdravnému programu a dohledu po ukončení programu.

Nařízení je v platnosti od 30. května 2013. Tento krátký časový rámec do značné míry znesnadňuje posouzení účinnosti nařízení, neboť hodnocení se může opírat pouze o omezené doklady.

Zejména mnohá ustanovení nařízení mají význam pro období, během něhož jsou programy vytvářeny a projednávány. Ve stávajících programech tato období uplynula před vstupem nařízení v platnost. Účinnost nařízení v souladu s článkem 19 proto nemůže být hodnocena s ohledem tyto dřívější fáze.

Kromě toho není možné posoudit účinnost nařízení, pokud jde o posílený dohled, neboť posílený dohled se dosud na žádný členský stát eurozóny nevztahoval. Z týchž důvodů nelze zatím posoudit účinnost nařízení, pokud jde o uplatňování dohledu po ukončení programu.

Během tohoto období lze účinnost hodnotit pouze s ohledem na stávající makroekonomické ozdravné programy. Jejich cílem je rychlé opětovné nastolení zdravé a udržitelné hospodářské a finanční situace členského státu a obnovení jeho úplné finanční soběstačnosti na finančních trzích. Stávající makroekonomické ozdravné programy zatím cíle tohoto nařízení splňovaly.

Nicméně probíhající provádění řeckých, portugalských a kyperských programů přinese důležité parametry a poznatky týkající se způsobu posuzování účinnosti pro příští přezkum. Podobně nadcházející vystoupení Irska a Španělska z programů finanční pomoci poskytne nové poznatky pro hlubší posouzení účinnosti dohledu po ukončení programu, které bude provedeno v pozdější fázi.

Pečlivé sledování všech členských států eurozóny bude sloužit k okamžitému řešení případné nestability, která by se mohla objevit, a k zabránění šíření nákazy v HMU nebo v celé Unii.

2.3.        Pokrok při zajišťování užší koordinace hospodářských politik a trvalé konvergence hospodářské výkonnosti členských států v souladu s SFEU

Nařízení (EU) č. 473/2013 a balíček šesti právních aktů budou posouzeny v rámci přezkumu v roce 2014. Očekává se, že tento přezkum bude zahrnovat komplexnější zhodnocení pokroku, jehož bylo dosaženo v oblasti koordinace a konvergence. 

Nařízení (EU) č. 472/2013 stanoví rámec pro posílení hospodářského a rozpočtového dohledu pro členské státy eurozóny, které jsou postiženy či ohroženy závažnými obtížemi. Kromě jiných aspektů stanoví užší koordinaci pro ty členské státy, na které se vztahují makroekonomické ozdravné programy, a obecný rámec pro dohled po ukončení programu.

Nařízení navíc stanoví posílený hospodářský dohled, aby se zajistil soulad hospodářských politik – zejména mezi rámcem Unie pro mnohostranný dohled zřízeným SFEU a možnými politickými podmínkami vztahujícími se k finanční pomoci – a aby nedošlo k duplicitě povinností podávat zprávy. Za tímto účelem nařízení obsahuje ustanovení o souladu s paktem o stabilitě a růstu, s nařízením (EU) č. 1176/2011[7] a s některými ustanoveními nařízení (EU) č. 473/2013[8]. Členské státy eurozóny, na které se nařízení vztahuje, byly zproštěny některých povinností, aby nedošlo k duplicitě povinností podávat zprávy.

Nařízení neobsahuje přechodná ustanovení pro členské státy, které opustí program a příslušnou finanční pomoc (např. Irsko) v průběhu každoročních cyklů makroekonomického dohledu. Aby se usnadnilo plné opětovné začlenění těchto členských států do mechanismu hospodářské koordinace Komise na členské státy, které úspěšně provedly ekonomické ozdravné programy, neprodleně použije standardní nástroje dohledu.

3. HODNOCENÍ POKROKU VE VZTAHU K HOSPODÁŘSKÝM PODMÍNKÁM

Vzhledem k tomu, že nařízení (EU) č. 472/2013 vstoupilo v platnost teprve nedávno, je na posouzení dopadu jeho provádění na hospodářské podmínky příliš brzy.

Všechny členské státy, na které se vztahuje obsah tohoto nařízení, provedly strukturální reformy s cílem odstranit zdroje zranitelnosti a finanční nestability. Problémy v Irsku a na Kypru měly svůj původ zejména v bankovním sektoru. Z tohoto důvodu provedlo Irsko reorganizaci odvětví, rekapitalizovalo životaschopné banky, zlikvidovalo neživotaschopné banky a provádí důkladné zátěžové testy za účelem náležitého ohodnocení portfolií aktiv. Restrukturalizace a řešení problémů bank, jakož i rychlé a předběžné snižování pákového efektu proběhly také na Kypru. Kromě toho obě země pokračují v reformách na trhu práce a na výrobkových trzích. Pokud jde o trh práce, patří sem provedení akčního plánu pro zaměstnanost a reforma programů vzdělávání a odborné přípravy v Irsku a pozastavení indexace mezd v soukromém sektoru do roku 2014 na Kypru. V případě výrobkových trhů se jedná mimo jiné o privatizační programy v různých odvětvích energetiky a dopravy a o vymáhání práva hospodářské soutěže (Irsko). Kromě toho obě země pokračují v provádění reforem s cílem konsolidovat veřejné finance a snížit finanční tlak.

Řecko provedlo značnou fiskální konsolidaci a hluboké reformy na výrobkových trzích a na trhu práce, jako například zjednodušení formalit při zakládání nových podniků a zjednodušení postupů pro udělování licencí, jakož i reformy důchodového systému, zdravotnictví a daní, s cílem podpořit korekce, konkurenceschopnost a růst. Problémem zůstává nadále vysoká úroveň veřejného zadlužení, strukturální nepružnost a zatěžující institucionální uspořádání.

Také Portugalsko se potýkalo se strukturální nepružností a vysokou mírou veřejného zadlužení. Za účelem řešení těchto zdrojů nestability bylo zavedeno několik reformních balíčků. Například byly sníženy dávky v nezaměstnanosti, byly provedeny privatizační programy, hospodářská soutěž v maloobchodním prodeji se zvýšila a snížily se překážky vstupu na trh v oblasti odborných služeb. Kromě toho byl rozšířen základ DPH a byla odstraněna řada odpočtů u daně z příjmu.

Podrobné a zevrubné posouzení situace v zemích, na které se vztahuje program, jsou k dispozici ve výsledcích kontrolních misí zveřejněných v sérii „European Economy“ a na internetových stránkách Evropské komise na adrese:                  http://ec.europa.eu/economy_finance/assistance_eu_ms/index_en.htm.

4. ZÁVĚR

Toto sdělení popisuje některé hlavní aspekty balíčku dvou legislativních aktů, nařízení (EU) č. 472/2013. Ambiciózní fiskální konsolidace spolu s dalekosáhlými strukturálními reformami a finanční opravou podporovány vnější finanční pomocí – nejčastěji prostřednictvím makroekonomických ozdravných programů – pomohly vyrovnat se s otřesy na finančním trhu a následně trhy stabilizovat.

Na základě těchto skutečností se Komise domnívá, že nařízení (EU) č. 472/2013 se ukázalo jako vhodný rámec pro posílené sledování členských států eurozóny, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi, a dohled nad nimi.

Zdá se, že ustanovení obsažená v balíčku dvou právních aktů a procesní normy v nich zakotvené umožňují v členských státech eurozóny koordinovanější přístup. Jak je však vysvětleno v tomto sdělení, krátké časové období, během něhož je toto nařízení v platnosti, poskytuje omezené důkazy, na nichž je možné toto hodnocení založit. Musí být například ještě ověřen zvýšený dohled, avšak nařízení vytváří rámec, který by měl umožnit podrobnější sledování členských států eurozóny, které jsou postiženy či ohroženy závažnými obtížemi. Je nutné ověřit také dohled po ukončení programu.

Systematické a důkladné hodnocení vycházející ze získaných zkušeností proběhne u příležitosti příštího přezkumu tohoto nařízení, který bude proveden souběžně s přezkumem nařízení (EU) č. 473/2013 a souboru šesti právních aktů.

[1] Úř. věst. L 140, 27.5.2013.

[2] Úř. věst. C 300, 16.10.2013.

[3] Úř. věst. L 48, 21.2.2013.

[4] Úř. věst. L 191, 12.7.2013.

[5] Úř. věst. L 192, 13.7.2013.

[6] Úř. věst. L 250, 20.9.2013, s. 9.

[7] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1176/2011 z 16. listopadu 2011 o prevenci a nápravě makroekonomické nerovnováhy (Úř. věst. L 306, 23.11.2011, s. 25).

8 Články 1 až 5 a články 13 až 18 nařízení (EU) č. 473/2013 se však nepoužijí.