21.1.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 19/84

1.

souhlasí s Komisí stanovenými cíli ekologické produkce, jimiž jsou odstranění překážek udržitelného rozvoje ekologické produkce, podpora účinného rozvoje vnitřního trhu a zajištění spravedlivé hospodářské soutěže pro zemědělce a účastníky trhu a zachování či posílení důvěry spotřebitelů v ekologické produkty;

2.

doporučuje vylepšit platné nařízení (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů. Ačkoli se VR trvale zasazuje o dodržování zásad ekologického zemědělství, upřednostňuje možnost politiky, kterou Komise analyzovala, spočívající ve zlepšení současného stavu na základě zlepšení a silnějšího prosazování stávajících právních předpisů. VR konstatuje, že Komise zvolila možnosti zásadní změny právních předpisů, přičemž dochází ke zpřísňování norem a ruší se veškerá forma flexibility. VR se domnívá, že integrita podnikatelů a výrobního systému a jeho přizpůsobení se rozlišným agroklimatickým podmínkám a podmínkám rozvoje jednotlivých území EU je základem udržitelného růstu a důvěry spotřebitelů. Integritu si proto nelze vynutit výlučně zpřísněním předpisů. Zpřísněná pravidla přímo ovlivňují kontinuitu odvětví. Komise se domnívá, že tento dopad je časově omezený. VR pro tento postoj chybí důkazy a do té doby, než to prokáže hodnocení, volí evoluční možnost zlepšení stávajícího nařízení spíše než navrhovanou revoluční možnost zásadní změny právních předpisů;

3.

souhlasí s tím, že Komise vypracovala akční plán na podporu přechodu na nový legislativní rámec. VR je nicméně akčním plánem ze tří důvodů zklamán. Akční plán za prvé nemá konkrétní cíl ve smyslu kvantifikovatelného cíle pro rozšíření odvětví. Za druhé nemá plán vlastní rozpočet, kromě rozpočtu EZFRV. Ten je však omezený a lze se obávat, že velká část dostupných prostředků bude muset být použita na kompenzaci škod na základě bývalého článku 20 (ustanovení o reziduích) nového nařízení. Za třetí chybí místní a regionální rozměr, ačkoli je zmíněn v obecných zásadách ekologické produkce uvedených v čl. 4 písm. g) návrhu nařízení. VR to považuje za promarněnou šanci, neboť místní a regionální orgány jsou jako spolufinancující strany opatření programů rozvoje venkova přímo zapojeny do rozvoje ekologického zemědělství, a žádá, aby byl tento plán posílen a lépe financován;

4.

některá z navrhovaných opatření, zejména zrušení možnosti členských států udělovat výjimky, vyvolávají obavy z hlediska subsidiarity, neboť je sporné, zda jsou nezbytná pro dosažení sledovaných cílů a zda budou mít jednoznačný přínos. Mimoto jde návrh nad rámec toho, co je nezbytné. Celkový přezkum stávajících právních předpisů je předčasný a příliš dalekosáhlý a mohl by znamenat porušení zásady proporcionality, poněvadž existují jiné, méně restriktivní způsoby, jak dosáhnout kýžených výsledků. Výše uvedené obavy byly vyjádřeny v rámci konzultace k otázkám subsidiarity, kterou uskutečnil Výbor regionů (1);

5.

doporučuje zahrnout akty v přenesené pravomoci v kapitole III Pravidla produkce jako součást hlavního předpisu, aby VR k této zásadní část předpisů mohl vyslovit názor.

Právní předpisy sestávají z jednoho nařízení a z příloh, které obsahují specifická pravidla produkce. Nařízení sestává ze 45 článků, z nichž se 29 týká aktů v přenesené pravomoci. VR akty v přenesené pravomoci nesmí posuzovat. Tyto akty se vyskytují ve všech částech nařízení. Zejména 13 aktů v přenesené pravomoci, jež se týkají pravidel produkce, mají zásadní význam pro kontinuitu odvětví ekologické produkce na místní a regionální úrovni. Článek 290 SFEU stanoví, že podstatné prvky dané oblasti jsou vyhrazeny legislativním aktům, a nesmějí tedy být předmětem přenesení pravomoci. Struktura nařízení je tedy v rozporu s logikou SFEU;

6.

doporučuje zabývat se návrhem společně s navrhovaným nařízením o úředních kontrolách. Kontrola ekologické produkce a požadavky na označování jsou specifikovány v navrhovaném nařízení o úředních kontrolách. VR ve stanovisku k tomuto nařízení vznesl námitky proti pravomoci Komise stanovovat akty v přenesené pravomoci ohledně specifických předpisů pro provádění úředních kontrol. VR v něm poukázal na to, že je nezbytné zahrnout všechny předpisy, jež mají dopad na průběh kontrol a na rozpočty členských států, přímo do nařízení;

7.

doporučuje jasně vymezit oblast působnosti specifických právních předpisů pro produkci a kontrolu, jež by končila v momentě, v němž je ekologický produkt zabalen, označen a poskytnut k dispozici konečnému zákazníkovi v nepoškoditelném obalu, nebo prodává-li se volně, je-li mimo původní obal či obal sloužící přepravě, až do doby prodeje konečnému spotřebiteli;

8.

doporučuje vycházet u definice „skupiny hospodářských subjektů“ v článku 3 také z regionální definice pro malé zemědělce na základě obratu. Komise definuje pojem „skupiny hospodářských subjektů“, aby usnadnila administrativní zátěž pro malé zemědělce. VR tento záměr vítá, nemůže však souhlasit s definicí malého zemědělce výlučně na základě počtu hektarů zemědělské půdy, u 5 hektarů skleníkového zemědělství se hovoří o velkokapacitním podniku, 5 hektarů horské pastviny je malokapacitní podnik;

9.

doporučuje zachovat možnost paralelního zemědělství. Článkem 7 odst. 1 písm. a) týkajícím se obecných pravidel produkce Komise ukončuje stávající praxi smíšených ekologických a konvenčních zemědělských podniků. Zhruba čtvrtina ekologických podniků v Evropě provozuje jak tradiční, tak ekologickou výrobu. Podniky s paralelní zemědělskou výrobou jsou kontrolovány jako celek kontrolními orgány pro ekologickou výrobu. VR se domnívá, že tyto smíšené podniky jsou prospěšné pro vzájemné působení mezi ekologickým a konvenčním zemědělstvím a přispívají tím k udržitelnému rozvoji a inovacím v zemědělství. VR se obává, že zákaz smíšených podniků povede k zániku části ekologických výrobců nebo budou nuceni k administrativním kličkám (rozdělení), aby toto pravidlo mohli obejít;

10.

doporučuje dohodnout se s šlechtitelskými a chovnými zařízeními na realistických přechodných obdobích pro přestup na pravidlo, aby veškerý výchozí materiál byl ekologický. Komise vyškrtla některé výjimky z pravidel a v článcích 10, 11 a 12 stanovuje, že k ekologické produkci rostlin nebo rostlinných produktů, hospodářských zvířat nebo živočišných produktů a mořských řas a živočichů pocházejících z akvakultury musí hospodářské subjekty používat výlučně ekologický výchozí materiál. To je v mnoha regionech zatím nemožné, neboť ekologický výchozí materiál není k dispozici. Komise proto navrhuje přechodné období do 31. prosince 2021. VR se domnívá, že navrhovaný termín nebude realistický, pokud nebude podpořen zvláštními opatřeními. Žádá, aby byl tento termín vyhodnocen v roce 2019, aby se zajistilo, že to nepovede k nedostatku výchozího materiálu a úbytku produkce;

11.

doporučuje upravit pravidla pro zápis ekologických odrůd na oficiální seznam, protože se ruší výjimka pro používání osiva. Ve stanovisku Zemědělské genetické zdroje – od ochrany k udržitelnému využívání (CdR 2014/1277 fin) VR konstatuje, že pravidla ohledně zápisu druhů a odrůd na oficiální seznam nejsou upravena pro ekologické osivo. Nový návrh nařízení o produkci a dodávání rozmnožovacího materiálu rostlin na trh by měl dle VR poskytnout možnost certifikace ekologického osiva na základě kritérií, jež jsou uzpůsobena ekologickému zemědělství;

12.

konstatuje, že Komise přechází od zásady maximálního úsilí k povinnosti dosáhnout určitého výsledku tím, že zavádí hranici pro přítomnost nepovolených produktů nebo látek v ekologických produktech v článku 20. VR není zastáncem specifického systému ukazatelů výsledků pro odvětví ekologické produkce a domnívá se, že veškeré evropské potraviny musí splňovat stejné požadavky na bezpečnost potravin;

13.

pokud by měla být dlouhodoběji zavedena hranice pro přítomnost nepovolených produktů nebo látek v ekologických produktech, bylo by třeba předběžně vyjasnit pravidla pro to, na jakém základě by členské státy výrobcům poskytovaly náhradu utrpěných ztrát. Ekologický zemědělec téměř nemůže zabránit tomu, že jeho produkty budou obsahovat rezidua, pokud jeho soused provozující konvenční zemědělství nepřijal ochranná opatření pro zabránění potenciální kontaminaci. VR se domnívá, že tato decertifikace nesmí být prováděna na účet ekologického zemědělce či místních nebo regionálních orgánů. Na základě navrhovaného nařízení mohou členské státy poskytnout z prostředků SZP zemědělcům vnitrostátní platby na náhradu utrpěných ztrát. Komise neposkytuje náhled na rozpočtové dopady tohoto opatření, neboť předpisy pro náhrady nejsou přesně stanoveny;

14.

bere na vědomí, že Komise navrhuje, aby zásada rovnocennosti pro obchod s třetími zeměmi byla vypracována v rámci obchodních dohod. Srovnání pravidel kontroly a produkce se tím stává součástí obchodní dohody. VR tento postup nepovažuje za dostatečně transparentní a obává se, že může narušit důvěru spotřebitelů. Doporučuje proto vzhledem k rovnocennosti v rámci obchodních dohod, aby byla stanovena pravidla zpracování, na jejichž základě Komise povede jednání s třetími zeměmi transparentním způsobem. Za účelem posílení transparentnosti při vyjednávání dohod musí Evropská rada udělit mandát spojený s předpisy a Komise musí Radě o uzavřených dohodách předložit zprávu;

15.

doporučuje zachovat pravidelné kontroly na místě. Navrhované nařízení obsahuje v článku 44 odstavec 3 změnu článku 23 navrhovaného nařízení o úředních kontrolách. Stávající každoroční pravidelné kontroly na místě jsou nahrazeny systémem kontrol založených na posouzení rizika. Důvodem této změny je úspora nákladů. Stejně jako IFOAM, AREPO a EOCC to VR považuje za nežádoucí vývoj. Kontroly jsou zásadní pro důvěru spotřebitelů a jsou vizitkou producentů;

16.

doporučuje zřídit platformu pro dohled na vyhodnocení akčního plánu. Platforma by podporovala a vyhodnocovala provádění akčního plánu. Účastníci této platformy by pocházeli z trojúhelníku podnikatelů, veřejných orgánů a výuky a výzkumu. Jednalo by se konkrétně o zástupce podnikové sféry, vzdělávacích a vědeckých subjektů, členských států a regionů a také o kolegium spotřebitelů a sdružení na ochranu životního prostředí. VR doporučuje Komisi, aby pro akční plán stanovila cíl dosáhnout do roku 2020 10 % ekologicky obhospodařované půdy. Odstavce 17 a 18 uvádějí činnosti, jež by mohly provádět regiony a mohly být koordinovány platformou;

17.

podporuje zavádění ekologických produktů do zařízení společného stravování. Zařízení společného stravování ve vzdělávacích zařízeních a veřejných institucích, pečovatelských zařízeních a v podnicích mohou podpořit vývoj a organizaci místní ekologické produkce. Zavádění ekologických produktů do zařízení společného stravování je často předmětem místních politických opatření. VR doporučuje usilovat o cíl 75 % zdravých, ekologických a/nebo regionálních produktů nabízených ve školních jídelnách a pro zařízení společného stravování vytvořit informační a inspirační databázi o zdravých, ekologických a regionálních produktech;

18.

podporuje ochranu vodních zdrojů a přírodních oblastí prostřednictvím ekologického zemědělství. Řada regionů má dobré zkušenosti s využíváním ekologického zemědělství pro ochranu vodních zdrojů a přírodních oblastí. VR doporučuje sdílet příslušné zkušenosti a tím motivovat místní a regionální orgány k jejich uplatňování.