k návrhu nařízení o indexech, které jsou používány jako referenční hodnoty ve finančních nástrojích a finančních smlouvách

Evropská centrální banka (ECB) obdržela dne 18. října 2013 respektive 28. října 2013 žádosti Rady a Evropského parlamentu o stanovisko k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o indexech, které se používají jako referenční hodnoty ve finančních nástrojích a finančních smlouvách (1) (dále jen „navrhované nařízení“).

Pravomoc ECB zaujmout stanovisko je založena na čl. 127 odst. 4 a čl. 282 odst. 5 Smlouvy o fungování Evropské unie, jelikož navrhované nařízení obsahuje ustanovení, která mají vliv na to, jak Evropský systém centrálních bank přispívá k řádnému provádění opatření v oblasti stability finančního systému ve smyslu čl. 127 odst. 5 Smlouvy. V souladu s čl. 17.5 první větou jednacího řádu Evropské centrální banky přijala toto stanovisko Rada guvernérů.

1.1. Navrhovaným nařízením se zavádí jednotný regulační rámec Unie pro zveřejňované indexy, které slouží jako referenční hodnoty, na které odkazují finanční nástroje a finanční smlouvy, jako jsou hypoteční úvěrové smlouvy, nebo které slouží k měření výkonnosti investičních fondů, s cílem zajistit integritu a přesnost těchto indexů a tím přispět k fungování vnitřního trhu a současně docílit vysoké ochrany spotřebitelů a investorů. (2)

1.2. Nový rámec upravuje celý proces stanovování referenčních hodnot od dodání nabídek či jiných vstupních údajů účastníky trhu, přes správu a kontrolu referenčních hodnot, až k jejich šíření a zveřejňování. Cílem navrhovaného nařízení je konkrétně, aby referenční hodnoty byly spolehlivé a podložené, tak aby s nimi účastníci trhu nemohli tak snadno manipulovat, a aby proces stanovování referenčních hodnot byl obecně transparentnější. Těchto cílů by mělo být dosaženo především posílením kontroly nad kvalitou indexů, které mohou být použity jako referenční hodnoty (3), a metodiky dodávání vstupních údajů pro takové indexy ze strany orgánů dohledu a podporou správy a kontroly subjektů, které jsou administrátory poskytování referenční hodnoty. Na základě navrhovaných pravidel jsou administrátoři se sídlem v Unii povinni požádat o povolení svůj domovský příslušný orgán. (4) Protože administrátor hraje ústřední roli při stanovování referenčních hodnot a disponuje volností rozhodování ohledně toho, jak se vstupní údaje převedou na referenční hodnotu, musí administrátoři přijmout kodex chování a zajistit, aby při poskytování údajů nedocházelo ke střetu zájmů (5). Komise má pravomoc rozhodnout, které referenční hodnoty stanovované v Unii jsou referenčními hodnotami s kritickým významem a přijmout seznam takových referenčních hodnot na úrovni Unie. (6)

1.3. Pokud jde o dohled a vymáhání, členské státy musí podle navrhovaného nařízení určit orgán či orgány, které budou odpovědné za výkon těchto povinností (7), a oznámit je Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA). Jelikož u referenčních hodnot s kritickým významem je pravděpodobnější, že budou mít přeshraniční účinky, orgán příslušný pro administrátora je povinen zřídit kolegium příslušných orgánů, jehož členem bude daný orgán, orgán ESMA, příslušné orgány poskytovatelů a tam, kde k tomu bude důvod, i další příslušné orgány. Musí rovněž zavést písemná opatření v rámci kolegia týkající se mimo jiné pomoci, jež má být danému příslušnému orgánu poskytnuta při prosazování určitých opatření, jež se týkají povinné účasti na dodávání údajů pro stanovování referenčních hodnot s kritickým významem. (8) Není-li v rámci kolegia dosaženo dohody ohledně toho, zda mají být přijata některá zvláštní opatření (9), může orgán příslušný pro administrátora ve věci rozhodnout za podmínky, že plně zdůvodní případné odchylky od názorů ostatních členů kolegia a případně i od názoru orgánu ESMA. Navíc v případech, kdy, mimo jiné, buď příslušné orgány nedosáhnou dohody ohledně písemných opatření anebo nesouhlasí s opatřením, které bylo přijato, může orgán ESMA buď na žádost jiného člena kolegia anebo z vlastní iniciativy přijmout rozhodnutí v souladu s postupem pro smírné urovnání. (10) Navrhované nařízení rovněž upravuje rovnocenný režim pro používání referenčních hodnot poskytovaných administrátory ze třetích zemí (11), jehož správou má být pověřen orgán ESMA.

1.4. Návrh také doplňuje nedávné návrhy Komise, aby byla manipulace s referenčními hodnotami zařazena mezi trestné činy zneužívání trhu, které podléhají přísným správním pokutám v rámci nového režimu prevence zneužívání trhu. (12) Pokud jde o mezinárodní rozměr, v navrhovaném nařízení se uvádí, že je v souladu se zásadami pro stanovování finančních referenčních hodnot, které vydala v červenci 2013 Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (IOSCO). (13)

ECB podporuje cíl navrhovaného nařízení, kterým je zavedení společného souboru pravidel pro proces stanovování referenčních hodnot pro finanční nástroje (14) a finanční smlouvy (15) na úrovni Unie v zájmu zajištění integrity a spolehlivosti finančních referenčních hodnot, i širší zájem na posílení ochrany investorů a spotřebitelů. ECB považuje odezvu na úrovni regulace za odůvodněnou a přiměřenou nedostatkům, které byly zjištěny ve vztahu k procesu stanovování referenčních hodnot. Obnova integrity a důvěry veřejnosti ve finanční referenční hodnoty je o to důležitější ve světle nedávných obvinění z manipulace s klíčovými mezibankovními referenčními úrokovými sazbami Libor a Euribor, která vedla v řadě případů k uložení vysokých pokut a obviněním ze zneužívání jiných indexů. V zájmu zajištění integrity a spolehlivosti těchto klíčových referenčních hodnot je pro Eurosystém zásadní, aby byla zachována kvalita dodávaných vstupních údajů pro tyto indexy a integrita jejich administrátora.

V odpovědi Eurosystému v rámci veřejné konzultace Komise k nařízení o indexech z roku 2012 (16) ECB zdůraznila systémový význam referenční hodnoty Euribor pro finanční stabilitu a učinila konkrétní doporučení ve vztahu jak ke krátkodobým, tak i ke střednědobým a dlouhodobým opatřením směřujícím ke zlepšení integrity a spolehlivosti Euriboru a dalších podobných referenčních hodnot. ECB spolu s národními centrálními bankami Eurosystému rovněž vypracovala odpověď Eurosystému v rámci dalších obdobných konzultací, které se týkaly budoucnosti indexů používaných jako referenční hodnoty, jak na úrovni Unie, tak na úrovni mezinárodní. (17)

ECB by rovněž chtěla uvést několik poznámek směřujících do budoucna, které se týkají reformy referenčních hodnot pro úrokové sazby s kritickým významem. Ačkoli bylo dosaženo pokroku v oblasti posilování postupů správy a řízení a obnovování důvěryhodnosti, je třeba přijmout další kroky. ECB zásadně podporuje tržní iniciativy, jejichž cílem je nalezení referenčních sazeb stanovených na základě transakcí, které by mohly představovat životaschopný doplněk k Euriboru či jej zcela nahradit a které by napomohly k tomu, aby v podmínkách měnícího se finančního systému na trhu existovala možnost volby, tak aby si uživatelé mohli vybrat takové referenční sazby, které nejlépe odpovídají jejich potřebám. Podoba nových referenčních sazeb rovněž musí zohledňovat zdravé zásady pro stanovování referenčních sazeb vypracované orgánem ESMA, Evropským orgánem pro bankovnictví (EBA) a IOSCO. Proto ECB důrazně vyzývá účastníky trhu, aby se aktivně zapojili do procesu utváření podoby těchto sazeb, aby bylo zajištěno, že výsledné sazby budou odpovídat potřebám trhu. V této přechodné fázi, jež směřuje k nalezení nových referenčních sazeb, je také velmi důležité, aby jakýkoli rámec Unie byl pro účastníky trhu funkční. To je obzvláště zásadní, protože navrhované nařízení má velmi širokou oblast působnosti. ECB by též ráda zdůraznila, že konkrétní připomínky uvedené níže se soustřeďují primárně na dopad nařízení na klíčové referenční úrokové sazby.

3.1. Oblast působnosti, vyloučení indexů a referenčních hodnot poskytnutých centrálními bankami a definice

3.1.1. ECB podporuje širokou oblast působnosti navrhovaného nařízení, jež zahrnuje všechny referenční hodnoty, na které se odkazuje ve finančních nástrojích přijatých k obchodování anebo obchodovaných na regulovaném obchodním místě, jako jsou energetické, komoditní a měnové deriváty, stejně jako ve finančních smlouvách a při stanovování hodnoty investičních fondů (18). To je vhodné s ohledem na rozsáhlou a širokou oblast použití referenčních hodnot na domácích i mezinárodních finančních trzích a tedy jejich značný potenciál negativně ovlivnit investory a spotřebitele u méně sofistikovaných finančních produktů, jako jsou například hypotéky.

3.1.2. ECB vítá výslovné vyloučení centrálních bank, které jsou členy Evropského systému centrálních bank (ESCB), z oblasti působnosti navrhovaného nařízení, jelikož se na ně již vztahují systémy, které u nich zajišťují soulad s cíli navrhovaného nařízení (19). ECB však navrhuje, aby bylo vyloučení rozšířeno na všechny centrální banky, jelikož referenční hodnoty a indexy jimi poskytované již nyní podléhají kontrole veřejných orgánů. Tyto kontrolní mechanismy jsou nastaveny tak, aby byly v souladu se zásadami, normami a postupy, které zajišťují přesnost, integritu a nezávislost takových referenčních hodnot a indexů (20). Pokud by se navrhované nařízení mělo vztahovat i na centrální banky a veřejné orgány vůbec, došlo by ke zbytečnému zdvojení regulace, neboť administrátoři budou podléhat dohledu svých vnitrostátních příslušných orgánů. Není proto nezbytné, aby se navrhované nařízení na centrální banky a jejich referenční hodnoty a indexy vztahovalo (21), a ECB by dokonce nebyla ani proti tomu, aby se výjimka rozšířila na všechny veřejné orgány. To je v souladu se zásadami IOSCO pro stanovování referenčních hodnot, když v nedávné zprávě, která se jich týkala, se uvádí, že správa referenčních hodnot vykonávaná vnitrostátním orgánem používaná pro účely veřejné politiky nespadá do oblasti jejich působnosti. (22)

Dále pokud se týká definice „referenční hodnoty mezibankovních úrokových sazeb“ (23), ECB poznamenává, že zvláštní režim upravený v příloze II se vztahuje pouze na takové referenční hodnoty, které vycházejí z úrokových sazeb, za které si mohou banky poskytovat nebo přijímat půjčky navzájem mezi sebou. Podle názoru ECB by měl být tento režim méně restriktivní a měl by rovněž zahrnovat referenční hodnoty, u kterých je podkladovou hodnotou sazba, za níž banka může poskytovat nebo přijímat půjčky na velkoobchodním trhu (24). Velkoobchodní trh může zahrnovat jiné subjekty, než jsou banky.

3.2. Integrita a spolehlivost referenčních hodnot a povolení k činnosti administrátorů a dohled nad nimi (25)

3.2.1. ECB vítá skutečnost, že vstupní údaje předkládané dodavateli musejí být údaje o transakcích a že jiné údaje se mohou použít pouze tehdy, pokud dostupné údaje o transakcích nejsou dostatečné, aby přesně a spolehlivě odrážely reálný stav trhu či ekonomickou realitu, které má příslušná referenční hodnota měřit, ovšem za předpokladu, že jsou ověřitelné. (26)

3.2.2. Legislativní orgány Unie by však měly věnovat zvláštní pozornost tomu, aby zpřísnění regulačních požadavků kladených na administrátory (27) v rámci sledování odůvodněných cílů nařízení nevedlo nechtěně k odrazení nových zájemců o výkon této klíčové funkce, ani aby stávající administrátoři nebyli příliš důrazně odrazováni od dalšího výkonu této funkce, a to zejména v průběhu současného období přechodu na možné nové referenční sazby (28). Takové překážky vstupu by mohly vést k tomu, že seznam referenčních hodnot, jež by mohly odpovídat potřebám uživatelů, nebude optimální.

3.2.3. Aby bylo možné určit, kde leží hranice „50 % hodnoty transakcí na trhu“, jakou stanoví čl. 7 odst. 1 písm. c) navrhovaného nařízení, na základě níž má administrátor rozhodnout, zda pro dané referenční hodnoty, které nejsou založeny na transakcích, existuje podkladový trh, je dále třeba upřesnit, jakým způsobem má administrátor učinit dostatečně podložené a kritice odolné posouzení, co tvoří trh pro účely tohoto jeho rozhodnutí, v situaci kdy „trh“ je ekonomický koncept odvozený z práva hospodářské soutěže a není v navrhovaném nařízení nijak blíže definován.

3.2.4. ECB rovněž poznamenává, že podle navrhovaného nařízení budou administrátoři a dodavatelé údajů pro referenční hodnoty v Unii podléhat dohledu příslušných orgánů určených členskými státy a že administrátoři referenčních hodnot budou muset mít povolení vydané těmito orgány. ECB již dříve vyjádřila své stanovisko (29), že s ohledem na systémový význam sazby Euribor pro finanční trhy Unie a její roli v transmisním mechanismu měnové politiky, by Evropské orgány dohledu měly být zapojeny do dohledu nad postupem stanovování této sazby. ECB je přesvědčena, že orgány jako je orgán ESMA a orgán EBA mají k převzetí takové role vhodné předpoklady. ECB proto vítá návrh Komise, aby byly přijaty delegované akty, které budou vycházet z technických norem vypracovaných orgánem ESMA ohledně konkrétních otázek v rámci procesu stanovování referenčních hodnot, jakož i navrhované pravomoci orgánu ESMA provádět povinné smírčí řízení při koordinaci spolupráce mezi příslušnými orgány v rámci Unie (30)a jeho roli při registraci a odnímání registrace administrátorů se sídlem ve třetích zemích. (31) Navíc terminologie týkající se sídla právnických či fyzických osob, jak ho definuje navrhované nařízení, by měla být v celém textu používána důsledně. (32) ECB rovněž vítá skutečnost, že příslušné orgány mohou delegovat některé své úkoly podle navrhovaného nařízení orgánu ESMA, pokud ten s tím souhlasí. (33)

3.3. Odvětvové požadavky, referenční hodnoty s kritickým významem a povinná účast (34)

3.3.1. Návrh obsahuje regulační požadavky, které se vztahují na různé typy referenčních hodnot a odvětví, a zvláštní režim pro referenční hodnoty s kritickým významem (35). ECB podporuje prvky tohoto přísnějšího režimu pro referenční hodnoty s kritickým významem. ECB rovněž vítá skutečnost, že v navrhovaném nařízení se pro subjekty pod dohledem stanoví povinnost dodávat vstupní údaje pro stanovení referenčních hodnot s kritickým významem. (36) To představuje významnou pojistku pro případ, jehož výskyt nelze vyloučit, že dojde k selhání trhu a dodávky údajů o transakcích ustanou nebo nebudou k dispozici. (37) ECB se však obává, že stávající definice „referenční hodnoty s kritickým významem“ (38), která vyžaduje, aby byla většina dodavatelů vstupních údajů subjekty pod dohledem a na kterou „odkazují finanční nástroje, jejichž pomyslná hodnota činí nejméně 500 miliard eur“, by nemusela představovat dostatečně bezpečný základ pro vznik nových referenčních hodnot s kritickým významem, jako například referenční hodnoty pro stanovování mezibankovních úrokových sazeb. Kromě toho, že navrhovaná definice představuje potenciální překážku pro nové referenční hodnoty s kritickým významem, její další nevýhoda spočívá v tom, že je obtížné posoudit, zda je uvedená číselně vyjádřená prahová hodnota splněna. Z těchto důvodů považuje ECB za důvodné, aby byla zachována pružnější definice, která se opírá o aspekty finanční stability (39).

3.3.2. ECB má vážné obavy z navrhovaného znění, jež vymezuje prahovou hodnotu, od níž se odvíjí pravomoc vyžadovat povinnou účast na dodávání vstupních údajů. Článek 14, jak je v současné době navržen, dává orgánu příslušnému pro administrátora určité pravomoci, které může uplatnit, aby zajistil, že subjekty pod dohledem budou i nadále dodávat vstupní údaje pro referenční hodnotu; současně je příslušný orgán oprávněn vyžadovat od nich, aby učinily další kroky (40) v situaci, kdy „v kterémkoli roce dodavatelé vstupních údajů pro stanovování referenčních hodnot s kritickým významem představující nejméně 20 % dodavatelů ukončí dodávání vstupních údajů nebo pokud existují dostatečné náznaky toho, že nejméně 20 % dodavatelů dodávání vstupních údajů ukončí.“ Mohly by však nastat situace, kdy v průběhu několika let řada institucí, které jsou členy souboru subjektů, jež vstupní data dodávají, přestane tyto údaje dodávat, ale přitom v kterémkoli daném roce (ať už běžném nebo kalendářním) procento dodavatelů, kteří ukončí dodávání vstupních údajů, nedosáhne 20 % všech dodavatelů vstupních údajů pro danou referenční hodnotu a příslušený orgán tedy nebude moci uplatnit svou pravomoc zasáhnout. To může ve výsledku vést k postupnému zániku referenční hodnoty s kritickým významem, aniž by bylo možné uplatnit koncept povinné účasti. A to by mohlo mít vážné důsledky pro reprezentativnost souboru subjektů, které dodávají vstupní údaje. Ačkoli má administrátor povinnost zajistit, aby byly vstupní údaje získávány od souboru či vzorku dodavatelů, který je spolehlivý a reprezentativní (41), bez uplatnění povinné účasti mohou mít nedostatky ve vstupních údajích používaných pro stanovení referenčního hodnot vážné důsledky pro finanční stabilitu a řádné fungování trhů. Vzhledem ke kritickému významu těchto referenčních hodnot a s přihlédnutím k aspektům finanční stability a hladkého fungování trhu, ECB důrazně doporučuje, aby se nespoléhalo na číselně vyjádřenou hodnotu, kterou je snadné obejít a jíž nemusí být ani dosaženo, nýbrž aby byla tato hodnota nahrazena kvalitativními kritérii, jež zohledňují aspekty finanční stability. ECB proto důrazně doporučuje, aby měl administrátor povinnost v pravidelných intervalech, a dále kdykoli se zmenší soubor dodavatelů, posuzovat, zda je soubor nadále reprezentativní, a zejména zda jeho zmenšení nevedlo k tomu, že jsou vstupní údaje získávány z nedostatečně reprezentativního souboru dodavatelů. (42) V tomto směru ECB poznamenává, že v článku 7 odst. 1 písm. b) se požaduje, aby administrátor získával vstupní údaje „od spolehlivého a reprezentativního souboru či vzorku dodavatelů, aby bylo zajištěno, že výsledná referenční hodnota bude představovat spolehlivou a reprezentativní výpověď o reálném stavu trhu či ekonomické realitě, které má tato referenční hodnota měřit („reprezentativní dodavatelé vstupních údajů“)“. V této souvislosti ECB doporučuje, aby čl. 14 odst. 2 výslovně uváděl, že subjekty pod dohledem, které jsou vybrány k dodávání vstupních údajů pro stanovování referenčních hodnot s kritickým významem na povinném základě, mohou zahrnovat též subjekty pod dohledem, které nejsou součástí souboru dodavatelů.

3.3.3. Pokud se týká referenčních hodnot s kritickým významem, navrhované nařízení také požaduje, aby příslušné orgány dodavatelů byly „nápomocny orgánu příslušnému pro administrátora referenční hodnoty při vymáhání takových opatření“ uvedených v čl. 14 odst. 1 písm. a) a b) (43), včetně požadavku, aby subjekty pod dohledem dodávaly vstupní údaje pro stanovení referenční hodnoty na povinném základě. ECB vychází z toho, že v situaci, kdy buď orgán příslušný pro administrátora učiní rozhodnutí o některém z těchto opatření, ale v rámci kolegia ohledně tohoto (těchto) přijatých opatření neexistuje shoda, anebo neexistuje shoda ohledně písemných opatření, která mají být vypracována s cílem vymoci opatření ze strany orgánu příslušného pro administrátora, může být věc předložena orgánu ESMA, který pak může učinit rozhodnutí postupem uvedeným v článku 19 nařízení č. 1095/2010.

V navrhovaném nařízení se stanoví, že ve vztahu ke každé referenční hodnotě s kritickým významem bude zřízeno kolegium příslušných orgánů. (44) ECB má nicméně obavy, zda takovýto postup bude fungovat v případě finančních referenčních hodnot s kritickým významem, zejména nastane-li naléhavá situace jako například selhání trhu. Tato pravidla by navíc neměla mít vliv na povinnosti ECB v oblasti bankovního dohledu podle nařízení, kterým se ECB svěřují zvláštní úkoly v oblasti obezřetnostního dohledu nad úvěrovými institucemi. (45) Toto nařízení svěřuje ECB úkoly v oblasti obezřetnostního dohledu, nikoli však úkoly, které se týkají dohledu nad výkonem činnosti ve vztahu k úvěrovým institucím (46). Proto ECB vychází z toho, že vnitrostátní příslušné orgány jsou i nadále odpovědné za dohled nad referenčními hodnotami. Přesto v zájmu odstranění jakýchkoli pochybností ohledně toho, zda odpovědnost za dohled nad finančním chováním institucí, na které se bude vztahovat jednotný mechanismus dohledu, i nadále ponesou vnitrostátní příslušné orgány, by nařízení mělo konkrétně uvádět, že příslušný orgán určený členským státem musí být vnitrostátním příslušným orgánem.

3.5.1. ECB si všímá, že podle čl. 16 odst. 1 navrhovaného nařízení se vyžaduje, aby administrátor zveřejňoval vstupní údaje použité ke stanovení příslušné referenční hodnoty okamžitě po uveřejnění této referenční hodnoty, vyjma případů, kdy by jejich zveřejnění mělo závažně nepříznivé důsledky pro dodavatele těchto vstupních údajů nebo by nepříznivě ovlivnilo spolehlivost nebo integritu referenční hodnoty. V takových případech je možné uveřejnění odložit po dobu, která tyto důsledky výrazně omezí. ECB dále vychází z toho, že ustanovení navrhovaného nařízení, která zakazují příslušnému orgánu, jeho zaměstnancům a jakýmkoli dalším jím pověřeným osobám sdělovat „informace, které jsou předmětem služebního tajemství“ jiné osobě, se nevztahují na administrátora referenční hodnoty, a proto administrátorovi ani nebrání, aby posléze vstupní údaje zveřejnil, i když obsahují informace uvedené v článku 16 navrhovaného nařízení. Je však pochybné, zda takové údaje mají pro uživatele přidanou hodnotu. Navrhované nařízení by namísto toho mělo zajistit, aby uživatelé mohli mít důvěru ve spolehlivost údajů, a to prostřednictvím řádného dozoru a dohledu a řádným archivováním a auditováním údajů. Kromě toho může v souvislosti s referenčním hodnotami založenými na transakcích docházet k situacím, kdy vstupní údaje, které mají být zveřejněny, zahrnují i údaje, které jsou z obchodního hlediska citlivé nebo které jsou předmětem obchodního tajemství, například pokud jsou mezi vstupní údaje zahrnuty údaje o objemu transakcí. Proto by administrátor neměl být povinen zveřejňovat takové údaje ani s časovým odstupem, pokud k tomu příslušný dodavatel nedal předem svůj souhlas. Mělo by postačovat, kdyby byl administrátor povinen uchovávat údaje po určitou dobu, během níž by k nim měl příslušný orgán na požádání přístup. (47) To by dodavatele méně zatěžovalo a přitom by to orgánu příslušnému pro administrátora poskytlo přístup k údajům, tak aby mohly dohlížet na jejich přesnost a dostatečnost.

3.5.2. Ustanovení o transparentnosti zavazují administrátora referenční hodnoty, aby zveřejnil postup opatření, která mají být učiněna v případě významných změn dané referenční hodnoty nebo ukončení jejího poskytování. Obdobně jsou i subjekty pod dohledem a uživatelé povinni zveřejnit podložené plány, v nichž stanoví, jaká opatření v takovém případě podniknou. (48) Žádné z těchto ustanovení, ani ustanovení, která upravují opatření pro přechodné období (49), neobsahují požadavek na předložení pohotovostních plánů v případě náhlého narušení referenční hodnoty. ECB proto doporučuje, aby navrhované nařízení zahrnulo i požadavek, aby administrátor referenční hodnoty vyvinul své vlastní pohotovostní postupy při zachování plné transparentnosti ve vztahu ke konečným uživatelům indexů. Navrhuje se, aby taková ustanovení byla zahrnuta do kodexu chování administrátora referenční hodnoty jako dodatečný požadavek v odstavci 1 oddílu D přílohy I navrhovaného nařízení. (50)

3.5.3. Od subjektů pod dohledem, jako jsou úvěrové instituce, se vyžaduje, aby posoudily, zda je použití odkazu na referenční hodnotu ve finanční smlouvě, kterou mají uzavřít se spotřebitelem, s ohledem na něj vhodné. Aby tak mohly učinit, vyžaduje se od těchto subjektů pod dohledem, aby získaly nezbytné informace o dané referenční hodnotě včetně veřejného prohlášení administrátora o této referenční hodnotě. (51) Vzhledem k tomu, že navrhované nařízení do definice finančních smluv zahrnuje i hypoteční úvěrové smlouvy, ECB doporučuje, aby legislativní orgány Unie upřesnily, jak se tato povinnost bude odrážet v návrhu Komise o smlouvách o úvěru na bydlení. (52)

3.6. Používání referenčních hodnot poskytovaných administrátory ze třetích zemí (53)

3.6.1. ECB si všímá, že podle režimu rovnocennosti navrhovaného v článku 20 musí referenční hodnoty poskytnuté administrátory usazenými ve třetích zemích dříve, než je mohou používat subjekty pod dohledem v rámci Unie, splňovat určité konkrétní podmínky včetně získání rozhodnutí Komise o tom, že právní rámec a praxe v oblasti dohledu, které se uplatňují v jejich zemích, jsou rovnocenné s těmi, které upravuje navrhované nařízení. ECB si rovněž všímá, že na takové referenční hodnoty se nejspíš nevztahují přechodná ustanovení podle článku 39, jelikož ta zřejmě dopadají pouze na stávající referenční hodnoty, jejichž administrátor je povinen požádat o povolení příslušný orgán členského státu, ve kterém má sídlo, tj. referenční hodnoty spravované administrátory se sídlem v Unii.

3.6.2. ECB má obavu, zda navrhovaný režim rovnocennosti bude fungovat, zejména pokud by měl být zaveden souběžně s ostatními ustanoveními navrhovaného nařízení. Mnoho významných investičních produktů v Unii, zejména derivátů a investičních fondů, odkazuje na referenční hodnoty stanovované mimo Unii. Ačkoli IOSCO zveřejnil zásady pro stanovování referenčních hodnot a vyzývá země, aby je provedly (54), zůstává věcí každé jednotlivé země, zda to učiní, a není tedy jisté, že všichni členové IOSCO tyto zásady provedou prostřednictvím právních předpisů. Jelikož kladné rozhodnutí Komise o rovnocennosti podle navrhovaného nařízení musí uvádět, že právní rámec třetí země zaručuje, že požadavky nařízení, včetně požadavků na správu, řízení a kontrolu platných pro administrátory, jsou právně závazné a podléhají účinnému dohledu a vymáhání (55), může být v případě mnohých třetích zemí včetně zemí skupiny G20 obtížné, aby jejich právní rámce splňovaly podmínky rovnocennosti, například tam, kde administrátoři a dodavatelé nepodléhají požadavkům v oblasti dohledu. (56) V důsledku toho by musela být široká škála produktů, které odkazují na referenční hodnoty spravované administrátory z takovýchto třetích zemí, vyloučena a takový krok by mohl mít významný dopad na finanční stabilitu.

3.6.3. ECB dále poznamenává, že navrhovaný režim rovnocennosti neposkytuje jasné vodítko ohledně důsledků, jaké by nastaly u smluv, které v současnosti odkazují na takové referenční hodnoty, pokud by tyto referenční hodnoty neprošly testem rovnocennosti, když přechodná ustanovení v článku 39 se zřejmě vztahují pouze na referenční hodnoty stanovované v Unii.

3.6.4. Proto v zájmu toho, aby nezavládla nejistota ohledně používání referenčních hodnot stanovovaných mimo Unii, ECB vyzývá legislativní orgány Unie, aby zvážily minimálně úpravu delšího období pro zavádění režimu rovnocennosti, na základě níž by se vybrané, běžně používané referenční hodnoty spravované administrátory ze třetích zemí, zejména zemí skupiny G20, mohly v Unii nadále používat až do konce prodlouženého přechodného období v délce tří let. Administrátoři ze třetích zemí by u takových referenčních hodnot byli povinni prokázat, že v kontextu domácího právního rámce splňují zásady IOSCO. Výsledkem by bylo, že by referenční hodnota byla dočasně vyňata z požadavků na rovnocennost upravených v článku 20 navrhovaného nařízení. Je však důležité, aby důraz na finanční stabilitu v rámci Unie byl v rovnováze s širším zájmem na zachování rovných podmínek pro všechny administrátory referenčních hodnot s kritickým významem, které se v Unii běžně používají. V zájmu dosažení takové rovnováhy ECB předpokládá, že úkolem orgánu ESMA bude jménem Komise pravidelně přezkoumávat, zda stále existují důvody k odkladu provádění režimu rovnocennosti u administrátorů usazených mimo Unii. (57)

V odpovědi Eurosystému v rámci konzultace Komise k nařízení o indexech (58) v září 2012 ECB zdůraznila, jak důležité je v této oblasti zajistit řádnou koordinaci legislativních iniciativ na vnitrostátní a unijní úrovni a iniciativ mezinárodních. V této souvislosti ECB poznamenává, že příslušná řídící skupina Rady pro finanční stabilitu (Financial Stability Board’s Official Sector Steering Group), jejímž členem ECB je, v současnosti zvažuje spolu s účastníky trhu budoucnost finančních referenčních hodnot v bankovním odvětví.

Konkrétní pozměňovací návrhy k těm ustanovením navrhovaného nařízení, která ECB doporučuje změnit, jsou spolu s příslušným odůvodněním uvedeny v příloze.

(2) Viz článek 1 navrhovaného nařízení. Oblast působnosti navrhovaného nařízení je široká a zahrnuje mnoho různých indexů používaných jako referenční hodnoty, včetně všech referenčních hodnot, které se používají jako reference ve finančních nástrojích přijatých k obchodování nebo obchodovaných na regulovaném obchodním místě, jako jsou energetické, komoditní a měnové deriváty.

(4) Viz článek 22 navrhovaného nařízení. Jak tedy uvádí článek 19, subjekty podléhající dohledu mohou používat pouze referenční hodnotu, na kterou se vztahuje navrhované nařízení, je-li poskytnuta administrátorem, který získal povolení v souladu s článkem 23 nebo byl zaregistrován v souladu s článkem 21.

(5) Např. pokud jsou členy administrátora, či součástí souboru, který administrátor řídí, i účastníci trhu, kteří dodávají vstupní údaje pro index.

(6) Viz článek 13 navrhovaného nařízení. Pokud jde o referenční hodnoty s kritickým významem, jsou administrátoři povinni kodex chování oznámit příslušnému orgánu, který jej musí schválit.

(7) Viz článek 29 navrhovaného nařízení. Pravomoci příslušných orgánů v oblasti dohledu a šetření jsou stanoveny v článku 30 a správní sankce, které mohou uplatňovat, v článku 31.

(8) Viz čl. 34 odst. 1 a 6 navrhovaného nařízení. Příslušnými opatřeními v souvislosti s povinnou účastí jsou opatření uvedená v čl. 14 odst. 1 písm. a) a b).

(9) Tato opatření zahrnují opatření týkající se povinné účasti (článek 14), povolení činnosti administrátorů (články 23 a 34) a správních opatření a sankcí (článek 31).

(10) Toto stanoví článek 19 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise č. 2009/77/ES (Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 84).

(11) Viz hlava 5 navrhovaného nařízení. Předtím, než mohou být referenční sazby ze třetích zemí používány subjekty pod dohledem Unie, administrátoři takových referenčních sazeb jsou povinni je oznámit a zaregistrovat u orgánu ESMA a Komise musí schválit regulační režim třetí země jako režim rovnocenný režimu Unie.

(12) Viz pozměněný návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem (zneužívání trhu), COM(2012) 421 final, a pozměněný návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o trestněprávním postihu za obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem, COM(2012) 420 final.

(13) Viz závěrečná zpráva IOSCO o zásadách pro stanovování finančních referenčních hodnot ze 17. července 2013 dostupná na internetových stránkách IOSCO www.iosco.org.

(15) Podle článku 3 odst. 1 bodu 15 navrhovaného nařízení se jedná o úvěrové smlouvy a úvěrové smlouvy na bydlení, jak je definují příslušné směrnice Unie.

(16) Viz European Commission’s public consultation on the regulation of indices – Eurosystem’s response, listopad 2012, s. 2–3, k dispozici na www.ecb.europa.eu

(17) Viz Eurosystem’s response to the EBA and ESMA’s public consultation on the principles for benchmark-setting processes in the EU a Eurosystem’s response to IOSCO’s consultation report on financial benchmarks, zveřejněné v únoru 2013.

(18) Fondy peněžního trhu mohou indexy používat jako reference rovněž u cen finančních nástrojů, s nimiž obchodují. Viz návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o fondech peněžního trhu, COM(2013) 615 final, který vyžaduje, aby fondy peněžního trhu oceňovaly svá aktiva, není-li k dispozici metoda oceňování podle tržní hodnoty, metodou oceňování podle modelu, což je metodika založená na referenčních hodnotách (viz zejména 41. bod odůvodnění a čl. 2 odst. 10 uvedeného návrhu nařízení). Fondy peněžního trhu jsou obvykle strukturovány buď jako správci alternativních investičních fondů nebo jako subjekty kolektivního investování do převoditelných cenných papírů, a jako takové jsou již zahrnuté pod definicí subjektu pod dohledem (viz čl. 3 odst. 1 bod 14 písm. e) a f) navrhovaného nařízení).

(19) Viz čl. 2 odst. 2 písm. a) a 16. bod odůvodnění navrhovaného nařízení.

(21) V tomto směru ECB poznamenává, že v návrhu zprávy výboru Evropského parlamentu pro hospodářské a měnové záležitosti (ECON) ze dne 15. listopadu 2013 se navrhuje, aby oblast působnosti navrhovaného nařízení zahrnovala i národní centrální banky (viz pozměňovací návrh č. 20 návrhu zprávy). Uznává se však (20. bod odůvodnění), že „zajišťování výpočtu externím dodavatelem, jestliže neexistuje volnost rozhodování při použití vzorce, neznamená, že kalkulátorem je administrátor pro účely tohoto nařízení.“ O návrhu zprávy výbor dosud nehlasoval. K dispozici na internetových stránkách Parlamentu www.europaparl.europa.eu.

(22) Závěrečná zpráva IOSCO o zásadách pro stanovování finančních referenčních hodnot, viz poznámka pod čarou 13.

(24) Viz změna č. 5. Viz též kapitola o referenčních úrokových sazbách v Měsíčním bulletinu ECB z října 2013, s. 69, k dispozici na internetových stránkách ECB www.ecb.europa.eu.

(28) Viz odstavec 3.3.2, kde jsou zdůrazněny obavy v souvislosti s uplatněním limitů pro povinnou účast na dodávání vstupních údajů.

(29) Viz European Commission’s public consultation on the regulation of indices – Eurosystem’s response, listopad 2012, s. 3.

(30) Toto je upraveno v článku 34 navrhovaného nařízení s odkazem na článek 19 nařízení (EU) č. 1095/2010.

(32) Viz změna č. 9 ve vztahu k čl. 20 odst. 1, kde je použit pojem „administrátor usazený ve třetí zemi“.

(35) Viz čl. 3 odst. 1 bod 21 (definice) a článek 13 navrhovaného nařízení. Administrátor referenční hodnoty s kritickým významem je zejména povinen předložit kodex chování vnitrostátnímu příslušnému orgánu, který musí potvrdit soulad kodexu s nařízením.

(37) Viz odpověď Eurosystému v rámci veřejné konzultace orgánů EBA a ESMA, viz poznámka pod čarou 17.

(41) Viz čl. 7 odst. 1 písm. b) ve spojení s oddílem C přílohy I navrhovaného nařízení.

(43) Toto ustanovení dává orgánu příslušnému pro administrátora pravomoci a) vyžadovat, aby subjekty pod dohledem dodávaly vstupní údaje administrátorovi v souladu s metodikou, kodexem chování nebo jinými pravidly a b) stanovit formát vstupních údajů a lhůtu pro jejich poskytování. Požadavek poskytnout pomoc je stanoven v čl. 14 odst. 3.

(45) Nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (Úř. věst. L 287, 29.10.2013, s. 63). Viz též nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1022/2013 ze dne 22. října 2013, kterým se mění nařízení (EU) č. 1093/2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), pokud jde o svěření zvláštních úkolů Evropské centrální bance podle nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 (Úř. věst. L 287, 29.10.2013, s. 5).

(52) Viz návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o smlouvách o úvěru na bydlení, KOM(2011) 142 v konečném znění.

(54) Viz poznámku pod čarou 13, viz též poslední komuniké IOSCO z listopadu 2013.

(55) Viz čl. 20 odst. 2 písm. b) ve spojení s článkem 5 navrhovaného nařízení.

(56) Například proto, že administrátor je neregulované tržní sdružení. Na základě zpětné vazby od účastníků trhu ECB chápe, že jen málo jurisdikcí mimo Unii má v úmyslu regulovat cokoli jiného než hlavní úrokové sazby a určité referenční hodnoty týkající se cizích měn a komodit.

(58) Viz European Commission’s public consultation on the regulation of indices – Eurosystem’s response, listopad 2012, s. 8.

PŘÍLOHA

Pozměňovací návrhy

Text navrhovaný Komisí

Změny navrhované ECB (1)

Změna č. 1

16. bod odůvodnění

„(16)

Referenční hodnoty, které stanovují centrální banky v Unii, podléhají kontrole veřejných orgánů a vyhovují zásadám, normám a postupům, jež zajišťují přesnost, integritu a nezávislost jejich referenčních hodnot ve smyslu tohoto nařízení. Není proto nutné, aby se na tyto referenční hodnoty vztahovalo toto nařízení. Centrální banky třetích zemí však mohou též poskytovat referenční hodnoty, které se používají v Unii. Je však nezbytné stanovit, že v případě centrálních bank třetích zemí, jež stanoví referenční hodnoty, jsou z povinností podle tohoto nařízení vyňaty pouze ty banky, vůči kterým jsou uplatňovány podobné normy, jakou jsou normy stanovené tímto nařízením.“

„(16)

Odůvodnění

Referenční hodnoty poskytované centrálními bankami podléhají kontrole veřejných orgánů. Tyto kontrolní mechanismy jsou již nastaveny tak, aby byly v souladu se zásadami, standardy a postupy, které zajišťují přesnost, integritu a nezávislost takových referenčních hodnot. Proto není třeba centrální banky a referenční hodnoty jimi poskytované do navrhovaného nařízení zahrnovat.

Změna č. 2

50. bod odůvodnění

„(50)

Komisi by měly být svěřeny prováděcí pravomoci, aby se zajistily jednotné podmínky provádění tohoto nařízení týkající se určitých jeho aspektů. Tyto aspekty se týkají ověření rovnocennosti právního rámce, který se vztahuje na centrální banky a poskytovatele referenčních hodnot ze třetích zemí, a také skutečnosti, že určitá referenční hodnota je svou povahou referenční hodnotou s kritickým významem. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí.“

„(50)

Odůvodnění

Vypuštění centrálních bank souvisí s výjimkou, která se pro tyto instituce navrhuje.

Změna č. 3

Čl. 2 odst. 2 a 3

„2. Toto nařízení se nevztahuje na:

a)	členy Evropského systému centrálních bank (ESCB);

b)	centrální banky třetích zemí, u nichž Komise uzná, že jejich právní rámec zaručuje zásady, normy a postupy rovnocenné s požadavky na přesnost, integritu a nezávislost při poskytování referenčních hodnot, jež stanoví toto nařízení.

3. Komise stanoví seznam centrálních bank třetích zemí uvedených v odst. 2 písm. b).

Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 38 odst. 2.“

„2. Toto nařízení se nevztahuje na centrální banky.

a)	členy Evropského systému centrálních bank (ESCB);

b)	centrální banky třetích zemí, u nichž Komise uzná, že jejich právní rámec zaručuje zásady, normy a postupy rovnocenné s požadavky na přesnost, integritu a nezávislost při poskytování referenčních hodnot, jež stanoví toto nařízení.

3. Komise stanoví seznam centrálních bank třetích zemí uvedených v odst. 2 písm. b).

Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 38 odst. 2.“

Odůvodnění

Viz odůvodnění změny č. 1.

Změna č. 4

Čl. 3 odst. 1 bod 19

„19. „referenční hodnotou mezibankovních úrokových sazeb“ se rozumí referenční hodnota, jejíž podkladovou hodnotou pro účely bodu 1 písm. c) tohoto článku je sazba úroků, za niž banky mohou poskytovat či přijímat půjčky od jiných bank;“

Odůvodnění

Pojem „referenční hodnota mezibankovních úrokových sazeb“, jak se používá pro účely zvláštního režimu stanoveného v příloze II, zřejmě neodpovídá všem stávajícím referenčním hodnotám založeným na úrokových sazbách ani těm, které by mohly být vyvinuty v budoucnu. Například stávající definice zřejmě nezahrnuje úrokové sazby založené na ověřitelných údajích z velkoobchodního trhu. Proto by měla být definice rozšířena, aby zahrnovala nejen referenční hodnoty založené na úrokových sazbách, za které si banky poskytují či přijímají půjčky navzájem, ale také ty, které jsou založeny na sazbách používaných při úvěrových operacích, které banky provádějí na velkoobchodním trhu.

Změna č. 5

Čl. 3 odst. 1 bod 21

„21. „referenční hodnotou s kritickým významem“ se rozumí referenční hodnota, u které je většina dodavatelů vstupních údajů subjekty pod dohledem a na kterou odkazují finanční nástroje, jejichž pomyslná hodnota činí nejméně 500 miliard eur by ukončení jejího poskytování nebo poskytování za použití nereprezentativního souboru či skupiny dodavatelů nebo nereprezentativních vstupních údajů mělo závažný nepříznivý dopad na finanční stabilitu, řádné fungování trhů, spotřebitele nebo reálnou ekonomiku;“

Odůvodnění

ECB považuje za důvodné, aby pružnější definice založená na aspektech finanční stability nahradila navrhovanou definici založenou na pomyslné číselné prahové hodnotě. Zejména v případě nových referenčních hodnot s kritickým významem v novém prostředí referenčních hodnot založených na transakcích je pravděpodobné, že objem finančních nástrojů, které na ně budou odkazovat, bude v počátečním období kolísat. Definice, která se opírá o aspekty finanční stability, skýtá bezpečnější základ pro vznik nových referenčních hodnot s kritickým významem (jako například referenčních hodnot pro mezibankovní úrokové sazby), bude-li je trh chtít vytvořit.

Změna č. 6

Čl. 14 odst. 1,2 (nový), 3 (nový) a 4 (nový)

a)	vyžadovat, aby subjekty pod dohledem, které byly vybrány v souladu s odstavcem 2, dodávaly vstupní údaje administrátorům v souladu s metodikou, kodexem chování nebo jinými pravidly;

b)	stanovit formát veškerých poskytovaných vstupních údajů a lhůtu pro jejich poskytování;

c)	změnit kodex chování, metodiku nebo jiná pravidla pro stanovení této referenční hodnoty s kritickým významem.“

„1. Pokud v kterémkoli roce dodavatelé vstupních údajů pro stanovení určité referenční hodnoty s kritickým významem, představující nejméně 20 % dodavatelů, ukončí dodávání vstupních údajů nebo pokud existují dostatečné náznaky toho, že nejméně 20 % dodavatelů dodávání vstupních údajů pravděpodobné ukončí, orgán příslušný pro administrátora této referenční hodnoty s kritickým významem Administrátor jedné nebo více referenčních hodnot s kritickým významem předloží každé dva roky svému příslušnému orgánu hodnocení týkající se reprezentativnosti každé z referenčních hodnot s kritickým významem, které spravuje.

2. Dodavatel vstupních údajů pro referenční hodnotu s kritickým významem, který zamýšlí vystoupit ze souboru, svůj úmysl písemně oznámí příslušnému administrátorovi, který poté urychleně:

a)	informuje svůj příslušný orgán a

b)	předloží svému příslušnému orgánu nejpozději 14 dnů ode dne oznámení strukturální hodnocení důsledků, jaké bude mít vystoupení dodavatele ze souboru, a to z pohledu velikosti a reprezentativnosti souboru.

3. Po obdržení hodnocení uvedených v odstavcích 1 a 2 a na jejich základě příslušný orgán urychleně:

a)	informuje Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) a

b)	vypracuje vlastní hodnocení, zda referenční hodnota s kritickým významem je či není dostatečně reprezentativní. To může zejména vyplynout ze snížení počtu dodavatelů v průběhu času či ze strukturálního vývoje trhu.

4. Pokud má příslušný orgán administrátora za to, že referenční hodnota není dostatečně reprezentativní, je oprávněn:

a)	vyžadovat, aby subjekty pod dohledem, které byly vybrány v souladu s odstavcem 2 5, dodávaly vstupní údaje administrátorům v souladu s metodikou, kodexem chování nebo jinými pravidly;

b)	stanovit formát veškerých poskytovaných vstupních údajů a lhůtu pro jejich poskytování;

c)	změnit kodex chování, metodiku nebo jiná pravidla pro stanovení této referenční hodnoty s kritickým významem.

d)	požadovat, aby dodavatel, který oznámil svůj úmysl vystoupit ze souboru podle odstavce 2, v souboru setrval, dokud příslušný orgán neukončí své hodnocení. Toto období nepřesáhne [4] týdny ode dne, kdy dodavatel oznámil svůj úmysl ze souboru vystoupit.“

Odůvodnění

Mohla by nastat situace, kdy v jakémkoli sledovaném roce určitý počet institucí ze souboru dodavatelů menší než 20 % celkového počtu dodavatelů, přestane poskytovat vstupní údaje a tento počet se následně významně zvětší, avšak v jakémkoli sledovaném roce počet institucí, které přestaly vstupní údaje poskytovat, nedosáhne 20 % celkového počtu dodavatelů. V takové situaci by nedošlo k uplatnění pravomoci orgánu příslušného pro administrátora zasáhnout podle článku 14 (povinná účast). Číselná prahová hodnota, od níž se možnost uplatnit tuto pravomoc odvíjí, což je 20 % dodavatelů, kteří přestanou dodávat vstupní údaje, by se proto měla nahradit několika kvantitativními testy založenými na posouzení účinku zmenšení velikosti souboru na reprezentativnost souboru a vstupních údajů ze strany příslušného orgánu dohledu. To vyžaduje, aby dodavatel, který zamýšlí ze souboru vystoupit, měl povinnost oznámit to předem administrátorovi. Rovněž je z důvodů finanční stability třeba, aby měl příslušný orgán dodatečnou pravomoc zajistit, že dodavatel, který zamýšlí vystoupit, v souboru setrvá, dokud není takové hodnocení ukončeno.

Změna č. 7

Článek 16

„1. Administrátor zveřejňuje vstupní údaje použité ke stanovení příslušné referenční hodnoty okamžitě po uveřejnění této referenční hodnoty, vyjma případů, kdy by jejich zveřejnění mělo závažně nepříznivé důsledky pro dodavatele těchto vstupních údajů nebo by nepříznivě ovlivnilo spolehlivost nebo integritu referenční hodnoty. V takových případech je možné uveřejnění odložit po dobu, která tyto důsledky výrazně omezí. Osobní údaje obsažené ve vstupních údajích nebudou zveřejněny.

2. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 37 týkající se opatření, která blíže upřesní informace, jež mají být sdělovány v souladu s odstavcem 1, způsob zveřejnění, jakož i okolnosti, kdy může být jejich uveřejnění odloženo, a způsob jejich přenosu.“

„1. Administrátor je povinen ukládat a uchovávat vstupní údaje používané ke stanovení referenčních hodnot, aby byly k dispozici orgánu pro něj příslušnému po dobu [5] let ode dne zveřejnění příslušné referenční hodnoty.

Po dobu uchovávání vstupních údajů se na administrátora vztahuje povinnost chránit ty části vstupních údajů, které jsou obchodně citlivé, na něž se vztahuje obchodní tajemství anebo které jsou osobními údaji.

Administrátor smí takové vstupní údaje získané od dodavatele, které se používají ke stanovení referenčních hodnot, zveřejnit pouze s předchozím písemným souhlasem tohoto dodavatele.

2. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 37 týkající se opatření, která blíže upřesní informace, jež mají být sdělovány uchovávány v souladu s odstavcem 1, a způsob zveřejnění, jakož i okolnosti, kdy může být jejich uveřejnění odloženo, a způsob jejich přenosu , jakým budou na žádost předány nebo jinak zpřístupněny příslušnému orgánu.“

Odůvodnění

Administrátor by neměl mít povinnost vstupní údaje zveřejňovat, a to ani s časovým odstupem. Předně tyto údaje neposkytují uživatelům žádnou další hodnotu. Navrhované nařízení by mělo spíše zajistit, aby uživatel mohl mít důvěru v přesnost a spolehlivost údajů, prostřednictvím vhodných kontrolních mechanismů. Zadruhé, vstupní údaje mohou zahrnovat údaje, které jsou obchodně citlivé nebo na které se vztahuje obchodní tajemství, například tehdy, když vstupní údaje zahrnují údaje o objemu transakcí. Je však třeba, aby administrátor vstupní údaje po určitou rozumnou dobu ponechal k dispozici příslušnému orgánu dohledu, aby mu tak umožnil kontrolovat, že poskytované údaje jsou spolehlivé a přesné. Příslušný dodavatel však může předem udělit svůj souhlas se zveřejněním těchto údajů.

Změna č. 8

Čl. 17 odst. 1

„(1) Administrátor uveřejní postup týkající se toho, jaká opatření podnikne v případě změn určité referenční hodnoty nebo v případě ukončení jejího poskytování.“

„(1) Administrátor uveřejní postup týkající se toho, jaká opatření podnikne v případě změn určité referenční hodnoty nebo v případě ukončení jejího poskytování. Administrátor rovněž stanoví v kodexu chování podle článku 9 pohotovostní postupy, které se uplatní v případě náhlého narušení referenční hodnoty.“

Odůvodnění

Zařazení pohotovostních postupů mezi povinnosti administrátora referenční hodnoty do kodexu chování by podpořilo spolehlivost referenční hodnoty a transparentnost ve vztahu k účastníkům trhu a napomohlo přechodu na náhradní referenční hodnotu v případě naléhavé situace, jinými slovy v případě vážného a náhlého narušení schopnosti administrátora referenční hodnotu poskytnout. Viz též změna č. 17.

Změna č. 9

Čl. 20 odst. 1

„1. Referenční hodnoty poskytované administrátorem usazeným ve třetí zemi mohou subjekty pod dohledem v Unii používat, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)	Komise přijala rozhodnutí o rovnocennosti v souladu s odstavcem 2, jímž uznává, že právní rámec této třetí země a její praxe v oblasti dohledu jsou ve vztahu k požadavkům tohoto nařízení rovnocenné;

b)	dotyčný administrátor má v této třetí zemi oprávnění či registraci a podléhá zde dohledu;

administrátor oznámil Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA) svůj souhlas s tím, že jeho zavedené nebo potenciální referenční hodnoty mohou být používány subjekty pod dohledem v Unii, seznam referenčních hodnot, které mohou být v Unii používány, a příslušný orgán odpovědný za dohled nad tímto administrátorem ve třetí zemi;

d)	administrátor je řádně registrován podle článku 21 a

e)	funguje mechanismus spolupráce uvedený v odstavci 3 tohoto článku.“

„1. Referenční hodnoty poskytované administrátorem usazeným se sídlem ve třetí zemi mohou subjekty pod dohledem v Unii používat po dobu 3 let ode dne, kdy toto nařízení vstoupilo v platnost, pokud jsou splněny tyto podmínky:

Komise přijala rozhodnutí o rovnocennosti v souladu s odstavcem 2, jímž uznává, že právní rámec této třetí země a její praxe v oblasti dohledu jsou ve vztahu k požadavkům tohoto nařízení rovnocenné , v němž se uvádí, že administrátor referenční hodnoty splňuje právní rámec a praxi v oblasti dohledu třetí země, v níž má své sídlo, a zejména zásady IOSCO pro stanovování referenčních hodnot;

b)	dotyčný administrátor má v této třetí zemi oprávnění či registraci a podléhá zde dohledu;

administrátor oznámil Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy (ESMA) svůj souhlas s tím, že jeho zavedené nebo potenciální referenční hodnoty mohou být používány subjekty pod dohledem v Unii, a seznam referenčních hodnot, které mohou být v Unii používány, a příslušný orgán odpovědný za dohled nad tímto administrátorem ve třetí zemi; a

d)	administrátor je řádně registrován podle článku 21 a

e)	funguje mechanismus spolupráce uvedený v odstavci 3 tohoto článku.“

Vzhledem k mezinárodní diverzitě regulačních přístupů k finančním referenčním hodnotám by mělo být zavedení režimu rovnocennosti pozorně zváženo rovněž z hlediska možného dopadu na finanční stabilitu. Proto by se mělo zvážit zavedení tříleté výjimky z režimu rovnocennosti pro administrátory vybraných referenčních hodnot s kritickým významem, které se v Unii běžně používají, ze třetích zemí. Od administrátorů ze třetích zemí by se nicméně mělo vyžadovat, aby prokázali, že splňují vnitrostátní právní rámec své země a tamní praxi v oblasti dohledu i zásady IOSCO. Za těchto okolností by referenční hodnota byla dočasně vyňata z požadavků na rovnocennost podle čl. 20 odst. 2 a 3. Administrátoři, na které by se takový režim vztahoval, by samostatně registroval orgán ESMA (viz níže). V zájmu dosažení rovnováhy mezi potenciálně protikladnými zájmy na finanční stabilitě a na rovném zacházení s administrátory referenčních hodnot se sídlem v Unii a mimo Unii by se tříletý odklad každoročně revidoval. Tuto roli by mohl plnit orgán ESMA na základě mandátu Komise (viz změna č. 15).

Navíc vzhledem k definici obsažené v čl. 3 odst. 1 bodu 22, která vymezuje výraz „nacházející se“ jako zemi, kde právnická osoba má své sídlo nebo jinou oficiální adresu, by se terminologie používající tento výraz měla používat důsledně v celém textu navrhovaného nařízení.

Změna č. 10

Čl. 20 odst. 2 (nový)

„2. Ode dne třetího výročí vstupu tohoto nařízení v platnost mohou subjekty pod dohledem v Unii používat referenční hodnoty poskytnuté administrátorem usazeným ve třetí zemi za podmínky, že jsou splněny následující podmínky:

a)	Komise přijala rozhodnutí o rovnocennosti v souladu s odstavcem 3, jímž uznává, že právní rámec této třetí země a její praxe v oblasti dohledu jsou ve vztahu k požadavkům tohoto nařízení rovnocenné;

b)	dotyčný administrátor má v této třetí zemi oprávnění či registraci a podléhá zde dohledu;

d)	administrátor je řádně registrován podle článku 21 a

e)	funguje mechanismus spolupráce uvedený v odstavci 4 tohoto článku.“

Odůvodnění

Režim plné rovnocennosti podle nového čl. 20 odst. 2 by vstoupil v platnost až dnem třetího výročí od vstupu navrhovaného nařízení v platnost.

Změna č. 11

Čl. 20 odst. 2

„2. Komise může přijmout rozhodnutí, ve kterém bude stanoveno, že právní rámec třetí země a její praxe v oblasti dohledu zaručuje, že:

(a)

administrátoři, kteří mají v této třetí zemi povolení či registraci, splňují závazné požadavky, jež jsou rovnocenné požadavkům vyplývajícím z tohoto nařízení, zejména se zřetelem k tomu, zda právní rámec třetí země a její praxe v oblasti dohledu zajišťují soulad se zásadami organizace IOSCO pro stanovování finančních referenčních hodnot zveřejněné dne 17. července 2013 a

(b)	tyto právní závazky jsou v této třetí zemi předmětem soustavného a účinného dohledu a vymáhání jejich plnění.

Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 38 odst. 2.“

„3 2. Pro účely odstavce 2 může Komise může přijmout rozhodnutí, ve kterém bude stanoveno, že právní rámec třetí země a její praxe v oblasti dohledu zaručuje, že:

b)	tyto právní závazky jsou v této třetí zemi předmětem soustavného a účinného dohledu a vymáhání jejich plnění.

Tyto prováděcí akty se přijímají v souladu s přezkumným postupem uvedeným v čl. 38 odst. 2.“

Odůvodnění

Kvůli navrhovanému zavedení dočasného mírnějšího režimu podle čl. 20 odst. 1 na dobu tří let by se rozhodnutí Komise o rovnocennosti podle nového čl. 20 odst. 2 vyžadovalo až po dni třetího výročí od vstupu navrhovaného nařízení v platnost.

Změna č. 12

Čl. 20 odst. 3

„3. Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) zřídí mechanismy spolupráce s příslušnými orgány třetích zemí, jejichž právní rámec a praxe v oblasti dohledu byly uznány jako rovnocenné v souladu s ustanoveními odstavce 2. V rámci těchto mechanismů musí být stanoveny přinejmenším: ...“

„3 4. Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) zřídí mechanismy spolupráce s příslušnými orgány třetích zemí, jejichž právní rámec a praxe v oblasti dohledu byly uznány jako rovnocenné v souladu s ustanoveními odstavce 2 3. V rámci těchto mechanismů musí být stanoveny přinejmenším: …“

Odůvodnění

Tato změna navazuje na doplnění nového čl. 20 odst. 2.

Změna č. 13

Čl. 20 odst. 4

„4. Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) vypracuje návrh regulačních technických norem, v nichž stanoví minimální obsah mechanismů spolupráce uvedených v odstavci 3, aby bylo zajištěno, že příslušné orgány a orgán ESMA mohou v souladu s tímto nařízením vykonávat veškeré své pravomoci v oblasti dohledu.

Tento návrh regulačních technických norem předloží Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) Komisi do [XXX].

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.“

„4 5. Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) vypracuje návrh regulačních technických norem, v nichž stanoví minimální obsah mechanismů spolupráce uvedených v odstavci 3 4, aby bylo zajištěno, že příslušné orgány a orgán ESMA mohou v souladu s tímto nařízením vykonávat veškeré své pravomoci v oblasti dohledu.

Tento návrh regulačních technických norem předloží Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) Komisi do [XXX].

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1095/2010.“

Odůvodnění

Tato změna navazuje na doplnění nového čl. 20 odst. 2.

Změna č. 14

Čl. 21 odst. 1 a 2

„1. Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) zaregistruje administrátory, kteří mu oznámili svůj souhlas uvedený v čl. 20 odst. 1 písm. c). Registr je veřejně přístupný na internetových stránkách orgánu ESMA a obsahuje informace o referenčních hodnotách, které mají příslušní administrátoři povoleny poskytovat, a o příslušném orgánu odpovědném za dohled nad jejich činností ve třetí zemi.

2. Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) zruší registraci administrátora uvedeného v odstavci 1 v registru uvedeném v odstavci 1, pakliže:

(a)	orgán ESMA má na základě podložených důkazů oprávněné důvody k tomu, aby shledal, že administrátor jedná způsobem, který jednoznačně poškozuje zájmy uživatelů jeho referenčních hodnot či řádné fungování trhů;

(b)	orgán ESMA má na základě podložených důkazů oprávněné důvody k tomu, aby shledal, že administrátor hrubě porušil vnitrostátní právní předpisy nebo jiná ustanovení, která pro něj platí v příslušné třetí zemi a na jejichž základě přijala Komise rozhodnutí v souladu s čl. 20 odst. 2.“

„1. Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) zaregistruje administrátory, kteří mu oznámili svůj souhlas uvedený v čl. 20 odst. 1 písm. c) a čl. 20 odst. 2 písm. c). Registr je veřejně přístupný na internetových stránkách orgánu ESMA a obsahuje informace o referenčních hodnotách, které mají příslušní administrátoři povoleny poskytovat, a o příslušném orgánu odpovědném za dohled nad jejich činností ve třetí zemi.

2. Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) zruší registraci administrátora uvedeného v odstavci 1 v příslušném registru uvedeném v odstavci 1, pakliže:

a)	orgán ESMA má na základě podložených důkazů oprávněné důvody k tomu, aby shledal, že administrátor jedná způsobem, který jednoznačně poškozuje zájmy uživatelů jeho referenčních hodnot či řádné fungování trhů; nebo

orgán ESMA má na základě podložených důkazů oprávněné důvody k tomu, aby shledal, že administrátor hrubě porušil vnitrostátní právní předpisy nebo jiná ustanovení, která pro něj platí v příslušné třetí zemi a na jejichž základě přijala Komise rozhodnutí v souladu s čl. 20 odst. 2 1 písm. a) nebo čl. 20 odst. 3“.

Odůvodnění

Roli subjektu registrujícího administrátory referenčního hodnot s kritickým významem, které se běžně používají v Unii a na které se vztahuje mírnější dočasný režim podle čl. 20 odst. 1, ze třetích zemí by měl jménem Komise plnit orgán ESMA.

Změna č. 15

Čl. 29 odst. 1

„1. Pro administrátory a dodavatele vstupních údajů pod dohledem určí každý členský stát určitý příslušný orgán, který je odpovědný za výkon povinností vyplývajících z tohoto nařízení, a informuje o tom Komisi a Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA).“

„1. Pro administrátory a dodavatele vstupních údajů pod dohledem určí každý členský stát určitý vnitrostátní příslušný orgán, který je odpovědný za výkon povinností vyplývajících z tohoto nařízení, a informuje o tom Komisi a Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA).“

V zájmu odstranění pochybností o tom, zda odpovědnost za dohled nad finančním chováním institucí, na něž se bude vztahovat jednotný mechanismus dohledu, nadále ponesou vnitrostátní příslušné orgány, by se mělo specifikovat, že pověřený příslušný orgán musí být vnitrostátním příslušným orgánem.

Ačkoli jsou členové ESCB vyňati z oblasti působnosti navrhovaného nařízení podle čl. 2 odst. 2 písm. a), vychází ECB z toho, že pravomoc členského státu určit svou centrální banku vnitrostátním příslušným orgánem není touto výjimkou dotčena, neboť ta se týká činností uvedených v čl. 2 odst. 1 a dále vymezených v navrhovaném nařízení.

Změna č. 16

Článek 40

„Do 1. července 2018 Komise toto nařízení přezkoumá a podá Evropskému parlamentu a Radě zprávu o jeho uplatňování, a zejména o:

a)	fungování a účinnosti systému referenčních hodnot s kritickým významem a povinné účasti podle článků 13 a 14 a vymezení referenční hodnoty s kritickým významem uvedené v článku 3;

b)	účinnosti systému dohledu uvedeného v hlavě VI a kolegií podle článku 34 a vhodnosti dohledu orgánu Unie nad určitými referenčními hodnotami;

c)	přínosu požadavku týkajícího se vhodnosti podle článku 18.“

„1. Do 1. července 2018 Komise toto nařízení přezkoumá a podá Evropskému parlamentu a Radě zprávu o jeho uplatňování, a zejména o:

a)	fungování a účinnosti systému referenčních hodnot s kritickým významem a povinné účasti podle článků 13 a 14 a vymezení referenční hodnoty s kritickým významem uvedené v článku 3;

b)	účinnosti systému dohledu uvedeného v hlavě VI a kolegií podle článku 34 a vhodnosti dohledu orgánu Unie nad určitými referenčními hodnotami; a

c)	přínosu požadavku týkajícího se vhodnosti podle článku 18.

2. Komise navíc každoročně přezkoumá fungování a účinnost dočasného režimu rovnocennosti podle čl. 20 odst. 1 a podá o tom zprávu Evropskému parlamentu a Radě. Pro tento účel může Komise zmocnit Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA), aby takovou zprávu vypracoval. První zpráva bude podána [v den prvního výročí vstupu nařízení v platnost – dd/mm/2015].“

Odůvodnění

Vzhledem k navrhovanému mírnějšímu režimu rovnocennosti, který se má vztahovat na administrátory referenčních hodnot, které se běžně používají v Unii, ze třetích zemí po dobu tří let (viz nový čl. 20 odst. 1) by Komise měla pravidelně přezkoumávat, jak tento režim funguje a jak se vyvíjí právní a dohledové rámce ve třetích zemích, kde mají administrátoři takových referenčních hodnot sídlo, a podávat o tom zprávy. Komise by měla zmocnit orgán ESMA, aby takový přezkum jejím jménem prováděl.

Změna č. 17

Článek 41

„Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se od [12 měsíců ode dne vstupu v platnost].

Čl. 13 odst. 1 a článek 34 se však použijí od [šest měsíců ode dne vstupu v platnost].“

„Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se od [12 měsíců ode dne vstupu v platnost] vyjma následujících ustanovení:

Čl. 13 odst. 1 a článek 34 se však použijí od [šest měsíců ode dne vstupu v platnost].

Čl. 20 odst. 3 a 4 se použijí od [36 měsíců ode dne vstupu v platnost].“

Odůvodnění

Z důvodů finanční stability se navrhuje, aby bylo uplatňování plného režimu rovnocennosti ve vztahu k administrátorům referenčních hodnot běžně v Unii používaných o tři roky odloženo, aby země mimo Unii měly čas zavést dohledový rámec rovnocenný rámci upravenému navrhovaným nařízením.

Změna č. 18

Odst. 1 oddílu D přílohy I

„1. Kodex chování vypracovaný podle článku 9 obsahuje minimálně tyto prvky:

a)	požadavky nezbytné k zajištění toho, aby byly vstupní údaje poskytovány v souladu s články 7 a 8, kdo může administrátorovi dodávat vstupní údaje, a postupy pro ověření totožnosti dodavatele vstupních údajů a všech předkladatelů a oprávnění všech předkladatelů;

b)	postupy k zajištění toho, aby dodavatelé vstupních údajů poskytovali všechny důležité vstupní údaje;

systémy a kontrolní mechanismy, jež je povinen zavést dodavatel vstupních údajů, včetně:

—	postupů pro předkládání vstupních údajů, včetně požadavků, aby jejich dodavatel určil, zda vstupními údaji jsou údaje o transakcích a zda vstupní údaje vyhovují požadavkům administrátora,

—	postupů pro uplatňování volnosti rozhodování při poskytování vstupních údajů,

—	požadavků na ověřování vstupních údajů před jejich poskytnutím administrátorovi,

—	postupů pro vedení a uchovávání záznamů,

—	požadavků na oznamování podezřelých vstupních údajů,

—	požadavků ohledně řešení konfliktů.“

„1. Kodex chování vypracovaný podle článku 9 obsahuje minimálně tyto prvky:

[....]

d)	pohotovostní postupy, kterými se bude řídit administrátor referenčních hodnot v případě náhlého narušení referenční hodnoty v zájmu posílení její spolehlivosti a zvýšení transparentnosti vůči konečným uživatelům.“

Odůvodnění

Vymezení pohotovostních postupů na úrovni administrátora referenční hodnoty by podpořilo spolehlivost referenční hodnoty, zvýšilo transparentnost vůči účastníkům trhu a napomohlo přechodu k náhradní referenční hodnotě v případě naléhavé situace.

Změna č. 19

Odstavec 4 třetí odrážka přílohy II

„4. Údaji o transakcích pro účely čl. 7 odst. 1 písm. a) jsou:

transakce dodavatele vstupních údajů, které odpovídají požadavkům na vstupní údaje uvedeným v kodexu chování, na:

—	trhu nezajištěných mezibankovních vkladů;

—	jiných trzích nezajištěných vkladů včetně depozitních certifikátů a obchodních cenných/komerčních papírů a

—	jiných souvisejících trzích – jednodenní indexové swapy (Overnight Index Swap), repo obchody, měnové forwardy, úrokové futures a opce a operace centrální banky;“

„4. Údaji o transakcích pro účely čl. 7 odst. 1 písm. a) jsou:

transakce dodavatele vstupních údajů, které odpovídají požadavkům na vstupní údaje uvedeným v kodexu chování, na:

—	trhu nezajištěných mezibankovních vkladů;

—	jiných trzích nezajištěných vkladů včetně depozitních certifikátů a obchodních cenných/komerčních papírů a

—	jiných souvisejících trzích, jako jsou jednodenní indexové swapy (Overnight Index Swap), repo obchody, měnové forwardy, a úrokové futures a opce a operace centrální banky;.“

Odůvodnění

Pojem „operace centrální banky“ není definován, proto jeho rozsah není jasný. Dodavatelé by však neměli za účelem, aby přispěli ke stanovení referenční hodnoty, používat údaje o obchodech mezi centrálními bankami a členy souboru v rámci provádění měnové politiky, protože zpřístupnění takových údajů by mohlo ohrozit schopnost centrálních bank efektivně komunikovat ohledně měnové politiky. Navíc používání údajů, které se týkají takových operací, by mohlo protistrany nepřiměřeně motivovat, aby se účastnily operací měnové politiky, a tím bránit jejímu řádnému provádění. Pokud jde o investiční operace centrálních bank s vlastními zdroji, jejich objem je relativně malý a tyto operace jsou proto méně významným zdrojem údajů o velkoobchodním finančním trhu.

Změna č. 20

Odstavec 6 přílohy II

„Transparentnost vstupních údajů

6. Jsou-li vstupní údaje určovány odhadem, zveřejní administrátor tyto vstupní údaje po uplynutí tří měsíců od jejich poskytnutí, jinak se vstupní údaje zveřejní v souladu s článkem 16.“

„Transparentnost vstupních údajů

Odůvodnění

Tento odstavec je nadbytečný vzhledem k navrhovanému vypuštění povinnosti administrátorů zveřejňovat vstupní údaje – viz změna č. 7. Navíc pokud jde o časový odstup při zveřejňování vstupních údajů, neexistuje žádný zřejmý důvod k tomu, aby se se vstupními údaji, které se určují odhadem, zacházelo jinak než se vstupními údaji, které představují údaje o transakcích.

(1) Tučně je vyznačen text, který ECB navrhuje doplnit. Přeškrtnut je text, který ECB navrhuje vypustit.