5.2.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 45/89

—

s ohledem na hodnoty, cíle, zásady a politiky Evropské unie, mj. ty, jež jsou zakotvené v článcích 2, 3 a 21 Smlouvy o Evropské unii,

—

s ohledem na Chartu OSN,

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,

—

s ohledem na Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidia ze dne 9. prosince 1948,

—

s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu (MTS),

—

s ohledem na rezoluci Valného shromáždění Organizace spojených národů A/RES/63/308 ze dne 7. října 2009 o odpovědnosti za ochranu,

—

s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti Organizace spojených národů č. 1674 z dubna 2006 a rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1894 z listopadu 2009 o „ochraně civilistů v ozbrojeném konfliktu“ (1),

—

s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 z roku 2000 a č. 1820 z roku 2008 o ženách, míru a bezpečnosti, na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1888 z roku 2009 o sexuálním násilí páchaném na ženách a dětech v ozbrojených konfliktech, na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1889 z roku 2009 s cílem posílit provádění a monitorování rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 z roku 2000 a s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1960 z roku 2010, která vytvořila mechanismus pro získávání údajů o sexuálním násilí při ozbrojených konfliktech a označení pachatelů tohoto násilí,

—

s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1970 ze dne 26. února 2011 o Libyi, v níž se odkazuje na odpovědnost za ochranu a povolují se některá opatření nikoliv donucovací povahy k zastavení eskalace krutostí, a na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1973 ze dne 17. března 2011 o Libyi, která povolila členským státům uplatnit veškerá nezbytná opatření k ochraně civilistů a jimi obývaných oblastí a která poprvé v dějinách obsahovala výslovný odkaz na první pilíř zásady spočívající v odpovědnosti za ochranu, a s ohledem na obdobné odkazy, jež následovaly v rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1975 o Pobřeží slonoviny, rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1996 o Súdánu a v rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2014 o Jemenu,

—

s ohledem na odstavce 138 a 139 závěrečného dokumentu světového summitu OSN konaného v roce 2005 (2),

—

s ohledem na zprávu Mezinárodní komise pro intervence a státní suverenitu nazvanou „Odpovědnost za ochranu“ („The Responsibility to Protect“) z roku 2001, na zprávu „Bezpečnější svět: naše sdílená odpovědnost“ (3) („A more secure world: our shared responsibility“) vypracovanou panelem na vysoké úrovni k otázkám hrozeb, výzev a změn a na zprávu generálního tajemníka OSN „Ve větší svobodě: směrem k rozvoji, bezpečnosti a lidským právům pro všechny“ (4) („In larger freedom: towards development, security and human rights for all“) (2005),

—

s ohledem na zprávy generálního tajemníka OSN, zejména na zprávy týkající se „uplatňování odpovědnosti za ochranu“ z roku 2009 (5), „včasného varování, hodnocení a odpovědnosti za ochranu“ z roku 2010 (6), „úlohy regionálních a subregionálních ujednání při uplatňování odpovědnosti za ochranu“ z roku 2011 (7) a „odpovědnosti za ochranu: včasná a rozhodná reakce“ z roku 2012 (8),

—

s ohledem na interní přezkumný panel generálního tajemníka OSN zaměřený na zásah OSN na Srí Lance z listopadu 2012, který vyšetřuje selhání mezinárodního společenství při ochraně civilistů před rozsáhlým porušováním humanitárních právních předpisů a předpisů v oblasti lidských práv a vydává doporučení ohledně budoucích zásahů OSN, aby účinně reagovaly na podobné situace, v nichž dochází k masovým zločinům,

—

s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN o „posílení úlohy mediace při mírovém řešení sporů, předcházení konfliktům a jejich řešení“ ze dne 25. července 2012,

—

s ohledem na brazilskou iniciativu předloženou dne 9. září 2011 OSN a nazvanou „Zodpovědné poskytování ochrany: prvky pro rozvoj a podporu této koncepce“,

—

s ohledem na program EU pro předcházení násilným konfliktům (Göteborský program) z roku 2001 a výroční zprávy o jeho provádění,

—

s ohledem na priority EU pro 65. zasedání Valného shromáždění OSN ze dne 25. května 2010 (9),

—

s ohledem na Nobelovu cenu za mír za rok 2012, která nejenom že oceňuje historický přínos EU k míru v Evropě a ve světě, ale také zvyšuje očekávání, pokud jde o její budoucí zapojení do mírovějšího světového řádu založeného na pravidlech mezinárodního práva,

—

s ohledem na Evropský konsensus o rozvoji (10) a na Evropský konsensus o humanitární pomoci (11),

—

s ohledem na svá doporučení Radě ze dne 8. června 2011 k 66. zasedání Valného shromáždění OSN (12) a ze dne 13. června 2012 k 67. zasedání Valného shromáždění OSN (13),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 16. února 2012 o 19. zasedání Rady OSN pro lidská práva (14),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 11. května 2011„EU jako globální hráč: její role v mnohostranných organizacích“ (15),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 19. února 2009 o evropské bezpečnostní strategii a EBOP (16),

—

s ohledem na čl. 121 odst. 3 a článek 97 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zahraniční věci a stanovisko Výboru pro rozvoj (A7–0130/2013),

A.

vzhledem k tomu, že závěrečný dokument světového summitu OSN z roku 2005 poprvé stanoví společnou definici zásady spočívající v odpovědnosti za ochranu; vzhledem k tomu, že zásada spočívající v odpovědnosti za ochranu zakotvená v odstavcích 138 a 139 závěrečného dokumentu světového summitu OSN z roku 2005 představuje významný krok vpřed směrem ke světovému míru tím, že stanoví, že jsou státy povinny chránit své občany před genocidou, válečnými zločiny, etnickými čistkami a zločiny proti lidskosti a že mezinárodní společenství je povinno pomáhat státům dodržovat tento závazek a jednat, pokud by státy při ochraně svých občanů proti těmto čtyřem specifikovaným zločinům a porušením práv selhaly;

B.

vzhledem k tomu, že zásada spočívající v odpovědnosti za ochranu je založena na třech pilířích: i) stát nese primární odpovědnost za ochranu svých obyvatel před genocidou, válečnými zločiny, zločiny proti lidskosti a etnickými čistkami; ii) mezinárodní společenství musí státům pomoci při plnění povinností v oblasti ochrany; iii) pokud stát při ochraně svých obyvatel zjevně selže nebo takové zločiny sám páchá, má mezinárodní společenství odpovědnost přijmout kolektivní akci;

C.

vzhledem k tomu, že v souladu s činností související s odpovědností za ochranu, která předcházela dohodě na závěrečném dokumentu světového summitu v roce 2005, byla ve zprávě o odpovědnosti za ochranu vypracované Mezinárodní komisí pro intervence a státní suverenitu (ICISS) v roce 2001 zásada spočívající v odpovědnosti za ochranu dále definována začleněním prvků odpovědnosti za prevenci (R2prevent), odpovědnosti za reakci (R2react) a odpovědnosti za obnovu (R2rebuild) uvedených ve zprávě Mezinárodní komise pro intervence a státní suverenitu;

D.

vzhledem k tomu, že je vítána koncepce odpovědnosti za ochranu, která vyjasňuje a posiluje stávající povinnosti států zajistit ochranu civilního obyvatelstva; vzhledem k tomu, že tato koncepce, pro jejíž vznik bylo určující selhání mezinárodního společenství ve Rwandě roku 1994, je pro přežití společenství národů klíčová;

E.

vzhledem k tomu, že v uvedených případech by legitimní síla měla být používána obezřetným, přiměřeným a omezeným způsobem;

F.

vzhledem k tomu, že rozvoj zásady spočívající v odpovědnosti za ochranu je významným krokem vpřed směrem k předvídání a prevenci genocidy, válečných zločinů, etnických čistek a zločinů proti lidskosti a k reakci na ně, jakož i k dodržování základních zásad mezinárodního práva, zejména právních předpisů v souvislosti s humanitární pomocí, uprchlíky a lidskými právy; vzhledem k tomu, že by tyto zásady měly být uplatňovány co možná nejsoudržněji a nejjednotněji a že je proto velmi důležité, aby včasné varování a hodnocení bylo prováděno spravedlivě, obezřetně a profesionálně a aby použití síly zůstalo tím nejzazším opatřením;

G.

vzhledem k tomu, že více než deset let od vzniku koncepce odpovědnosti za ochranu a osm let od jejího schválení mezinárodním společenstvím na světovém summitu OSN v roce 2005 nejnovější události znovu potvrdily, jak důležité je včas a rozhodným způsobem reagovat na čtyři základní zločiny, na které se tato koncepce vztahuje, a jaké výzvy to s sebou přináší, i potřebu dále tuto zásadu prakticky rozvíjet, aby bylo možné ji účinně uplatňovat a předcházet masovým zločinům;

H.

vzhledem k tomu, že rozvoj zásady spočívající v odpovědnosti za ochranu – zejména její složky odpovědnosti – může posunout globální úsilí směrem ke světovému míru, protože k mnoha masovým zločinům dochází během období násilných konfliktů, a proto jsou nezbytné účinné kapacity pro strukturální a operační předcházení konfliktům, čímž se minimalizuje nezbytnost využívat síly jako nejzazšího řešení;

I.

vzhledem k tomu, že využívání všech nástrojů dostupných podle kapitol VI, VII a VIII Charty, od jiných než donucovacích reakcí až po kolektivní akci, má zásadní význam pro další rozvoj a legitimitu zásady spočívající v odpovědnosti za ochranu;

J.

vzhledem k tomu, že nejúčinnější formu předcházení konfliktu, násilí a lidskému utrpení je podpora dodržování lidských práv a základních svobod, prosazování zásad právního státu, řádné správy věcí veřejných, lidské bezpečnosti, hospodářského rozvoje, snižování chudoby, začleňování, sociálně-hospodářských práv, rovnosti pohlaví a demokratických hodnot a postupů a snižování hospodářských nerovností;

K.

vzhledem k tomu, že vojenský zásah v Libyi, k němuž došlo v roce 2011, ukázal, že při uplatňování odpovědnosti za ochranu je třeba vyjasnit úlohu regionálních a subregionálních organizací; vzhledem k tomu, že tyto organizace mohou odpovědnost za ochranu často legitimizovat a uvádět ji do praxe, ale často jim chybí kapacity a zdroje;

L.

vzhledem k tomu, že lidská práva mají v mezinárodních vztazích klíčový význam;

M.

vzhledem k tomu, že je třeba změnit způsob přístupu k odpovědnosti za ochranu tak, že by měla být tato koncepce zahrnuta do všech typů programů rozvojové spolupráce, pomoci a krizového řízení a měla by vycházet z programů, které tuto koncepci již zahrnují;

N.

vzhledem k tomu, že pokud jde o zásadu spočívající v odpovědnosti za ochranu, důslednější uplatňování složky prevence včetně mediačních opatření a preventivní diplomacie v rané fázi by mohly snížit potenciál konfliktů a násilí a pomoci zabránit jejich eskalaci, čímž by mohly pomoci předcházet mezinárodním zásahům v rámci složky reakce; vzhledem k tomu, že diplomacie ve dvou rovinách je důležitým nástrojem preventivní diplomacie, která staví na lidském rozměru úsilí o usmíření;

O.

vzhledem k tomu, že odpovědnost za ochranu je především preventivní doktrínou a že vojenský zásah by měl být nejzazším řešením v situacích, kdy je tato zásada uplatňována; vzhledem k tomu, že kdykoli je to možné, musí být odpovědnost za ochranu v první řadě uskutečňována prostřednictvím diplomatických a dlouhodobých rozvojových aktivit zaměřených na budování kapacit v oblasti lidských práv, řádnou správu věcí veřejných, právní stát, snižování chudoby a důraz na vzdělávání a zdravotnictví, předcházení konfliktům pomocí vzdělávání a rozšiřování obchodu, účinnou kontrolu zbraní a předcházení nezákonnému obchodování se zbraněmi a posílení systémů včasného varování; dále vzhledem k tomu, že existuje řada jiných, nevojenských prostředků nátlaku, jako jsou preventivní diplomacie, sankce, mechanismy volání k odpovědnosti a zprostředkování; vzhledem k tomu, že EU musí nadále uplatňovat svou vůdčí úlohu v oblasti předcházení konfliktům;

P.

vzhledem k tomu, že důležitým rozměrem odpovědnosti za ochranu je spolupráce s regionálními organizacemi; vzhledem k tomu, že je proto nezbytné vyzvat k posílení regionálních kapacit v oblasti prevence a k identifikaci účinných politik pro předcházení výše uvedeným čtyřem trestným činům; vzhledem k tomu, že nadcházející summit EU-Afrika v roce 2014 skýtá dobrou příležitost projevit naši podporu vedení AU a prosazovat, aby Afrika přijala koncepci odpovědnosti za ochranu za svou;

Q.

vzhledem k tomu, že pokyny OSN pro účinnou mediaci uvádějí dilema spočívající v tom, že zatýkací rozkazy vydané Mezinárodním trestním soudem, režimy sankcí a vnitrostátní a mezinárodní protiteroristické politiky také ovlivňují způsob, jakým mohou být některé strany sporu zapojeny do procesu mediace; vzhledem k tomu, že mezinárodněprávní definice trestných činů vyžadujících okamžitou reakci mezinárodního společenství od vzniku Mezinárodního trestního soudu značně pokročila, ačkoli nezávislé mechanismy pro posouzení toho, kdy tyto definice platí, stále zásadně chybí; vzhledem k tomu, že uplatňování Římského statutu by zvýšilo účinnost režimu Mezinárodního trestního soudu; vzhledem k tomu, že Římský statut nebyl ratifikován všemi státy mezinárodního společenství;

R.

vzhledem k tomu, že Mezinárodní trestní soud a odpovědnost za ochranu jsou propojeny, protože oba usilují o předcházení genocidám, zločinům proti lidskosti a válečným zločinům; vzhledem k tomu, že odpovědnost za ochranu upevňuje na jedné straně poslání mezinárodního trestního soudu, tedy boj proti beztrestnosti prostřednictvím podpory států při dodržování jejich soudní odpovědnosti, a na straně druhé i zásadu doplňkovosti Mezinárodního trestního soudu, podle níž nesou hlavní odpovědnost za soudní stíhání jednotlivé státy;

S.

vzhledem k tomu, že Mezinárodní trestní soud hraje zásadní úlohu nejen při předcházení trestným činům, ale také při obnově zemí a procesech mediace;

T.

vzhledem k tomu, že EU na mezinárodní scéně vždy aktivně podporovala odpovědnost za ochranu; vzhledem k tomu, že EU musí posílit svou úlohu globálního politického hráče usilujícího o dodržování lidských práv a humanitárních právních předpisů a tato podpora se musí odrážet v jejích vlastních politikách;

U.

vzhledem k tomu, že členské státy EU také podpořily zásadu spočívající v odpovědnosti za ochranu; vzhledem k tomu, že jen několik málo z nich začlenilo tuto koncepci do svých vnitrostátních dokumentů;

V.

vzhledem k tomu, že nejnovější zkušenosti s konkrétními krizemi, jako byly krize na Srí Lance, Pobřeží slonoviny, v Libyi a Sýrii, poukázaly na přetrvávající problémy při dosahování společného názoru na způsob, jakým včas a účinně uplatňovat zásadu spočívající v odpovědnosti za ochranu, i při hledání společné politické vůle a účinné kapacity předcházet nebo zabránit genocidě, válečným zločinům, etnickým čistkám a zločinům proti lidskosti páchaným vnitrostátními a místními orgány nebo nestátními subjekty, při nichž přijde o život mnoho civilistů;

W.

vzhledem k tomu, že v situacích, kdy je odpovědnost za ochranu uplatněna, je nanejvýš důležité zachovat rozlišení mandátů vojenských a humanitárních účastníků, aby byli všichni poskytovatelé humanitární pomoci stále vnímáni jako neutrální a nestranní a aby nebylo ohroženo účinné poskytování pomoci a lékařské či jakékoliv jiné asistence, její dostupnost příjemcům a osobní bezpečnost humanitárních pracovníků v terénu;

X.

vzhledem k tomu, že návrh, který předložila Brazílie ohledně „zodpovědného poskytování ochrany“, je vítaným příspěvek k nezbytnému rozvoji kritérií, jež je třeba dodržovat při uplatňování mandátu zaměřeného na odpovědnost za ochranu, včetně proporcionality rozsahu a trvání každého zásahu, důkladného vyvážení důsledků, předběžného vyjasnění politických cílů a transparentnosti argumentů ve prospěch zásahu; vzhledem k tomu, že je u schválených mandátů třeba posílit mechanismy pro monitorování a přezkum, a to i prostřednictvím zvláštních poradců generálního tajemníka OSN pro prevenci genocidy a odpovědnost za ochranu a prostřednictvím vysokého komisaře OSN pro lidská práva, a že by tyto mechanismy měly být uplatňovány „spravedlivě, obezřetně a profesionálně, bez politických zásahů nebo dvojích norem (17);

Y.

vzhledem k tomu, že mezinárodněprávní definice trestných činů vyžadujících okamžitou reakci mezinárodního společenství od vzniku Mezinárodního trestního soudu značně pokročila, ačkoli nezávislé mechanismy pro posouzení toho, kdy tyto definice platí, stále zásadně chybí;

Z.

vzhledem k tomu, že vysoký komisař OSN pro lidská práva hraje významnou úlohu při zvyšování povědomí o páchaných masových zločinech; vzhledem k tomu, že Rada pro lidská práva OSN hraje stále významnější úlohu při uplatňování odpovědnosti za ochranu, a to i prostřednictvím povolování vyšetřovacích misí a komisí, které shromažďují a posuzují informace ohledně čtyř konkrétních trestných činů a porušení práv, a je více připravena odkázat v krizových situacích, jako v Libyi nebo Sýrii, na odpovědnost za ochranu;

AA.

vzhledem k tomu, že úzce zaměřený, avšak důkladný přístup k provádění zásady spočívající v odpovědnosti za ochranu by měl omezovat její uplatňování na čtyři specifikované masové zločiny a porušení práv;

AB.

vzhledem k tomu, že zásada spočívající v odpovědnosti za ochranu by se neměla uplatňovat v souvislosti s naléhavými humanitárními situacemi a přírodními katastrofami; vzhledem k tomu, že humanitární činnost by neměla být používána jako výmluva pro činnost politickou, a vzhledem k tomu, že všechny zúčastněné strany musí respektovat humanitární prostor;

AC.

vzhledem k tomu, že po ukončení konfliktu je třeba nabídnout komplexní pomoc; vzhledem k tomu, že je třeba věnovat více úsilí tomu, aby byly osoby odpovědné za závažné porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva pohnány k odpovědnosti, a více se zaměřovat na boj proti beztrestnosti;

1.

vydává vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise, ESVČ, Komisi, členským státům a Radě následující doporučení:

2.

vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni a Radu, aby:

3.

vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby:

4.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto doporučení Radě a pro informaci Komisi, vysoké představitelce, místopředsedkyni, ESVČ a členským státům.